Chap. 02
Třeba se to podaří. Tak se na vaší rodině vyučím řemeslu starých panen.“
→Vielleicht läßt sich die Sache machen. In Ihrer Familie werde ich also meine Lehrzeit im Handwerk der alten Jungfern beginnen.« -II-
Salon Anny Pavlovny se pozvolna plnil.
→Der Salon Anna Pawlownas füllte sich allmählich.
Přijela nejvyšší petrohradská šlechta, lidé rozdílného stáří i různých povah, ale navzájem si podobni tím, že patřili ke stejné společnosti. Die erlesenste Gesellschaft Petersburgs war vertreten, Leute, die dem Alter und Charakter nach zwar ganz verschieden waren, die aber doch alle gleich schienen durch ihre gesellschaftliche Stellung.
Přijela dcera knížete Vasilije, krasavice Hélène, která se tu zastavila pro otce, aby ho doprovodila na slavnost u vyslance.
→Die Tochter des Fürsten Wassilij, die schöne Helene, war gekommen, um ihren Vater abzuholen und mit ihm zusammen zu dem Fest des englischen Gesandten zu fahren.
Měla na sobě plesové šaty a stuhu s carevniným monogramem.
→Sie trug ein Ballkleid und eine Brosche mit dem Namenszug der Kaiserin.
Přijela i mladá maličká kněžna Bolkonská, proslulá jako la femme la plus séduisante de Pétersbourg (nejpřitažlivější žena Petrohradu), která se loni v zimě provdala a nyní nejezdila do velké společnosti, protože byla těhotná; navštěvovala však ještě malé večírky.
→Die reizendste Frau Petersburgs, die junge, niedliche Fürstin Bolkonska, war gleichfalls zugegen. Sie war seit dem letzten Winter verheiratet und ihre interessanten Umstände, welche ihr den Besuch der »großen Welt« verboten, erlaubten ihr doch, an kleineren Zirkeln teilzunehmen.
Přijel kníže Ippolit, syn knížete Vasilije, s Mortemartem, kterého představil společnosti.
→Fürst Hippolyt, der Sohn des Fürsten Wassilij, war mit Mortemart erschienen, den er vorstellte.
Přijel i abbé Morio a mnoho jiných.
→Auch der Abbe Morio und viele andere fanden sich ein.
„Neviděli jste se ještě,“ nebo „neznáte se ještě s ma tante?“ říkala Anna Pavlovna všem příchozím, se zcela vážnou tváří je vodila kmalé stařence sobrovskými stuhami, která vyplula zvedlejšího pokoje, sotva se hosté začali sjíždět, představovala jí je, zvolna přitom vždy sklouzla pohledem z hosta na ma tante a odcházela. »Sie haben wohl ma tante noch nicht gesehen oder sind noch gar nicht mit ihr bekannt?« sagte Anna Pawlowna zu den eintretenden Gästen und führte sie sehr feierlich zu einer kleinen alten Dame in einer Haube mit Bändern.
Die alte Dame hatte sich im Nebenzimmer eingefunden, als die ersten Gäste eingetroffen waren.
Anna Pawlowna nannte die einzelnen Besucher beim Namen, ließ langsam den Blick von den Gästen zur Tante schweifen und entfernte sich dann.
Všichni hosté se podrobovali tomuto obřadu a zdravili se s tetičkou, kterou nikdo neznal, nikdo nepotřeboval a která nikoho nezajímala.
→Alle Gäste unterwarfen sich der Begrüßungszeremonie mit dieser Tante, die keinem bekannt war, keinen interessierte und keinen etwas anging.
Anna Pavlovna s tesknou, slavnostní účastí sledovala obřad a mlčky jej schvalovala.
→Anna Pawlowna beobachtete mit traurigfeierlicher Teilnahme diese Begrüßungen und schwieg beifällig.
Ma tante mluvila se všemi týmiž slovy o jejich zdraví, o svém zdraví a o zdraví Jejího Veličenstva, které se nyní bohudík zlepšilo.
→Die Tante sprach mit jedem in genau denselben Ausdrücken von seinem, von ihrem und von Ihrer Majestät Befinden, das heute, Gott sei Dank! besser sei.
Žádný z návštěvníků nedával ze slušnosti najevo spěch, ale všichni odcházeli od stařenky s pocitem úlevy, jako by byli splnili těžkou povinnost, a už se k ní za celý večer ani jednou nevrátili.
→Alle traten dann mit dem erleichterten Gefühl, eine schwere Pflicht erfüllt zu haben, höflichkeitshalber jedoch ohne Eile zu zeigen, von der alten Dame zurück, um sich dann den ganzen Abend nicht weiter um sie zu kümmern.
Mladá kněžna Bolkonská si s sebou přivezla práci v sametovém, zlatem vyšívaném váčku.
→Die junge Fürstin Bolkonskaja hatte sich in einem goldgestickten Samtbeutelchen eine Handarbeit mitgebracht.
Její hezounký horní ret, porostlý jemným načernalým chmýřím, byl trochu krátký, takže nezakrýval zuby, ale tím roztomileji se pootvíral, a ještě roztomileji se občas našpulil nebo přimkl k dolnímu.
→Ihre hübsche Oberlippe mit dem leisen Anflug eines Bärtchens war so kurz, daß ihre Zähne zu sehen waren. Es sah entzückend aus, wenn sich diese Lippe öffnete oder hin und wieder dehnte und sich auf die Unterlippe herabsenkte.
Jak tomu vždy bývá u velmi půvabných žen, zdálo se, že její vada – krátký ret a pootevřená ústa – je jen osobitým, zvláštním rysem její krásy.
→Wie immer bei sehr reizenden Frauen erschienen ihre kleinen Mängel – hier die zu kurze Lippe und der halboffene Mund – als eine besondere, nur ihr eigentümliche Schönheit.
Při pohledu na tu hezoučkou budoucí matku, kypící zdravím a životem, která tak lehce snášela svůj stav, bylo všem příjemně.
→Alle schauten mit heiterem Wohlgefallen auf diese hübsche, frische und lebhafte junge Frau, die bald Mutter werden sollte und ihren Zustand so leicht ertrug.
