E-BOOKS

Dám vám něco na spaní.
→Ich will Ihnen etwas geben, damit Sie schlafen.

Trápilo by vás to celé hodiny… Musíte prostě usnout, jinak za nic neručím.“
→Das ... das wird noch stundenlang so weitergehen. Sie müssen einfach schlafen, sonst garantiere ich für nichts.«

Neodpovídal jsem. Předklonil jsem se a rukama si zakryl tvář.
→Ich antwortete nicht. Ich beugte mich nach vorn und bedeckte das Gesicht mit den Händen.

Brzy nato se Montgomery vrátil s malou lahvičkou, v níž byla tmavá tekutina.
→Gleich darauf kam er mit einer dunklen Flüssigkeit zurück.

Podal mi ji. Bez námitek jsem ji spolkl a s jeho pomocí jsem ulehl na visutou rohož.
→ Die gab er mir. Ich nahm sie ohne Widerstand, und er half mir in die Hängematte.

Když jsem se probudil, byl už jasný den.
→Als ich aufwachte, war es heller Tag.

Chvilku jsem klidně ležel a hleděl ke stropu nad hlavou.
→Eine Zeitlang blieb ich liegen und starrte auf das Dach über mir.

Krovy byly zhotoveny z lodních ráhen. Pak jsem se otočil a viděl jsem, že na stole mám přichystané jídlo.
→Die Sparren, bemerkte ich, waren aus Schiffsrippen gemacht. Dann drehte ich den Kopf und sah ein Mahl für mich auf dem Tisch bereit.

Pocítil jsem hlad a chtěl jsem se vyškrábat z rohože, ale ta se, jako by můj záměr uhádla předem, převrhla a já se skulil na zem jako zralá hruška.
→Ich merkte, daß ich hungrig war, und wollte aus der Hängematte herausklettern; sie kam meiner Absicht zuvor, drehte sich um, und ich landete auf allen vieren auf dem Boden.

Vstal jsem z podlahy a posadil se ke stolu.
→Ich stand auf und setzte mich an den Tisch.

Hlava mě bolela k prasknutí. Včerejší události se mi zpočátku vybavovaly jen matně.
→Ich hatte ein Gefühl der Schwere im Kopf und zunächst nur die unbestimmteste Erinnerung an die Dinge, die am Abend vorher geschehen waren.

Nezaskleným oknem vál čerstvý ranní vánek, který způsobil, že jsem se po jídle cítil jako spokojené, nasycené zvíře.
→Die Morgenbrise blies erfrischend durch das Fenster, und das Frühstück vermehrte die Empfindung physischen Behagens.

Náhle se za mými zády otevřely dveře vedoucí do dvora.
→Plötzlich öffnete sich die Tür hinter mir, die innere Tür, die in den ummauerten Hof führte.

Obrátil jsem se a spatřil Montgomeryho.
→ Ich wandte mich und sah Montgomerys Gesicht.

„Jak je vám?“ zajímal se. „Já mám hrozně práce,“ omluvil se a zavřel za sebou dveře.
→ »In Ordnung?« fragte er. »Ich hab' furchtbar viel zu tun.« Und er schloß die Tür wieder.

Později jsem zjistil, že je zapomněl zamknout.
→Nachher entdeckte ich, daß er sie zu versperren vergessen hatte.

Pak mi před očima vytanul výraz jeho tváře ze včerejšího večera.
→Dann besann ich mich auf seinen Gesichtsausdruck am Abend vorher,

To mi znovu pomohlo, abych si vybavil všechno, co jsem zažil.
→ und damit wurde die Erinnerung an alles, was ich erlebt hatte, wieder ganz klar.

Vzpomněl jsem si i na svůj strach, a vtom jsem ze dvora uslyšel zakvílení.
→Gerade, als ich wieder Furcht empfand, hörte ich einen Schrei von drinnen.

Tentokrát to však už nebyl nářek pumy.
→Aber diesmal war es nicht der Schrei eines Pumas.

Odložil jsem poslední sousto a zaposlouchal se.
→Ich legte den Bissen nieder, den ich eben an die Lippen führte, und horchte.

Vůkol však panovalo ticho, rušené jen ševelením jarního vánku.
→Stille – nur die Morgenbrise flüsterte.

Málem jsem se začal domnívat, že mám sluchové halucinace.
→Ich dachte also, meine Ohren hätten mich getäuscht.

Pustil jsem se znovu do jídla, ale nastražil jsem uši. Pak jsem zaslechl jiný zvuk, velmi tichý a hluboký.
→Nach einer langen Pause begann ich wieder zu essen, war aber immer noch gespannt. Dann hörte ich etwas anderes, sehr schwach und leise;

Seděl jsem bez hnutí. Ačkoliv to bylo nezřetelné, rozrušilo mě to daleko silněji než všechno, co jsem až dosud za touto zdí zaslechl.
→dennoch wühlte es mich tiefer auf als alles, was ich bisher von den Greueln hinter der Mauer gehört hatte.

Tentokrát se o těchto tlumených zvucích nedalo pochybovat – bylo to sténání, v němž zazníval vzlykot, úzkost i bolest.
→Diesmal war ein Irrtum über die dumpfen, gebrochenen Töne nicht möglich, ebensowenig ein Zweifel über ihren Ursprung; denn es war ein Stöhnen, das von Schluchzen und qualvollem Keuchen unterbrochen wurde.

Teď však nesténalo zvíře, ale trýzněný člověk!
→Diesmal war es kein Tier. Es war ein menschliches Wesen auf der Folter.

Když jsem si to uvědomil, vstal jsem, třemi kroky přešel svůj pokoj, vzal jsem za klidu vnitřních dveří a otevřel je dokořán.
→Und als mir das klar war, stand ich auf, war in drei Schritten durchs Zimmer, faßte den Griff der Tür zum Hof und stieß sie auf.

„Prendicku, stůjte, k sakru!“ vykřikl Montgomery.
→»Prendick, Mann! Halt!« rief Montgomery dazwischenspringend.

Velký pes vyděšeně štěkal a vyl.
→Ein erschreckter Hund bellte auf und knurrte.

V jedné nádobě jsem zahlédl sraženou červenou krev.
→ Ich sah Blut in der Abflußrinne, teils braun, teils scharlachrot, Cítil jsem zápach karbolky.
→und ich roch den eigentümlichen Geruch der Karbolsäure.

Pak jsem otevřenými dveřmi zahlédl v příšeří cosi, co bylo pevně přivázáno k dřevěnému trámu – bylo to zjizvené, zkrvavené a ovázané.
→Dann sah ich durch eine offene Tür im gedämpften Licht eine unförmige Masse, die mühsam auf ein Rahmenwerk gebunden war: vernarbt, rot und bandagiert.

A nakonec to vše zatlačila do pozadí pobledlá a výhružná Moreauova tvář.
→Und dann erschien, diesen Anblick verdeckend, das Gesicht des alten Moreau, weiß und furchtbar.

Okamžitě mi sevřel rameno rudě potřísněnou rukou, prudce mě strhl k zemi a odhodil zpátky do mého pokoje.
→Im Nu hatte er mich mit einer Hand, die rot besudelt war, an der Schulter gefaßt, herumgedreht und kopfüber in mein Zimmer zurückgeschleudert.

Nadzvedl mě, jako bych byl malé dítě.
→Er hob mich hoch, als wäre ich ein kleines Kind.

Dopadl jsem jak dlouhý tak široký na podlahu.
→Ich fiel zu Boden,

Přibouchl za mnou dveře a jeho tvář, znetvořená zlostí, zmizela.
→und die Tür schlug zu und verbarg mir sein erregtes und verzerrtes Gesicht.

Pak jsem slyšel, že se otočil klíč v zámku, a Montgomeryho nadávky.
→Dann hörte ich, wie der Schlüssel im Schloß gedreht wurde und Montgomery schimpfte.

„Zničí mou celoživotní práci!“ rozkřikl se doktor Moreau.
→»Die Arbeit eines Lebens ruinieren!« hörte ich Moreau sagen.

„Nechápu to,“ omlouval se Montgomery. Pak ještě cosi dodal, ale tomu jsem už nerozuměl.
→»Er versteht nichts«, sagte Montgomery, und noch anderes, was nicht zu hören war.

„Nemám času nazbyt,“ prohlásil Moreau. Nic víc jsem už neslyšel.
→»Ich habe jetzt keine Zeit«, sagte Moreau. Den Rest hörte ich nicht.

Vstal jsem. Třásl jsem se jako osika. V hlavě mi chaoticky vířily hrozné předtuchy.
→ Ich stand auf und zitterte; mein Geist wurde von den furchtbarsten Ahnungen durchzuckt.

Uvažoval jsem o tom, zda se dá vivisekce provádět i na lidech.
→War es möglich, dachte ich, daß Moreau Menschen vivisezierte?

Tato otázka mě zasáhla jako blesk z čistého nebe.
→Die Frage traf mich wie ein Blitz aus heiterem Himmel.

Nejasná úzkost se změnila v konkrétní poznání, že jsem se ocitl v ohrožení.
→ Und plötzlich verdichtete sich das Grauen in meiner Seele zu einer lebhaften Empfindung der Gefahr, in der ich mich befand.

- XI -

Štvanice na člověka
→ Die Jagd auf den Menschen

Napadlo mě, že venkovní dveře mého pokoje jsou stále ještě otevřené, což podpořilo moji bláhovou touhu uprchnout z tohoto místa.
→Mir fiel ein, daß die äußere Tür meines Zimmers noch offenstand, was meine Hoffnung auf Rettung unvernünftig belebte.

Byl jsem nyní skálopevně přesvědčen, že doktor Moreau prováděl vivisekci na lidské bytosti.
→Ich war jetzt überzeugt, absolut überzeugt, daß Moreau ein menschliches Wesen viviseziert hatte.

Od té doby, co jsem poprvé zaslechl jeho jméno, jsem si v duchu spojoval bizarní zvířecí vzhled obyvatel ostrova s jeho hrůznými skutky.
→ Die ganze Zeit über, seit ich seinen Namen gehört hatte, hatte ich versucht, das groteske Tiertum der Insulaner mit seinen Greueln in Verbindung zu bringen;

Teď jsem to všechno spatřil na vlastní oči.
→und jetzt, meinte ich, durchschaute ich alles.

Znovu jsem si vzpomněl na jeho pokusy s transfúzí krve.
→Moreaus Werke über Blutübertragung fielen mir wieder ein.

Tvorové, které jsem potkal, byli obětí jakéhosi zrůdného pokusu!
→Diese Geschöpfe, die ich gesehen hatte, waren die Opfer eines scheußlichen Experiments!

Ti bídáci mě chtěli zadržet a oklamat. Tvářili se, že mi důvěřují, jen proto, že mi určili osud mnohem horší než smrt.
→Diese elenden Schurken hatten mich nur zurückhalten wollen, um mich mit ihrem gespielten Vertrauen zu ködern, und mir dann ein furchtbareres Schicksal zu bereiten als der Tod,

Nejprve mě chtěli podrobit mučení a pak mi připravit největší potupu, kterou si člověk může představit – vyhnat mě jako podřadného tvora, jako divou zvěř, mezi přízračnou smečku ostatních ztracenců.
→ mit Qualen und der scheußlichsten Erniedrigung, die denkbar war – um mich, eine verlorene Seele, ein Tier, den anderen ihrer Kreaturen hinzuzufügen.

Rozhlížel jsem se kolem sebe, jestli bych nenašel nějakou zbraň.
→ Ich sah mich nach einer Waffe um.

