E-BOOKS

„Le général Koutouzoff,“ řekl Bolkonskij s přízvukem na poslední slabice -zoff, jako Francouz, „mě ráčil přijmout za pobočníka…“
→"General Kutuzov," said Bolkonski, speaking French and stressing the last syllable of the general's name like a Frenchman, "has been pleased to take me as an aide-de-camp. . . ."

„A co Líza, vaše žena?“ „Pojede na venkov.“ „A nebudete mít výčitky svědomí, když nás zbavíte společnosti své rozkošné ženy?“
→"And Lise, your wife?" "She will go to the country." "Are you not ashamed to deprive us of your charming wife?"

„André,“ obrátila se k němu jeho žena s týmž koketním tónem, jakým mluvila s cizími lidmi, „kdybys slyšel, jakou historku nám vyprávěl vikomt o m-lle George a Bonapartovi!“
→"Andre," said his wife, addressing her husband in the same coquettish manner in which she spoke to other men, "the vicomte has been telling us such a tale about Mademoiselle George and Buonaparte!"

Kníže Andrej zavřel oči a odvrátil se. Pierre, který od jeho příchodu do salonu z něj nespouštěl oči plné radosti a přátelství, přistoupil k němu a vzal ho za ruku.
→Prince Andrew screwed up his eyes and turned away. Pierre, who from the moment Prince Andrew entered the room had watched him with glad, affectionate eyes, now came up and took his arm.

Kníže Andrej se ani neotočil a jen se zlostně zamračil na toho, kdo se ho odvážil dotknout, ale když spatřil usměvavou tvář Pierrovu, usmál se také neočekávaně dobrým a milým úsměvem.
→Before he looked round Prince Andrew frowned again, expressing his annoyance with whoever was touching his arm, but when he saw Pierre's beaming face he gave him an unexpectedly kind and pleasant smile.

„Hleďme…! Ty také chodíš do velké společnosti!“ „Věděl jsem, že tu budete,“ odpověděl Pierre. „Přijedu k vám na večeři,“ dodal potichu, aby nerušil vikomta, který pokračoval ve vyprávění. „Smím?“
→"There now! ... So you, too, are in the great world?" said he to Pierre. "I knew you would be here," replied Pierre. "I will come to supper with you. May I?" he added in a low voice so as not to disturb the vicomte who was continuing his story.

„Ne, nesmíš,“ zasmál se kníže Andrej a stiskem ruky mu dal najevo, že na takovou věc se nemusí ptát.
→"No, impossible 1" said Prince Andrew, laughing and pressing Pierre's hand to show that there was no need to ask the question.

Chtěl říci ještě něco, ale v té chvíli se kníže Vasilij s dcerou zvedli a všichni muži vstali, aby jim uvolnili cestu.
→ He wished to say something more, but at that moment Prince Vastti and his daughter got up to go and the two young men rose to let them pass.

„Omluvte mě, můj milý vikomte,“ řekl kníže Vasilij Francouzovi a laskavě ho stáhl za rukáv zpět na židli, aby nevstával.
→"You must excuse me, dear Vicomte," said Prince Vasili to the Frenchman, holding him down by the sleeve in a friendly way to prevent his rising.

„Ta nešťastná slavnost u vyslance mě připravuje o požitek a vás ruší. – Je mi velmi líto, že musím opustit váš skvělý večírek,“ pravil Anně Pavlovně.
→"This unfortunate fete at the ambassador's deprives me of a pleasure, and obliges me to interrupt you. I am very sorry to leave your enchanting party," said he, turning to Anna Pavlovna.

Jeho dcera, kněžna Hélène, proplula mezi židlemi, lehce si přidržujíc záhyby na šatech, a z její překrásné tváře zářil úsměv ještě jasnější.
→His daughter, Princess Hélène, passed between the chairs, lightly holding up the folds of her dress, and the smile shone still more radiantly on her beautiful face.

Když ho míjela, sledoval Pierre tuto krasavici skoro polekanýma, nadšenýma očima. „Je velmi krásná,“ podotkl kníže Andrej.
→Pierre gazed at her with rapturous, almost frightened, eyes as she passed him. "Very lovely," said Prince Andrew.

„Velmi,“ přitakal Pierre. Když šel kolem kníže Vasilij, uchopil Pierra za ruku a obrátil se k Anně Pavlovně.
→"Very," said Pierre. In passing, Prince Vasili seized Pierre's hand and said to Anna Pavlovna:

„Vychovejte mi trochu toho medvěda,“ požádal ji. „Bydlí u mne už měsíc, ale ve společnosti ho vidím poprvé.
→"Educate this bear for me! He has been staying with me a whole month and this is the first time I have seen him in society.

Nic není mladému muži tak užitečné jako společnost rozumných žen.“
→Nothing is so necessary for a young man as the society of clever women."