Starcům a unuděným, zasmušilým mladým mužům se zdálo, že se jí začínají podobat, když s ní chvíli strávili v rozhovoru.
→Den alten Herren und den sich langweilenden, finster blickenden jungen Männern kam es vor, als würden sie ihr ähnlich, wenn sie eine Zeitlang mit ihr zusammen gewesen waren und mit ihr gesprochen hatten.
Kdo s ní mluvil a pozoroval její jasný úsměv při každém slově a třpytivě bílé zuby, jež bylo stále vidět, byl v té chvíli přesvědčen, že dovede být neobyčejně milý.
→Wer sich mit ihr unterhielt und bei jedem Wort ihr strahlendes Lächeln und ihre glänzendweißen Zähne sah, die allen entgegenblitzten, der glaubte, daß er selber heute besonders liebenswürdig sei.
A o tom byli přesvědčeni všichni. Malá kněžna rychlými drobnými krůčky kolébavě obešla stůl s pracovním váčkem v ruce, rozložila si sukni a usedla na pohovku vedle stříbrného samovaru tak vesele, jako by všechno, co dělala, bylo zábavnou hrou pro ni i pro všechny, kdo ji obklopovali.
→Und das dachte jeder. Die kleine Fürstin ging wiegenden Schritts, ihren Arbeitsbeutel in der Hand, um den Tisch herum. Dann setzte sie sich auf den Diwan neben dem silbernen Samowar und strich sich unbefangen das Kleid zurecht, als ob alles, was sie täte, ein Vergnügen für sie und ihre Umgebung wäre.
„Přinesla jsem si práci,“ oznamovala všem najednou, otvírajíc pompadúrku.
→»Ich habe meine Arbeit mitgebracht«, sagte sie, indem sie sich an alle wandte und ihr Beutelchen aufzog.
„Poslyšte, Annette, netropte si ze mne špatné žerty,“ obrátila se k hostitelce.
→»Warten Sie nur, Annette. Spielen Sie mir keine solch schlechten Streiche«, wandte sie sich an die Hausfrau,
„Psala jste mi, že se u vás večer sejde docela malá společnost; podívejte se, jak uboze jsem oblečena.
→»Sie haben mir geschrieben, daß es nur eine kleine Abendgesellschaft sein werde. Sehen Sie nur, wie ich angezogen bin.
“ A rozhodila rukama, aby ukázala své elegantní krajkové šaty holubí barvy, pod ňadry přepásané širokou stuhou.
→« Und sie breitete die Arme aus, um ihr prächtiges graues Spitzenkleid zu zeigen, das ein wenig unterhalb der Brust von einem breiten Band zusammengehalten wurde.
„Buďte klidná, Lízo, vy budete vždycky nejhezčí ze všech,
→»Soyez tranquille, Lise, (Seien Sie ruhig, Lise) trotz alledem werden Sie immer die Hübscheste sein«,
“ uklidňovala ji Anna Pavlovna.
→antwortete Anna Pawlowna.
„Představte si, můj muž mě opouští,“ pokračovala malá kněžna týmž tónem, obracejíc se ke generálovi, „chce se dát zabít.
→»Sie wissen, mein Mann verläßt mich«, fuhr Lise in demselben Ton fort, das Wort an einen General richtend. »Er wird sich den Tod holen.
Řekněte mi, k čemu je ta protivná válka,“ řekla knížeti Vasiliji, a nečekajíc na odpověď, obrátila se k jeho dceři, krásné Hélène.
→Sagen Sie mir nur das eine: Wozu dieser scheußliche Krieg?« rief sie dem Fürsten zu und wandte sich dann, ohne eine Antwort abzuwarten, an seine Tochter, die schöne Helene.
„Ta malá kněžna je tak roztomilé stvoření!“ řekl tiše kníže Vasilij Anně Pavlovně.
→»Was für eine entzückende Person, diese kleine Fürstin!« sagte Fürst Wassilij zu Anna Pawlowna.
Brzy po malé kněžně vešel do salonu mohutný tlustý mladík nakrátko ostříhaný a s brýlemi na nose, ve světlých kalhotách podle tehdejší módy a v hřebíčkovém fraku s vysokým jabotem.
→Bald nach der kleinen Fürstin trat ein derber, dicker junger Mann in den Salon ein, mit glattgeschorenem Kopf und einer Brille. Er trug nach der damaligen Mode helle Hosen, ein hohes Jabot und einen braunen Frack.
Tento tlustý mladík byl levoboček proslulého kateřinského velmože hraběte Bezuchova, který nyní ležel v Moskvě na smrtelné posteli.
→Es war ein unehelicher Sohn des Grafen Besuchow, eines berühmten Würdenträgers aus der Zeit Katharinas, der jetzt in Moskau im Sterben lag.
Pierre dosud nikde nesloužil, neboť se právě vrátil z ciziny, kde studoval, a byl poprvé ve společnosti.
→Dieser junge Mann, der noch kein Amt bekleidete, war soeben aus dem Ausland zurückgekehrt, wo er erzogen worden war. Heute zeigte er sich zum erstenmal in der Gesellschaft.
Anna Pavlovna ho přivítala kývnutím, jaké měla pro lidi nejnižšího společenského postavení ve svém saloně.
→Anna Pawlowna begrüßte ihn mit einer Verneigung, die sie nur Leuten machte, die der untersten gesellschaftlichen Schicht in ihrem Salon angehörten.
Přes toto uvítání nejnižšího stupně objevil se jí na tváři, sotva spatřila vcházet tohoto mladíka, neklid a strach, jaký obyčejně lidé mívají při pohledu na něco příliš obrovského a nezapadajícího do určitého rámce.
→Aber trotz dieser nicht sehr ehrerbietigen Begrüßung prägten sich beim Eintreten des jungen Pierre auf ihrem Gesicht doch Unruhe und Furcht aus, wie man sie beim Anblick eines großen, unförmigen Gegenstandes empfindet, der nicht in seine Umgebung paßt.
Pierre byl skutečně o něco větší než ostatní muži v pokoji, ale strach Anny Pavlovny mohl vyvolat spíše moudrý a zároveň skromný, vnímavý a neafektovaný pohled, jímž se Pierre lišil od všech ostatních lidí v tomto saloně.
