E-BOOKS

SCHWEIK IS EJECTED FROM THE LUNATIC ASYLUM
→Švejka vyhodili z blázince

When Schweik later on described life in the lunatic asylum, he did so in terms of exceptional eulogy:
→Když později Švejk líčil život v blázinci, činil tak způsobem neobyčejného chvalořečení:

“The life there was a fair treat.
→Vůbec žilo se tam jako v ráji.

You can bawl, or yelp, or sing, or blub, or moo, or boo, or jump, say your prayers or turn somersaults, or walk on all fours, or hop about on one foot, or run round in a circle, or dance, or skip, or squat on your haunches all day long, and climb up the walls.
→Můžete tam hulákat, řvát, zpívat, plakat, mečet, ječet, skákat, modlit se, metat kotrmelce, chodit po čtyřech, poskakovat po jedné noze, běhat dokola, tancovat, hopkat, sedět celej den na bobku a lézt po stěnách.

I liked being in the asylum, I can tell you, and while I was there I had the time of my life.”
→ Jak říkám, moc pěkný to tam bylo a těch několik dní, který jsem strávil v blázinci, patří k nejkrásnějším chvílím mýho života."

And, in good sooth, the mere welcome which awaited Schweik in the asylum, when they took him there from the central criminal court for observation, far exceeded anything he had expected.
→A doopravdy, již samo uvítání, které očekávalo Švejka v  blázinci, když ho odvezli na pozorování od zemského trestního soudu, předčilo jeho očekávání.

First of all they took him to have a bath.
→Napřed vedli ho vykoupat,

In the bathroom they immersed him in a tub of warm water and then pulled him out and placed him under a cold douche.
→V koupelně ho potopili do vany s teplou vodou a pak ho vytáhli a postavili pod studenou sprchu.

They repeated this three times and then asked him whether he liked it.
→To s ním opakovali třikrát a pak se ho optali, jak se mu to líbí.

Schweik said that it was better than the public baths near the Charles Bridge and that he was very fond of bathing.
→ Švejk řekl, že je to lepší než v těch lázních u Karlova mostu a že se velmi rád koupe.

“If you’ll only just cup my nails and hair. I’ll be as happy as can be,” he added, smiling affably.
→"Jestli mně ještě ostříháte nehty a vlasy, tak nebude nic scházet k mému úplnému štěstí," dodal usmívaje se příjemně.

They complied with this request, and when they had thoroughly rubbed him down with a sponge,
→I tomu přání bylo vyhověno, a když ho ještě důkladně vydřeli houbou,

they wrapped him up in a sheet and carried him off into ward No. 1 to bed, where they laid him down, covered him over with a quilt, and told him to go to sleep.
→zabalili ho do prostěradla a odnesli do prvého oddělení na postel, kde ho uložili, přikryli pokrývkou a poprosili ho, aby usnul.

And so he blissfully fell asleep on the bed.
→A také na posteli blaženě usnul.

Then they woke him up to give him a basin of milk and a roll.
→ Pak ho probudili, aby mu předložili hrnek mléka a housku.

The roll was already cut up into little pieces and while one of the keepers held Schweik’s hands, the other dipped the bits of roll into milk and fed him as poultry is fed with clots of dough for fattening.
→Houska byla již rozřezána na malé kousky, a zatímco jeden z ošetřovatelů držel Švejka za obě ruce, druhý namáčel kousky housky do mléka a krmil ho, jako krmí se husa šiškami.

After he had gone to sleep again, they woke him up and took him to the observation ward where Schweik, standing stark naked before. Two doctors, was reminded of the glorious time when he joined the army.
→Když usnul, probudili ho a odvedli do vyšetřovacího pokoje, kde Švejk, stoje úplně nahý před dvěma lékaři, připomněl si slavné doby svého odvodu.

“Take five paces forward and five paces to the rear,” remarked one of the doctors.
→"Udělejte pět kroků kupředu a pět nazpátek."

Schweik took ten paces.
→Švejk udělal jich deset.

“I told you,” said the doctor, “to take five.”
→ "Já vám přece říkal," pravil lékař, "abyste jich udělal pět."

“A few paces more or less don’t matter to me,” said Schweik.
→"Mně na pár krocích nezáleží," řekl Švejk.

