Jdi na obsah Jdi na menu
 


Part. 03

20. 3. 2019


Ale i jinak bylo v tvé řeči několik omylů, tím chci říci, že se ve skutečnosti všechno tak nezběhlo.
→ And apart from that there were also a few mistakes in your speech, that is, I mean, it didn’t all happen like that, really. Vždyť ty opravdu nemůžeš odtud ty věci tak dobře posuzovat a mimo to se domnívám, že z toho nevzejde žádná zvláštní škoda, když pánové byli v podrobnostech trochu nesprávně informováni o věci, na které jim přece opravdu nemůže zvlášť záležet.“
→ However, you couldn’t really judge these things very well from all the way over here, and I believe, in addition, it will bring no special harm, if these gentleman were informed a little incorrectly about the details of this matter, which can’t hold much interest for them.”

„To jsi řekl dobře,“ pravil senátor, dovedl Karla před kapitána, projevujícího zřejmou účast, a zeptal se:
→ “Well said,” said the senator, taking Karl to the sympathetic captain and saying,

„Nemám skvělého synovce?“ „Jsem šťasten,“ řekl kapitán a uklonil se, jak to dovedou školení vojáci, „že jsem poznal vašeho synovce, pane senátore.
→ “Don’t I have a magnificent nephew?” “I am lucky,” said the captain with a bow as only comes from those trained in the military, “to have become acquainted with your nephew, senator.

Je to zvláštní pocta pro mou loď, že právě na ní došlo k takovému setkání.
→ It is a special honor for my ship, that it could provide a place for such a meeting.

Ale cesta v mezipalubí byla asi hodně zlá, ovšem kdo může vědět, koho tam vezeme.
→ But the journey in steerage must have been very trying. Who can tell who travels down there?

Děláme všechno možné, abychom lidem v mezipalubí všemožně ulehčili jízdu, mnohem víc na příklad než americké linie, ale abychom z takové cesty udělali zábavu, to se nám ovšem stále ještě nepodařilo.“
→ I only heard about it much later. Now we do everything possible to make the journey as easy as possible for the people in steerage, far more than, for example, the American lines, but enjoying yourself on that kind of trip . . . is never a successful venture.”

„Neuškodilo mi to,“ řekl Karel. „Neuškodilo mu to!“ opakoval senátor a hlasitě se zasmál.
→ “It didn’t hurt me,” said Karl. “It didn’t hurt him!” repeated the senator, laughing loudly.

„Bojím se jen, že jsem ztratil kufr –“ a tu si Karel vzpomněl na všechno, co se stalo a co měl ještě udělat, rozhlédl se a viděl, že všichni přítomní jsou dosud na témž místě a upírají na něho oči, oněmělí úctou a údivem.
→ “Only I managed to lose my trunk – ” And with that he remembered everything that had happened and that remained to be done, looked around and caught sight of all those present, their eyes fixed on him, silent from respect and astonishment at his earlier circumstances.

Jen na přístavních úřednících, pokud se to dalo poznat z jejich přísných, samolibých tváří, bylo vidět politování, že přišli v tak nevhodnou dobu, a kapesní hodinky, které teď měli před sebou, byly pro ně asi důležitější než všechno, co se dělo v pokoji a co se snad mohlo ještě stát.
→ Only the harbor authorities showed regret – as far as their stern, complacent faces allowed – for having come at such an inconvenient time, and the pocket watch they relied on was probably as important to them as everything that had gone on in the room and anything that could possibly happen.

První po kapitánovi, kdo projevil účast, byl kupodivu topič. „Srdečně vám blahopřeji,“ řekl a potřásl Karlovi rukou, čímž chtěl také vyjádřit jakési uznání.
→ The first one after the captain to give congratulations was, strangely enough, the stoker. “I congratulate you deeply,” he said and shook Karl’s hand, trying to squeeze out something like appreciation.

Když se potom chtěl obrátit se stejným oslovením i na senátora, ten o krok ustoupil, jako by tím byl topič překročil svá práva; topič toho také ihned nechal.
→ When he wanted to turn with the same words to the senator, the man stepped back, as if the stoker were exceeding his rights; the stoker backed off immediately.

Ostatní si však nyní uvědomili, co mají dělat, a hned se zmateně hrnuli ke Karlovi a k senátorovi.
→ The others, though, saw right away what to do and started a fuss over Karl and the senator.

Tak se stalo, že Karel dostal blahopřání i od Šubala, že je přijal a že za ně poděkoval.
→ It even came about that Karl received congratulations from Schubal, took them and thanked him for them.

Když se všechno opět uklidnilo, přistoupili jako poslední přístavní úředníci a pronesli dvě anglická slova, což působilo směšným dojmem.
→ At last the harbor authorities stepped into the returning quiet and said two words in English, which made quite a ridiculous impression.