→Pierre war allerdings etwas größer als alle andern, aber diese Furcht konnte doch wohl nur seinem klugen und zugleich schüchternen, beobachtenden und natürlichen Blick gelten, der ihn vor allen Gästen auszeichnete.
„To je od vás milé, pane Pierre, že jste přišel navštívit ubohou nemocnou,“
→»Es ist lieb von Ihnen, Monsieur Pierre, daß Sie eine arme Kranke besuchen kommen«,
řekla mu Anna Pavlovna a polekaně pohlédla na tetičku, k níž ho vedla. Pierre zamumlal cosi nesrozumitelného a stále někoho hledal očima.
→sagte Anna Pawlowna zu ihm und wechselte beklommen einen Blick mit ihrer Tante, zu der sie ihn hinführte. Pierre murmelte einige unverständliche Worte und fuhr fort, etwas mit den Augen zu suchen.
Náhle se vesele a radostně usmál a uklonil se malé kněžně jako dobré známé; potom přistoupil k tetičce.
→Er lächelte froh und heiter, verneigte sich vor der kleinen Fürstin wie vor einer guten Bekannten und trat dann auf die Tante zu.
Obavy Anny Pavlovny byly namístě, protože Pierre ani nevyslechl do konce tetiččiny řeči o zdraví Jejího Veličenstva a odešel od ní.
→Und wirklich, Anna Pawlownas Furcht sollte sich als nicht unbegründet erweisen: Pierre wandte sich wieder von der Tante ab, ohne ihre Rede über das Befinden Ihrer Majestät zu Ende gehört zu haben.
Polekaná Anna Pavlovna ho zastavila otázkou: „Znáte abbého Moria? Je to velmi zajímavý člověk…“
→Erschrocken hielt ihn Anna Pawlowna mit den Worten zurück: »Kennen Sie schon den Abbé Morio? Er ist ein sehr interessanter Mensch.«
„Ano, slyšel jsem o jeho plánu věčného míru, je to velice zajímavé, ale sotva uskutečnitelné…“
→»Ja, ich habe von seinem Plan eines ewigen Friedens gehört, das ist sehr interessant, aber wohl kaum möglich …«
„Myslíte?“ podotkla Anna Pavlovna, jen aby něco řekla, a chtěla se vrátit k povinnostem paní domu, když se Pierre dopustil další nezdvořilosti.
→ »So? Glauben Sie? …« erwiderte Anna Pawlowna, nur um etwas zu sagen, und wollte sich wieder ihren Hausfrauenpflichten zuwenden.
Před chvílí opustil svou společnici, aniž ji vyslechl; nyní zase zdržoval svým hovorem společnici, která se mu nemohla věnovat.
→Aber Pierre beging nun die entgegengesetzte Unhöflichkeit. Vorhin war er fortgegangen, ohne die Worte einer Dame bis zu Ende angehört zu haben, jetzt hielt er eine Dame, die von ihm fortgehen wollte, durch seine Unterhaltung fest.
S hlavou nakloněnou na stranu a s rozkročenýma velkýma nohama začal Anně Pavlovně vykládat, proč se domnívá, že plán abbého je utopie.
→Er neigte den Kopf nach vorn, spreizte seine großen Beine breit auseinander und begann Anna Pawlowna zu beweisen, warum seiner Meinung nach der Plan des Abbes ein Hirngespinst sei.
„Promluvíme si o tom později,“ pravila Anna Pavlovna s úsměvem. »Darüber wollen wir uns später unterhalten«, sagte Anna Pawlowna lächelnd.
Když se takto zbavila mladého muže, který se neuměl chovat ve společnosti, vrátila se k povinnostem hostitelky a dál poslouchala a rozhlížela se kolem sebe, připravena zasáhnout tam, kde by rozmluva vázla.
→Und nachdem sie so von dem jungen Mann losgekommen war, der sich so wenig zu benehmen verstand, widmete sie sich wieder ganz den Aufgaben, die ihr als Wirtin oblagen, hörte hier zu, sah dort nach dem Rechten, jeden Augenblick bereit, an der Stelle einzugreifen, wo das Gespräch einzuschlafen drohte.
Jako když mistr v přádelně rozsadí dělníky na místa a sám prochází dílnou, aby, kdykoli zaslechne, že některé vřeteno stojí nebo vydává nezvyklý, skřípavý a příliš hřmotný zvuk, rychle přiskočil a zastavil je nebo je pustil správně, tak se procházela Anna Pavlovna po svém saloně, přistupovala ke kroužkům, kde se na chvíli odmlčeli nebo kde hovořili příliš vzrušeně, a jediným slovem nebo přemístěním některých osob uváděla stroj společenských rozmluv opět do pořádku.
→Wie der Besitzer einer Spinnerei seine Arbeiter auf ihre Plätze stellt, dann durch seinen Betrieb geht, hier eine Spindel bemerkt, die sich nicht dreht, dort einen ungewöhnlich knarrenden, zu lauten Ton vernimmt und hinzueilt, um diese Spindel anzuhalten, jene in Gang zu bringen, so ging Anna Pawlowna durch ihren Salon. Bald trat sie zu einer Gruppe, die schwieg oder zu laut sprach, bald brachte sie durch ein einziges Wort oder eine Umgruppierung die Gesprächsmaschine wieder in den gleichmäßigen, richtigen Gang.
Avšak přes všechny tyto starosti bylo na ní vidět neustálý strach z toho, aby Pierre něco neprovedl.
→Und doch wurde sie bei all diesen Sorgen eine besondere Furcht, Pierres wegen, nicht los.
Starostlivě za ním pohlížela, když přistoupil ke kroužku kolem Mortemarta, aby si poslechl, co se v něm povídá, i když přešel k jinému kroužku, kde měl hlavní slovo abbé.
→Ängstlich sah sie ihm nach, als er auf Mortemart zuging, um zu hören, was da gesprochen wurde, und ihr Blick folgte ihm auch noch weiter, als er zu dem anderen Kreise herantrat, wo der Abbé sprach.
