E-BOOKS

Mluvil o ní tolik a s takovou chválou, že jsem brzy pozoroval, že ji má rád s tělem i duší. 
→Er sprach so vieles von ihr und lobte sie dergestalt, daß ich bald merken konnte, er sei ihr mit Leib und Seele zugetan. 

Není prý již mladá, pravil, byla prý s prvním mužem svým nešťastna, nechce prý se už vdávat! 
→Sie sei nicht mehr jung, sagte er, sie sei von ihrem ersten Mann übel gehalten worden, wolle nicht mehr heiraten, 

, a z jeho vypravování tak jasně vysvítalo, jak krásna, jak půvabná pro ně jest, jak velíce si přeje býti jejím vyvoleným, aby památku na chyby prvního muže vyhladil, že bych musil slovo za slovem opakovat, abych ti zobrazil čistou náklonnost, lásku a věrnost tohoto člověka. 
→und aus seiner Erzählung leuchtete so merklich hervor, wie schön, wie reizend sie für ihn sei, wie sehr er wünsche, daß sie ihn wählen möchte, um das Andenken der Fehler ihres ersten Mannes auszulöschen, daß ich Wort für Wort wiederholen müßte, um dir die reine Neigung, die Liebe und Treue dieses Menschen anschaulich zu machen. 

Ano, musil bych míti nadání největšího básníka, abych ti spolu výraz obličeje, souzvuk jeho hlasu, tajemný Žár jeho očí živé vylíčil. Ne, žádné slovo nevysloví jemnost v celé jeho bytosti a výrazu; všecko, co tu píši, jest nemotorné. 
→Nein, es sprechen keine Worte die Zartheit aus, die in seinem ganzen Wesen und Ausdruck war; es ist alles nur plump, was ich wieder vorbringen könnte. 

Zejména to mne pohnulo, jak se obával, abych o jeho poměru neprávě nesoudil a o jejím dobrém chování nepochyboval. 
→Besonders rührte mich, wie er fürchtete, ich möchte über sein Verhältnis zu ihr ungleich denken und an ihrer guten Aufführung zweifeln. 

Jak rozkošný byl, když o její postavě, o jejím těle mluvil, kteréž věci jej, prosty jsouce mladistvých půvabů, mocně k sobě táhly a poutaly, dovedu si jen v nitru duše své opakovati. 
→Wie reizend es war, wenn er von ihrer Gestalt, von ihrem Körper sprach, der ihn ohne jugendliche Reize gewaltsam an sich zog und fesselte, kann ich mir nur in meiner innersten Seele wiederholen. 

Co živ neviděl jsem vřelé touhy a vroucí, toužebné žádosti v takové čistotě, ba mohu říci, že jsem si jí v takové čistotě ani nepředstavoval, ani o ní nesnil. 
→Ich hab' in meinem Leben die dringende Begierde und das heiße, sehnliche Verlangen nicht in dieser Reinheit gesehen, ja wohl kann ich sagen, in dieser Reinheit nicht gedacht und geträumt. 

Neviniž mne, řeknu-li ti, že při vzpomínce na tuto nevinnost a pravdu nitro duše mé vře a že mne obraz této věrnosti a jemnocitnosti všude pronásleduje, a že, jakoby sám tím vším roznícen, prahnu a toužím. 
→Schelte mich nicht, wenn ich dir sage, daß bei der Erinnerung dieser Unschuld und Wahrheit mir die innerste Seele glüht, und daß mich das Bild dieser Treue und Zärtlichkeit überall verfolgt, und daß ich, wie selbst davon entzündet, lechze und schmachte.

Pokusím se o to, abych co nejdříve i ji uviděl anebo lépe, povážím-li věc dobře, vyhnu se tomu. 
→Ich will nun suchen, auch sie ehstens zu sehn, oder vielmehr, wenn ich's recht bedenke, ich will's vermeiden. 

Bude lépe, vidím-li ji očima jejího milence; snad by se mi před vlastníma mýma očima nezdála býti takovou, jakou ji před sebou vidím, a proč a nač si kazili pěkný ten obraz ? 
→Es ist besser, ich sehe sie durch die Augen ihres Liebhabers; vielleicht erscheint sie mir vor meinen eigenen Augen nicht so, wie sie jetzt vor mir steht, und warum soll ich mir das schöne Bild verderben?  

Dne 16. června. Proč ti nepíši? — Ptáš se a jsi přece také učencem. Měl bys hádati, že se mi dobře daří — a to zkrátka a dobře, seznámil jsem se a známost ta týká se mého srdce. 
→Am 16. Junius. Warum ich dir nicht schreibe? – Fragst du das und bist doch auch der Gelehrten einer. Du solltest raten, daß ich mich wohl befinde, und zwar – Kurz und gut, ich habe eine Bekanntschaft gemacht, die mein Herz näher angeht. 

Já — já nevím — Abych ti pěkně v pořádku vypravoval, jak se to stalo, že poznal jsem duši milování nejhodnější, bude asi nesnadno. 
→Ich habe – ich weiß nicht. Dir in der Ordnung zu erzählen, wie's zugegangen ist, daß ich eins der liebenswürdigsten Geschöpfe habe kennen lernen, wird schwer halten. 

Jsem šťasten a blažen a proto špatný historik. 
→Ich bin vergnügt und glücklich, und also kein guter Historienschreiber. 

Anděla! — Fi! to řekne každý o své milence, není-liž pravda? A přece nejsem s to, abych ti pověděl, jak jest dokonalá, proč jest dokonalá; 
→Einen Engel! – Pfui! das sagt jeder von der Seinigen, nicht wahr? Und doch bin ich nicht imstande, dir zu sagen, wie sie vollkommen ist, warum sie vollkommen ist; 

dosti na tom, že zajala celou mysl mou. Tolik prostoty při tolika rozumu, tolik dobroty při tolika pevnosti, tolik klidu duševního při pravém životě a činnosti. 
→genug, sie hat allen meinen Sinn gefangengenommen. So viel Einfalt bei so viel Verstand, so viel Güte bei so viel Festigkeit, und die Ruhe der Seele bei dem wahren Leben und der Tätigkeit. 

— To jsou žvatlavé žvasty, jež tu o ní píši, sama abstrakce, jež ani jediného tahu její bytosti nevystihují. 
→– Das ist alles garstiges Gewäsch, was ich da von ihr sage, leidige Abstraktionen, die nicht einen Zug ihres Selbst ausdrücken. 

Jindy — ne, ne jindy, dnes ti zjevím všecko. 
→Ein andermal – nein, nicht ein andermal, jetzt gleich will ich dir's erzählen. 

Neučiním-H tak teď, nestalo by se tak nikdy. 
→Tu' ich's jetzt nicht, so geschäh' es niemals. 

Nebo, mezi náma řečeno, co jsem počal psáti, chtěl jsem odhodit! péro, osedlali koně a vyjeti. 
→Denn, unter uns, seit ich angefangen habe zu schreiben, war ich schon dreimal im Begriffe, die Feder niederzulegen, mein Pferd satteln zu lassen und hinauszureiten. 

A přece jsem ráno přísahal, že nevyjedu, a přece stoupám každou chvílí k oknu, abych viděl, jak vysoko ještě slunce stojí. 
→Und doch schwur ich mir heute früh, nicht hinauszureiten, und gehe doch alle Augenblick' ans Fenster, zu sehen, wie hoch die Sonne noch steht. 

Nemohl jsem se přemoci, musil jsem vyjeti k ní. Tu jsem, Viléme, budu zde večeřeli a tobě psáti. 
→Ich hab's nicht überwinden können, ich mußte zu ihr hinaus. Da bin ich wieder, Wilhelm, will mein Butterbrot zu Nacht essen und dir schreiben. 

