E-BOOKS

Salon Anny Pavlovny se pozvolna plnil.
→Der Salon Anna Pawlownas füllte sich allmählich.

Přijela nejvyšší petrohradská šlechta, lidé rozdílného stáří i různých povah, ale navzájem si podobni tím, že patřili ke stejné společnosti.
→ The highest Petersburg society was assembled there: people differing widely in age and character but alike in the social circle to which they belonged.

Přijela dcera knížete Vasilije, krasavice Hélène, která se tu zastavila pro otce, aby ho doprovodila na slavnost u vyslance.
→Prince Vasili's daughter, the beautiful Hélène, came to take her father to the ambassador's entertainment;

Měla na sobě plesové šaty a stuhu s carevniným monogramem.
→ she wore a ball dress and her badge as maid of honor.

Přijela i mladá maličká kněžna Bolkonská, proslulá jako la femme la plus séduisante de Pétersbourg (nejpřitažlivější žena Petrohradu), která se loni v zimě provdala a nyní nejezdila do velké společnosti, protože byla těhotná; navštěvovala však ještě malé večírky.
→The youthful little Princess Bolkonskaya, known as la femme la plus seduisante de Pétersbourg? was also there. She had been married during the previous winter, and being pregnant did not go to any large gatherings, but only to small receptions.

Přijel kníže Ippolit, syn knížete Vasilije, s Mortemartem, kterého představil společnosti.
→ Prince Vasili's son, Hippolyte, had come with Mortemart, whom he introduced.

Přijel i abbé Morio a mnoho jiných.
→The Abbe Morio and many others had also come.

„Neviděli jste se ještě,“ nebo „neznáte se ještě s ma tante?“ říkala Anna Pavlovna všem příchozím, se zcela vážnou tváří je vodila kmalé stařence sobrovskými stuhami, která vyplula zvedlejšího pokoje, sotva se hosté začali sjíždět, představovala jí je, zvolna přitom vždy sklouzla pohledem z hosta na ma tante a odcházela.
→To each new arrival Anna Pavlovna said, "You have not yet seen my aunt," or "You do not know my aunt?" and very gravely conducted him or her to a little old lady, wearing large bows of ribbon in her cap, who had come sailing in from another room as soon as the guests began to arrive; and slowly turning her eyes from the visitor to her aunt, Anna Pavlovna mentioned each one's name and then left them.

Všichni hosté se podrobovali tomuto obřadu a zdravili se s tetičkou, kterou nikdo neznal, nikdo nepotřeboval a která nikoho nezajímala.
→Each visitor performed the ceremony of greeting this old aunt whom not one of them knew, not one of them wanted to know, and not one of them cared about;

Anna Pavlovna s tesknou, slavnostní účastí sledovala obřad a mlčky jej schvalovala.
→Anna Pavlovna observed these greetings with mournful and solemn interest and silent approval.

Ma tante mluvila se všemi týmiž slovy o jejich zdraví, o svém zdraví a o zdraví Jejího Veličenstva, které se nyní bohudík zlepšilo.
→The aunt spoke to each of them in the same words, about their health and her own, and the health of Her Majesty, "who, thank God, was better today."

Žádný z návštěvníků nedával ze slušnosti najevo spěch, ale všichni odcházeli od stařenky s pocitem úlevy, jako by byli splnili těžkou povinnost, a už se k ní za celý večer ani jednou nevrátili.
→And each visitor, though politeness prevented his showing impatience, left the old woman with a sense of relief at having performed a vexatious duty and did not return to her the whole evening.

Mladá kněžna Bolkonská si s sebou přivezla práci v sametovém, zlatem vyšívaném váčku.
→The young Princess Bolkonskaya had brought some work in a gold-embroidered velvet bag.

Její hezounký horní ret, porostlý jemným načernalým chmýřím, byl trochu krátký, takže nezakrýval zuby, ale tím roztomileji se pootvíral, a ještě roztomileji se občas našpulil nebo přimkl k dolnímu.
→Her pretty little upper lip, on which a delicate dark down was just perceptible, was too short for her teeth, but it lifted all the more sweetly, and was especially charming when she occasionally drew it down to meet the lower lip.