Pro Pierra, který byl vychován v cizině, byl večírek Anny Pavlovny prvním večírkem v Rusku.
→Für Pierre, der im Ausland seine Erziehung genossen hatte, war diese Abendgesellschaft bei Anna Pawlowna die erste, die er in Rußland mitmachte.
Věděl, že se tu sešla všecka inteligence Petrohradu, a oči mu těkaly sem tam jako dítěti v hračkářském krámě.
→Er wußte, daß hier die ganze Intelligenz Petersburgs versammelt war. Seine Augen wanderten gespannt hin und her wie die eines Kindes vor einem Spielwarenladen.
Ustavičně se bál, aby nepropásl některý z moudrých rozhovorů, které tu mohl slyšet.
→Er schien ordentlich Angst zu haben, dieses oder jenes kluge Gespräch zu versäumen, das er hätte hören können.
Díval se na sebevědomé a vyrovnané tváře osob, jež se tu shromáždily, a neustále čekal něco nevšedně moudrého a chytrého.
→Wenn er die selbstbewußten, vornehmen Gesichter der hier Versammelten ansah, so erwartete er immer etwas besonders Kluges.
Konečně přistoupil k Moriovi.
→Endlich ging er auf Morio zu.
Zastavil se, protože se mu rozmluva zdála zajímavá, a čekal na příležitost, až bude moci vyjádřit své mínění, jak to mladí lidé rádi dělávají.
→Die Unterhaltung dort schien ihm interessant. Er blieb stehen und wartete auf eine Gelegenheit, seine Gedanken zu äußern, wie junge Leute das zu tun pflegen. - III -
Večer Anny Pavlovny byl v proudu. Vřetena na všech stranách bzučela stejnoměrně a bez přestávky.
→Die Abendgesellschaft bei Anna Pawlowna war in vollem Gang, die Spindeln schnurrten auf allen Seiten gleichmäßig, ohne auszusetzen.
Kromě ma tante, u níž seděla pouze jedna starší dáma s usouženou hubenou tváří, vyjímající se poněkud cize v tomto skvělém prostředí, rozdělila se společnost do tří kroužků.
→Mit Ausnahme der Tante, bei der nur eine ältliche Dame mit abgehärmtem magerem Gesicht saß, die nicht recht in diesen glänzenden Kreis zu passen schien, hatte sich die Gesellschaft in drei Gruppen geteilt.
Středem prvního, převážně mužského, byl abbé.
→Den Mittelpunkt der ersten, die fast nur aus Herren bestand, bildete der Abbé.
Kroužku mladých lidí vévodily krásná kněžna Hélène, dcera knížete Vasilije, a roztomilá růžolící maličká kněžna Bolkonská, na své mládí trochu příliš oblá.
→In der zweiten herrschte die Jugend vor; hier glänzten Helene, die Tochter des Fürsten Wassilij, und die hübsche, rotbackige, für ihre Jugend etwas zu volle kleine Fürstin Bolkonskaja.
Třetí kroužek vedli Mortemart s Annou Pavlovnou.
→In der dritten Gruppe aber führten Mortemart und Anna Pawlowna das Wort.
Vikomt byl úhledný mladík s měkkými rysy a uhlazenými způsoby; bylo na něm vidět, že považuje sám sebe za vynikajícího muže, ale je tak dobře vychovaný, že skromně popřává této společnosti, v níž se octl, aby těžila z jeho přítomnosti.
→Der Vicomte war ein netter junger Mann mit weichen Gesichtszügen und guten Umgangsformen, der sich offenkundig für eine Berühmtheit hielt, es aber aus Wohlerzogenheit bescheiden der Gesellschaft, in der er sich befand, überließ, ihn so zu nehmen, wie es ihr paßte.
Anna Pavlovna ho dnes zřejmě předkládala svým hostům.
→Anna Pawlowna setzte ihn augenscheinlich ihren Gästen wie ein feines Gericht vor.
Dobrý hostitel podává jako cosi nadobyčej znamenitého kousek hovězího, na který by nikdo neměl chuť, kdyby jej viděl ve špinavé kuchyni;
→Wie ein tüchtiger Maître d’hôtel seinen Gästen ein Stück Rindfleisch, das niemand essen würde, wenn er es in der schmutzigen Küche sähe, als etwas besonders Leckeres darreicht,
tak i Anna Pavlovna předkládala ten večer svým hostům nejprve vikomta a potom abbého jako cosi nadobyčej vybraného.
→so präsentierte Anna Pawlowna ihren Gästen heute den Vicomte und dann den Abbe als etwas ganz besonders Delikates.
V Mortemartově kroužku se právě hovořilo o zavraždění vévody Enghiena.
→In dem Kreis um Mortemart sprach man sofort von der Ermordung des Herzogs von Enghien.
Vikomt prohlásil, že vévoda Enghien byl obětí vlastní velkomyslnosti a že Bonaparte měl ke svému hněvu zvláštní příčiny.
→Der Vicomte meinte, der Herzog sei an seiner eigenen Großmut zugrunde gegangen, und es müßten doch besondere Ursachen vorliegen, die Bonaparte soviel Mut gemacht hätten.
„Ah! Voyons. Contez-nous cela, vicomte (Ach! Vyprávějte, vikomte),“ pravila Anna Pavlovna potěšena, že věta „contez-nous cela, vicomte“ zní čímsi ve stylu Ludvíka XV.
→»Ah voyons, contez-nous cela, Vicomte (Ach! Erzählen Sie, Vicomte) «, sagte Anna Pawlowna und fühlte dabei mit Freude, wie diese ihre Phrase etwas nach Louis XV. klang.
Vikomt se ochotně uklonil a zdvořile se usmál. Anna Pavlovna kolem něho utvořila kruh a přizvala i ostatní hosty, aby si šli poslechnout jeho vyprávění.
→Der Vicomte verbeugte sich zum Zeichen des Gehorsams und lächelte verbindlich. Anna Pawlowna ließ einen Kreis um ihn bilden und lud alle ein, ihm zuzuhören.
„Vikomt se s vévodou osobně znal,“ pošeptala jednomu hostu. „Vikomt je skvělý vypravěč,“ pravila jinému.