Thereupon the doctors ordered him to sit on a chair and one of them tapped him on the knee.
→Nato ho lékaři požádali, aby si sedl na židli, a jeden ho klepal do kolena.

He then told the other one that the reflexes were quite normal, whereat the other wagged his head and he in his turn began to tap Schweik on the knee, while the first one Ufted Schweik’s eyelids and examined his pupils.
→Pak řekl k druhému, že reflexe jsou úplně správné, načež druhý zakroutil hlavou a počal Švejka sám klepat do kolena, mezitímco první rozevíral Švejkovi oční klapky a prohlížel jeho pupilu.

Then they went off to a table and bandied some Latin phrases.
→Potom odešli ke stolu a prohodili několik latinských výrazů.

»Ohne weiters, meine Herren«, antwortete Schwejk.
→"Bezevšeho, pánové," odpověděl Švejk.

One of them asked Schweik :
→Jeden z nich dal Švejkovi otázku:

“Has the state of your mind ever been examined?”
→"Byl váš duševní stav již někdy zkoumán?"

“In the army,” replied Schweik solemnly and proudly, “the military doctors officially reported me as feeble-minded.”
→"Na vojně," odpověděl Švejk slavnostně a hrdě, "byl jsem pány vojenskými lékaři úředně uznán za notorického blba."

“It strikes me that you’re a malingerer,” shouted one of the doctors.
→"Mně se zdá, že jste simulant," rozkřikl se druhý lékař na Švejka.

“ Me, gentlemen? ” said Schweik deprecatingly. “ No, I’m no malingerer, I’m feeble-minded, fair and square. You ask them in the orderly room of the 91st regiment or at the reserve headquarters in Karlin.”
→"Já, pánové," hájil se Švejk, "nejsem žádný simulant, já jsem opravdovej blbec, můžete se zpravit v kanceláři jednadevadesátýho pluku v Českých Budějovicích nebo na doplňovacím velitelství v Karlíně."

The elder of the two doctors waved his hand with a gesture of despair and pointing to Schweik said to the keepers:
→Starší z lékařů mávl beznadějně rukou, a ukazuje na Švejka, řekl k ošetřovatelům:

“Let this man have his clothes again and put him into Section 3 in the first passage. Then one of you can come back and take all his papers into the office.
→"Tomuto člověku vrátíte jeho šaty a dáte ho na třetí třídu na první koridor, potom se jeden vrátí a odnese všechny spisy o něm do kanceláře.

And tell them there to settle it quickly, because we don’t want to have him on our hands for long.”
→A řekněte tam, aby to brzy vyřídili, abysme ho tu dlouho neměli na krku."

The doctors cast another crushing glance at Schweik, who deferentially retreated backward to the door, bowing with unction all the while.
→ Lékaři vrhli ještě jednou zdrcující pohled na Švejka, který uctivě couval pozpátku ku dveřím, ukláněje se zdvořile.

From the moment when the keepers received orders to return Schweik’s clothes to him, they no longer showed the slightest concern for him.
→Od toho okamžiku, kdy ošetřovatelé dostali rozkaz, aby vrátili Švejkovi jeho šaty, nejevili již o něho pražádnou péci.

They told him to get dressed, and one of them took him to Ward No. 3 where, for the few days it took to com- plete his written ejection in the office, he had an oppor- tunity of carrying on his agreeable observations.
→Poručili mu, aby se oblékl, a jeden ho odvedl na třetí třídu, kde měl po těch několik dní, než vyřídili v  kanceláři písemný vyhazov o něm, příležitost konati svá pěkná pozorování.

The disappointed doctors reported that he was “a malingerer of weak intellect,” and as they discharged him before lunch, it caused quite a little scene.
→Zklamaní lékaři dali mu dobrozdání, že je "simulant mdlého rozumu", a poněvadž ho propouštěli před obědem, došlo k malému výstupu.

Schweik declared that a man cannot be ejected from a lunatic asylum without having been given his lunch first.
→Švejk prohlásil, že když někoho vyhazují z blázince, že ho nesmí vyhodit bez oběda.

