Jdi na obsah Jdi na menu
 


Part. 01

13. 3. 2019

Goethe: Utrpení mladého Werthera.
Goethe, Johann Wolfgang: Die Leiden des jungen Werther.   

werther.jpg
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

První kniha 
→Das erste Buch

 

 

4. května 1771 Jak jsem rád, že jsem vám ujel! Příteli rozmilý, jak podivné je srdce člověka! Tebe jsem opustil, jehož tolik miluji, s nímž jsem býval nerozlučně spjat, a jsem tomu rád! Vím, že mi odpustíš. 
→Am 4. Mai 1771.   Wie froh bin ich, daß ich weg bin! Bester Freund, was ist das Herz des Menschen! Dich zu verlassen, den ich so liebe, von dem ich unzertrennlich war, und froh zu sein! Ich weiß, du verzeihst mir's. 

Což nebyly mé ostatní zápletky jakoby vymyšleny osudem, aby přestrašily srdce jako mé? Chudinka Leonora! A přece jsem byl nevinen! 
→Waren nicht meine übrigen Verbindungen recht ausgesucht vom Schicksal, um ein Herz wie das meine zu ängstigen? Die arme Leonore! Und doch war ich unschuldig. 

Což já za to mohl, že v tom ubohém srdci vzklíčila náklonnost, zatímco mne zajímala svéhlavá krása její sestry? A přece - jsem zcela nevinen? 
→Konnt' ich dafür, daß, während die eigensinnigen Reize ihrer Schwester mir eine angenehme Unterhaltung verschafften, daß eine Leidenschaft in dem armen Herzen sich bildete? Und doch – bin ich ganz unschuldig? 

Neživil jsem snad její pocity? Nebavil jsem se sám jejími projevy skrznaskrz nelíčené přirozenosti, které nás tak často rozesmávaly, jakkoli málo vlastně byly směšné? Nebyl jsem to já, kdo -? Ó, co je člověk, že sám na sebe žaluje! 
→Hab' ich nicht ihre Empfindungen genährt? hab' ich mich nicht an den ganz wahren Ausdrücken der Natur, die uns so oft zu lachen machten, so wenig lächerlich sie waren, selbst ergetzt? hab' ich nicht – O was ist der Mensch, daß er über sich klagen darf! 

Polepším se, milý příteli, slibuji ti to, polepším se, nechci se trápiti tím kouskem zla, jímž nás osud navštíví, jak jsem vždycky činil; 
→Ich will, lieber Freund, ich verspreche dir's, ich will mich bessern, will nicht mehr ein bißchen Übel, das uns das Schicksal vorlegt, wiederkäuen, wie ich's immer getan habe; 

Chci užívat přítomné chvíle a minulost mi budiž minulostí. 
→ich will das Gegenwärtige genießen, und das Vergangene soll mir vergangen sein. 

Zajisté, máš pravdu, příteli: bylo by méně bolesti mezi lidmi, kdyby nevynakládali tolik obrazotvornosti - sám pánbůh ví, proč jsou tak ustrojeni - na to, aby si zpřítomňovali minulé utrpení, místo aby klidně snášeli lhostejnou přítomnost. 
→Gewiß, du hast recht, Bester, der Schmerzen wären minder unter den Menschen, wenn sie nicht – Gott weiß, warum sie so gemacht sind! – mit so viel Emsigkeit der Einbildungskraft sich beschäftigten, die Erinnerungen des vergangenen Übels zurückzurufen, eher als eine gleichgültige Gegenwart zu ertragen. 

Budeš tak laskav a vyřídíš mamince, že se pilně starám o její záležitosti a že jí brzy podám zprávu, jak jsem pořídil. 
→Du bist so gut, meiner Mutter zu sagen, daß ich ihr Geschäft bestens betreiben und ihr ehstens Nachricht davon geben werde.

Mluvil jsem s tetou a neshledal ji ani zdaleka takovou dračicí, jakou z ní u nás doma dělají. Je to veselá, živá žena zlatého srdce. 
→ Ich habe meine Tante gesprochen und bei weitem das böse Weib nicht gefunden, das man bei uns aus ihr macht. Sie ist eine muntere, heftige Frau von dem besten Herzen. 

Vyložil jsem jí maminčiny stížnosti na zadržení dědického podílu. Řekla mi důvody, příčiny a podmínky, za jakých by byla ochotna vydat vše a ještě mnohem více, než na ní žádáme. 
→Ich erklärte ihr meiner Mutter Beschwerden über den zurückgehaltenen Erbschaftsanteil; sie sagte mir ihre Gründe, Ursachen und die Bedingungen, unter welchen sie bereit wäre, alles herauszugeben, und mehr als wir verlangten 

- Zkrátka, nebudu se teď o tom rozepisovat, ale řekni mamince, že všechno půjde hladce. 
→– Kurz, ich mag jetzt nichts davon schreiben, sage meiner Mutter, es werde alles gut gehen. 

A já, milý příteli, jsem při té celé věci zase jednou zjistil, že nedorozumění a pohodlnost ve světě natropí mnohem více svárů než úklady a špatný úmysl, které jsou aspoň neskonale vzácnější. 
→Und ich habe, mein Lieber, wieder bei diesem kleinen Geschäft gefunden, daß Mißverständnisse und Trägheit vielleicht mehr Irrungen in der Welt machen als List und Bosheit.

Aspoň jsou tyto dvě věci posléze jmenované zajisté řidčí. Ostatně je mi tu moc a moc dobře. Samota v této rajské krajině je mému srdci skvostným balzámem a mladistvé jaro sytým bohatstvím své krásy zahřívá mé často zimomřivé srdce. 
→Wenigstens sind die beiden letzteren gewiß seltener. Übrigens befinde ich mich hier gar wohl. Die Einsamkeit ist meinem Herzen köstlicher Balsam in dieser paradiesischen Gegend, und diese Jahrszeit der Jugend wärmt mit aller Fülle mein oft schauderndes Herz. 

Každý strom, každé křovisko je jako kytička a člověk by se nejraději proměnil v chrousta a nalézal v moři sladkých vůní všechnu svou potravu. 
→Jeder Baum, jede Hecke ist ein Strauß von Blüten, und man möchte zum Maienkäfer werden, um in dem Meer von Wohlgerüchen herumschweben und alle seine Nahrung darin finden zu können. 

Městečko samo je protivné, ale příroda kolem dokola nevýslovně krásná. To přimělo nebožtíka hraběte z M... aby založil zahradu na jednom z pahorků, které se tu rozmanitě a půvabně, jak to dovede jen příroda, navzájem přetínají a vytvářejí rozkošná údolí. 
→Die Stadt selbst ist unangenehm, dagegen rings umher eine unaussprechliche Schönheit der Natur. Das bewog den verstorbenen Grafen von M.., einen Garten auf einem der Hügel anzulegen, die mit der schönsten Mannigfaltigkeit sich kreuzen und die lieblichsten Täler bilden. 