Jak tomu vždy bývá u velmi půvabných žen, zdálo se, že její vada – krátký ret a pootevřená ústa – je jen osobitým, zvláštním rysem její krásy.
→As is always the case with a thoroughly attractive woman, her defect - the shortness of her upperlip and her half-open mouth - seemed to be her own special and peculiar form of beauty.

Při pohledu na tu hezoučkou budoucí matku, kypící zdravím a životem, která tak lehce snášela svůj stav, bylo všem příjemně.
→Everyone brightened at the sight of this pretty young woman, so soon to become a mother, so full of life and health, and carrying her burden so lightly.

Starcům a unuděným, zasmušilým mladým mužům se zdálo, že se jí začínají podobat, když s ní chvíli strávili v rozhovoru.
→Old men and dull dispirited young ones who looked at her, after being in her company and talking to her a litttle while, felt as if they too were becoming, like her, full of life and health.

Kdo s ní mluvil a pozoroval její jasný úsměv při každém slově a třpytivě bílé zuby, jež bylo stále vidět, byl v té chvíli přesvědčen, že dovede být neobyčejně milý.
→All who talked to her, and at each word saw her bright smile and the constant gleam of her white teeth, thought that they were in a specially amiable mood that day.

A o tom byli přesvědčeni všichni. Malá kněžna rychlými drobnými krůčky kolébavě obešla stůl s pracovním váčkem v ruce, rozložila si sukni a usedla na pohovku vedle stříbrného samovaru tak vesele, jako by všechno, co dělala, bylo zábavnou hrou pro ni i pro všechny, kdo ji obklopovali.
→The little princess went round the table with quick, short, swaying steps, her workbag on her arm, and gaily spreading out her dress sat down on a sofa near the silver samovar, as if all she was doing was a pleasure to herself and to all around her.

„Přinesla jsem si práci,“ oznamovala všem najednou, otvírajíc pompadúrku.
→"I have brought my work," said she in French, displaying her bag and addressing all present.

„Poslyšte, Annette, netropte si ze mne špatné žerty,“ obrátila se k hostitelce.
→"Mind, Annette, I hope you have not played a wicked trick on me," she added, turning to her hostess.

„Psala jste mi, že se u vás večer sejde docela malá společnost; podívejte se, jak uboze jsem oblečena.
→"You wrote that it was to be quite a small reception, and just see how badly I am dressed."

“ A rozhodila rukama, aby ukázala své elegantní krajkové šaty holubí barvy, pod ňadry přepásané širokou stuhou.
→And she spread out her arms to show her short-waisted, lace-trimmed, dainty gray dress, girdled with a broad ribbon just below the breast.

„Buďte klidná, Lízo, vy budete vždycky nejhezčí ze všech,
→"Soyez tranquille, Lise, you will always be prettier than anyone else," replied Anna Pavlovna.

“ uklidňovala ji Anna Pavlovna.
→ replied Anna Pavlovna.

„Představte si, můj muž mě opouští,“ pokračovala malá kněžna týmž tónem, obracejíc se ke generálovi, „chce se dát zabít.
→"You know" said the princess in the same tone of voice and still in French, turning to a general, "my husband is deserting me? He is going to get himself killed.

Řekněte mi, k čemu je ta protivná válka,“ řekla knížeti Vasiliji, a nečekajíc na odpověď, obrátila se k jeho dceři, krásné Hélène.
→ Tell me what this wretched war is for?" she added, addressing Prince Vasfli, and without waiting for an answer she turned to speak to his daughter, the beautiful Hélène.

„Ta malá kněžna je tak roztomilé stvoření!“ řekl tiše kníže Vasilij Anně Pavlovně.
→ "What a delightful woman this little princess is!" said Prince Vasili to Anna Pavlovna.

Brzy po malé kněžně vešel do salonu mohutný tlustý mladík nakrátko ostříhaný a s brýlemi na nose, ve světlých kalhotách podle tehdejší módy a v hřebíčkovém fraku s vysokým jabotem.
→One of the next arrivals was a stout, heavily built young man with close-cropped hair, spectacles, the light-colored breeches fashionable at that time, a very high ruffle, and a brown dress coat.

Tento tlustý mladík byl levoboček proslulého kateřinského velmože hraběte Bezuchova, který nyní ležel v Moskvě na smrtelné posteli.
→ This stout young man was an illegitimate son of Count Bezukhov, a well-known grandee of Catherine's time who now lay dying in Moscow.

