E-BOOKS

Der seltsame Fall des Dr. Jekyll und Mr. Hyde
→Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda

Robert Louis Stevenson

I.

Der Rechtsanwalt Utterson hatte ein strenges, von tiefen Falten durchfurchtes Gesicht, das nie durch ein Lächeln erheitert wurde, kalt, kurz und verlegen in seiner Unterhaltung, zurückhaltend im Ausdruck seiner Gefühle; lang, dürr und schwermütig war er – und doch konnte man nicht umhin, den Mann lieb zu haben.
→Advokát pan Utterson byl muž s tváří zakaboněnou, jíž se nikdy nemihl paprsek úsměvu - chladný, málomluvný, v rozmluvě rozpačitý, citově netečný - hubený, vyčouhlý, ušmouraný, zasmušilý, a přece docela milý.

Unter alten Freunden, nach einem guten Diner, wenn der Wein ihm besonders schmeckte, strahlte etwas unbeschreiblich Liebevolles aus seinen Augen, etwas, dem er in seiner Rede nie Ausdruck zu geben vermochte, aber das sich oft und laut in seinen Handlungen aussprach.
→Na přátelských schůzkách a když mu víno bylo po chuti, zableskla mu v očích vysloveně lidská sympatie - cosi, co se u něho nikdy nedovedlo uplatnit v hovoru - projevovalo se to mlčky v jeho obličeji jako známka uspokojení, ale častěji a výrazněji jeho životními zásadami.

Er war streng mit sich selbst; wenn er allein war, trank er gewöhnlichen Gin, um seine Vorliebe für gute Weine abzutöten. Er war ein großer Verehrer des Dramas, doch hatte er seit zwanzig Jahren kein Theater besucht.
→Byl na sebe přísný, o samotě pil gin, aby zahnal chuť na staré ročníky vína, a měl rád divadlo, ale už dvacet let se v žádném neukázal.

Er hatte aber grundsätzlich eine große Duldsamkeit für die Schwächen anderer; er schien fast mit Neid das Ueberfließen von Temperament zu bewundern, das die Ursache ihrer Untaten war, und in allen Fällen war er geneigt, lieber zu helfen, als zu tadeln.
→Vůči druhým byl však shovívavě snášelivý - někdy se až závistivě divil, z jakého mocného duševního popudu jsou asi ponoukáni k nepravostem, a v krajní nouzi měl spíše sklon pomáhat než odsuzovat.

»Ich folge Kains gottloser Ketzerei,« pflegte er in seiner eigentümlichen Weise zu sagen,»
→"Mám sklon ke Kainově kacířství," takto podivně se o sobě vyslovoval.

und lasse meinen Bruder seinen eigenen Weg zum Teufel gehen.«
→"At si můj bližní pro mne za mne jde k čertu svou vlastní cestou."

Daher kam es denn auch häufig, daß er die letzte und einzige anständige Bekanntschaft von verkommenen Menschen war;
→Při takové povaze se mu nejednou poštěstilo, že v životě lidí na šikmé ploše byl posledním slušným známým, který na ně nakonec přece zapůsobil dobrým vlivem.

und diesen gegenüber bezeigte er, wenn sie ihn besuchten, auch nie die geringste Veränderung in seinem Wesen.
→A takovým lidem, pokud se k němu uchýlili jako k advokátovi, nikdy neprojevil ani stín změny ve svém chování.

Dies konnte übrigens Herrn Utterson nicht schwer fallen, da er ja überhaupt sehr zurückhaltend war; selbst seine Freunde schienen nach dem Prinzip der allgemeinen Nachsicht gewählt zu sein.
→Pro pana Uttersona to bezpochyby nebyla úloha nesnadná, protože ani v nejlepším případě nedával své sympatie okázale najevo, ba i jeho přátelské vztahy se patrně zakládaly na podobné všeobsáhlé dobrodušnosti.

Es waren dies hauptsächlich Verwandte, oder Leute, die er viele Jahre gekannt hatte; seine Zuneigung war eine Frucht der Zeit, nicht einer besonderen Seelenverwandtschaft.
→U člověka to svědčí o skromnosti, jestliže okruh svých přátel přijímá tak, jak je a jak mu jej poskytne příležitost - a tak jej také přijímal náš advokát.

Eine solche Freundschaft verband ihn seit Jahren mit seinem entfernten und jüngeren Verwandten, Richard Enfield, einem Lebemann im besten Sinne des Wortes.
→Jeho přátelé byli pokrevní příbuzní nebo lidé, s kterými se znal nejdéle - jeho náklonnost k nim vzrostla časem, jako popínavý břečťan, nezávisle na tom, zda ji opětovali.

Es war für viele ein unerklärliches Rätsel, was diese beiden miteinander gemein haben konnten.
→Mnohým vrtalo hlavou, ca ti dva navzájem na sobě mají nebo co asi mohou mít společného.

Man begegnete ihnen häufig auf ihren Sonntagsspaziergängen, und es fiel jedem auf, daß sie nie miteinander sprachen, daß sie ganz besonders trostlos und gelangweilt aussahen, und daß beide mit unverkennbarer Erleichterung das zufällige Begegnen eines Freundes begrüßten.
→ Ti, kdo je potkávali na nedělních procházkách, tvrdili, že spolu vůbec nepromluví, že se zřejmě nesmírně nudí a s očividnou úlevou uvítají setkání s kýmkoli známým. Trotzdem hielten die beiden Männer sehr viel auf diese Spaziergänge, die sie als das größte Vergnügen der ganzen Woche betrachteten, und denen sie andere Zerstreuungen und sogar geschäftliche Angelegenheiten gern opferten.

Eines Tages kamen sie auf einer dieser Wanderungen durch eine kleine Nebenstraße in einem sehr lebhaften Viertel der Stadt, in welcher während der Wochentage rege Geschäfte betrieben wurden. Die Bewohner schienen alle wohlhabende Leute zu sein.
→Přesto přese všechno o ty procházky náramně stáli, pokládali je za zlatý hřeb celého týdne a nejen zanedbávali příležitost k zábavám, ale dokonce odolávali svodům, jež souvisely s jejich povoláním, jen aby jich mohli nerušeně užívat.

Die Schaufenster der Läden waren geschmackvoll, man möchte sagen kokett hergerichtet und schienen die Vorübergehenden wie lächelnde Ladenmädchen zum Kauf aufzufordern.
→Na jedné takové toulce se náhodou octli v boční ulici rušné londýnské čtvrti.

Die Schaufenster der Läden waren geschmackvoll, man möchte sagen kokett hergerichtet und schienen die Vorübergehenden wie lächelnde Ladenmädchen zum Kauf aufzufordern.
→Obyvatelé byli všichni zřejmě mohovití, všichni řevnivě doufali, že se jim povede ještě lip, a nadbytečný výdělek vynakládali na parádu, takže výkladní skříně po obou stranách vypadaly lákavě jako špalír usměvavých prodavaček.

Selbst Sonntags, wenn der Prunk der Ladenfenster verhüllt, und die Straße verhältnismäßig ruhig war, glänzte sie im Vergleich mit der unsauberen Umgebung wie ein Feuer im Walde.
→I v neděli, kdy ulička zastírala své vábnější půvaby a ruch tam byl poměrně nepatrný, vynikala oproti zchátralému sousedství leskem jako oheň v lese

Die neu gemalten Türen und Fensterrahmen, die glänzend polierten Messingknöpfe und Klinken der Haustüren, die allgemeine Reinlichkeit und Freundlichkeit mußten jedermann anziehen und gefallen.
→a její rolety s čerstvým nátěrem, vyleštěné mosazné mříže, všeobecná čistota a veselá tvářnost okamžitě zalahodily očím chodců.

Zwei Häuser weit von der linken Ecke wurde diese Reihe von hübschen Häusern durch eine Sackgasse unterbrochen.
→Dva domy od rohu, po levé straně směrem k východu, byla v řadě stavení mezera vyplněná zdí dvora

a hned za ní vyčníval do ulice boční zdí jaksi zlověstně vyhlížející barák.
→Gerade an dieser Stelle stand ein unheimlich aussehendes Gebäude, das seinen Giebel frech und drohend in die Straße hinausstreckte.

Es war ein niedriges Haus, ohne Fenster. Die schmutzigen Mauern, die enge Tür, an der Wind und Wetter die Oelfarbe größtenteils abgebröckelt hatten,
→Byl jednopatrový, bez oken do ulice - v přízemí jen dveře a v prvním poschodí bezbarvá, šedivá slepá zed.

und die weder Klingel noch Klinke zeigte, waren Zeugen langer, knausriger Vernachlässigung.
→Celým svým zevnějškem svědčil sešlý barák o tom, že je odedávna zanedbaný. Na dveřích nebylo ani zvonítko, ani klepátko, byly oprýskané a špinavé.

die Schuljungen hatten ihre Namen mit allerlei Verzierungen in die Felder der Tür geschnitten; niemand in der Straße erinnerte sich, dieselbe je offen gesehen zu haben.
→V dveřním výklenku se povalovali tuláci a škrtali sirkami o výplně, na schůdkách kramařily děti, školák si vyzkoušel nožík na vyřezávaných ozdobách a snad už celý lidský věk patrně nikdo neodháněl takovéto náhodné návštěvníky, ani se nesnažil napravit spoušť, kterou natropili.

Herr Enfield und der Advokat gingen auf der rechten Seite der Straße.
→Pan Enfield a advokát šli po druhé straně ulice,

ale když se octli naproti tomu baráku, pan Enfield na něj ukázal holí.
→Als sie gerade der unheimlichen Tür gegenüber waren, deutete der erstere mit seinem Spazierstock auf dieselbe.

»Hast du jemals diese Tür bemerkt?« fragte er seinen Freund, und als dieser eine bejahende Bewegung machte, fuhr er fort:
→"Všiml sis někdy těch dveří?" zeptal se, a když jeho druh přisvědčil, pan Enfield dodal:

»Ich habe einmal eine ganz seltsame Geschichte hier erlebt.«
→"Připomínají mi velice podivný příběh."

»Wirklich?« sagte Utterson mit einer kaum bemerkbaren Veränderung der Stimme.
→"Tak?" prohodil pan Utterson trochu vzrušeným hlasem.

»Was war es denn?«
→"A jaký je to příběh?" "Bylo to takhle," odpověděl pan Enfield.

»An einem kalten, dunklen Wintermorgen, – es mochte vielleicht drei Uhr sein – führte mich mein Heimweg von einem entfernten Stadtteile durch ein Labyrinth von engen Straßen, in denen absolut weiter nichts zu sehen war, als die Laternen.
→"Jednou jsem se asi ve tři hodiny ráno vracel domů až bůhví odkud - tma jako v pytli, bylo to v zimě, a má cesta vedla městskou čtvrtí, kde nebylo doslova vidět nic než svítilny.

Ich durchwanderte eine Straße nach der anderen, alle hell erleuchtet, als ob man eine Prozession erwartete, aber leer wie eine Kirche.
→Ulice za ulicí, a všude lidé spali - ulice za ulicí, a všude plno světel jako k nějakému procesí, všude prázdno jako, v kostele

Ich wurde ganz nervös; ich horchte und horchte – kein Laut. Ich hätte alles darum gegeben, wenn ich nur einen Polizisten gesehen hätte!
→ - až mě to přivedla do takového duševního stavu, kdy člověk nastavuje uši a nemůže se dočkat, kdy se zjeví nějaký strážník.

Plötzlich bemerkte ich nicht weit von mir zwei Gestalten: einen kleinen Mann, der schnellen Schrittes nach dem östlichen Teile der Stadt ging,
→Najednou jsem uviděl dvě postavy - jednu malého mužíčka, který si rázně a spěšně vykračoval směrem k východu,

und ein kleines Mädchen von acht bis zehn Jahren, das, so schnell es konnte, eine der Querstraßen hinablief.
→a druhou asi osmiletého až desetiletého děvčátka, které utíkalo boční uličkou, co mu nohy stačily.

