E-BOOKS

LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ Vojna a mír

-I-

Eh bien, mon prince, tak Janov a Lucca už jsou jen údělná panství rodiny Bonaparte.
→WELL, PRINCE, so Genoa and Lucca are now just family estates of the Buonapartes.

Upozorňuji vás předem, neřeknete-li mi, že je to válka, a dovolíte-li si omlouvat všechny ty hanebné a ukrutné činy toho Antikrista (opravdu věřím, že je Antikrist)
→ But I warn you, if you don't tell me that this means war, if you still try to defend the infamies and horrors perpetrated by that Antichrist I really believe he is Antichrist.

– nechci vás už znát, nejste už můj přítel, nejste už můj věrný otrok, jak říkáte.
→ I will have nothing more to do with you and you are no longer my friend, no longer my 'faithful slave,' as you call yourself!

Nu, buďte vítán, buďte vítán. Vidím, že jsem vám nahnala strach, posaďte se a vypravujte.
→as you call yourself! But how do you do? I see I have frightened you sit down and tell me all the news."

“ Těmito slovy uvítala v červenci roku 1805 proslulá Anna Pavlovna Šererová, dvorní dáma a důvěrnice carevny Marie Feodorovny, vysokého hodnostáře knížete Vasilije, jenž se jako první dostavil na její večírek.
→It was in July, 1805, and the speaker was the well-known Anna Pavlovna Šererová, maid of honor and favorite of the Empress Marya Fedorovna. With these words she greeted Prince Vasili Kurdgin, a man of high rank and importance, who was the first to arrive at her reception.

Anna Pavlovna několik dní kašlala, měla grippé, jak říkala (chřipka bylo tehdy nové slovo, jehož užíval jen málokdo).
→Anna Pavlovna had a cough for some days. She was, as she said, suffering from la grippe; grippe being then a new word in St. Petersburg, used only by the elite.

Na pozvánkách, které roznesl lokaj v červené livreji, stálo na všech bez rozdílu:
→All her invitations without exception, written in French, and delivered by a scarlet-liver-ied footman that morning, ran as follows:

„Nemáte-li nic lepšího na práci, hrabě (nebo kníže), a neděsí-li vás příliš vyhlídka na večer strávený s ubohou nemocnou, budu potěšena, navštívíte-li mě mezi sedmou a desátou hodinou. Annette Šererová.“
→"If you have nothing better to do, Count [or Prince], and if the prospect of spending an evening with a poor invalid is not too terrible, I shall be very charmed to see you tonight between 7 and 10. Annette Scherer."

„Bože, jaký to prudký výpad!“ odpověděl kníže, vcházeje do salonu v dvorské vyšívané uniformě, v punčochách a střevících, ověšen řádovými hvězdami a se slavnostním výrazem na ploské tváři, nikterak neuveden do rozpaků takovým uvítáním. Hovořil vybranou francouzštinou, jakou nejen mluvili, nýbrž i mysleli naši dědové, a s tichou, blahosklonnou intonací, tak charakteristickou pro významné lidi zestárlé ve vysoké společnosti a u dvora.
→"Heavens! what a virulent attack!" replied the prince, not in the least disconcerted by this reception. He had just entered, wearing an embroidered court uniform, knee breeches, and shoes, and had stars on his breast and a serene expression on his flat face. He spoke in that refined French in which our grandfathers not only spoke but thought, and with the gentle, patronizing intonation natural to a man of importance who had grown old in society and at court.

Přistoupil k Anně Pavlovně, políbil jí ruku, skloniv před ní svou navoněnou, lesknoucí se pleš, a nenuceně se usadil na pohovce.
→He went up to Anna Pavlovna, kissed her hand, presenting to her his bald, scented, and shining head, and complacently seated himself on the sofa.

»Vor allem, verehrte Freundin, beruhigen Sie mich über den Zustand Ihrer Gesundheit« pravil nezměněným hlasem a tónem, v němž za zdvořilou účastí probleskovala lhostejnost, a dokonce skrytý výsměch.
→"First of all, dear friend, tell me how you are. Set your friend's mind at rest," said he without altering his tone, beneath the politeness and affected sympathy of which indifference and even irony could be discerned.

„Jak může být člověk zdráv… když duševně trpí? Což může někdo, kdo má cit, zůstat v naší době klidný?“ odpověděla Anna Pavlovna.
→ "Can one be well while suffering morally? Can one be calm in times like these if one has any feeling?" said Anna Pavlovna.