Pierre dosud nikde nesloužil, neboť se právě vrátil z ciziny, kde studoval, a byl poprvé ve společnosti.
→ The young man had not yet entered either the military or civil service, as he had only just returned from abroad where he had been educated, and this was his first appearance in society.

Anna Pavlovna ho přivítala kývnutím, jaké měla pro lidi nejnižšího společenského postavení ve svém saloně.
→Anna Pavlovna greeted him with the nod she accorded to the lowest hierarchy in her drawing room.

Přes toto uvítání nejnižšího stupně objevil se jí na tváři, sotva spatřila vcházet tohoto mladíka, neklid a strach, jaký obyčejně lidé mívají při pohledu na něco příliš obrovského a nezapadajícího do určitého rámce.
→But in spite of this lowest-grade greeting, a look of anxiety and fear, as at the sight of something too large and unsuited to the place, came over her face when she saw Pierre enter.

Pierre byl skutečně o něco větší než ostatní muži v pokoji, ale strach Anny Pavlovny mohl vyvolat spíše moudrý a zároveň skromný, vnímavý a neafektovaný pohled, jímž se Pierre lišil od všech ostatních lidí v tomto saloně.
→Though he was certainly rather bigger than the other men in the room, her anxiety could only have reference to the clever though shy, but observant and natural, expression which distinguished him from everyone else in that drawing room.

„To je od vás milé, pane Pierre, že jste přišel navštívit ubohou nemocnou,“
→"It is very good of you, Monsieur Pierre, to come and visit a poor invalid,"

řekla mu Anna Pavlovna a polekaně pohlédla na tetičku, k níž ho vedla. Pierre zamumlal cosi nesrozumitelného a stále někoho hledal očima.
→ said Anna Pavlovna, exchanging an alarmed glance with her aunt as she conducted him to her. Pierre murmured something unintelligible, and continued to look round as if in search of something.

Náhle se vesele a radostně usmál a uklonil se malé kněžně jako dobré známé; potom přistoupil k tetičce.
→ On his way to the aunt he bowed to the little princess with a pleased smile, as to an intimate acquaintance.

Obavy Anny Pavlovny byly namístě, protože Pierre ani nevyslechl do konce tetiččiny řeči o zdraví Jejího Veličenstva a odešel od ní.
→Anna Pavlovna's alarm was justified, for Pierre turned away from the aunt without waiting to hear her speech about Her Majesty's health.

Polekaná Anna Pavlovna ho zastavila otázkou: „Znáte abbého Moria? Je to velmi zajímavý člověk…“
→Anna Pavlovna in dismay detained him with the words: "Do you know the Abbe Morio? He is a most interesting man."

„Ano, slyšel jsem o jeho plánu věčného míru, je to velice zajímavé, ale sotva uskutečnitelné…“
→"Yes, I have heard of his scheme for perpetual peace, and it is very interesting but hardly feasible."

„Myslíte?“ podotkla Anna Pavlovna, jen aby něco řekla, a chtěla se vrátit k povinnostem paní domu, když se Pierre dopustil další nezdvořilosti.
→"You think so?" rejoined Anna Pavlovna in order to say something and get away to attend to her duties as hostess. But Pierre now committed a reverse act of impoliteness.

Před chvílí opustil svou společnici, aniž ji vyslechl; nyní zase zdržoval svým hovorem společnici, která se mu nemohla věnovat.
→First he had left a lady before she had finished speaking to him, and now he continued to speak to another who wished to getaway.

S hlavou nakloněnou na stranu a s rozkročenýma velkýma nohama začal Anně Pavlovně vykládat, proč se domnívá, že plán abbého je utopie.
→ With his head bent, and his big feet spread apart, he began explaining his reasons for thinking the abbess plan chimerical.

„Promluvíme si o tom později,“ pravila Anna Pavlovna s úsměvem.
→"We will talk of it later," said Anna Pavlovna with a smile.

Když se takto zbavila mladého muže, který se neuměl chovat ve společnosti, vrátila se k povinnostem hostitelky a dál poslouchala a rozhlížela se kolem sebe, připravena zasáhnout tam, kde by rozmluva vázla.
→And having got rid of this young man who did not know how to behave, she resumed her duties as hostess and continued to listen and watch, ready to help at any point where the conversation might happen to flag.