→»Der Vicomte ist mit dem Herzog persönlich bekannt gewesen«, flüsterte Anna Pawlowna dem einen ins Ohr. »Der Vicomte ist ein ausgezeichneter Erzähler«, sagte sie zu einem zweiten.
„Hned se pozná, že je to člověk z dobré společnosti,“ řekla třetímu a vikomt byl předložen společnosti v nejlepším a pro něho nejvýhodnějším světle, jako rostbíf na horké míse, posypaný petrželkou.
→»Wie man doch gleich einen Menschen aus der guten Gesellschaft erkennt!« sagte sie zu einem dritten, und der Vicomte wurde der Gesellschaft so appetitlich und vorteilhaft vorgesetzt wie ein Roastbeef auf einer heißen Schüssel, die mit Gemüse garniert ist.
Vikomt už chtěl začít adelikátně se usmál. „Přisedněte si k nám, chère Hélène,“ vyzvala Anna Pavlovna krasavici, která seděla opodál, uprostřed druhého kroužku.
→Der Vicomte wollte gerade seine Erzählung beginnen und lächelte leicht. »Kommen Sie hierher, chère Helene«, rief Anna Pawlowna der schönen Fürstin zu, die etwas abseits saß und den Mittelpunkt der zweiten Gruppe bildete.
Kněžna Hélène se usmívala; nyní vstala s týmž nezměněným úsměvem dokonale krásné ženy, s jakým vešla do salonu.
→Die Fürstin nickte und erhob sich mit dem stets gleichbleibenden Lächeln einer vollkommen schönen Frau, mit dem sie schon den Salon betreten hatte.
Lehce šustíc bílou plesovou toaletou zdobenou břečťanem a labutěnkou a záříc úbělem ramen a leskem vlasů a briliantů, prošla uličkou mezi rozestoupivšími se muži a kráčela přímo k Anně Pavlovně.
→In ihrer weißen Ballrobe, die mit Efeu und Moos besetzt war, leicht dahinrauschend, im Glanz ihrer weißen Schultern, ihrer Haare und Brillanten, ging sie zwischen den Männern hindurch, die zur Seite getreten waren, und auf Anna Pawlowna zu.
Na nikoho se nedívala, ale usmívala se na všechny, jako by všem milostivě dovolovala kochat se krásou postavy, plných ramen, ňader a zad, odhalených ve velmi hlubokém výstřihu podle tehdejší módy, a jako by s sebou přinášela nádheru plesu.
→Sie sah dabei keinen an, lächelte aber allen zu und gestattete sozusagen jedem liebenswürdig, sich an der Schönheit ihres Wuchses, ihrer vollen Schultern, ihrer nach der damaligen Mode tief entblößten Brust und ihres Rückens zu weiden. Es schien, als verbreite sie den Glanz eines ganzen Balles um sich her. Helene war so schön, daß man an ihr auch nicht einen Schatten von Koketterie wahrnahm, im Gegenteil, es war, als berühre es sie peinlich, daß ihre unzweifelhafte Schönheit so stark und siegreich wirkte.
Hélène byla tak hezká, že na ní nejen nebylo znát ani stín koketerie, ale že naopak vypadala, jako by se styděla za svou nepopíratelnou a příliš mocně a podmanivě působící krásu.
→ Helene war so schön, daß man an ihr auch nicht einen Schatten von Koketterie wahrnahm, im Gegenteil, es war, als berühre es sie peinlich, daß ihre unzweifelhafte Schönheit so stark und siegreich wirkte.
Jako by chtěla, ale nemohla zmírnit její účinky. Á, vida. Vypravujte nám to, vikomte.
→Es hatte den Anschein, als wollte sie deren Eindruck abschwächen, brächte es jedoch nicht fertig.
„Jak krásná žena!“ říkal každý, kdo ji viděl.
→»Quelle belle personne! (Was für eine schöne Frau!)« sagte jeder, der sie sah.
Vikomt pokrčil rameny, jako by ho překvapilo cosi neobyčejného, a sklopil oči, když se usazovala proti němu a ozářila i jeho svým stálým, neměnným úsměvem.
→Wie von etwas Ungewöhnlichem überrascht, zuckte der Vicomte die Schultern und senkte die Augen, als sie vor ihm Platz nahm und ihn mit ihrem stets gleichbleibenden Lächeln anstrahlte.
„Obávám se, že před takovým posluchačstvem neobstojím, kněžno,“ řekl a s úsměvem se uklonil.
→»Madame, ich fürchte, meine Fähigkeiten reichen für ein solches Auditorium nicht aus«, sagte er und neigte mit einem Lächeln den Kopf.
Kněžna opřela svou obnaženou oblou ruku o stoleček a nepovažovala za nutné nějak odpovědět.
→Die Fürstin legte ihren entblößten vollen Arm auf den kleinen Tisch und hielt es nicht für nötig, etwas zu antworten.
Usmívala se a čekala. Po celou dobu vyprávění seděla zpříma, chvílemi pohlížela na svou krásnou ruku, zlehka položenou na stole, nebo na ještě krásnější hruď a opravila si na ní briliantový náhrdelník;
→Sie wartete lächelnd. Während der ganzen Erzählung saß sie steif da und sah nur dann und wann bald auf ihren vollen schönen Arm, der durch den Druck auf den Tisch seine Form verändert hatte, bald auf ihre noch schönere Brust und rückte den Brillantschmuck zurecht.
několikrát si urovnala záhyby šatů, a když vyprávění vzbudilo ohlas, ohlédla se na Annu Pavlovnu a rychle napodobila výraz, jaký se zračil na tváři dvorní dámy; potom opět strnula v zářivém úsměvu.
→Ein paarmal strich sie die Falten ihres Kleides glatt und sah sich dann, als die Erzählung Eindruck machte, nach Anna Pawlowna um, nahm sogleich denselben Ausdruck an, den sie auf deren Gesicht wahrgenommen hatte, und ging dann wieder zu ihrem strahlenden Lächeln über.
Za Hélène sem přešla od čajového stolku i malá kněžna. „Počkejte na mne, vezmu si práci,“ prosila. „Nač myslíte?“ pobídla knížete Ippolita.
