E-BOOKS

Fjodor Michajlovič Dostojevskij - Idiot
→Fyodor Dostoevsky - THE IDIOT

- I -

Koncem listopadu k deváté hodině ráno se plnou parou blížil k Petrohradu vlak od Varšavy.
→TOWARDS the end of November, during a thaw, at nine o'clock one morning, a train on the Warsaw and Petersburg railway was approaching the latter city at full speed.

Zrovna tálo a bylo tak sychravo a mlhavo, že se jen zvolna rozednívalo; z oken vagónu se nedalo ani na deset kroků vpravo či vlevo od trati nic rozeznat.
→The morning was so damp and misty that it was only with great difficulty that the day succeeded in breaking ; and ten paces or so from the carriage windows it was almost impossible to distinguish anything.

Někteří cestující se vraceli z ciziny, nejvíc však byla obsazena oddělení třetí třídy, vesměs obyčejnými pracujícími lidmi z okolí.
→Some of the passengers by this particular train were returning from abroad ; but the third class carriages were the best filled, chiefly with insignificant persons of various occupations and degrees, picked up at the different stations nearer town.

Jak to už bývá, všichni byli unavení, všem se po bezesné noci klížily oči, byli prokřehlí a měli tváře zbarvené do bledožluté jako ta mlha kolem.
→All of them seemed weary, and most of them had sleepy eyes and a shivering expression, while their complexions generally appeared to have taken the colour of the fog outside.

U okna jednoho vagónu třetí třídy od úsvitu proti sobě seděli dva cestující, oba mladí, bez větších zavazadel a nijak elegantně oblečení. Měli docela zajímavé obličeje a konečně oba toužili zapříst navzájem rozhovor.
→When day dawned, two passengers in one of the third class carriages found themselves opposite each other ; both were young fellows, both were lightly and rather poorly dressed, both had remarkable faces, and both were evidently anxious to start a conversation.

Kdyby byli jeden o druhém věděli, čím jsou právě v tu chvíli tak pozoruhodní, jistě by užasli, že je náhoda tak podivně svedla dohromady do vagónu třetí třídy petrohradsko-varšavské dráhy.
→If they had but known why, at this particular moment, they were both remarkable persons, they would undoubtedly have wondered at the strange chance which had set them down opposite to one another in a third class carriage of the Warsaw Railway Company.

První mladík byl dosti malý, asi sedmadvacetiletý, měl kudrnaté, skoro černé vlasy a šedé, malé, ale ohnivé oči.
→One of them was a young fellow of about twenty-seven, not tall, with black curly hair, and small, grey, fiery eyes.

Nos měl široký a rozpláclý, lícní kosti vysedlé a tenké rty ustavičně křivil k drzému, uštěpačnému, až zlému úsměvu;
→His nose was broad and flat, and he had high cheek bones ; his thin lips were constantly compressed into an impudent, ironical — it might almost be called a malicious smile ;

vysoké a pěkně utvářené čelo zkrášlovalo neušlechtile zformovanou dolní část obličeje.
→but his forehead was high and well formed, and atoned for a good deal of the ugliness of the lower part of his face.

V tváři byl mrtvolně bledý, a to celému jeho zevnějšku přes dosti silnou stavbu těla dodávalo značně vyčerpané vzezření a
→A special feature in this physiognomy was its death-like pallor which gave to the whole man an indescribably emaciated appearance in spite of his hard look,

zároveň cosi vášnivého, až trpitelského, co nebylo v souladu s jeho drzým, obhroublým úsměvem ani s tvrdým sebevědomým pohledem.
→ and at the same time a sort of passionate and suffering expression which did not harmonize with his impudent, sarcastic smile and keen, self-satisfied bearing.

Měl na sobě volný černý beránčí kožich potažený látkou, proto ho v noci nesužovala zima, zatímco jeho protějšek musel na svých prokřehlých zádech pocítit celou slast sychravé listopadové ruské noci, na kterou zřejmě nebyl připraven.
→He wore a large fur— or rather astrachan — overcoat, which had kept him warm all night, while his neighbour had been obliged to bear the full severity of a Russian November night on his shivering back, entirely unprepared.

Na sobě měl volnou a širokou pláštěnku s obrovskou kapucí, v jakých se v zimě cestuje kdesi daleko v cizině, ve Švýcarech a snad v severní Itálii,
→The latter had on a wide sleeveless mantle with a large cape to it ; the sort of cloak one sees upon travellers during the winter months in Switzerland or North Italy ;

kde se přirozeně nepočítá s takovými cestovními vzdálenostmi jako z Eytkuhnenu do Petrohradu. Ale co se hodilo a docela stačilo v Itálii, zřejmě nebylo dost vhodné pro Rusko.
→but by no means adapted to the long cold journey through Russia, from Eydkuhnen to St. Petersburg.

Majitelem pláštěnky s kapucí byl mladý muž, také asi šestadvacetiletý či sedmadvacetiletý, poněkud vyšší postavy, s velmi světlými hustými vlasy, vpadlými tvářemi a s řídkou, špičatou, bezmála bílou bradkou.
→The wearer of this cloak was a young fellow, also of about twenty-six or twenty-seven years of age, slightly above the middle height, very fair, with a thin, pointed, and very light coloured beard ;

Oči měl veliké, jasně modré; jejich utkvělý pohled byl mírný, ale těžkomyslný, s oním zvláštním výrazem, podle něhož někteří lidé na první pohled poznají, že jde o nemocného stiženého padoucnicí.
→his eyes were large, blue, and had an intent look about them, but with that quiet heavy expression which some people affirm to be a peculiarity as well as evidence of an epileptic subject.

Mladíkova tvář byla sice příjemná, hubená a jemná, ale zcela bez barvy a v tu chvíli domodra prokřehlá.
→His face was decidedly a pleasant one for all that, refined, but quite colourless, except for the circumstance that at this moment it was blue with cold.

V rukou se mu houpal hubený uzlíček z vetchého vybledlého hedvábí, podle všeho obsahující celou jeho cestovní výbavu.
→In his hand he held a bundle made up of an old faded piece of stuff, and apparently containing all his travelling wardrobe.

Na nohou měl střevíce s tlustými podešvemi a kamašemi - všechno jiné, než se nosilo v Rusku.
→He wore thick shoes and gaiters, which, with the rest of his appearance, was absolutely not Russian.

Jeho černovlasý protějšek si všechno nejspíš snad z nudy dopodrobna prohlédl a nakonec se zeptal s nešetrným úsměvem, jímž někdy lidé tak bezostyšně a neomaleně projevují uspokojení z nezdaru bližního:
→His black-haired neighbour inspected all these peculiarities, having nothing better to do, and at length remarked, with that rude enjoyment of the discomforts of others which the common classes so often show :

"Je vám zima?" "Moc," odpověděl jeho protějšek s nezvyklou ochotou,
→"Cold?" "Very," said his neighbour, readily,

"Moc," odpověděl jeho protějšek s nezvyklou ochotou, "a to je, prosím, ještě obleva.
→"Very," said his neighbour, readily, "and this is a thaw, too,

Co kdyby byl mráz? Ani jsem nemyslel, že je u nás tak chladno. Odvykl jsem."
→fancy if it had been a hard frost ! I never thought it would be so cold in the old place.

"Jedete z ciziny?" "Ano, ze Švýcar." "Fíí! To jste si užil!" Černovlasý mladík hvízdl a hlasitě se zasmál.
→" What, been abroad, I suppose ? " " Yes, straight from Switzerland." "Wheughl my goodness!" the black-haired young fellow whistled» and then guffawed.

Rozhovor byl navázán.
→The conversation proceeded.

Světlovlasý mladík ve švýcarském plášti se podroboval výslechu svého snědého protějšku s překvapivou ochotou, jako by si ani trochu neuvědomoval bezohlednost a jalovost některých otázek.
→The readiness of the young blonde man in the cloak to answer all his opposite neighbour's questions was surprising ; he seemed to have no suspicion of any impertinence or inappropriateness in the fact of such questions being put to him.

Z odpovědí mezi jiným vyšlo najevo, že opravdu už dlouho nebyl v Rusku, něco přes čtyři roky, že ho odvezli do ciziny, protože stonal, trpěl nějakou podivnou nervovou chorobou, třesem a křečemi, čímsi jako padoucnicí nebo tancem svátého Víta.
→Replying to them, he made known to the inquirer that he certainly had been long absent from Russia, more than four years ; that he had been sent abroad for his health ; that he had suffered from some strange nervous malady — a kind of fit or Vitus's dance, involving convulsive spasms.

Černovlasý mladík se při jeho vyprávění několikrát zasmál, zvláště když na jeho otázku: "Tak co, uzdravili vás?" blondýn odpověděl: "Ne, neuzdravili."
→His interlocutor burst out laughing several times at his answers ; he laughed most of all, when to the question, "whether he had been cured?" the patient replied : " No, they did not cure me."

"Cha! To jste jim tedy nadarmo cpal peníze do chřtánu, a my jim tu pořád věříme," podotkl jízlivě.
→" Hey ! that's it ! you stumped up your money for nothing, and we believe in those fellows, here 1 " remarked the black- haired individual, sarcastically.

"Pravda pravdoucí!"
→"Pravda pravdoucí!"

vmísil se do hovoru ošuměle oblečený pán na vedlejším sedadle, podle vzhledu úředník, který uvázl v podřízeném postavení - asi čtyřicátník, podsaditý, s červeným nosem a uhrovitou tváří.
→exclaimed another passenger, a shabbily dressed man of about forty, who looked like a clerk, and possessed a red nose and a very blotchy face ;

"Svatá pravda, panstvo, jenom se na ně zbytečně plýtvají všechny ruské síly!"
→" Gospel truth ! all they do is to get hold of our good Russian money free gratis and for nothing."

"Ach, to se v mém případě mýlíte!" poznamenal švýcarský pacient tichým a smířlivým hlasem.
→Oh, but you're quite wrong in my particular instance," said the Swiss patient, quietly;

"Ovšem nemohu se s vámi přít, protože neznám všechno, ale můj lékař mi ze svých posledních peněz dal ještě na cestu sem a téměř dva roky mě sám živil."
→"of course I can't argue the matter, because I know only my own case ; but my doctor gave me money — and he had very little — to pay my journey back, besides having kept me at his own expense, while there, for nearly two years."

"To za vás neměl kdo platit, nebo co?" zeptal se brunet.
→"Why? No one else to pay?" asked the black-haired one.

"Víte, pan Pavliščev, který mě tam vydržoval, před dvěma lety zemřel.
→" Yes — Mr. Pavlicheff, who had been supportmg me there, died a couple of years ago ;

Psal jsem potom sem, generálové Jepančinové, své vzdálené příbuzné, ale nedostal jsem odpověď.
→I wrote to Mrs. General Jepanchin at the time (she is a distant relative of mine), but she did not answer my letter.

A tak jsem tedy sedl na vlak." "Kam vlastně jedete?" "Myslíte, kde budu bydlet?
→And so eventually I came back." " And where have you come to ? " "That is — where am I going to stay?

Opravdu ještě ani nevím... totiž..." "Ještě jste se nerozhodl?"
→I — I really don't quite know yet, I — "

Oba posluchači se opět zasmáli.
→Both the listeners laughed again.

"A tenhleten uzlík bude asi celý váš majetek, ne?" vyzvídal černovlasý mladík.
→" I suppose your whole set-up is in that bundle, then ? " asked the first.

"Vsadil bych se, že je to tak," škodolibě podotkl úředník s červeným nosem, " a že žádné kufry už v zavazadlovém voze nemáte.
→" I bet anything that's it !" added the red-nosed passenger, with extreme satisfaction, " and that he has precious little in the luggage van !

Mějte však na paměti, že chudoba cti netratí."
→— though of course poverty is no crime — we must remember that!"

Ukázalo se, že měl pravdu; blondýn to hned s nezvyklým chvatem potvrdil.
→It appeared that it was indeed as they had surmised. The young fellow hastened to admit the fact with wonderful readiness.

"Tak přece není váš uzlík tak úplně bezvýznamný," pokračoval úředník, když se dosyta nasmáli (zajímavé bylo, že i majitel uzlíku se při pohledu na ně nakonec dal do smíchu, což ještě zvýšilo jejich veselí),
→"Your bundle has some importance, however," continued the clerk, when they had laughed their fill (it was observable that the subject of their mirth joined in the laughter when he saw them laughing) ;

"ačkoliv bych se klidně vsadil, že v něm nemáte cizokrajné sloupky zlatých dvacetifranků a friedrichsdorů, ani holandské lišáky.
→'' for though I dare say it is not stuffed full of friedrichs d'or and louis d'or

Důkazem jsou třeba jen tyto kamaše, zdobící vaše cizokrajné boty, avšak... máte-li nádavkem ke svému uzlíku vskutku takovou příbuznou, jako je generálová Jepančinová, to samosebou rázem zvýší i význam vašeho zavazadla,
→— to judge from your costume and gaiters — still — if you can add to your possessions such a valuable property as a relation like Mrs. General Jepanchin, then your bundle becomes a significant object at once ;

pakliže je generálová vaše příbuzná a nepopletl jste si to z roztržitosti, což se tuze často stává lidem... no řekněme... s nadbytkem fantazie."
→that is, of course, if you really are a relative of Mrs. Epanchin's and have not made a little error through — well, absence of mind which is very common to human beings ; or, say — through a too luxuriant fancy ? "

"Opět jste se dovtípil," přisvědčil světlovlasý mladík, "opravdu se možná mýlím, ona totiž ani není má příbuzná.
→"Oh, you are right again," said the fair-haired traveller, " for I really am almost wrong when I say she and I are related ; she is hardly a relation at all ;

Vlastně jsem se tenkrát vůbec nedivil, když mi neodepsali. Čekal jsem to." "Zbytečně jste vyhodil peníze za známky.
→ so little, in fact, that I was not in the least surprised to have no answer to my letter. I expected as much." " You spent your postage for nothing, then.