Jaká to slast duši mé, viděli ji v kruhu milých veselých dítek, osmi sester a bratrů. Budu-li takto pokračovati, nebudeš na konci z toho moudřejším, nežli jsi na počátku. 
→Welch eine Wonne das für meine Seele ist, sie in dem Kreise der lieben, muntern Kinder, ihrer acht Geschwister, zu sehen! – Wenn ich so fortfahre, wirst du am Ende so klug sein wie am Anfange. 

Nuže slyš, čti, přinutím se k jednotlivostem. Psal jsem ti jednou, že jsem se seznámil s knížecím úředníkem S . . . . a jak mne požádal, abych jej v poustevně jeho navštívil, anebo, Iépe řečeno, v malém jeho království. 
→Höre denn, ich will mich zwingen, ins Detail zu gehen. Ich schrieb dir neulich, wie ich den Amtmann S.. habe kennen lernen, und wie er mich gebeten habe, ihn bald in seiner Einsiedelei oder vielmehr seinem kleinen Königreiche zu besuchen. 

Neopomenul jsem toho a nebyl bych tam snad nikdy přišel, kdyby mi nebyla náhoda odkryla poklad, který jest ukryt v této tiché krajině. 
→Ich vernachlässigte das, und wäre vielleicht nie hingekommen, hätte mir der Zufall nicht den Schatz entdeckt, der in der stillen Gegend verborgen liegt. 

Zdejší mladí lide uspořádali ples na venkově, k němuž jsem se také milerád dostavil. 
→Unsere jungen Leute hatten einen Ball auf dem Lande angestellt, zu dem ich mich denn auch willig finden ließ. 

Nabídl jsem se jedné zdejší, dobré, hezké, jinak nepatrné dívce, že ji provodím, i bylo ustanoveno, že najmu kočár, v němž se svou tanečnicí a její sestřenicí na místo plesu pojedeme; na cestě, že se zastavíme pro Charlottu S . . . . 
→Ich bot einem hiesigen guten, schönen, übrigens unbedeutenden Mädchen die Hand, und es wurde ausgemacht, daß ich eine Kutsche nehmen, mit meiner Tänzerin und ihrer Base nach dem Orte der Lustbarkeit hinausfahren und auf dem Wege Charlotten S.. mitnehmen sollte. 

— Poznáte krásné děvče, pravila má společnice, když jsme dlouhým vysekaným lesem k myslivně přijížděli. 
→– »Sie werden ein schönes Frauenzimmer kennenlernen.« sagte meine Gesellschafterin, da wir durch den weiten, ausgehauenen Wald nach dem Jagdhause fuhren. 

Mějte se na pozoru, doložila sestřenice, abyste se nezamiloval. Proč? pravil jsem. — Jest již zadána, odpověděla on ano, muži velmi hodnému, který odcestoval, aby uspořádal své věci, — zemřel mu otec — a aby se ucházel o slušné místo. 
→– »Nehmen Sie sich in acht,« versetzte die Base, »daß Sie sich nicht verlieben!« – »Wieso?« sagte ich. – »Sie ist schon vergeben,« antwortete jene, »an einen sehr braven Mann, der weggereist ist, seine Sachen in Ordnung zu bringen, weil sein Vater gestorben ist, und sich um eine ansehnliche Versorgung zu bewerben.« 

Zpráva ta byla mi úplně lhostejná. 
→– Die Nachricht war mir ziemlich gleichgültig.

Slunce stálo asi na čtvrt hodiny od hor, když jsme vjížděli do vrat. Bylo velmi parno a děvčata jevila nemalou starost a bázeň před bouří, jež jakoby se stahovala v bledošedých temných obláčcích kolem obzoru. 
→Die Sonne war noch eine Viertelstunde vom Gebirge, als wir vor dem Hoftore anfuhren. Es war sehr schwül, und die Frauenzimmer äußerten ihre Besorgnis wegen eines Gewitters, das sich in weißgrauen, dumpfichten Wölkchen rings am Horizonte zusammenzuziehen schien. 

Klamal jsem jich bázeň vydávaje se za znatel a proroka povětrnosti, ač se mi Samému zdáti počínalo, že naše veselí se pokazí. 
→Ich täuschte ihre Furcht mit anmaßlicher Wetterkunde, ob mir gleich selbst zu ahnen anfing, unsere Lustbarkeit werde einen Stoß leiden. 

Vystoupil jsem, a služka, která přišla ku vratům, žádala nás za shovění na okamžik, slečna Lottka prý hned přijde. 
→Ich war ausgestiegen, und eine Magd, die ans Tor kam, bat uns, einen Augenblick zu verziehen, Mamsell Lottchen würde gleich kommen. 

Šel jsem dvorem k výstavnému domu; stoupajíc po schodech a vstoupivší do dveří objevilo se před očima nejpůvabnější divadlo, jaké jsem kdy viděl. 
→Ich ging durch den Hof nach dem wohlgebauten Hause, und da ich die vorliegenden Treppen hinaufgestiegen war und in die Tür trat, fiel mir das reizendste Schauspiel in die Augen, das ich je gesehen habe. 

V předsíni hemžilo se Šest dětí od jedenácti až do dvou let kolem děvčete krásné postavy prostřední velikosti, v jednoduchém bílém oděvu s bledě červenými pentlemi na ramenou a ňadrech. 
→In dem Vorsaale wimmelten sechs Kinder von elf zu zwei Jahren um ein Mädchen von schöner Gestalt, mittlerer Größe, die ein simples weißes Kleid, mit blaßroten Schleifen an Arm und Brust, anhatte. 

— V rukou držela černý chléb, jejž udílela svým svěřencům každému přiměřený kousek dle věku a chuti; 
→Sie hielt ein schwarzes Brot und schnitt ihren Kleinen rings herum jedem sein Stück nach Proportion ihres Alters und Appetits ab, 

činila to stahovou přívětivostí, že každé přirozeně volalo: děkuji! I lapajíc malýma ručkama svýma do výšky, dříve ještě, nežli chléb byl ukrojen; 
→gab's jedem mit solcher Freundlichkeit, und jedes rief so ungekünstelt sein »Danke!«, indem es mit den kleinen Händchen lange in die Höhe gereicht hatte, ehe es noch abgeschnitten war, 

některé s chlebem buď spokojeně poodskočilo, jiné, dle tišší povahy, pomalu odcházelo k vratům podívat se na cizince a na kočár, v němž Lotty měla odejet. 
→und nun mit seinem Abendbrote vergnügt entweder wegsprang, oder nach seinem stillern Charakter gelassen davonging nach dem Hoftore zu, um die Fremden und die Kutsche zu sehen, darin ihre Lotte wegfahren sollte. 

»Odpusťte, pravila, že vás a slečny nechávám venku stát. 
→– »Ich bitte um Vergebung,« sagte sie, »daß ich Sie hereinbemühe und die Frauenzimmer warten lasse. 

Oblékáním a všelijakými objednávkami pro dům za mé nepřítomnosti zapomněla jsem dětem dáti chléb a nechtějí ho míti od nikoho než ode mne. 
→Über dem Anziehen und allerlei Bestellungen fürs Haus in meiner Abwesenheit habe ich vergessen, meinen Kindern ihr Vesperbrot zu geben, und sie wollen von niemanden Brot geschnitten haben als von mir.

« — Učinil jsem jí nepatrnou poklonu; celá duše má spočinula na postavě, hlasu, chování jejím, a měl jsem právě čas, abych se zotavil ze svého překvapení, ona odběhla do pokoje pro rukavičky a vějíř. 
→« – Ich machte ihr ein unbedeutendes Kompliment, meine ganze Seele ruhte auf der Gestalt, dem Tone, dem Betragen, und ich hatte eben Zeit, mich von der Überraschung zu erholen, als sie in die Stube lief, ihre Handschuhe und den Fächer zu holen. 