Jako když mistr v přádelně rozsadí dělníky na místa a sám prochází dílnou, aby, kdykoli zaslechne, že některé vřeteno stojí nebo vydává nezvyklý, skřípavý a příliš hřmotný zvuk, rychle přiskočil a zastavil je nebo je pustil správně, tak se procházela Anna Pavlovna po svém saloně, přistupovala ke kroužkům, kde se na chvíli odmlčeli nebo kde hovořili příliš vzrušeně, a jediným slovem nebo přemístěním některých osob uváděla stroj společenských rozmluv opět do pořádku.
→As the foreman of a spinning mill, when he has set the hands to work, goes round and notices here a spindle that has stopped or there one that creaks or makes more noise than it should, and hastens to check the machine or set it in proper motion, so Anna Pavlovna moved about her drawing room, approaching now a silent, now a too-noisy group, and by a word or slight rearrangement kept the conversational machine in steady, proper, and regular motion.

Avšak přes všechny tyto starosti bylo na ní vidět neustálý strach z toho, aby Pierre něco neprovedl.
→But amid these cares her anxiety about Pierre was evident.

Starostlivě za ním pohlížela, když přistoupil ke kroužku kolem Mortemarta, aby si poslechl, co se v něm povídá, i když přešel k jinému kroužku, kde měl hlavní slovo abbé.
→She kept an anxious watch on him when he approached the group round Mortemart to listen to what was being said there, and again when he passed to another group whose center was the abbe.

Pro Pierra, který byl vychován v cizině, byl večírek Anny Pavlovny prvním večírkem v Rusku.
→Pierre had been educated abroad, and this reception at Anna Pavlovna's was the first he had attended in Russia.

Věděl, že se tu sešla všecka inteligence Petrohradu, a oči mu těkaly sem tam jako dítěti v hračkářském krámě.
→He knew that all the intellectual lights of Petersburg were gathered there and, like a child in a toyshop,

Ustavičně se bál, aby nepropásl některý z moudrých rozhovorů, které tu mohl slyšet.
→ did not know which way to look, afraid of missing any clever conversation that was to be heard.

Díval se na sebevědomé a vyrovnané tváře osob, jež se tu shromáždily, a neustále čekal něco nevšedně moudrého a chytrého.
→Seeing the self-confident and refined expression on the faces of those present he was always expecting to hear something very profound.

Konečně přistoupil k Moriovi.
→At last he came up to Morio.

Zastavil se, protože se mu rozmluva zdála zajímavá, a čekal na příležitost, až bude moci vyjádřit své mínění, jak to mladí lidé rádi dělávají.
→Here the conversation seemed interesting and he stood waiting for an opportunity to express his own views, as young people are fond of doing.

 - III -

Večer Anny Pavlovny byl v proudu. Vřetena na všech stranách bzučela stejnoměrně a bez přestávky.
→ANNA PAVLOVNA'S reception was in full swing. The spindles hummed steadily and ceaselessly on all sides.

Kromě ma tante, u níž seděla pouze jedna starší dáma s usouženou hubenou tváří, vyjímající se poněkud cize v tomto skvělém prostředí, rozdělila se společnost do tří kroužků.
→With the exception of the aunt, beside whom sat only one elderly lady, who with her thin careworn face was rather out of place in this brilliant society, the whole company had settled into three groups.

Středem prvního, převážně mužského, byl abbé.
→One, chiefly masculine, had formed round the abbé".

Kroužku mladých lidí vévodily krásná kněžna Hélène, dcera knížete Vasilije, a roztomilá růžolící maličká kněžna Bolkonská, na své mládí trochu příliš oblá.
→Another, of young people, was grouped round the beautiful Princess Hélène, Prince Vasili's daughter, and the little Princess Bolkonskaya, very pretty and rosy, though rather too plump for her age.

Třetí kroužek vedli Mortemart s Annou Pavlovnou.
→ The third group was gathered round Mortemart and Anna Pavlovna.