Hmm. Aspoň jste nezáludný a upřímný, což vám slouží ke cti!
→Hm ! you are candid, however — and that is commendable.

Hmm! Generála Jepančina bych tedy znal, vašnosti, zejména proto, že je to muž věhlasný, ba i nebožtíka pana Pavliščeva, který vás ve Švýcarech vydržoval, jsem znával,
→H'm ! Mrs. Epanchin — oh yes ! a most eminent person ; I know her. As for Mr. Pavlicheff, who supported you in Switzerland,

pakliže to ovšem byl Nikolaj Andrejevič Pavliščev, neboť měl ještě bratrance.
→I know him too — at least, if it was Nicolai Andreevitch of that name ? a fine fellow he was

Ten doposud žije na Krymu, ale onen Nikolaj Andrejevič, nebožtík, byl vážený pán s velkými styky a svého času míval na čtyři tisíce duší..."
→— and had a property of four thousand souls in his day." " Yes, Nicolai Andreevitch — that's what they call him," and the young fellow looked earnestly and with curiosity at the all-knowing gentleman with the red nose.

"Právě tak se jmenoval, Nikolaj Andrejevič Pavliščev," odpověděl mladík a podíval se na pana Vševěda s pozorným zájmem.
→This sort of character is met with pretty frequently in a certain class — a specimen of the ail-knowing type, who know everyone

Tito páni Vševědové se občas, ba dosti často vyskytují v jistých společenských kruzích.

Všechno, všecičko vědí, jejich čilá, zvídavá mysl a schopnosti nezadržitelně tíhnou jediným směrem, ovšem z nedostatku hlubších životních zájmů a názorů, jak by prohlásil soudobý myslitel.

Pod slovy "všechno vědí" musíme rozumět okruh značně omezený:

Kde slouží ten a ten, s kým se zná, jaký má majetek, kde byl gubemátorem, s kým se oženil, co vyženil, kdo je jeho bratr, kdo bratranec atd. atd. a tak podobně.
→— that is, they know where a man is employed, what his salary is, whom he knows, whom he married, what money his wife had, who are his cousins, and second cousins, etc., etc.

Přečasto mívají tito Vševědové odrbané lokty a sedmnáct rublů služného měsíčně.
→These men generally have about a hundred pounds a year to live on,

Lidé, o nichž tak zevrubně všechno vědí, ovšem netuší, proč jsou tak sledováni, nicméně mnohým Vševědům skýtají jejich znalosti, tvořící celou vědu, značnou potěchu, sebeúctu, ba vyšší duchovní uspokojení.
→and they spend their whole time and talents in the amassing of this style of knowledge, which they reduce — or raise — to the standard of a science.

Tato věda velmi přitahuje.

Znal jsem vědce, literáty, básníky, i politické činitele, kteří v ní hledali a nalezli spásnou metu, ba dokonce jim dopomohla ke kariéře.

Zatímco hovor plynul, brunet znuděně zíval, bez zájmu se díval z okna a netrpělivě čekal na konec cesty.
→Pendant le colloque, le jeune homme brun bâillait, jetait des regards désoeuvrés par la fenêtre et semblait impatient d’arriver.

Byl nějak roztržitý, dokonce velmi roztržitý, snad i zneklidněný, ba dokonce se choval jaksi podivně; poslouchal a zas neposlouchal, díval se a nedíval, smál se a chvílemi ani nevěděl, čemu se směje.
→He was very absent ; he would appear to listen — and heard nothing ; and he would laugh of a sudden, evidently with no idea of what he was laughing about

"A račte dovolit, s kým mám tu čest?" obrátil se najednou uhrovitý pán na mladíka s uzlem.
→– А позвольте, с кем имею честь… – обратился вдруг угреватый господин к белокурому молодому человеку с узелком.

"Kníže Lev Nikolajevič Myškin," odpověděl mladík s naprostou pohotovostí a bez otálení.
→" Prince Lef Nicolaievitch Muishkin," replied the latter, with perfect readiness.

"Kníže Myškin? Lev Nikolajevič? Neznám, prosím. Ba ani jsem o něm neslyšel," povídal zamyšleně úředník,
→" Prince Muishkin ? Lef Nicolaievitch ? Hm ! I don't know, for sure ! I may say I have never heard of such a person," said the clerk, thoughtfully ;

"nemyslím totiž samo jméno, jméno je dozajista historické, můžeme a musíme je najít v Karamzinových dějinách, ale míním přímo osobu.
→" at least, the name, I admit, is historical ; Karamsin must mention the family name, of course, in his history

S knížaty Myškinovými se už vůbec nikde nesetkáváme, ani se o nich nemluví."
→— but as an individual — besides one never hears of any Prince Muishkin nowadays."

"Samozřejmě," potvrdil hned mladík, "knížata Myškinové dnes už vůbec neexistují, až na mě, myslím, že jsem poslední.
→" Of course not," replied the prince ; " there are none, except myself ; 1 believe I am the last and only one.

A co se týče mých otců a dědů, ti většinou hospodařili na menších usedlostech. Ale můj otec byl podporučík, odchovanec vojenské akademie.
→As to my forefathers, they have always been a poor lot ; my own father was a sub-lieutenant in the army.

Ani vlastně nevím, jak se generálová Jepančinová dostala mezi Myškiny. Také je poslední svého druhu..."
→I don't know how Mrs. Epanchin comes into the Muishkin family, but she is descended from the Princes Muishkin, and she, too, is the last of her line."

"Hihihi! Poslední svého druhu! Vy jste tomu dal!" zahihňal se úředník. Také mladík v kožiše se zasmál.
→" Ha ! ha ! last of her line ! how funny it sounds I " said the clerk ; the prince did not see the joke.

Blondýn byl maličko udiven, že se mu povedla taková nevalná slovní hříčka.

"Ujišťuji vás, vůbec jsem to tak nechtěl říci," omlouval se udiveně. "Však rozumíme, však rozumíme," vesele přisvědčil úředník.

"A to jste tam, kníže, u toho profesora také studoval?" zeptal se zničeho nic brunet.
→"And did you learn — science and all that with your professor over there ? " asked the black-haired passenger.

"Ano... studoval..." "To já nikdy nic nestudoval."
→" Oh yes — I did learn a little, but—" " I've never learned anything whatever," said the other.

"Já také jen sem tam něco," dodal kníže, jako by se omlouval.
→" Oh, but I learned very little, you know! " added the prince, as though excusing himself ;

"Pro nemoc mě neuznali za schopného soustavného studia."
→" They could not teach me very much on account of my illness."

"Znáte Rogožinovy?" zeptal se chvatně brunet.
→ Do you know the Rogojins?" asked his questioner, abruptly.

"Ne, neznám, vůbec ne. Já přece v Rusku málokoho znám. Vy jste Rogožin?" "Ano, jsem Parfen Rogožin."
→" No, I don't — not at all ! I hardly know anyone in Russia ; why, is that your name? " "Yes, I am Rogojin, Parfen Rogojin."

"Parfen? Snad ne z té rodiny Rogožinových...," nadhodil velmi důležitě úředník.
→"Parfen Rogojin? dear me — then don't you belong to those very Rogojins, perhaps — " began the clerk, with a very perceptible increase of civility in his tone.

"Ano, z té, právě z té," rychle a s nezdvořilou nedůtklivostí ho přerušil brunet; do této chvíle na uhrovitého úředníka ani jednou nepromluvil, obracel se výhradně ke knížeti.
→Yes — those very ones." interrupted Rogojin, impatiently, and with scant courtesy. I may remark that he had not once taken any notice of the blotchy-faced passenger and had addressed all his remarks hitherto direct to the prince.

"Jak... opravdu?" Úředník ztuhl jako solný sloup, oči mu vylezly z důlků a na obličeji se mu najednou objevil uctivý, podlízavý, skoro ustrašený výraz.
→" Dear me — is it possible ? " observed the clerk, while his face assumed an expression of great deference and servility — if not absolute alarm :

"Tedy vskutku potomek Semjona Parfenyče Rogožina, váženého měšťana, jenž se před měsícem odebral na věčnost a zanechal po sobě dva a půl milionu v hotovosti?"
→" what, a son of that very Semen Rogojin — hereditary honourable citizen — who died a month or so ago and left two millions and a half of roubles ? "

"Jak to víš, že po sobě zanechal dva a půl milionu v hotovosti?" přerušil ho brunet, který ani teď nepoctil úředníka pohledem.
→And how do you know that he left two millions and a half of roubles ? " asked Rogojin, disdainfully, and not deigning so much as to look at the other.

"Podívejte na něj (mrkl na knížete), co z toho vlastně mají, že hned dolézají jako vrtichvosti?

Pravda je taková, že mi otec zemřel a já za měsíc nato jedu domů ze Pskova div ne bos.
→However, it's true enough that my father died a month ago, and that here am I returning from Pskoff, a month after, with hardly a boot to my foot.

Ani bratr, neřád, ani matka nejenže neposlali peníze, ale vůbec mě neuvědomili, zkrátka nic! Jako psa.
→They've treated me likе a dog! I've been ill of fever at Pskoff the whole while and not a line, not a farthing of money, have I ever received from my mother or my confounded brother ! "

Celý měsíc jsem proležel v Pskově v horečkách."

"A teď vám spadne do klína miliónek, přinejmenším miliónek, propána krále!" spráskl ruce úředník.
→"And now you'll have a million roubles, at least — goodness gracious me! " exclaimed the clerk, rubbing his hands.

"Five weeks since I was just like yourself," continued Rogojin, addressing the prince ; '' with nothing but a bundle and the clothes I wore ; I ran away from my father and came to Pskoff to my aunt's house, where I caved in at once with fever, and he went and died while I was away.
→"Před pěti týdny jsem tak jako tady vy," obrátil se opět ke knížeti, "s pouhým uzlíčkem utekl od rodičů do Pskova k tetě, kde jsem ležel v horečkách a otec zatím umřel beze mě. Klepla ho mrtvička.

All honour to my respected father's memory — but he uncommonly nearly killed me all the same.
→Věčná sláva nebožtíkovi, ale předtím mě div neumlátil k smrti!

Give you my word, prince, if 1 hadn't cut and run then, when I did, he'd have murdered me like a dog."
→Věřte mi, kníže, jako že tu sedím! Kdybych tenkrát nebyl utekl, určitě by mě zabil."

" I suppose you angered him somehow ? " asked the prince, looking at the millionaire in the fur cloak, with considerable curiosity.
→"Něčím jste ho rozzlobil?" otázal se kníže a se zvláštním zájmem si prohlížel milionáře v beraním kožiše.

But though there may have been something remarkable in the fact that this man was heir to millions of roubles, there was something about him which surprised and interested the prince more than that.
→A když je milionové dědictví snad již samo o sobě cosi pozoruhodného, knížete překvapilo a zaujalo ještě něco jiného.

Rogojin, too, seemed to have taken up this conversation with the prince with unusual alacrity; it appeared that he was still in a considerable state of excite- ment if not absolutely in high fever,
→Také Rogožin se dal do řeči s knížetem zřejmě rád, snad potřeboval s někým mluvit spíš z pohnutek mechanických než vnitřních;

and was in real need of some one to talk to for the mere sake of talking, as a safety valve to his agitation.
→snad z jisté roztěkanosti než srdečnosti, nebo jen z neklidu a touhy se na někoho dívat a o něčem klábosit.

As for his red-nosed neighbour, the latter — since the information as to the identity of Rogojin — hung over him, seemed to be living on the honey of his words and in the breath of his nostrils, catching at every syllable as though it were a pearl of great price.
→Úředník na něho strnule zíral, netroufal si ani vydechnout a vážil každé jeho slovo, jako by v něm hledal diamanty.

Oh, yes ; I angered him — I certainly did rile him," replied Rogojin, " and not without reason. But what puts me out so is my brother ;
→"Rozhněval se, ano, a snad měl i proč," odpověděl Rogožin, "ale nejvíc mě dohřál bratr.

of course my mother couldn't do anything — she's too old — and whatever brother Senka says is law for her !
→Maminka, no prosím, je to stará ženská, čte si životy svátých, vysedává s babkami, a co řekne bratr Seňka, platí.

Why couldn't he let me know ?
→Proč mi nedal včas vědět? Však já dobře vím. Dobrá, byl jsem v tu dobu v mrákotách.

He sent a telegram, they say. What's the good of a telegram ? It frightened my aunt so that she sent it back to the office imopened, and there it's been ever since !
→Kromě toho prý poslali telegram. Jenže co teta s telegramem! Už třicet let žije vdovským životem a od rána do noci vysedává s božími prosťáčky.

It's only thanks to Konief that I heard at all ;
→Pomohl mi jedině Koněv, Vasilij Vasiljič mi všechno napsal.

he wrote me all about it. He says my brother cut off the gold tassels from my father's coffin, at night, because they're worth a lot of money ! ' says he.
→Z brokátové pokrývky na otcově rakvi v noci bratr odřezal zlaté lité třepení. Stojí prý hrůzu peněz!

Z brokátové pokrývky na otcově rakvi v noci bratr odřezal zlaté lité třepení. Stojí prý hrůzu peněz!
→Why, I can get him sent off to Siberia for that alone, if I like ; it's sacrilege.

Hej, ty hastroši," obrátil se na úředníka, "co říká zákon, je to svatokrádež?"
→Here, you — scarecrow ! "he added, addressing the clerk at his side, " is it sacrilege or not, by law ? "

"Svatokrádež! Hotová svatokrádež," bez váhání přisvědčil úředník.
→" Sacrilege, certainly — certainly sacrilege," said the latter.