→Hinter Helene war auch die kleine Fürstin vom Teetisch herübergekommen. »Attendez-moi, je vais prendre mon ouvrage (Warten Sie auf mich, ich nehme die Arbeit)«, sagte sie. »Voyons, à quoi pensez-vous (Woran denken Sie?)« wandte sie sich an den Fürsten Hippolyt.
„Podejte mi mou pompadúrku.“ Usmívala se, rozmlouvala se všemi najednou a donutila hosty, aby si přesedli; když se konečně usadila, vesele si upravila šaty.
→»Bringen Sie mir meinen Beutel.« Sie verursachte, während sie so lächelnd mit allen redete, eine kleine Pause und strich dann beim Setzen heiter ihr Kleid zurecht.
„Teď je mi dobře,“ prohlásila, požádala vikomta, aby začal, a chopila se ruční práce.
→»So, jetzt ist alles in Ordung« , rief sie, bat dann fortzufahren und nahm ihre Arbeit wieder vor.
Kníže Ippolit jí podal pompadúrku, přisunul si křeslo a usedl vedle ní.
→Fürst Hippolyt, der ihren Arbeitsbeutel geholt hatte, trat hinter sie und setzte sich in einen Sessel, den er neben sie gerückt hatte.
Le charmant Hippolyte budil údiv tím, jak neobyčejně byl podoben své krásné sestře, ale ještě více tím, že přes tuto podobu byl neuvěřitelně ošklivý.
→Der ›charmante‹ Hippolyt fiel jedem durch die sprechende Ähnlichkeit mit seiner schönen Schwester auf, um so mehr, weil er, trotz dieser Ähnlichkeit, ungewöhnlich häßlich war.
Rysy obličeje měl tytéž jako sestra, ale u ní byly prozářeny radostí ze života, spokojeným, mladým, neměnným úsměvem a nevšední, antickou krásou těla,
→Die Gesichtszüge waren die gleichen wie bei seiner Schwester; aber bei ihr war alles von einem lebensfrohen, selbstzufriedenen, jugendlichen, steten Lächeln erhellt, und ihre Körperschönheit glich der einer antiken Statue.
tělo měl vyzáblé a slabé. Oči, nos, ústa – všechno jako by se svraštilo do jediné bezvýrazné a nudné grimasy, ruce a nohy byly vždy v nepřirozených polohách. kdežto jeho tvář byla naopak zastřena mrakem mdlého rozumu a prozrazovala nadutého mrzouta;
→Bei ihrem Bruder dagegen wurde das Gesicht durch Stumpfsinn verdüstert und trug einen unveränderlich mürrischen, aber selbstzufriedenen Ausdruck. Sein Körper war mager und schlapp. Augen, Nase und Mund – alles floß in eine einzige verschwommene, blasierte Grimasse zusammen; Arme und Beine nahmen stets eine unnatürliche Haltung an.
„Není to historka o strašidlech?“ zeptal se, když se posadil vedle kněžny achvatně přiložil kočím lornět, jako by bez tohoto nástroje nebyl schopen mluvit.
→»Ist das auch keine Gespenstergeschichte?« fragte er und setzte sich neben die Fürstin. Eilig führte er seine Lorgnette an die Augen, als ob er ohne dieses Instrument nicht reden könnte.
„Ale kdež, můj milý,“ řekl vypravěč udiveně a pokrčil rameny.
→»Mais non, mon cher«, sagte mit den Schultern zuckend der erstaunte Erzähler.
„Já totiž historky o strašidlech nesnáším,“ pravil kníže Ippolit tónem, z něhož bylo patrno, že si teprve nyní uvědomil, co vůbec řekl.
→»Ich verabscheue nämlich Gespenstergeschichten«, bemerkte Hippolyt, und zwar in einem Ton, dem man anmerken konnte, daß er diese Worte ausgesprochen und dann erst begriffen hatte, was sie eigentlich bedeuteten.
Mluvil tak sebevědomě, že nikdo nepochopil, zda to, co řekl, je velmi vtipné nebo velmi hloupé.
→Infolge der Selbstgefälligkeit, mit der er sprach, konnte niemand recht entscheiden, ob das, was er redete, sehr klug oder sehr dumm war.
Měl na sobě tmavozelený frak, kalhoty v barvě stehna polekané nymfy, jak sám říkal, punčochy a střevíce.
→Er trug einen dunkelgrünen Frack, Strümpfe, Schnallenschuhe und Hosen von einer Farbe, die er als »cuisse de nymphe effrayée (erschrockene Nymphen)« bezeichnete.
Vikomt velmi roztomile vyprávěl v té době oblíbenou anekdotu o tom, jak vévoda Enghien jel tajně do Paříže na schůzku s m-lle George a jak se u ní setkal s Bonapartem, který se také těšil přízni této slavné herečky;
→Der Vicomte erzählte sehr nett eine damals umlaufende Anekdote, wie der Herzog von Enghien heimlich nach Paris gefahren sei, um Mademoiselle Georges wiederzusehen. Dort habe er Napoleon, der auch die Gunst der berühmten Schauspielerin genoß, getroffen.
při spatření vévody upadl Napoleon náhle do mdlob, jimiž často trpíval, a octl se tak ve vévodově moci; vévoda však své moci nevyužil a Bonaparte se mu za tuto velkomyslnost pomstil smrtí.
→Napoleon rächte sich später für diese Großmut dadurch, daß er den Herzog ermorden ließ.
Vyprávění bylo opravdu roztomilé a zajímavé, zejména v místě, kde se sokové navzájem poznají, a dámy jím byly očividně vzrušeny.
→Die Erzählung war hübsch und fesselnd, und besonders an der Stelle, wo die beiden Rivalen einander erkennen, schienen auch die Damen in Aufregung zu geraten.
„Charmant,“ pravila Anna Pavlovna a ohlédla se tázavě po malé kněžně.
→»Charmant«, sagte Anna Pawlowna und sah sich fragend nach der kleinen Fürstin um.
„Charmant,“ zašeptala malá kněžna a zapíchla jehlu do látky, jako by tím chtěla naznačit, že poutavost a půvab příběhu jí nedovolují pracovat.