An der Ecke stießen die beiden heftig gegeneinander;
→No, a na rohu se přirozeně srazili;

und nun kommt das Gräßliche der Geschichte: der Mann trampelte ruhig über den Körper des hingefallenen Kindes hinweg, ohne sich im geringsten um das Geschrei desselben zu bekümmern.
→a teď přijde ta hrůza - muž klidně na to děvčátko šlápl a nechal je tam ležet na zemi.

Das scheint gar nicht so schlimm, wenn man es so hört, aber, ich versichere dich, es war grauenhaft mit anzusehen, es lag etwas Dämonisches, unbeschreiblich Brutales darin.
→Děvčátko křičela. Když se to poslouchá, není to možná nic zvláštního, ale byla to pekelna podívaná. Jako by to nebyl člověk - jako by to byl nějaký zatracený Džagannáth.

Ich lief dem Kerl nach, der sich indes durchaus nicht zu beeilen schien. Ich hielt ihn beim Kragen und führte ihn dahin zurück, wo das Kind lag, um das sich auch bereits eine kleine Gruppe von Menschen gebildet hatte.
→Ihned jsem na něho křikl, rozběhl jsem se za ním, popadl jsem milého pána za límec a přivlekl jsem ho zpátky - kolem ječícího děvčátka zatím už byl shluk lidí.


→Ten člověk byl úplně klidný a nebránil se; ale vrhl na mne pohled tak ošklivý, až mi po těle vyrazil pot.

Es waren die Angehörigen des kleinen Mädchens, und ziemlich bald erschien auch ein Arzt, zu dem das Kind vorhin geschickt worden war.
→Ukázalo se, že ti shlukli lidé jsou rodina děvčátka, a za chvilku se objevil lékař, pro kterého mělo doběhnout.

Er erklärte, das Kind sei nicht verletzt; der ausgestandene Schreck und die Furcht seien das Schlimmste, was ihm zugestoßen wäre.
→Na dobrá, děvčátku se celkem nic nestalo, bylo podle mínění toho, ranhojiče spíš jen vystrašené, a tak by si člověk mohl myslet, že tím se všechno skončilo.

Damit war aber die Geschichte noch nicht vorbei. Der Täter war vollständig gefaßt und leistete nicht den geringsten Widerstand;

aber mich sah er an, mit einem Blick so teuflisch, so gehässig, daß mir der kalte Schweiß auf die Stirne trat. Vom ersten Augenblick an flößte er mir ein Gefühl von Grauen ein, wie ich es noch nie empfunden. Er machte selbstverständlich denselben Eindruck auf die Familie des Kindes.
→Ale stalo se cosi podivného. Mne milý pán hned na první pohled odpuzoval. I rodinu děvčátka, což bylo docela přirozené.

Was mir jedoch am meisten auffiel, war das sonderbare Benehmen des Doktors.
→Ale ranhojič upoutal mou pozornost.

Es war einer von jenen alltäglichen, unbekannten Aerzten, wie man sie zu Hunderten in den großen Städten findet. Er sprach mit einem starken schottischen Akzent und schien ungefähr ebensoviel Gefühl zu besitzen, wie eine Sphinx.
→Byl to celkem obyčejný mastičkář, neurčitého stáří a zabarvení, s výraznou stopou edinburského nářečí, a vznětlivý jako troud.

Aber so oft er unseren Gefangenen ansah, nahm sein Gesicht einen Ausdruck an, als wollte er dem Kerl an die Kehle springen und ihn erwürgen. Ich wußte, was in ihm vorging; und er wußte, was ich empfand. Wir konnten den Elenden nicht totschlagen, aber wir wollten ihn doch bestrafen.
→ jak se jen podíval na dopadeného, viděl jsem, jak mu je, zrovna tak jako věděl on, jak je mně, a poněvadž zabití nepřicházelo v úvahu, udělali jsme to nejlepší, co se dalo dělat.

Wir sagten ihm, wir würden die Geschichte durch die ganze Stadt bekannt machen, so daß er sich nicht mehr vor anständigen Leuten sehen lassen könne.
→Řekli jsme tomu člověku, že z případu uděláme takový skandál, až jeho jméno zostudíme od jednoho konce Londýna na druhý.

Wenn er irgend welche Freunde besäße, wenn ihm irgend jemand bisher Vertrauen geschenkt hätte, so würden wir schon dafür sorgen, daß er all dieses einbüßen sollte.
→Má-li nějaké přátele nebo někde úvěr, že se postaráme, aby o ně přišel.

Ich hatte die größte Mühe, die Weiber, die sich unterdessen versammelt hatten, von ihm fernzuhalten – sie rasten gegen ihn wie Furien.
→A jak jsme to do něho hodně za horka hustili, snažili jsme se zároveň vší silou zadržet ženské, aby se na něho nevrhly, protože byly rozzuřené jako lítice.

In meinem Leben habe ich nie Gesichter so voll von Haß und Abscheu gesehen.
→Jakživ jsem kolem sebe neviděl takové nenávistné obličeje,

Und der Mann stand in der Mitte: ruhig, finster und höhnisch. Es war ihm wohl auch bange, das konnte ich merken,
→a ten člověk tam stál v prostředku, chladný a zarytě posměšný - ovšem také postrašený, to jsem viděl -

aber er zeigte es nicht; er stand da, kalt und trotzig wie ein Satan.
→ale počínal si přitom, panečku, ďábelsky klidně.

»Wenn ihr Geld aus diesem Unfall schlagen wollt,« sagte er endlich, »so fordert! Ich muß tun, was ihr verlangt.
→"Jestli chcete z téhle nehody vytlouct kapitál," řekl, "jsem samozřejmě bezmocný.

Als Gentleman wünsche ich jeden öffentlichen Skandal zu vermeiden, also nennt die Summe!«
→Žádný slušný člověk nemá rád výstupy," povídá, "a tak jmenujte cifru."

Wir verlangten hundert Pfund Sterling zum Besten der armen Familie.
→No, vyšroubovali jsme mu to na sto liber pro rodinu děvčátka

Anfangs schien es, als wollte er sich sträuben, aber er mochte uns wohl ansehen, daß wir Ernst machten und nicht mit uns handeln ließen.
→ zřejmě se mu nechtěla nám povolit, ale vyhlíželi jsme asi všichni náramně výhružně, a tak si na to plácl.

Wie sollten wir indessen das Geld bekommen? Was glaubst du, was nun geschah?
→První bylo dostat z něho ty peníze - a kam myslíš, že nás zavedl?

Er führte uns dort vor jene Tür,
→Právě tady do těch dveří

nahm einen Schlüssel aus der Tasche, öffnete sie und verschwand. Nach wenigen Minuten kam er zurück mit zehn Pfund in Gold und einem Scheck auf Coutts, mit einer Unterschrift versehen,
→- vytáhl klíč, vešel dovnitř a hned se zas vrátil asi s deseti librami ve zlatě a s šekem na zbytek té částky na Couttsovu banku, splatný doručiteli.

die mich in unbeschreibliches Erstaunen versetzte. Ich kann dirden Namen nicht nennen, obgleich dies wohl das seltsamste an der Geschichte ist. Ich will dir nur sagen, daß es ein Name ist, den man oft hört und oft liest.
→Šek byl podepsán jménem, které nemohu prozradit, ačkoli má v tom příběhu velký význam, ale řeknu jen tolik, že je to jméno velice známé a často se objevuje v tisku.

Der Betrag des Schecks war ziemlich hoch, aber die Unterschrift – ihre Echtheit vorausgesetzt – war gut selbst für einen weit höheren Betrag.
→Byly to mastné peníze, ale podpis ručil za mnohem víc, byl-li ovšem pravý.

Ich erlaubte mir, diesem merkwürdigen Herrn anzudeuten, im gewöhnlichen Leben käme es nicht gerade alle Tage vor, daß ein Mann um vier Uhr morgens in einem Keller verschwinde und wenige Minuten darauf mit einem Scheck, von einem andern unterschrieben, erscheine.
→Dovolil jsem si milého pána upozornit, že celá věc vyhlíží jaksi podezřele a že se normálně v životě nestává, aby člověk prostě vešel ve čtyři hodiny ráno do takové barabizny a vzápětí zase vyšel ven s šekem na téměř sto liber, podepsaným někým jiným.

Er blieb kalt und höhnisch wie zuvor.
→Ale vůbec jsem ho nepřivedl do rozpaků, řekl výsměšně: »Beunruhigen Sie sich nicht,« sagte er, »ich werde bei Ihnen bleiben, bis die Bank geöffnet wird, und bei der Einlösung des Schecks zugegen sein.«
→"Buďte klidný, zůstanu s vámi, dokud banka neotevře, a dám šek proplatit sám."

Wir waren damit zufrieden. Der Doktor, der Vater des Kindes, der Uebeltäter selbst und ich gingen nach meiner Wohnung, wo wir bis zum Morgen warteten. Nach dem Frühstück gingen wir miteinander nach der Bank.
→Tak jsme se všichni, lékař, otec děvčátka, náš milý pán a já, vydali do mého bytu, kde jsme vyčkali do, rána, pak jsme se nasnídali a korporativně jsme se odebrali do banky.

Ich händigte selbst den Scheck ein, unterließ es jedoch nicht, zu bemerken, daß ich alle Ursache habe, zu vermuten, daß die Unterschrift gefälscht sei. Wir hatten uns alle geirrt, der Scheck war gut und wurde bezahlt.«
→Sám jsem předložil šek s podotknutím, že se plným právem domnívám, že je padělaný. Ale kdepak, ani nápad. Ten šek byl pravý."

»Wirklich?« sagte Herr Utterson.
→"Ale, ale," podivil se pan Utterson.

»Du denkst darüber wie ich,« sagte Enfield, »es ist eine böse Geschichte.
→"Vidím, že máš stejný dojem jako já," řekl pan Enfield. "Ano, je to ošklivý příběh.

Niemand sollte mit einem solchen Schurken etwas zu tun haben. Und der Mann, der den Scheck gezogen hat, bekleidet eine hohe gesellschaftliche Stellung, ist eine Berühmtheit in seinem Fache und, was das schlimmste ist, gilt für einen von jenen Herren, von denen man sagt, daß sie ›viel Gutes‹ tun.
→Ten člověk byl individuum, s jakým by nikdo nechtěl nic mít - ohavný chlap, skutečně - a vlastník bankovního účtu je vrchol počestnosti, proslulá osobnost, a co je horší, patří k lidem, kteří konají, čemu se říká dobro.

Doch es ist vielleicht die alte Geschichte: Gelderpressung! Ein anständiger Mann, der jetzt für eine kleine Jugendsünde teuer bezahlen muß;
→Patrně případ vyděračství - poctivý člověk chtě nechtě platí za to, že si v mládí vyhodil z kopýtka.

obgleich selbst diese Annahme noch lange nicht alles aufklärt.«Nach diesen Worten verfiel Herr Enfield in ein tiefes Nachdenken.
→Jenže ani tohle zdaleka všechno nevysvětluje," dodal a po těch slovech se zahloubal do úvah.

Aus diesem wurde er von Utterson erweckt, der in etwas hastiger Weise fragte:»Weißt du vielleicht, ob der Mann, der den Scheck unterschrieben hat, dort wohnt?«
→Vytrhl ho z nich pan Utterson tím, že se dosti znenadání zeptal: "Ale to se neví, třeba tam vlastník bankovního účtu bydlí?"

»Das ist nicht sehr wahrscheinlich,« sagte Herr Enfield, »aber ich habe mir seine Adresse gemerkt, er wohnt in einem der großen Squares.«
→"Cože - v téhle barabizně?" odbyl ho pan Enfield. "Ale všiml jsem si náhodou jeho adresy - bydlí někde na nějakém náměstí."