 - IV -

Anna Pavlovna se usmála a slíbila, že se bude věnovat Pierrovi, o němž věděla, že je po otci spřízněn s knížetem Vasilijem.
→Anna Pavlovna smiled and promised to take Pierre in hand. She knew his father to be a connection of Prince Vasili's.

Starší dáma, která dříve seděla s ma tante, spěšně vstala a dohonila knížete Vasilije v předsíni.
→The elderly lady who had been sitting with the old aunt rose hurriedly and overtook Prince Vasili in the anteroom.

Z její dobrácké, utrápené tváře zmizel všechen zájem, ještě před chvílí předstíraný, a zrcadlil se na ní jen neklid a strach.
→All the affectation of interest she had assumed had left her kindly and tearworn face and it now expressed only anxiety and fear.

„Co mi řeknete o mém Borisovi, kníže?“ zastavila knížete otázkou. (Vyslovovala jméno Boris se zvláštním přízvukem na o.)
→"How about my son Boris, Prince?" said she, hurrying after him into the anteroom.

„Nemohu se v Petrohradě už déle zdržet. Jakou zprávu mám dovézt svému ubohému chlapci?“
→"I can't remain any longer in Petersburg. Tell me what news I may take back to my poor boy."

Třebaže ji kníže Vasilij poslouchal neochotně a skoro ne uctivě, ba dokonce s jistou netrpělivostí, starší dáma se na něj laskavě a jímavě usmívala a chytila ho za ruku, aby jí neutekl.
→Although Prince Vasili listened reluctantly and not very politely to the elderly lady, even betraying some impatience, she gave him an ingratiating and appealing smile, and took his hand that he might not go away.

„Co to pro vás je, ztratit slovo u panovníka, a Boris bude přeložen přímo ke gardě,“ žadonila.
→"What would it cost you to say a word to the Emperor, and then he would be transferred to the Guards at once?" said she.

„Věřte mi, že udělám vše, co mohu, kněžno,“ odpověděl kníže Vasilij, „ale není pro mne snadné prosit panovníka.
→"Believe me, Princess, I am ready to do all I can," answered Prince Vasili, "but it is difficult for me to ask the Emperor.

Radil bych vám, abyste se prostřednictvím knížete Golicyna obrátila na Rumjanceva, to by bylo rozumnější.
→ I should advise you to appeal to Rumydntsev through Prince Golitsyn. That would be the best way."

“ Starší dáma nosila jméno jedné z nejlepších rodin Ruska, Drubeckých, ale byla chudá, dávno se neúčastnila společenského života a ztratila staré styky.
→The elderly lady was a Princess Drubetskya, belonging to one of the best families in Russia, but she was poor, and having long been out of society had lost her former influential connections.

Nyní přijela, aby vymohla svému jedinému synu přidělení ke gardě. Jen proto, aby mohla mluvit s knížetem Vasilijem, se sama pozvala a přijela na večírek k Anně Pavlovně, jen proto poslouchala vikomtovo vyprávění.
→She had now come to Petersburg to procure an appointment in the Guards for her only son. It was, in fact, solely to meet Prince Vasili that she had obtained an invitation to Anna Palovna's reception and had sat listening to the vicomte's story.

Slova knížete Vasilije ji polekala; její kdysi hezkou tváří se mihl stín hněvu, ale to trvalo jen okamžik. Ihned se zase usmála a pevněji sevřela ruku knížete Vasilije.
→Prince Vasili's words frightened her, an embittered look clouded her once handsome face, but only for a moment; then she smiled again and clutched Prince Vasili's arm more tightly.

„Poslouchejte, kníže,“ řekla mu, „nikdy jsem vás o nic neprosila, nikdy vás nebudu prosit a nikdy jsem vám také nepřipomínala, jaké přátelství k vám choval můj otec.
→"Listen to me, Prince," said she. "I have never yet asked you for anything and I never will again, nor have I ever reminded you of my father's friendship for you;

Ale teď vás zapřísahám ve jménu Boha, udělejte to pro mého syna a budu vás považovat za svého dobrodince,“ dodala rychle.
→but now I entreat you for God's sake to do this for my son and I shall always regard you as a benefactor," she added hurriedly.

„Ne, nezlobte se, ale slibte mi to. Prosila jsem už Golicyna, odmítl.
→"No, don't be angry, but promise! I have asked Golitsyn and he has refused.

Buďte zas tím hodným dítětem, jakým jste býval,“ řekla a snažila se usmívat, ač měla v očích slzy.
→Be the kindhearted man you always were," she said, trying to smile though tears were in her eyes.

„Papá, přijdeme pozdě,“ otočila k nim svou krásnou hlavu na antických ramenou kněžna Hélène, která čekala u dveří.
→"Papa, we shall be late," said Princess Hélène, turning her beautiful head and looking over her classically molded shoulder as she stood waiting by the door.