Děti se na mne ze vzdálí po straně dívaly, i šel jsem k nejmladšímu, velekrásnému dítěti. 
→Die Kleinen sahen mich in einiger Entfernung so von der Seite an, und ich ging auf das jüngste los, das ein Kind von der glücklichsten Gesichtsbildung war. 

Odvrátilo se, právě když Lotty vycházela ze dveří řkouc: Ludvíčku, podej panu strýčkovi ruku. 
→Es zog sich zurück, als eben Lotte zur Türe herauskam und sagte: »Louis, gib dem Herrn Vetter eine Hand.« 

« To učinil hoch docela bez rozpaků a nemohl jsem se udržeti, abych jej vroucné nepolíbil. 
→– Das tat der Knabe sehr freimütig, und ich konnte mich nicht enthalten, ihn, ungeachtet seines kleinen Rotznäschens, herzlich zu küssen.

— »Strýčkovi pravil jsem podávaje jí ruku, » myslíte, že jsem hoden toho štěstí býti vám příbuzným? 
→ – »Vetter?« sagte ich, indem ich ihr die Hand reichte, »glauben Sie, daß ich des Glücks wert sei, mit Ihnen verwandt zu sein?« 

— »Ó,« doložila, lehce se usmívajíc, »naše příbuzenstvo je velmi rozsáhlé, a bylo by mi velice líto, kdybyste byl nejhorší v něm.« 
→ – »O,« sagte sie mit einem leichtfertigen Lächeln, »unsere Vetterschaft ist sehr weitläufig, und es wäre mir leid, wenn Sie der schlimmste darunter sein sollten.« 

— Odcházejíc nakázala nejstarší sestře Žofii, aby měla pozor na děti a vyřídila pozdrav otci, až by se z procházky vrátil. 
→– Im Gehen gab sie Sophien, der ältesten Schwester nach ihr, einem Mädchen von ungefähr elf Jahren, den Auftrag, wohl auf die Kinder acht zu haben und den Papa zu grüßen, wenn er vom Spazierritte nach Hause käme. 

Dětem přikázala, aby svou sestru Žofii poslouchaly, jakoby to byla ona sama, což některé z nich výslovně slíbily. 
→ Den Kleinen sagte sie, sie sollten ihrer Schwester Sophie folgen, als wenn sie's selber wäre, das denn auch einige ausdrücklich versprachen. 

Ale malá, prostořeká blondýnka, asi šestiletá, pravila: Ty to přece nejsi, Lotko; máme tě přece radši. 
→Eine kleine, naseweise Blondine aber, von ungefähr sechs Jahren, sagte: »Du bist's doch nicht, Lottchen, wir haben dich doch lieber.

« — Nejstarší dva hoši vylezli na vůz a k mé přímluvě dovolila jim jeti s námi až za les, zejména když slíbili, že se nebudou škádlit! a že se rukama přidrží. 
→« – Die zwei ältesten Knaben waren hinten auf die Kutsche geklettert, und auf mein Vorbitten erlaubte sie ihnen, bis vor den Wald mitzufahren, wenn sie versprächen, sich nicht zu necken und sich recht fest zu halten. 

Jen tak že jsme se usadili, děvčata se uvítala, a učinila vzájemné poznámky své o oblecích, zejména o kloboucích, a když byla společnost, do které jsme se měli dostaviti, řádně protřepána," kázala Lotta vozkovi, aby zastavil a aby bratři slezli, kteříž ji ještě jednou políbiti chtěli, což také učinil nejstarší se vší vroucností, jak jen dovede hoch patnáctiletý, druhý pak s chvatnou lehkomyslností. 
→Wir hatten uns kaum zurecht gesetzt, die Frauenzimmer sich bewillkommt, wechselsweise über den Anzug, vorzüglich über die Hüte ihre Anmerkungen gemacht und die Gesellschaft, die man erwartete, gehörig durchgezogen, als Lotte den Kutscher halten und ihre Brüder herabsteigen ließ, die noch einmal ihre Hand zu küssen begehrten, das denn der älteste mit aller Zärtlichkeit, die dem Alter von fünfzehn Jahren eigen sein kann, der andere mit viel Heftigkeit und Leichtsinn tat. 

Vzkázala ještě pozdrav dětem a jeli jsme dál. 
→Sie ließ die Kleinen noch einmal grüßen, und wir fuhren weiter.

Zmíněná sestřenice tázala se jí, dočetla-li již knihu, kterou jí byla nedávno poslala. 
→Die Base fragte, ob sie mit dem Buche fertig wäre, das sie ihr neulich geschickt hätte. 

Nikoli,« odpověděla Lotta, >nelíbí se mi; vrátím vám ji. Předešlá nebyla také lepší. 
→– »Nein,« sagte Lotte, »es gefällt mir nicht, Sie können's wiederhaben. Das vorige war auch nicht besser.« 

« — Udivil jsem se, zvědav, jaké to byly knihy. — Nalezl Jsem tolik povahy ve všem, co pravila, viděl jsem v každém slově nové půvaby, nové paprsky ducha, zdálo se mi, že plynuly z její tváře, jež znenáhla nabývala spokojenosti; znamenala asi, že jí rozumím. 
→– Ich erstaunte, als ich fragte, was es für Bücher wären, und sie mir antwortete: – Ich fand so viel Charakter in allem, was sie sagte, ich sah mit jedem Wort neue Reize, neue Strahlen des Geistes aus ihren Gesichtszügen hervorbrechen, die sich nach und nach vergnügt zu entfalten schienen, weil sie an mir fühlte, daß ich sie verstand. 

»Když jsem byla mladší, « pravila, » nemilovala jsem nic tak jako romány. Bůh ví, jak mi bylo volno, mohla-li jsem se v neděli do koutka usaditi a prožiti štěstí i neštěstí nějaké paní Jenny Nepopírám, že takového něco má pro mne posud trochu půvabu. 
→»Wie ich jünger war«, sagte sie, »liebte ich nichts so sehr als Romane. Weiß Gott, wie wohl mir's war, wenn ich mich Sonntags in so ein Eckchen setzen und mit ganzem Herzen an dem Glück und Unstern einer Miß Jenny teilnehmen konnte. Ich leugne auch nicht, daß die Art noch einige Reize für mich hat. 

Avšak, poněvadž tak zřídka ku knize se dostanu, musí býti dle mé chuti. 
→Doch da ich so selten an ein Buch komme, so muß es auch recht nach meinem Geschmack sein. 

Nejmilejší jest mi spisovatel, v němž nalézám svůj svět, k něhož vše jest takové, jako u mne a jehož vypravování je pro mne tak zajímavé a milé, jako můj vlastní život domácí, který ovšem není rájem, nicméně pramenem nevýslovné blaženosti 
→Und der Autor ist mir der liebste, in dem ich meine Welt wiederfinde, bei dem es zugeht wie um mich, und dessen Geschichte mir doch so interessant und herzlich wird als mein eigen häuslich Leben, das freilich kein Paradies, aber doch im ganzen eine Quelle unsäglicher Glückseligkeit ist.

Přemáhal jsem se, abych ukryl, jak mne dojala tato slova. 
→« Ich bemühte mich, meine Bewegungen über diese Worte zu verbergen. 

To ovšem nešlo: nebo když později s takovou pravdivostí o knězi Wakefieldovi mimoděk mluvila, byl jsem celý bez sebe, pověděl jsem jí vše, co jsem věděl, a zpozoroval jsem teprve po nějaké chvíli, že se Lotta v rozprávce své k ostatním obrátila, které zde s otevřenýma očima seděly, jakoby jich tu nebylo. 
→Das ging freilich nicht weit: denn da ich sie mit solcher Wahrheit im Vorbeigehen vom Landpriester von Wakefield, vom – reden hörte, kam ich ganz außer mich, sagte ihr alles, was ich mußte, und bemerkte erst nach einiger Zeit, da Lotte das Gespräch an die anderen wendete, daß diese die Zeit über mit offenen Augen, als säßen sie nicht da, dagesessen hatten. 