Zahrada je prostá a člověk cítí, sotva do ní vstoupí, že to nebyl vědecky školený odborník, kdo ji založil, nýbrž cituplné srdce tu chtělo užívat sebe sama. 
→Der Garten ist einfach, und man fühlt gleich bei dem Eintritte, daß nicht ein wissenschaftlicher Gärtner, sondern ein fühlendes Herz den Plan gezeichnet, das seiner selbst hier genießen wollte. 

Nejednu slzu jsem už uronil zesnulému v zpustlé besídce, která byla jeho zamilovaným místečkem, a teď je také mým. 
→Schon manche Träne hab' ich dem Abgeschiedenen in dem verfallenen Kabinettchen geweint, das sein Lieblingsplätzchen war und auch meines ist.

Brzy už budu pánem zahrady, zahradník mi přeje, získal jsem si ho za těch několik dní a myslím si, že ani on z toho nebude mít škodu. 
→Bald werde ich Herr vom Garten sein; der Gärtner ist mir zugetan, nur seit den paar Tagen, und er wird sich nicht übel dabei befinden.

Dne 10. května. Am 10. Mai.

Celou mou duši zaplavilo zázračné veselí, podobné sladkým jitrům jara, kterých plným douškem užívám. 
→Eine wunderbare Heiterkeit hat meine ganze Seele eingenommen, gleich den süßen Frühlingsmorgen, die ich mit ganzem Herzen genieße. 

Jsem tak zcela sám a těším se z toho, že žiji, zde, v této krajině, která je stvořena pro duše, jako je má. Jsem tak šťasten, drahý příteli, tak pohroužen do pocitu klidného bytí, že to je až na škodu mému umění. 
→Ich bin allein und freue mich meines Lebens in dieser Gegend, die für solche Seelen geschaffen ist wie die meine. Ich bin so glücklich, mein Bester, so ganz in dem Gefühle von ruhigem Dasein versunken, daß meine Kunst darunter leidet. 

Nedovedl bych teď kreslit, ani čáru bych nesvedl, a přece jsem nikdy nebyl větším malířem než právě v těchto okamžicích, 
→Ich könnte jetzt nicht zeichnen, nicht einen Strich, und bin nie ein größerer Maler gewesen als in diesen Augenblicken. 

když celé údolí se vypařuje a výsostné slunce spočívá na neprostupných temnotách mého lesa a jenom jednotlivé paprsky se vkrádají do nejvnitřnější svatyně a když tu pak ležím ve vysoké trávě poblíže vodopádu a mně, přiblíženému k zemi, rozmanitá stébélka se stávají zázrakem - 
→Wenn das liebe Tal um mich dampft, und die hohe Sonne an der Oberfläche der undurchdringlichen Finsternis meines Waldes ruht, und nur einzelne Strahlen sich in das innere Heiligtum stehlen, ich dann im hohen Grase am fallenden Bache liege, und näher an der Erde tausend mannigfaltige Gräschen mir merkwürdig werden; 

když cítím blíže svému srdci všechno to hemžení malého světa mezi travinami, těch nesčíslných zjevů, nevyzpytatelných červíčků a mušek, a cítím přítomnost Všemohoucího, jenž nás všecky stvořil k obrazu svému, dech Všemilujícího, jenž nám dává bez konce vznášet se ve věčné slasti 
→wenn ich das Wimmeln der kleinen Welt zwischen Halmen, die unzähligen, unergründlichen Gestalten der Würmchen, der Mückchen näher an meinem Herzen fühle, und fühle die Gegenwart des Allmächtigen, der uns nach seinem Bilde schuf, das Wehen des Alliebenden, der uns in ewiger Wonne schwebend trägt und erhält; 

— Příteli, a když se pak kolem mých očí smráká a všechen svět kolem dokola a nebe nade mnou cele spočívají v mé duši jak podoba milenčina těla - pak často zatoužím a myslím si: 
→mein Freund! wenn's dann um meine Augen dämmert, und die Welt um mich her und der Himmel ganz in meiner Seele ruhn wie die Gestalt einer Geliebten – dann sehne ich mich oft und denke: 

ó kéž bys mohl vše opět vysloviti a na papír vdechnout!, co tak plně, vřele v tobě žije, by stalo se to zrcadlem tvé duše, jako jest duše tvá zrcadlem nekonečného boha! 
→Ach könntest du das wieder ausdrücken, könntest du dem Papiere das einhauchen, was so voll, so warm in dir lebt, daß es würde der Spiegel deiner Seele, wie deine Seele ist der Spiegel des unendlichen Gottes! 

Příteli - ale drtí mě to, hynu přetěžkou krásou toho zření. 
→– Mein Freund – Aber ich gehe darüber zugrunde, ich erliege unter der Gewalt der Herrlichkeit dieser Erscheinungen.

12. května Nevím, zda jsou to duchové, vznášející se nad touto krajinou, kdo klamou mé smysly, anebo dlí-li v mém srdci živoucí božská fantazie, že se mi všechno kolem dokola zjevuje jako učiněný ráj. 
→Am 12. Mai. Ich weiß nicht, ob täuschende Geister um diese Gegend schweben, oder ob die warme, himmlische Phantasie in meinem Herzen ist, die mir alles rings umher so paradiesisch macht. 

Tu je hned za městečkem studně, k níž jsem připoután jako Meluzína a její sestry. 
→Da ist gleich vor dem Orte ein Brunnen, ein Brunnen, an den ich gebannt bin wie Melusine mit ihren Schwestern.

— Sejdeš s malého pahorku a zastavíš se před klenutím, odkud asi dvacet schodů vede dolů do hloubky, kde se z mramorové skály prýští nejčistší voda. 
→– Du gehst einen kleinen Hügel hinunter und findest dich vor einem Gewölbe, da wohl zwanzig Stufen hinabgehen, wo unten das klarste Wasser aus Marmorfelsen quillt. 

Nízká zídka, jež nahoře tvoří ohradu, vysoké stromy, které zacloňují všechno prostranství kolem dokola, chládek místečka, to všechno je tak přitažlivé, tak trochu přízračné... 
→Die kleine Mauer, die oben umher die Einfassung macht, die hohen Bäume, die den Platz rings umher bedecken, die Kühle des Orts; das hat alles so was Anzügliches, was Schauerliches. 