Vikomt byl úhledný mladík s měkkými rysy a uhlazenými způsoby; bylo na něm vidět, že považuje sám sebe za vynikajícího muže, ale je tak dobře vychovaný, že skromně popřává této společnosti, v níž se octl, aby těžila z jeho přítomnosti.
→The vicomte was a nice-looking young man with soft features and polished manners, who evidently considered himself a celebrity but out of politeness modestly placed himself at the disposal of the circle in which he found himself.

Anna Pavlovna ho dnes zřejmě předkládala svým hostům.
→Anna Pavlovna was obviously serving him up as a treat to her guests.

Dobrý hostitel podává jako cosi nadobyčej znamenitého kousek hovězího, na který by nikdo neměl chuť, kdyby jej viděl ve špinavé kuchyni;
→As a clever maitre d'hotel serves up as a specially choice delicacy a piece of meat that no one who had seen it in the kitchen would have cared to eat,

tak i Anna Pavlovna předkládala ten večer svým hostům nejprve vikomta a potom abbého jako cosi nadobyčej vybraného.
→so Anna Pavlovna served up to her guests, first the vicomte and then the abbé, as peculiarly choice morsels.

V Mortemartově kroužku se právě hovořilo o zavraždění vévody Enghiena.
→The group about Mortemart immediately began discussing the murder of the Due d'Enghien.

Vikomt prohlásil, že vévoda Enghien byl obětí vlastní velkomyslnosti a že Bonaparte měl ke svému hněvu zvláštní příčiny.
→The vicomte said that the Due d'Enghien had perished by his own magnanimity, and that there were particular reasons for Buonaparte's hatred of him.

„Ah! Voyons. Contez-nous cela, vicomte (Ach! Vyprávějte, vikomte),“ pravila Anna Pavlovna potěšena, že věta „contez-nous cela, vicomte“ zní čímsi ve stylu Ludvíka XV.
→"Ah, yes! Do tell us all about it, Vicomte," said Anna Pavlovna, with a pleasant feeling that there was something a la Louis XV in the sound of that sentence: "Contez-nous cela, Vicomte."

Vikomt se ochotně uklonil a zdvořile se usmál. Anna Pavlovna kolem něho utvořila kruh a přizvala i ostatní hosty, aby si šli poslechnout jeho vyprávění.
→The vicomte bowed and smiled courteously in token of his willingness to comply. Anna Pavlovna arranged a group round him, inviting everyone to listen to his tale.

„Vikomt se s vévodou osobně znal,“ pošeptala jednomu hostu. „Vikomt je skvělý vypravěč,“ pravila jinému.
→"The vicomte knew the due personally," whispered Anna Pavlovna to one of the guests. "The vicomte is a wonderful raconteur," said she to another.

„Hned se pozná, že je to člověk z dobré společnosti,“ řekla třetímu a vikomt byl předložen společnosti v nejlepším a pro něho nejvýhodnějším světle, jako rostbíf na horké míse, posypaný petrželkou.
→"How evidently he belongs to the best society," said she to a third; and the vicomte was served up to the company in the choicest and most advantageous style, like a well-garnished joint of roast beef on a hot dish.

Vikomt už chtěl začít a delikátně se usmál. „Přisedněte si k nám, chère Hélène,“ vyzvala Anna Pavlovna krasavici, která seděla opodál, uprostřed druhého kroužku.
→The vicomte wished to begin his story and gave a subtle smile. "Come over here, Hélène, dear," said Anna Pavlovna to the beautiful young princess who was sitting some way off, the center of another group.

Kněžna Hélène se usmívala; nyní vstala s týmž nezměněným úsměvem dokonale krásné ženy, s jakým vešla do salonu.
→The princess smiled. She rose with the same unchanging smile with which she had first entered the room the smile of a perfectly beautiful woman.

Lehce šustíc bílou plesovou toaletou zdobenou břečťanem a labutěnkou a záříc úbělem ramen a leskem vlasů a briliantů, prošla uličkou mezi rozestoupivšími se muži a kráčela přímo k Anně Pavlovně. Na nikoho se nedívala, ale usmívala se na všechny, jako by všem milostivě dovolovala kochat se krásou postavy, plných ramen, ňader a zad, odhalených ve velmi hlubokém výstřihu podle tehdejší módy, a jako by s sebou přinášela nádheru plesu.
→ With a slight rustle of her white dress trimmed with moss and ivy, with a gleam of white shoulders, glossy hair, and sparkling diamonds, she passed between the men who made way for her, not looking at any of them but smiling on all, as if graciously allowing each the privilege of admiring her beautiful figure and shapely shoulders, back, and bosom which in the fashion of those days were very much exposed and she seemed to bring the glamour of a ballroom with her as she moved toward Anna Pavlovna.