Sestřenice podívala se několikrát posměvavě na mne, na čemž mi však nic nezáleželo. 
→Die Base sah mich mehr als einmal mit einem spöttischen Näschen an, daran mir aber nichts gelegen war. 

Rozprávka obrátila se k tanci. Je-li tato vášeň hříchem, « pravila Lotta, »tedy se přiznávám, že mi není nic nad tanec. 
→Das Gespräch fiel aufs Vergnügen am Tanze. – »Wenn diese Leidenschaft ein Fehler ist,« sagte Lotte, »so gestehe ich Ihnen gern, ich weiß mir nichts übers Tanzen.

A mám-li něco na srdci a zařinkám si na zlámaném pianu svém taneček contredanse, hned je mi dobře. 
→Und wenn ich was im Kopfe habe und mir auf meinem verstimmten Klavier einen Contretanz vortrommle, so ist alles wieder gut.

« Jak žásl jsem se za rozprávky na těch černých očích ! Jak všecku mou duši živé ty rty a svěží, veselé tváře! tak že jsem v rozkošný smysl řeči ponořen často ani neslyšel slov, jimiž se vyjadřovala! 
→« Wie ich mich unter dem Gespräche in den schwarzen Augen weidete – wie die lebendigen Lippen und die frischen, muntern Wangen meine ganze Seele anzogen – wie ich, in den herrlichen Sinn ihrer Rede ganz versunken, oft gar die Worte nicht hörte, mit denen sie sich ausdrückte 

— To si snadno pomyslíš, poněvadž mne znáš. 
→ – davon hast du eine Vorstellung, weil du mich kennst. 

Zkrátka, vyskočil jsem z kočáru jako ve snách, když jsme se před hostincem zastavili, i byl jsem v snění v soumraku kolem rozloženého tak ponořen, že jsem sotva zaslechl hudbu, jež zaznívala nám z osvětleného sálu vstříc. 
→Kurz, ich stieg aus dem Wagen wie ein Träumender, als wir vor dem Lusthause stille hielten, und war so in Träumen rings in der dämmernden Welt verloren, daß ich auf die Musik kaum achtete, die uns von dem erleuchteten Saal herunter entgegenschallte. 

Páni Andránové a jistý N. N. — kdož by si veškerá jména pamatoval! — kteří byli tanečníky sestřenice a Lotty, uvítali nás na prahu, zmocnili se svých děvčat, já svou tanečnici vedl do sálu. 
→Die zwei Herren Audran und ein gewisser N. N. – wer behält alle die Namen –, die der Base und Lottens Tänzer waren, empfingen uns am Schlage, bemächtigten sich ihrer Frauenzimmer, und ich führte das meinige hinauf.

Tančili jsme menuet; požádal jsem jedno děvče za druhým a právě nejškaredější nebyly s to, aby mi ruky podaly a ukončily. 
→Wir schlangen uns in Menuetts um einander herum; ich forderte ein Frauenzimmer nach dem andern auf, und just die unleidlichsten konnten nicht dazu kommen, einem die Hand zu reichen und ein Ende zu machen. 

Lotta a její tanečník počali anglaisu a — jak blaze mi bylo, když započala v naší řadě figuru, dovedeš si pomysliti. 
→Lotte und ihr Tänzer fingen einen Englischen an, und wie wohl mir's war, als sie auch in der Reihe die Figur mit uns anfing, magst du fühlen. 

Musil bys ji viděti tančící ! Rozumíš : jest tak s celým srdcem, s celou duší svou přítomna, celé její tělo jediná harmonie, tak nelíčená, tak bezstarostná, jakoby to všecko nic nebylo, jakoby o ničem nepřemýšlela, nic necítila; a v takovém okamžiku mizí zajisté všecko ostatní před ní. 
→Tanzen muß man sie sehen! Siehst du, sie ist so mit ganzem Herzen und mit ganzer Seele dabei, ihr ganzer Körper eine Harmonie, so sorglos, so unbefangen, als wenn das eigentlich alles wäre, als wenn sie sonst nichts dächte, nichts empfände; und in dem Augenblicke gewiß schwindet alles andere vor ihr. 

Požádal jsem ji za druhý contredanse; přislíbila mi třetí a s příkladnou líbezností ujišťovala mne, jak ráda tančí valčík. 
→Ich bat sie um den zweiten Contretanz; sie sagte mir den dritten zu, und mit der liebenswürdigsten Freimütigkeit von der Welt versicherte sie mir, daß sie herzlich gern deutsch tanze. 

»Je zde obyčejem, že párek, který k sobě náleží, pospoluvalčík tančí, a můj tanečník špatně tančí, i bude tomu povděčen, jestliže mu jej prominu. 
→– »Es ist hier so Mode,« fuhr sie fort, »daß jedes Paar, das zusammen gehört, beim Deutschen zusammenbleibt, und mein Chapeau walzt schlecht und dankt mir's, wenn ich ihm die Arbeit erlasse. 

Vaše tanečnice neumí a nechce také tančiti a já viděla v anglaise, že znáte dobře valčík; 
→Ihr Frauenzimmer kann's auch nicht und mag nicht, und ich habe im Englischen gesehen, daß Sie gut walzen; 

chcete-li tedy, jděte a vyproste si to od mého tanečníka, já dojdu zas k vaší tanečnici. 
→wenn Sie nun mein sein wollen fürs Deutsche, so gehen Sie und bitten sich's von meinem Herrn aus, und ich will zu Ihrer Dame gehen.

— Podal jsem jí na to ruku, a usnesli jsme se na tom, že se bude její tanečník baviti zatím s mou tanečnicí Valčík počal a obepínali jsme chvíli ramena svá v rozmanitých pohybech. 
→« – Ich gab ihr die Hand darauf, und wir machten aus, daß ihr Tänzer inzwischen meine Tänzerin unterhalten sollte. Nun ging's an, und wir ergetzten uns eine Weile an mannigfaltigen Schlingungen der Arme.

S jakým půvabem, s jakou lehkostí se pohybovala! 
→ Mit welchem Reize, mit welcher Flüchtigkeit bewegte sie sich! 

A když jsme se později jako sféry kolem sebe kolébali, šlo to ovšem z počátku poněkud nepořádně, poněvadž většina tančila chatrně. 
→und da wir nun gar ans Walzen kamen und wie die Sphären um einander herumrollten, ging's freilich anfangs, weil's die wenigsten können, ein bißchen bunt durcheinander. 

Byli jsme moudří a nechali jsme je vybouřiti; a když nejneohrabanější z kola se odstranili, zůstali jsme sami ještě s jedním párem (Andran se svou tanečnicí) v kole. 
→Wir waren klug und ließen sie austoben, und als die Ungeschicktesten den Plan geräumt hatten, fielen wir ein und hielten mit noch einem Paare, mit Audran und seiner Tänzerin, wacker aus. 

Nikdy jsem tak dobře netančil, nebyl jsem již člověkem. Míti tak spanilou duši ve své náruči a ^letí^ s ní ^bouří^ že vše okolo mne se ztrácelo, a — Viléme, abych byl poctivým, přísahal jsem v duchu, že děvče, Jež bych miloval, na něž měl bych nároky, nikdy mi nesmí tančiti s jiným nežli se mnou a kdybych měl proto zhynouti. 
→ Nie ist mir's so leicht vom Flecke gegangen. Ich war kein Mensch mehr. Das liebenswürdigste Geschöpf in den Armen zu haben und mit ihr herumzufliegen wie Wetter, daß alles rings umher verging, und – Wilhelm, um ehrlich zu sein, tat ich aber doch den Schwur, daß ein Mädchen, das ich liebte, auf das ich Ansprüche hätte, mir nie mit einem andern walzen sollte als mit mir, und wenn ich darüber zugrunde gehen müßte. 