"Je za to Sibiř?" "Sibiř! Zajisté! Rovnou na Sibiř!"
→"And it's Siberia for sacrilege, isn't it ? " " Undoubtedly so ; Siberia, of course ! "

" They will think that I'm still ill," continued Rogojin to the prince ; " but I sloped off quietly, seedy as I was, took the train and came away.
→"Oni myslí, že ještě stůňu," obrátil se Rogožin ke knížeti, "ale já nikomu ani muk, hezky potichoučku, ještě nemocný, jsem sedl do vlaku a jedu;

Aha, brother Senka, you'll have to open уour gates and let me in, my boy ! I know he told tales about me to my father
→tady mě máš, bratře Semjone! Pomlouval jsi mě u nebožtíka otce, vím to.

— I know that well enough ; but I certainly did rile my father then about Nastasia Philipovna, that's very sure, and that was all my own doing, too!"
→Ale že jsem kvůli Nastasje Filippovně tenkrát otce rozčilil, to je taky pravda. To zas je má vina.

" Nastasia Philipovna ? " said the clerk, as though trying to think out something. " Come, you know nothing about her? said Rogojin, impatiently.
→Stalo se." "Kvůli Nastasje Filippovně?" podlézavě prohodil úředník, jako by o čemsi uvažoval.

" And supposing I do know something ? " observed the other, triumphantly. Bosh ! there are plenty of Nastasia Philipovnas. And what an impertinent beast you are," he added angrily ;
→"Ty ji stejně neznáš," netrpělivě ho odbyl Rogožin. "A znám," vítězně zvolal úředník.

" I thought some creature like you would hang on to me as soon as I got hold of my money."
→"Jdi! Kolikpak je Nastasjí Filippoven! Poslouchej, ty jsi ale drzej chlap! Víte, bylo mi jasné, že se na mě co nejdřív přilepí takovýhle neřád," povídal knížeti.

" Oh, but I do know, as it happens," said the clerk in an aggravating manner. " Lebedeff knows all about her ; you are pleased to reproach me, your excellence, but what if I prove that I am right after all ?"
→A přece ji možná znám," nadskakoval úředník. "Koho by Lebeděv neznal! Vy mě, vašnosti, ráčíte tupit, ale co když vám to dokážu?

you are pleased to reproach me, your excellence, but what if I prove that I am right after all ?
→Cožpak to není právě ta Nastasja Filippovna, kvůli níž vám váš otec ráčil dát ponaučení kalinovou holí.

Nastasia Philipovmi's family name is Barashkof — I know, you see — and she is a very well known lady, indeed, and comes of a good family, too ; and she is rather intimate with one Totski,
→Jmenuje se Nastasja Filippovna Baraškovová, je to možno říci urozená dáma, taktéž svého druhu kněžna, která se stýká s jistým Tockým, Afanasijem Ivanovičem, a s nikým jiným;

Afanassy Ivanitch, a man of consider able property, a director of companies, and so on, and a great friend of General Epanchin, who is interested in the same matter as he is."
→ce monsieur, qui est son unique liaison, est un grand propriétaire, à la tête de capitaux considérables ; il est administrateur de diverses sociétés et, pour cette raison, il a des rapports d’affaires et d’amitié avec le général Epantchine...

"My eyes!" said Rogojin really surprised at last, "the devil take the fellow, how does he know that ? " "Why, he knows everything — Lebedeff knows everything!
→"Podívejme se," vážně užasl Rogožin. "Zatracenej prevít, doopravdy všechno ví." "Všechno ví! Lebeděv ví všechno!

I was a month or two with Lihachóf after his father died, your excellency, and while he was knocking about
→Já, vašnosti, celé dva měsíce jezdil s Alexaškou Lichačevem, taky když mu zemřel otec, a protože výborně znám všechna zákoutí a uličky, nakonec už beze mě neudělal ani krok.

— he's in the debtor's prison now — I was with him, and he couldn't do a thing without Lebedeff; and I got to know Nastasia Philipovna and several other people at that time."
→Dneska sedí pro dluhy, ale já měl tehda příležitost poznat i Armanci, i Koralii, i kněžnu Packou, i Nastasju Filippovnu a mnoho jiných." " Nastasia Philipovna ? Why, you don't mean to say that she and Lihachof — "

" Nastasia Philipovna ? Why, you don't mean to say that she and Lihachóf — "
→"Nastasju Filippovnu? Copak ona s Lichačevem..." Rogožin se na něho zle podíval a rty se mu zachvěly a zbledly.

" No, no, no, no, no ! nothing of the sort, I assure you ! " said Lebedeff, hastily,
→"Nic takového! Nic takového! Vůbec ne!" horlivě a chvatně ho ujišťoval úředník.

"Žádnými penězi Lichačev ničeho nedosáhl!

oh dear no, not for the world ! Totski's the only man with any chance there Oh, no ! He takes her to his box at the opera at the French theatre of an evening, and the officers and people all look at her and say, '
→Nikoli, to není Armance. Tady jedině Tockij. A večer sedává ve Velkém nebo ve Francouzském divadle ve vlastní lóži.

By jove, look at Nastasia Philipovna ! isn't she lovely ? ' but no one ever gets any further than that."
→Důstojníci si mezi sebou leccos šuškají, ale ani ti nemohou nic říci. Tohle prý je ta Nastasja Filippovna a dost.

Co se týče dalšího nic! Protože taky nic neexistuje."
→Ils ne disent rien de plus parce qu’il n’y a rien de plus à dire.

" Yes, it's quite true," said Rogojin, frowning gloomily ; " so Zaleshoff told me.
→"Ano, tak je to," zamračeně, se svraštělým čelem potvrdil Rogožin, "takhle mi to tenkrát taky řekl Zaljožev.

I was walking about the Nevsky one fine day, prince, in an old coat, when she suddenly came out of a shop and stepped into her carriage ;
→Já tehdy, kníže, v otcově předloňském utíkáčku přebíhal Něvský a ona zrovna vycházela z obchodu a nasedala do kočáru.

I swear I was all of a blaze at once.
→Jako by se ve mně všecko vzňalo.

Then I met Zaleshoff — looking like a hair-dresser's assistant, got up as fine as I don't know who, while I looked like a tinker.
→Potkám Zaljoževa, kam já se na něj hrabu, chodí si jako vlásenkářský příručí s lorňonem, kdežto nás otec odchoval v namaštěných botách a na nemastné polívce.

'Don't flatter yourself, my boy,' says he ; 'she's not for such as you' ; she's a princess, she is, and her name is Nastasia Philipovna Barashkova, and she lives with her guardian Totski,
→'Ta není pro tebe,' povídá, 'je to kněžna, jmenuje se Nastasja Filippovna, příjmením Baraškovová, a žije s Tockým.

Jenže on teď neví, jak se jí zbavit, protože je zrovna v letech na ženění, je mu pětapadesát a chce si vzít první petrohradskou krasavici.'
→who wishes to get rid of her because he's growing rather old — fifty-five or so — and wants to marry a certain beauty, the loveliest woman in all Petersburg.'

And then he told me that I could see Nastasia Philipovna at the opera house that evening, if I liked, and described which was her box.
→Là-dessus il ajouta que je pouvais voir Nastasie Philippovna dans sa baignoire en allant le soir même au Grand Théâtre, durant le ballet.

Well, I'd like to see my father allowing any of us to go to the theatre; he'd sooner have killed us, any day. How- ever, I went for an hour or so and saw Nastasia Philipovna, and i never slept a wink all night after.
→Říci takhle našemu otci, že chci jít na balet, spráskal by mě v tu chvíli, jako psa! Přece jsem se na hodinku nějak vytratil a znova jsem spatřil Nastasju Filippovnu;

celou noc jsem pak nespal.

Next morning my father happened to give me two government loan bonds to sell, worth nearly five thousand roubles each.
→Ráno mi nebožtík dal dva pětiprocentní úpisy, každý na pět tisíc, a povídá,

'Sell them,' says he, 'and then take seven thousand five hundred roubles to the office, give them to the cashier, and bring me back the rest of the two thousand, without looking in anywhere on the way ; look sharp, I shall be waiting for you.
→jdi a prodej je, sedm tisíc pět set zanes k Andrejevovým do kanceláře na splátku, a zbytek z deseti tisíc mi přineseš rovnou sem, nikde se nestavuj, čekám tu na tebe.

Well, I sold the shares, but I didn't take the seven thousand roubles to the office ; I went straight to the ' English Magazine ' and chose a pair of earrings, with a diamond the size of a nut in each ;
→Úpisy jsem prodal, peníze vzal, do kanceláře k Andrejevovým jsem nešel, ale rovnou jsem si to namířil do anglického obchodu a za všechno jsem vybral pár náušnic, v každé briliant jako ořech.

they cost four hundred roubles more than I had, so I gave them my name and they trusted me.
→Čtyři sta rublů jsem zůstal dlužen, ale přece mi je dali, když jsem řekl své jméno.

With the earrings I went at once to Zaleshoffs ; ' Come on ! ' I said, ' come on to Nastasia Philipovna's,' and off we went without more ado.
→S náušnicemi letím k Zaljoževovi: Tak a tak, povídám, pojďme, hochu, k Nastasje Filippovně.

I tell you I hadn't a notion of what was about me or before me or below my feet all the way; I saw nothing whatever.
→Šli jsme. Kudy jsem tenkrát šel, co bylo přede mnou a co za mnou - nic nevím a nepamatuju se.

We went straight into her drawing-room, and then she came out to me.
→Vešli jsme rovnou do salonu a ona tam přišla za námi.

" I didn't say right out who I was, but Zaleshoff said : ' From Parfen Rogojin, in memory of his first meeting with you yesterday ; be so kind as to accept these ! '
→Tenkrát jsem se nepřiznal, že jsem to já. Zaljožev řekl, tohle je od Parfena Rogožina, račte to přijmout na památku na včerejší setkání.

''She opened the parcel, looked at the earrings, and laughed. " ' Thank your friend Mr. Rogojin for his kind attention,' says she,
→Otevřela etuji, podívala se a usmála. 'Poděkujte vašemu příteli, panu Rogožinovi, za jeho milou pozornost!'

and bowed and went off.
→Uklonila se a odešla.

Why didn't I die there on the carpet ?
→-Proč jen jsem v tu chvíli neumřel! K odchodu mě pohnulo jen to, že jsem si říkal: Je to jedno, živý se stejnak nevrátím.

The worst of it all was, though, that the beast Zakshoff must have had all the credit of it !
→Nejvíc mě mrzelo, že ten prevít Zaljožev shrábl všechen vděk.

I was short and abominably dressed, and stood and stared in her face and never said a word, because I was shy, like an ass !
→Jsem menší než on, oblečený jako vandrák, jenom stojím a mlčím a třeštím na ni oči, protože se stydím,

and there was he all in the fashion, pomaded and dressed out, with a smart tie on, bowing and scraping, as smug as be-d — -— d ;
→a on vyfintěný podle poslední módy, navoněný, naondulovaný, v kostkovaném nákrčníku, se rozplývá a uklání.

and I bet anything she took him for me all the while ! " 'Look here now,' I said, when we came out, 'none of your interference here after this — do you understand?'
→Ona si jistě myslela, že jsem to já! 'Poslouchej,' povídám, když jsme vyšli, 'ne aby ses opovážil na ni myslet, rozumíš!'

He laughed : ' And how are you going to settle up with your father? ' says he.
→ Zasmál se: 'A jak teď budeš účtovat s tatíčkem?'

I thought I might as well jump into the Neva at once without going home first ;
→Opravdu, nejradši bych rovnou skočil z mostu a domů se vůbec nevracel, ale pak jsem si řekl:

but it struck me that I wouldn't, after all, and 1 went home looking like one of the damned."
→Teď už je stejně všechno jedno a jako odsouzenec jsem se vrátil domů."

" My goodness ! " shivered the clerk, "
→"Achich! Uchich!" šklebil se úředník, a dokonce se otřásl.

and his father," he added, for the prince's instruction, " and his father would have given him a ticket to the other world to save ten roubles any day — not to speak of ten thousand ! "
→"Nebožtík byl přece nejen pro deset tisíc, ale i pro deset rublů hotov poslat člověka na věčnost," vysvětloval knížeti.

The prince observed Rogojin with great curiosity ; he seemed paler than ever at this moment.
→Kníže si se zájmem prohlížel Rogožina, který byl v tu chvíli ještě bledší.

" What do you know about it ? " cried the latter. " Well, my father learned the whole story at once,
→"Na věčnost," opakoval Rogožin, "co ty víš! Hned se všecko dověděl," vyprávěl dál knížeti.

and Zaleshoff blabbed it all over the town besides. So he took me upstairs and locked me up and lectured me for an hour ;
→"Zaljožev to vykládal kdekomu na potkání! A tehda mě otec zamkl nahoře a celou hodinu mi dával 'ponaučení'.

'this is only a foretaste,' says he ; 'wait a bit till night comes, and I'll come back and take an affectionate farewell of you ! '
→'Tohle je jen příprava,' povídá, 'ještě se s tebou zajdu rozloučit na noc.'

" Well, what do you think ? The old fellow went straight off to Nastasia Philipovna, touched the floor with his forehead, and began blubbering and beseeching her on his knees to give him back the diamonds. So after a while she brought the box and flew out at him :
→A co myslíš? Zajel si, šedivej dědek, k Nastasje Filippovně, k zemi se jí ukláněl, prosil a plakal, až nakonec přinesla krabičku a hodila mu ji pod nohy:

' There,' she says, ' take your earrings, you wretched old miser ; although they are ten times dearer than their value to me now that I know what it must have cost Parfen to get hold of them !
→'Tu máš,' povídá, 'ty svoje náušnice, dědku, teď jsou mi ještě desetkrát dražší, když vím, co pro ně Parfen musel podstoupit.