Ale vliv ve společnosti je kapitál, jejž je nutno opatrovat, aby se nevyčerpal.
→Influence in society, however, is capital which has to be economized if it is to last.

Kníže Vasilij si toho byl vědom a uváživ, že bude-li prosit za všechny, kdo prosí jeho, nebude moci brzy prosit za sebe, používal svého vlivu jen zřídkakdy.
→Prince Vasili knew this, and having once realized that if he asked on behalf of all who begged of him, he would soon be unable to ask for himself, he became chary of using his influence.

Avšak když kněžna Drubecká přišla znovu se svou žádostí, pocítil cosi jako výčitky svědomí. To, co mu připomínala, byla pravda: za své první kroky ve službě vděčil jejímu otci.
→But in Princess Drubetskaya's case he felt, after her second appeal, something like qualms of conscience. She had reminded him of what was quite true; he had been indebted to her father for the first steps in his career.

Kromě toho z jejího chování poznal, že patří k ženám, zejména matkám, které, jak si jednou vezmou něco do hlavy, neustanou tak dlouho, dokud nedosáhnou svého, a nesplní-li jim někdo jejich přání, jsou schopny dotírat každý den, každou minutu, a dokonce dělat výstupy.
→Moreover, he could see by her manners that she was one of those womenmostly mothers who, having once made up their minds, will not rest until they have gained their end, and are prepared if necessary to go on insisting day after day and hour after hour, and even to make scenes.

Tato poslední představa ho zviklala. „Chère Anna Michajlovna, “ řekl se svou obvyklou familiárností a nudou v hlase, „pro mne je skoro nemožné udělat to, co žádáte; ale abych vám dokázal, že vás mám rád a že ctím památku vašeho zemřelého otce, udělám nemožné:
→ This last consideration moved him. "My dear Anna Michajlovna," said he with his usual familiarity and weariness of tone, "it is almost impossible for me to do what you ask; but to prove my devotion to you and how I respect your father's memory, I will do the impossible:

váš syn bude přeložen ke gardě, tady je má ruka. Jste spokojena?“ „Můj drahý dobrodinče! Nic jiného jsem od vás ani nečekala; věděla jsem, jak jste dobrý.
→your son shall be transferred to the Guards. Here is my hand on it. Are you satisfied?" "My dear benefactor! This is what I expected from you I knew your kindness!"

“ Chtěl odejít. „Počkejte, ještě slovíčko. A až bude v gardě… “ Zarazila se. „Jste zadobře s Michailem Illarionovičem Kutuzovem, doporučte mu Borise za pobočníka.
→He turned to go. "Wait just a word! When he has been transferred to the Guards . . ." she faltered. "You are on good terms with Michael Illarinovich Kutuzov . . . recommend Boris to him as adjutant!

Pak už bych byla klidná, pak bych už…“ Kníže Vasilij se usmál. „To vám neslibuji. Nedovedete si představit, jak od té doby, co byl jmenován vrchním velitelem, Kutuzova obléhají.
→Then I shall be at rest, and then . . ." Prince Vasili smiled. "No, I won't promise that. You don't know how Kutuzov is pestered since his appointment as Commander in Chief.

Sám mi říkal, že se všechny moskevské dámy domluvily a dávají mu všechny své děti za pobočníky.“ „Ne, slibte mi to, dříve vás nepustím, můj drahý dobrodinče.“
→He told me himself that all the Moscow ladies have conspired to give him all their sons as adjutants." "No, but do promise! I won't let you go! My dear benefactor . . ."

„Papá,“ opakovala krasavice týmž hlasem, „přijdeme pozdě.“ „Nu, au revoir, sbohem. Vidíte?“ „Tak zítra to řeknete carovi?“
→"Papa," said his beautiful daughter in the same tone as before, "we shall be late." "Well, au revoir! Good-bye! You hear her?" "Then tomorrow you will speak to the Emperor?"

„Carovi určitě, ale Kutuzovovi, to neslibuji.“ „Ne, slibte mi to, Vasiliji,“ zavolala za ním Anna Michajlovna s úsměvem mladé koketky, který jí snad kdysi slušíval, ale nyní se naprosto nehodil k její vyzáblé tváři.
→"Certainly; but about Kutuzov, I don't promise." "Do promise, do promise, Vasilij!" cried Anna Michajlovna as he went, with the smile of a coquettish girl, which at one time probably came naturally to her, but was now very ill-suited to her careworn face.

Patrně zapomněla na svá léta a ze zvyku se uchýlila ke všem osvědčeným ženským prostředkům.
→Apparently she had forgotten her age and by force of habit employed all the old feminine arts.

Avšak sotva kníže vyšel z předsíně, nasadila opět chladný, pokrytecký výraz, jaký měla předtím.
→ But as soon as the prince had gone her face resumed its former cold, artificial expression.