„Doufám, že u mne strávíte celý večer.“ „A co slavnost u anglického vyslance? Dnes je středa. Musím se tam ukázat,“ řekl kníže.
→"You are staying the whole evening, I hope?" "And the fete at the English ambassador's? Today is Wednesday. I must put in an appearance there," said the prince.

„Dcera se tu pro mne zastaví a odveze mě tam.“ „Myslela jsem, že dnešní slavnost odvolali. Přiznám se vám, že všechny ty slavnosti a ohňostroje začínají být nesnesitelné.“
→"My daughter is coming for me to take me there." "I thought today's fete had been canceled. I confess all these festivities and fireworks are becoming wearisome."

„Kdyby byli věděli, že si to přejete, jistě by byli slavnost odvolali,“ odpověděl kníže, zvyklý mluvit jako natažené hodiny a říkat přitom věci, o nichž ani nepředpokládal, že jim bude někdo věřit.
→"If they had known that you wished it, the entertainment would have been put off," said the prince, who, like a wound-up clock, by force of habit said things he did not even wish to be believed.

"Don't tease! Well, and what has been decided about Novosiltsev's dispatch?
→»Spotten Sie nicht, und nun, da Sie alles wissen, sagen Sie mir, was ist beschlossen worden über die Depesche von Nowosilzow?«

Vy víte všechno.“ „Jak bych vám to řekl?“ pravil kníže chladným, unuděným tónem.
→You know everything." "What can one say about it?" replied the prince in a cold, listless tone.

„Na čem se usnesli? Usnesli se, že Buonaparte za sebou spálil všechny mosty, a mám takový dojem, že jsme na nejlepší cestě udělat totéž.“
→ "What has been decided? They have decided that Buonaparte has burnt his boats, and I believe that we are ready to burn ours."

Kníže Vasilij mluvil vždy lenivě, jako když herec odříkává úlohu ve starém kuse. Zato Anna Pavlovna Šererová přes svých čtyřicet let překypovala živostí a elánem.
→Prince Vastti always spoke languidly, like an actor repeating a stale part. Anna Pavlovna Scherer on the contrary, despite her forty years, overflowed with animation and impulsiveness.

Být entuziastkou se pro ni stalo společenskou rolí a často se tvářila nadšeně, i když se jí nechtělo, jen aby nezklamala očekávání známých.
→To be an enthusiast had become her social vocation and, sometimes even when she did not feel like it, she became enthusiastic in order not to disappoint the expectations of those who knew her.

Na tváři jí neustále pohrával zdrženlivý úsměv, který se sice nehodil k jejím povadlým rysům, ale vyjadřoval, že si je jako rozmazlené dítě stále vědoma svého roztomilého nedostatku, ale že se ho nechce, nemůže a ani nepovažuje za nutné zbavit.
→The subdued smile which, though it did not suit her faded features, always played round her lips expressed, as in a spoiled child, a continual consciousness of her charming defect, which she neither wished, nor could, nor considered it necessary, to correct.

Při rozhovoru o politických událostech se Anna Pavlovna rozohnila.
→In the midst of a conversation on political matters Anna Pavlovna burst out:

„Ach, nemluvte mi o Rakousku! Možná že ničemu nerozumím, ale Rakousko nikdy nechtělo a nechce válku.
→"Oh, don't speak to me of Austria. Perhaps I don't understand things, but Austria never has wished, and does not wish, for war.

Zradí nás. Rusko musí zachránit Evropu samo. Náš dobrodinec zná své vznešené poslání a zůstane mu věren.
→She is betraying us! Russia alone must save Europe. Our gracious sovereign recognizes his high vocation and will be true to it.

To je jediné, čemu věřím. Před naším dobrotivým a obdivuhodným panovníkem stojí největší úkol na světě a on je tak ušlechtilý a dobrý,
→That is the one thing I have faith in! Our good and wonderful sovereign has to perfonn the noblest role on earth, and he is so virtuous and noble

že ho Bůh neopustí a pomůže mu splnit jeho poslání, zardousit hydru revoluce, která je nyní ještě strašlivější v podobě toho zločince a vraha.
→ that God will not forsake him. He will fulfill his vocation and crush the hydra of revolution, which has become more terrible than ever in the person of this murderer and villain!

My sami musíme vykoupit krev spravedlivého. Na koho se můžeme spolehnout, prosím vás…? Anglie se svým obchodnickým založením nikdy nepochopí a nemůže pochopit mravní výši cara Alexandra.
→We alone must avenge the blood of the just one. . . . Whom, I ask you, can we rely on? . . . England with her commercial spirit will not and cannot understand the Emperor Alexander's loftiness of soul.