Give Parfen my compliments,' she says, ' and thank him very much ! ' Well, I borrowed twenty-five roubles from a friend, and off I went to Pskoff" to my aunt's ;
→Vyřiď můj dík a pozdravení Parfenu Semjonyči!' No a já mezitím s maminčiným požehnáním a s dvaceti rubly, co jsem si půjčil od Serjožky Protušina, sedl na vlak a ujížděl do Pskova a tam jsem už dorazil s horečkou.

the old woman there lectured me so that I left the house and went a drinking tour round the public-houses of the place ;
→Babky nade mnou četly modlitby ze zpěvníku a já jsem tam dřepěl opilý, protože jsem se za poslední groše tloukl po hospodách, celou noc jsem se napůl bez sebe proválel na ulici,

I was in a high fever when I got back to Pskoff, and by nightfall I was lying full length in the streets somewhere or other ! "
→k ránu už mi bylo dočista zle a ještě k tomu mě v noci pokousali psi. Sotva jsem se probral."

" Oho ! we'll make Nastasia Philipovna sing another song now !" giggled Lebedeff, rubbing his hands with glee;
→"No buďsi, ale zato teď Nastasja Filippovna něco uvidí!" hihňal se úředník a mnul si ruce.

"hey, my boy. We'll get her some proper earrings now ; we'll get her such earrings that — "
→"Kdepak teď tamty náušnice! Teď ji přece za ně nějak odškodníme..."

" Look here," cried Rogojin, seizing him fiercely by the arm, " look here, if you so much as name Nastasia Philipovna again, I'll tan your hide as sure as you sit there ! "
→"Poslouchej, jestli si jen dovolíš o Nastasje Filippovně slůvko, tak tě, jako že tu sedím, spráskám, i když jsi jezdil s Lichačevem!" zvolal Rogožin a pevně mu sevřel ruku.

" Aha ! do — by all means ! if you tan my hide you won't turn me away from your society anyhow. You'll bind me to you, with your lash, for ever.
→"Spráskáš, ale nazaženeš! Jen mi dej co proto! Napráskáš mi, a tím víc připoutáš... Hleďme, už jsme tady."

Ha, ha ! here we are at the station, though." Sure enough, the train was just steaming in as he spoke. Though Rogojin had declared that he left Pskoff secretly, still, a large collection of friends had assembled to greet him, and did so with profuse waving of hats and shouting.
→Opravdu vjížděli do nádraží. Ačkoli Rogožin tvrdil, že ujel potajmu, čekal na něho hlouček lidí. Volali na něho a mávali čepicemi.

" Why, there's Zaleshoff here too ! " he muttered, gazing at the scene with a sort of triumphant but unpleasant smile ; then he suddenly turned to the prince :
→"Vida, i Zaljožev přišel," zamumlal Rogožin s vítězným, dokonce trochu zlostným úsměškem a náhle se obrátil ke knížeti:

" Prince, I don't know why I have taken a fancy to you ;
→"Kníže, nevím proč jsem si tě oblíbil.

perhaps, because I met you just when I did ; but, no, it can't be that, for I met this fellow (nodding to Lebedeff) too, and I have not taken a fancy to him by any means ;
→Snad proto, že jsem tě potkal v takové chvíli, ale potkal jsem přece i tady toho," ukázal na Lebeděva, "a jeho jsem si neoblíbil.

come to my place, prince,
→Navštiv mě, kníže.

Tyhle kamaše ti sundáme, oblečem tě do prvotřídního kuního kožichu, dám ti ušít frak, taky prvotřídní, vestičku bílou nebo jakou budeš chtít, kapsy ti nacpu penězi...
→we'll take off those gaiters of yours and dress you up in a smart fur coat, the best we can buy ; you shall have a dress coat, best quality, white waistcoat, anything you like, and your pocket shall be full of money, come,

and you shall go with me to Nastasia Philipovna.
→a pojedem k Nastasje Filippovně.

Přijdeš?" "Neodmítejte, Lve Nikolajeviči!" důrazně a slavnostně se ujal slova Lebeděv.
→Now then, will you come or no ? " " Accept, accept, Prince Lef Nicolaievitch ! " said Lebedeff solemnly ;

" don't let it slip ! Accept, quick ! " Prince Muishkin rose and stretched out his hand courteously, while he replied with some cordiality :
→"Neodmítejte a nepromeškej te. Nepromeškej te..." Kníže Myškin povstal, zdvořile podal Rogožinovi ruku a řekl mu přívětivě:

" I will come with the greatest pleasure, and thank you very much for taking a fancy to me. I daresay I may even come to-day if I have time,
→"Přijdu velmi rád a děkuji vám za to, že jste si mě oblíbil. Možná že přijdu už dnes, jestli mi to vyjde.

for I tell you frankly that I like you very much too. I liked you especially when you told us about the diamond earrings ;
→Protože, upřímně řečeno, vy jste se mi také velice zalíbil, zvlášt když jste vyprávěl o briliantových náušnicích.

but I liked you before that as well, though you have such a dark-clouded sort of face. Thanks very much for the offer of clothes and a fur coat ; I certainly shall require both clothes and coat very soon.
→Dokonce už předtím jste mi byl sympatický, ačkoliv jste se mračil. Děkuji vám i za slíbený oděv a kožich, protože to opravdu brzy budu potřebovat.

As for money, I have hardly a copeak about me at this moment." " You shall have lots of money ; by the evening I shall have plenty ; come along ! " " That's true enough, hell have lots before evening ! " put in Lebedeff.
→Ale nemám teď skoro ani kopejku." "Peníze budou, budou k večeru, přijď!" "Budou, budou," opakoval úředník, "k večeru, do setmění budou!"

" But, look here, are you a great hand with the ladies ? Let's know that first?" asked Rogojin. " Oh no, oh no ! " said the prince ; " I couldn't, you know, my illness — I hardly ever saw a soul."
→"A co ženské, potrpíte si na ně, kníže? Ven s tím!" "Ne, ne! Já přece... snad to nevíte, ale já kvůli své vrozené chorobě vlastně ženy vůbec neznám."

"No když je to tak," zvolal Rogožin, "to jsi hotový boží prosťáček, kníže, a takové má Bůh rád!" "Takové má Pánbůh rád!" opakoval úředník.

" H'm ! well — here, you fellow — you can come along with me now if you like ! " cried Rogojin to Lebedeff, and so they all left the carriage.
→" H'm ! well — here, you fellow — you can come along with me now if you like ! " cried Rogojin to Lebedeff, and so they all left the carriage.

Lebedeff had his desire ; he went off with the noisy group of Rogojin's friends towards the Voznesensky,
→Lebeděv tedy přece dosáhl svého. Brzy se hlučný houf vzdálil směrem k Vozněsenské třídě.

while the prince's route lay towards the Litaynaya. It was damp and wet.
→Kníže musel zabočit do Litějné. Bylo sychravo a vlhko.

The prince asked his way of passers-by, and finding that he was a couple of miles or so from his destination, he determined to take a droshky.
→Vyptal se kolemjdoucích, a když zjistil, že má k cíli tak hodinu cesty, rozhodl se vzít si kočár.

- II -



GENERAL Epanchin lived in his own house nearthe Litaynaya.
→Generál Jepančin bydlel ve vlastním domě, trochu stranou od Litějné, směrem k chrámu Proměnění Páně.

Besides this large residence — five sixths of which was let in flats and lodgings — the general was owner of another enormous house in the Sadóvaya bringing in even more rent than the first.
→Kromě toho (nádherného) domu, jehož pět šestin pronajímal, patřil generálovi ještě veliký dům na Litějné, který mu též skýtal skvělý příjem.

Besides these houses he had a delightful little estate just out of town, and some sort of factory in another part of the city.
→Mimo tyto dva domy měl v nejbližším okolí Petrohradu velice pěkný a výnosný statek; dále vlastnil v petrohradském újezdu ještě jakousi továrnu.

Of late, General Epanchin, as every one knows, had a good deal to do with certain monopolies ; he was also a voice, and an important one, in many rich public companies of various descriptions;
→Všeobecně se vědělo, že generál Jepančin za starých dob sjednával pachty. Dnes byl podílníkem několika solidních akciových společností a měl v nich rozhodující slovo.

in fact, he enjoyed the reputation of being a well-to-do man of busy habits, many ties, and affluent means.
→Proslýchalo se, že je velmi zámožný, velmi podnikavý a velmi vlivný.

He had made himself indispensable in several quarters, amongst others in his department of the government;
→Dokázal se téměř všude učinit nepostradatelným, mimo jiné ve službě.

and yet it was a known fact that Fedor Ivanovitch Epanchin was a man of no education whatever, and had absolutely risen from the ranks.
→Bylo však rovněž všeobecně známo, že Ivan Fjodoroviě Jepančin nemá zvláštní vzdělání a je vojenské dítě.

This last fact could, of course, reflect nothing but credit upon the general; and yet, though unquestionably a sagacious man, he had his own little weaknesses—very excusable ones,—one of which was a dislike to any allusion to the above circumstance.
→Tato okolnost mu nepochybně mohla sloužit jen ke cti, ale přestože byl generál muž rozumný, přece měl jisté zcela odpustitelné slabůstky a nerad slyšel určité narážky.

He was undoubtedly clever.
→Rozumný a chytrý však byl bezesporu.

For instance, he made a point of never asserting himself when he would gain more by keeping in the background; and in consequence many exalted personages valued him principally for his humility and simplicity, and because “he knew his place.”
→Například se nikdy nechoval okázale tam, kde bylo radno počínat si nenápadně, a mnozí si ho vážili právě pro jeho prostotu, proto, že vždycky věděl, kde je jeho místo.

And yet if these good people could only have had a peep into the mind of this excellent fellow who “knew his place” so well!
→Kdyby však byli jeho soudci věděli, co se leckdy děje v duši Ivana Fjodoroviče, i když tak dobře znal kam patří!

The fact is that, in spite of his knowledge of the world and his really remarkable abilities, he always liked to appear to be carrying out other people’s ideas rather than his own.
→Třebaže se uměl výborně ohánět v praktickém životě a měl jisté velmi pozoruhodné schopnosti, přece raději vystupoval jako vykonavatel cizí myšlenky a neblýskal se vlastním rozumem.

Chtěl, aby ho všichni pokládali za "oddaného bez obmyslu" a - podle požadavků doby - dokonce za ryzího, upřímného Rusa.

Co se týče posledního, dokonce zažil několik směšných příhod.

Nic ho však nezkrušilo, ba ani směšné příhody,

And also, his luck seldom failed him, even at cards, for which he had a passion that he did not attempt to conceal. He played for high stakes, and moved, altogether, in very varied society.

mimoto měl příslovečné štěstí i v kartách a hrál nesmírně odvážně,

a nejenže se nijak netajil touto svou zdánlivou slabůstkou, jež mu tak podstatně a mnohdy v pravou chvíli posloužila, nýbrž ji okázale dával najevo.

Pohyboval se ve smíšených, ovšem majetných a vlivných společenských kruzích.

Ale to hlavní teprve měla přinést budoucnost, mohl čekat, mohl dlouho čekat na pravou chvíli, jen ať jde pěkně všechno svým pořádkem.

As to age, General Epanchin was in the very prime of life; that is, about fifty-five years of age,—the flowering time of existence, when real enjoyment of life begins.
→I věkem byl generál, jak se říká, v nejlepších letech, právě dovršil šestapadesátku, byl tedy opravdu v rozkvětu mužných sil, kdy podle dnešních názorů pravý život teprve začíná.

His healthy appearance, good colour, sound, though discoloured teeth, sturdy figure, preoccupied air during business hours, and jolly good humour during his game at cards in the evening,
→Kypící zdraví, kvetoucí tváře, pevné, byť zahnědlé zuby, statné podsadité tělo, ustaraný výraz dopoledne ve službě a lehkovážný večer při kartách či u Jeho Výsosti

all bore witness to his success in life, and combined to make existence a bed of roses to his excellency.
→ - to vše podporovalo současné i budoucí úspěchy a stlalo růže na cestu Jeho Excelence.

Generál měl utěšenou rodinku. Pravda, zde nekvetly jen růže, ale zato mnoho takového, k čemu se již dávno upínaly hlavní naděje a cíle Jeho Excelence.

A je snad nějaký cíl důležitější a posvátnější než cíle rodičovské? K čemu přilnout, ne-li k rodině?

The general was lord of a flourishing family, consisting of his wife and three grown-up daughters.
→Generálova rodina sestávala z manželky a tří dospělých dcer.

He had married young, while still a lieutenant, his wife being a girl of about his own age, who possessed neither beauty nor education, and who brought him no more than fifty souls of landed property, which little estate served,
→Vzal si před drahnými lety, ještě v hodnosti poručíka, dívku téměř stejného stáří, jež nevynikala krásou ani vzděláním, a vyženil s ní pouhých padesát nevolníků,

however, as a nest-egg for far more important accumulations.
→na nichž nicméně založil svůj příští blahobyt.

The general never regretted his early marriage, or regarded it as a foolish youthful escapade; and he so respected and feared his wife that he was very near loving her.
→Nikdy později nežehral na svůj časný sňatek, nikdy jej pohrdavě neoznačoval za neblahý omyl mládí, a své manželky si tak vážil a tak sejí někdy i bál, že ji bezmála miloval.

Mrs. Epanchin came of the princely stock of Muishkin, which if not a brilliant, was, at all events, a decidedly ancient family; and she was extremely proud of her descent.
→Generálová pocházela z knížecího rodu Myškinů, i když nijak znamenitého, přesto velmi starobylého, a na svém původu si velmi zakládala.

With a few exceptions, the worthy couple had lived through their long union very happily.
→Až na nepatrné výjimky prožili manželé celá dlouhá léta společného života ve shodě.