Vrátila se zpět ke kroužku, kde vikomt pokračoval ve vyprávění, a znovu se tvářila, jako by poslouchala, čekajíc jen na chvíli, kdy bude moci odjet, protože účelu její návštěvy bylo dosaženo.
→She returned to the group where the vicomte was still talking, and again pretended to listen, while waiting till it would be time to leave. Her task was accomplished.

„Ale co soudíte o celé té komedii při milánské korunovaci?“ ptala se Anna Pavlovna. „A nová komedie, když obyvatelé Janova a Lukky přicházejí k panu Buonapartovi se svými prosbami.
→"AND what do you think of this latest comedy, the coronation at Milan?" asked Anna Pavlovna, "and of the comedy of the people of Genoa and Lucca laying their petitions before Monsieur Buonaparte,

Pan Buonaparte sedí na trůně a plní přání národů! Obdivuhodné! Ne, z toho by se člověk zbláznil! Skoro bych řekla, že celý svět přišel o rozum.“
→and Monsieur Buonaparte sitting on a throne and granting the petitions of the nations? Adorable! It is enough to make one's head whirl! It is as if the whole world had gone crazy."

Kníže Andrej se pousmál, dívaje se Anně Pavlovně přímo do tváře. „Bůh mi ji dal; běda tomu, kdo se jí dotkne,“ prohodil (slova, která pronesl Bonaparte, když mu vložili korunu na hlavu).
→Prince Andrew looked Anna Pavlovna straight in the face with a sarcastic smile. "Dieu me la donne, gare à qui la touche".

„Byl prý velmi krásný, když pronášel tato slova,“ dodal a opakoval ta slova ještě jednou italsky:
→They say he was very fine when he said that," he remarked, repeating the words in Italian:

„Dio mi la dona, guai achi la tocca.“ „Doufám,“ pokračovala Anna Pavlovna, „že to alespoň byla poslední kapka, kterou pohár přeteče.
→"Dio mi la dona, guai achi la tocca." "I hope this will prove the last drop that will make the glass run over,"

Panovníci nemohou déle snášet tohoto člověka, který všechno ohrožuje.“ „Panovníci? Nemluvím teď o Rusku,“ poznamenal vikomt uctivým a beznadějným tónem.
→Anna Pavlovna continued. "The sovereigns will not be able to endure this man who is a menace to everything." I do not speak of Russia," said the vicomte, polite but hopeless:

„Panovníci, madame! Co udělali pro Ludvíka XVI., pro královnu, pro Alžbětu Francouzskou? Ludvíkovu sestru? Nic!
→"The sovereigns, madame . . . What have they done for Louis XVII, for the Queen, or for Madame Elizabeth? Nothing!".

A věřte mi, jsou teď trestáni za to, že zradili Bourbony.
→and he became more animated. " And believe me, they are reaping the reward of their betrayal of the Bourbon cause.

Panovníci? Posílají vyslance skládat uchvatiteli poklony.
→The sovereigns! Why, they are sending ambassadors to compliment the usurper."

“ Pohrdlivě si povzdychl a opět změnil pózu. Kníže Ippolit, který se na něj dlouho díval lornětem, otočil se najednou po těchto slovech celým tělem k malé kněžně, požádal ji o jehlu a začal jí na stole kreslit erb rodu Condé.
→And sighing disdainfully, he again changed his position. Prince Hippolyte, who had been gazing at the vicomte for some time through his lorgnette, suddenly turned completely round toward the little princess, and having asked for a needle began tracing the Condé coat of arms on the table.

Vysvětloval jí tento erb s tak důležitou tváří, jako by ho byla o to žádala.
→He explained this to her with as much gravity as if she had asked him to do it.

„Červený pruh ohraničený vlnovkou a zasazený v červenomodrém pruhovaném poli – maison Condé,“ pravil. Kněžna mu s úsměvem naslouchala.
→ "Bâton de gueules, engrêlé de gueules d’azur – maison Condé" said he. The princess listened, smiling.

„Zůstane-li Bonaparte na francouzském trůně ještě rok,“ pokračoval vikomt v načatém rozhovoru, jehož téma ovládal nejlépe ze všech, a tvářil se proto jako člověk, který neposlouchá druhé a sleduje jen běh vlastních myšlenek, „bude to mít nedozírné následky.
→"If Buonaparte remains on the throne of France a year longer," the vicomte continued, with the air of a man who, in a matter with which he is better acquainted than anyone else, does not listen to others but follows the cur-rent of his own thoughts, "things will have gone too far.

Úklady, násilím, vyhnanstvím, popravami bude společnost, chci říci dobrá francouzská společnost, navždy vyhlazena, a pak…
→Intrigues, violence, exile, and executions will rule French society. I mean good French society will have been forever destroyed, and then . . ."