→»Charmant«, sagte die kleine Fürstin und steckte die Nadel in die Handarbeit, als ob sie damit andeuten wollte, daß diese reizende Geschichte sie daran hindere, ihre Arbeit fortzusetzen.
Vikomt ocenil tuto tichou pochvalu, poděkoval úsměvem a pokračoval, ale v tom okamžiku zpozorovala Anna Pavlovna, která nespouštěla zraky z toho strašného mladíka, že o něčem příliš rozpáleně a hlasitě mluví s abbém, a spěchala tam, aby zachránila, co se dá.
→Der Vicomte wußte dieses schweigende Lob zu würdigen, lächelte dankbar und fuhr dann in seiner Erzählung fort. Aber in diesem Augenblick bemerkte Anna Pawlowna, die immer nach jenem für sie so schrecklichen jungen Mann hinblickte, daß dieser zu hitzig und laut mit dem Abbe sprach. Sie eilte nach diesem gefährlichen Ort hin, um Hilfe zu bringen.
Pierrovi se skutečně podařilo navázat s abbém rozhovor o politické rovnováze a abbé, zřejmě zaujat naivním zápalem mladého muže, jal se před ním rozvíjet své oblíbené téma.
→Wirklich war es Pierre gelungen, mit dem Abbe ein Gespräch über das politische Gleichgewicht anzuknüpfen, und der Abbe, den augenscheinlich der ehrliche Eifer des jungen Mannes gefangen nahm, entwickelte nun vor ihm seine Lieblingsidee.
Oba se navzájem poslouchali a hovořili velmi živě a přirozeně, a to se Anně Pavlovně nelíbilo.
→Beide waren zu lebhaft und natürlich in ihren Reden und auch beim Zuhören, und das mißfiel Anna Pawlowna.
„Prostředkem k tomu je evropská rovnováha a lidská práva, “ říkal abbé. „Stačilo by, kdyby jeden mocný stát, jako je Rusko, až dosud proslulé svým barbarstvím, stanul nezištně v čele spolku, který by měl za cíl evropskou rovnováhu – a svět je zachráněn!“
→»Das beste Mittel dazu ist das europäische Gleichgewicht und das Völkerrecht«, sagte der Abbe. »Ein mächtiges Reich, wie zum Beispiel das wegen Barbarei verschriene Rußland, braucht sich nur selbstlos an die Spitze des Bundes zu stellen, der das Gleichgewicht Europas zum Ziel hat – und dieses Reich wird dann die Welt retten.«
„Ale jak dosáhnete takové rovnováhy?“ chtěl Pierre začít s námitkami, když tu k nim přistoupila Anna Pavlovna, přísně na něj pohlédla a zeptala se Itala, jak snáší zdejší podnebí.
→»Wie aber wollen Sie ein solches Gleichgewicht schaffen?« begann Pierre. In diesem Augenblick trat Anna Pawlowna heran und fragte den Italiener, indem sie Pierre einen strengen Blick zuwarf, wie ihm das hiesige Klima bekomme.
Italova tvář se náhle změnila; nasadil urážlivě licoměrný a nasládlý výraz, s jakým byl patrně zvyklý mluvit se ženami.
→Das Gesicht des Abbes veränderte sich sofort und nahm einen beleidigend heuchlerischen, süßlichen Ausdruck an, der ihm im Gespräch mit Frauen augenscheinlich eigen war.
„Jsem tak okouzlen půvaby ducha i vzděláním společnosti, v níž jsem byl přijat, a zejména žen, že jsem ještě neměl ani kdy pomyslit na podnebí,“ odpověděl.
→»Ich bin von dem glänzenden Verstand und der Bildung der Gesellschaft, besonders auch der weiblichen, in die aufgenommen zu werden ich das Glück hatte, so bezaubert, daß ich noch keine Zeit hatte, an das Klima zu denken«, entgegnete er.
Aby si usnadnila přehled, nenechala už Anna Pavlovna Pierra s abbém o samotě a připojila je k ostatní společnosti.
→Anna Pawlowna ließ nun den Abbe und Pierre nicht mehr aus den Augen und brachte sie, um sie besser beobachten zu können, mit zu der allgemeinen Gruppe.
- IV -
V té chvíli vešel do salonu nový host.
→In diesem Augenblick trat ein neuer Gast in den Salon:
Byl to mladý kníže Andrej Bolkonskij, manžel malé kněžny, velmi hezký mladý muž výrazných, ostře řezaných rysů a nevelké postavy.
→der junge Fürst Andrej Bolkonskij, der Gemahl der kleinen Fürstin. Fürst Bolkonskij war ein sehr hübscher junger Mensch, ziemlich klein von Gestalt, mit einem markanten, etwas trockenen Gesicht.
Všechno na něm, od unaveného, znuděného pohledu až po tichý odměřený krok, mluvilo o tom, že je pravým opakem své maličké živé ženy.
→Alles an ihm, von dem müden, blasierten Blick bis zu dem ruhigen, gleichmäßigen Schritt, bildete einen scharfen Gegensatz zu seiner kleinen lebhaften Frau.
Bylo zřejmé, že všechny v saloně nejen zná, ale všichni se mu už zprotivili natolik, že ho nanejvýš nudí i jen dívat se na ně a poslouchat je.
→Anscheinend waren ihm alle Anwesenden nicht nur bekannt, sondern auch schon überdrüssig, so daß es für ihn geradezu langweilig war, sie zu sehen und zu hören.
A ze všech protivných tváří nejprotivnější, jak se zdálo, byla mu tvář jeho hezounké ženy.
→Von all diesen Gesichtern aber, die ihm so langweilig waren, schien ihm das Gesicht seiner hübschen jungen Frau am meisten zuwider zu sein.
Odvrátil se od ní s grimasou, která hyzdila jeho hezký obličej. Políbil ruku Anně Pavlovně a s úšklebkem se rozhlédl po společnosti.
→Mit einer Grimasse, die sein schönes Antlitz entstellte, wandte er sich von ihr ab. Er küßte Anna Pawlowna die Hand und betrachtete blinzelnd die ganze Gesellschaft.