While still young the wife had been able to make important friends among the aristocracy, partly by virtue of her family descent, and partly by her own exertions;
→Již v raném mládí si uměla generálová jako urozenámkněžna, poslední svého rodu, a snad i pro své osobní vlastnosti najít několik velmi vlivných ochránkyň.

while, in after life, thanks to their wealth and to the position of her husband in the service, she took her place among the higher circles as by right.
→Později, když její muž zbohatl a dosáhl významného postavení, dokázala v těchto vyšších kruzích i zdomácnět.

During these last few years all three of the general’s daughters—Alexandra, Adelaida, and Aglaya—had grown up and matured.
→V posledních letech vyrostly a dospěly všechny tři generálovy dcery - Alexandra, Adelaida a Aglaja.

Of course they were only Epanchins, but their mother’s family was noble; they might expect considerable fortunes; their father had hopes of attaining to very high rank indeed in his country’s service—all of which was satisfactory.
→Pravda, všechny tři byly pouze Jepančinovy, ale po matce knížecího původu, s nemalým věnem, s otcem, jenž snad záhy zaujme velice vysoké postavení,

All three of the girls were decidedly pretty, even the eldest, Alexandra, who was just twenty-five years old.
→und, was ebenfalls sehr wichtig war, sie waren alle drei recht hübsch, auch die älteste, Alexandra, nicht ausgenommen, die bereits fünfundzwanzig Jahre alt war.

The middle daughter was now twenty-three, while the youngest, Aglaya, was twenty.
→Prostřední bylo třiadvacet a nejmladší, Aglaje, rovných dvacet.

This youngest girl was absolutely a beauty, and had begun of late to attract considerable attention in society.
→Nejmladší byla dokonce vyslovená krasavice a začínala vzbuzovat ve společnosti nevšední pozornost.

But this was not all, for every one of the three was clever, well educated, and accomplished.
→Nadto ještě všechny tři vynikaly vzděláním, rozumem a nadáním.

It was a matter of general knowledge that the three girls were very fond of one another, and supported each other in every way;
→Vědělo se, že k sobě nesmírně lnou a vzájemně si pomáhají.

it was even said that the two elder ones had made certain sacrifices for the sake of the idol of the household, Aglaya.
→Dokonce se mluvilo o jakýchsi obětech obou starších ve prospěch společného rodinného bůžka, nejmladší.

In society they not only disliked asserting themselves, but were actually retiring.
→Nejenže se nerady blýskaly ve společnosti, ale byly až příliš skromné.

Certainly no one could blame them for being too arrogant or haughty, and yet everybody was well aware that they were proud and quite understood their own value.
→Nikdo jim nemohl vytknout nadutost či domýšlivost, ale zároveň se nepochybovalo o tom, že jsou hrdé a znají svou cenu.

The eldest was musical, while the second was a clever artist, which fact she had concealed until lately.
→Nejstarší měla zálibu v hudbě a prostřední výborně malovala, o tom však se dlouhá léta nevědělo a vyšlo to najevo teprve v poslední době, a to ještě náhodou.

In a word, the world spoke well of the girls; but they were not without their enemies,
→Zkrátka šířilo se o nich velice mnoho chvály. Ale našli se i závistlivci.

and occasionally people talked with horror of the number of books they had read.
→Zděšeně se mluvilo o tom, kolik knih dívky přečetly.

They were in no hurry to marry. They liked good society, but were not too keen about it.
→S vdavkami nespěchaly, vyšší společenské kruhy měly v úctě, ale zase ne přespříliš.

All this was the more remarkable, because everyone was well aware of the hopes and aims of their parents.
→Právě to bylo velmi zajímavé, neboť kdekdo znal plány, povahu, cíle a tužby jejich otce.

It was about eleven o’clock in the forenoon when the prince rang the bell at General Epanchin’s door.
→Když kníže zazvonil u dveří generálova bytu, šlo již na jedenáctou.

The general lived on the first floor or flat of the house, as modest a lodging as his position permitted.
→Generál bydlel v prvním patře; rozlohou byl jeho byt skromný, nicméně však odpovídal jeho společenskému významu.

A liveried servant opened the door, and the prince was obliged to enter into long explanations with this gentleman, who, from the first glance, looked at him and his bundle with grave suspicion.
→Knížeti otevřel sluha v livreji; dlouho musel tomu člověku, jenž se od počátku na něho i na jeho uzlík díval s jistým podezřením, vysvětlovat důvod své návštěvy.

At last, however, on the repeated positive assurance that he really was Prince Muishkin, and must absolutely see the general on business, the bewildered domestic showed him into a little ante-chamber leading to a waiting-room that adjoined the general’s study,
→Po opětovném jasném prohlášení, že je skutečně kníže Myškin a že nutně musí mluvit s generálem ve velmi naléhavé věci, zavedl ho udivený lokaj do sousední malé předsíňky, vedoucí do předpokoje pracovny,

there handing him over to another servant, whose duty it was to be in this ante-chamber all the morning, and announce visitors to the general.
→kde se ho ujal jiný sluha, který tam měl dopolední službu a ohlašoval generálovi návštěvníky.

This second individual wore a dress coat, and was some forty years of age;
→Onen druhý lokaj byl ve fraku, asi čtyřicátník, s ustaraným obličejem;

he was the general’s special study servant, and well aware of his own importance.
→byl to komorník Jeho Excelence v pracovních hodinách, vědomý si své důležitosti.

“Wait in the next room, please; and leave your bundle here,” said the door-keeper, as he sat down comfortably in his own easy-chair in the ante-chamber.
→"Posečkejte v přijímacím pokoji a uzlík ponechte tady," řekl pomalu a důležitě, uvelebil se ve svém křesle

He looked at the prince in severe surprise as the latter settled himself in another chair alongside, with his bundle on his knees.
→a s přísným údivem si měřil knížete, který se posadil na židli vedle něho s uzlíkem v ruce.

“If you don’t mind, I would rather sit here with you,” said the prince; “I should prefer it to sitting in there.”
→"Jestli dovolíte," řekl kníže, "počkal bych raději zde s vámi, co tam mám sedět sám?"

“Oh, but you can’t stay here. You are a visitor—a guest, so to speak.
→"V předsíni se to pro vás nesluší, jelikož jste návštěvník, jinak řečeno host.

Is it the general himself you wish to see?” The man evidently could not take in the idea of such a shabby-looking visitor, and had decided to ask once more.
→Tedy k samotnému generálovi?" Lokaj se zřejmě nemohl smířit s myšlenkou, že má uvést takového návštěvníka, a raději se znovu zeptal.

“Yes—I have business—” began the prince. “I do not ask you what your business may be, all I have to do is to announce you;
→"Ano, víte, v záležitosti..." "Neptám se vás, v jaké záležitosti, mou povinností je pouze vás ohlásit.

and unless the secretary comes in here I cannot do that.”
→Ale jak jsem řekl, bez tajemníka vás neohlásím."

The man’s suspicions seemed to increase more and more.
→Zdálo se, že je lokaj čím dál víc na pochybách;

The prince was too unlike the usual run of daily visitors;
→kníže ani trochu nezapadal do rámce každodenních návštěvníků,

and although the general certainly did receive, on business, all sorts and conditions of men, yet in spite of this fact the servant felt great doubts on the subject of this particular visitor.
→a třebaže generál dosti často, ba téměř denně v jistou hodinu přijímal zejména v jistých záležitostech hosty velmi rozmanité,

měl komorník přes tyto značně volné zvyklosti velké obavy:

The presence of the secretary as an intermediary was, he judged, essential in this case.
→Ano, nutně musí ohlásit příchozího prostřednictvím tajemníka.

“Surely you—are from abroad?” he inquired at last, in a confused sort of way. He had begun his sentence intending to say,
→"Tak vy jste opravdu... přijel z ciziny?" vyhrkl nakonec a vzápětí bezděčně a rozpačitě zmlkl; chtěl se možná zeptat:

“Surely you are not Prince Muishkin, are you?”
→Tak vy jste opravdu kníže Myškin?

“Yes, straight from the train! Did not you intend to say, ‘Surely you are not Prince Muishkin?’ just now, but refrained out of politeness?”
→"Ano. Jdu rovnou z vlaku. Zdá se mi, že jste se chtěl zeptat, zda jsem opravdu kníže Myškin? Ale nezeptal jste se jen ze zdvořilosti."

“H’m!” grunted the astonished servant. “I assure you I am not deceiving you; you shall not have to answer for me.
→"Hm..„" zabručel udiveně lokaj. "Ujišťuji vás, že jsem vás neobelhal a nepříjemnosti kvůli mně mít nebudete.

A že jsem takto oblečen a s uzlíkem, tomu se také nedivte; v přítomné chvíli nejsou mé poměry zrovna utěšené."
→As to my being dressed like this, and carrying a bundle, there’s nothing surprising in that —the fact is, my circumstances are not particularly rosy at this moment.”

“H’m!—no, I’m not afraid of that, you see; I have to announce you, that’s all. The secretary will be out directly—that is, unless you
→"Hm! O to nejde, že bych se bál. Mou povinností je vás ohlásit a pak vás přijme tajemník, jestli ovšem...

—yes, that’s the rub—unless you—come, you must allow me to ask you—you’ve not come to beg, have you?”
→A v tom je právě ten háček, jestli ovšem... Směl bych se zeptat, nejdete snad generála prosit o výpomoc?"

“Oh dear no, you can be perfectly easy on that score. I have quite another matter on hand.”
→"O ne, můžete být naprosto klidný. Přicházím v jiné záležitosti."

“You must excuse my asking, you know. Your appearance led me to think
→"Promiňte, napadlo mi to, když se na vás dívám.

—but just wait for the secretary; the general is busy now, but the secretary is sure to come out.”
→Počkejte si na tajemníka; pán má teď u sebe plukovníka, ale za chvilinku tu bude tajemník... obchodní společnosti."

“Oh—well, look here, if I have some time to wait, would you mind telling me, is there any place about where I could have a smoke? I have my pipe and tobacco with me.”
→"Budu-li tedy dlouho čekat, nemohl bych si tu, prosím vás, někde zakouřit? Dýmku a tabák mám s sebou."

“Smoke?” said the man, in shocked but disdainful surprise, blinking his eyes at the prince as though he could not believe his senses.
→"Za-kou-řit?" opakoval s pohrdavým údivem komorník, jako by nevěřil svým uším.

“No, sir, you cannot smoke here, and I wonder you are not ashamed of the very suggestion.
→"Zakouřit? Ne, tady se kouřit nesmí, a je vůbec trapné na to pomyslet.

Ha, ha! a cool idea that, I declare!” “Oh, I didn’t mean in this room! I know I can’t smoke here, of course. I’d adjourn to some other room, wherever you like to show me to. You see, I’m used to smoking a good deal, and now I haven’t had a puff for three hours;
→Hm... to jsou mi věci!" "Nemyslím přece v tomhle pokoji, to já vím, ale vyšel bych, kam byste mi ukázal, poněvadž, víte, jsem zvyklý kouřit a teď jsem už skoro tři hodiny nekouřil.

however, just as you like.”
→Konečně jak myslíte, přece známe přísloví: jak jde kroj..."

“Now how on earth am I to announce a man like that?” muttered the servant.
→"Ale copak vás mohu takto ohlásit?" zahučel bezděčně komorník.

"Předně se nesluší, abyste čekal tady, máte sedět v přijímacím pokoji, protože jste návštěvník, jinak řečeno host, a já jsem za to odpovědný.
→“In the first place, you’ve no right in here at all; you ought to be in the waiting-room, because you’re a sort of visitor—a guest, in fact—and I shall catch it for this.

Look here, do you intend to take up you abode with us?” he added, glancing once more at the prince’s bundle, which evidently gave him no peace.
→Ostatně, hodláte se u nás ubytovat?" dodal a znovu úkosem pohlédl na uzlík, který ho zřejmě znepokojoval.

“No, I don’t think so. I don’t think I should stay even if they were to invite me. I’ve simply come to make their acquaintance, and nothing more.”
→"Ne, nehodlám. Dokonce i kdyby mě pozvali, odmítnu. Přišel jsem se jen seznámit, nic víc."

“Make their acquaintance?” asked the man, in amazement, and with redoubled suspicion. “Then why did you say you had business with the general?”
→"Jak? Seznámit se?" udiveně, s rostoucím podezřením se ptal komorník, "cožpak jste prve neřekl, že přicházíte v nějaké záležitosti?"

“Oh well, very little business. There is one little matter—some advice I am going to ask him for; "O, vlastně ne! Ostatně ano, rád bych se v jisté záležitosti trochu poradil,

but my principal object is simply to introduce myself, because I am Prince Muishkin, and Madame Epanchin is the last of her branch of the house, and besides herself and me there are no other Muishkins left.”
→ale hlavně bych se chtěl představit, protože jsem kníže Myškin a generálová Jepančinová je také poslední kněžna Myškinová, mimo nás dva už žádní Myškinové nejsou."

“What—you’re a relation then, are you?” asked the servant, so bewildered that he began to feel quite alarmed.
→"Tak vy jste dokonce příbuzný?" řekl lokaj, zděšením již nadobro zkoprnělý.

“Well, hardly so. If you stretch a point, we are relations, of course, but so distant that one cannot really take cognizance of it.
→"Ani snad ne. Ostatně, kdyby se to vzalo hodně zdaleka, jsme ovšem příbuzní, ale tak vzdálení, že to snad ani neplatí. I once wrote to your mistress from abroad, but she did not reply.
→Jednou jsem generálové napsal z ciziny, ale ona mi neodpověděla.

However, I have thought it right to make acquaintance with her on my arrival.
→Přece však myslím, že bych se tu měl po svém návratu ohlásit.

I am telling you all this in order to ease your mind, for I see you are still far from comfortable on my account.
→Ohlaste knížete Myškina a v tom ohlášení bude již patrná příčina mé návštěvy.

All you have to do is to announce me as Prince Muishkin, and the object of my visit will be plain enough.
→Ohlaste knížete Myškina a v tom ohlášení bude již patrná příčina mé návštěvy.