Nikde nic. Pak mi bleskl hlavou nápad. Překotil jsem křeslo, zapřel se nohou a utrhl jedno z jeho opěradel.
→Nichts. Dann drehte ich in einer Eingebung den Schiffsstuhl um, setzte den Fuß darauf und riß die Seitenlatte herunter.

Náhodou z něj zůstal trčet hřebík, a tak tato nevinná zbraň přece jen začala vypadat hrozivěji.
→Zufällig bekam ich mit dem Holz einen Nagel heraus, der darinsteckte und der lächerlichen Waffe eine Spur von Gefährlichkeit verlieh.

Venku se ozvaly kroky. Prudce jsem otevřel dveře. Stál tam Montgomery.
→Ich hörte draußen Schritte und stieß die Tür schnell und heftig auf. Montgomery stand keinen Meter davon entfernt.

Právě se chystal zamknout.
→ Er hatte die äußere Tür verschließen wollen.

Zvedl jsem svou improvizovanou zbraň a rozmáchl se s ní proti jeho obličeji.
→Ich hob meine Nagelstange und schlug gegen sein Gesicht,

Montgomery uskočil.
→aber er sprang zurück.

Chvíli jsem váhal, ale pak jsem se otočil a vyběhl za roh domu.
→ Ich zögerte einen Moment, dann wandte ich mich und floh um die Hausecke.

„Počkejte! Prendicku!“ slyšel jsem jeho překvapené volání. „Nedělejte hlouposti!“
→ »Prendick! Mensch!« hörte ich ihn erstaunt rufen. »Seien Sie kein alberner Esel, Mann!«

Ještě chvíli, říkal jsem si, a zamkl by mě uvnitř jako pokusného králíka odsouzeného k strašlivému osudu.
→Noch eine Minute, dachte ich, und er hätte mich eingeschlossen, meinem Schicksal ausgeliefert wie die Versuchstiere an einer Klinik.

Montgomery se vynořil za protějším rohem a stále na mě pokřikoval.
→Er kam um die Ecke herum, denn ich hörte ihn »Prendick!« rufen.

Pak se za mnou rozběhl. Tentokrát jsem vyrazil jako smyslů zbavený severovýchodním směrem.
→Dann begann er, mir nachzulaufen, wobei er mir allerlei zurief.Diesmal lief ich blind nach Nordosten, in eine andere Richtung als bei meinem ersten Ausflug.

Běžel jsem úprkem k mořskému břehu, a když jsem se ohlédl, spatřil jsem, že s Montgomerym běží i jeho pomocník.
→Einmal blickte ich, als ich so den Strand hinauflief, über die Schulter zurück und sah Montgomerys Diener.

Chvatně jsem zatočil do stráně vzhůru. Pak jsem zamířil podél skalnatého údolí, po obou stranách porostlého hustými křovinami, k východu.
→ Ich rannte wütend den Hang hinauf, hinüber, und wandte mich dann nach Osten, in ein felsiges Tal, das auf beiden Seiten mit Gebüsch gesäumt war.

Uběhl jsem asi míli. Namáhavě jsem oddechoval, do uší mi tepalo prudce bušící srdce.
→Ich lief vielleicht eine Meile ununterbrochen; mein Atem flog und das Blut pochte mir in den Ohren.

Když už jsem neslyšel Montgomeryho ani jeho sluhu a byl jsem na pokraji vyčerpání, ostře jsem ještě změnil směr k moři a ukryl se do hustého rákosí.
→Als ich nichts mehr von Montgomery und seinem Diener hörte, schlug ich, da ich mich der Erschöpfung nahe fühlte, einen scharfen Haken, nach dem Strande zu, wie mir schien, und legte mich im Schutz eines Rohrgebüsches nieder.

Tam jsem zůstal dlouho. Bál jsem se pohnout, bál jsem se pomyšlení na to, že bych měl něco podniknout.
→Dort blieb ich lange Zeit, zu ängstlich, um mich zu rühren, ja zu ängstlich, um einen Aktionsplan zu entwerfen.

Pod zářícím sluncem tiše oddechovala ospalá krajina. Bylo slyšet jen pištění několika komárů, kteří si mě všimli.
→Die Sonne brannte hernieder, und um mich herum, in dieser wilden Landschaft, herrschte Stille; das einzige Geräusch in meiner Nähe war das dünne Summen einiger kleiner Mücken, die mich entdeckt hatten.

Současně jsem rozeznal i jiné ospalé oddechování – přelévání mořských vln na pobřeží.
→Dann wurde ich mir eines schläfrigen Schalles bewußt, der wie tiefes Atmen klang – das Rauschen des Meeres auf dem Strande.

Asi za hodinu jsem zaslechl, jak mě ze severního směru z velké dálky volá Montgomery.
→Nach etwa einer Stunde hörte ich Montgomery weit im Norden meinen Namen rufen.

Začal jsem znovu uvažovat, co budu dělat. Domníval jsem se, že na ostrově žijí jen dva vivisektoři a jejich zvířecí oběti.
→Darüber begann ich an einen Aktionsplan zu denken. Wie ich jetzt meinte, war diese Insel nur von diesen zwei Vivisektoren und ihren Opfern bewohnt.

Nebylo pochyb o tom, že mohli některé z těch tvorů donutit, aby jim sloužili proti mně, kdyby toho bylo zapotřebí.
→Ein paar von denen konnten sie, wenn es nötig werden sollte, ohne Zweifel dazu zwingen, sie bei meiner Verfolgung zu unterstützen.

Věděl jsem, že Moreau i Montgomery nosí revolvery.
→ Ich wußte, sowohl Moreau wie Montgomery hatten Revolver;

Já jsem byl beze zbraně, když nepočítám ten kousek dřeva s trčícím hřebíkem, ale ten se nevyrovnal ani pořádné holi.
→und abgesehen von einer schwachen Tannenholzlatte, die mit einem kleinen Nagel beschlagen war – einem Spottbild von einer Keule –, war ich unbewaffnet.

Klidně jsem ležel na stejném místě, až jsem dostal žízeň a hlad.
→So blieb ich liegen, wo ich lag, bis ich an Essen und Trinken denken mußte.

V témž okamžiku jsem si uvědomil, v jak beznadějném postavení se nacházím.
→Und in dem Moment ging mir die wirkliche Hoffnungslosigkeit meiner Lage auf.

Nevěděl jsem, jak bych si mohl opatřit něco k jídlu.
→Ich wußte nicht, wie ich etwas zu essen bekommen sollte;

Mé botanické vědomosti byly příliš chatrné na to, abych dokázal rozpoznat jedlé kořínky nebo plody.
→ich verstand auch zuwenig von Botanik, um irgendwelche eßbare Wurzeln oder Früchte zu entdecken.

Neměl jsem ani žádné pomůcky, abych si mohl nachytat králíky, kteří žili na ostrově.
→Ich hatte auch kein Hilfsmittel, um die paar Kaninchen auf der Insel zu fangen.

Čím déle jsem přemýšlel o svých neradostných vyhlídkách, tím mi připadaly bezvýchodnější.
→ Je mehr ich meine Lage bedachte, um so trostloser erschien sie mir.

Nakonec jsem ve svém zoufalství začal uvažovat o zvířecích lidech, se kterými jsem se tu setkal.
→Schließlich fielen mir in meiner Verzweiflung die Tiermenschen ein, denen ich begegnet war.

V duchu jsem přemítal o všech, s nimiž jsem zatím přišel do styku. Odhadoval jsem, který z nich by mi mohl pomoct.
→Nacheinander besann ich mich auf alle, die ich gesehen hatte, und versuchte, mich daran zu erinnern, ob einer so ausgesehen hatte, als würde er mir vielleicht helfen.

Pak jsem zaslechl psí štěkot a objevilo se nové nebezpečí.
→Dann hörte ich plötzlich einen Hetzhund bellen, und damit wurde mir eine neue Gefahr bewußt.

Rozmýšlel jsem se jen chvíli, mohli mě totiž snadno objevit.
→Ich nahm mir wenig Zeit zum Denken, sonst hätten sie mich da gefangen.

Proto jsem popadl hůl a rychle vyběhl ze svého úkrytu směrem, kde hučelo moře.
→Ich raffte meine Nagellatte auf und stürzte aus meinem Versteck jäh in Richtung Meer.

Vzpomínám si na shluk pichlavých rostlin s trny, které bodaly jako perořízky.
→Ich entsinne mich eines Gebüsches dorniger Pflanzen mit Stacheln, die wie Federmesser stachen.

Zbrocený krví a v roztrhaných šatech jsem se ocitl na výběžku malé zátoky, jež se otevírala k severu.
→Ich kam blutend und mit zerrissenen Kleidern zu einer kleinen Bucht, die sich nach Norden öffnete.

Bez zaváhání jsem rovnou skočil do vln. Brodil jsem se po kolena ve vodě zátokou, až jsem se dobral k malému potůčku.
→Ich ging, ohne eine Minute zu zögern, geradewegs ins Wasser und stand gleich darauf knietief in einer schwachen Strömung.

Konečně jsem se vydrápal na jeho břeh. V uších mi hučelo. Ukryl jsem se v hustém kapradí a očekával věci příští.
→Ich kletterte schließlich auf dem westlichen Ufer wieder heraus und kroch, während mir das Herz laut schlug, in ein Farndickicht, um den Ausgang abzuwarten.

Slyšel jsem opět psa – byl sám –, který se ke mně blížil a štěkal, jakmile dorazil k trnitému houští.
→Ich hörte den Hund – es war nur einer – näher kommen und bellen, als er die Dornen erreichte.

Nic jiného nebylo slyšet a já jsem už málem začal doufat, že jsem svým nepřátelům unikl.
→Dann hörte ich nichts mehr und begann zu glauben, daß ich entkommen war.

Čas plynul a všude stále panovalo ticho, takže jsem po hodině bezpečí znovu nabyl ztracené odvahy.
→Die Minuten vergingen, die Zeit zog sich hin, und schließlich begann mir nach einer Stunde der Sicherheit der Mut zurückzukehren.

Tehdy už jsem se necítil tak vyděšený a zoufalý, neboť jsem překročil jistou hranici hrůzy a beznaděje.
→Mittlerweile war ich nicht mehr sehr in Angst und fühlte mich nicht mehr so elend. Denn ich hatte gleichsam die Grenze des Schreckens und der Verzweiflung überschritten.

Byl jsem si vědom toho, že můj život je u konce, a to pomyšlení mi dodávalo sílu k čemukoliv.
→ Ich fühlte jetzt, daß mein Leben praktisch verloren war, und dieses Gefühl machte mich fähig, alles zu wagen.

Dokonce jsem si ve skrytu duše přál setkat se s doktorem Moreauem tváří v tvář.
→Ich hatte sogar den Wunsch, von Angesicht zu Angesicht mit Moreau zusammenzutreffen.

Když jsem se brodil vodou, napadlo mě, že existuje přinejmenším jedna možnost, jak mučení uniknout – nikdo mi přece nemůže zabránit, abych se neutopil.
→ Und ich entsann mich, daß mir wenigstens noch ein Weg der Flucht vor der Qual offenblieb – sie konnten mich nicht gut daran hindern, mich selbst zu ertränken.

Mnoho nechybělo a odhodlal jsem se k tomu, ale pocítil jsem nepochopitelnou neosobní touhu dovědět se, jak tohle dobrodružství skončí.
→ Ich hatte beinahe Lust, mich zu ertränken, aber ein merkwürdiger Wunsch, das Abenteuer zu Ende zu sehen, ein wunderliches Zuschauerinteresse an mir selber hielten mich zurück.