“ Pokrčil rameny a rozhodil rukama. Pierre už se chystal něco poznamenat, protože ho rozmluva zajímala, ale Anna Pavlovna, která si ho hlídala, ho přerušila.
→He shrugged his shoulders and spread out his hands. Pierre wished to make a remark, for the conversation interested him, but Anna Pavlovna, who had him under observation, interrupted:

„Car Alexandr,“ pravila se smutkem, který doprovázel každou její zmínku o panovnické rodině, „prohlásil, že nabídne Francouzům, aby si sami zvolili způsob vlády.
→"The Emperor Alexander," said she, with the melancholy which always accompanied any reference of hers to the Imperial family, "has declared that he will leave it to the French people themselves to choose their own form of government;

A myslím, že není pochyb o tom, že se celý národ vrhne do náruče zákonitému králi, sotva se zbaví uchvatitele, “ snažila se potěšit emigranta a roajalistu.
→ and I believe that once free from the usurper, the whole nation will certainly throw itself into the arms of its rightful king," she concluded, trying to be amiable to the royalist emigrant.

„O tom se dá pochybovat,“ namítl kníže Andrej. „Monsieur le vicomte zcela správně předpokládá, že věc už zašla příliš daleko.
→ "That is doubtful," said Prince Andrew. "Monsieur le Vicomte quite rightly supposes that matters have already gone too far.

Myslím, že bude těžké vrátit se ke starému pořádku.“ „Pokud jsem slyšel,“ vmísil se do hovoru Pierre a začervenal se, „skoro všechna šlechta už přešla na Bonapartovu stranu.“
→ I think it will be difficult to return to the old regime." "From what I have heard," said Pierre, blushing and breaking into the conversation, "almost all the aristocracy has already gone over to Bonaparte's side."

„To říkají bonapartisté,“ pravil vikomt a ani se na něho nepodíval. „Teď je nesnadné zjistit ve Francii veřejné mínění.“
→"It is the Buonapartists who say that," replied the vicomte without looking at Pierre. "At the present time it is difficult to know the real state of French public opinion."

„To řekl Bonaparte,“ poznamenal kníže Andrej a lehce se ušklíbl. Bylo patrno, že se mu vikomt nelíbí; nedíval se sice na něj, ale všechny své poznámky obracel proti němu.
→"Bonaparte has said so," remarked Prince Andrew with a sarcastic smile. It was evident that he did not like the vicomte and was aiming his remarks at him, though without looking at him.

„Ukázal jsem jim cestu k slávě,“ citoval po chvíli mlčení opět Napoleonova slova, „nechtěli; otevřel jsem jim své předpokoje, vrhli se tam v zástupech…“
→"I showed them the path to glory, but they did not follow it," Prince Andrew continued after a short silence, again quoting Napoleon's words. "I opened my antechambers and they crowded in."

Nevím, co mu dalo právo to říci.“ „Nic,“ prohlásil vikomt.
→ I do not know how far he was justified in saying so." "Not in the least," replied the vicomte.

„Po zavraždění vévody přestali v něm i největší fanatici vidět hrdinu.
→"After the murder of the due even the most partial ceased to regard him as a hero.

I kdyby byl býval pro některé lidi hrdinou,“ obrátil se k Anně Pavlovně,
→If to some people," he went on, turning to Anna Pav- lovna,

„po zavraždění vévody je v nebi omučedníka víc a na zemi o hrdinu méně.“
→"he ever was a hero, after the murder of the due there was one martyr more in heaven and one hero less on earth."

Anna Pavlovna a ostatní hosté ještě ani nestačili ocenit vikomtova slova úsměvem, když se do rozmluvy znovu vmísil Pierre, a Anna Pavlovna, ačkoli cítila, že řekne něco nepatřičného, už ho nemohla zarazit.
→Before Anna Pavlovna and the others had time to smile their appreciation of the vicomte's epigram, Pierre again broke into the conversation, and though Anna Pavlovna felt sure he would say something inappropriate, she was unable to stop him.

„Poprava vévody Enghiena,“ řekl Pierre, „byla ze státního hlediska nutná a já vidím Napoleonovu velikost právě v tom, že se nebál vzít odpovědnost za tento čin sám na sebe.“
→"The execution of the Duc d'Enghien," declared Monsieur Pierre, "was a political necessity, and it seems to me that Napoleon showed greatness of soul by not fearing to take on himself the whole responsibility of that deed."

„Dieu! Mon dieu!“ zašeptala Anna Pavlovna celá zděšená.
→"Dieu! Mon Dieu!" muttered Anna Pavlovna in a terrified whisper.

„Jakže, pane Pierre, vy se domníváte, že vražda je znakem velikosti ducha?“ pravila malá kněžna s úsměvem a chopila se opět práce.
→"What, Monsieur Pierre . . . Do you consider that assassination shows greatness of soul?" said the little princess, smiling and drawing her work nearer to her.