This disorderly behaviour was stopped by a police officer who had been summoned by the asylum porter and who conveyed Schweik to the commissariat of police.
→Výtržnosti učinil konec vrátným přivolaný policejní strážník, který Švejka předvedl na policejní komisařství do Salmovy ulice.

 5. kapitola SCHWEIK AT THE COMMISSARIAT OF POLICE
→Švejk na policejním komisařství v Salmově ulici

Schweik’s bright sunny days in the asylum were followed by hours laden with persecution.
→Po krásných slunných dnech v blázinci přišly na Švejka hodinyplné pronásledování.

Police Inspector Braun, as brutally as if he were a Roman hangman during the delightful reign of Nero,
→Policejní inspektor Braun aranžoval scénu setkání se Švejkem s krutostí římských pochopů doby roztomilého císaře Nerona.

Police Inspector Braun, said: “Shove him in clink.”
→řekl inspektor Braun: "Dejte ho za katr!"

Not a word more or less.
→Ani o slovíčko více, ani méně.

But as he said it, the eyes of Inspector Praun shone with a strange and perverse joy.
→Jenom oči pana policejního inspektora Brauna zasvítily přitom zvláštní, perverzní rozkoší.

In the cell a man was sitting on a bench, deep in meditation.
→V separaci na pryčně seděl zadumaně jeden muž.

He sat there listlessly, and from his appearance it was obvious that when the key grated in the lock of the cell he did not imagine this to be the token of approaching liberty.
→Seděl apaticky a na jeho vzezření bylo vidět, že nevěřil tomu, když zaskřípal klíč ve dveřích separace, že se mu otvírají dveře na svobodu.

“Good-day to you, sir,” said Schweik, sitting down by his side on the bench. “I wonder what time it can be?”
→"Má poklona, vašnosti," řekl Švejk, usedaje k němu na pryčnu, kolik asi může být hodin?

The solemn man did not reply. He stood up and began to walk to and fro in the tiny space between door and bench, as if he were in a hurry to save something.
→Vážný muž neodpověděl, vstal a počal rychle chodit v  malém prostoru mezi dveřmi a pryčnou, jako kdyby spěchal, aby něco zachránil.

Schweik meanwhile inspected with interest the inscriptions daubed upon the walls.
→Švejk mezitím pozoroval se zájmem nápisy načmárané po stěnách.

There was one inscription in which an anonymous prisoner had vowed a life-and-death struggle with the police.
→Byl tu nápis, ve kterém neznámý vězeň slibuje nebi zápas na život i na smrt s policií.

The wording was : “ You won’t half cop it.”
→Text zněl: "Vy si to vypijete."

Another had written :
→Jiný vězeň napsal:

“ Rats to you, fatheads.”
→"Vlezte mně na záda, kohouti."

Another merely recorded a plain fact:
→Jiný opět prostě konstatoval fakt:

“I was locked up here on June 5, 1913, and got fair treatment.”
→"Seděl jsem zde 5. června 1913 a bylo se mnou slušně zacházeno.

Next to this some poetic soul had inscribed the verse :
→Vedle toho nějaká poetická duše napsala verše:

I sit in sorrow by the stream. The sun is hid behind the hill. I watch the uplands as they gleam. Where my beloved tarries still.
→"U potůčku zarmoucený sedím, slunko se za hory ukrývá, na pahorky ozářené hledím, tam, kde drahá milka přebývá."

The man who was now running to and fro between door and bench came to a standstill, and sat down breath- less in his old place, sank his head in his hands and suddenly shouted :
→Muž, který běhal mezi dveřmi a pryčnou, jako by chtěl vyhrát maratónský běh, se zastavil a udýchán se posadil opět na své staré místo, složil hlavu do dlaní a náhle zařval:

“Let me out!”
→"Pusťte mne ven!

Then, talking to himself: “No, they won’t let me out, they won’t, they won’t.
→Ne, oni mne nepustí," mluvil pro sebe, nepustí a nepustí.

I’ve been here since six o’clock this morning.”
→Už jsem zde od rána od šesti hodin."

He then became unexpectedly communicative. He rose up and inquired of Schweik :
→Dostal záchvat sdílnosti, vztyčil se a otázal se Švejka:

“You don’t happen to have a strap on you so that I could end it ah?”
→"Nemáte náhodou u sebe řemen, abych s tím pokončil?"