„Chystáte se do války, kníže?“ zeptala se Anna Pavlovna.
→»Sie ziehen in den Krieg, mon prince?« fragte Anna Pawlowna.
„Le général Koutouzoff,“ řekl Bolkonskij s přízvukem na poslední slabice -zoff, jako Francouz, „mě ráčil přijmout za pobočníka…“
→»Der General Kutusow«, erwiderte Bolkonskij, indem er wie ein Franzose die letzte Silbe sow betonte, »hat mich zu seinem Adjutanten ernannt.«
„A co Líza, vaše žena?“ „Pojede na venkov.“ „A nebudete mít výčitky svědomí, když nás zbavíte společnosti své rozkošné ženy?“
→»Und Lise, Ihre Gemahlin?« »Sie geht aufs Land.« »Aber ist das nicht sündhaft von Ihnen, uns Ihrer reizenden Gattin zu berauben?«
„André,“ obrátila se k němu jeho žena s týmž koketním tónem, jakým mluvila s cizími lidmi, „kdybys slyšel, jakou historku nám vyprávěl vikomt o m-lle George a Bonapartovi!“
→»Andre«, sagte seine Frau zu ihm in demselben koketten Ton, mit dem sie auch zu Fremden sprach, »was für eine interessante Geschichte uns eben der Vicomte von Mademoiselle Georges und Bonaparte erzählt hat!«
Kníže Andrej zavřel oči a odvrátil se. Pierre, který od jeho příchodu do salonu z něj nespouštěl oči plné radosti a přátelství, přistoupil k němu a vzal ho za ruku.
→Fürst Andrej kniff die Augen zusammen und wandte sich ab. Pierre, der seit dem Eintreten des Fürsten diesen mit seinen heiteren, freundlichen Augen unverwandt angeblickt hatte, trat auf ihn zu und faßte ihn am Arm.
Kníže Andrej se ani neotočil a jen se zlostně zamračil na toho, kdo se ho odvážil dotknout, ale když spatřil usměvavou tvář Pierrovu, usmál se také neočekávaně dobrým a milým úsměvem.
→Fürst Andrej verzog, ohne sich umzusehen, sein Gesicht zu einer Grimasse, die Ärger darüber ausdrückte, daß ihn jemand am Arm berührt hatte. Als er aber das lächelnde Gesicht Pierres erkannte, da lachte auch er unerwartet gutmütig und freundlich.
„Hleďme…! Ty také chodíš do velké společnosti!“ „Věděl jsem, že tu budete,“ odpověděl Pierre. „Přijedu k vám na večeři,“ dodal potichu, aby nerušil vikomta, který pokračoval ve vyprávění. „Smím?“
→»Sieh da! Auch du in großer Gesellschaft?« sagte er zu Pierre. »Ich wußte, daß Sie hier sein würden«, antwortete dieser. »Ich werde zu Ihnen zum Abendessen kommen«, fügte er leise hinzu, um den Vicomte nicht zu stören, der in seiner Erzählung fortfuhr. – »Darf ich kommen?«
„Ne, nesmíš,“ zasmál se kníže Andrej a stiskem ruky mu dal najevo, že na takovou věc se nemusí ptát.
→»Nein, du darfst nicht«, sagte Fürst Andrej lachend und gab Pierre durch einen Händedruck zu verstehen, daß er erst gar nicht zu fragen brauche.
Chtěl říci ještě něco, ale v té chvíli se kníže Vasilij s dcerou zvedli a všichni muži vstali, aby jim uvolnili cestu.
→Er wollte noch etwas sagen, aber in dem Augenblick erhoben sich Fürst Wassilij und seine Tochter. Zwei junge Herren standen auf, um sie vorbeigehen zu lassen.
„Omluvte mě, můj milý vikomte,“ řekl kníže Vasilij Francouzovi a laskavě ho stáhl za rukáv zpět na židli, aby nevstával.
→»Sie müssen mich entschuldigen, mein lieber Vicomte«, sagte Fürst Wassilij zu dem Franzosen und drückte ihn sanft am Ärmel auf seinen Stuhl, um ihn nicht aufstehen zu lassen.
„Ta nešťastná slavnost u vyslance mě připravuje o požitek a vás ruší. – Je mi velmi líto, že musím opustit váš skvělý večírek,“ pravil Anně Pavlovně.
→»Dieses unglückliche Fest beim englischen Gesandten beraubt mich des Vergnügens und bedeutet für Sie eine Unterbrechung. Ich bin sehr traurig, Ihre reizende Abendgesellschaft verlassen zu müssen«, sagte er dann zu Anna Pawlowna.
Jeho dcera, kněžna Hélène, proplula mezi židlemi, lehce si přidržujíc záhyby na šatech, a z její překrásné tváře zářil úsměv ještě jasnější.
→Seine Tochter, die Fürstin Helene, ging, ihr Kleid ein wenig raffend, zwischen den Stühlen hindurch, und das Lächeln strahlte noch glänzender auf ihrem schönen Gesicht.
Když ho míjela, sledoval Pierre tuto krasavici skoro polekanýma, nadšenýma očima. „Je velmi krásná,“ podotkl kníže Andrej.
→Mit entzückten, ja beinahe erschrockenen Augen sah Pierre diese Schönheit an, als sie an ihm vorbeiging. »Sehr schön«, sagte Fürst Andrej.
„Velmi,“ přitakal Pierre. Když šel kolem kníže Vasilij, uchopil Pierra za ruku a obrátil se k Anně Pavlovně.
→»Sehr«, bestätigte Pierre. Als Fürst Wassilij vorüberging, faßte er Pierre beim Arm und wandte sich zu Anna Pawlowna:
„Vychovejte mi trochu toho medvěda,“ požádal ji. „Bydlí u mne už měsíc, ale ve společnosti ho vidím poprvé.
→»Bringen Sie mir diesem Bären hier Bildung bei«, sagte er. »Einen Monat schon wohnt er bei mir, und heute sehe ich ihn zum erstenmal in der Gesellschaft.
Nic není mladému muži tak užitečné jako společnost rozumných žen.“
→Nichts ist für einen jungen Menschen so notwendig wie der Umgang mit klugen Frauen.