»Und hast du jemals irgend welche Erkundigungen über ... jenes rätselhafte Haus eingezogen?« fragte Herr Utterson.»Nein, Utterson,« war die Antwort.
→"A ty ses nikdy nevyptával na - ten dům s dveřmi?" otázal se pan Utterson."Kdepak - je mi to proti mysli," zněla odpověď.

»Ich hatte eine unerklärliche Abneigung, tiefer in die Geschichte einzudringen.

Ueberhaupt, ich stöbere nicht gern in anderer Leute Angelegenheiten. Versuche es nur einmal, ein Geheimnis ans Tageslicht zu bringen.
→"Moc nerad se vyptávám - čpí mi to přespříliš posledním soudem.

Wer eine Frage stellt, der schleudert sozusagen einen Stein, man weiß nicht, wo er hinfliegt und wen er trifft.
→Začneš s otázkou, a je to, jako když svalíš s kopce kámen.

Man sitzt ruhig auf einem Hügel, stößt einen Stein mit dem Fuße herab – er rollt und rollt, nimmt andere Steine mit sich und trifft jemand, an den man gar nicht gedacht hat, und eine Familie ist entehrt.
→Sedíš klidně nahoře - a kámen se kulí dolů a strhuje s sebou jiné, a najednou jakýsi milý chlapík, který si hoví v zahrádce za domem (na kterého by sis ani nevzpomněl), dostane po hlavě a jeho rodina si musí změnit jméno.

Nein, Utterson, ich habe es mir zum Grundsatz gemacht: Je verdächtiger und seltsamer mir eine Geschichte erscheint, desto weniger bekümmere ich mich darum.«
→Kdepak, já se, panečku, řídím zásadou: čím víc něco smrdí, tím míň se vyptávám."

»Ein ausgezeichneter Grundsatz, Enfield,« sagte der Advokat.
→"Moc dobrá zásada," podotkl advokát.

»Ich habe mir aber selber das Haus und die Umgebung genau angesehen,« fuhr Herr Enfield fort.
→"Ale věnuji tomu domu pozornost," pokračoval pan Enfield.

»Man kann es kaum ein Haus nennen. Es hat nur die eine Tür, und die wird sehr selten geöffnet. Niemand geht ein und aus mit Ausnahme des unheimlichen Helden meines nächtlichen Abenteuers.
→"Náramně divný barák. Jiné dveře nemá, a tamtěmi nikdo nevchází ani nevychází, jenom jednou za uherský rok ten pán, hrdina mého příběhu.

Hinten sind drei Fenster im ersten Stock, die nach dem Hofe gehen. Sie sind stets geschlossen, aber reinlich gehalten.
→V prvním patře jsou tři okna do dvora, dole není žádné. Ta okna jsou pořád zavřená, ale jsou čistá.

Ich sehe auch häufig Rauch aus dem Schornstein steigen, es muß also jemand dort wohnen.
→A pak je tam komín, z kterého obyčejně kouří. Musí tam tedy někdo bydlet.

Ich bin jedoch meiner Sache nicht ganz sicher, denn die Häuser sind so dicht aneinander gedrängt, daß es schwer zu sagen ist, wo das eine aufhört und das andere anfängt.«
→Ale není to tak docela jisté, kolem dvora je namačkáno tolik domů, že je těžko říci, kde jeden končí a druhý začíná."

Die Freunde gingen eine Zeitlang stillschweigend weiter.»Enfield,« sagte Herr Utterson plötzlich, »das ist ein ausgezeichneter Grundsatz.«
→Chvíli šli ti dva mlčky dál, a pak řekl pan Utterson: "Enfielde, to máš znamenitou zásadu."

»Ja, ich glaube es auch,« erwiderte Enfield.»Doch,« fuhr der Advokat fort, »möchte ich eine Frage an dich stellen:
→"Také si to myslím," odpověděl Enfield."Ale přesto bych se na jedno rád zeptal," pokračoval advokát.

Wie heißt der Mann, der das kleine Mädchen niedergetreten hat?«
→"Rád bych se dověděl jméno člověka, který na to dítě šlápl."

»Ich sehe keinen Grund,« sagte Enfield, »dir das zu verheimlichen; sein Name ist Hyde.«
→"Na, to snad nemůže škodit," řekl pan Enfield. "Ten člověk se jmenuje Hyde."

»Hm,« sagte Herr Utterson. »Wie sieht er denn aus?«
→"Hm - a jak ten člověk vypadá?` zeptal se pan Utterson.

»Das ist wirklich schwer zu beschreiben. Es ist etwas ganz Befremdliches in seiner Erscheinung – etwas Unheimliches, Furchtbares.
→"Není lehké ha popsat. V jeho zevnějšku něco neklape, je to něco nepříjemného, něco přímo odporného.

Er muß verwachsen sein – wenigstens macht er den Eindruck – man kann aber nicht sehen, wo.
→akživ mi nebyl nikdo tak protivný, a přece vlastně nevím proč.

Er ist ein merkwürdig aussehender Mensch, und doch kann ich dir nicht sagen, was mir an ihm auffällt.
→Jistě má někde nějakou znetvořeninu - budí silný dojem čehosi zrůdného, ale blíž bych to nedovedl určit.

Es ist eine verkehrte Geschichte von Anfang bis zu Ende.
→Ne, opravdu nevím, co za tím vězí - nedovedu ho popsat. Na pohled je jaksi kromobyčejný, ale nemohl bych věru říci, v čem je odlišný.

Ich kann ihn dir nicht beschreiben, und doch sehe ich ihn diesen Augenblick deutlich vor mir.«
→Nikoli proto, že by mi selhávala pamět - ujišťuji tě, že ho před sebou vidím, jako by tu stál."

Herr Utterson ging wieder eine Zeitlang stillschweigend dahin, augenscheinlich in tiefes Nachdenken versunken.
→Pan Utterson zase šel chvíli dál mlčky, zřejmě pohřížen v úvahy.

»Du bist also ganz sicher,« sagte er endlich, »daß der Mann einen Schlüssel hatte?«
→"Jsi si jist, že ty dveře otevřel klíčem?" zeptal se konečně.

»Mein liebster Utterson,« begann Enfield fast ärgerlich.
→"Ale můj milý . . ." namítl Enfield, celý zkoprnělý.

»Ja, ja,« unterbrach ihn Utterson, »ich kann mir wohl denken, daß dir meine Fragen seltsam erscheinen.
→"Ano, já vím," řekl Utterson, já vím, že se ti to jistě zdá divné.

Siehst du, Richard, ich frage dich eben nicht nach dem Namen desjenigen, der den Scheck unterschrieben hat, weil ich diesen Namen schon kenne.
→ Tak vidíš, Richarde, trefil jsi tím svým příběhem do živého.

Die Geschichte hat mich mehr betroffen, als du glaubst;

und deshalb bitte ich dich, wenn du in irgend einem Punkte deiner Erzählung nicht ganz genau gewesen bist, so laß es mich jetzt wissen.«
→Jestli jsi v některém bodě nebyl docela přesný, měl bys svůj údaj opravit."

»Du hättest mir das vorher sagen sollen,« sagte der andere verstimmt.
→"Také jsi mi mohl dát předem výstrahu," odpověděl druhý trochu zlostně.

»Ich weiß jedoch, daß ich dir alles mit ziemlicher Genauigkeit erzählt habe.
→ "Ale byl jsem puntičkářsky přesný, jak se říká.

Der Kerl hatte einen Schlüssel und hat ihn heute noch. Ich habe erst vor einigen Tagen gesehen, wie er die Tür aufschloß.«
→Ten člověk měl klíč, a co víc, má jej dosud. Viděl jsem ho před týdnem, jak si jím otvíral."

Herr Utterson seufzte tief, sagte aber kein Wort.
→Pan Utterson si zhluboka vzdychl, ale už ani nehlesl, a za chvíli mladší muž prohlásil:

»Ich habe heute wieder eine Lektion erhalten,« sagte Enfield.
→"Zase poučení, že má člověk držet jazyk za zuby.

»Ich schäme mich fast meiner Schwätzerei. Utterson, wir wollen uns vornehmen, nie wieder von dieser Geschichte zu sprechen.«
→Stydím se, že jsem tak povídavý. Plácněme si, že o tom už víckrát nebudeme mluvit."

»Nie wieder,« sagte Utterson.Sie reichten sich die Hände, und dann trennten sie sich.
→"Z celého srdce," řekl advokát. "Dám ti na to ruku, Richarde."

II.



An jenem Abend kehrte Herr Utterson in einer sehr ernsten, trüben Stimmung in seine Junggesellenwohnung zurück. Er setzte sich zu Tisch, hatte jedoch keinen Appetit.
→Večer se pan Utterson vrátil do svého mládeneckého bytu zasmušilý a neusedal k jídlu s chutí.

Gewöhnlich verbrachte er den Sonntagabend mit der Lektüre irgend eines trockenen theologischen Werkes, bis die benachbarte Kirchenuhr zwölf schlug; dann legte er sich ruhig schlafen.
→V neděli měl ve zvyku vysedávat po večeři u krbu s nějakou suchopárnou bohosloveckou knihou na čtenářském pultíku, dokud hodiny na sousedním kostele neodbily dvanáctou, načež se střízlivý konečně odebral na lože.

An diesem Abend war es aber anders. Sobald der Tisch abgedeckt war, erhob er sich, nahm ein Licht und ging in seine Arbeitsstube.
→Avšak toho večera, jakmile se najedl, vzal svíčku a šel do své kanceláře.

Dort öffnete er einen eisernen Schrank und nahm aus einer kleinen Schublade ein Dokument, auf dessen Umschlag geschrieben stand: »Doktor Jekylls Testament«.
→Tam otevřel nedobytnou pokladnu, z jejího nejtajnějšího koutku vytáhl dokument v obálce, nadepsané Závěť dr. Jekylla,

Mit tief gefalteter Stirn setzte er sich hin und las es aufmerksam durch.
→se zachmuřeným čelem se posadil a zahloubal se do jejího, obsahu.

Das Testament war von des Erblassers eigener Hand geschrieben; denn Herr Utterson, obgleich er es in Verwahrung genommen, hatte sich auf das bestimmteste geweigert, bei der Aussetzung desselben behilflich zu sein.
→Závět byla sepsána Jekyllem, protože pan Utterson, ačkoli ji přijal do úschovy, když už byla hotová, odmítl jakoukoli pomoc při jejím sepsání.

Das Testament bestimmte, daß nach dem Tode von Henry Jekyll, Dr. phil., Dr. med. usw. nicht nur sein ganzes Besitztum seinem »Freunde und Wohltäter Herrn Edward Hyde« vermacht werden sollte,
→Stanovila nejen to, že v případě úmrtí Henryho Jekylla, doktora lékařství, doktora práv, člena Královské učené společnosti, atd., veškerý jeho majetek má zdědit jeho "přítel a dobrodinec Edward Hyde"

sondern auch, daß, falls Doktor Jekyll auf unerklärliche Weise verschwinden oder länger als drei Monate von seinem Hause abwesend sein würde, der genannte Edward Hyde von dein Vermögen Besitz nehmen solle,
→ ale i to, že v případě, "kdyby dr. Jekyll zmizel, nebo z nevysvětlitelných příčin byl nezvěstný déle než tři kalendářní měsíce", bez odkladu přechází jeho majetek do vlastnictví jmenovaného Edwarda Hyda,

und zwar »ohne jedwede Verhinderung, Belästigung oder Verpflichtung« außer der Zahlung einiger kleiner Beträge an die Dienerschaft des Doktor Jekyll.
→bez zatížení jakýmikoli povinnými závazky, až na několik drobných částek, splatných členům doktorovy domácnosti.

Dieses Testament war Utterson längst ein Dorn im Auge gewesen.
→Ta závěť byla advokátovi odedávna trnem v oku.