Odmítla vyklidit Maltu. Hledá a chce odhalit v našich činech postranní úmysly. Co řekli Novosilcovovi…? Nic.
→ She tias refused to evacuate Malta. She wanted to find, and still seeks, some secret motive in our actions. What answer did Novosiltsev get? None.

Nepochopili, nemohou pochopit obětavost našeho panovníka, jenž nechce nic pro sebe a všechno činí jen pro blaho světa.
→The English have not understood and cannot understand the selfabnegation of our Emperor who wants nothing for himself, but only desires the good of mankind.

Co nám slíbili? Nic. A neudělají ani to, co slíbili. Prusko už prohlásilo, že Bonaparte je neporazitelný a že celá Evropa proti němu nic nezmůže…
→And what have they promised? Nothing! And what little they have promised they will not perform! Prussia has always declared that Buonaparte is invincible and that all Europe is powerless before him. . . .

Nevěřím ani slovo Hardenbergovi ani Haugwitzovi. Ta pověstná pruská neutralita je pouhá léčka.
→And I don't believe a word that Hardenburg says, or Haugwitz either. This famous Prussian neutrality is just a trap.

Věřím jen v Boha a ve vznešené poslání našeho milého panovníka. On zachrání Evropu…!“ Náhle se zarazila a ironicky se usmála svému pobouření.
→ I have faith only in God and the lofty destiny of our adored monarch. He will save Europe!" She suddenly paused, smiling at her own impetuosity.

„Myslím,“ pravil kníže s úsměvem, „že kdyby tam poslali místo našeho milého Wintzingeroda vás, dobyla byste souhlasu pruského krále útokem.
→ "I think," said the prince with a smile, "that if you had been sent instead of our dear Wintzingerode you would have captured the King of Prussia's consent by assault.

Jste tak výřečná! Nabídnete mi čaj?“ „Hned. Mimochodem,“ dodala už klidněji, „dnes u mne budou dva velmi zajímaví lidé, le vicomte de Mortemart, je přes Rohany spřízněn s rodinou Montmorencyů, je to jedna z nejurozenějších rodin Francie.
→ You are so eloquent. Will you give me a cup of tea?" "In a moment. A propos she added, becoming calm again, "I am expecting two very interesting men tonight, le Vicomte de Mortemart, who is connected with the Montmorencys through the Rohans,oneof the best French families.

Patří k těm lepším emigrantům, k těm pravým. A potom l’abbé Morio, znáte toho hlubokého ducha? Přijal ho sám panovník.
→He is one of the genuine emigrant, the good ones. And also the Abbé Morio. Do you know that profound thinker? He has been received by the Emperor.

Víte o tom?“ „Á! Bude mě velmi těšit! Řekněte mi,“ dodal zvlášť nedbalým tónem, jako by si právě na něco vzpomněl, ačkoli věc, na kterou se ptal, byla hlavním účelem jeho návštěvy, „je to pravda, že l’impératrice-mère si přeje, aby baron Funke byl jmenován prvním tajemníkem ve Vídni?
→Had you heard?" "I shall be delighted to meet them," said the prince. "But tell me," he added with studied carelessness as if it had only just occurred to him, though the question he was about to ask was the chief motive of his visit, "is it true that the Dowager Empress wants Baron Funke to be appointed first secretary at Vienna?

Ten baron je ubohý patron, zdá se mi.“ – Toto místo, na které se jiní snažili prostřednictvím carevny Marie Feodorovny dosadit barona, přál si kníže Vasilij získat pro svého syna.
→The baron by all accounts is a poor creature." Prince Vasilij wished to obtain this post for his son, but others were trying through the Dowager Empress Marie Fedorovna to secure it for the baron.

Anna Pavlovna téměř zavřela oči na znamení, že ani ona, ani nikdo jiný nesmí posuzovat to, co se zdá vhodné nebo co se líbí carevně.
→Anna Pavlovna almost closed her eyes to indicate that neither she nor anyone else had a right to criticize what the Empress desired or was pleased with.

„Pana barona Funka doporučila carevně matce její sestra,“ řekla pouze smutným, suchým tónem.
→"Baron Funke has been recommended to the Dowager Empress by her sister," was all she said, in a dry and mournful tone.