„Ach! Och!“ ozývalo se na všech stranách. „Capital!“ zvolal kníže Ippolit anglicky a začal se plácat dlaní do kolena.
→"Oh! Oh!" exclaimed several voices. "Capital!" said Prince Hippolyte in English, and began slapping his knee with the palm of his hand.

Vikomt jen pokrčil rameny. Pierre vítězoslavně pohlédl přes horní okraj brýlí na posluchačstvo.
→The vicomte merely shrugged his shoulders. Pierre looked solemnly at his audience over his spectacles and continued.

„Říkám to proto,“ pokračoval se zoufalou odvahou, „že Bourboni utekli před revolucí a vydali národ na pospas anarchii; a jediný Napoleon dovedl revoluci pochopit, zvítězit nad ní, a proto se v zájmu obecného prospěchu nemohl zastavit před životem jednoho člověka.“
→"I say so," he continued desperately, "because the Bourbons fled from the Revolution leaving the people to anarchy, and Napoleon alone understood the Revolution and quelled it, and so for the general good, he could not stop short for the sake of one man's life."

„Nechcete si přesednout k našemu stolu?“ pravila Anna Pavlovna. Avšak Pierre jí neodpověděl a pokračoval.
→"Won't you come over to the other table?" suggested Anna Pavlovna, But Pierre continued his speech without heeding her.

„Ano,“ rozohňoval se čím dál víc. „Napoleon je veliký, protože přerostl revoluci, potlačil její zlořády, ale ponechal vše, co na ní bylo dobrého – i rovnost občanů, i svobodu slova a tisku – a jen proto si získal moc.“
→"No," cried he, becoming more and more eager, "Napoleon is great because he rose superior to the Revolution, suppressed its abuses, preserved all that was good in it - equality of citizenship and freedom of speech and of the press and only for that reason did he obtain power."

„Ano, kdyby byl moc, kterou získal, odevzdal zákonitému králi a nezneužil ji k vraždě,“ namítl vikomt, „pak bych o něm řekl, že je to veliký člověk.“
→"Yes, if having obtained power, without availing himself of it to commit murder he had restored it to the rightful king, I should have called him a great man," remarked the vicomte.

„Nebyl by to mohl udělat. Lid mu dal moc jen proto, aby ho zbavil Bourbonů, a proto, že v něm viděl velikého muže.
→"He could not do that. The people only gave him power that he might rid them of the Bourbons and because they saw that he was a great man.

Revoluce byla obrovská věc,“ pokračoval pan Pierre, ukazuje touto odhodlanou a vyzývavou úvodní větou, jak nesmírně je mlád, když tak touží co nejrychleji vyslovit všechno, co cítí.
→The Revolution was a grand thing!" continued Monsieur Pierre, betraying by this desperate and provocative proposition his extreme youth and his wish to express all that was in his mind.

„Revoluce a kralovražda že je veliká věc…? Pak ovšem… Nechcete přejít k našemu stolu?“ opakovala Anna Pavlovna.
→"What? Revolution and regicide a grand thing? . . . Well, after that . . . But won't you come to this other table?" repeated Anna Pavlovna.

„Contrat social,“ pravil vikomt s mírným úsměvem. „Nemluvím o zavraždění krále. Mluvím o ideách.“
→"Rousseau's Contrat social," said the vicomte with a tolerant smile. "I am not speaking of regicide, I am speaking about ideas."

„Ano, ideje loupení, zabíjení a kralovražd,“ přerušil ho opět ironický hlas.
→"Yes: ideas of robbery, murder, and regicide," again interjected an ironical voice.

„To byly ovšem výstřelky, ale v těch nespočívá hlavní význam revoluce, její význam tkví v lidských právech, v osvobození od předsudků, v rovnosti občanů, a všechny tyto ideje Napoleon zachoval v plné jejich síle.“
→"Those were extremes, no doubt, but they are not what is most important. What is important are the rights of man, emancipation from prejudices, and equality of citizenship, and all these ideas Napoleon has retained in full force."

„Svoboda a rovnost,“ pohrdavě řekl vikomt, jako by se konečně odhodlal, že vážně ukáže tomuto mladíčkovi, jak hloupé vede řeči, „to vše jsou halasná slova, která už dávno ztratila lesk.
→"Liberty and equality," said the vicomte contemptuously, as if at last deciding seriously to prove to this youth how foolish his words were, "high-sounding words which have long been discredited.

Kdopak nemá rád svobodu a rovnost? Svobodu a rovnost hlásal už náš Spasitel.
→Who does not love liberty and equality? Even our Saviour preached liberty and equality.