Natáhl jsem rozbolavělé nohy a ruce plné škrábanců od pichlavých trnů. Díval jsem se do korun stromů nad hlavou.
→Ich streckte meine Glieder, die von den Dornenstichen wund waren, aus, und blickte um mich auf die Bäume;

Náhle se z jejich zelených obrysů přímo proti mně vynořila černá tvář, která mě pozorovala.
→und plötzlich fiel mein Auge auf ein schwarzes Gesicht, das mich beobachtete.

Viděl jsem, že je to onen tvor připomínající opici, jehož jsem zahlédl, když jsme přirazili se člunem ke břehu.
→Ich sah, daß es das affenartige Geschöpf war, das dem Boot am Strand entgegengekommen war.

Držel se kmene palmy. Popadl jsem hůl, vstal jsem a postavil jsem se proti němu.
→Der Kerl hing am schrägen Stamm einer Palme. Ich griff nach meinem Stock und sprang vor ihm auf.

Zadrmolil rychle: „Vy, vy, vy…“ Ničemu jinému jsem zpočátku nerozuměl.
→Er begann zu schwatzen. »Du, du, du«, war alles, was ich zunächst verstehen konnte.

Najednou seskočil na zem, prudce rozhrnul listí a zvědavě si mě prohlížel.
→Plötzlich ließ er sich vom Baum fallen, bog die belaubten Zweige auseinander und starrte mich neugierig an.

K tomuto tvorovi jsem necítil takový odpor jako k ostatním zvířecím lidem.
→Ich fühlte diesem Geschöpf gegenüber nicht den gleichen Widerwillen, den ich bei meinen Begegnungen mit den anderen Tiermenschen empfunden hatte.

„Vy,“ pronesl najednou, „ve člunu.“
→»Du«, sagte er, »im Boot.«

Byl to člověk, přinejmenším takový člověk jako Montgomeryho pomocník, protože uměl mluvit.
→Also war er ein Mensch – wenigstens ebensosehr Mensch wie Montgomerys Diener –, denn er konnte reden.

„Ano,“ řekl jsem, „přijel jsem ve člunu. Z lodi.“
→»Ja«, sagte ich, »ich bin im Boot gekommen. Vom Schiff.«

„Á!“ vyrazil a jeho blyštivé, těkavé oči si mě zvědavě prohlížely od hlavy k holi, kterou jsem držel v ruce, k odraným šatům i ke škrábancům a odřeninám, které jsem nasbíral v trní.
→»Oh!« sagte er, und seine glänzenden, rastlosen Augen musterten mich, meine Hände, den Stock, den ich trug, meine Füße, die zerfetzten Stellen an meinem Rock und die Schnitte und Schrammen, die ich von den Dornen davongetragen hatte.

Zdálo se, že ho to zaujalo. Znovu pohlédl na mé prsty. Zvedl ruku a začal zvolna počítat:
→Ihn schien etwas zu verwirren. Seine Augen glitten auf meine Hände zurück. Er hob seine eigene Hand und zählte langsam:

„Jedna, dva, tři, čtyři, pět.“ Nechápal jsem, co to má znamenat.
→»Eins, zwei, drei, vier, fünf – eh?« Ich begriff noch nicht, was er meinte.

Až později jsem zjistil, že většina zvířecích lidí měla znetvořené ruce, některým scházely i tři prsty.
→Später sollte ich entdecken, daß ein großer Teil dieser Tiermenschen entstellte Hände hatte, denen bisweilen bis zu drei Finger fehlten.

Jeho slova jsem ale teď považoval za jakýsi pozdrav, a proto jsem po něm všechno zopakoval.
→Da ich aber damals glaubte, dies sei ein Gruß, so tat ich das gleiche.

Spokojeně na mě vycenil zuby. Pak se rychlým, neklidným pohledem rozhlédl po okolí. Prudce se otočil a zmizel. Er machte eine rasche Bewegung und verschwand.
→ Er grinste mit ungeheurer Befriedigung. Dann wanderte sein schneller, schweifender Blick wieder umher.

Na místě, kde stál, zašustilo kapradí a všechno bylo jako dřív.
→Die Farne schlugen da, wo er gestanden war, zusammen.

Rozhrnul jsem houští a s úžasem se díval, jak se vesele pohupuje na tenké liáně, která visela z hustého větvoví stromů.
→Ich folgte ihm und war erstaunt, ihn mit seinem dürren Arm an einem Strick von Schlingpflanzen schwingen zu sehen, der aus dem Laub oben niederhing.

Byl otočen zády ke mně.
→ Er wandte mir den Rücken zu.

„Hej!“ zavolal jsem na něj.
→»Hallo!« sagte ich.

Seskočil na zem a zůstal přede mnou stát.
→Er landete mit einem wirbelnden Sprung auf dem Boden und stand vor mir.

„Pověz mi,“ oslovil jsem ho, „kde můžu sehnat něco k jídlu?“
→ »Höre«, fragte ich, »wo kann ich etwas zu essen bekommen?«

„Jídlo?“ opakoval po mně. „Lidská potrava nedaleko. U chatrčí.“ Znovu obrátil pohled ke spleti lián.
→»Essen!« sagte er. »Essen Menschennahrung jetzt.« Und seine Blicke schweiften wieder zu der Lianenschaukel. »Bei den Hütten.«

„Kde jsou ty chatrče?“
→»Aber wo sind die Hütten?«

„Á?“
→»Oh!«

„Jsem tu teprve krátce,“ vysvětlil jsem.
→»Ich bin neu hier, weißt du.«

Po těchto slovech se otočil a rychle vyrazil.
→Da drehte er sich um und ging mit schnellem Schritt davon.

Všechny jeho pohyby byly neuvěřitelně mrštné.
→Alle seine Bewegungen waren merkwürdig rasch.

„Za mnou!“ ohlédl se na mě přes rameno. Následoval jsem ho, protože jsem byl zvědavý, jak to všechno dopadne.
→»Komm mit«, sagte er. Ich ging mit ihm, um das Abenteuer zu Ende zu führen.

Domníval jsem se, že míříme k nějaké vesnici, kde on a ostatní zvířecí lidé bydlí.
→Ich dachte mir, die Hütten, wo er und andere vom Tiervolk wohnten, wären primitive Behausungen.

Snad se ke mně budou chovat přátelsky, třeba objevím nějaký záchytný bod, který mi pomůže je pochopit.
→ Ich würde die Tiermenschen vielleicht freundlich gesinnt finden, könnte vielleicht von ihrem Geist Besitz ergreifen.

Neměl jsem tušení, nakolik zapomněli na svou lidskou podstatu, kterou jsem jim připisoval.
→Ich wußte noch nicht, wie weit sie das menschliche Erbe vergessen hatten, das ich ihnen zuschrieb.

Můj opičí průvodce klusal vedle mě. Ruce mu volně visely podél těla, spodní čelist trčela dopředu.
→Mein affenartiger Begleiter trabte neben mir her; seine Hände hingen nieder, sein Kiefer war vorgeschoben.

V duchu jsem uvažoval, zda má nějakou paměť.
→Ich fragte mich, wie es wohl um sein Gedächtnis bestellt sein mochte.

„Jak dlouho jsi na ostrově?“ zeptal jsem se ho.
→ »Wie lange bist du schon auf dieser Insel?« fragte ich.

„Jak dlouho?“ řekl po mně.
→»Wie lange?« sagte er.

Opakoval jsem svou otázku, a on zvedl tři prsty. Projevoval se skoro jako idiot.
→Und nachdem ich die Frage wiederholt hatte, hielt er drei Finger hoch. Das Geschöpf war nicht viel mehr als ein Idiot.

Pokoušel jsem se zjistit, zda chápe, co mi vlastně sdělil, ale zdálo se mi, že ho tím obtěžuju.
→Ich versuchte herauszubekommen, was er damit meinte, und anscheinend bereitete ihm das große Pein.

Po jedné či dvou otázkách najednou odskočil stranou a natáhl ruku po jakémsi ovoci, které viselo na stromě.
→Nach noch einer oder zwei Fragen lief er plötzlich von mir weg und sprang nach einer Frucht, die von einem Baume hing.

Utrhl hrst trnitých lusků, vykročil dál a pochutnával si na jejich obsahu.
→Er riß eine Handvoll stachliger Hülsen herunter und ging essend weiter.

Sledoval jsem ho s uspokojením, protože jsem aspoň viděl, co bych mohl jíst.
→Das sah ich mit Befriedigung, denn nun wußte ich, wo Nahrung zu finden war.

Položil jsem mu ještě několik dalších otázek, ale jeho drmolení mi na ně nedávalo odpověď.
→ Ich versuchte es noch mit ein paar anderen Fragen, aber er schnatterte rasche Antworten, die meinen Fragen oft ganz entgegenliefen.

Některé snad měly jakýsi smysl, jiné připomínaly žvatlání papouška.
→Ein paar paßten, andere waren wie von einem Papagei.

Tento nevšední zážitek mě natolik zaujal, že jsem ani nevěnoval pozornost, kudy nás vede cesta.
→Ich beobachtete meinen Begleiter so scharf, daß ich kaum auf den Pfad achtete, dem wir folgten.

Najednou jsme došli ke skupině zuhelnatělých hnědých stromů. Pak jsme se ocitli u místa pokrytého nažloutlým příkrovem, z něhož vycházel čpavý dým, který mě štípal do nosu i do očí.
→Plötzlich kamen wir zu Bäumen, die ganz verkohlt und braun waren, und dann in eine öde, kahle Gegend, die mit gelbweißer Inkrustation bedeckt war, über die beißender Rauch trieb.

Za holou skálou po své pravici jsem zahlédl modrou mořskou hladinu.
→Zu unsrer Rechten sah ich über einem nackten Felsrücken die blaue Fläche des Meeres.

Stezka prudce zatáčela do úzkého údolí a vinula se mezi dvěma nahromaděnými balvanovitými masivy černé lávy.
→Der Pfad wand sich plötzlich in eine enge Schlucht, zwischen knotigen Massen schwärzlicher Lava hindurch.

Vstoupili jsme mezi ně.
→Dahinein gingen wir.

Neviděl jsem pořádně na cestu, neboť jsem byl ještě oslněn slunečním světlem, které se odráželo od sírové žluti země.
→Der Gang wirkte nach dem blendenden Sonnenlicht und dem Widerschein vom schwefligen Boden außerordentlich dunkel.

Skaliska byla příkrá a nahuštěná těsně vedle sebe.
→Die Wände ragten steil empor, der Pfad wurde immer enger.

Před očima se mi míhaly zelené a karmínové skvrny.
→Grüne und rote Flecken schwammen mir vor den Augen.

Můj průvodce se náhle zastavil.
→Mein Führer stand plötzlich still.

„Doma,“ pronesl a zůstal stát před černým jícnem propasti. Zpočátku jsem nemohl nic rozeznat.
→»Zu Hause«, sagte er, und ich stand auf dem Boden eines Schlundes, der mir erst absolut finster erschien.

Slyšel jsem jen jakési zvláštní zvuky. Cítil jsem nepříjemný pach, charakteristický pro špatné udržované opičí klece.
→Ich hörte einige seltsame Geräusche und rieb mir mit den Knöcheln der linken Hand die Augen. Ich wurde mir eines üblen Geruchs bewußt, der an einen schlecht gereinigten Affenkäfig erinnerte.