Rozumíš mi přece! Chodili jsme chvíli po sále, abychom si odpočali. Pak se posadila; oranže, jež jsem jí po bok postavil a jež byly již poslední, účinkovaly velmi dobře, jenže mi každý kousek, jejž podala ze slušnosti neskromné sousedce, projel srdce. 

→Du verstehst mich! Wir machten einige Touren gehend im Saale, um zu verschnaufen. Dann setzte sie sich, und die Orangen, die ich beiseite gebracht hatte, die nun die einzigen noch übrigen waren, taten vortreffliche Wirkung, nur daß mir mit jedem Schnittchen, das sie einer unbescheidenen Nachbarin ehrenhalben zuteilte, ein Stich durchs Herz ging. 

Při třetí anglaise byli jsme druhým párem. Když tančili jsme řadami — a bůh ví, s jakou slastí visel jsem na jejím rameni a oku, jež plno nejpravdivějšího výrazu, plno vroucí, nejčistší radosti plálo — přišli jsme kolem jisté paní, která milou tváří svou, ač nikoli již tak mladou, pozornost mou upoutala. 
→Beim dritten englischen Tanz waren wir das zweite Paar. Wie wir die Reihe durchtanzten und ich, weiß Gott mit wieviel Wonne, an ihrem Arm und Auge hing, das voll vom wahrsten Ausdruck des offensten, reinsten Vergnügens war, kommen wir an eine Frau, die mir wegen ihrer liebenswürdigen Miene auf einem nicht mehr ganz jungen Gesichte merkwürdig gewesen war. 

S úsměvem podívala se na Lottu, pozdvihla prst do výšky a vyslovila jméno » Alberta a to dvakrát a s velkým významem. 
→Sie sieht Lotten lächelnd an, hebt einen drohenden Finger auf und nennt den Namen Albert zweimal im Vorbeifliegen mit viel Bedeutung.

»Kdo jest Albert?« pravil jsem k Lottě, »není-li nezdvořilostí se ptáti?« Právě chtěla odpověděti, když jsme se od sebe rozcházeli při velké osmičce, i zdá se mi, že jsem po zoroval přemítání na jejím čele, když jsme se v tanci setkali. 
→ »Wer ist Albert?« sagte ich zu Lotten, »wenn's nicht Vermessenheit ist zu fragen.« – Sie war im Begriff zu antworten, als wir uns scheiden mußten, um die große Achte zu machen, und mich dünkte einiges Nachdenken auf ihrer Stirn zu sehen, als wir so vor einander vorbeikreuzten. 

— »Proč bych měla zapírati před vámi,« odpověděla, podávajíc mi ruku ku procházce, »Albert jest hodný člověk, jemuž jsem, jak se říká, zasnoubena. 
→– »Was soll ich's Ihnen leugnen,« sagte sie, indem sie mir die Hand zur Promenade bot. »Albert ist ein braver Mensch, dem ich so gut als verlobt bin.« 

« Nebylo mi to novinou (neboť děvčata mi totéž sdělila už na cestě) a bylo mi to přece tak nové, poněvadž jsem o tom nepřemýšlel se zřetelem k ní, kteráž se mi za tak málo okamžiků stala tak drahou. 
→– Nun war mir das nichts Neues (denn die Mädchen hatten mir's auf dem Wege gesagt) und war mir doch so ganz neu, weil ich es noch nicht im Verhältnis auf sie, die mir in so wenig Augenblicken so wert geworden war, gedacht hatte. 

Zkrátka, byl jsem zmatený, zapomínal jsem se, a dostal do nepravého páru, že se všecko zmotalo a jenom Lottina plná duchapřítomnost uvedla vše opět do pořádku. 
→Genug, ich verwirrte mich, vergaß mich und kam zwischen das unrechte Paar hinein, daß alles darunter und darüber ging und Lottens ganze Gegenwart und Zerren und Ziehen nötig war, um es schnell wieder in Ordnung zu bringen. 

Kousek nebyl ještě u konce, any blesky, jež jsme již dlouho na obzoru zářiti viděli a jež jsem stále za nepatrné měl, daleko mohutnějšími býti počínaly a hrom hudbu přehlušoval. 
→Der Tanz war noch nicht zu Ende, als die Blitze, die wir schon lange am Horizonte leuchten gesehn und die ich immer für Wetterkühlen ausgegeben hatte, viel stärker zu werden anfingen und der Donner die Musik überstimmte.

Tři děvčata utekla z řady, za nimi jich tanečníci; nepořádek byl všeobecný a hudba umlkla. 
→ Drei Frauenzimmer liefen aus der Reihe, denen ihre Herren folgten; die Unordnung wurde allgemein, und die Musik hörte auf.

Jest přirozeno, že když nás neštěstí nebo něco strašlivého při zábavě překvapí, že cítíme účinek mnohem větší než jindy, dílem pro protivu, již lze tak živě pocítiti, dílem a to hlavně, protože smysly naše přístupny jsou citům a tedy tím rychleji dojmy přijímáme. 
→Es ist natürlich, wenn uns ein Unglück oder etwas Schreckliches im Vergnügen überrascht, daß es stärkere Eindrücke auf uns macht als sonst, teils wegen des Gegensatzes, der sich so lebhaft empfinden läßt, teils und noch mehr, weil unsere Sinne einmal der Fühlbarkeit geöffnet sind und also desto schneller einen Eindruck annehmen. 

Těmto příčinám přičísti musím podivné tváře, jakéž mnohá z děvčat činila. 
→Diesen Ursachen muß ich die wunderbaren Grimassen zuschreiben, in die ich mehrere Frauenzimmer ausbrechen sah. 

Nejchytřejší posadila se do kouta, obrácena jsouc proti oknu, a zacpávala si uši; jiná klekla k ní a schovávala hlavu v její klíně; 
→Die klügste setzte sich in eine Ecke, mit dem Rücken gegen das Fenster, und hielt die Ohren zu. Eine andere kniete vor ihr nieder und verbarg den Kopf in der ersten Schoß.

třetí vetřela se mezi obě a objímala své družky v slzách. 
→ Eine dritte schob sich zwischen beide hinein und umfaßte ihre Schwesterchen mit tausend Tränen. 

Někteří chtěli jíti domů; jiní, kteří ještě méně věděli, co činí, neměli tolik smyslů, postavit! se proti smělosti několika mladých lidí, kteří pokoušeli se o to, zachycovat! úzkostlivé modlitby, jež pro nebe byly určeny, ze rtu krásných nešťastnic. 
→Einige wollten nach Hause; andere, die noch weniger wußten, was sie taten, hatten nicht so viel Besinnungskraft, den Keckheiten unserer jungen Schlucker zu steuern, die sehr beschäftigt zu sein schienen, alle die ängstlichen Gebete, die dem Himmel bestimmt waren, von den Lippen der schönen Bedrängten wegzufangen. 

Někteří z našich pánů odebrali se dolů, aby vykouřili v pokoji nějakou dýmku ; ostatní společnost byla tomu ráda, když nám byla hostinská pokoj vykázala s okenicemi a záclonami. 
→Einige unserer Herren hatten sich hinabbegeben, um ein Pfeifchen in Ruhe zu rauchen; und die übrige Gesellschaft schlug es nicht aus, als die Wirtin auf den klugen Einfall kam, uns ein Zimmer anzuweisen, das Läden und Vorhänge hätte. 

Sotva že jsme vešli, se stavila Lotta stolice do kola a když na její prosbu společnost se usadila, navrhla hru. 
→Kaum waren wir da angelangt, als Lotte beschäftigt war, einen Kreis von Stühlen zu stellen und, als sich die Gesellschaft auf ihre Bitte gesetzt hatte, den Vortrag zu einem Spiele zu tun. 