Stali se snad po revoluci lidé šťastnějšími? Naopak. My jsme chtěli svobodu, ale Napoleon ji zničil.“ Kníže Andrej s úsměvem pohlížel z Pierra na vikomta, z vikomta opět na hostitelku a zase zpět na Pierra.
→Have people since the Revolution become happier? On the contrary. We wanted liberty, but Buonaparte has destroyed it." Prince Andrew kept looking with an a mused smile from Pierre to the vicomte and from the vicomte to their hostess.

Přes svou společenskou zběhlost byla Anna Pavlovna Pierrovým kouskem v první chvíli ohromena; ale když viděla, že jeho svatokrádežné řeči vikomta nijak zvlášť nerozčilily, a když se přesvědčila že už je nelze zamluvit, sebrala všechny síly, přidala se k vikomtovi a napadla řečníka.
→ In the first moment of Pierre's outburst Anna Pavlovna, despite her social experience, was horrorstruck. But when she saw that Pierre's sacrilegious words had not exasperated the vicomte, and had convinced herself that it was impossible to stop him, she rallied her forces and joined the vicomte in a vigorous attack on the orator.

„Ale milý pane Pierre,“ řekla mu, „jak nám vysvětlíte, že by nějaký velký člověk mohl popravit vévodu, nebo vůbec prostě člověka, bez soudu a bez viny?“
→"But, my dear Monsieur Pierre," said she, "how do you explain the fact of a great man executing a due or even an ordinary man who is innocent and untried?"

„Já bych se zeptal,“ připojil se vikomt, „jak monsieur vysvětluje osmnáctý brumaire? Což to není podvod? Podvod, který se nijak nesrovnává s jednáním velkého člověka.“
→"I should like," said the vicomte, "to ask how monsieur explains the 18th Brumaire; was not that an imposture? It was a swindle, and not at all like the conduct of a great man!"

„A zajatci v Africe, které povraždil?“ řekla malá kněžna. „To je hrozné!“ A také ona pokrčila rameny.
→"And the prisoners he killed in Africa? That was horrible!" said the little princess, shrugging her shoulders.

„Je to plebejec, říkejte si, co chcete,“ dodal kníže Ippolit. Nevěda, komu dřív odpovědět, monsieur Pierre se rozhlédl a usmál se.
→"He's a low fellow, say what you will," remarked Prince Hippolyte. Pierre, not knowing whom to answer, looked at them all and smiled.

Usmíval se zcela jinak než ostatní lidé, kteří se usmívají i neusmívají zároveň. Když se usmál, změnila se náhle jeho vážná, trochu zakaboněná tvář a objevil se na ní jiný – dětský, dobrý, až přihlouplý výraz, který jako by prosil za odpuštění.
→ His smile was unlike the half-smile of other people. When he smiled, his grave, even rather gloomy, look was instantaneously replaced by another a childlike, kindly, even rather silly look, which seemed to ask forgiveness.

Vikomt, který ho viděl poprvé, pochopil, že tento jakobín není ani zdaleka tak strašný jako jeho slova. Všichni se odmlčeli.
→The vicomte who was meeting him for the first time saw clearly that this young Jacobin was not so terrible as his words suggested. All were silent.

„Nemůžete na něm chtít, aby odpovídal všem najednou,“ vmísil se do rozmluvy kníže Andrej.
→"How do you expect him to answer you all at once?" said Prince Andrew.

„Ostatně mně se zdá, že v činech státníka je třeba rozlišovat činy soukromníka, vojevůdce a císaře.“
→"Besides, in the actions of a statesman one has to distinguish between his acts as a private person, as a general, and as an emperor. So it seems to me."

„Ano, ano, ovšem,“ chytil se toho Pierre pln radosti, že mu někdo přispěl na pomoc.
→"Yes, yes, of course!" Pierre chimed in, pleased at the arrival of this reinforcement.

„Je nutno přiznat,“ pokračoval kníže Andrej, „že Napoleon byl jako člověk veliký na arcolském mostě nebo v nemocnici v Jaffě, kde podal ruku nakaženým morem, ale… ale jsou jiné skutky, které je těžko ospravedlnit.“
→"One must admit," continued Prince Andrew, "that Napoleon as a man was great on the bridge of Arcola, and in the hospital at Jaffa where he gave his hand to the plague-stricken; but . . . but there are other acts which it is difficult to justify."

Kníže Andrej chtěl zřejmě zmírnit nevhodnost Pierrovy řeči; nyní vstal a naznačil ženě, že odjedou.
→Prince Andrew, who had evidently wished to tone down the awkwardness of Pierre's remarks, rose and made a sign to his wife that it was time to go.

V tom se zvedl kníže Ippolit, pokynem ruky všechny zadržel, požádal je, aby zase usedli, a začal vyprávět:
→Suddenly Prince Hippolyte started up making signs to everyone to attend, and asking them all to be seated began:

„Dnes jsem slyšel jednu rozkošnou moskevskou anekdotu; musím ji dát k lepšímu.
→"I was told a charming Moscow story today and must treat you to it.