Vzadu ústilo skalisko znovu na volné prostranství, porostlé bujnou prosluněnou vegetací. Do středu sluje vnikal úzkým otvorem kužel světla.
→ Im Hintergrund öffnete sich der Fels wieder auf einen sanften Hang sonnenbeleuchteten Grüns, und zu beiden Seiten drang das Licht durch einen engen Schacht in das Dunkel.


-XII-

Mluvčí Zákona
→Die Sprecher des Gesetzes

Pak se cosi chladného dotklo mé ruky.
→Dann berührte etwas Kaltes meine Hand.

Prudce jsem sebou trhl a těsně vedle sebe jsem spatřil narůžovělého tvora, který se díky svému zbarvení nejspíš podobal malému dítěti staženému z kůže.
→Ich fuhr heftig zusammen und sah dicht vor mir ein blaßrosa Wesen, das den Eindruck eines gescholtenen und verschüchterten Kindes machte.

Stvoření připomínalo některými svými vzdálenými znaky lenochoda, mělo stejně nízké čelo a pomalé pohyby.
→Das Geschöpf hatte die milden, aber abstoßenden Züge eines Faultiers, dieselbe niedere Stirn und die langsamen Bewegungen.

Když si mé oči zvykly na šero panující všude kolem, rozhlédl jsem se.
→Als sich meine Augen an die Dunkelheit gewöhnt hatten, sah ich deutlicher.

Malý tvor podobný lenochodovi stál a upřeně mě pozoroval.
→Das kleine faultierartige Geschöpf stand da und starrte mich an.

Můj průvodce zmizel. Ocitl jsem se v průrvě mezi vysokými lávovými skalisky, v trhlině mezi jejich ztuhlými jazyky.
→Mein Führer war verschwunden. Ich befand mich in einem Gang zwischen hohen Lavamauern;

Na obou stranách se v neproniknutelném šeru krčily neuměle postavené příbytky z mořské trávy, rákosí a palmových vějířů.
→auf beiden Seiten bildeten geflochtene Seegrasmatten, Palmenfächer und Rohre, die gegen den Felsen lehnten, rohe und undurchdringlich dunkle, höhlenartige Verschlage.

Cesta, vinoucí se strží směrem vzhůru, byla asi jen tři yardy široká.
→Der Weg, der sich dazwischen die Schlucht hinaufwand, war kaum drei Ellen breit

Byla poházená hnijícími zbytky ovoce a jinými odpadky, a to bylo příčinou nepříjemného zápachu.
→und mit Haufen von faulendem Fruchtmark und anderem Abfall bestreut. Daher stammte also der unangenehme Gestank.

Malý růžový lenochod na mě udiveně mžoural. U otvoru nejbližší chýše se znovu objevil opičí muž a pokynul mi, abych vstoupil dovnitř.
→Das kleine rosige Faultiergeschöpf blinzelte mich noch an, als mein Affenmensch wieder erschien und mir winkte.

Poslechl jsem a z jednoho příbytku o kus dál vylezl ještě jeden loudavý netvor. Jako nejasná silueta zůstal stát v jasně zeleném světle a upíral na mě svůj pohled.
→ Unterdessen kroch ein schwerfälliges Ungeheuer aus einer der Höhlen weiter oben in dieser seltsamen Straße, und da stand es nun vor dem hellen Grün im Hintergrund und starrte mich an.

Váhal jsem. Měl jsem sto chutí utéct stejnou cestou, kterou jsem přišel. Pak jsem se však rozhodl, že prožiju své dobrodružství až do konce, popadl jsem hůl s hřebíkem a vlezl do malé zapáchající chatrče za svým průvodcem.
→ Ich zögerte – hatte beinahe Lust, den Weg, den ich gekommen war, zurückzustürzen – und dann faßte ich, entschlossen, das Abenteuer zu Ende zu führen, meinen Nagelstock etwa in der Mitte und folgte meinem Führer nach in das kleine übelriechende Loch.

Otevřel se přede mnou polokruhovitý prostor, podobný přepůlenému úlu. U paty skály, která tvořila vnitřní stěnu, se válela hromada všemožného ovoce a kokosových ořechů.
→Es war ein Raum von der Form eines halben Bienenkorbs, und gegen die Felsmauer an der Innenseite war ein Haufen verschiedener Früchte, Kokosnüsse und anderes aufgeschichtet.

Na zemi stálo několik hrubě opracovaných nádob z lávového kamene a ze dřeva, jedna z nich byla postavena na ledabyle stlučeném stole.
→Einige plumpe Gefäße aus Lava und Holz standen am Boden umher, eins auch auf einem rohgezimmerten Schemel.

Oheň jsem neviděl. V nejtmavším rohu chatrče seděl beztvarý černý chuchvalec, který cosi zahučel.
→Feuer gab es keines. Im dunkelsten Winkel der Hütte saß eine unförmige, dunkle Masse, die »He!« grunzte,

Když jsem vešel dovnitř, opičí muž stál v matném světle dopadajícím sem otvorem dveří a podával mi rozštípnutý kokosový ořech. Odplížil jsem se do druhého kouta a přikrčil se na bobek. Vzal jsem si ořech a začal ho hryzat.
→ als ich hereinkam, und mein Affenmensch stand im schwachen Licht der Tür und hielt mir eine gespaltene Kokosnuß hin, als ich in den anderen Winkel kroch und mich hinhockte.

Snažil jsem se pokud možno zachovat klid, i když jsem se třásl v nesnesitelně stísněném brlohu po celém těle.
→ Ich nahm sie und begann trotz meiner Angst und der fast unerträglichen Stickigkeit der Höhle so heiter wie möglich daran zu nagen.

K otvoru chýše se přikolébal malý růžový lenochod.
→Das kleine rosige Faultierwesen stand in der Öffnung der Hütte

Za ním stál ještě jakýsi tvor se šedavým obličejem a svítícíma očima a nakukoval přes jeho rameno dovnitř.
→ und noch ein anderes Geschöpf mit einem grauen Gesicht und glänzenden Augen starrte ihm über die Schulter.

„Jo!“ ozvalo se ze záhadné hromady proti mně.
→»He!« tönte es aus dem geheimnisvollen Haufen gegenüber.

„Je to člověk! Je to člověk!“ drmolil můj průvodce. „Člověk, člověk jako já!“
→»Es ist ein Mensch! Es ist ein Mensch!« schwätzte mein Führer. »Ein Mensch, ein Mensch, ein lebendiger Mensch wie ich.«

„Ticho!“ nařídil hlas ze tmy a cosi zamumlal.
→»Hör auf!« sagte die Stimme aus dem Dunkel und grunzte.

Dojedl jsem svůj ořech za napjatého ticha. Snažil jsem se něco ve tmě rozeznat, ale marně.
→ Ich knabberte in eindrucksvoller Stille an meiner Kokosnuß. Ich spähte scharf in die Dunkelheit, konnte aber nichts erkennen.

„Je to člověk,“ ozval se znovu hlas. „Přichází žít s námi?“ Hlas zněl zastřeně a měl v sobě jakýsi pískavý podtón, který se mi zdál neobvyklý, avšak měl velmi dobrý anglický přízvuk.
→»Es ist ein Mensch«, wiederholte die Stimme. »Will er bei uns leben?« Es war eine heisere Stimme mit einem eigenartigen, pfeifenden Beiklang, aber die englische Aussprache war merkwürdig gut.

Opičí muž na mě pohlédl, jako by na něco čekal. Bylo jasné, že bych měl odpovědět. „Přichází žít s vámi,“ řekl jsem.
→Der Affenmensch sah mich an, als erwarte er eine Antwort auf die Frage. »Er will bei euch leben«, sagte ich.

„Je to člověk. Musí se naučit Zákon.“
→»Es ist ein Mensch. Er muß das Gesetz lernen.«

Začal jsem už ve tmě rozeznávat černočerné obrysy přikrčené postavy.
→Allmählich nahm die unförmige Masse vor mir Gestalt an: dieses Geschöpf schien bucklig zu sein.

Pak jsem viděl, že do otvoru chýše nahlédly další dvě hlavy.
→Dann sah ich, daß der Eingang von zwei weiteren Köpfen verdunkelt wurde.

Sevřel jsem svoji hůl pevněji.
→Meine Hand faßte den Stock fester.

„Říkej slova!“ nařídil tvor ze tmy hlasitěji.
→Das Wesen im Dunkel wiederholte lauter: »Sage die Worte.«

Neslyšel jsem jeho poslední větu.
→Ich hatte seine letzte Bemerkung überhört.

„Nechodit po čtyřech. To je Zákon,“ začal deklamovat zpěvavě.
→ »Nicht auf allen vieren gehen, das ist das Gesetz.« Es wiederholte sie in einer Art Singsang.

Byl jsem na rozpacích.
→Ich war verwirrt.

„Říkej slova!“ naléhal opičí muž a postavy ve dveřích to po něm opakovaly.
→»Sage die Worte«, erklärte auch der Affenmensch, und die Gestalten am Eingang stimmten drohend mit ein.

Jejich hlasy zazněly výhružným tónem.
→Ich merkte, daß ich diese idiotische Formel wiederholen mußte.

Viděl jsem, že budu muset to nesmyslné zaklínadlo zopakovat.
→Ich merkte, daß ich diese idiotische Formel wiederholen mußte.

A pak začal prapodivný obřad.
→Und dann begann eine wahnsinnige Zeremonie.

Hlas ve tmě spustil jakousi podivnou litanii, a já i ostatní jsme ji po něm slovo od slova opakovali.
→Die Stimme im Dunkel intonierte Zeile für Zeile eine tolle Litanei, und ich und die anderen mußten sie nachsagen.

Všichni se kolébali ze strany na stranu, plácali se do kolen – a já jsem napodoboval jejich pohyby.
→Dabei wiegten sie sich hin und her und schlugen mit den Händen auf die Knie, und ich folgte ihrem Beispiel.

Připadal jsem si jako po smrti na onom světě. Bizarní, nejasné postavy, na něž jen místy dopadlo trochu světla, se tu svorně kymácely v temném chóru a zpívaly:
→Mir war, als sei ich tot und befände mich in einer anderen Welt. Die Dunkelheit, nur hie und da ein Lichtfleck, diese grotesken, undeutlichen Gestalten, und alle wiegten sich im Chor und sangen:

„Nechodit po čtyřech. To je Zákon. Jsme přece lidé!“
→»Nicht auf allen vieren gehen; das ist das Gesetz. Sind wir nicht Menschen?«

„Nepít vodu bez nádoby. To je Zákon. Jsme přece lidé!“
→»Nicht das Wasser schlürfen; das ist das Gesetz. Sind wir nicht Menschen?«

„Neloupat kůru stromů. To je Zákon. Jsme přece lidé!“
→»Nicht von Bäumen Rinde reißen; das ist das Gesetz. Sind wir nicht Menschen?«

„Nelovit jiné lidi. To je Zákon. Jsme přece lidé!“
→»Keine anderen Menschen jagen; das ist das Gesetz. Sind wir nicht Menschen?«

A tak to šlo dál, jedno za druhým. Zákazy všemožných pošetilostí i zákazy takových věcí, které jsem tehdy považoval za natolik zvrácené a šílené, že jsem nemohl uvěřit tomu, že by k nim mohlo docházet.
→Und so fort, vom Verbot dieser Akte der Torheit bis zu dem, was ich damals für das denkbar Tollste, Unmöglichste hielt.

Všichni jsme propadli rytmickému opojení. Brebentili jsme a kolébali jsme se při opakování toho úžasného Zákona stále rychleji.
→Eine Art rhythmischer Begeisterung befiel uns alle; wir schwätzten und wiegten uns schneller und wiederholten dieses erstaunliche Gesetz.