Es widerstrebte nicht nur seinem Rechtsgefühl als Advokat, sondern auch seinem gesunden Menschenverstand, dem alles Seltsame, Grillenhafte als etwas Unrechtes erschien.
→Pohoršovala ho jako právníka i jako člověka, který si liboval ve zdravých, normálních životních poměrech a každé podivínství považoval za nemrav.

Bis jetzt war es die vollständige Unkenntnis von allem, was diesen Edward Hyde betraf, gewesen, die seine Entrüstung hervorgerufen – jetzt kannte er den Mann.
→Až dosud ta závět pohoršovala tím víc, že neměl tušení, kdo ten Hyde je, a najednou se to náhodou dověděl.

Schlimm genug schon war es gewesen, als dieser Mann für ihn eben nur ein Name war, bei dem er sich nichts Besonderes vorstellen konnte.
→Byla už dost zlé, když to bylo pro něha pouhé jméno, o němž nemohl nic bližšího vypátrat.

Nun aber war mit diesem Namen eine niederträchtige Handlung verbunden.
→Ale bylo to horší, když se začalo odívat ohavnými přívlastky

Aus dem schwankenden, dunklen Nebel, der dieses Wesen bis jetzt umschleiert hatte, sprang plötzlich die Gestalt eines Teufels hervor.
→a z kolotavé, beztvárné mlhoviny, která tak dlouho šálila jeho bystrozrak, znenadání se vynořila představa zloducha.

»Ich glaubte erst, es wäre Wahnsinn,« sagte er, als er das verhaßte Schriftstück in den Schrank zurücklegte, »jetzt fürchte ich, es ist eine Schandtat.«
→"Pokládal jsem to za šílenství," řekl si, když nenáviděnou listinu opět ukládal do nedobytné pokladny, "a teď se začínám obávat, že to je hanebnost."

Gleich darauf zog er seinen Ueberrock an und ging nach Cavendish Square, wo sein Freund, der berühmte Doktor Lanyon wohnte.
→Poté sfoukl svíčku, oblékl si teplý plášť a vydal se směrem ke Cavendishově náměstí, té tvrzi lékařství, kde měl dům jeho přítel, proslulý dr. Lanyon, a čekárnu vždy plnou pacientů.

»Wenn irgend einer mir Auskunft geben kann, so ist es Lanyon,« sagte er sich.
→"Ví-li někdo něco, bude to Lanyon," byla jeho první myšlenka.

Der alte, vornehm und feierlich aussehende Diener des großen Arztes empfing ihn mit üblicher Höflichkeit und Würde und führte ihn in das Speisezimmer, wo Doktor Lanyon nach dem Essen allein bei seinem Glase Portwein saß.
→Vznešený sloužící ho znal a přivítal - pan Utterson nemusel ani chvíli čekat, rovnou byl uveden do jídelny, kde dr. Lanyon seděl sám při víně.

Lanyon war ein kleiner, kräftiger, flinker ältlicher Herr, mit blühender Gesichtsfarbe
→Byl to svěží, zdravý, čilý růžolící pán s předčasně zbělelou kšticí.

Sobald Utterson in das Zimmer trat, sprang der Arzt auf, hielt ihm beide Hände entgegen und hieß ihn auf das herzlichste willkommen.
→Jakmile uviděl pana Uttersona, vyskočil ze židle a srdečně mu podal obě ruce.

Für Fremde hatte diese überfließende Freundlichkeit etwas Theatralisches an sich, aber sie beruhte in diesem Falle wirklich auf einer tieferen Empfindung.
→Ta upřímnost, jako všechno v jeho chování, působila na pohled poněkud divadelně, ale prýštila z opravdového citu.

Die beiden waren alte Freunde von der Schule und Universität her, sie hegten die größte Achtung voreinander und – was sonst selbst unter diesen Umständen nicht immer der Fall ist – sie fanden großes Vergnügen darin, oft und lange zusammen zu sein.
→Byli totiž s panem Uttersonem staří přátelé, dávní spolužáci ze školy i z university, oba měli sami k sobě i navzájem jeden k druhému úctu, a což z toho vždy nevyplývá, jeden i druhý si libovali v přítelově společnosti.

Nach einigen Worten über alltägliche Sachen brachte der Advokat die Unterhaltung auf den Gegenstand, der vor allem seine Gedanken beherrschte.
→Chvíli si pohovořili o všem možném, a pak začal advokát o věci, která mu tak nepříjemně ležela na srdci.

»Lanyon,« sagte er, »ich glaube, daß wir beide Henry Jekylls älteste Freunde sind.«
→"Předpokládám, Lanyone, že my dva jsme patrně nejstarší přátelé, které Henry Jekyll má," spustil.

»Ich möchte, die Freunde wären ein bißchen jünger,« erwiderte Lanyon lächelnd,
→"Škoda, že ti přátelé nejsou mladší," usmál se dr. Lanyon.

"Dejme tomu, že jsme. Co z toho? Vídám ho teď málokdy." "Tak?" podivil se Utterson. "Domníval jsem se, že vás poutá společný zájem."
→Aber was bringt dich darauf? Ich habe ihn seit längerer Zeit nur selten gesehen.«

»In der Tat?« sagte Utterson. »Ich glaubte, eure gemeinschaftlichen Interessen brächten euch häufig zusammen.«
→"Poutal," odpověděl doktor. "Ale už víc než deset let je z Henryho jekylla pro můj vkus moc velký podivín.

»Früher war dies wohl der Fall,« sagte Lanyon. »Aber ich will dir offen gestehen, Utterson, während der letzten Jahre ist mir Jekylls ganze Art und Weise ein Rätsel gewesen.
→Začalo to s ním duševně jít náramně z kopce, a ačkoli o něho mám pořád zájem kvůli starým časům, jak se říká, vídám ho a slýchám o něm pekelně málo.

Irgend etwas ist nicht ganz richtig mit dem Mann: ich weiß nicht, was es ist. Es scheint mir manchmal, als ob er seinen Verstand verlöre.

Natürlich nehme ich noch immer großes Interesse an allem, was ihn betrifft, schon unserer alten Bekanntschaft wegen.

Ich sehe ihn aber, wie gesagt, sehr wenig.

Seine verkehrten Ansichten über wissenschaftliche Dinge würden allein genügen, um Dämon und Phintias zu verfeinden.«
→Takové pitomosti, kterým on říká věda, byly by odcizily i Phytiase Damonovi," dodal a najednou se zarděl do ruda.

Lanyon sprach diese letzten Worte in einem Tone ungewohnter Erregung, fast mit einer gewissen Gereiztheit aus.

Utterson fühlte sich etwas erleichtert.
→Při tom malém výbuchu zlosti se panu Uttersonovi poněkud ulevilo.

»Ach,« sagte er sich, »sie haben sich über irgendeine wissenschaftliche Frage gezankt. Gott sei Dank, daß es nichts Schlimmeres ist.«
→"Pohádali se jen o nějaký vědecký problém," pomyslil si, a jelikož vůbec neměl vášeň pro vědu (leda pokud šlo o sestavování postupních listin), řekl: "Když to není nic horšího než tohle"

Nach einigen Minuten Stillschweigen fragte er Lanyon:
→Dopřál příteli několik vteřin, aby se zas uklidnil, a pak začal o věci, o níž si přišel pohovořit.

»Kennst du einen gewissen Hyde, einen Bekannten, einen ... Protégé von Jekyll?«
→"Setkal ses někdy náhodou s jeho chráněncem - nějakým Hydem?" zeptal se.

»Hyde?« wiederholte Lanyon. »Nein, ich habe nie von ihm gehört.«
→"Hydem?" opáčil Lanyon. "Ne. Jakživ jsem o něm neslyšel."

Das war also alles, was Utterson erfahren konnte; Schlaflos wälzte er sich die ganze Nacht in seinem großen Bett herum, von traurigen Gedanken, von furchtbaren Ahnungen gequält.
→To bylo všechno, co se advokát dověděl a s čím uléhal potmě na své veliké lože, na němž se z boku na bok převaloval až do jitřních hodin.

Die Kirchenuhr schlug die sechste Morgenstunde.
→Šestou hodinu už odbily zvony na kostele, tak pohodlně blízkém obydlí pana Uttersona, a pořád ještě mu ta záhada vrtala v hlavě.

Bis dahin hatte er nur das wirklich Tatsächliche in Betracht genommen.
→Až dosud se jí zabýval jen po rozumové stránce, ale té noci zaujala, či spíše ujařmila i jeho obraznost,

Jetzt aber entrollten sich vor seiner erhitzten Phantasie Bilder, die ihn mit Grauen und Entsetzen erfüllten. Alles, was ihm Enfield erzählt hatte, stand jetzt hell und deutlich vor ihm wie ein Gemälde.
→a když se tak převaloval v nočních temnotách v pokoji za staženými roletami, odvíjelo se mu v duchu vyprávění pana Enfielda jako sled světelných obrazů.

Er sah die hellerleuchteten einsamen Straßen der großen Stadt; er sah die Gestalt eines Mannes, mit unheimlicher Hast dahinschreitend,
→Měl před sebou až k obzoru spoustu svítilen v městě, pohrouženém v noční tmu, potom postavu pospíchajícího muže,

er sah das Kind, das ihm entgegenlief; jetzt stießen sie aneinander – das Kind fiel, und das Scheusal schritt grausam über den schwachen Körper hinweg.
→pak děvčátka, jak běží od lékaře, potom se ti dva srazili a lidský Džagannáth bezohledně na děvčátko šlápl a šel dál, nedbaje na jeho křik.

Dann sah er ein großes, reich möbliertes Zimmer, dort lag sein alter Freund, Henry Jekyll, ruhig schlafend – und lächelnd in seinen Träumen –
→Nebo zase viděl pokoj v zámožném domě, kde jeho přítel spal, něco se mu zdálo a on se ve snu usmíval,

jetzt öffnete sich die Tür, die Gardinen des Bettes wurden zurückgeschlagen, der Schläfer erwachte,
→pak se dveře do pokoje otevřely, záclony kolem lože se prudce rozhrnuly, spáč byl vyburcován a vida!

und vor ihm stand eine finstere Gestalt, die ihm befahl, aufzustehen und ihm zu folgen.
→ - u postele najednou stála postava, nadaná zvláštní mocí, a on musel uprostřed noci vstát a vykonat její rozkaz.

– Diese Gestalt, erst in der Straße, dann in Jekylls Schlafzimmer, wich keinen Augenblick aus Uttersons Vorstellung. Er sah sie, wie ein wüstes Phantom, wie sie leise und unheimlich nachts durch die Häuser schlich;
→Ta postava v těchto dvou obdobách strašila advokáta celou noc, a jestliže chvilkami podřimoval, viděl ji znovu, jak se pokradmu plíží spícími domy,

er sah sie, wie sie mit wilder Hast durch die nächtlichen Straßen eilte; an jeder Ecke kam ein kleines Mädchen gelaufen, das das Ungeheuer zu Boden warf und zertrampelte.
→nebo zas rychleji, a ještě rychleji, až závratně rychle se žene rozsáhlejším bludištěm osvětleného města a na každém rohu ulice podupá dítě a nechá je tam křičící ležet.

Doch konnte er das Gesicht des Unholds nicht erkennen – die Züge verschwammen wie ein Nebelbild ...
→A pořád to byla postava bez obličeje, podle kterého by ji mohl poznat, ani v jeho snech neměla obličej, nebo jen takový, že mu unikal a před očima se mu rozplýval.

Utterson konnte es nicht länger ertragen. Er sprang aus dem Bett, mit dem festen Vorsatz, nicht eher zu rasten noch zu ruhen, bis er Hyde gefunden habe.
→A tak se stalo, že se v advokátově duši zrodila a neustále vzrůstala kromobyčejně mocná, až nezřízená zvědavost, jak asi vyhlíží tvář skutečného pana Hyda.