Promiňte, vikomte, že budu vyprávět rusky. Jinak by ztratila všechnu šťávu.“ A kníže Ippolit pokračoval rusky s takovou výslovností jako Francouzi, kteří strávili v Rusku sotva rok.
→ Excuse me, Vicomte I must tell it in Russian or the point will be lost. . . ." And Prince Hippolyte began to tell his story in such Russian as a Frenchman would speak after spending about a year in Russia.

Vyžadoval pozornost pro svou historku tak vzrušeně a naléhavě, že se všichni zastavili.
→ Everyone waited, so emphatically and eagerly did he demand their attention to his story.

„V Moscou je jedna paní, une dame. A ona je velice lakomá. Potřebovala mít dvě valets de pied za kočár. A velice veliká postavu. To bylo jejího vkusu.
→"There is in Moscow a lady, une dame, and she is very stingy. She must have two footmen behind her carriage, and very big ones. That was her taste.

A ona měla une femme de chambre(pokojskou), ještě větší postavu. A řekla…“ Tu se kníže Ippolit zarazil a se zřejmou námahou se rozpomínal na pokračování.
→And she had a lady's maid, also big. She said . . ." Here Prince Hippolyte paused, evidently collecting his ideas with difficulty.

„Ona řekla… ano, ona řekla: „Děvče (à la femme de chambre), oblékni si livrée a pojedeš se mnou, za kočárou, faire des visites“.
→"She said ... Oh yes! She said, "Girl," to the maid, "put on a livery, get up behind the carriage, and come with me while I make some calls "

“ Na tomto místě kníže Ippolit vyprskl a rozchechtal se dříve než ostatní, což zapůsobilo nepříjemným dojmem.
→Here Prince Hippolyte spluttered andburst out laughing long before his audience, which produced an effect unfavorable to the narrator.

Přesto však se někteří posluchači, mezi nimi i starší dáma a Anna Pavlovna, usmáli. „Ona jela. Najednou se udělala veliká vítr.
→Several persons, among them the elderly lady and Anna Pavlovna, did however smile. "She went. Suddenly there was a great wind.

Děvče ztratila klobouk a dlouhá vlasy se rozčesaly…“ Déle se už nemohl udržet, trhaně se rozesmál a mezi výbuchy smíchu ze sebe vyrážel:
→The girl lost her hat and her long hair came down. . . ." Here he could contain himself no longer and went on, between gasps of laughter: "

„A všichni se dozvěděli…“ To byla celá anekdota. Třebaže bylo nepochopitelné, proč ji vyprávěl a proč bylo nevyhnutelné vyprávět ji právě rusky, Anna Pavlovna i ostatní hosté ocenili společenskou pohotovost knížete Ippolita, jenž tak příjemně zamluvil nepříjemné a netaktní vystoupení monsieur Pierra.
→ "And the whole world knew. . . ." And so the anecdote ended. Though it was unintelligible why he had told it, or why it had to be told in Russian, still Anna Pavlovna and the others appreciated Prince Hippolyte's social tact in so agreeably ending Pierre's unpleasant and unamiable outburst.

Po anekdotě se rozmluva rozpadla na nesouvislé, bezvýznamné řeči o příštím i minulém plese, o divadle a o tom, kde se kdo s kým setká.
→After the anecdote the conversation broke up into insignificant small talk about the last and next balls, about theatricals, and who would meet whom, and when and where.

Hosté děkovali Anně Pavlovně za její charmante soirée a začínali se rozcházet.
→Having thanked Anna Pavlovna for her "charming soirée", the guests began to take their leave.

Pierre byl jako medvěd: tlustý, neobyčejně vysoký a široký, měl obrovské červené ruce a neuměl, jak se říká, vejít do salonu a tím méně z něho odejít…
→Pierre was ungainly. Stout, about the average height, broad, with huge red hands; he did not know, as the saying is, how to enter a drawing room and still less how to leave one;

to jest pronést před odchodem něco obzvlášť příjemného. Kromě toho byl roztržitý.
→that is, how to say something particularly agreeable before going away. Besides this he was absentminded.

Když se zvedal k odchodu, uchopil místo svého klobouku třírohý klobouk s generálským chocholem, držel jej a poškubával peřím tak dlouho, dokud ho generál o něj nepožádal.
→When he rose to go, he took up instead of his own, the general's three-cornered hat, and held it, pulling at the plume, till the general asked him to restore it.

Ale všechnu jeho roztržitost a společenskou neobratnost vyvažovaly upřímnost, prostota a skromnost, zračící se na jeho tváři.
→All his absent mindedness and inability to enter a room and converse in it was, however, redeemed by his kindly, simple, and modest expression.