Viděl jsem nejednoho, jenž doufaje v sladkou zástavu ústa si brousil a nohama hrabal. 
→Ich sah manchen, der in Hoffnung auf ein saftiges Pfand sein Mäulchen spitzte und seine Glieder reckte. 

Hráli jsme » počítání — Dejte pozor, pravila. Půjdu do kola od pravé k levé, a tak budete i vy počítati, každý vysloví číslo, které na něho dojde, a to musí jíti jako oheň, a kdo uvázne nebo se zmýlí, dostane jednu a tak až do tisíce. 
→– »Wir spielen Zählens!« sagte sie. »Nun gebt acht! Ich geh' im Kreise herum von der Rechten zur Linken, und so zählt ihr auch rings herum, jeder die Zahl, die an ihn kommt, und das muß gehen wie ein Lauffeuer, und wer stockt oder sich irrt, kriegt eine Ohrfeige, und so bis tausend.« 

— To bylo veselo. Chodila s roztaženýma rameny kolem do kola. 
→– Nun war das lustig anzusehen: Sie ging mit ausgestrecktem Arm im Kreise herum.

Jedna, začal první, soused dvě, tři následující a tak dále. Pak počala choditi rychleji, vždy rychleji; tu se některý zapomněl a bác ! 
→ »Eins«, fing der erste an, der Nachbar »zwei«, »drei« der folgende, und so fort. Dann fing sie an, geschwinder zu gehen, immer geschwinder; da versah's einer: Patsch! 

Dostal jednu a v tom smíchu druhý, a zase bác a vždy rychleji. Sám jsem dostal dvakrát a pozoroval jsem s vřelým potěšením, že mne udeřila silněji, než ostatní. 
→eine Ohrfeige, und über das Gelächter der folgende auch: Patsch! Und immer geschwinder. Ich selbst kriegte zwei Maulschellen und glaubte mit innigem Vergnügen zu bemerken, daß sie stärker seien, als sie den übrigen zuzumessen pflegte. 

Všeobecný smích a hluk skončil hru, nežli došlo k tisíci. Ti, kdož byli k sobě nejdůvěrnějšími, odstranili se, bouře se utišila a já šel za Lottou do sálu. 
→Ein allgemeines Gelächter und Geschwärm endigte das Spiel, ehe noch das Tausend ausgezählt war. Die Vertrautesten zogen einander beiseite, das Gewitter war vorüber, und ich folgte Lotten in den Saal. 

Na cestě pravila: Mezi ranami zapomněli na bouřku, na všecko! — Nedovedl jsem jí nic odpovědět!. — Bála jsem se, pokračovala, snad ze všech nejvíc, ač jsem se přetvarovala jakobych byla srdnatou, jenom tím, že jsem dodávala mysli, nabyla jsem sama mysli. 
→Unterwegs sagte sie: »Über die Ohrfeigen haben sie Wetter und alles vergessen!« – Ich konnte ihr nichts antworten. – »Ich war«, fuhr sie fort, »eine der Furchtsamsten, und indem ich mich herzhaft stellte, um den andern Mut zu geben, bin ich mutig geworden.« 

— Přistoupili jsme k oknu. Stranou bouřilo, bohatý déšť padal na zem a nejsvěžejší vůně ve vší plnosti teplého vzduchu rozlila se kol nás. 
→– Wir traten ans Fenster. Es donnerte abseitwärts, und der herrliche Regen säuselte auf das Land, und der erquickendste Wohlgeruch stieg in aller Fülle einer warmen Luft zu uns auf. 

Stála o loket podepřena; oko její pronikalo krajinou, pohlížela k nebi a ke mně, viděl jsem její oko v slzách, položila ruku svou na mou a pravila: 
→Sie stand auf ihren Ellenbogen gestützt, ihr Blick durchdrang die Gegend; sie sah gen Himmel und auf mich, ich sah ihr Auge tränenvoll, sie legte ihre Hand auf die meinige und sagte: 

Klupstock! — Vzpomenul jsem ihned překrásné ódy, která jí na mysli tanula, a stopil jsem se v moře pocitu, jež tímto slovem kol mne rozlila. 
→»Klopstock!« – Ich erinnerte mich sogleich der herrlichen Ode, die ihr in Gedanken lag, und versank in dem Strome von Empfindungen, den sie in dieser Losung über mich ausgoß.

Nesnesl jsem toho a sklonil jsem se nad její ruku; políbil jsem ji slastiplnými slzami. 
→ Ich ertrug's nicht, neigte mich auf ihre Hand und küßte sie unter den wonnevollsten Tränen. 

Pohlédnul jsem opět do jejího oka — Šlechetníče, kdybys byl viděl v tomto pohledu své zbožnění, a kéž bych tvé jméno tak často zneuctěné nikdy již jmenovati neslyšeli 
→Und sah nach ihrem Auge wieder – Edler! hättest du deine Vergötterung in diesem Blicke gesehen, und möcht' ich nun deinen so oft entweihten Namen nie wieder nennen hören! 

Dne 19. června. Kam jsem posledně ve svém vypravování došel, nevím již; to však vím, že byly dvě hodiny s půlnoci, když jsem šel spát, a že kdybych ti byl místo psaní mohl vyprávěli, že bych tě byl udržel do rána. 
→Am 19. Junius.   Wo ich neulich mit meiner Erzählung geblieben bin, weiß ich nicht mehr; das weiß ich, daß es zwei Uhr des Nachts war, als ich zu Bette kam, und daß, wenn ich dir hätte vorschwatzen können, statt zu schreiben, ich dich vielleicht bis an den Morgen aufgehalten hätte. 

Co se stalo při návratu našem z plesu, o tom jsem sice ještě nevyprávěl, není taky dnes den příhodný. 
→Was auf unserer Hereinfahrt vom Balle geschehen ist, habe ich noch nicht erzählt, habe auch heute keinen Tag dazu. 

Byl překrásný východ slunce! Skrápějící les a osvěžené role kolem do kola naše společnice usínaly. 
→Es war der herrlichste Sonnenaufgang. Der tröpfelnde Wald und das erfrischte Feld umher! Unsere Gesellschafterinnen nickten ein. 

Tázala se mne, zdaž bych raději neodešel? o ni abych neměl starosti. — Jak dlouho tyto oči, pravil jsem pevně na ni pohlížeje, otevřeny vidím, není nebezpečí ... 
→Sie fragte mich, ob ich nicht auch von der Partie sein wollte; ihrentwegen sollt' ich unbekümmert sein. – »So lange ich diese Augen offen sehe«, sagte ich und sah sie fest an, »so lange hat's keine Gefahr.«

— Vydrželi jsme bdící oba až k její vratům, kde služka tiše otevřela a na její otázky ujišťovala, že otec a děti ještě spí a že se jim dobře dařilo. 
→– Und wir haben beide ausgehalten bis an ihr Tor, da ihr die Magd leise aufmachte und auf ihr Fragen versicherte, daß Vater und Kleine wohl seien und alle noch schliefen. 

Opustil jsem ji prosící, zdaž ji smím ještě téhož dne uviděti; 
→Da verließ ich sie mit der Bitte, sie selbigen Tags noch sehen zu dürfen; 

přisvědčila a já přišel; a od té doby ať slunce, měsíc i hvězdy cokoliv tropí, já nevím ani, že je den a že je noc, a celý svět ztrácí se kolem mne. 
→sie gestand mir's zu, und ich bin gekommen – und seit der Zeit können Sonne, Mond und Sterne geruhig ihre Wirtschaft treiben, ich weiß weder daß Tag noch daß Nacht ist, und die ganze Welt verliert sich um mich her. 