Zvířecí lidé mě zdánlivě strhli a uchvátili, ale ve skutečnosti jsem si v hloubi duše uvědomoval, že se ve mně mísí smích a opovržení.
→Äußerlich hatte mich die Raserei dieser Tiermenschen erfaßt, aber tief in mir rangen Gelächter und Ekel miteinander.

Dospěli jsme na konec dlouhého výčtu zákazů a pak se náš nápěv změnil:„Jeho je Dům bolesti.“
→Eine lange Liste von Verboten wurde vorgetragen, und dann änderte sich die Litanei: » Sein ist das Haus des Schmerzes.«

„Jeho je Ruka, která tvoří.“
→» Sein ist die Hand, die schafft.«

„Jeho je Ruka, která zraňuje.“
→» Sein ist die Hand, die verwundet.«

„Jeho je Ruka, která uzdravuje.“
→» Sein ist die Hand, die heilt.«

A tak to pokračovalo stále dál, nekonečný proud většinou nesrozumitelných blábolu o Něm, ať už to byl kdokoliv.
→Und so eine neue lange Serie hindurch, meist für mich ganz unverständliches Zeug über ihn, wer er auch sein mochte.

Mohl jsem si říkat, že to všechno je jen sen, ale uvědomoval jsem si, že jsem ve spaní nikdy neslyšel zpěv.
→Mir kam das alles vor wie ein Traum, aber noch nie hatte ich im Traum Gesang gehört.

„Jeho je Síla blesku,“ zpívali jsme.
→» Sein ist der Blitz«, sangen wir.

„Jeho je Slaná mořská hlubina.“
→» Sein ist das tiefe, salzige Meer.«

Napadla mě hrozná myšlenka: Když Moreau udělal z těchto lidí zvířata, naočkoval jim do jejich zakrnělých mozků myšlenku, že on sám je Bůh.
→Mir kam der furchtbare Gedanke, Moreau könne, nachdem er diese Menschen in Tiere verwandelt hatte, in ihre verkümmerten Gehirne das Gebot der Vergötterung seiner Person eingepflanzt haben.

Stačilo se však podívat na jejich bílé zuby a silné drápy, a musel jsem zpívat dál.
→Aber ich sah zu deutlich rings um mich weiße Zähne und starke Klauen, als daß ich darum mit dem Singen aufgehört hätte.

„Jeho jsou Hvězdy na nebi.“
→ » Sein sind die Sterne am Himmel.«

Konečně píseň skončila.
→Schließlich war der Gesang zu Ende.

Viděl jsem, že obličej opičího muže se leskne potem.
→Ich sah das Gesicht des Affenmenschen vor Schweiß glänzen,

Mé oči, které si už zvykly na příšeří, daleko zřetelněji rozeznávaly postavu v rohu, která nám předzpěvovala. und da meine Augen nun ans Dunkel gewöhnt waren, sah ich die Gestalt im Winkel deutlicher.

Velikostí připomínala člověka, avšak byla porostlá tmavošedými chlupy jako teriér.
→Sie war groß wie ein Mensch, aber wie ein Skye-Pinscher mit stumpfem grauem Haar bedeckt.

Co to bylo za tvora? Kdo byli ti ostatní?
→Was war sie? Was waren sie alle?

Představte si, že byste byli obklopeni těmi nejhrůzostrašnějšími zrůdami a šílenci, jaké si umíte představit, a pak pochopíte aspoň část z pocitů, jež jsem prožíval, když jsem se octl mezi těmito bizarními karikaturami lidí.
→Stellen Sie sich vor, Sie wären von den furchtbarsten Krüppeln und Wahnsinnigen umgeben, die man ersinnen kann, und Sie werden ein wenig von meinen Empfindungen verstehen, als mich diese grotesken Karikaturen umringten.

„Je pětiprstý, pětiprstý jako já!“ skřehotal opičí muž.
→»Er ist ein Fünfmensch, ein Fünfmensch, ein Fünfmensch ... wie ich«, sagte der Affenmensch.

Napřáhl jsem k němu ruce. Šedý tvor v rohu se předklonil.
→Ich hielt meine Hände hin. Das graue Geschöpf im Winkel beugte sich vor.

„Neběhat po čtyřech. To je Zákon. Jsme přece lidé!“ řekl.
→»Nicht auf allen vieren laufen; das ist das Gesetz. Sind wir nicht Menschen?« fragte er.

Natáhl podivně znetvořené pařáty a ohmatával mi prsty.
→Er streckte eine seltsam entstellte Klaue aus und betastete meine Finger.

Jeho ruka vypadala jako kopýtko jelena s dlouhými drápy.
→Sie fühlte sich beinahe wie der Huf eines Hirsches an.

Vykřikl jsem překvapením i bolestí.
→Ich hätte vor Überraschung und Schmerz aufschreien mögen.

Pohnul se dopředu, aby si prohlédl mé nehty. Naklonil se do pruhu světla dopadajícího sem otvorem dveří.
→Das Gesicht kam näher und die Augen blickten nach meinen Nägeln, und ich sah mit bebendem Ekel,

S rozechvěním a odporem jsem si uvědomil, že jeho tvář není ani lidská, ani zvířecí, že je to jen chomáč tmavošedivých chlupů se třemi skulinami pro oči a ústa.
→daß es weder das Gesicht eines Menschen noch das eines Tieres war, sondern nichts als eine Masse grauen Haars mit drei Überwölbungen, die Augen und Mund markierten.

„Má malé nehty!“ zabručel šedivý tvor do svých rozježených vousů. „To je dobře.“ Pustil moji ruku a já jsem bezděčně sáhl po své holi.
→»Er hat kleine Nägel«, sagte das graue Geschöpf in seinem haarigen Bart. »Es ist gut.«Er ließ meine Hand fallen, und instinktiv faßte ich meinen Stock.

„Jez kořínky a byliny – je to jeho vůle!“ zvolal opičí muž.
→»Iß Wurzeln und Kräuter – es ist Sein Wille«, sagte der Affenmensch.

„Jsem mluvčí Zákona,“ pronesl důstojně šedivý tvor.
→»Ich bin der Sprecher des Gesetzes«, erklärte die graue Gestalt.

„Sem přicházejí všichni, co jsou tu noví, aby se naučili Zákon. Sedím ve tmě a říkám Zákon.“
→»Hierher kommen alle, die neu sind, um das Gesetz zu lernen. Ich sitze im Dunkel und sage das Gesetz.«

„Tak jest,“ pravila jedna obluda u dveří.
→»So ist es«, stimmte eines der Tiere an der Tür zu.

„Zlo trestá ty, kteří porušují Zákon. Není úniku.“
→»Arg sind die Strafen für die, die das Gesetz brechen. Keiner entkommt.«

„Není úniku,“ přitakal zvířecí národ a pokradmu po sobě hleděl.
→»Keiner entkommt«, sagte das Tiervolk, und sie blickten sich verstohlen an.

„Není úniku,“ opakoval znovu opičí muž. „Já jsem jednou provedl hloupost – úplnou maličkost.
→»Keiner, keiner«, rief der Affenmensch. »Keiner entkommt. Sieh! Ich habe einmal etwas Geringfügiges getan, etwas Unrechtes.

Mluvil jsem a mluvil, až jsem ztratil řeč. Nikdo nevěděl proč. Jsem poznamenaný ohněm. Na ruce.
→Ich schnatterte, schnatterte, sprach nicht mehr. Niemand konnte verstehen. Ich bin verbrannt, hab' ein Mal auf der Hand.

On je velký, On je dobrý!“
→Er ist groß. Er ist gut.«

„Není úniku,“ prohlásil šedý tvor v rohu.
→»Keiner entkommt«, sagte das graue Wesen im Winkel.

„Není úniku,“ stvrdil jeho slova národ a úkosem po sobě mžoural. „Neboť každý touží po něčem zlém,“ pokračoval šedý mluvčí Zákona.
→»Keiner entkommt«, wiederholte das Tiervolk, und sie sahen sich von der Seite an.

„Po čem toužíš ty, zatím nevíme.
→»Was du willst, wissen wir nicht«, sagte der Sprecher des Gesetzes.

To poznáme. Někteří touží pronásledovat všechno, co se pohybuje, slídit a plížit se a číhat a skákat a zabíjet a kousat, kousat krutě, až do masa, a sát krev… To je zlé.
→»Wir werden es sehen. Manche wollen Dingen folgen, die sich bewegen, wollen wachen und schleichen, warten und springen, töten und beißen, beißen tief und reich, saugen das Blut ... Das ist schlimm.

Nelovit jiné lidi. To je Zákon.
→›Keine anderen Menschen jagen; das ist das Gesetz.

Jsme přece lidé! Nejíst maso ani ryby. To je Zákon. Jsme přece lidé!“
→Sind wir nicht Menschen? Essen weder Fleisch noch Fisch; das ist das Gesetz. Sind wir nicht Menschen?‹«

„Není úniku!“ zvolalo skvrnité zvíře, stojící ve dveřích.
→»Keiner entkommt«, sagte ein scheckiges Vieh, das vor der Tür stand.

„Neboť každý touží po něčem zlém,“ opakoval hlasatel. „Někteří touží trhat zuby nehty všechno až ke kořenům, čmuchat v zemi… To je zlé!“
→»Manche wollen mit Zähnen und Händen die Wurzeln der Pflanzen ausreißen«, sagte der Sprecher des Gesetzes, »und in der Erde schnüffeln ... Das ist schlimm.«

„Není úniku,“ opakovali lidé ve dveřích.
→»Keiner entkommt«, brummte der Mann an der Tür.

„Někteří loupou kůru stromů, někteří vyhrabávají mrtvoly z hrobů, někteří se rvou čelem, nohama či drápy, koušou bez varování, i když jim nehrozí nebezpečí, někteří si libují ve špíně.“
→»Andere schälen die Rinde von den Bäumen und manche kratzen die Gräber der Toten auf; manche kämpfen mit Stirn oder Füßen und Klauen; manche beißen plötzlich ohne Anlaß; manche lieben die Unsauberkeit.«

„Není úniku,“ přidal se opičí muž a poškrábal se na lýtku.
→»Keiner entkommt«, sagte der Affenmensch und kratzte sich die Wade.

„Není úniku,“ přizvukoval malý růžový lenochod.
→»Keiner entkommt«, sagte auch das kleine rosige Faultierwesen.

„Trest je krutý a nevyhnutelný. Proto se učte Zákonu.
→»Die Strafe ist hart und folgt auf dem Fuß. Also lerne das Gesetz.

Říkejte slova!“ okamžitě začal znovu drmolit svoji litanii a já i ostatní tvorové jsme začali zpívat a kolébat se.
→Sag' die Worte«, und sofort begann er die ganze seltsame Litanei vom Gesetz noch einmal, und noch einmal begannen ich und all diese Geschöpfe uns zu wiegen und zu singen.

V hlavě mi z toho blábolení i dusivého zápachu v chýši drnčelo, ale vytrval jsem, protože jsem doufal, že se snad brzy dočkám nějaké příležitosti nebo obratu k lepšímu.
→Mir wirbelte der Kopf von all dem Schnattern und dem stickigen Gestank, aber ich hielt aus und hoffte, ich würde schon eine Gelegenheit zu einem Einschreiten finden.