– Wenn er ihn nur einmal sehen könnte, sagte er sich, so würde sich das ganze Geheimnis aufklären, vielleicht ganz und gar verschwinden, wie dies so oft geschieht, wenn man sich nur Mühe gibt, einer Sache auf den Grund zu gehen.
→Domníval se, že kdyby ho mohl jen jedinkrát spatřit, tajemství by se osvětlilo nebo možná úplně odhalilo, jak tomu po bedlivém prozkoumání obvykle bývá se vším tajuplným.

Er würde vielleicht etwas entdecken, was ihm Jekylls seltsame Zuneigung zu Hyde, oder das geheimnisvolle Band, das die beiden vereinigte, erklärte, das ein Licht auf Jekylls merkwürdiges Testament werfen könnte.
→Pak by možná pochopil příčinu podivné přítelovy záliby nebo poroby (at se to nazve jakkoli) a třeba i překvapujících ustanovení v jeho závěti.

Auf alle Fälle wollte er das Gesicht dieses Menschen ohne menschliches Gefühl sehen, das Gesicht, das selbst in dem ruhigen, phlegmatischen Enfield eine Empfindung unauslöschlichen Abscheus hervorgerufen hatte.
→Při nejmenším by stálo za to uvidět tu tvář: tvář člověka bez milosrdného srdce - tvář, která jen se ukázala, a hned vzbudila u Enfielda, muže tak málo podléhajícího dojmům, prudkou a trvalou nenávist.

–Von diesem Augenblick an verging kein Tag, an dem Utterson nicht zu irgend einer Zeit in der Nähe der unheimlichen Tür zu sehen war.
→Od té doby začal pan Utterson obcházet kolem dveří v boční uličce s krámky.

Er war dort morgens in aller Frühe, ehe er auf sein Bureau ging; er war dort in der Mittagsstunde im Gedränge der lebhaften Straße, und wieder des Nachts, wenn das blasse Mondlicht die nebelbedeckte Stadt gespenstisch erleuchtete.
→Ráno před počátkem úředních hodin, v poledne, kdy bylo hodně práce a času namále, v noci při měsíčku, zastřeném londýnskou mlhou, v jakémkoli světle a kteroukoli hodinu, osamělou či rušnou, bylo advokáta vidět na vyvoleném stanovišti.

‘If he be Mr Hyde,’ he had thought, ‘I shall be Mr Seek.’

Endlich wurde seine Ausdauer belohnt. Es war in einer schönen, kalten Winternacht; die Straßen waren rein gefegt, wie ein Ballsaal; die Laternen brannten hell, ihre Flammen, von keinem Winde bewegt, warfen die Schatten scharf und deutlich auf das Pflaster.
→Konečně byla jeho trpělivost odměněna. Byla pěkná, suchá noc - mrzlo - ulice vymetené jako taneční sál - svítilny, neotřásané větrem, vrhaly zřetelný vzor světla a stínu.

Nach zehn Uhr, als die Läden geschlossen waren, wurde die kleine Straße recht still und öde – nur von fern hörte man das dumpfe Brausen der mächtigen Stadt.
→Asi tak k desáté, kdy krámy byly zavřené, byla boční ulička velice pustá, a přestože se kolem dokola ozýval přitlumený londýnský hřmot, velice tichá.

Selbst das kleinste Geräusch war in der nächtlichen Stille deutlich vernehmbar. Utterson war erst wenige Minuten auf seinem Posten, als er nicht weit von sich leise, eilige Schritte hörte.
→I nepatrný zvuk se daleko rozléhal - z domů po obou stranách jízdní dráhy bylo jasně slyšet zvuky, obvyklé v domácnosti, a ohlas kroků dávno předbíhal blížícího se chodce.

Pan Utterson byl už na svém stanovišti několik minut, než zaslechl podivné lehké kroky, které se přibližovaly.
→ganz deutlich und entschieden ist dieses Geräusch aus dem verwirrten, fernen Lärmen der Stadt herauszuhören.

Er hatte sich während seines nächtlichen Wachehaltens an das eigentümliche Geräusch gewöhnt, das der regelmäßige Schritt eines Fußgängers in der Mitte der Nacht hervorruft;
→Na svých nočních hlídkách už dávno přivykl zvláštnímu dojmu, jaký budí kročeje jednotlivce, ještě hodně vzdáleného, když se najednou zřetelně ozvou uprostřed rozléhajícího se šumu a lomozu velkoměsta.

Doch noch nie zuvor war Uttersons Aufmerksamkeit so schnell und lebhaft erregt gewesen, wie in diesem Augenblick.
→Ale nikdy ještě neupoutaly jeho pozornost tak rázem, tak aprosto

Er fühlte, daß der Erfolg nahe war, und zog sich vorsichtig in das Dunkel der Sackgasse zurück.
→ - honem se v silné, pověrčivé předtuše úspěchu schoval ve vratech do sousedního dvora.

Die Schritte kamen näher und näher, wurden lauter und lauter.
→Kroky se rychle přibližovaly a najednou se ozvaly hlučněji, jak zahýbaly do uličky.

Jetzt hörte Utterson, wie sie um die Straßenecke kamen, – jetzt sah er den nächtlichen Wanderer vor sich.
→Advokát vyhlédl ze vrat a za chvíli už viděl, s kým má co činit.

Es war ein kleiner, gewöhnlich angezogener Mann. – Unbegreiflicherweise empfand der Advokat mit einem Male dasselbe Gefühl des Widerwillens, des Abscheus, das sich Enfields bemächtigt hatte.
→Byl to muž malý, ustrojený dost obyčejně, a jakmile ho advokát spatřil, už z dálky na něho ten zjev působil kupodivu jaksi nelibě.

– Der Mann schritt quer über die Straße, gerade auf die bewußte Tür zu. Er nahm einen Schlüssel aus der Tasche – er war augenscheinlich zu Hause.
→Muž zamířil rovnou k těm dveřím, šikmo přešel přes ulici, aby se nezdržoval, a ještě v chůzi vytáhl z kapsy klíč jako člověk, který se blíží k domovu.

Jetzt trat Utterson aus dem Dunkel hervor und legte seine Hand aus des Mannes Schulter.
→Pan Utterson vykročil ze svého úkrytu, a když ho muž míjel, položil mu ruku na rameno.

»Herr Hyde, wenn ich nicht irre?«
→"Pan Hyde, nemýlím-li se?"

Mit einem schlangenartigen Zischen wich Hyde einen Schritt zurück.
→Pan Hyde sebou škubl a zatajil dech, až zasípal.

Er faßte sich jedoch sofort, und ohne dem Advokaten ins Gesicht zu sehen, sagte er vollständig ruhig:»Das ist mein Name.
→Ale strach ho okamžitě přešel - nepodíval se sice advokátovi do tváře, ale odpověděl docela klidně: "Ano, to je mé jméno.

Was wünschen Sie?«
→Co si přejete?"

»Ich sehe, Sie gehen in dieses Haus,« erwiderte der Advokat.
→"Vidím, že se vracíte domů," odpověděl advokát.

»Ich bin ein alter Freund von Doktor Jekyll. Ich heiße Utterson, Rechtsanwalt Utterson in Gaunt Street;
→"Jsem starý přítel doktora Jekylla - Utterson z Gauntské ulice

mein Name ist Ihnen gewiß nicht unbekannt, und da ich Sie gerade hier treffe, wollte ich Sie bitten, mich auch hineinzulassen.«
→ - jistě jste mé jméno už slyšel, a když se s vámi štastnou náhodou setkávám, mohl byste mě snad pustit dovnitř."

»Sie würden Doktor Jekyll nicht zu Hause finden, er ist verreist,« erwiderte Hyde. Er wollte jetzt die Tür aufschließen, schien sich aber plötzlich zu besinnen, und ohne den Advokaten anzusehen, fragte er:
→"Doktora jekylla nezastihnete, není doma," namítl pan Hyde a profoukl klíč. A najednou se zeptal, ale ani pak nepozdvihl oči:

»Woher kennen Sie mich?«
→"Jak jste mě poznal?"

Utterson ließ die Frage unberücksichtigt. »Herr Hyde,« sagte er, »wollen Sie mir einen Gefallen tun?«
→"Buďte tak hodný," řekl pan Utterson, "neprokázal byste mi laskavost?"

»Was wünschen Sie?«
→"S radostí," odpověděl druhý. "Co to má být?"

»Wollen Sie mich Ihr Gesicht sehen lassen?«
→"Dovolíte, abych se vám podíval do tváře?" otázal se advokát.

Hyde schien einige Augenblicke zu zögern; dann drehte er sich mit einem plötzlichen Entschluß um und sah Utterson trotzig und herausfordernd an. Es währte nur einen Augenblick.
→Pan Hyde zřejmě zaváhal, a pak jako by si to byl najednou rozmyslil, vyzývavě se k němu obrátil tváří v tvář a několik vteřin se ti dva na sebe zadívali náramně upřeně.

»So,« sagte Utterson, »jetzt werde ich Sie wiedererkennen. Es könnte von Nutzen sein.«
→"Teď už vás po každé poznám," řekl pan Utterson. "Může to prospět."

»Ja,« sagte Hyde, »und da wir uns einmal getroffen haben, will ich Ihnen auch gleich meine Adresse geben.
→"Ano, je dobře, že jsme se seznámili," odpověděl pan Hyde. "Ale měl bych vám snad dát svou adresu."

« Er nannte eine obskure Straße in Soho.
→A udal číslo domu v jedné ulici v Soho.

»Allmächtiger Gott!« dachte Utterson, »hat der am Ende dabei an das Testament gedacht?«
→"Panebože!" pomyslil si Utterson. "Snad také nemá na mysli tu závěť?"

Er verlor jedoch kein Wort darüber.
→Ale nechal si své myšlenky pro sebe a adresu vzal na vědomí s pochvalným zabručením.

»Und nun,« sagte Hyde, »darf ich noch einmal fragen, woher Sie mich kennen?«
→"A teď mi řekněte," zeptal se druhý, "jak jste mě poznal?" "Podle popisu," zněla odpověď.

»Nach der Beschreibung.«
→"Kdo mě vám popsal?"

»Nach wessen Beschreibung?«
→"Kdo mě vám popsal?"

»Wir haben gegenseitige Freunde,« sagte Utterson.
→"Máme společné známé," odpověděl pan Utterson.

»Gegenseitige Freunde? Und wer wären die?«»Doktor Jekyll zum Beispiel.«
→"Koho?""Na příklad Jekylla," řekl advokát.

»Der? Der hat es Ihnen nicht gesagt,« brach Hyde mit großer Heftigkeit aus. »Sie lügen!«
→"Od toho jste se nic nedověděl!" rozkřikl se pan Hyde v návalu zlosti. "Nebyl bych si myslel, že budete lhát."

»Herr,« sagte Utterson, »das ist eine Sprache, die Ihnen sehr wenig zusteht.«
→"Dejte pokoj," řekl pan Utterson, "takhle se přec nemluví."

Der andere antwortete mit einem höhnischen Gelächter, und mit unglaublicher Schnelligkeit hatte er plötzlich die Tür aufgeschlossen und war hinter derselben verschwunden.
→Druhý zavrčel divým smíchem, ve chvíli neuvěřitelně rychle odemkl dveře a zmizel v domě.

Der Advokat blieb einige Minuten vor der Tür stehen, ein Bild der Angst und Unruhe.
→Když se pan Hyde ztratil, zůstal tam advokát chvíli stát, zřejmě znepokojený.

Dann ging er langsam und gedankenvoll die Straße entlang. Von Zeit zu Zeit blieb er stehen, strich sich mit der Hand über die Stirn, wie einer, der große innerliche Qualen leidet.
→Potom začal zvolna odcházet uličkou, po každých dvou krocích se zastavoval a sahal si rukou na čelo jako zmámený.