Když vyslovila jméno carevny, objevil se jí na tváři náhle výraz hluboké a upřímné oddanosti a úcty, smíšený se smutkem;
→As she named the Empress, Anna Pavlovna's face suddenly assumed an expression of profound and sincere devotion and respect mingled with sadness,

tvářila se tak pokaždé, kdykoli se zmínila o své vznešené příznivkyni. Řekla, že Její Veličenstvo ráčilo prokázat baronu Funkovi mnoho uznání, a její pohled se opět zastřel smutkem.
→

Kníže lhostejně mlčel. Anna Pavlovna s čistě ženskou a dvořanskou bystrostí a taktem, jež jí byly vlastní, dostala chuť knížete poněkud zpražit, že se opovážil takto vyslovit o osobnosti doporučené carevně, ale zároveň ho též utěšit.
→The prince was silent and looked indifferent. But, with the womanly and courtierlike quickness and tact habitual to her, Anna Pavlovna wished both to rebuke him (for daring to speak as he had done of a man recommended to the Empress) and at the same time to console him, so she said:

„Ale pokud jde o vaši rodinu,“ řekla, „víte, že vaše dcera od té doby, co jezdí do společnosti, všechny uchvátila? Říkají o ní, že je krásná jak jarní den.
→"Now about your family. Do you know that since your daughter came out everyone has been enraptured by her? They say she is amazingly beautiful."

“ Kníže se uklonil na znamení úcty a vděčnosti.
→The prince bowed to signify his respect and gratitude.

„Často si myslívám,“ pokračovala Anna Pavlovna po chvíli ticha, přisunujíc si křeslo blíže ke knížeti a přívětivě se na něho usmívajíc, jako by tím chtěla naznačit, že politické a společenské rozhovory jsou odbyty a že nyní budou rozmlouvat důvěrně,
→"I often think," she continued after a short pause, drawing nearer to the prince and smiling amiably at him as if to show that political and social topics were ended and the time had come for intimate conversation

„často si myslívám, proč je štěstí v životě rozděleno tak nespravedlivě.
→"I often think how unfairly sometimes the joys of life are distributed.

Zač vám osud dal dvě tak obdivuhodné děti
→ Why has fate given you two such splendid children?

– Anatola, vašeho nejmladšího, nepočítám, nemám ho ráda (poznamenala tónem nepřipouštějícím námitek a povytáhla obočí)
→I don't speak of Anatole, your youngest. I don't like him," she added in a tone admitting of no rejoinder and raising her eyebrows.

– dvě tak skvělé děti? Ale vy si jich bohužel vážíte nejméně ze všech, a proto jich nejste hoden.“
→"Two such charming children. And really you appreciate them less than anyone, and so you don't deserve to have them."

A usmála se svým nadšeným úsměvem. „Co se dá dělat?
→And she smiled her ecstatic smile. "I can't help it," said the prince.

Lavater by řekl, že nemám na hlavě hrbolek otcovství,“ namítl kníže.
→"Lavater would have said I lack the bump of paternity."

„Přestaňte žertovat. Chtěla jsem si s vámi promluvit vážně.
→"Don't joke; I mean to have a serious talk with you.

Víte, že nejsem spokojena s vaším mladším synem.
→Do you know I am dissatisfied with your younger son?

Mezi námi řečeno (tvář jí při tom zesmutněla), mluvilo se o něm u Jejího Veličenstva a litují vás…“
→Between ourselves" (and her face assumed its melancholy expression), "he was mentioned at Her Majesty's and you were pitied. . . ."

Kníže Vasilij neodpovídal, ale ona se na něho dívala mlčky a významně, očekávala, co řekne.
→The prince answered nothing, but she looked at him significantly, awaiting a reply.

Zamračil se. „Co mám dělat?“ pravil konečně. „Vy víte, že jsem jako otec učinil pro jejich výchovu vše, co bylo v mé moci, a přece jsou oba hlupáci.
→He frowned. "What would you have me do?" he said at last. "You know I did all a father could for their education, and they have both turned out fools.

Ippolit je alespoň tichý hlupák, ale Anatol je bouřlivák.
→Hippolyte is at least a quiet fool, but Anatole is an active one.

To je jediný rozdíl mezi nimi,“ usmál se ještě nuceněji, ale výrazněji než obvykle, takže mu při tom ve vráskách kolem rtů neobyčejně ostře vyvstal nečekaně hrubý a nepříjemný rys.
→That is the only difference between them." He said this smiling in a way more natural and animated than usual, so that the wrinkles round his mouth very clearly revealed something unexpectedly coarse and unpleasant.

„Proč jen mají takoví lidé, jako jste vy, děti? Kdybyste nebyl otcem, nedalo by se vám nic vytknout,“ řekla Anna Pavlovna a zádumčivě obrátila oči ke stropu.
→"And why are children born to such men as you? If you were not a father there would be nothing I could reproach you with," said Anna Pavlovna, looking up pensively.