Nemine den, abych tu neproseděl aspoň hodinku. Tu pak přicházejí děvčata z města pro vodu; je to prostší, a přece nejnutnější práce, kterou kdysi zastávaly samy dcery králů. 
→Es vergeht kein Tag, daß ich nicht eine Stunde da sitze. Da kommen dann die Mädchen aus der Stadt und holen Wasser, das harmloseste Geschäft und das nötigste, das ehemals die Töchter der Könige selbst verrichteten. 

Když tu tak sedím, ožívá kolem mne celý ten patriarchální svět, vidím praotce, jak se u studně seznamují a jak se namlouvají; a jak se nad studněmi a prameny vznášejí dobrodějní duchové. 
→Wenn ich da sitze, so lebt die patriarchalische Idee so lebhaft um mich, wie sie, alle die Altväter, am Brunnen Bekanntschaft machen und freien, und wie um die Brunnen und Quellen wohltätige Geister schweben. 

Ó, kdo by to nedovedl procítit se mnou, ten se nikdy po cestě parným letním dnem nesvlažil douškem z chladné studánky! 
→O der muß nie nach einer schweren Sommertagswanderung sich an des Brunnens Kühle gelabt haben, der das nicht mitempfinden kann.

13. května Tážeš se, zda mi poslat mé knihy. Proboha tě prosím, příteli, nech mě s nimi na pokoji! Nechci už, aby mě cokoli vedlo, povzbuzovalo a rozdmychovalo, vždyť mé srdce je i bez měchu v plamenech; 
→Am 13. Mai. Du fragst, ob du mir meine Bücher schicken sollst? – Lieber, ich bitte dich um Gottes willen, laß mir sie vom Halse! Ich will nicht mehr geleitet, ermuntert, angefeuert sein, braust dieses Herz doch genug aus sich selbst; 

je mi třeba ukolébavky, a tu jsem nalezl dosyta v svém Homérovi. 
→ich brauche Wiegengesang, und den habe ich in seiner Fülle gefunden in meinem Homer. 

Jak často uspím vzbouřené srdce své; nebo něco tak nestejného, nepokojného neviděls, jako toto srdce. 
→Wie oft lull' ich mein empörtes Blut zur Ruhe, denn so ungleich, so unstet hast du nichts gesehn als dieses Herz. 

Příteli ! mám to vyprávěti tobě, jenž jsi tak často podrobil se práci, uváděti mne ze smutku v rozkoš, ze sladké melancholie ve zkázonosnou vášeň! 
→Lieber! brauch' ich dir das zu sagen, der du so oft die Last getragen hast, mich vom Kummer zur Ausschweifung und von süßer Melancholie zur verderblichen Leidenschaft übergehen zu sehn? 

A vůbec, zacházím se svým srdéčkem jako s chorým děckem: má ve všem svou vůli. 
→Lieber! brauch' ich dir das zu sagen, der du so oft die Last getragen hast, mich vom Kummer zur Ausschweifung und von süßer Melancholie zur verderblichen Leidenschaft übergehen zu sehn? Auch halte ich mein Herzchen wie ein krankes Kind; jeder Wille wird ihm gestattet. 

Ale ne abys to vyzvonil, jsou takoví, že by mi to měli ve zlé. 
→Sage das nicht weiter; es gibt Leute, die mir es verübeln würden.   

 

15. května Prostí lidé mě tu už znají a mají mě rádi, zejména děti. Zpozoroval jsem smutnou věc: když jsem se k nim zprvu přidružoval a přátelsky se jich vyptával na to a ono, tu někteří myslili, že se jim posmívám, a někdy mě i hrubě odbyli. 
→Am 15. Mai.   Die geringen Leute des Ortes kennen mich schon und lieben mich, besonders die Kinder. Eine traurige Bemerkung hab' ich gemacht. Wie ich im Anfange mich zu ihnen gesellte, sie freundschaftlich fragte über dies und das, glaubten einige, ich wollte ihrer spotten, und fertigten mich wohl gar grob ab. 

Nebral jsem to tak vážně, jen jsem znovu, až příliš živě, pociťoval, čeho jsem si všiml už často: Kdo jsou jen poněkud vyššího stavu, vždy zachovávají mrazivý odstup mezi sebou a lidem, jako by se báli, aby si důvěrností nezadali. 
→Ich ließ mich das nicht verdrießen; nur fühlte ich, was ich schon oft bemerkt habe, auf das lebhafteste: Leute von einigem Stande werden sich immer in kalter Entfernung vom gemeinen Volke halten, als glaubten sie durch Annäherung zu verlieren; 

A pak tu jsou také ještě větroplaši a nepodaření šibalové, kteří předstírají blahoklonnost jen proto, aby ubohému lidu jen tím bolestněji dali pocítit urážlivost své pýchy. 
→und dann gibt's Flüchtlinge und üble Spaßvögel, die sich herabzulassen scheinen, um ihren Übermut dem armen Volke desto empfindlicher zu machen. 

Vím, dobře vím, že my lidé nejsme, ba ani nemůžeme být mezi sebou rovni. 
→Ich weiß wohl, daß wir nicht gleich sind, noch sein können; aber ich halte dafür, daß der, der nötig zu haben glaubt, 

Ale zdá se mi, že člověk, který se z obavy o svou důstojnost straní takzvané luzy, není o nic méně směšný než zbabělec, jenž se skrývá před nepřítelem, protože se bojí porážky. 
→vom so genannten Pöbel sich zu entfernen, um den Respekt zu erhalten, ebenso tadelhaft ist als ein Feiger, der sich vor seinem Feinde verbirgt, weil er zu unterliegen fürchtet. 

Nedávno, když jsem přišel k studni, našel jsem u ní mladou služebnou, která měla nádobu postavenou na nejspodnější schod a rozhlížela se, nepřijde-li družka, která by jí vyzdvihla konev na hlavu. 
→Letzthin kam ich zum Brunnen und fand ein junges Dienstmädchen, das ihr Gefäß auf die unterste Treppe gesetzt hatte und sich umsah, ob keine Kamerädin kommen wollte, ihr es auf den Kopf zu helfen. 

Sešel jsem dolů a podíval se na ni: "Mám jí pomoci, panno?" řekl jsem. 
→Ich stieg hinunter und sah sie an. – »Soll ich Ihr helfen, Jungfer?« sagte ich. 

Celičká se zarděla. "Kdepak, pane," řekla. "Bez okolků!" Urovnala si kroužek na hlavě a já jí pomohl. Poděkovala a stoupala nahoru. 
→– Sie ward rot über und über. – »O nein, Herr!« sagte sie. – »Ohne Umstände.« – Sie legte ihren Kringen zurecht, und ich half ihr. Sie dankte und stieg hinauf. 