Das Rätsel, dessen Lösung ihn peinigte, war kein leichtes.
→V chůzi se zabýval záhadou, která patřila k těm, jež se jen zřídka dají rozřešit.

Hyde war ein kleiner, zwerghafter Mann.
→Pan Hyde byl bledý a zakrslý

Er machte den Eindruck eines Verwachsenen, doch konnte man nicht sehen, wo das Gebrechen saß. Er hatte ein widerwärtiges Lächeln; sein Benehmen gegen Utterson war eine Mischung von verbrecherartiger Furcht und Frechheit; er sprach mit einer heisern, flüsternden Stimme;
→ - budil dojem člověka zrůdného, ač se ta zrůdnost nedala popsat, měl nepříjemný úsměv, choval se k advokátovi odporně bojácně a zároveň vyzývavě a mluvil ochraptělým, sípavým, až selhávajícím hlasem -

alles dies mußte jedermann gegen ihn einnehmen; aber es war dennoch nicht genug, um diesen namenlosen Abscheu, diesen Widerwillen, diese Furcht zu erklären, die Utterson in seiner Gegenwart empfand.
→to všechno svědčilo proti němu, ale ani to všechno dohromady nemohlo vysvětlit dosud nepoznaný odpor, hnus a strach, jaký budil v panu Uttersonovi.

»Nein,« sagte er sich, »es steckt noch etwas dahinter –
→"Jistě za tím je něco jiného," řekl si, celý popletený.

aber was ist es? Ich kann keinen Namen dafür finden.
→"Určitě za tím je něco víc, jen kdybych to dovedl pojmenovat!

Der Mann hat nichts Menschliches an sich,
→Chraň nás pánbůh, vždyť an ani nevypadá jako člověk!

er ist wie ein Gnom, ein böser Alp.Habe ich ein Vorurteil gegen ihn gefaßt durch Enfields Geschichte
→Spíš jako nějaký troglodyt, nebo by snad byla pravdivá ta povídačka starého Fella?

Habe ich ein Vorurteil gegen ihn gefaßt durch Enfields Geschichte

– oder ist es wirklich der Abglanz einer niederträchtigen, durch und durch gemeinen Seele, der sich in seiner Erscheinung widerspiegelt?
→Nebo takhle proniká navenek hanebná duše a přetváří jinak neporušenou tělesnou schránku?

Ja, das muß es sein! O, mein armer, alter Henry Jekyll, wenn je ein Mensch mit dem Siegel Satans gebrandmarkt war, so ist es dein neuer Freund, Herr Edward Hyde!«
→Tohle to, myslím, bude, protože jestli jsem někdy v něčí tváři uzřel znamení Satanovo, je to v obličeji tvého nového přítele, nešťastný Henry Jekyll"

Utterson hatte jetzt das Ende der kleinen Straße erreicht. Er bog um die Ecke und kam auf einen Square, der von schönen, alten Häusern umgeben war. Die meisten derselben hatten etwas von ihrem ehemaligen Glanze eingebüßt. Sie waren in verschiedene Wohnungen eingeteilt;
→Za rohem boční uličky byl blok starobylých, pěkných domů, většinou už pozbavených vznešeného lesku a rozdělených v byty a kanceláře, pronajímané lidem z nejrůznějších vrstev:

einzelne Zimmer wurden möbliert vermietet, manche wurden als Ateliers, als Bureaus von Winkeladvokaten oder von Agenten zweifelhafter Unternehmungen und Geschäfte benutzt.
→kresličům map, stavitelům, pokoutním advokátům a všelijakým podezřelým podnikatelům.

Nur eins, das zweite von der Ecke – hatte sein reiches, vornehmes ???äußere bewahrt;
→Ale jeden dům, druhý od rohu, dosud zaujímal jediný byt,

es war augenscheinlich nur von einer Familie bewohnt. Trotz der späten Abendstunde ging Herr Utterson schnell und entschlossen an die schwere Tür und klopfte.
→ a u jeho dveří, které svědčily o velké zámožnosti a blahobytu, ačkoli byly ponořeny v temnotu až na osvětlený obloukový vikýř nad nimi, zůstal pan Utterson stát a zaklepal.

Ein ältlicher Diener öffnete.
→Dveře otevřel pěkně ustrojený starší sluha.

»Ist Doktor Jekyll zu Hause, Poole?« fragte der Advokat.
→"Je dr. Jekyll doma, Poole?" zeptal se advokát.

»Ich will gleich sehen, Herr Utterson,« sagte Poole,
→"Já se podívám, pane Uttersone," odpověděl Poole

»bitte, treten Sie näher.« Er führte den Advokaten in die große, schöne Eintrittshalle des Hauses, die mit kostbaren Teppichen belegt und mit antiken, eichenen Möbeln ausgestattet, bei dem hellen Kohlenfeuer im offenen Kamin einen außerordentlich behaglichen und freundlichen Eindruck machte.
→a pustil návštěvníka do veliké prostorné haly pod nízkou střechou, s vydlážděnou podlahou, vytápěné (jak tomu bývá ve venkovských sídlech) velikým krbem. Kolem zdí stály drahocenné dubové skříně.

»Wollen Sie hier warten,« fragte Poole, »oder wollen Sie in das Speisezimmer gehen?«
→ "Počkáte laskavě tady u krbu, pane Uttersone? Nebo vám mám rozsvítit v jídelně?"

»Ich warte lieber hier,« sagte der Advokat. Er ging an das Feuer und lehnte sich an den hohen Kamin.
→"Děkuji, počkám tady," odpověděl advokát, přistoupil k ohni a opřel se o vysokou mřížku před krbem.

Diese Vorhalle war Jekylls Lieblingsaufenthalt.
→Ta hala, kde osaměl, byla obzvláštní libůstkou jeho přítele doktora,

Auch Utterson pflegte zu sagen, daß es der gemütlichste Ort in ganz London sei.
→a Utterson sám o ní mluvíval jako o nejpříjemnější místnosti v Londýně.

Aber heute abend, als er beim Feuer stand, fühlte er ein unheimliches, nervöses Zittern durch alle Glieder seines Körpers, das dämonische Gesicht Hydes kam ihm nicht aus den Augen;
→Ale té noci jako by měl v žilách mrazení, vzpomínka na Hydovu tvář ho tísnila a skličovala, měl pocit (což se mu stávalo zřídka),

er hörte noch das teuflische Lachen, mit dem der unheimliche Geselle eben hinter der Tür verschwunden war – zum ersten Male fühlte er etwas wie Lebensüberdruß; drohend und verzerrt grinste ihm Hydes Antlitz aus den flackernden Flammen des Feuers entgegen.
→a v té ponuré náladě jako by četl nějakou hrozbu v odlescích ohně z krbu, které se míhaly po leštěných skříních a znepokojivě se kmitaly na ztemnělé skleněné střeše.

Er schämte sich fast, ein Gefühl der Erleichterung zu empfinden, als Poole zurückkam und ihm meldete, daß sein Herr nicht zu Hause sei.
→Až se zastyděl, jak se mu ulevilo, když se Poole za chvíli vrátil a oznámil mu, že dr. Jekyll odešel z domu.

»Ich sah soeben Herrn Hyde in das Hinterhaus gehen,« sagte er. »Er hat einen Schlüssel zu der Tür, die in den alten Seziersaal führt. Ist das in Ordnung, Poole, wenn der Doktor nicht zu Hause ist?«
→"Poole, viděl jsem pana Hyda, jak vcházel dveřmi do bývalé pitevny," řekl advokát. "Je to v pořádku, když dr. Jekyll není doma?"

»Ganz in Ordnung, Herr Utterson,« sagte der alte Diener, »ich weiß, daß Herr Hyde einen Schlüssel hat.«
→"Úplně v pořádku, pane Uttersone," odpověděl sluha. "Pan Hyde má od nich klíč."

»Ihr Herr scheint großes Vertrauen in diesen Mann zu setzen,« sagte Utterson nachdenklich.
→"Zdá se, že váš pán tomu mladému muži náramně důvěřuje, " pokračoval zamyšleně advokát.

»Großes Vertrauen,« sagte Poole, »wir haben alle Befehl, ihm unbedingt zu gehorchen.«
→"Ano, velice mu důvěřuje," řekl Poole. "Všichni máme rozkaz, že ho máme poslouchat."

»Ich glaube nicht, daß ich Herrn Hyde je hier im Hause getroffen habe,« fuhr Utterson fort.
→"Já jsem se u vás s panem Hydem asi nikdy nesetkal?" otázal se Utterson.

»O nein,« erwiderte Poole. »Er erscheint nie, wenn Besuch im Hause ist.
→"Jistě ne, pane Uttersone. Nebývá tu nikdy na večeři," odpověděl sluha.

Wir sehen übrigens auch wenig von ihm; er kommt und geht stets durch die Hintertür.«
→"V téhle části domu ho vůbec vídáme jen málokdy, přichází a odchází skoro vždycky přes laboratoř."

»Gute Nacht, Poole!«»Gute Nacht, Herr Utterson!«
→,,No tak dobrou noc, Poole.""Dobrou noc, pane Uttersone."

Mit schwerem Herzen trat der Advokat seinen Heimweg an.»Armer Henry Jekyll,« sagte er sich.
→Advokát vykročil k domovu s velice těžkým srdcem. "Chudák Henry Jekyll !" pomyslil si.

»Er muß in arger Bedrängnis sein! Er war wild und ausschweifend, als er jung war. Aber der allgütige Gott hat das doch längst vergeben.
→"Obávám se, že je ve velké bryndě. V mládí byl divoch, to je ovšem už dávno, ale zákon boží neuznává promlčené lhůty.

Was kann es nur sein, das ihn an diesen Hyde kettet?Ist es das Gespenst einer alten Sünde?Ist es eine verborgene Schandtat, die ihm wie ein Krebs am Leben frißt?
→Nemůže to jistě být nic jiného - přízrak nějakého dávného prohřešení, rakovina nějaké utajené hanby -

Ist es eine Strafe, die langsam, aber unabwendbar naht, nach Jahren, nachdem die Untat vielleicht schon aus dem Gedächtnis entschwunden?«
→a trest přichází pede claudo po létech, kdy se už na to zapomnělo a sebeláska provinění prominula."

Dieser Gedanke machte den Advokaten ganz stutzig. Er warf einen Uberblick über seine eigene Vergangenheit.Er quälte sich mit der Vorstellung, daß auch in seinem Leben irgendwo noch ein Vergehen, eine unwürdige Handlung verborgen sein könne, deren er sich nicht mehr erinnere.
→A právník, vystrašený tím pomyšlením, zahloubal se na chvíli nad svou vlastní minulostí a slídil ve všech koutech paměti, zda náhodou odtamtud najednou nevystrčí růžky nějaká jeho dávná ničemnost.

Wenigen möchte es vergönnt sein, mit solcher Ruhe, mit solchem Selbstbewußtsein das Vergangene zu betrachten, wie dem Rechtsanwalt Utterson.
→Minulost měl celkem bez hany, málo lidí se mohlo začíst do letopisů svého života s menšími obavami, a přece ho pokořily až do prachu mnohé nepěkné věci, jichž se dopustil,

Doch in seinem strengen Selbsturteil dachte er an manches, was er lieber nicht getan haben möchte.
→ale pak ho zase povznesly k střízlivé a bohabojné vděčnosti vzpomínky na mnohé jiné, kterých by se byl málem dopustil, ale přece se jich vystříhal.

– Er hatte alle Ursache, dem Allmächtigen zu danken, der ihm geholfen hatte, Versuchungen zu widerstehen, die ihn zu verschlingen drohten.
→ale pak ho zase povznesly k střízlivé a bohabojné vděčnosti vzpomínky na mnohé jiné, kterých by se byl málem dopustil, ale přece se jich vystříhal.