„Jsem váš věrný otrok a jen vám se s tím mohu svěřit.
→"I am your faithful slave and to you alone I can confess that

Mé děti jsou břemenem mého života.
→ my children are the bane of my life.

To je můj kříž. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Co se dá dělat…?“ Odmlčel se a posunkem vyjádřil odevzdanost do vůle krutého osudu.
→It is the cross I have to bear. That is how I explain it to myself. It can't be helped!" He said no more, but expressed his resignation to cruel fate by a gesture.

Anna Pavlovna se zamyslela. „Nikdy jste nepomyslel na to, abyste toho svého marnotratného syna Anatola oženil?
→Anna Pavlovna meditated. "Have you never thought of marrying your prodigal son Anatole?" she asked.

Říká se, že staré panny mají mánii ženit a vdávat jiné.
→"They say old maids have a mania for matchmaking,

Já sama na sobě tuto slabost ještě necítím, ale vím o jedné osůbce, která je velmi nešťastná s otcem.
→and though I don't feel that weakness in myself as yet, I know a little person who is very unhappy with her father.

Je to naše příbuzná, jakási kněžna Bolkonská.“ Kníže Vasilij neodpovídal, ale s hbitostí vlastní lidem ze společnosti uvážil a zapamatoval si vše, co mu bylo řečeno, a dal to pokynem hlavy najevo.
→She is a relation of yours, Princess Mary Bolkonskaya." Prince Vasili did not reply, though, with the quickness of memory and perception befitting a man of the world, he indicated by a movement of the head that he was considering this information.

„Představte si, že mě ten Anatol stojí ročně čtyřicet tisíc,“ povzdychl si, jako by už nebyl s to zadržet truchlivý chod svých myšlenek.
→"Do you know," he said at last, evidently unable to check the sad current of his thoughts, "that Anatole is costing me forty thousand rubles a year?

Chvíli mlčel. „Jak to bude vypadat za pět let, jestli to takhle půjde dál? Tomu se říká otcovské štěstí.
→ And," he went on after a pause, "what will it be in five years, if he goes on like this?" Presently he added: "That's what we fathers have to put up with.

Je bohatá, ta vaše kněžna?“ „Její otec je velmi bohatý a skoupý. Žije na venkově. Ostatně vždyť víte, je to ten pověstný kníže Bolkonskij, kterého za nebožtíka cara dali do penze a měl přezdívku ‚pruský král‘.
→ Is this princess of yours rich?" "Her father is very rich and stingy. He lives in the country. He is the well-known Prince Bolkanski who had to retire from the army under the late Emperor, and was nicknamed 'the King of Prussia.'

Velice chytrý člověk, ale podivín a je těžko s ním vyjít.
→He is very clever but eccentric, and a bore.

Ta nebohá dívka je velice nešťastná.
→The poor girl is very unhappy.

Její bratr, Kutuzovův pobočník, se nedávno oženil s Lízou Meynenovou.
→She has a brother; I think you know him, he married Lise Meynen lately. He is an aide-de-camp of Kutuzov's

Bude dnes u mne.“ „Poslyšte, drahá Annetto,“ kníže náhle uchopil Annettinu ruku a zlehka ji tlačil dolů.
→and will be here tonight." "Listen, dear Annette," said the prince, suddenly taking Anna Pavlovna's hand and for some reason drawing it downwards.

„Zprostředkujte mi tu záležitost a jsem navždy váš nejvěrnější otrok (otrog – jak mi píše můj správce v hlášeních: s g).
→"Arrange that affair for me and I shall always be your most devoted slave slabe with an b,

Je z dobré rodiny a je bohatá. To je vše, co potřebuji.“ A nenuceným pohybem, pro něho příznačným a graciózním ve své důvěrnosti, znovu uchopil ruku dvorní dámy a políbil ji, pak jí potřásl, pohodlně se rozvalil na pohovce a zahleděl se do neurčita.
→And with the familiarity and easy grace peculiar to him, he raised the maid of honor's hand to his lips, kissed it, and swung it to and fro as he lay back in his armchair, looking in another direction.

„Počkejte,“ řekla Anna Pavlovna a chvilku o něčem přemýšlela. „Ještě dnes o tom promluvím s Lízou (ženou mladého Bolkonského).
→"Attendez" said Anna Pdvlovna, reflecting, "I'll speak to Lise, young Bolkonski's wife, this very evening,

Třeba se to podaří. Tak se na vaší rodině vyučím řemeslu starých panen.“ -and perhaps the thing can be arranged. It shall be on your family's behalf that I'll start my apprenticeship as old maid."