17. května Seznámil jsem se s všelijakými lidmi, společnost jsem si dosud nenašel. 
→Den 17. Mai.   Ich habe allerlei Bekanntschaft gemacht, Gesellschaft habe ich noch keine gefunden. 

Nevím, co lidé na mně mají, je jich tolik, kdo mě mají rádi a kdo se na mne věší; a pak je mi toho vždycky líto, že naše společná cesta je jenom tak kratičká. 
→Ich weiß nicht, was ich Anzügliches für die Menschen haben muß; es mögen mich ihrer so viele und hängen sich an mich, und da tut mir's weh, wenn unser Weg nur eine kleine Strecke miteinander geht. 

Tážeš-li se, jací jsou zdejší lidé, odpovídám: takoví jako všude jinde. Lidstvo je po čertech jednotvárné. 
→Wenn du fragst, wie die Leute hier sind, muß ich dir sagen: wie überall! Es ist ein einförmiges Ding um das Menschengeschlecht. 

Skoro všichni propracují větší část dne, aby mohli žít; a ta troška svobody, která jim zbývá, je tolik znepokojuje, že dělají, co mohou, aby se jí zbyli. 
→Die meisten verarbeiten den größten Teil der Zeit, um zu leben, und das bißchen, das ihnen von Freiheit übrig bleibt, ängstigt sie so, daß sie alle Mittel aufsuchen, um es los zu werden. 

Ach, úděle lidský! Ale lid je tu dobrý! 
→O Bestimmung des Menschen!

Když se mi někdy podaří zapomenout na sebe a užívat s nimi skrovných radostí, které člověku nejsou upřeny: při vkusně prostřené tabuli upřímně a prostodušně žertovat, uspořádat v pravou chvíli vyjížďku nebo taneček, tak mi to dělá docela dobře; 
→ Aber eine recht gute Art Volks! Wenn ich mich manchmal vergesse, manchmal mit ihnen die Freuden genieße, die den Menschen noch gewährt sind, an einem artig besetzten Tisch mit aller Offen – und Treuherzigkeit sich herumzuspaßen, eine Spazierfahrt, einen Tanz zur rechten Zeit anzuordnen, und dergleichen, das tut eine ganz gute Wirkung auf mich; 

jen chraň pánbůh, aby mě nenapadlo, že ve mně dříme ještě tolik jiných sil, které bez užitku všechny zetlívají a které ostražitě zakrývám. 
→nur muß mir nicht einfallen, daß noch so viele andere Kräfte in mir ruhen, die alle ungenutzt vermodern und die ich sorgfältig verbergen muß. 

Ach, to všechno tak děsí mé srdce - A přece! žíti nepochopen, to je našincův osud. Ach, že odešla přítelkyně mého mládí, ach, že jsem ji kdy poznal! 
→Ach das engt das ganze Herz so ein. – Und doch! mißverstanden zu werden, ist das Schicksal von unsereinem. Ach, daß die Freundin meiner Jugend dahin ist, ach, daß ich sie je gekannt habe! 

Řekl bych si: jsi blázen, hledáš, co na zemi není. Ale měl jsem ji, cítil jsem tep jejího srdce, cítil jejího velkého ducha, v jehož přítomnosti jsem se sám sobě zdál něčím víc, než čím jsem byl, neboť byl jsem vším, čím jsem být mohl. 
→– Ich würde sagen: Du bist ein Tor! du suchst, was hienieden nicht zu finden ist! Aber ich habe sie gehabt, ich habe das Herz gefühlt, die große Seele, in deren Gegenwart ich mir schien mehr zu sein, als ich war, weil ich alles war, was ich sein konnte. 

Můj ty bože! Což při ní zůstala jediná síla mého ducha nezužitkována? Nemohl jsem před ní rozvinout všechno to zázračné cítění, kterým má duše přírodu objímá? 
→Guter Gott! blieb da eine einzige Kraft meiner Seele ungenutzt? Konnt' ich nicht vor ihr das ganze wunderbare Gefühl entwickeln, mit dem mein Herz die Natur umfaßt? 

Což nebylo naše obcování věčnou hrou nejjemnějších pocitů, nejbřitčího ostrovtipu, jehož nejrůznější podoby i tehdy, když byly téměř zvrácené, byly vesměs poznamenány pečetí génia? 
→War unser Umgang nicht ein ewiges Weben von der feinsten Empfindung, dem schärfsten Witze, dessen Modifikationen, bis zur Unart, alle mit dem Stempel des Genies bezeichnet waren? 

Ach, léta, o která byla slabší, ji přivedla dříve do hrobu než mne. Nikdy na ni nezapomenu, na její pevnou mysl a její božskou trpělivost. 
→Und nun! – Ach ihre Jahre, die sie voraus hatte, führten sie früher ans Grab als mich. Nie werde ich sie vergessen, nie ihren festen Sinn und ihre göttliche Duldung.

Před několika dny jsem se setkal s jakýmsi mladým V...; upřímný hoch nadmíru milé tváře. 
→Vor wenig Tagen traf ich einen jungen V.. an, einen offnen Jungen, mit einer gar glücklichen Gesichtsbildung. 

Přichází právě ze studií, nemá se zrovna za mudrce, ale myslí si přece, že toho ví víc než jiní. 
→Er kommt erst von Akademien, dünkt sich eben nicht weise, aber glaubt doch, er wisse mehr als andere. 

Byl snad také pilný, jak soudím z různých příznaků, zkrátka má slušné vědomosti. 
→Auch war er fleißig, wie ich an allerlei spüre, kurz, er hat hübsche Kenntnisse. 

Když uslyšel, že mnoho kreslím a řecký umím (tyto dvě věci zde mnoho platí), navštívil mne a vytasil se se vším svým věděním od Batteuxa až k Woodovi, od de Pilesa k Winckelmaniiovi, a ujišťoval mne, že první díl Sulzerovy theorie celý pročetl a že má manuscript Heynenův o studii antickém. 
→Da er hörte, daß ich viel zeichnete und Griechisch könnte (zwei Meteore hierzulande), wandte er sich an mich und kramte viel Wissens aus, von Batteux bis zu Wood, von de Piles zu Winckelmann, und versicherte mich, er habe Sulzers Theorie, den ersten Teil, ganz durchgelesen und besitze ein Manuskript von Heynen über das Studium der Antike. 

Řekl jsem si: pánbůh s tebou! Ještě jednoho dobrého člověka jsem poznal, knížecího správce; je to upřímný, bodrý muž. 
→Ich ließ das gut sein. Noch gar einen braven Mann habe ich kennen lernen, den fürstlichen Amtmann, einen offenen, treuherzigen Menschen. 