„Nechodit po čtyřech. To je Zákon. Jsme přece lidé!“
→ »Nicht auf allen vieren gehen; das ist das Gesetz. Sind wir nicht Menschen?«

Byli jsme tak hluční, že jsem ani nezpozoroval jakýsi shon venku.
→Wir machten einen solchen Lärm, daß ich von dem Aufruhr draußen nichts merkte,

Někdo – tuším, že jeden z prasečích mužů, které jsem už předtím viděl – strčil dovnitř hlavu přes rameno malého růžového lenochoda a cosi rozčileně volal. Nerozuměl jsem mu.
→bis einer, ich glaube, es war einer von den beiden Schweinemenschen, die ich schon gesehen hatte, den Kopf über dem kleinen rosigen Faultierwesen hereinsteckte und aufgeregt etwas rief, etwas, was ich nicht verstand.

Ti, kdo stáli ve dveřích, ihned zmizeli. I opičí muž spěchal pryč a šedý tvor, který až dosud seděl ve tmavém koutě, ho následoval.
→ Sofort verschwanden die, welche am Eingang der Hütte standen, mein Affenmensch stürzte hinaus, das Wesen, das im Dunkel gesessen war, folgte ihm

Pozoroval jsem, že je velký a neohrabaný a jeho srst už začíná šedivět.
→ – ich merkte nur, es war groß und plump und mit silbrigem Haar bedeckt

Zůstal jsem sám.
→– und ich blieb allein.

Dřív, než jsem došel ke dveřím, jsem zaslechl štěkot loveckého psa.
→Da hörte ich, ehe ich noch die Öffnung erreichte, das Bellen eines Spürhundes.

Jedním skokem jsem stál před chatrčí se svou zbraní v ruce.
→Im nächsten Moment stand ich außerhalb der Hütte, meine Stuhllatte in der Hand;

Třásl jsem se po celém těle.
→jeder Muskel an mir bebte. Přede mnou se choulila záda asi dvaceti zvířecích lidí, jejich znetvořené hlavy byly vtažené mezi lopatky.
→Vor mir sah ich die plumpen Rücken von vielleicht zwanzig Tiermenschen, die mißgestalteten Köpfe eingezogen.

Vzrušeně mezi sebou gestikulovali. Další polozvířecí obličeje zvědavě vykukovaly z ostatních příbytků.
→Sie gestikulierten aufgeregt. Andere halbtierische Gesichter blickten fragend aus den Hütten.

Pohlédl jsem stejným směrem jako oni a v mlžném oparu mezi stromy jsem na konci tohoto podivného shluku chatrčí zahlédl, jak se sem blíží temná Moreauova postava s příšerně bílou tváří.
→Als ich in die Richtung schaute, wohin sie zeigten, sah ich durch den Nebel unter den Bäumen hinter dem Ende des Höhlengangs die dunkle Gestalt und das furchtbare weiße Gesicht Moreaus.

Držel na vodítku vzpouzejícího se honícího psa.
→ Er hielt den springenden Hetzhund zurück;

Hned za ním kráčel Montgomery s revolverem v ruce.
→und dicht hinter ihm kam Montgomery, den Revolver in der Hand.

Zůstal jsem stát omráčený hrůzou.
→Einen Moment stand ich schreckgebannt still.

Otočil jsem se a viděl, že mi zadní únikovou cestu zastoupil další mohutný netvor s velkou šedivou tváří a jiskřícíma očima.
→Ich wandte mich um und sah den Gang hinter mir von einem plumpen Tier mit riesigem grauem Gesicht und blinzelnden kleinen Augen versperrt, das auf mich zukam.

Rozhlédl jsem se. Asi dvanáct yardů vpravo jsem spatřil ve skalní stěně úzkou průrvu, jíž se prosmýkl úzký proužek světla.
→Ich blickte umher und sah zu meiner Rechten, etwa sechs Meter vor mir, einen schmalen Spalt in der Felswand, durch den ein Lichtstrahl schräg in die Schatten fiel.

„Stůj!“ vykřikl Moreau, když jsem vyrazil tím směrem.
→»Halt!« rief Moreau, als ich darauf zuschritt.

„Chyťte ho!“ zavelel.
→»Haltet ihn!«

Nejprve se ke mně obrátila jedna zvířecí tvář a pak ostatní.
→ Da wandte sich erst ein Gesicht mir zu, und dann sahen mich alle an.

Jejich mozek naštěstí fungoval pomalu.
→Zum Glück arbeitete ihr Tierverstand nur langsam.

Jednu těžkopádnou obludu, která chtěla zjistit, co tím Moreau míní, jsem odstrčil ramenem tak, aby se srazila s druhou.
→Ich rannte mit der Schulter gegen eines der plumpen Geschöpfe, das sich umdrehte, um zu sehen, was Moreau meinte, und schleuderte es gegen ein anderes.

Cítil jsem, jak po mně naprázdno chňapla rukou.
→ Ich fühlte, wie seine Hände herumflogen, nach mir griffen und mich verfehlten.

Malý růžový tvor se rozběhl proti mně, ale i toho jsem srazil. Hřebík mé hole mu přitom rozsekl obličej. Jedním skokem jsem se ocitl na příkré postranní stezce, která připomínala šikmý komín. Škrábal jsem se pryč.
→Das kleine rosige Faultierwesen stürzte auf mich zu, ich warf es um, zerriß ihm das häßliche Gesicht mit dem Nagel an meinem Stock, und eine Minute darauf kletterte ich einen steilen Seitenpfad empor, eine Art schrägen Kamin, der aus der Schlucht führte.

Slyšel jsem za sebou vytí a výkřiky: „Chyťte ho! Chyťte ho!“ Sápal se po mně tvor se šedým obličejem, který se snažil protlačit své tlusté tělo úzkou rozsedlinou.
→Ich hörte hinter mir Heulen und Rufen: »Fangt ihn!« »Haltet ihn!«, und das Geschöpf mit dem grauen Gesicht erschien hinter mir und zwängte seine Riesenmasse in den Spalt. »Weiter, weiter!« heulten sie.

Šplhal jsem se nahoru průrvou, až jsem vylezl na sírově žlutou plošinu na západ od chatrčí zvířecích lidí.
→Ich kletterte den engen Spalt im Felsen hinauf und kam auf dem mit schwefelhältigem Gestein bedeckten Platz westlich vom Dorf der Tiermenschen heraus.

Skalní rozsedlina se stala mou jedinou záchranou. Byla tak úzká a strmá, že zdržela mé nejbližší pronásledovatele.
→Dieser Spalt war mein Glück, denn der enge, sich schräg heraufwindende Weg muß die nächsten Verfolger aufgehalten haben.

Běžel jsem po bílém prostranství a dolů po stráni řídkým stromovím, až jsem se ocitl u porostu vysokého rákosí, jímž jsem se prodral až do hustého tmavého mlází.
→Ich lief über die weißgelbe Fläche und einen steilen Hang hinunter durch spärliches Gesträuch, und kam weiter unten zu einer mit hohem Schilf bewachsenen Ebene.

Když jsem vběhl do rákosí, první pronásledovatelé se právě vynořili z průrvy. Několik minut jsem si razil cestu křovím.
→Dahindurch arbeitete ich mich in ein dunkles, dichtes Strauchgebüsch, dessen Boden schwarz und feucht war. Als ich in das Schilf hineintauchte, erschienen meine ersten Verfolger aus dem Spalt.

Nad hlavou mi začaly poletovat výhružné výkřiky.
→Die Luft dröhnte hinter mir und um mich von drohenden Rufen.

Slyšel jsem, jak se za mnou škrábou komínem ve skále, jak šustí rákosí a praskají větve.
→ Ich hörte das Krachen des Schilfs und hin und wieder das Knistern eines brechenden Zweiges.

Někteří z těch tvorů ryčeli jako podrážděná divá zvěř.
→ Einige von den Geschöpfen brüllten wie aufgeregte Raubtiere.

Vlevo štěkal honící pes.
→Links von mir bellte der Spürhund.

Slyšel jsem, že se Moreau i Montgomery také ozývají z té strany, proto jsem rychle zahnul doprava.
→Ich hörte Moreau und Montgomery aus derselben Richtung rufen. Ich wandte mich scharf nach rechts.

Zdálo se mi, že jsem zaslechl, jak na mě Montgomery volá, abych neutíkal.
→Mir schien noch, als hörte ich, wie Montgomery mir zuschrie, um mein Leben zu laufen.

Najednou se mi začaly bořit nohy do měkkého bláta.
→Plötzlich gab der weiche und sumpfige Boden unter mir nach;

Ve svém zoufalství jsem však běžel dál stejným směrem. Brodil jsem se po kolena v bahně, až jsem dorazil k cestičce, vyšlapané v rákosí. Křik pronásledovatelů se ozýval zleva, až posléze úplně utichl.
→ ich war verzweifelt, stürzte jäh hin, arbeitete mich durch den knietiefen Morast und kam so zu einem gewundenen Pfad, der durch hohes Schilf führte.

Na jednom místě přede mnou vyskočila tři podivná růžová zvířata, velká asi jako kočky.
→An einer Stelle sprangen drei seltsame, rosige, hüpfende Tiere, etwa so groß wie Katzen, vor meinen Füßen auf.

Tato stezka stoupala vzhůru, přes další volné prostranství s bílým povlakem, a nakonec se znovu vnořila do rákosí.
→Diesem Pfad folgte ich bergauf, über einen zweiten freien Platz mit weißer Inkrustation, und tauchte dann wieder in einen Schilfgürtel.

Cesta pak pokračovala rovnoběžně podél okraje příkrého průsmyku a náhle skončila, bez jakékoliv výstrahy.
→Dann krümmte sich der Weg plötzlich und führte am Rand eines steilwandigen Spalts entlang, der unvermutet wie ein Grenzgraben in einem englischen Park dalag.

Běžel jsem velkou rychlostí a propasti jsem si všiml, až když jsem padal po hlavě dolů.
→ Ich lief noch mit aller Kraft, und ich sah diesen Abgrund erst, als ich bereits kopfüber durch die Luft flog.

Dopadl jsem do trnitého křoví. Tvář mi krvácela a měl jsem natržené ucho. Zřítil jsem se do strmé rokle plné skalních výčnělků a trnovníků.
→Ich fiel mit Vorderarmen und Kopf in Dornen und stand mit blutendem Gesicht und einem zerrissenen Ohr auf. Ich war in eine steile Schlucht gestürzt, die dornig und felsig und von einem Nebel erfüllt war, der mich in Streifen umzog.

Kolem mě se převalovala v chomáčích mlha, která se držela kolem potůčku protékajícího středem rokle.
→Ein schmaler Bach, aus dem dieser Nebel stieg, durchfloß in Windungen die Schlucht.

Udivilo mě, že se mlha v pravé poledne nerozplynula, ale neměl jsem čas na divení.
→Ich war erstaunt über diesen dünnen Nebel mitten im vollen Glanz des Tageslichts, aber ich hatte keine Zeit, stillzustehen und mich zu wundern.

Zamířil jsem doprava po proudu potoka, neboť jsem doufal, že mě dovede k moři, kde se pak snad utopím.
→Ich wandte mich nach rechts, flußabwärts, weil ich hoffte, so zum Meer zu kommen und mich dort notfalls ertränken zu können.

Teprve teď jsem zjistil, že jsem při pádu ztratil svoji jedinou zbraň.
→ Erst später merkte ich, daß ich im Fallen meinen Stock verloren hatte.

Roklina se prudce zúžila a já jsem bezstarostně vstoupil do potůčku.
→Dann wurde die Schlucht etwas enger, und ich stieg achtlos in den Bach.

Ihned jsem však vyskočil, protože voda v něm byla horká.
→Ich sprang ziemlich schnell wieder heraus, denn das Wasser war fast kochendheiß.