Hélène byla tak hezká, že na ní nejen nebylo znát ani stín koketerie, ale že naopak vypadala, jako by se styděla za svou nepopíratelnou a příliš mocně a podmanivě působící krásu.
→Hélène was so lovely that not only did she not show any trace of coquetry, but on the contrary she even appeared shy of her unquestionable and all too victorious beauty.

Jako by chtěla, ale nemohla zmírnit její účinky. Á, vida. Vypravujte nám to, vikomte.
→ She seemed to wish, but to be unable, to diminish its effect.

„Jak krásná žena!“ říkal každý, kdo ji viděl.
→"How lovely!" said everyone who saw her;

Vikomt pokrčil rameny, jako by ho překvapilo cosi neobyčejného, a sklopil oči, když se usazovala proti němu a ozářila i jeho svým stálým, neměnným úsměvem.
→and the vicomte lifted his shoulders and dropped his eyes as if startled by something extraordinary when she took her seat opposite and beamed upon him also with her unchanging smile.

„Obávám se, že před takovým posluchačstvem neobstojím, kněžno,“ řekl a s úsměvem se uklonil.
→"Madame, I doubt my ability before such an audience," said he, smilingly inclining his head.

Kněžna opřela svou obnaženou oblou ruku o stoleček a nepovažovala za nutné nějak odpovědět.
→The princess rested her bare round arm on a little table and considered a reply unnecessary.

Usmívala se a čekala. Po celou dobu vyprávění seděla zpříma, chvílemi pohlížela na svou krásnou ruku, zlehka položenou na stole, nebo na ještě krásnější hruď a opravila si na ní briliantový náhrdelník;
→She smilingly waited. All the time the story was being told she sat upright, glancing now at her beautiful round arm, altered in shape by its pressure on the table, now at her still more beautiful bosom, on which she readjusted a diamond necklace.

několikrát si urovnala záhyby šatů, a když vyprávění vzbudilo ohlas, ohlédla se na Annu Pavlovnu a rychle napodobila výraz, jaký se zračil na tváři dvorní dámy; potom opět strnula v zářivém úsměvu.
→From time to time she smoothed the folds of her dress, and whenever the story produced an effect she glanced at Anna Pavlovna, at once adopted just the expression she saw on the maid of honor's face, and again relapsed into her radiant smile.

Za Hélène sem přešla od čajového stolku i malá kněžna. „Počkejte na mne, vezmu si práci,“ prosila. „Nač myslíte?“ pobídla knížete Ippolita.
→The little princess had also left the tea table and followed Helne. "Wait a moment, I'll get my work. . . . Now then, what are you thinking of?" she went on, turning to Prince Hippolyte.

„Podejte mi mou pompadúrku.“ Usmívala se, rozmlouvala se všemi najednou a donutila hosty, aby si přesedli; když se konečně usadila, vesele si upravila šaty.
→sat down and gaily arranged herself in her seat. "Fetch me my workbag." There was a general movement as the princess, smiling and talking merrily to everyone at once,

„Teď je mi dobře,“ prohlásila, požádala vikomta, aby začal, a chopila se ruční práce.
→ "Now I am all right," she said, and asking the vicomte to begin, she took up her work.

Kníže Ippolit jí podal pompadúrku, přisunul si křeslo a usedl vedle ní.
→Prince Hippolyte, having brought the workbag, joined the circle and moving a chair close to hers seated himself beside her.

Le charmant Hippolyte budil údiv tím, jak neobyčejně byl podoben své krásné sestře, ale ještě více tím, že přes tuto podobu byl neuvěřitelně ošklivý.
→Le charmant Hippolyte was surprising by his extraordinary resemblance to his beautiful sister, but yet more by the fact that in spite of this resemblance he was exceedingly ugly.