Říkají, že člověku poskočí srdce v těle, vidí-li ho mezi jeho dětmi, jichž má devět. Zejména o jeho nejstarší se mohou přetrhnout chválou. 
→Man sagt, es soll eine Seelenfreude sein, ihn unter seinen Kindern zu sehen, deren er neun hat; besonders macht man viel Wesens von seiner ältesten Tochter. 

Pozval mě k sobě; navštívím ho v nejbližších dnech; 
→Er hat mich zu sich gebeten, und ich will ihn ehster Tage besuchen. 

bydlí v knížecí myslivně, půldruhé hodiny odtud; dostal svolení, aby se tam odstěhoval, po smrti své ženy, protože pobyt v městě ve vrchnostenském domě příliš jitřil jeho bol. 
→Er wohnt auf einem fürstlichen Jagdhofe, anderthalb Stunden von hier, wohin er nach dem Tode seiner Frau zu ziehen die Erlaubnis erhielt, da ihm der Aufenthalt hier in der Stadt und im Amthause zu weh tat. 

Jinak ještě zkřížilo mou cestu několik potrhlých originálů, nesnesitelných od hlavy až k patě, zejména svou přátelskostí. 
→Sonst sind mir einige verzerrte Originale in den Weg gelaufen, an denen alles unausstehlich ist, am unerträglichsten ihre Freundschaftsbezeigungen. 

Měj se dobře! Dopis ti, doufám, bude po chuti, je jen a jen historický. 
→Leb' wohl! der Brief wird dir recht sein, er ist ganz historisch.  

22. května že život člověka je jenom sen, to už leckoho napadlo a ani mne se ten pocit nechce spustit. 
→ Am 22. Mai.   Daß das Leben des Menschen nur ein Traum sei, ist manchem schon so vorgekommen, und auch mit mir zieht dieses Gefühl immer herum. 

Když tak uvážím, jak úzká je klec, která svírá všechny činorodé a poznávací síly člověka, 
→Wenn ich die Einschränkung ansehe, in welcher die tätigen und forschenden Kräfte des Menschen eingesperrt sind; 

Když tak uvážím, jak úzká je klec, která svírá všechny činorodé a poznávací síly člověka, že všechna činnost má jen jeden cíl: 
→wenn ich sehe, wie alle Wirksamkeit dahinaus läuft, sich die Befriedigung von Bedürfnissen zu verschaffen, die wieder keinen Zweck haben, als unsere arme Existenz zu verlängern, 

ukojit potřeby, které zase nemají jiného účelu než prodloužit naši ubohou existenci, a když si pak musím doznat, že všechno uklidnění v některých otázkách je jenom polosnovou rezignací, která pomalovává stěny vězení, ve kterém trčíme, pestrými postavami a jasnými prospekty: to všechno, Viléme, mi rdousí slovo v hrdle. 
→und dann, daß alle Beruhigung über gewisse Punkte des Nachforschens nur eine träumende Resignation ist, da man sich die Wände, zwischen denen man gefangen sitzt, mit bunten Gestalten und lichten Aussichten bemalt – Das alles, Wilhelm, macht mich stumm. 

Vracím se do sebe a nalézám svůj svět — avšak opět více tušený a neurčitě vytoužený, nežli skutečný a živý. 
→ Ich kehre in mich selbst zurück, und finde eine Welt! Wieder mehr in Ahnung und dunkler Begier als in Darstellung und lebendiger Kraft. 

A tu mi všechno před očima plyne, a usmívám se a sním si dál. 
→Und da schwimmt alles vor meinen Sinnen, und ich lächle dann so träumend weiter in die Welt.

že děti nevědí, proč mají vůli, v tom jsou všichni veleučení školometi zajedno. 
→Daß die Kinder nicht wissen, warum sie wollen, darin sind alle hochgelahrten Schul- und Hofmeister einig;

Ze se však také dospělí, podobni dětem, potácejí po zeměkouli, že jako ony nevědí, odkud přišli a kam jdou, že ani oni nejednají z pravých pohnutek, že také jimi vládne rákoska a cukrátko, tomu jaksi nikdo nevěří, ačkoliv se mi zdá, že to rukama hmatáme. 
→daß aber auch Erwachsene gleich Kindern auf diesem Erdboden herumtaumeln und wie jene nicht wissen, woher sie kommen und wohin sie gehen, ebensowenig nach wahren Zwecken handeln, ebenso durch Biskuit und Kuchen und Birkenreiser regiert werden: das will niemand gern glauben, und mich dünkt, man kann es mit Händen greifen. 

Rád ti připouštím (neboť vím, co mi na to odpovíš), že nejšťastnější jsou ti, kdo jako děti den ze dne svůj život prožívají, kdo tahají svou panenku, kdo ji oblékají a svlékají, s velkým respektem se plíží kolem police, kde maminka zamkla cukroví, a když konečně urvou kousek, plnou pusou žvýkají a volají: 
→Ich gestehe dir gern, denn ich weiß, was du mir hierauf sagen möchtest, daß diejenigen die Glücklichsten sind, die gleich den Kindern in den Tag hinein leben, ihre Puppen herumschleppen, aus- und anziehen und mit großem Respekt um die Schublade umherschleichen, wo Mama das Zuckerbrot hineingeschlossen hat, und, wenn sie das gewünschte endlich erhaschen, es mit vollen Backen verzehren und rufen: 

ještě! To jsou šťastní tvorové. - A také těm není zle, kdo dávají své pitomé robotě anebo nanejvýš svým vášním patetická jména, oznamujíce člověčenstvu, že to jsou ohromná díla, podnikaná pro jeho spásu a vykoupení. 
→»Mehr!« – Das sind glückliche Geschöpfe. Auch denen ist's wohl, die ihren Lumpenbeschäftigungen oder wohl gar ihren Leidenschaften prächtige Titel geben und sie dem Menschengeschlechte als Riesenoperationen zu dessen Heil und Wohlfahrt anschreiben. 

Blaze tomu, komu je dáno takhle žít! Kdo však ve své pokoře poznává, oč vlastně běží, kdo vidí, jak každý naobědvaný občan svou zahrádku dovede přistřihnout na učiněný ráj, a jak na druhé straně také ubožák pod svým břemenem leze dál svou cestou, byť i sebevíc hekal, jak koneckonců všichni bez rozdílu znají jen jeden prospěch: 
→– Wohl dem, der so sein kann! Wer aber in seiner Demut erkennt, wo das alles hinausläuft, wer da sieht, wie artig jeder Bürger, dem es wohl ist, sein Gärtchen zum Paradiese zuzustutzen weiß, und wie unverdrossen auch der Unglückliche unter der Bürde seinen Weg fortkeucht, und alle gleich interessiert sind, das Licht dieser Sonne noch eine Minute länger zu sehn

zřít světlo sluníčka aspoň o minutku déle, ano! - ten je pěkně zticha a tvoří si svět k obrazu svému, a je také šťasten, protože je člověkem. 
→ – ja, der ist still und bildet auch seine Welt aus sich selbst und ist auch glücklich, weil er ein Mensch ist. 