“Pleased to oblige,” answered Schweik, undoing his strap. “I’ve never seen a man hang himself with a strap in a cell.”
→"Tím vám mohu posloužit milerád," odpověděl Švejk odpínaje řemen, já jsem ještě nikdy neviděl, jak se v separaci lidi věší na řemenu.

“It’s a nuisance, though,” he continued, looking round about, “that there isn’t a hook here.
→ Jenom to je mrzuté," pokračoval rozhlížej se kolem, že tu není žádná skoba.

The bolt by the window wouldn’t hold you.
→Klika na okně vás neudrží.

The gloomy man into whose hands Schweik had thrust the strap looked at it, threw it into a comer and burst out crying, wiping away his tears with his grimy hands and yelling the while.
→Já mám sebevrahy moc rád, tak jen s chutí do toho," Zachmuřený mu, kterému Švejk strčil řemen do ruky, podíval se na řemen, odhodil ho do kouta a dal se do pláče, rozmazávaje si slzy černýma rukama, přičemž vyrážel ze sebe skřeky:

I’ve got children ! Heavens above, my poor wife ! What will they say at the office? I’ve got children!” and so ad infinitum.
→Já mám dětičky, já jsem tu pro opilství a nemravný život," a tak dále a donekonečna.

At last, however, he calmed down a little, went to the door and began to thump and beat at it with his fist.
→Nakonec se přece jen trochu uklidnil, šel ke dveřím a  počal do nich kopat a bušit na ně pěstí.

From behind the door could be heard steps and a voice :
→Za dveřmi ozvaly se kroky a hlas:

“What do you want?”
→"Co chcete?"

“Let me out,” he said in a voice which sounded as if he had nothing left to live for.
→"Pusťte mne ven!" řekl takovým hlasem, jako by mu nezbývalo už ničeho, aby žil.

“Where to?” was the answer from the other side.
→"Kam?" byla otázka z druhé strany.

“To my office,” replied the imhappy father. Amid the stillness of the corridor could be heard laughter, dreadful laughter, and the steps moved away again. -"Do úřadu," odvětil nešťastný otec, manžel, úředník, piják a nemrava.

“It looks to me as if that chap ain’t fond of you, laughing at you like that,” said Schweik, while the desperate man sat down again beside him.
→"Jak se mně zdá, ten pán vás nenávidí, když se vám tak směje," řekl Švejk, zatímco beznadějný mu opět se posadil vedle něho.

“Those policemen are capable of anything when they’re in a wax.
→"Takovej strážník, když má zlost, dovede učinit moc, a  když má ještě větší zlost, udělá všechno.

Just you sit down quietly if you don’t want to hang yourself, and see how things turn out.”
→Seďte jen klidně, když se nechcete oběsit, a čekejte, jak se věci vyvinou.

After a long time heavy steps could be heard in the passage, the key grated in the lock, the door opened and the police officer called Schweik.
→Na chodbě se ozvaly pádné kroky, klíč zarachotil v  zámku, otevřely se dveře a policejní strážník vyvolal Švejkovo jméno.

“Excuse me,” said Schweik chivalrously, “I’ve only been here since twelve o’clock, but this gentleman’s been here since six o’clock this morning.
→"Odpusťte," řekl rytířsky Švejk, já jsem tu teprve od dvanáctí hodin v poledne, ale tenhle pán je tu už od šesti hodin ráno.

And I’m not in any hurry.”
→Já tak nespěchám.

There was no reply to this, but the police officer’s powerful hand dragged Schweik into the corridor, and conveyed him upstairs in silence to the first floor.
→Místo odpovědi vytáhla Švejka na chodbu silná ruka policejního strážníka a mlčky ho vyvedla po schodech do prvního poschodí.

In the second room a commissary of police was sitting at a table. He was a stout gentleman of good-natured appearance. He said to Schweik :
→V druhém pokoji seděl u stolu policejní komisař, tlustý pán bodrého vzezření, který řekl k Švejkovi:

“So you’re Schweik, are you?
→"Tak vy jste tedy ten Švejk?

And how did you get here?”
→A jak jste se sem dostal?"