Rysy obličeje měl tytéž jako sestra, ale u ní byly prozářeny radostí ze života, spokojeným, mladým, neměnným úsměvem a nevšední, antickou krásou těla,
→His features were like his sister's, but while in her case everything was lit up by a joyous, selfsatisfied, youthful, and constant smile of animation, and by the wonderful classic beauty of her figure,

tělo měl vyzáblé a slabé. Oči, nos, ústa – všechno jako by se svraštilo do jediné bezvýrazné a nudné grimasy, ruce a nohy byly vždy v nepřirozených polohách. kdežto jeho tvář byla naopak zastřena mrakem mdlého rozumu a prozrazovala nadutého mrzouta;
→ his face on the contrary was dulled by imbecility and a constant expression of sullen self-confidence, while his body was thin and weak. His eyes, nose, and mouth all seemed puckered into a vacant, wearied grimace, and his arms and legs always fell into unnatural positions.

„Není to historka o strašidlech?“ zeptal se, když se posadil vedle kněžny achvatně přiložil kočím lornět, jako by bez tohoto nástroje nebyl schopen mluvit. -"It's not going to be a ghost story?" said he, sitting down beside the princess and hastily adjusting his lorgnette, as if without this instrument he could not begin to speak.

„Ale kdež, můj milý,“ řekl vypravěč udiveně a pokrčil rameny.
→"Why no, my dear fellow," said the astonished narrator, shrugging his shoulders.

„Já totiž historky o strašidlech nesnáším,“ pravil kníže Ippolit tónem, z něhož bylo patrno, že si teprve nyní uvědomil, co vůbec řekl.
→"Because I hate ghost stones," said Prince Hippolyte in a tone which showed that he only understood die meaning of his words after he had uttered them.

Mluvil tak sebevědomě, že nikdo nepochopil, zda to, co řekl, je velmi vtipné nebo velmi hloupé.
→He spoke with such self-confidence that his hearers could not be sure whether what he said was very witty or very stupid.

Měl na sobě tmavozelený frak, kalhoty v barvě stehna polekané nymfy, jak sám říkal, punčochy a střevíce.
→He was dressed in a dark-green dress coat, knee breeches of the color of cuisse de nymphe effrayée, as he called it, shoes, and silk stockings.

Vikomt velmi roztomile vyprávěl v té době oblíbenou anekdotu o tom, jak vévoda Enghien jel tajně do Paříže na schůzku s m-lle George a jak se u ní setkal s Bonapartem, který se také těšil přízni této slavné herečky; při spatření vévody upadl Napoleon náhle do mdlob, jimiž často trpíval, a octl se tak ve vévodově moci;
→The vicomte told his tale very neatly. It was an anecdote, then current, to the effect that the Duc d'Enghien had gone secretly to Paris to visit Mademoiselle George; that at her house he came upon Bonaparte, who also enjoyed the famous actress' favors, and that in his presence Napoleon happened to fall into one of the fainting fits to which he was subject, and was thus at the due's mercy.

vévoda však své moci nevyužil a Bonaparte se mu za tuto velkomyslnost pomstil smrtí.
→The latter spared him, and this magnanimity Bonaparte subsequently repaid by death.

Vyprávění bylo opravdu roztomilé a zajímavé, zejména v místě, kde se sokové navzájem poznají, a dámy jím byly očividně vzrušeny.
→The story was very pretty and interesting, especially at the point where the rivals suddenly recognized one another; and the ladies looked agitated.

„Charmant,“ pravila Anna Pavlovna a ohlédla se tázavě po malé kněžně.
→"Charming!" whispered the little princess,

„Charmant,“ zašeptala malá kněžna a zapíchla jehlu do látky, jako by tím chtěla naznačit, že poutavost a půvab příběhu jí nedovolují pracovat.
→sticking the needle into her work as if to testify that the interest and fascination of the story prevented her from going on with it.

Vikomt ocenil tuto tichou pochvalu, poděkoval úsměvem a pokračoval, ale v tom okamžiku zpozorovala Anna Pavlovna, která nespouštěla zraky z toho strašného mladíka, že o něčem příliš rozpáleně a hlasitě mluví s abbém, a spěchala tam, aby zachránila, co se dá.
→The vicomte appreciated this silent praise and smiling gratefully prepared to continue, but just then Anna Pavlovna, who had kept a watchful eye on the young man who so alarmed her, noticed that he was talking too loudly and vehemently with the abbe", so she hurried to the rescue.