If I am received—very good; if not, well, very good again.
→Budu-li přijat, dobře, ne-li, také dobře, a snad i velmi dobře.

But they are sure to receive me, I should think; Madame Epanchin will naturally be curious to see the only remaining representative of her family.
→Ale není snad možné, aby mě nepřijali; generálová jistě bude chtít poznat nejstaršího a jediného představitele svého rodu,

She values her Muishkin descent very highly, if I am rightly informed.”
→neboť je na svůj původ hrdá, jak jsem slyšel."

The prince’s conversation was artless and confiding to a degree,
→Kníže mluvil zdánlivě velmi prostě, ale čím byla jeho řeč prostší, tím se zdála v daném případě nevhodnější,

and the servant could not help feeling that as from visitor to common serving-man this state of things was highly improper.
→a ostřílený komorník, pro něhož bylo něco naprosto patřičného, když si povídal sluha se sluhou, musel vycítit nepatřičnost v tom, vyprávěl-li si sluha s hostem.

His conclusion was that one of two things must be the explanation—
→A protože služebnictvo bývá mnohem důvtipnější, než o nich zpravidla panstvo soudí, napadlo komorníkovi, že tu může jít o jedno z dvojího: either that this was a begging impostor, or that the prince, if prince he were, was simply a fool, without the slightest ambition; for a sensible prince with any ambition would certainly not wait about in ante-rooms with servants, and talk of his own private affairs like this.
→Buď je kníže nějaký poběhlík a určitě přišel žebrat, neboje to prostě hlupáček bez ambicí, neboť rozumný kníže, který má ambice, by neseděl s lokajem v předsíni a nerozmlouval s ním o svých záležitostech.

In either case, how was he to announce this singular visitor?
→Nebude se za něho tudíž v tomto, i v onom případě muset zodpovídat?

“I really think I must request you to step into the next room!” he said, with all the insistence he could muster.
→– Je vous prierai tout de même de passer au salon de réception, observa-t-il en mettant dans sa phrase toute l’insistance possible.

“Why? If I had been sitting there now, I should not have had the opportunity of making these personal explanations. I see you are still uneasy about me and keep eyeing my cloak and bundle.
→"Ale kdybych tam seděl, nebyl bych vám mohl všechno vysvětlit," vesele se zasmál kníže, "a vy byste se ještě strachoval při pohledu na můj uzlík a plášť. Don’t you think you might go in yourself now, without waiting for the secretary to come out?”
→Teď snad už ani nemusíte čekat na tajemníka a můžete mě generálovi ohlásit rovnou."

“No, no! I can’t announce a visitor like yourself without the secretary. Besides the general said he was not to be disturbed—he is with the Colonel C—.
→"Návštěvníka, jako jste vy, bez tajemníka ohlásit nemohu a kromě toho mi pán onehdy zvlášť přikazoval, abych ho nevyrušoval, ať přijde kdo chce, dokud je u něho plukovník,

Gavrila Ardalionovitch goes in without announcing.”
→jen Gavrila Ardalionyč tam smí bez ohlášení."

“Who may that be? a clerk?” “What? Gavrila Ardalionovitch? Oh no; he belongs to one of the companies.
→"To je tajemník?" "Jako Gavrila Ardalionyč? Ne, slouží ve Společnosti.

Look here, at all events put your bundle down, here.” “Yes, I will if I may; and — can I take off my cloak”
→Aspoň ten uzlík položte semhle." "Už jsem na to myslel, tedy s dovolením. Víte co, sundám si i plášť."

“Of course; you can’t go in there with it on, anyhow.” The prince rose and took off his mantle, revealing a neat enough morning costume—a little worn, but well made.
→"Ovšem, v plášti tam nemůžete." Kníže vstal, chvatně svlékl plášť a zůstal v dosti slušném, dobře ušitém, byť poněkud obnošeném obleku.

He wore a steel watch chain and from this chain there hung a silver Geneva watch.
→Na vestě měl kovový řetízek, na němž visely stříbrné švýcarské hodinky. Fool the prince might be, still, the general’s servant felt that it was not correct for him to continue to converse thus with a visitor, in spite of the fact that the prince pleased him somehow.
→Třebas byl kníže přihlouplý - lokaj se už přiklonil k tomu mínění -, přece jen se generálovu komorníkovi zdálo krajně nevhodné pokračovat v rozhovoru s návštěvníkem, i když se mu kníže líbil, ovšem jen částečně.

Z druhé strany v něm budil nesporné a značné pohoršení.

“And what time of day does the lady receive?” the latter asked, reseating himself in his old place.
→"A kdy přijímá paní generálová?" zeptal se kníže, když si sedl na své dřívější místo.

“Oh, that’s not in my province! I believe she receives at any time; it depends upon the visitors. The dressmaker goes in at eleven.
→"To už není má věc, vašnosti. Ráčí přijímat různě, jak koho. Švadlena smí přijít třeba už o jedenácté. Gavrila Ardalionovitch is allowed much earlier than other people, too; he is even admitted to early lunch now and then.”
→Taky Gavrila Ardalionyč smí přijít dřív než ostatní, dokonce i k první snídani."

“It is much warmer in the rooms here than it is abroad at this season,” observed the prince; “but it is much warmer there out of doors.
→"Tady je v zimě v pokojích tepleji, než bývá v cizině," poznamenal kníže, "zato venku je tam tepleji než u nás;

As for the houses—a Russian can’t live in them in the winter until he gets accustomed to them.”
→ale v bytech si tam Rus v zimě nikdy nezvykne."

“Don’t they heat them at all?”
→"Netopí se?"

“Well, they do heat them a little; but the houses and stoves are so different to ours.”
→"Topí, ale domy jsou tam jinak zařízeny, mají totiž kamna a okna."

“H’m! were you long away?”
→"Hmm. Ráčil jste být dlouho venku?"

“Four years! and I was in the same place nearly all the time,—in one village.”
→"Čtyři roky. Ale byl jsem téměř stále na jednom místě, na venkově."

“You must have forgotten Russia, hadn’t you?”
→– Et vous avez perdu l’habitude de la vie russe ?

“Yes, indeed I had—a good deal; and, would you believe it, I often wonder at myself for not having forgotten how to speak Russian?
→"Ba ano. Víte, sám se divím, že jsem nezapomněl ruský.

Even now, as I talk to you, I keep saying to myself ‘how well I am speaking it.’ Perhaps that is partly why I am so talkative this morning.
→Teď tu s vámi mluvím a v duchu si říkám: Vida, jde mi to docela hezky. Snad proto tolik mluvím.

I assure you, ever since yesterday evening I have had the strongest desire to go on and on talking Russian.” “H’m! yes; did you live in Petersburg in former years?”
→Depuis hier j’ai toujours envie de parler russe. – Vous avez vécu auparavant à Pétersbourg ?

This good flunkey, in spite of his conscientious scruples, really could not resist continuing such a very genteel and agreeable conversation.
→Ať se lokaj jakkoli zatvrzoval, nemohl přerušit takový zdvořilý a slušný rozhovor.

“In Petersburg? Oh no! hardly at all,
→"V Petrohradě? Takřka vůbec ne, jen jsem tudy kdysi projížděl.

and now they say so much is changed in the place that even those who did know it well are obliged to relearn what they knew.
→Ani dříve jsem město neznal, a teď prý je zde tolik nového, že i ten, kdo se tu předtím vyznal, se musí znovu přiučovat.

They talk a good deal about the new law courts, and changes there, don’t they?” “H’m! yes, that’s true enough. Well now, how is the law over there, do they administer it more justly than here?”
→Mnoho je tu teď slyšet o soudech." "Hm... Soudy. Ono se řekne soudy. A co říkáte, soudí tam spravedlivěji, nebo ne?"

“Oh, I don’t know about that! I’ve heard much that is good about our legal administration, too.
→"Nevím. Slyšel jsem mnoho dobrého o našich soudech.

There is no capital punishment here for one thing.” “Is there over there?” “Yes—I saw an execution in France—at Lyons.
→U nás přece zrušili trest smrti." "A tam popravují?" "Ano. Viděl jsem to ve Francii, v Lyonu.

Schneider took me over with him to see it.” “What, did they hang the fellow?” “No, they cut off people’s heads in France.”
→Vzal mě tam s sebou Schneider." "Věší?" "Ne. Ve Francii stínají hlavy."

“What did the fellow do?—yell?” “Oh no—it’s the work of an instant.
→"To je asi křiku?" "Kdepak! Trvá to chvilku.

They put a man inside a frame and a sort of broad knife falls by machinery—they call the thing a guillotine—it falls with fearful force and weight
→Člověka položí na stroj, říkají tomu gilotina, a hned sjede takový široký nůž a ztěžka dopadne...

—the head springs off so quickly that you can’t wink your eye in between.
→Hlava odskočí, že člověk ani okem nestačí mrknout. But all the preparations are so dreadful. When they announce the sentence, you know, and prepare the criminal and tie his hands, and cart him off to the scaffold —that’s the fearful part of the business.
→Strašné jsou ale přípravy. Když vyhlašují rozsudek, odsouzence oblékají, poutají a vyvádějí na popraviště, to je vám hrůza!

The people all crowd round—even women—though they don’t at all approve of women looking on.” “No, it’s not a thing for women.”
→Lidé se sbíhají, i ženy, přestože tam nemají rádi, když se ženy dívají." "Není to nic pro ně."

“Of course not—of course not!—bah! The criminal was a fine intelligent fearless man; Le Gros was his name;
→"Ovšem. Ovšem, taková hrůza!... Ten zločinec byl člověk už v letech, rozumný, nebojácný a silný, jmenoval se Legros.

and I may tell you—believe it or not, as you like—that when that man stepped upon the scaffold he cried, he did indeed,—he was as white as a bit of paper.
→No a říkám vám, věřte nebo ne, když vystupoval na popraviště, byl bílý jako křída a plakal.

Isn’t it a dreadful idea that he should have cried—cried! Whoever heard of a grown man crying from fear
→Cožpak je tohle možné? Není to strašné? Kdopak pláče strachy?

—not a child, but a man who never had cried before—a grown man of forty-five years.
→Nikdy jsem si nepomyslil, že by strachy mohl plakat pětačtyřicetiletý muž, dospělý člověk, který snad v životě nezaslzel.

Imagine what must have been going on in that man’s mind at such a moment; what dreadful convulsions his whole spirit must have endured; it is an outrage on the soul that’s what it is.
→Co prožívá v takové chvíli ve své duši, do jakých křečí ji dohnali? Rouhají se duši, nic jiného!

Because it is said ‘thou shalt not kill,’ is he to be killed because he murdered some one else? No, it is not right, it’s an impossible theory.
→Přikázání zní: 'Nezabiješ' a za to, že zabil, mají zabít i jeho? Ne, to se nesmí.

I assure you, I saw the sight a month ago and it’s dancing before my eyes to this moment.
→Víte, já to viděl před měsícem a dodnes to mám před očima.

I dream of it, often.”
→Víte, já to viděl před měsícem a dodnes to mám před očima.

The prince had grown animated as he spoke, and a tinge of colour suffused his pale face, though his way of talking was as quiet as ever.
→Kníže se při svém vyprávění vzrušil, tváře mu prostoupil jemný ruměnec, přestože mluvil tiše jako dřív.

The servant followed his words with sympathetic interest. Clearly he was not at all anxious to bring the conversation to an end. Who knows? Perhaps he too was a man of imagination and with some capacity for thought.
→Komorník mu naslouchal s účastným zájmem, zřejmě se již nemohl odtr hnout, snad i on měl živou fantazii a rád hloubal.

“Well, at all events it is a good thing that there’s no pain when the poor fellow’s head flies off,” he remarked.
→"Ještě dobře, že se dlouho netrápí, když jim hlava hned odletí," poznamenal.

“Do you know, though,” cried the prince warmly, “you made that remark now, and everyone says the same thing, and the machine is designed with the purpose of avoiding pain, this guillotine I mean;
→"Poslyšte," se zápalem mu odpovídal kníže, "to, co jste právě podotkl, říkají všichni, i ten stroj, gilotina, byl kvůli tomu vymyšlen. but a thought came into my head then: what if it be a bad plan after all?
→Ale mně tehdy napadlo něco jiného: Co když je to dokonce horší!

You may laugh at my idea, perhaps—but I could not help its occurring to me all the same.
→To vám snad připadá směšné a podivné, ale zamyslíte-li se nad tím, může vás napadnout i taková věc.

Now with the rack and tortures and so on—you suffer terrible pain of course; but then your torture is bodily pain only (although no doubt you have plenty of that) until you die.
→Tak třeba při mučení je utrpení, bolest, tělesná trýzeň, ale člověka to odvádí od duševních útrap, takže ho trýzní jedině rány, dokud nezemře.

But here I should imagine the most terrible part of the whole punishment is, not the bodily pain at all—but the certain knowledge that in an hour,—then in ten minutes, then in half a minute, then now—this very instant—your soul must quit your body
→Ale přece hlavní, nejprudší bolest nepochází od mučení, ale z vědomí, že už za hodinu, potom za deset minut, potom za půl minuty, potom za vteřinu, potom teď hned opustí duše tělo,

and that you will no longer be a man—and that this is certain, certain! That’s the point—the certainty of it.
→a nebudeš už víc člověkem a víš to s naprostou jistotou, ano, nejhorší je ta jistota.

Just that instant when you place your head on the block and hear the iron grate over your head—then—that quarter of a second is the most awful of all.
→Když kladeš hlavu rovnou pod ostří a slyšíš, jak ti nůž sklouzne nad hlavou, ta čtvrtina vteřiny je ze všeho nejhroznější.

“This is not my own fantastical opinion—many people have thought the same; but I feel it so deeply that I’ll tell you what I think.
→Víte, že to není jen moje fantazie, že to říká mnoho lidí? A já tomu věřím, proto vám otevřeně říkám svůj názor.