A pak, byť i byl sebevíce spoután, chová navždy v svém srdci sladký pocit svobody, že opustí tento žalář, kdykoli se mu zlíbí. 
→Und dann, so eingeschränkt er ist, hält er doch immer im Herzen das süße Gefühl der Freiheit, und daß er diesen Kerker verlassen kann, wann er will.   

26. května Víš, že mám odjakživa ve zvyku, abych na nějakém milém místečku rozbil svůj stánek a v něm přebýval ve vší skromnosti. I zde jsem si zase nalezl takové místečko, které mě k sobě připoutalo. 
→Am 26. Mai.   Du kennst von alters her meine Art, mich anzubauen, mir irgend an einem vertraulichen Orte ein Hüttchen aufzuschlagen und da mit aller Einschränkung zu herbergen. Auch hier habe ich wieder ein Plätzchen angetroffen, das mich angezogen hat. 

Asi hodinu od města jest místo, jež se ozve Wahlheim. Poloha na pahorku jest velmi zajímavá, a jdeš-li po stezce ku vsi, přehlédneš pojednou celé údolí. 
→Ungefähr eine Stunde von der Stadt liegt ein Ort, den sie Wahlheim nennen. Die Lage an einem Hügel ist sehr interessant, und wenn man oben auf dem Fußpfade zum Dorf herausgeht, übersieht man auf einmal das ganze Tal. 

Dobrák hospodská, která je i na stará kolena veselá a plná ochoty, čepuje tu víno, pivo a kávu, 
→Eine gute Wirtin, die gefällig und munter in ihrem Alter ist, schenkt Wein, Bier, Kaffee; 

a co je nade vše, jsou tu dvě košaté lípy, klenoucí své koruny nad celým pláckem před kostelem, kol dokola obklopeným selskými usedlostmi, stodolami a dvorky. 
→und was über alles geht, sind zwei Linden, die mit ihren ausgebreiteten Ästen den kleinen Platz vor der Kirche bedecken, der ringsum mit Bauerhäusern, Scheuern und Höfen eingeschlossen ist. 

Nenalezl jsem dávno místečka, aby bylo tak důvěrné, tak milé, a sem si také dávám vynést z hospody svůj stůl i židli a tady popíjím kávu a čtu si ve svém Homérovi. 
→So vertraulich, so heimlich hab' ich nicht leicht ein Plätzchen gefunden, und dahin lass' ich mein Tischchen aus dem Wirtshause bringen und meinen Stuhl, trinke meinen Kaffee da und lese meinen Homer. 

Když jsem náhodou kteréhosi krásného odpoledne přišel poprvé pod ty lípy, bylo celé místečko jako po vymření. 
→Das erstemal, als ich durch einen Zufall an einem schönen Nachmittage unter die Linden kam, fand ich das Plätzchen so einsam. 

Všechno bylo na poli. Jenom hošík asi čtyřletý seděl na zemi a přidržoval k hrudi oběma pažemi druhé, asi půlroční děcko, sedící na zemi mezi jeho nohama, takže mu sloužil za jakousi lenošku. A přes čipernost, s jakou jeho černá kukadla těkala po všem okolí, seděl zcela tiše. 
→Es war alles im Felde; nur ein Knabe von ungefähr vier Jahren saß an der Erde und hielt ein anderes, etwa halbjähriges, vor ihm zwischen seinen Füßen sitzendes Kind mit beiden Armen wider seine Brust, so daß er ihm zu einer Art von Sessel diente und ungeachtet der Munterkeit, womit er aus seinen schwarzen Augen herumschaute, ganz ruhig saß.

Ta podívaná se mi líbila a usedl jsem na pluh, jenž stál naproti, a dal se s pravou rozkoší do kreslení bratrské skupinky; 
→Mich vergnügte der Anblick: ich setzte mich auf einen Pflug, der gegenüber stand, und zeichnete die brüderliche Stellung mit vielem Ergetzen. 

přidal jsem ještě nejbližší plot, vrata do stodoly a několik rozbitých kol, tak jak všechno stálo za sebou, a za hodinku jsem shledal, že jsem vyrobil jak se patří komponovanou a velmi zajímavou kresbu, aniž jsem to nejmenší přidal ze svého. 
→Ich fügte den nächsten Zaun, ein Scheunentor und einige gebrochene Wagenräder bei, alles, wie es hinter einander stand, und fand nach Verlauf einer Stunde, daß ich eine wohlgeordnete, sehr interessante Zeichnung verfertiget hatte, ohne das mindeste von dem Meinen hinzuzutun.

To mne posilnilo v předsevzetí, přidržeti se jediné přírody. 
→Das bestärkte mich in meinem Vorsatze, mich künftig allein an die Natur zu halten. 

Ona jediná je bez mezí bohatá a vychovává pravého umělce. 
→Sie allein ist unendlich reich, und sie allein bildet den großen Künstler. 

Na prospěch regulí je možno leccos říci, asi tolik jako ke cti a chvále občanské společnosti, 
→Man kann zum Vorteile der Regeln viel sagen, ungefähr was man zum Lobe der bürgerlichen Gesellschaft sagen kann. 

člověk, který se ve svém vývoji jimi řídí, nikdy nevytvoří nic nechutného a špatného, asi tak jako občan, který se dává hníst zákony a blahobytem, nikdy nebude nepříjemným sousedem ani kuriózním zlosynem; 
→Ein Mensch, der sich nach ihnen bildet, wird nie etwas Abgeschmacktes und Schlechtes hervorbringen, wie einer, der sich durch Gesetze und Wohlstand modeln läßt, nie ein unerträglicher Nachbar, nie ein merkwürdiger Bösewicht werden kann; 

zato však také každé pravidlo, ať si kdo chce co chce říká, ničí provždy pravý cit pro přírodu a její pravdivý výraz. 
→dagegen wird aber auch alle Regel, man rede was man wolle, das wahre Gefühl von Natur und den wahren Ausdruck derselben zerstören! 

Na to ty, že to je příliš kruté! Pravidlo jen učí uskrovnění, obřezává planou révu atd. 
→Sag' du: ›Das ist zu hart! sie schränkt nur ein, beschneidet die geilen Reben‹ usw. 