Všiml jsem si, že se na povrchu potoka drží žlutavý povlak.
→Ich sah auch, daß ein dünner, schwefliger Schaum auf dem wirbelnden Wasser trieb.

Najednou se skály rozestoupily a já konečně spatřil modravý obzor.
→Fast unmittelbar darauf kam eine Biegung, und ich sah den blauen Horizont.

To moře odráželo sluneční paprsky v myriádách záblesků.
→Auf dem nahen Meer blitzte das Sonnenlicht in Myriaden von Facetten.

Otevírala se přede mnou smrt. Ale dosud jsem byl živ, prudce jsem oddechoval, v mých žilách ještě kolovala teplá krev.
→ Ich sah den Tod vor mir. Aber ich schwitzte und war atemlos, und ich spürte, wie das warme Blut angenehm durch meine Adern floß.

Pociťoval jsem velkou radost a vzrušení, že jsem unikl svým pronásledovatelům.
→Ja, ich frohlockte sogar, daß ich meinen Verfolgern entgangen war.

Neměl jsem sebemenší chuť se utopit. Ohlédl jsem se tím směrem, odkud jsem přišel.
→ Ich hatte nicht die Kraft, jetzt hinzugehen und mich zu ertränken. Ich blickte zurück, woher ich gekommen war.

Pozorně jsem poslouchal. Kromě pískání komárů a bzukotu hmyzu, který poskakoval po trnech, byl vzduch úplně nehybný.
→Ich lauschte. Abgesehen vom Summen der Mücken und vom Zirpen einiger kleiner Insekten, die durch die Dornen hüpften, war die Luft absolut still.

Pak se velmi slabě ozval štěkot psa, nezřetelný hovor a brebentění, zapráskání biče a hlasy.
→ Dann hörte ich, sehr leise, das Bellen eines Hundes und ein Schnattern und Schwatzen, den Knall einer Peitsche und Stimmen.

Chvíli se přibližovaly a pak zas vzdalovaly, až nakonec ztichly docela.
→ Sie wurden lauter, dann wieder schwächer. Der Lärm zog den Bach hinauf und erstarb.

Štvanice na chvíli ustala.
→Einstweilen war die Jagd vorüber.

Věděl jsem však už, jakou pomoc mohu očekávat od zvířecích lidí.
→Aber ich wußte jetzt, welche Hilfe ich von den Tiermenschen zu erwarten hatte.

XIII Vyjednávání
→ Eine Unterredung

Znovu jsem se otočil a sestoupil k moři.
→Ich wandte mich wieder um und ging zum Meer hinunter.

Zjistil jsem, že horký pramen ústí do mělké, široké zátoky, hustě zarostlé rostlinstvem, kde se mi pod nohama hemžila spousta krabů a dalších živočichů s podlouhlým tělem a mnoha páry nohou.
→Der heiße Bach erweiterte sich zu einem seichten, bewachsenen Delta, in dem eine Menge von Krebsen und langkörprigen, vielbeinigen Geschöpfen bei meinem Nahen davonkroch.

Došel jsem až na okraj slané vody. Cítil jsem se v bezpečí.
→ Ich ging bis zum Rande des Salzwassers, und dann fühlte ich mich sicher.

S rukama v bok jsem se ohlížel do bujné vegetace, v níž dýmala roklina jako kouřící rána.
→ Ich drehte mich um und blickte, die Arme in die Hüften gestemmt, auf das dichte Grün hinter mir, in das die Schlucht wie eine rauchende Wunde hineinschnitt.

Ale, jak jsem již řekl, byl jsem velmi rozčilený, a i když mi ti, kdo podobné nebezpečí nikdy nepoznali, nebudou věřit, byl jsem tak zoufalý, že se mi přestalo chtít umírat.
→Aber, wie gesagt, ich war zu aufgeregt und – das ist wahr, wenn auch jemand, der die Gefahr nie gekannt hat, vielleicht nicht daran glaubt – zu verzweifelt, um zu sterben.

Pak jsem si však uvědomil, že mám jinou možnost.
→Dann fiel mir ein, daß mir noch eine Möglichkeit blieb.

Moreau s Montgomerym mě spolu se zvířaty honí po ostrově – nemohl bych zatím dojít po mořském břehu k jejich ohradě a vpadnout jim do zad?
→Konnte ich nicht, während Moreau und Montgomery und ihr bestialischer Pöbel mich durch die Insel jagten, am Strand entlanggehen, bis ich zu dem ummauerten Hof kam?

Kdybych vzal kámen a rozbil jejich nedbale stlučenou ohradu, urazil zámek na malých dvířkách a pokusil se nalézt nějakou zbraň – nůž, revolver –, mohl bych s nimi bojovat, až přijdou zpátky. Ať už by to dopadlo jakkoliv, alespoň bych svůj život neprodal lacino.
→Einen Flankenmarsch um sie herum machen und dann vielleicht mit einem Stein aus der lose gebauten Mauer das Schloß der kleineren Tür zerschmettern und sehen, was ich finden konnte – Messer, Pistole, oder sonst etwas –, um mit ihnen zu kämpfen, wenn sie zurückkehrten?

Proto jsem se vydal po břehu moře na západ.
→Ich wandte mich also nach Westen und ging am Wasserrand entlang.

Záře zapadajícího slunce mě oslepovala.
→Die untergehende Sonne blendete mich mit ihren heißen Strahlen. Tichý oceán hnal příbojové vlny na pobřeží.
→Die leichte Flut des Stillen Ozeans lief mit leisem Murmeln ein.

Najednou se břeh začal stáčet k jihu a slunce se objevilo po mé levici.
→Plötzlich fiel die Küste nach Süden ab, und die Sonne war zu meiner Rechten.

Zanedlouho jsem v dáli spatřil několik postav – Moreaua s loveckým psem, Montgomeryho a další dva muže.
→Dann sah ich unvermutet weit vor mir erst eine und dann mehrere Gestalten aus den Büschen auftauchen – Moreau mit seinem grauen Spürhund, dann Montgomery und noch zwei andere.

I oni mě už zahlédli. Začali na mě ukazovat a blížili se ke mně. Da stand ich still.
→Sie sahen mich und begannen zu gestikulieren und auf mich zuzulaufen.

Stál jsem nehnutě a čekal jsem, až ke mně dorazí.
→Ich blieb stehen und beobachtete ihr Nahen.

Dva zvířecí lidé běželi napřed, aby mi odřízli cestu do vnitrozemí.
→Die beiden Tiermenschen kamen herbeigerannt, um mich vom Gebüsch abzuschneiden. Montgomery spěchal přímo ke mně. Moreau i se psem ho následovali.
→Montgomery lief geradewegs auf mich zu. Moreau folgte langsamer mit dem Hund.

Konečně jsem se vzpamatoval z otupělosti a vstoupil jsem do moře.
→Schließlich raffte ich mich auf, wandte mich seewärts und lief direkt ins Wasser.

Zkraje bylo velmi mělké.
→Das Wasser war erst sehr seicht.

Byl jsem už třicet yardů od břehu a vlny mi dosahovaly teprve k hrudi.
→Ich war dreißig Meter weit draußen, ehe mir die Wellen bis an die Hüften reichten.

Uvědomoval jsem si, že se mi pod nohama hemží přílivoví živočichové.
→Undeutlich sah ich, wie kleine Meerestiere vor meinen Füßen aufschreckten.

„Co to děláte, člověče?“ křičel na mě Montgomery.
→»Was treiben Sie, Mann?« rief Montgomery.

Otočil jsem se ve vodě a hleděl na něj.
→Ich wandte mich, bis an die Brust im Wasser stehend, um und starrte ihn an.

Montgomery stál na břehu a prudce oddechoval.
→Montgomery stand atemlos am Rande des Wassers.

Obličej měl zrudlý námahou, dlouhé plavé vlasy mu vlály kolem hlavy, převislý dolní ret odhaloval nepravidelné zuby.
→Sein Gesicht war leuchtend rot vor Anstrengung, sein langes Flachshaar hing ihm wirr um den Kopf, und seine hängende Unterlippe gab die unregelmäßigen Zähne frei.

Moreau se k němu teprve přiblížil, a přestože byl trochu pobledlý, v jeho tváři se nepohnul ani sval.
→Moreau kam gerade herzu, das Gesicht bleich und entschlossen, und der Hund, den er an der Leine führte, bellte mich an.

Oba drželi v rukou těžké biče.
→Beide Männer trugen schwere Peitschen.

Ze stráně na pobřeží přihlíželi zvířecí lidé.
→Weiter oben am Strand warteten und glotzten die Tiermenschen.

„Co bych dělal? Chci se utopit,“ odpověděl jsem lakonicky.
→»Was ich anfange? Ich will mich ertränken«, sagte ich.

Montgomery a Moreau na sebe nechápavě pohlédli.
→Montgomery und Moreau sahen sich an.

„Proč?“ zeptal se Moreau.
→»Warum?« fragte Moreau.

„Protože je to lepší, než abyste mě umučili!“
→»Weil das besser ist, als mich von Ihnen foltern zu lassen.«

„Já jsem vám to říkal,“ povzdechl si Montgomery a Moreau prohodil cosi tichým hlasem.
→»Ich sagte es Ihnen ja«, bemerkte Montgomery, und Moreau sprach im Flüsterton mit ihm.

„Podle čeho soudíte, že vás budu mučit?“ zavolal Moreau.
→»Warum meinen Sie, daß ich Sie foltern werde?« fragte Moreau.

„Podle toho, co jsem viděl,“ odvětil jsem. „A podle tamhletěch.“
→»Wegen der Dinge, die ich gesehen habe«, sagte ich. »Und wegen der Geschöpfe da hinten.«

„Mlčte!“ křikl Moreau a sevřel ruce v pěst.
→»Still!« sagte Moreau und hob die Hand.

„Ani mě nenapadne,“ pokračoval jsem.
→»Ich will nicht«, sagte ich;

„Kdysi to byli lidé – a co jsou dnes? Nechci dopadnout jako oni!“
→»sie waren Menschen: was sind sie jetzt? Ich wenigstens will nicht wie sie sein.« Ich sah an den beiden vorbei.

Ve stráni stáli Montgomeryho pomocník M'ling a jeden z bíle obvázaných tvorů ze člunu.
→Am Strand standen M'ling, Montgomerys Diener, und eines von den weißbandagierten Tieren aus dem Boot.

Ve stínu stromů se krčil můj malý opičí muž, za nímž se skrývalo několik nezřetelných postav.
→Weiter oben sah ich im Schatten der Bäume meinen kleinen Affenmenschen und hinter ihm noch andere undeutliche Gestalten.

„Kdo jsou ti tvorové?“ zeptal jsem se, ukázal na ně a zvýšil jsem hlas, aby mě slyšeli.
→»Wer sind diese Geschöpfe?« fragte ich, indem ich auf sie zeigte und meine Stimme mehr und mehr erhob.

„Byli to lidé, lidé jako vy, kterým jste dal zvířecí podobu a zotročil je, ale teď se jich bojíte.
→»Sie waren Menschen – Menschen wie Sie, Menschen, die Sie zu Sklaven gemacht haben, und die Sie noch fürchten.

Hej, vy tam,“ zavolal jsem na zvířecí lidi, „poslouchejte dobře! Nevidíte, že tihle dva z vás mají strach, že se před vámi třesou?
→– Ihr, die ihr mich hört«, schrie ich und zeigte auf Moreau und rief die Tiermenschen an: »Ihr, die ihr mich hört! Seht ihr nicht, daß euch diese Menschen noch fürchten, daß sie in Angst vor euch u mhergehen?