Dne 21. června. Žiji tak blažené dni, jaké jen svátým od od Boha jsou uštědřeny; a ať se se mnou děje cokoliv, já nesmím říci, že jsem neužil radostí, nejčistších radostí života. 
→Am 21. Junius.   Ich lebe so glückliche Tage, wie sie Gott seinen Heiligen aufspart; und mit mir mag werden was will, so darf ich nicht sagen, daß ich die Freuden, die reinsten Freuden des Lebens nicht genossen habe. 

— Znáš můj Wahlheim; tam úplně žiju, odtud mám jen půl hodiny k Lottě, a tam cítím sebe sama a veškeré štěstí, jež popřáno jest člověku. 
→– Du kennst mein Wahlheim; dort bin ich völlig etabliert, von da habe ich nur eine halbe Stunde zu Lotten, dort fühl' ich mich selbst und alles Glück, das dem Menschen gegeben ist.

Kdoby byl pomyslil, že když jsem vyvolil sobě Wahlheim za cíl svých vycházek, že budu tak blízko nebi! Jak často viděl jsem myslivnu, jež nyní veškerá přání má zahrnuje, na svých výletech, tu s vrchu, onde od roviny přes řeku! 
→ Hätt' ich gedacht, als ich mir Wahlheim zum Zwecke meiner Spaziergänge wählte, daß es so nahe am Himmel läge! Wie oft habe ich das Jagdhaus, das nun alle meine Wünsche einschließt, auf meinen weiten Wanderungen, bald vom Berge, bald von der Ebne über den Fluß gesehn! 

Milý Viléme! přemýšlel jsem o ledačems, o tužbě lidské rozšířiti se, vynalézat! nové věci, blouditi, toulati se; a pak zas proti vnitřnímu pudu podrobiti se ochotné omezenosti, zustati v kolejích obyčejů a nestarat se o nic. 
→Lieber Wilhelm, ich habe allerlei nachgedacht, über die Begier im Menschen, sich auszubreiten, neue Entdeckungen zu machen, herumzuschweifen; und dann wieder über den inneren Trieb, sich der Einschränkung willig zu ergeben, in dem Gleise der Gewohnheit so hinzufahren und sich weder um Rechts noch um Links zu bekümmern. 

Podivno: když jsem sem přišel a s pahorku do krásného údolí pohlížely jak mne vše kolem poutalo. 
→Es ist wunderbar: wie ich hierher kam und vom Hügel in das schöne Tal schaute, wie es mich rings umher anzog. 

— Tam ten lesík! — Ach, kéž by ses mohl ponořiti v jeho stíny! — Tam ten vrchol hory! — Ach, kéž bys mohl odtud celou krajinu přehlédnouti ! — Ty pahory, jež se prostupují, a ta důvěrná údolí! — Ó kéž bych se mohl v nich ztratiti! — Běžel jsem tam, vrátil jsem se, aniž jsem nalezl, čeho jsem očekával. 
→– Dort das Wäldchen! – Ach könntest du dich in seine Schatten mischen! – Dort die Spitze des Berges! – Ach könntest du von da die weite Gegend überschauen! – Die in einander geketteten Hügel und vertraulichen Täler! – O könnte ich mich in ihnen verlieren! – – Ich eilte hin, und kehrte zurück, und hatte nicht gefunden, was ich hoffte. 

Dálka — budoucnost! Obrovský, svítající vesmír spočívá před duší naší, pocity naše ztrácejí se v něm jako naše oči, a my ach! toužíme, abychom mohli obětovali celé své bytí, abychom naplněni byli celou slastí jediného, velikého, vznešeného pocitu 
→O es ist mit der Ferne wie mit der Zukunft! Ein großes dämmerndes Ganze ruht vor unserer Seele, unsere Empfindung verschwimmt darin wie unser Auge, und wir sehnen uns, ach! unser ganzes Wesen hinzugeben, uns mit aller Wonne eines einzigen, großen, herrlichen Gefühls ausfüllen zu lassen. 

— a ach! když k tomu přijdeme a tam stane se zde, jest všecko před námi jako za námi, a stojíme ve své chudobě, ve své omezenosti, a duše naše prahne po uplynulé blaženosti ! 
→– Und ach! wenn wir hinzueilen, wenn das Dort nun Hier wird, ist alles vor wie nach, und wir stehen in unserer Armut, in unserer Eingeschränktheit, und unsere Seele lechzt nach entschlüpftem Labsale. 

Tak zatouží nejnepokojnější tulák konečně po své vlasti a nalézá ve své chatrči, na prsou své ženy, v kruhu svých dětí, v péči o jejich živobytí rozkoš, kterou marně hledal v širém světě. 
→So sehnt sich der unruhigste Vagabund zuletzt wieder nach seinem Vaterlande und findet in seiner Hütte, an der Brust seiner Gattin, in dem Kreise seiner Kinder, in den Geschäften zu ihrer Erhaltung die Wonne, die er in der weiten Welt vergebens suchte. 

Vyjdu-li ráno s východem slunce do Wahlheim a tam v hostinské zahradě hrách sám sobě trhám, posadím-li se, louskám a čtu svého Momera; 
→Wenn ich des Morgens mit Sonnenaufgange hinausgehe nach meinem Wahlheim und dort im Wirtsgarten mir meine Zuckererbsen selbst pflücke, mich hinsetze, sie abfädne und dazwischen in meinem Homer lese; 

když pak v malé kuchyni hrnek si vyhledám, másla uříznu, hrách na oheň postavím, přikryji, k němu usednu, abych jím několikrát čas od času potřepal; tu cítím tak živě, jak pyšní ženichové Penelopini zabíjejí voly a vepře, sekají a pekou. 
→wenn ich in der kleinen Küche mir einen Topf wähle, mir Butter aussteche, Schoten ans Feuer stelle, zudecke und mich dazusetze, sie manchmal umzuschütteln: da fühl' ich so lebhaft, wie die übermütigen Freier der Penelope Ochsen und Schweine schlachten, zerlegen und braten. 

Není to nic jiného, co mne tak tichým, opravdovým pocitem naplnilo, než idea patriarchálního života, kterou bohu dík! bez afektace dovedu vetkati ve svůj život. 
→Es ist nichts, das mich so mit einer stillen, wahren Empfindung ausfüllte als die Züge patriarchalischen Lebens, die ich, Gott sei Dank, ohne Affektation in meine Lebensart verweben kann. 

Jak jest mi blaze, že srdci mému lze potěšiti prostou nevinnou blaženost člověka, který hlávku zelí na svůj stůl přináší, kterou sám vypěstil a nejen zelí samo, ale veškeré ty milé dni, krásné ono ráno, kdy je zasadil, líbezné večery, kdy je zaléval a ze vzrůstu jeho se těšil, vše v jediném tom okamžiku, co ho požívá. 
→Wie wohl ist mir's, daß mein Herz die simple, harmlose Wonne des Menschen fühlen kann, der ein Krauthaupt auf seinen Tisch bringt, das er selbst gezogen, und nun nicht den Kohl allein, sondern all die guten Tage, den schönen Morgen, da er ihn pflanzte, die lieblichen Abende, da er ihn begoß, und da er an dem fortschreitenden Wachstum seine Freude hatte, alle in einem Augenblicke wieder mitgenießt.  

Dne 29. června. Především přišel lékař z města ku správci a viděl mne na zemi mezi Lottinými dětmi, jak na mne lezly a ke mně se tulily, jak jsem je škádlil a velice s nimi dováděl. 
→Am 29. Junius.   Vorgestern kam der Medikus hier aus der Stadt hinaus zum Amtmann und fand mich auf der Erde unter Lottens Kindern, wie einige auf mir herumkrabbelten, andere mich neckten, und wie ich sie kitzelte und ein großes Geschrei mit ihnen erregte. 