Dann kam er wieder auf Jekyll und Hyde.
→A pak se znovu vrátil k svým dřívějším úvahám a zasvítila mu jiskřička naděje.

»Dieser Hyde,« sagte er sich, »muß auch Geheimnisse haben.
→"Kdybychom se na toho pana Hyda důkladně podívali," pomyslil si, ; jistě má také nějaká svá tajemství

Dunkle böse Taten, neben denen das Schlimmste, was Jekyll getan, wie das Sonnenlicht glänzt.
→ - ošklivá tajemství, vypadá na to - tajemství tak temná, že v porovnání s nimi i to nejhorší chudáka jekylla bylo by jako sluneční jas.

Nein, es darf so nicht länger bleiben!
→Takhle to nemůže jít dál.

Der bloße Gedanke an diesen Hyde, der sich wie ein Dieb an Henrys Bett schleicht, macht mich schaudern.
→Mráz mi běhá po zádech při pomyšlení, že se tenhle tvor může připlížit k Jekyllově posteli jako zloděj

Und das schlimmste ist, daß,
→ a to probuzení, chudáku Henry! A jak to je nebezpečné!

wenn Hyde nur eine Ahnung von dem Inhalt des Testaments hat, er vielleicht ungeduldig wird.
→Protože jestli má Hyde tušení, že existuje ta závěť, nemohl by se časem třeba dočkat, kdy bude dědit.

Ich muß und will der Sache aus den Grund kommen: es koste, was es wolle – wenn Jekyll mich nur läßt – ja,« sagte er gedankenvoll – »wenn Jekyll mich nur läßt.«
→Musím zkrátka přiložit ruku k dílu - jen jestli mě Jekyll nechá," dodal, "jen jestli mě Jekyll nechá!"

Und die seltsamen Verfügungen des Testaments traten ihm wieder deutlich und bestimmt vor die Seele.
→A znovu v duchu uviděl jasně jako světelný obraz podivná ustanovení závěti.

-III-

Ungefähr vierzehn Tage nach den eben erzählten Ereignissen gab Doktor Jekyll eines seiner gemütlichen Essen, die sich immer durch vortreffliche Küche, feine alte Weine und gute Gesellschaft auszeichneten.
→Za čtrnáct dní nesmírně šťastnou náhodou pořádal doktor zase večeři pro milou společnost pěti či šesti starých kamarádů, samých vážených a inteligentních mužů a znalců dobrého vína.

Utterson war noch geblieben, nachdem die anderen Gäste gegangen waren.
→Po večeři se panu Uttersonovi podařilo zařídit to tak, že se po odchodu ostatních ještě zdržel.

Endlich sagte Utterson: »Ich habe schon längst mit dir sprechen wollen, Jekyll, du weißt, wegen deines Testaments.«
→,,Už delší čas si chci s tebou o něčem promluvit, Jekylle," začal advokát. "Vzpomínáš si na svou závěť?"

Ohne Jekylls Bemerkungen über Lanyon die geringste Aufmerksamkeit zu schenken, fuhr der Advokat fort:
→Bedlivý pozorovatel by byl možná pochopil, že ten námět doktorovi není po chuti, ale odbyl jej vesele:

"Chudáčku Uttersone, to je smůla, že máš takového klienta!

Jakživ jsem neviděl nikoho tak ztrápeného, jako jsi ty nad mou závětí, až na toho koženého pedanta Lanyona

- toho zas trápí mé vědecké kacířství, jak tomu říká.

Je to hodný člověk, já vím - nemusíš se mračit - znamenitý člověk, a já si pořád ' říkám, že se s ním musím vídat častěji,

ale při tom všem je kožený pedant - zabedněný, vyložený pedant.

Jakživ jsem se v nikom tak nezklamal jako v Lanyonovi."

»Du weißt, ich habe nie meine Zustimmung zu diesem Testament gegeben.«

»O, du sprichst schon wieder davon?« sagte Jekyll, »ich weiß, ich weiß,« fuhr er etwas gereizt fort, »du hast es mir wenigstens oft genug gesagt.«
→"Ty víš, že jsem ji nikdy neschvaloval," pokračoval Utterson - neúprosně opomíjel nově nadhozený námět k hovoru. "Tu mou závěť? Ovšem, vím," odpověděl doktor trochu zlostně. "Už jsi mi to kolikrát říkal."

»Und ich sage es dir noch einmal,« erwiderte Utterson, »mir ist etwas zu Ohren gekommen über diesen jungen Hyde.«
→"Dobrá, říkám ti to tedy znovu," trval na svém advokát. "Zatím jsem se o mladém Hydovi něco dozvěděl."

Jekylls schönes, großes Gesicht wurde blaß wie der Tod, seine Augen nahmen einen finstern, beängstigenden Ausdruck an.
→Doktor Jekyll v kulatém hezkém obličeji zbledl až po samé rty, kolem očí se mu stáhly tmavé vrásky.

»Ich will über diese Angelegenheit nichts mehr hören,« sagte er.»Ich glaubte, wir wären überein gekommen, die Sache nicht weiter zu besprechen.«
→ "Přestaň už o tom, prosím tě," řekl. "Myslel jsem, že jsme se dohodli víckrát o tom už nemluvit."

»Was ich über Hyde gehört habe,« sagte Utterson, »ist etwas Schändliches.«
→"Dověděl jsem se ohavné věci," pokračoval Utterson. "Nemohu už nic změnit.

»Das geht mich nichts an,« erwiderte der Doktor, »ich werde mein Testament nicht ändern.
→Ty nechápeš, v jaké jsem situaci," namítl doktor jaksi ne dost důsledně.

Ich bin in einer sehr schwierigen Lage. Der Fall ist ein seltsamer, ein ungewöhnlicher. Es nützt nichts, noch weiter darüber zu sprechen.«
→"Jsem v trapném postavení, Uttersone - v docela zvláštní situaci, velice podivné. Patří to k věcem, které se mluvením nespraví."

»Jekyll,« sagte der Advokat mit ungewöhnlicher Wärme und Herzlichkeit, »wir sind alte Freunde; du kennst mich, du kannst mir trauen.
→ "Znáš mě přece, Jekylle," řekl Utterson. "Víš, že mi můžeš důvěřovat.

Sage mir alles, ich bin fest überzeugt, ich kann dich aus dieser mißlichen Lage befreien.«
→Svěř se mi upřímně mezi čtyřma očima a nepochybuj, že tě z toho dostanu."

»Mein lieber Utterson, du bist zu gut, wirklich zu gut. Ich kann keine Worte finden, um dir zu danken.
→"Milý Uttersone, jsi moc hodný," odpověděl doktor, "jsi opravdu hodný a nenalézám slov, abych ti poděkoval.

Ich glaube dir; ich traue dir mehr als irgend einem – mehr als mir selbst.
→Věřím ti naprosto - pokud by bylo na mně, svěřil bych se ti spíš než komukoli jinému na světě, důvěřuji ti dokonce víc než sám sobě.

Aber laß nur, die Geschichte ist nicht so schlimm, wie du glaubst; quäle dein altes, treues Herz nicht damit. Soviel will ich dir zur Beruhigung sagen,
→Věř, není to opravdu nic takového, co máš na mysli, není to tak zlé, a jen abych upokojil tvé dobré srdce, povím ti jedno:

ich kann mich Hydes jeden Augenblick entledigen – sobald ich es nur will. Darauf gebe ich dir meine Hand, und danke dir noch tausendmal.
→mohu se Hyda zbavit, kdykoli mi napadne. Dávám ti na to ruku a ještě jednou ti mnohokrát děkuji.

Und nun noch eines – doch das ist kaum zu erwähnen nötig – es ist eine Privatangelegenheit, laß sie zwischen uns beiden ruhen.«
→Povím ti ještě něco, Uttersone, a jsem přesvědčen, že mi to nebudeš mít za zlé: tohle je má soukromá věc a prosím tě - nech to usnout."

Utterson blickte nachdenklich ins Feuer. Nach einigen Minuten stand er auf und sagte: »Vielleicht handelst du recht, Gott gebe es!«
→Utterson se zadíval do ohně a chvilku uvažoval. "Nepochybuji, že jednáš úplně správně," řekl nakonec a vstal.

»Und nun,« sagte der Doktor, »da wir hoffentlich zum letzten Male über diese Angelegenheit sprechen, möchte ich dich noch auf etwas aufmerksam machen.
→,,Nu, když jsme se té věci už dotkli, a doufám naposled," pokračoval doktor, "rád bych, abys pochopil jedno. Mám o chudáka Hyda opravdu velký zájem.

Ich weiß, du hast Hyde gesehen, er hat es mir gesagt, ich fürchte, er ist ungezogen gegen dich gewesen.
→Já vím, že jste se seznámili, říkal mi o tom, a obávám se, že se choval hrubě.

Ich nehme aber ein großes, ein außerordentlich großes Interesse an allem, was ihn betrifft. Versprich mir, Utterson, daß, wenn ich sterbe, du ihm beistehst, ihm zu seinem Rechte verhilfst.
→Ale já se o něho upřímně zajímám - mám o toho mladíka velice, velice opravdový zájem,a tak bych rád, Uttersone, abys mi slíbil, že se s ním dohodneš a budeš hájit jeho práva, až tu nebudu.

Ich weiß, du würdest es tun, wenn du alles wüßtest; gib mir dein Versprechen, es wird mir eine große Last vom Herzen nehmen.«
→Myslím, že bys to udělal, kdybys věděl všechno - a kdybys mi to laskavě slíbil, spadl by mi kámen ze srdce."

»Ich kann ihn nie liebgewinnen,« sagte Utterson.
→"Nemohu předstírat, že ho někdy budu mít rád," odpověděl advokát.

»Das verlange ich auch nicht,« sagte Jekyll. Er legte seine Hände auf des Advokaten Schultern und fuhr in ernstem, rührendem Tone fort:
→,,To na tobě nežádám," řekl prosebně Jekyll a položil mu ruku na rameno.

»Ich verlange nur Gerechtigkeit.
→"Žádám jen, abys byl spravedlivý

Ich bitte dich, stehe ihm bei, um meinetwillen, Utterson, wenn ich nicht mehr bin.«
→ - žádám tě jen, abys mu byl nápomocný, až tady už nebudu."

»Ich verspreche es dir,« sagte Utterson.
→Uttersonovi se vydral nepotlačitelný povzdech. "Dobrá," řekl, "slibuji."

-IV-



Beinahe ein Jahr darauf, im Monat Oktober 18.. wurde ganz London in Aufregung versetzt durch einen Mord, der mit außergewöhnlicher Brutalität verübt war, und der außerdem durch die hohe gesellschaftliche Stellung des Ermordeten ganz besonders Aufsehen erregte.
→Asi tak za rok poté, v říjnu 18.. , vylekal Londýn nesmírně lítý zločin, tím pozoruhodnější, že jeho obětí byla vysoce postavená osobnost.

Ein Dienstmädchen, das während der Abwesenheit ihrer Herrschaft allein ein großes Haus in der Nähe der Themse bewohnte, war gegen 11 Uhr abends in ihre Schlafstube gegangen.
→Podrobnosti bylo známo málo, a znepokojivých. Služebná, samotná v domě nedaleko nábřeží, odešla asi v jedenáct spat nahoru do svého pokojíku.

Es war eine schöne, ruhige Nacht; die kleine Straße, welche das Mädchen von ihrem Fenster aus übersah, war tageshell von dem glänzenden Lichte des Vollmonds beleuchtet.
→ -Po půlnoci zahalila Londýn hustá mlha, ale v časnějších nočních hodinách bylo jasno, bez mráčku, a ulička, do níž byla vyhlídka z okna služebné, byla nádherně ozářená úplňkem.