I believe that to execute a man for murder is to punish him immeasurably more dreadfully than is equivalent to his crime.
→Zabíjet za vraždu je nepoměrně větší trest než sám zločin.

A murder by sentence is far more dreadful than a murder committed by a criminal.
→Zabíjet podle rozsudku je mnohem strašnější než úkladná vražda.

The man who is attacked by robbers at night, in a dark wood, or anywhere, undoubtedly hopes and hopes that he may yet escape until the very moment of his death.
→Ten, koho zabíjejí lupiči, podřezávají ho v lese nebo podobně, pořád ještě doufá, že se zachrání, doufá do poslední chvíle.

There are plenty of instances of a man running away, or imploring for mercy—at all events hoping on in some degree—even after his throat was cut.
→Byly případy, že někdo už měl proříznuté hrdlo a ještě doufal, utíkal, prosil.

But in the case of an execution, that last hope—having which it is so immeasurably less dreadful to die,—is taken away from the wretch and certainty substituted in its place!
→Jenže zde tuto poslední naději, s níž se stokrát lehčeji umírá, neodvolatelně berou;

There is his sentence, and with it that terrible certainty that he cannot possibly escape death—which, I consider, must be the most dreadful anguish in the world.
→je tu rozsudek a v tom, že jsi mu bezvýhradně podroben, tkví právě nejhroznější utrpení, nad které na světě není.

You may place a soldier before a cannon’s mouth in battle, and fire upon him—and he will still hope. But read to that same soldier his death-sentence, and he will either go mad or burst into tears.
→Přiveďte vojáka a postavte ho za boje přímo před hlaveň děla, střílejte na něho, on stále ještě bude doufat, ale přečtěte témuž vojákovi neodvolatelný rozsudek a on zešílí nebo se rozpláče.

Who dares to say that any man can suffer this without going mad? No, no! it is an abuse, a shame, it is unnecessary—why should such a thing exist?
→Kdo chce tvrdit, že tohle může lidská přirozenost vydržet a nepropadnout šílenství? Proč takové nesmyslné, zbytečné, marné hanobení? Doubtless there may be men who have been sentenced, who have suffered this mental anguish for a while and then have been reprieved;
→Snad by se našel člověk, kterému přečetli rozsudek, nechali ho chvíli trpět a potom řekli: Jdi, je ti odpuštěno!

perhaps such men may have been able to relate their feelings afterwards. Our Lord Christ spoke of this anguish and dread. No! no! no! No man should be treated so, no man, no man!”
→Takový člověk by asi mohl vyprávět! O takové trýzni, o takové hrůze mluvil i Kristus! Ne, takhle se nesmí jednat s člověkem."

The servant, though of course he could not have expressed all this as the prince did, still clearly entered into it and was greatly conciliated, as was evident from the increased amiability of his expression.
→Komorník, i když by to nedovedl tak vyjádřit jako kníže, pochopil ne-li všechno, přece aspoň to hlavní, což se zračilo i na jeho dojaté tváři.

“If you are really very anxious for a smoke,” he remarked, “I think it might possibly be managed, if you are very quick about it.
→"Ráčíte-li opravdu mít takovou chuť na kouření," řekl, "snad by to šlo, ale musel byste si pospíšit.

You see they might come out and inquire for you, and you wouldn’t be on the spot.
→Co když vás najednou pán zavolá, a vy tu nebudete.

You see that door there?
→Tadyhle pod schody, vidíte ty dveře?

you can smoke there, only open the window, because I ought not to allow it really, and—.” But there was no time, after all.
→Vejdete do nich a vpravo je komůrka: tam si zakuřte, jenom otevřete okýnko, protože se to přece jen nepatří..."

you can smoke there, only open the window, because I ought not to allow it really, and—.” But there was no time, after all.
→Vejdete do nich a vpravo je komůrka: tam si zakuřte, jenom otevřete okýnko, protože se to přece jen nepatří..." Ale kníže se už ke kouření nedostal.

A young fellow entered the ante-room at this moment, with a bundle of papers in his hand.
→Do předpokoje najednou vešel mladý muž s listinami v rukou.

The footman hastened to help him take off his overcoat. The new arrival glanced at the prince out of the corners of his eyes.
→Komorník mu svlékal kožich. Mladík úkosem pohleděl na knížete.

“This gentleman declares, Gavrila Ardalionovitch,” began the man, confidentially and almost familiarly, “that he is Prince Muishkin and a relative of Madame Epanchin’s. He has just arrived from abroad, with nothing but a bundle by way of luggage—.”
→"Tadyhle, Gavrilo Ardalionyči," začal důvěrně a téměř familiárně komorník, "ten pán se ráčil ohlásit jako kníže Myškin a příbuzný naší paní, právě přijel vlakem z ciziny, s ranečkem v ruce, jenže..."

The prince did not hear the rest, because at this point the servant continued his communication in a whisper.
→Další kníže neslyšel, protože komorník začal šeptat.

Gavrila Ardalionovitch listened attentively, and gazed at the prince with great curiosity.
→Gavrila Ardalionovič pozorně poslouchal a prohlížel si knížete s velikým zájmem;

At last he motioned the man aside and stepped hurriedly towards the prince.
→nakonec přestal poslouchat a chvatně k němu přistoupil.

“Are you Prince Muishkin?” he asked, with the greatest courtesy and amiability.
→"Kníže Myškin?" zeptal se neobyčejně mile a zdvořile.

He was a remarkably handsome young fellow of some twenty-eight summers, fair and of middle height; he wore a small beard, and his face was most intelligent.
→Byl to velmi hezký mladík, také asi osmadvacetiletý štíhlý blondýn, spíše vysoké postavy, s malou napoleonskou bradkou a inteligentní, velmi sličnou tváří.

Yet his smile, in spite of its sweetness, was a little thin, if I may so call it,
→Jeho úsměv však, přes všechnu přívětivost, byl až příliš uhlazený,

and showed his teeth too evenly; his gaze though decidedly good-humoured and ingenuous, was a trifle too inquisitive and intent to be altogether agreeable.
→zuby se leskly až příliš hladkou perletí a pohled, ač zjevně veselý a dobrosrdečný, byl až příliš pozorný a zkoumavý.

“Probably when he is alone he looks quite different, and hardly smiles at all!” thought the prince.
→O samotě se asi vůbec takhle nedívá a snad se ani nezasměje, napadlo náhle knížeti.

He explained about himself in a few words, very much the same as he had told the footman and Rogojin beforehand.
→Kvapně mu vysvětlil všechno, co mohl, téměř totéž, co předtím vyložil komorníkovi a ještě dříve Rogožinovi.

Gavrila Ardalionovitch meanwhile seemed to be trying to recall something.
→Gavrila Ardalionovič jako by se na cosi rozpomínal.

“Was it not you, then, who sent a letter a year or less ago—from Switzerland, I think it was—to Elizabetha Prokofievna (Mrs. Epanchin)?”
→"Neráčil jste snad," zeptal se, "asi tak před rokem nebo ještě před kratším časem poslat dopis Jelizavetě Prokoljevně, tuším ze Švýcar?"

“It was.” “Oh, then, of course they will remember who you are.
→"Zcela správně." "Tak to vás zde znají a určitě se na vás pamatují.

You wish to see the general? I’ll tell him at once
→Jdete k Jeho Excelenci? Hned vás ohlásím...

—he will be free in a minute; but you—you had better wait in the ante-chamber,
→Za okamžik bude volný. Jenom kdybyste... se snad zatím obtěžoval do přijímacího pokoje...

—hadn’t you? Why is he here?” he added, severely, to the man. “I tell you, sir, he wished it himself!”
→Proč je pán tady?" přísně se obrátil na komorníka. "Povídám, sám tam nechtěl..."

At this moment the study door opened, and a military man, with a portfolio under his arm, came out talking loudly, and after bidding good-bye to someone inside, took his departure.
→Vtom se otevřely dveře pracovny, vyšel odtamtud jakýsi důstojník s aktovkou, hlasitě hovořil a ukláněl se.

“You there, Gania?” cried a voice from the study, “come in here, will you?” Gavrila Ardalionovitch nodded to the prince and entered the room hastily.
→"Jsi tady, Gaňo?" ozval se hlas z pracovny, "pojď, prosím, dál!" Gavrila Ardalionovič kývl knížeti a rychle vkročil do pracovny.

A couple of minutes later the door opened again and the affable voice of Gania cried: “Come in please, prince!”
→Asi za dvě minuty se dveře znovu otevřely a ozval se zvučný, příjemný hlas Gavrily Ardalionoviče: "Kníže, račte dál!"



- III -





General Ivan Fedorovitch Epanchin was standing in the middle of the room, and gazed with great curiosity at the prince as he entered. He even advanced a couple of steps to meet him.
→Generál Ivan Fjodorovič Jepančin stál uprostřed své pracovny a velmi zvědavě hleděl na vcházejícího knížete, dokonce mu vyšel dva kroky vstříc.

The prince came forward and introduced himself.
→Kníže k němu přistoupil a představil se.

“Quite so,” replied the general, “and what can I do for you?”
→"Tak prosím," odpověděl generál, "čím mohu sloužit?"

“Oh, I have no special business; my principal object was to make your acquaintance.
→"Nepřicházím v žádné neodkladné věci; rád bych se prostě s vámi seznámil.

I should not like to disturb you. I do not know your times and arrangements here, you see, but I have only just arrived. I came straight from the station. I am come direct from Switzerland.”
→Nechci vás obtěžovat, neznám ani váš přijímací den, ani časový rozvrh... Ale jdu rovnou z vlaku... přijel jsem ze Švýcar..."

The general very nearly smiled, but thought better of it and kept his smile back.
→Generál jako by se chtěl maličko pousmát, ale rozmyslil si to a ovládl se;

Then he reflected, blinked his eyes, stared at his guest once more from head to foot; then abruptly motioned him to a chair, sat down himself, and waited with some impatience for the prince to speak.
→znovu se zamyslel, přimhouřil oči, změřil si hosta od hlavy k patě, rychle mu ukázal na židli, sám usedl poněkud stranou a v netrpělivém očekávání se k němu obrátil.

Gania stood at his table in the far corner of the room, turning over papers.
→Gaňa stál v koutě pracovny u psacího stolu a probíral se v listinách.

“I have not much time for making acquaintances, as a rule,” said the general, “but as, of course, you have your object in coming, I—”
→"K seznamování mám celkem málo času," řekl generál, "ale jelikož jistě sledujete nějaký cíl, tedy..."

“I felt sure you would think I had some object in view when I resolved to pay you this visit,” the prince interrupted;
→"To jsem právě tušil," přerušil ho kníže, "věděl jsem, že budete spatřovat v mém příchodu nějaký zvláštní úmysl.

“but I give you my word, beyond the pleasure of making your acquaintance I had no personal object whatever.”
→Ale kromě potěšení seznámit se s vámi nemám opravdu žádný osobní cíl."

“The pleasure is, of course, mutual; but life is not all pleasure, as you are aware.
→"Potěšení je ovšem i pro mne převeliké, ale nejsme na světě jen pro zábavu, jak víte, občas se musíme věnovat i povinnostem...

There is such a thing as business, and I really do not see what possible reason there can be, or what we have in common to—”
→A mimoto stále mezi námi nevidím společný... jak bych to řekl... důvod..."

“Oh, there is no reason, of course, and I suppose there is nothing in common between us, or very little;
→"Důvod není naprosto žádný a společného je ovšem málo.

for if I am Prince Muishkin, and your wife happens to be a member of my house, that can hardly be called a ‘reason.’ I quite understand that.
→Neboť i když jsem kníže Myškin a vaše manželka pochází z našeho rodu, není to samozřejmě důvod.

I quite understand that. And yet that was my whole motive for coming. You see I have not been in Russia for four years, and knew very little about anything when I left.
→Docela to chápu. Přivádí mě k vám jediná pohnutka. Nebyl jsem přes čtyři roky v Rusku, a jak jsem odjížděl! Div ne pomatený.

Ani tenkrát jsem tu nikoho neznal, a teď znám ještě méně.

I had been very ill for a long time, and I feel now the need of a few good friends. In fact, I have a certain question upon which I much need advice, and do not know whom to go to for it.
→Potřebuji dobré lidi, dokonce mám na srdci jistou záležitost a nevím, kam se s ní obrátit.

I thought of your family when I was passing through Berlin. ‘They are almost relations,’ I said to myself, ‘so I’ll begin with them; perhaps we may get on with each other, I with them and they with me, if they are kind people;’
→Už v Berlíně jsem si říkal: Jsou to téměř příbuzní, půjdu napřed k nim, snad si navzájem budeme i k užitku - oni mně a já jim, jsou-li to dobří lidé.

and I have heard that you are very kind people!”
→A slyšel jsem, že jste všichni dobří lidé."

“Oh, thank you, thank you, I’m sure,” replied the general, considerably taken aback. “May I ask where you have taken up your quarters?”
→"Jsem vám velmi vděčen," odpověděl generál nevycházeje z údivu, "smím se zeptat, kde jste se ubytoval?"

“Nowhere, as yet.”
→"Ještě nikde."

“What, straight from the station to my house? And how about your luggage?”
→"Tedy rovnou z vlaku ke mně? I se... zavazadly?"

“I only had a small bundle, containing linen, with me, nothing more.
→"Mám všehovšudy malý uzlík s prádlem, jinak nic.

I can carry it in my hand, easily. There will be plenty of time to take a room in some hotel by the evening.”
→Obvykle ho nosívám stále s sebou a nocleh si mohu najít i večer."

“Oh, then you do intend to take a room?”
→"Tak vy stále ještě máte v úmyslu vyhledat si nocleh?"