Lékař, figurka náramně dogmatická, jenž za řeči své rukávy stále rovná a límec bez ustání tahá, pravil, že to nedůstojní člověka moudrého; pozoroval jsem to na jeho nose. 
→Der Doktor, der eine sehr dogmatische Drahtpuppe ist, unterm Reden seine Manschetten in Falten legt und einen Kräusel ohne Ende herauszupft, fand dieses unter der Würde eines gescheiten Menschen; das merkte ich an seiner Nase.

Nedal jsem se však nikterak másti, dovolil jsem mu mluviti o věcech velmi moudrých a stavěl jsem dále dětem domky z karet, které byly shodily. 
→Ich ließ mich aber in nichts stören, ließ ihn sehr vernünftige Sachen abhandeln und baute den Kindern ihre Kartenhäuser wieder, die sie zerschlagen hatten. 

Pak chodil po městě a stěžoval se správcovy děti prý jsou již beztoho rozpustilé, Werther prý je zkazí naprosto. 
→Auch ging er darauf in der Stadt herum und beklagte, des Amtmanns Kinder wären so schon ungezogen genug, der Werther verderbe sie nun völlig. 

Ano, milý Viléme, mému srdci jsou děti nejbližší na světě. 
→Ja, lieber Wilhelm, meinem Herzen sind die Kinder am nächsten auf der Erde. 

Dívám-li se na ně a vidím-li v této drobotině símě všech ctností, všech sil, jichž jim bude jednou potřebí; pozoruji-li v svévoli budoucí pevnost a sílu povahy, v rozpustilosti dobrý humor a lehkou mysl, jež uniká nebezpečím světa, vše tak nepokažené, tak celé ! 
→Keime aller Tugenden, aller Kräfte sehe, die sie einmal so nötig brauchen werden; wenn ich in dem Eigensinne künftige Standhaftigkeit und Festigkeit des Charakters, in dem Mutwillen guten Humor und Leichtigkeit, über die Gefahren der Welt hinzuschlüpfen, erblicke, alles so unverdorben, so ganz! 

— vždy si pak opakuji zlatá slova učitele lidstva: Nebudete-li jako jedno z těchto! A ty, kteří jsou nám rovni, jež bychom měli považovat! za své vzory, považujeme za poddané. 
→– immer, immer wiederhole ich dann die goldenen Worte des Lehrers der Menschen: »Wenn ihr nicht werdet wie eines von diesen!« Und nun, mein Bester, sie, die unseresgleichen sind, die wir als unsere Muster ansehen sollten, behandeln wir als Untertanen. 

Nesmějí mít! svobodné vůle! — A což my jí nemáme ? A v čem záleží právo naše? — Protože jsme starší a moudřejší? 
→Sie sollen keinen Willen haben! – Haben wir denn keinen? und wo liegt das Vorrecht? – Weil wir älter sind und gescheiter! 

— Můj ty bože na nebi! vidíš staré děti a mladé ‘děti a nic víc ; a ze kterých se více těšíš, to syn tvůj už dávno pověděl. 
→– Guter Gott von deinem Himmel, alte Kinder siehst du und junge Kinder, und nichts weiter; und an welchen du mehr Freude hast, das hat dein Sohn schon lange verkündigt.

Avšak — věří v něho a neslyší ho — to je stará věc — a vychovají děti své dle sebe — s bohem, Viléme! nechci o tom déle žvástati. 
→ Aber sie glauben an ihn und hören ihn nicht – das ist auch was Altes! – und bilden ihre Kinder nach sich und – Adieu, Wilhelm! Ich mag darüber nicht weiter radotieren. 

Dne 1. července. Čím jest Lotta nemocnému, cítím na svém ubohém srdci, jež jest nemocnější, než mnohé jiné, které umírá na loži smrtelném. 
→Am 1. Julius.   Was Lotte einem Kranken sein muß, fühl' ich an meinem eigenen armen Herzen, das übler dran ist als manches, das auf dem Siechbette verschmachtet.

Pobude několik dní ve městě u jisté hodné paní, jejíž život dle výpovědi lékařův blíží se konci a která si přeje v posledních dnech svých míti Lottu u sebe. 
→ Sie wird einige Tage in der Stadt bei einer rechtschaffnen Frau zubringen, die sich nach der Aussage der Ärzte ihrem Ende naht und in diesen letzten Augenblicken Lotten um sich haben will.

Byl jsem minulého týdne s ní navštívit faráře ve St . . místečku to, jež asi hodinu stranou v horách leží. 
→ Ich war vorige Woche mit ihr, den Pfarrer von St.. zu besuchen; ein Örtchen, das eine Stunde seitwärts im Gebirge liegt. 

Přišli jsme tam ke čtvrté hodině. Lotta vzala s sebou taky druhou sestru. Když jsme vkročili do farního dvora, dvěma vysokými ořechy zastíněného, seděl stařičký farář na stolici přede dveřmi a uviděv Lottu, cele zmladnul, zapomenul svou hůl a odvážil se jíti jí vstříc. 
→Wir kamen gegen vier dahin. Lotte hatte ihre zweite Schwester mitgenommen. Als wir in den mit zwei hohen Nußbäumen überschatteten Pfarrhof traten, saß der gute alte Mann auf einer Bank vor der Haustür, und da er Lotten sah, ward er wie neu belebt, vergaß seinen Knotenstock und wagte sich auf, ihr entgegen.

Běžela k němu, přinutila jej, by se posadil, sama k němu se posadila, vyřídila plno pozdravův od svého otce a celovala nehezkého, špinavého, nejmladšího hocha jeho. 
→Sie lief hin zu ihm, nötigte ihn sich niederzulassen, indem sie sich zu ihm setzte, brachte viele Grüße von ihrem Vater, herzte seinen garstigen, schmutzigen jüngsten Buben, das Quakelchen seines Alters. 

Měl's ji viděti, jak bavila starce, jak zvyšovala svůj hlas, aby ji, jsa přihluchlý, slyšel, jak mu o mladých, silných lidech vyprávěla, kteří zemřeli neočekávaně, o výtečnosti Karlových Varů a jak chválí jeho předsevzetí, příštího léta tam se odebrati, že shledává jej býti daleko zdravějším, veselejším než při své minulé návštěvě. 
→Du hättest sie sehen sollen, wie sie den Alten beschäftigte, wie sie ihre Stimme erhob, um seinen halb tauben Ohren vernehmlich zu werden, wie sie ihm von jungen, robusten Leuten erzählte, die unvermutet gestorben wären, von der Vortrefflichkeit des Karlsbades, und wie sie seinen Entschluß lobte, künftigen Sommer hinzugehen, wie sie fand, daß er viel besser aussähe, viel munterer sei als das letztemal, da sie ihn gesehn. 

Já zatím bavil jsem s paní farářovou. Stařec velmi se rozveselil a když jsem ořechy pochválil, jež nám tak milého stínu poskytovaly, počal nám vyprávěti, ač ne bez namáhání, jejich historii. 
→– Ich hatte indes der Frau Pfarrerin meine Höflichkeiten gemacht. Der Alte wurde ganz munter, und da ich nicht umhin konnte, die schönen Nußbäume zu loben, die uns so lieblich beschatteten, fing er an, uns, wiewohl mit einiger Beschwerlichkeit, die Geschichte davon zu geben. 

— Ten starý, pravil, o tom nevíme, kdo jej sázel : někteří praví ten, jiní onen farář. 
→– »Den alten«, sagte er, »wissen wir nicht, wer den gepflanzt hat; einige sagen dieser, andere jener Pfarrer. 

Ten mladší ale tam vzadu jest tak starý jako moje žena, v říjnu bude mu padesát let. 
→Der jüngere aber dort hinten ist so alt als meine Frau, im Oktober funfzig Jahr. 

Její otec jej sázel ráno onoho dne, když se večer narodila ona. 
→Ihr Vater pflanzte ihn des Morgens, als sie gegen Abend geboren wurde.