Milý příteli, povím ti to podobenství: S uměním je to jako s láskou. Dejme tomu, že mládenec z celé duše miluje dívku, že u ní tráví všechny hodiny dne, že vyplýtvá všechnu sílu a všechno jmění, jen aby ji mohl přes tu chvíli o tom přesvědčit, že se jí cele oddává. 
→– Guter Freund, soll ich dir ein Gleichnis geben? Es ist damit wie mit der Liebe. Ein junges Herz hängt ganz an einem Mädchen, bringt alle Stunden seines Tages bei ihr zu, verschwendet alle seine Kräfte, all sein Vermögen, um ihr jeden Augenblick auszudrücken, daß er sich ganz ihr hingibt. 

A tu by přišel šosák, muž, který má svůj veřejný ouřad, a řekl by mu: 
→Und da käme ein Philister, ein Mann, der in einem öffentlichen Amte steht, und sagte zu ihm: 

vzácný mladý pane, milovat, to je lidské, ale musíte lidsky milovat! Rozvrhněte si svůj čas, jednu část věnujte své práci a hodinu oddechu své dívce, 
→›Feiner junger Herr! Lieben ist menschlich, nur müßt Ihr menschlich lieben! Teilet Eure Stunden ein, die einen zur Arbeit, und die Erholungsstunden widmet Eurem Mädchen. 

rozpočítejte své jmění, a co vám přebývá z nejnutnějšího, za to jí sem a tam (jenom ne příliš často) kupte dárek. Třeba k narozeninám, anebo když má svátek atd. 
→Berechnet Euer Vermögen, und was Euch von Eurer Notdurft übrig bleibt, davon verwehr' ich Euch nicht, ihr ein Geschenk, nur nicht zu oft, zu machen, etwa zu ihrem Geburts – und Namenstage‹ etc. 

Uposlechne-li ten člověk, bude z něho užitečný mladý muž a já sám bych radil každému knížeti, aby ho posadil do svého senátu. Jenže po jeho lásce je veta, a je-li umělec, po jeho umění. Ó přátelé, 
→– Folgt der Mensch, so gibt's einen brauchbaren jungen Menschen, und ich will selbst jedem Fürsten raten, ihn in ein Kollegium zu setzen; nur mit seiner Liebe ist's am Ende und, wenn er ein Künstler ist, mit seiner Kunst. O meine Freunde! 

Proč proud genia tak zřídka se rozpění, tak zřídka v mohutných vlnách vře a trnoucí duší naši prochvívá? — Milí přátelé — tu bydlí pohodlní pánové na obou březích, jímž by zahradní besídky, záhony tulipánův a zelná pole se zničily, a kteří tedy v čas hrázemi a pohodlnými věcmi proti budoucímu hrozícímu nebezpečí se postavili dovedou. 
→warum der Strom des Genies so selten ausbricht, so selten in hohen Fluten hereinbraust und eure staunende Seele erschüttert? – Liebe Freunde, da wohnen die gelassenen Herren auf beiden Seiten des Ufers, denen ihre Gartenhäuschen, Tulpenbeete und Krautfelder zugrunde gehen würden, die daher in Zeiten mit Dämmen und Ableiten der künftig drohenden Gefahr abzuwehren wissen. 

27. května Upadl jsem, jak vidím, do vytržení, podobenství a deklamací, a zapomněl, že ti mám ještě dovypravovat, jak to dopadlo s těmi dětmi. 
→ Am 27. Mai.   Ich bin, wie ich sehe, in Verzückung, Gleichnisse und Deklamation verfallen und habe darüber vergessen, dir auszuerzählen, was mit den Kindern weiter geworden ist.

Seděl jsem asi dvě hodiny na svém pluhu, zcela pohřížen do malířských pocitů, o nichž tě tak popleteně poučuje můj včerejší list. 
→ Ich saß, ganz in malerische Empfindung vertieft, die dir mein gestriges Blatt sehr zerstückt darlegt, auf meinem Pfluge wohl zwei Stunden. 

Tu k večeru přijde k dětem, jež se po celou tu dobu ani nepohnuly, mladá žena s košíčkem na paži a volá už zdaleka: 
→Da kommt gegen Abend eine junge Frau auf die Kinder los, die sich indes nicht gerührt hatten, mit einem Körbchen am Arm und ruft von weitem:

"Filípku, jsi hodný kluk!" Pozdravila mě, já jí poděkoval, povstal jsem, přistoupil k ní a optal se, je-li matkou těch dětí. 
→ »Philipps, du bist recht brav.« – Sie grüßte mich, ich dankte ihr, stand auf, trat näher hin und fragte sie, ob sie Mutter von den Kindern wäre? 

Přitakala mi, a podávajíc staršímu půl koláče, zvedla to mladší a líbala je s vroucí mateřskou láskou. 
→Sie bejahte es, und indem sie dem ältesten einen halben Weck gab, nahm sie das kleine auf und küßte es mit aller mütterlichen Liebe. 

"Dala jsem Filípkovi," řekla, "na starost to maličké a šla jsem se svým nejstarším do města, abych nakoupila housek, cukru a hliněný rendlík na kaši." To všechno jsem viděl v košíku, jehož víko upadlo. 
→ – »Ich habe«, sagte sie, »meinem Philipps das Kleine zu halten gegeben und bin mit meinem Ältesten in die Stadt gegangen, um weiß Brot zu holen und Zucker und ein irden Breipfännchen.« – Ich sah das alles in dem Korbe, dessen Deckel abgefallen war. 

"Chtěla jsem Honzíčkovi" (tak se jmenoval nejmladší)"k večeři uvařit polívčičku, ale ten šibal, nejstarší, mi včera rozbil rendlík, když se s Filípkem tahal o výškrabek". 
→– »Ich will meinem Hans (das war der Name des Jüngsten) ein Süppchen kochen zum Abende; der lose Vogel, der Große, hat mir gestern das Pfännchen zerbrochen, als er sich mit Philippsen um die Scharre des Breis zankte.« 

Ptal jsem se po nejstarším a ona mi sotva dořekla, že se na louce prohání s husami, když už přiskotačil a druhorozenému přinášel lískový prut. 
→– Ich fragte nach dem Ältesten, und sie hatte mir kaum gesagt, daß er sich auf der Wiese mit ein paar Gänsen herumjage, als er gesprungen kam und dem Zweiten eine Haselgerte mitbrachte. 