“Of course.” “To judge from your words, you came straight to my house with the intention of staying there.”
→"Ó ano, ovšem." "Podle vašich slov jsem měl dojem, že jdete rovnou ke mně."

“That could only have been on your invitation. I confess, however, that I should not have stayed here even if you had invited me, not for any particular reason, but because it is—well, contrary to my practice and nature, somehow.”
→"To by bylo možné jedině po vašem pozvání. Ale upřímně řečeno, nezůstal bych, ani kdybyste mě pozval, ne z nějakého určitého důvodu, ale... ze zásady."

“Oh, indeed! Then it is perhaps as well that I neither did invite you, nor do invite you now.
→"Nuže, je tedy dobře, že jsem vás nepozval a nezvu. Dovolte, kníže, abychom si vše ujasnili.

Excuse me, prince, but we had better make this matter clear, once for all.
→Dovolte, kníže, abychom si vše ujasnili.

We have just agreed that with regard to our relationship there is not much to be said, though, of course, it would have been very delightful to us to feel that such relationship did actually exist; therefore, perhaps—”
→Právě jsme se domluvili, že o příbuzenství nemůže být mezi námi řeči, i když by mi bylo velkou ctí, a tak..."

“Therefore, perhaps I had better get up and go away?” said the prince, laughing merrily as he rose from his place;
→"Mám odejít?" Kníže vstal a dokonce se nějak vesele rozesmál přes zjevnou trapnost své situace.

just as merrily as though the circumstances were by no means strained or difficult.

“And I give you my word, general, that though I know nothing whatever of manners and customs of society, and how people live and all that, yet I felt quite sure that this visit of mine would end exactly as it has ended now.
→"Víte, generále, ačkoli se nevyznám ve zdejších zvycích a vůbec nevím, jak tu lidé žijí, přece jsem si, věřte, myslel, že to mezi námi dopadne tak, jak to právě dopadlo.

Oh, well, I suppose it’s all right; especially as my letter was not answered. Well, good-bye, and forgive me for having disturbed you!”
→No což, snad to tak musí být... Na dopis jste mi tehdy také neodpověděli... Proto sbohem a odpusťte, že jsem vás vyrušil."

The prince’s expression was so good-natured at this moment, and so entirely free from even a suspicion of unpleasant feeling was the smile with which he looked at the general as he spoke, that the latter suddenly paused,
→Kníže vypadal v tu chvíli tak mile a jeho úsměv byl tak upřímný, bez stínu utajeného nepřátelství, že se generál náhle zarazil a jako by viděl svého hosta jinýma očima.

and appeared to gaze at his guest from quite a new point of view, all in an instant.
→Tato změna se udála v mžiku.

“Do you know, prince,” he said, in quite a different tone,
→"Víte co, kníže," řekl docela jiným hlasem,

“I do not know you at all, yet, and after all, Elizabetha Prokofievna would very likely be pleased to have a peep at a man of her own name.
→"já vás ještě neznám, a Jelizaveta Prokoíjevna by možná ráda viděla svého jmenovce... Wait a little, if you don’t mind, and if you have time to spare?”
→Počkejte, chcete-li a nemáte-li naspěch."

“Oh, I assure you I’ve lots of time, my time is entirely my own!” And the prince immediately replaced his soft, round hat on the table.
→"Vůbec nemám naspěch, jsem naprostým pánem svého času," a kníže ihned položil svůj měkký klobouk s kulatým dýnkem na stůl.

“I confess, I thought Elizabetha Prokofievna would very likely remember that I had written her a letter.
→"Upřímně řečeno, spoléhal jsem na to, že si Jelizaveta Prokotjevna možná vzpomene na můj dopis.

Just now your servant—outside there—was dreadfully suspicious that I had come to beg of you.
→Váš sluha před chvílí, když jsem čekal v předsíni, pojal podezření, že jsem k vám přišel prosit o pomoc.

I noticed that! Probably he has very strict instructions on that score; but I assure you I did not come to beg. I came to make some friends.
→Všiml jsem si toho, mají jistě v tomto ohledu přísné instrukce, ale já opravdu kvůli tomu nepřišel, opravdu jsem přišel jen proto, abych vás poznal.

But I am rather bothered at having disturbed you; that’s all I care about.—”
→Ale teď se trochu obávám, že jsem vás vyrušil z práce, a dělá mi to starost."

"Podívejte se, kníže," řekl generál s veselým úsměvem, "jste-li skutečně takový, jakým se zdáte, bude snad i příjemné seznámit se s vámi blíže.
→“Look here, prince,” said the general, with a cordial smile, “if you really are the sort of man you appear to be, it may be a source of great pleasure to us to make your better acquaintance;

but, you see, I am a very busy man, and have to be perpetually sitting here and signing papers, or off to see his excellency,
→Jenže, víte, jsem člověk zaneprázdněný, teď hned sednu, abych si tu něco pročetl a podepsal, a potom hned musím k Jeho Výsosti,

or to my department, or somewhere; so that though I should be glad to see more of people, nice people—you see, I—however, I am sure you are so well brought up that you will see at once, and
→pak do úřadu a z toho plyne, že i když se rád setkám... s dobrými lidmi, přece... chápete... Ostatně, jsem si tak jist vaší dobrou výchovou, že...

—but how old are you, prince?” “Twenty-six.”
→Kolik je vám let, kníže?" "Šestadvacet."

“No? I thought you very much younger.”
→"Tak! Já myslel, že mnohem méně."

“Yes, they say I have a ‘young’ face.
→"Ano, prý vypadám mladě.

As to disturbing you I shall soon learn to avoid doing that, for I hate disturbing people. Besides, you and I are so differently constituted, I should think, that there must be very little in common between us.
→Brzy se naučím nevyrušovat vás, protože to sám nemám rád... A pak myslím, že jsme oba tak rozdílní...

Not that I will ever believe there is nothing in common between any two people, as some declare is the case. I am sure people make a great mistake in sorting each other into groups, by appearances; but I am boring you, I see, you—”
→podle mnohých známek, že nemůžeme mít mnoho společného, ale víte, sám této myšlence docela nevěřím, protože se velmi často pouze zdá, že styčné body neexistují, ale ve skutečnosti je jich velmi mnoho...

“Just two words: have you any means at all? Or perhaps you may be intending to undertake some sort of employment? Excuse my questioning you, but—”
→to pramení z lidské lenosti, že se lidé od sebe odtahují jen na oko a nenacházejí nic... Ale nenudím vás snad?

Vy třeba..." "Ještě něco, prosím. Máte nějaký majetek? Nebo snad hodláte přijmout nějaké zaměstnání? Odpusťte, že tak..."
→“Just two words: have you any means at all? Or perhaps you may be intending to undertake some sort of employment? Excuse my questioning you, but—”

Peníze jsem měl od této chvíle cizí, Schneider, můj profesor, u kterého jsem se ve Švýcarech léčil a studoval, mi dal něco na cestu, ale taktak jsem vystačil, takže teď například mi v kapse zbylo všehovšudy několik kopejek.
→I was living on other people abroad. Schneider, the professor who treated me and taught me, too, in Switzerland, gave me just enough money for my journey, so that now I have but a few copecks left.

Mám sice jakousi naději a velmi bych se potřeboval s někým poradit, ale..."
→There certainly is one question upon which I am anxious to have advice, but—”

"Řekněte, z čeho míníte být zatím živ a jaké máte plány?" přerušil ho generál.
→“Tell me, how do you intend to live now, and what are your plans?” interrupted the general.

"Naopak, prosím, já si vaší otázky velmi cením a úplně ji chápu. Zatím nemám žádné jmění ani zaměstnání, ač bych je velmi potřeboval.
→“Oh, my dear sir, I esteem and understand your kindness in putting the question. No; at present I have no means whatever, and no employment either, but I hope to find some.

"Chtěl bych pracovat."
→“I wish to work, somehow or other.”

"Vím, jste filosof, ale... máte nějaké nadání, schopnosti, myslím takové, které skýtají obživu? Zas mi odpusťte..."
→“Oh yes, but then, you see, you are a philosopher. Have you any talents, or ability in any direction—that is, any that would bring in money and bread? Excuse me again—”

“Oh, don’t apologize. No, I don’t think I have either talents or special abilities of any kind; on the contrary. I have always been an invalid and unable to learn much.
→"Ne, neomlouvejte se. Myslím, že nemám ani nadání, ani zvláštní schopnosti, ba naopak, jsem přece nemocný a nestudoval jsem soustavně.

As for bread, I should think—”
→Co se týče obživy, jsem přesvědčen..."

The general interrupted once more with questions;
→Generál ho znovu přerušil a znovu se ho vyptával.

while the prince again replied with the narrative we have heard before.
→Kníže mu opakoval všechno, co tu již bylo řečeno.

Vyšlo najevo, že generál slyšel o nebožtíku Pavliščevovi, a dokonce ho znal i osobně.
→It appeared that the general had known Pavlicheff;

Proč se Pavliščev staral o výchovu knížete, nemohl mladý muž vysvětlit, snad ze starého přátelství s nebožtíkem otcem.
→but why the latter had taken an interest in the prince, that young gentleman could not explain; probably by virtue of the old friendship with his father, he thought.

Po smrti rodičů byl kníže ještě malý chlapec a celý život pak trávil a rostl na vsi, protože jeho zdraví vyžadovalo venkovský vzduch.
→The prince had been left an orphan when quite a little child, and Pavlicheff had entrusted him to an old lady, a relative of his own, living in the country, the child needing the fresh air and exercise of country life.

Pavliščev ho svěřil jakýmsi starým statkářkám, svým příbuzným, které mu zpočátku obstaraly vychovatelku, později vychovatele.
→Pavliščev ho svěřil jakýmsi starým statkářkám, svým příbuzným, které mu zpočátku obstaraly vychovatelku, později vychovatele.

Kníže podotkl, že ačkoli si všechno pamatuje, těžko může podat uspokojivé vysvětlení, protože si mnoho věcí jasně neuvědomoval.

Časté záchvaty nemoci z něho udělaly téměř idiota (kníže to přesně tak řekl: idiota).
→His fits were so frequent then, that they made almost an idiot of him (the prince used the expression “idiot” himself).

Nakonec vyprávěl, že Pavliščev se jednou v Berlíně setkal s profesorem Schneiderem, Švýcarem, který se zabývá právě takovými chorobami,
→Pavlicheff had met Professor Schneider in Berlin,

má ústav ve Švýcarsku, ve Valliském kantonu, léčí svou vlastní metodou - studenou vodou a tělocvikem - idiotismus i šílenství, přitom též vyučuje a vcelku pečuje o duševní rozvoj svých pacientů;
→and the latter had persuaded him to send the boy to Switzerland, to Schneider’s establishment there, for the cure of his epilepsy,

Pavliščev ho tedy poslal k tomuto profesorovi do Švýcar asi před pěti lety, avšak sám před dvěma lety zemřel, náhle, bez závěti.
→and, five years before this time, the prince was sent off. But Pavlicheff had died two or three years since,

Schneider pak knížete dál léčil a vydržoval ještě asi dva roky;
→and Schneider had himself supported the young fellow, from that day to this, at his own expense.

docela ho nevyléčil, ale velmi mu pomohl, a teď ho na jeho vlastní přání a kvůli jisté nahodilé okolnosti vypravil do Ruska.
→Although he had not quite cured him, he had greatly improved his condition; and now, at last, at the prince’s own desire, and because of a certain matter which came to the ears of the latter, Schneider had despatched the young man to Russia.

Generál udiveně poslouchal. "A v Rusku nemáte nikoho, naprosto nikoho?" zeptal se.
→The general was much astonished. “Then you have no one, absolutely no one in Russia?” he asked.

"Teď nikoho... ale doufám... kromě toho jsem dostal dopis..."
→“No one, at present; but I hope to make friends; and then I have a letter from—”

"Snad jste se přece něčemu naučil," přerušil ho generál, "a vaše nemoc vám nebrání přijmout nějaké, dejme tomu méně namáhavé místo v úřadě?"
→“At all events,” put in the general, not listening to the news about the letter, “at all events, you must have learned something, and your malady would not prevent your undertaking some easy work, in one of the departments, for instance?”

"Jistě mi nebrání. Dokonce bych šel do místa velmi rád, protože bych se chtěl přesvědčit, k čemu se hodím.
→“Oh dear no, oh no! As for a situation, I should much like to find one for I am anxious to discover what I really am fit for.

Přece jsem studoval celé čtyři roky, i když ne naprosto souvisle, ale podle Schneiderova zvláštního systému, a přitom jsem přečetl mnoho ruských knih."
→I have learned a good deal in the last four years, and, besides, I read a great many Russian books.”

"Ruských? Tedy znáte pravopis a umíte psát bez chyb?" "Ano, to velmi dobře umím." "Výborně. A co písmo?"
→“Russian books, indeed? Then, of course, you can read and write quite correctly?” “Oh dear, yes!” “Capital! And your handwriting?”

"Písmo mám pěkné.
→“Ah, there I am really talented!

Snad právě k tomuhle mám nadání, zkrátka jsem krasopisec.
→I may say I am a real caligraphist.

Dovolte, abych vám napsal něco na zkoušku," pronesl kníže vzrušeně.
→Let me write you something, just to show you,” said the prince, with some excitement.

"Ale prosím. Je to dokonce nutné... Líbí se mi vaše ochota, kníže, opravdu jste velice milý."
→“With pleasure! In fact, it is very necessary. I like your readiness, prince; in fact, I must say—I—I—like you very well, altogether,” said the general.

"Máte tu skvělé psací náčiní, a těch tužek, per a takový pěkný tuhý papír...
→“What delightful writing materials you have here, such a lot of pencils and things, and what beautiful paper!

A ta nádherná pracovna!
→It’s a charming room altogether.

Tuhletu krajinu znám, je to ve Švýcarech.
→I know that picture, it’s a Swiss view.