Das junge Mädchen hatte eine romantische Natur. Sie setzte sich an das offene Fenster und verfiel in träumerisches Nachdenken.
→Služebná měla zřejmě romantické sklony, protože se posadila na truhlu pod oknem a snivě se zadumala.

Selten – wie sie vor Gericht unter strömenden Tränen aussagte – selten hatte sie sich so friedvoll, so ruhig, so glücklich gefühlt.
→Nikdy (jak říkávala, když s obličejem zalitým slzami vyprávěla o svém zážitku), nikdy ještě nebyla tak smírně naladěna vůči všem lidem na světě a nikdy jim nebyla tak vlídně nakloněna.

Sie blickte die Straße entlang und sah, wie ein schöner, stattlicher alter Herr mit weißem Haar die Straße herauf kam.
→A když tam tak seděla, povšimla si staršího, hezkého bělovlasého pána, který se přibližoval uličkou,

Aus der entgegengesetzten Richtung kam schnellen Schrittes ein anderer, ein untersetzter, gewöhnlich aussehender Mann, den sie zu Anfang nicht näher betrachtete.
→a z druhého konce šel proti němu jiný pán, hodně malé postavy, kterému zprvu nevěnovala zvláštní pozornost.

Die beiden begegneten sich gerade unter dem Fenster, an dem das Mädchen saß.
→Když se už navzájem přiblížili natolik, že na sebe mohli promluvit (bylo to zrovna pod jejím oknem), starší muž se uklonil a velice pěkně a zdvořile toho druhého oslovil.

Obgleich sie nicht hören konnte, was sie sagten, so konnte sie, dank dem hellen Mondlicht, ihre Gesichter deutlich erkennen.
→Když mluvil, měsíc mu svítil do obličeje a děvče ho s potěšením pozorovalo - jako by z něho vyzařovala nevinná, starosvětská dobrodušnost, ale také jakási vznešenost, jakoby oprávněné sebevědomí.

Das des alten Herrn hatte einen Ausdruck großer Vornehmheit und Güte.

Er verbeugte sich höflich vor dem anderen und schien etwas zu fragen. Wahrscheinlich, wie das Mädchen später angab, hatte er sich verirrt und erkundigte sich nach dem richtigen Wege.
→Nezdálo se, že by mu říkal něco moc důležitého, spíše se podle toho, že ukazoval určitým směrem, mohlo chvílemi zdát, že se jenom ptá na cestu.

Jetzt sah das Mädchen auch den kleinen, vierschrötigen Mann an und erkannte in ihm einen gewissen Herrn Hyde, der ihren Herrn mehrmals besucht hatte, und vor dem sie stets einen großen Abscheu empfunden.
→Za chvilku zabloudila zrakem k tomu druhému a překvapilo ji, když v něm poznala jistého pana Hyda, který byl jednou na návštěvě u jejího pána a velice se jí tehdy zprotivil.

Hyde trug einen kurzen, dicken Stock, den er nervös in der Hand herumdrehte – er antwortete nicht auf die höfliche Frage des alten Herrn und schien ihn mit schlecht verhehlter Ungeduld anzuhören.
→V ruce měl těžkou hůl, jíž si pohrával, ale staršímu pánovi neodpověděl ani slovem, a poslouchal ho jakoby rozmrzele, což se mu nedařilo utajit.

Mit einem Male geriet er in eine furchtbare Wut – er stampfte mit den Füßen, schwang seinen Stock um sich und benahm sich überhaupt wie ein Rasender.
→Pak se najednou rozohnil a rozzuřil, dupal, mával holí a vyváděl jako šílenec (jak služebná prohlásila).

Der alte Herr wich erstaunt und augenscheinlich beleidigt einen Schritt zurück. Auf einmal, ohne jede Veranlassung, streckte ihn Hyde mit einem wuchtigen Hieb seines Knüppels zu Boden.
→Starší pán o krok ucouvl, jakoby náramně překvapeně a drobet uraženě, a v té chvíli se pan Hyde rozlítil tak, že začal řádit jako smyslů zbavený - holí ho srazil k zemi.

Dann sprang er mit affenartiger Wut auf den dahingestreckten Körper seines Opfers und trampelte darauf herum, als ob er ihn zu Brei zermalmen wollte.
→V příštím okamžiku už jako rozzuřená opice začal po své oběti dupat, bušil do ní holí, rány padaly jako krupobití, bylo slyšet, jak pod nimi praskají kosti, a mrtvé tělo pod nimi poskakovalo po dlažbě.

Bei diesem entsetzlichen Anblick wurde das Mädchen ohnmächtig.
→Z hrůzy nad tou podívanou a z těch zvuků služebná omdlela.

Es war gegen zwei Uhr, als sie zu sich kam und die Polizei rufen konnte.
→Probrala se ve dvě hodiny a hned zavolala policii.

Die Leiche des Ermordeten lag noch auf der Straße.
→Vrah už dávno utekl, ale jeho oběť ležela uprostřed uličky, neuvěřitelně znetvořená.

Der Stock aus fremdländischem, hartem Holz, mit dem der Mord verübt, war zerbrochen – mit solcher Wut hatte das Ungeheuer geschlagen. Die eine zersplitterte Hälfte war in die Straßengosse gerollt, die andere hatte der Mörder mitgenommen.
→Hůl, jíž byl zločin spáchán, byla z nějakého vzácného, velice tvrdého a těžkého dřeva, ale přesto nevydržela nápor ukrutné, šílené zběsilosti, přerazila se vejpůl a jedna roztříštěná půlka se skutálela do stružky u chodníku - druhou si bezpochyby vrah odnesl.





Under construction...




Eine volle Börse, eine goldene Uhr und Kette wurden an der Leiche gefunden – Raub war also nicht die Veranlassung des Verbrechens gewesen. In der Rocktasche des Ermordeten fand man einen versiegelten Brief, adressiert an den Rechtsanwalt Utterson, Gaunt Street, London; sonst nichts, was Auskunft über ihn geben konnte.

Ehe Utterson am folgenden Morgen sein Bett verlassen hatte, ließ sich ein bekannter Detektiv bei ihm melden, übergab ihm den Brief und erzählte ihm, unter welchen Umständen derselbe gefunden sei.

»Das ist eine böse Geschichte,« sagte Utterson, nachdem er einen Blick auf die Adresse geworfen; »ich will nichts sagen, bis ich die Leiche gesehen habe. Warten Sie gefälligst, bis ich angekleidet bin.«

Wenige Minuten darauf war er mit dem Beamten in einer Droschke auf dem Wege nach dem Zentral-Polizeibureau.

»Ja,« sagte er, sobald er die Leiche erblickte, »ich kenne ihn. Dies ist Sir Danvers Carew.«

»Ist es möglich?« rief der Polizist. Seine Augen glänzten vor Ehrgeiz, er sah eine große Gelegenheit sich auszuzeichnen. »Dieser Mord wird allgemeines Aufsehen erregen, Herr Utterson. Vielleicht können Sie uns helfen, den Täter zu entdecken.« In wenigen Worten erzählte er dem Advokaten, was das Mädchen gesehen hatte.

Eine gräßliche Angst überfiel Utterson, als er den Namen Hyde hörte – und als er den Stock sah, da blieb ihm kein Zweifel mehr. In dem zersplitterten Stück erkannte er einen Stock, den er vor vielen Jahren Jekyll geschenkt hatte.

»Ist dieser Hyde ein untersetzter Mann?« fragte er den Detektiv.

»Ein ganz kleiner, aber kräftig gebauter Kerl, wie das Mädchen sagt.«

Utterson sann einige Minuten nach; dann sagte er zu dem Beamten: »Wenn Sie mit mir kommen wollen, so glaube ich, kann ich Sie nach Hydes Wohnung führen.«

Es war jetzt ungefähr neun Uhr morgens. Nach der schönen, hellen Mondnacht hatte sich in den frühen Morgenstunden ein dicker, schmutzigbrauner Nebel wie ein Leichentuch über die Stadt gelagert. Die Droschke fuhr langsam und vorsichtig durch das Labyrinth von engen Straßen, die nach dem entfernten Stadtviertel Soho führen. Es ist ein schmutziger, ärmlicher Teil der Stadt, der selbst beim hellen Sonnenschein nicht sehr einladend aussieht. An diesem Morgen, unter dem unheimlichen Dunkel eines Londoner Nebels machten die kotigen Gassen, in die die Flammen der noch brennenden Straßenlaternen ein trübseliges Licht warfen, den Eindruck einer Gespensterstadt, wie man sie in einem wüsten Traume sieht.

Die Droschke hielt vor dem von Hyde angegebenen Hause, in einer engen Sackgasse, die vielleicht noch schmutziger und ekelhafter als die anderen war. Neben dem Hause war auf der einen Seite eine Schnapsspelunke, wo geschminkte und zerlumpte Frauenzimmer und Männer mit Verbrechergesichtern ein und aus gingen – auf der anderen Seite ein kleines, nicht sehr einladend aussehendes Restaurant. Blasse, in Lumpen gekleidete Kinder hockten hungrig und fröstelnd in den Haustüren. Dies also war die Wohnung von Henry Jekylls Freund, die Wohnung des Erben einer Viertelmillion Pfund Sterling.

Eine alte Frau öffnete die Tür. Sie hatte ein böses, widerwärtiges Gesicht, eine gelbliche, pergamentartige Hautfarbe; Heuchelei, Scheinheiligkeit und Tücke sprachen aus ihren kleinen, dunklen Augen. Herr Hyde sei nicht zu Hause, sagte sie; er wäre diese Nacht sehr spät heimgekommen und nach einer Stunde ungefähr wieder ausgegangen. – Das wäre nichts Außergewöhnliches, er führe ein sehr ungeregeltes Leben und wäre oft und lange abwesend; sie habe ihn gestern zum ersten Male seit zwei Monaten gesehen.

»Wir möchten gern seine Wohnung sehen,« sagte der Advokat, und als die Alte erwiderte, sie könne dies nicht gestatten, fügte er hinzu: »Machen Sie keine Umstände, Madame, der Herr ist der Inspektor Newcomen vom Zentral-Polizeibureau.«

Eine boshafte Freude drückte sich im Gesichte der Frau aus. »Ah,« sagte sie, »ist die Polizei hinter ihm her? Was hat er getan?«

Utterson und der Detektiv sahen einander an. »Er scheint nicht sehr beliebt hier zu sein,« sagte der Polizist. »Und nun, meine liebe Frau,« fuhr er zur Wirtin gewandt fort, »führen Sie uns in Herrn Hydes Wohnung.«

Mit Ausnahme der Zimmer, die die Alte und Hyde bewohnten, stand das Haus leer. Hyde hatte zwei große Stuben, die mit Geschmack, sogar mit Luxus möbliert waren. Er hatte sich einen guten Vorrat von feinen Weinen und Likören aufgespeichert, das Tafelgeschirr war von reinem Silber, das Tischzeug von feinem Leinen. Ein dicker, reicher Teppich bedeckte den Fußboden, einige wertvolle Gemälde hingen an der Wand – »wahrscheinlich Geschenke von Jekyll,« sagte sich Utterson. Das Zimmer sah an diesem Morgen sehr unordentlich aus. Es machte den Eindruck, als ob es jemand von unten bis oben durchstöbert hätte. Kleidungsstücke mit umgekehrten Taschen lagen auf dem Fußboden; die Schubladen der Kommoden und Schränke standen weit offen; im Kamin lag ein Haufen Asche von verbranntem Papier. Aus diesem zog der Detektiv einen Teil eines Scheckbuchs hervor, den das Feuer nicht verzehrt hatte; er fand auch die andere Hälfte des Stockes, mit dem der Mord verübt war. Bei einer Nachfrage auf der Bank stellte sich heraus, daß Hyde ein Guthaben von mehreren tausend Pfund dort hatte. Der Polizist war außer sich vor Freude über diesen unerwarteten Erfolg der Untersuchung.