Bavil jsem se s ní dále a dověděl jsem se, že je učitelovou dcerkou a že její muž odcestoval do Švýcar, aby si přivezl dědictví po bratranci. 
→Ich unterhielt mich weiter mit dem Weibe und erfuhr, daß sie des Schulmeisters Tochter sei, und daß ihr Mann eine Reise in die Schweiz gemacht habe, um die Erbschaft eines Vetters zu holen. 

"Chtěli ho o ně ošidit," řekla mi, "a neodpovídali mu na jeho dopisy; tak si tam zajel sám. Jen aby se mu nic zlého nepřihodilo, dlouho jsem o něm neslyšela." 
→– »Sie haben ihn drum betriegen wollen«, sagte sie, »und ihm auf seine Briefe nicht geantwortet; da ist er selbst hineingegangen. Wenn ihm nur kein Unglück widerfahren ist, ich höre nichts von ihm.« 

Bylo mi zatěžko odtrhnout se od ní; dal jsem každému z dětí po krejcaru a také pro to nejmladší jsem jí dal krejcar, aby mu přinesla housku k polévce, až půjde do města. A tak jsme se rozešli. 
→ – Es ward mir schwer, mich von dem Weibe los zu machen, gab jedem der Kinder einen Kreuzer, und auch fürs jüngste gab ich ihr einen, ihm einen Weck zur Suppe mitzubringen, wenn sie in die Stadt ginge, und so schieden wir von einander. 

Na mou duši, drahoušku, když se mi všech pět smyslů už rozkližuje, tak mi to vždycky ztlumí můj vnitřní svár, dívám-li se na takové stvoření, které v nejšťastnější poklidnosti opisuje úzký kruh svého bytí, den ze dne si pomáhá, vidí, jak listí opadává, a nic jiného si nemyslí, nežli že přichází zima. 
→Ich sage dir, mein Schatz, wenn meine Sinne gar nicht mehr halten wollen, so lindert all den Tumult der Anblick eines solchen Geschöpfs, das in glücklicher Gelassenheit den engen Kreis seines Daseins hingeht, von einem Tage zum andern sich durchhilft, die Blätter abfallen sieht und nichts dabei denkt, als daß der Winter kommt. 

Od té doby jsem často tam venku, děti si už docela na mne zvykly. Dostávají cukr, když piji kávu, a zvečera se se mnou dělí o chléb s máslem a o kyselé mléko. 
→Seit der Zeit bin ich oft draußen. Die Kinder sind ganz an mich gewöhnt, sie kriegen Zucker, wenn ich Kaffee trinke, und teilen das Butterbrot und die saure Milch mit mir des Abends.

Neděle se nikdy nemine bez krejcaru, a když tu po mši nejsem, tak má hospodská nařízeno, aby jim ho vyplatila. 
→ Sonntags fehlt ihnen der Kreuzer nie, und wenn ich nicht nach der Betstunde da bin, so hat die Wirtin Ordre, ihn auszuzahlen. 

Rozumějí si se mnou, vypravují mi leccos. Zejména mě baví jejich vášně a prosté výlevy žádosti, když se sejde více dětí ze vsi. 
→Sie sind vertraut, erzählen mir allerhand, und besondersergetze ich mich an ihren Leidenschaften und simpeln Ausbrüchen des Begehrens, wenn mehr Kinder aus dem Dorfe sich versammeln. 

Dost práce mi to dalo, abych upokojil jejich maminku: "Jen aby pána neobtěžovaly!" 
→Viel Mühe hat mich's gekostet, der Mutter ihre Besorgnis zu nehmen, sie möchten den Herrn inkommodieren. 

Dne 30. května. Co jsem ti onehdy o malířství napsal, platí zajisté také o básnictví; 
→Am 30. Mai.   Was ich dir neulich von der Malerei sagte, gilt gewiß auch von der Dichtkunst;

jedná se pouze o to poznat, co jest výtečné, a odvahu vyslovit to, a to jest ovšem málem řečeno mnoho. 
→es ist nur, daß man das Vortreffliche erkenne und es auszusprechen wage, und das ist freilich mit wenigem viel gesagt. 

Zažil jsem dnes scénu, která prosté opsaná byla by nejkrásnější idyllou na světě; než co jest báseň, scéna, idylla? 
→Ich habe heute eine Szene gehabt, die, rein abgeschrieben, die schönste Idylle von der Welt gäbe; doch was soll Dichtung, Szene und Idylle? 

Musí to všecko míti zvláštní jména, máme-li se radovati z nějakého jevu přírody? 
→muß es denn immer gebosselt sein, wenn wir teil an einer Naturerscheinung nehmen sollen? 

Očekáváš-li dle tohoto úvodu něco vysokého a vznešeného, jsi opět zklamán; 
→Wenn du auf diesen Eingang viel Hohes und Vornehmes erwartest, so bist du wieder übel betrogen; 

není to nic, nežli vesnický hoch, který mne tak živě zajal. 
→es ist nichts als ein Bauerbursch, der mich zu dieser lebhaften Teilnehmung hingerissen hat. 

— Budu, jako obyčejně, vypravovat! špatně a myslím, že mne, jako obyčejné, přemrštěně nazveš; 
→Ich werde, wie gewöhnlich, schlecht erzählen, und du wirst mich, wie gewöhnlich, denk' ich, übertrieben finden;

jest to opět a opět Wahlheim, sídlo těchto vzácností. 
→ es ist wieder Wahlheim, und immer Wahlheim, das diese Seltenheiten hervorbringt. 

Pod lipami byla společnost a pila kávu. 
→Es war eine Gesellschaft draußen unter den Linden, Kaffee zu trinken. 

Poněvadž se mi valně nelíbila, nešel jsem tam za záminkou. 
→Weil sie mir nicht ganz anstand, so blieb ich unter einem Vorwande zurück. 

Vesnický hoch vyšel ze sousedního stavení a zabýval se pluhem, jejž jsem ondy nakreslil. 
→Ein Bauerbursch kam aus einem benachbarten Hause und beschäftigte sich, an dem Pfluge, den ich neulich gezeichnet hatte, etwas zurecht zu machen. 

Jeho zevnějšek se mi líbil, oslovil jsem jej tedy, vyptával se po jeho poměrech; brzy jsme se seznámili a byli jsme, jak se mi obyčejné u lidí podobného rázu děje, brzy důvěrnými přáteli. 
→Da mir sein Wesen gefiel, redete ich ihn an, fragte nach seinen Umständen, wir waren bald bekannt und, wie mir's gewöhnlich mit dieser Art Leuten geht, bald vertraut. 

Vyprávěl mi, že je ve službě u jisté vdovy a že se mu tam dobře daří. 
→Er erzählte mir, daß er bei einer Witwe in Diensten sei und von ihr gar wohl gehalten werde.