Proč se jich bojíte? Je vás víc!“
→Warum also fürchtet ihr sie? Ihr seid viele ...«

„Proboha,“ volal Montgomery, „nechte toho!“
→»Um Gottes willen«, rief Montgomery, »hören Sie auf, Prendick!«

„Prendicku!“ hulákal Moreau.
→»Prendick!« rief Moreau.

Oba křičeli ze všech sil, jako by mě chtěli přehlušit.
→Beide schrien durcheinander, als wollten sie meine Stimme übertönen.

Za nimi tupě hleděly udivené tváře zvířecích lidí.
→Und hinter ihnen drohten die starren Gesichter der Tiermenschen;

Jejich znetvořené ruce visely volně podél těla.
→ ihre Hände hingen herunter, ihre Schultern waren hochgezogen.

Tenkrát jsem se domníval, že se mě pokoušejí pochopit a upamatovat se na něco ze své lidské minulosti.
→Es schien, wie ich mir damals dachte, als versuchten sie, mich zu verstehen und sich auf etwas von ihrer menschlichen Vergangenheit zu besinnen.

Křičel jsem dál, ale už nevím co vlastně.
→Ich schrie weiter, ich weiß kaum mehr, was.

Něco v tom smyslu, že Moreaua a Montgomeryho mohou zabít, že se jich nemusí bát – nasadil jsem jim k vlastnímu neštěstí do hlavy takové hrozné věci.
→Moreau und Montgomery könnten getötet werden; sie seien nicht zu fürchten: das hauptsächlich setzte ich dem Tiervolk in den Kopf – zu meinem eigenen Schaden, wie sich später herausstellen sollte.

Spatřil jsem zelenookého muže v tmavých cárech, s nímž jsem se setkal v den svého příjezdu, jak vyšel z malého hájku.
→Ich sah den grünäugigen Mann mit den dunklen Lumpen, der mir am Abend meiner Ankunft begegnet war, aus den Bäumen hervorkommen,

Ostatní ho následovali, aby mě lépe slyšeli.
→und andere folgten ihm, um mich besser zu hören.

Konečně jsem umlkl, došel mi dech.
→Schließlich hielt ich inne, weil mir die Luft ausging.

„Poslouchejte mě chvilku,“ pronesl doktor Moreau klidným hlasem.
→»Hören Sie mich einen Moment an«, sagte Moreau mit fester Stimme,

„A pak mi řeknete, co vlastně chcete.“
→»und dann erklären Sie uns, was Sie wollen.«

„Prosím!“
→»Gut«, sagte ich.

Odkašlal si a pak zavolal:
→Er hustete, dachte nach und rief dann:

„Budu mluvit primitivní školáckou latinou, Prendicku, ale pokuste se mi porozumět!
→»Latein, Prendick! Schlechtes Latein! Schuljungenlatein! Aber versuchen Sie zu verstehen.

Hi non sunt homines, sunt animalia, qui nos habemus… provedli jsme na nich vivisekci.
→ Hi non sunt homines, sunt animalia qui nos habemus ... viviseziert.

Proces polidštění.
→Ein Vermenschlichungsprozeß.

Všechno vám vysvětlím. Vraťte se zpátky na břeh!“
→Ich will's Ihnen erklären. Kommen Sie an Land.«

„To je vydařená báchorka!“ zasmál jsem se. „Dovedou mluvit, staví si domy… Byli to lidé.
→

Určitě se nebudu vracet na břeh!“„Kousek za vámi začíná hloubka… a je tam spousta žraloků!“
→»Das Wasser wird gerade hinten Ihnen tief und ist voller Haie.«

„To je moje věc,“ odsekl jsem. „Bude to vyřízeno raz dva!“
→»Genau das Richtige für mich«, sagte ich. »Kurz und beinahe schmerzlos.«

„Počkejte!“ zvolal a vytáhl z kapsy jakýsi předmět, který se na slunci zaleskl, a pak ho odhodil k nohám.
→»Warten Sie eine Minute.« Er nahm etwas Glitzerndes aus der Tasche und warf es vor seine Füße.

„Je to nabitý revolver. Montgomery udělá totéž.
→ »Das ist ein geladener Revolver«, sagte er. »Montgomery hier wird das gleiche tun.

Teď ustoupíme tak daleko, dokud neusoudíte, že jsme v bezpečné vzdálenosti.
→Jetzt gehen wir den Strand hinauf, bis Sie die Entfernung für sicher halten.

Můžete si ty revolvery vzít!“
→ Dann kommen Sie und nehmen Sie die Revolver.«

„Ani mě nenapadne! Máte ještě třetí!“
→»Nein. Sie haben noch einen dritten.«

„Dobře si to rozmyslete, Prendicku. Za prvé se vás nikdo neprosil, abyste s námi zůstal na ostrově.
→»Ich wollte, Sie überlegten sich die Sache, Prendick. Erstens habe ich Sie nie gebeten, auf diese Insel zu kommen;

Kromě toho jsem vás včera večer mohl uspat, kdybych vám chtěl nějak ublížit.
→zweitens hatten wir Sie gestern nacht narkotisiert; hätten wir Ihnen etwas antun wollen,

Teď už snad nejste tak vyděšený a můžete rozumně uvažovat – copak Montgomery může být tak zlý, jak si myslíte?
→dann wäre das doch eine viel bessere Gelegenheit gewesen; und drittens, jetzt, wo Ihre Panik vorüber ist und Sie ein wenig denken können – sehen Sie doch Montgomery an; ist er wirklich der, für den Sie ihn halten?

Hledali jsme vás – abychom vám pomohli.
→Wir haben Sie zu Ihrem Wohl gejagt.

Proč bychom vás měli zastřelit, když se sám chcete utopit?“ „Ale proč jste proti mě poštval své… lidi, když jsem byl v chatrči?“
→Weil diese Insel voller ... feindlicher Phänomene ist. Warum sollten wir Sie erschießen wollen, wenn Sie uns gerade anboten, sich zu ertränken?« »Warum haben Sie Ihre ... Leute auf mich gehetzt?«

„Abychom vás dohonili a odvedli do bezpečí. Pak jsme ztratili vaši stopu.
→»Wir waren überzeugt, daß wir Sie fangen und außer Gefahr bringen könnten.

Ale děláme to všechno pro vaše dobro!“
→Nachher verließen wir den Pfad – um Sie zu retten.«

Uvažoval jsem. Znělo to velmi věrohodně. Pak jsem si však na něco vzpomněl.
→Ich dachte nach. Es konnte stimmen. Dann fiel mir wieder etwas ein.

„Ale v ohradě jsem viděl…“
→»Aber ich habe«, sagte ich, »in der Ummauerung ...«

„To byla puma!“
→»Das war der Puma.«

„Prendicku,“ přidal se i Montgomery, „chováte se jako hlupák.
→»Hören Sie, Prendick«, sagte Montgomery, »Sie sind ein alberner Esel.

Pojďte blíž, vezměte si ty revolvery a domluvíme se.
→ Kommen Sie aus dem Wasser, nehmen Sie die Revolver und reden Sie.

Nic víc pro vás nemůžeme udělat.“
→ Wir können dann nicht mehr tun, als wir jetzt könnten.«

Přiznávám se, že jsem mu stále ještě nedůvěřoval a doktora Moreaua jsem se vysloveně bál.
→Ich will gestehen, daß ich Moreau noch, ja, immer mißtraute und ihn fürchtete.

Montgomery však mluvil rozumně a já jsem ho chápal.
→ Aber Montgomery war ein Mann, dem ich glaubte.

„Jděte kus dál po břehu,“ řekl jsem, „a ruce vzhůru!“
→»Gehen Sie den Strand hinauf«, sagte ich, als ich nachgedacht hatte, und fügte hinzu: »und heben Sie die Hände.«

„To nemohu,“ kývl Montgomery hlavou na své pohmožděné rameno.
→»Das kann ich nicht«, sagte Montgomery mit einem erklärenden Nicken über die Schulter. »Würdelos.«

„Ustupte tedy aspoň ke stromům,“ souhlasil jsem.
→»Dann gehen Sie zu den Bäumen hinauf«, antwortete ich, »wie Sie wollen.«

„To je ale ceremonií,“ ušklíbl se Montgomery.
→»Es ist eine verdammt alberne Zeremonie«, sagte Montgomery.

Oba se pak otočili a zamířili k šesti či sedmi bizarním tvorům, kteří nehybně stáli ve slunečním světle.
→Er und Moreau drehten sich um und gingen auf die sechs oder sieben grotesken Geschöpfe zu, die dort im Sonnenlicht standen und Schatten warfen und sich bewegten und doch so unglaublich unreal waren.

Montgomery práskl bičem a všichni se horempádem rozběhli mezi stromy.
→Montgomery knallte mit der Peitsche nach ihnen, und sofort wandten sich alle ab und flohen blindlings in den Wald.

Když už byli dost daleko, abych se mohl cítit v bezpečí, dobrodil jsem se ke břehu, popadl jsem revolvery a začal jsem si je prohlížet.
→Und als Montgomery und Moreau sich genügend weit entfernt hatten, watete ich an Land, nahm die Revolver auf und prüfte sie.

Abych se ujistil, že jsou skutečně nabité, vypálil jsem ránu do kusu lávy.
→Um mich gegen jedwede Überlistung zu sichern, entlud ich einen, schlug damit gegen einen Lavaklumpen

Přesvědčil jsem se, že se nejedná o žádný uskok. Kousek kamene se odštípl a na břehu se roztříštily úlomky olova.
→und hatte die Befriedigung, den Stein zerpulvert und den Strand mit Blei bespritzt zu sehen.

Ještě chvíli jsem váhal.
→Noch zögerte ich einen Moment.

„Dobrá, zkusím to,“ řekl jsem a s revolvery v obou rukou jsem se k nim po pláži přiblížil.
→»Ich will's wagen«, erklärte ich schließlich, und mit einem Revolver in jeder Hand ging ich den Strand hinauf auf sie zu.

„Konečně,“ oddechl si Moreau upřímně.
→»So ist's besser«, sagte Moreau unverblümt.

„Připravil jste mě svou bujnou fantazií o spoustu času.“
→»Sie haben mir ohnehin schon den besten Teil des Tages mit Ihrer verdammten Einbildung verdorben.«

Oba se s Montgomerym pohrdavě otočili, což se mě dotklo.
→Und mit einem Anflug von Verachtung, der mich demütigte, machten er und Montgomery kehrt

Kráčeli mlčky přede mnou.
→und gingen mir schweigend voran.

Hlouček zvířecích lidí stál dosud mezi stromy.
→Die Tiermenschen standen noch immer verwundert hinter den Bäumen.

Procházel jsem kolem nich co možná nejklidněji.
→ Ich ging so unbefangen wie möglich an ihnen vorbei.

Jeden z nich se za mnou rozběhl, ale ucouvl, když se po něm Montgomery rozehnal bičem.
→Einer fuhr auf und wollte mir folgen, aber er zog sich zurück, als Montgomery mit der Peitsche knallte.

Ostatní mlčky stáli a pozorovali nás. Snad to kdysi byla zvířata.
→Die anderen blieben schweigend stehen – sie beobachteten mich. Vielleicht waren sie einmal Tiere gewesen.

Já jsem však v životě neslyšel o tom, že by zvíře dokázalo myslet.
→Aber ich hatte noch nie gesehen, daß Tiere zu denken versuchten.