“As easy as winking,” replied Schweik.
→"Prachobyčejným způsobem," odpověděl Švejk;

“I was brought here by a police officer because I objected to them chucking me out of the lunatic asylum without any lunch.
→"přišel jsem sem v průvodu jednoho pana strážníka, poněvadž jsem si nechtěl dát líbit, aby mne z blázince vyhazovali bez oběda.

What do they take me for, I’d like to know?”
→To je, jako kdyby mne považovali za nějakou odkopnutou holku z ulice:"

“I’ll tell you what, Schweik,” said the commissary affably. “ There’s no reason why we should be cross with you here. Wouldn’t it be better if we sent you to the police headquarters?”
→"Víte co, Švejku," řekl vlídně pan komisař, nač se zde, na Salmovce, máme s vámi zlobit?

“You’re the master of the situation, as they say,” said Schweik contentedly. “From here to the police head- quarters’s be quite a nice little evening stroll.”
→"Vy jste, jak se říká, pravil Švejk spokojeně, pánem situace" projít se na policejní ředitelství teď k večeru je docela příjemná malá procházka,

“I’m glad to find that we see eye to eye in this,” said the commissary cheerfully. “You see how much better it is to talk things over, eh, Schweik?”
→"To jsem rád, že jsme se shodli," pravil vesele policejní komisař, není lepší, když se domluvíme že je to pravda, Švejku?"

“It’s always a great pleasure to me to have a little confab with anyone,” replied Schweik. “I’ll never" forget your kindness to me, your worship, I promise you.”
→"Já se také s každým náramně rád radím," odvětil Švejk, "já vám, věřte mně, pane komisaři, nikdy nezapomenu na vaši dobrotu."

With a deferential bow and accompanied by the police officer he went down to the guard room, and within a quarter of an hour Schweik could have been seen in the street under the escort of another police officer who was carrying under; his arm a fat book inscribed in German : Arrestantenbuch.
→Ukloniv se uctivě, odcházel s policejním strážníkem dolů na strážnici a za čtvrt hodiny bylo již vidět na rohu Ječné ulice a Karlova náměstí Švejka v průvodu druhého policejního strážníka, který měl pod paždí objemnou knihu s německým nápisem Arrestantenbuch.

At the corner of Spálené Street Schweik and his escort met with a crowd of people who were jostling round a placard.
→Na rohu Spálené ulice setkal se Švejk se svým průvodčím s tlupou lidí, kteří se tlačili kolem vyvěšeného plakátu.

“That’s the Emperor’s proclamation to say that war’s been declared,” said the policeman to Schweik.
→"To je manifest císaře pána o vypovězení války," řekl policejní stráník k Švejkovi.

“I saw it coming,” said Schweik, “but in the asylum they don’t know anything about it yet, although they ought to have had it straight from the horse’s mouth, as you might say.”
→"Já to předpovídal," řekl Švejk, "ale v blázinci o tom ještě nic nevědí, ačkoliv by to měli mít z první ruky."

“How do you mean?” asked the policeman.
→"Jak to myslíte?" otázal se policejní strážník Švejka.

“Because they’ve got a lot of army officers locked up there,” explained Schweik, and when they reached a fresh crowd jostling in front of the proclamation, Schweik shouted :
→"Poněvadž je tam zavřenejch mnoho pánů důstojníků," vysvětlil Švejk, a když přišli k nové tlupě tlačící se před manifestem, Švejk vykřikl:

‘ Long live Franz Josef. We’ll win this war ! ’”
→"Císaři Frantikovi Josefovi nazdar! Tuhle vojnu vyhrajme."

Somebody from the enthusiastic crowd banged his hat over his ears and so, amid a regular concourse of people, the good soldier Schweik once more entered the portals of the police headquarters.
→Někdo z nadšeného davu narazil mu klobouk přes uši a  tak za sběhu lidu dobrý voják Švejk vkročil opětně do vrat policejního ředitelství.

“We’re absolutely bound to win this war. Take my word for it, gentlemen,” and with these few remarks Schweik took his leave of the crowd which had been accompanying him.
→"Tuhle vojnu vyhrajem docela určité, opakuji to ještě jednou, pánové!" s těmi slovy rozloučil se Švejk s davem, který ho vyprovázel.