Pierrovi se skutečně podařilo navázat s abbém rozhovor o politické rovnováze a abbé, zřejmě zaujat naivním zápalem mladého muže, jal se před ním rozvíjet své oblíbené téma.
→ Pierre had managed to start a conversation with the abbé about the balance of power, and the latter, evidently interested by the young man's simple-minded eagerness, was explaining his pet theory.

Oba se navzájem poslouchali a hovořili velmi živě a přirozeně, a to se Anně Pavlovně nelíbilo.
→Both were talking and listening too eagerly and too naturally, which was why Anna Pavlovna disapproved.

„Prostředkem k tomu je evropská rovnováha a lidská práva, “ říkal abbé. „Stačilo by, kdyby jeden mocný stát, jako je Rusko, až dosud proslulé svým barbarstvím, stanul nezištně v čele spolku, který by měl za cíl evropskou rovnováhu – a svět je zachráněn!“
→"The means are . . . the balance of power in Europe and the rights of the people," the abbé was saying. "It is only necessary for one powerful nation like Russia barbaric as she is said to be to place herself disinterestedly at the head of an alliance having for its object the main tenance of the balance of power of Europe, and it would save the world!"

„Ale jak dosáhnete takové rovnováhy?“ chtěl Pierre začít s námitkami, když tu k nim přistoupila Anna Pavlovna, přísně na něj pohlédla a zeptala se Itala, jak snáší zdejší podnebí.
→"But how are you to get that balance?" Pierre was beginning. At that moment Anna Pavlovna came up and, looking severely at Pierre, asked the Italian how he stood the Russian climate.

Italova tvář se náhle změnila; nasadil urážlivě licoměrný a nasládlý výraz, s jakým byl patrně zvyklý mluvit se ženami.
→The Italian's face instantly changed and assumed an offensively affected, sugary expression, evidently habitual to him when conversing with women.

„Jsem tak okouzlen půvaby ducha i vzděláním společnosti, v níž jsem byl přijat, a zejména žen, že jsem ještě neměl ani kdy pomyslit na podnebí,“ odpověděl.
→"I am so enchanted by the brilliancy of the wit and culture of the society, more especially of the feminine society, in which I have had the honor of being received, that I have not yet had time to think of the climate," said he.

Aby si usnadnila přehled, nenechala už Anna Pavlovna Pierra s abbém o samotě a připojila je k ostatní společnosti.
→Not letting the abbé and Pierre escape, Anna Pavlovna, the more conveniently to keep them under observation, brought them into the larger circle.

V té chvíli vešel do salonu nový host.
→Just then another visitor entered the drawing room:

Byl to mladý kníže Andrej Bolkonskij, manžel malé kněžny, velmi hezký mladý muž výrazných, ostře řezaných rysů a nevelké postavy.
→Prince Andrew Bolkonski, the little princess' husband. He was a very handsome young man, of medium height, with firm, clear-cut features.

Všechno na něm, od unaveného, znuděného pohledu až po tichý odměřený krok, mluvilo o tom, že je pravým opakem své maličké živé ženy.
→ Everything about him, from his weary, bored expression to his quiet, measured step, offered a most striking contrast to his lively little wife.

Bylo zřejmé, že všechny v saloně nejen zná, ale všichni se mu už zprotivili natolik, že ho nanejvýš nudí i jen dívat se na ně a poslouchat je.
→ It was evident that he not only knew everyone in the drawing room, but had found them to be so tiresome that it wearied him to look at or listen to them.

A ze všech protivných tváří nejprotivnější, jak se zdálo, byla mu tvář jeho hezounké ženy.
→And among all these faces that he found so tedious, none seemed to bore him so much as that of his pretty wife.

Odvrátil se od ní s grimasou, která hyzdila jeho hezký obličej. Políbil ruku Anně Pavlovně a s úšklebkem se rozhlédl po společnosti.
→He turned away from her with a grimace that distorted his handsome face, kissed Anna Pavlovna's hand, and screwing up his eyes scanned the whole company.

„Chystáte se do války, kníže?“ zeptala se Anna Pavlovna.
→"You are off to the war, Prince?" said Anna Pavlovna.