Senátorovi se zachtělo plně vychutnat svou radost a připomenout sobě i ostatním podrobnosti a všichni to ovšem nejen strpěli, ale i se zájmem přijali.
→ The senator was in the mood to take full advantage of this pleasantness by bringing out for the others every insignificant moment he could remember, and not only did the others tolerate it, they took it in with interest.

Tak upozornil na to, že si nejvýraznější poznávací znamení, jak je kuchařka uvedla ve svém dopise o Karlovi, zapsal do zápisníku pro případ, že by je snad náhle okamžitě potřeboval.
→ So he was careful to mention he had marked down Karl’s most striking features from the cook’s letter into his notebook for some quickand necessary consulting.

Když topič tak nesnesitelně žvanil, vytáhl si senátor zápisník, jen aby se rozptýlil, a snažil se pro zábavu porovnávat Karlovo vzezření a kuchařčino pozorování, jež ovšem zrovna nevynikalo detektivní přesností.
→ During the unbearable talking of the stoker, he had no other prospect but to distract himself by pulling out the notebook, and as a game he tried to connect the not quite detective-grade observations of the cook with Karl’s appearance.

„A tak člověk najde svého synovce!“ skončil tónem, jako by chtěl, aby mu ještě jednou blahopřáli.
→ “And so one finds one’s nephew,” he said, as if he wanted to receive at least one more congratulation.

„Co teď bude s topičem?“ zeptal se Karel, nedbaje strýcova předchozího vyprávění.
→ “What’s going to happen to the stoker?” asked Karl, speaking over the last explanation of his uncle. Domníval se, že ve svém novém postavení může všechno, co si myslí, říci také nahlas.
→ He believed that, with his new position, everything he thought could be spoken aloud.

„S topičem se bude jednat, jak zaslouží,“ řekl senátor, „a jak pan kapitán uzná za dobré.
→ “The stoker will get what he deserves,” said the senator, “and what the captain considers necessary.

Myslím, že máme topiče dost a víc než dost a každý z přítomných pánů mi jistě přisvědčí.“
→ I believe we have had enough from the stoker, and more than enough. The gentleman will certainly agree with me.”

„Na tom přece nezáleží, jde-li o spravedlivou věc,“ řekl Karel. Stál mezi strýcem a kapitánem a domníval se, snad právě proto, že rozhodnutí závisí na něm.
→ “That’s not the point, it’s a matter of justice,” said Karl. He stood between the captain and his uncle, believing that in this position he could influence the decision to be handed down.

A přesto topič vypadal, jako by už ztratil všechny naděje.
→ And in spite of this it seemed that the stoker had stopped hoping.

Ruce měl zpola zastrčeny za opaskem, který bylo vidět při jeho rozčilených pohybech i s pruhem pestré košile.
→ He stuck his hands halfway into his belt, and through his nervous movements revealed the stripes on his shirt.

To mu vůbec nevadilo; postěžoval si na celé své utrpení, ať jen teď lidé vidí i těch několik hadrů, které má na sobě, a pak ať ho třeba vynesou.
→ That didn’t concern him in the least, he had cried out all his complaints, now everyone should be allowed to see the pair of rags he carried on his body and then they should carry him out.

Vymyslil si, že mu tuto poslední poctu mají prokázat sluha a Šubal, protože zde mají nejnižší služební hodnost.
→ He thought that the servant and Schubal, being the two lowest ranking here, should be the ones to do him this last kindness.

Šubal pak bude mít pokoj a nepropadne už zoufalství, jak se vyjádřil vrchní pokladník.
→ Schubal would have quiet then and not be driven into despair, as the head accountant had put it.

Kapitán bude moci zaměstnávat samé Rumuny, všude se bude mluvit rumunsky a snad potom půjde opravdu všechno lépe.
→ The captain would be able to hire nothing but Romanians, Romanian would be spoken everywhere and maybe then everything would go much better.

Žádný topič už nebude žvanit u hlavní pokladny, jen na jeho poslední žvanění se bude vlídně vzpomínat, neboť, jak senátor výslovně prohlásil, bylo nepřímo podnětem k tomu, že senátor poznal svého synovce.
→ No stoker would drone on in the head accountant’s office, they could remember only his last complaint in a somewhat kinder way, since, as the senator had put it, it had been the indirect reason for the recognizing of his nephew.

Tento synovec se mu ostatně předtím pokoušel pomoci, a proto se mu již dříve víc než dost odvděčil za to, že mu pomohl shledat se se strýcem; topiče ani nenapadne, aby teď od něho ještě něco požadoval.
→ This nephew had in any case tried quite often to be useful to him and had paid him back more than enough for his service in the reunion; it didn’t occur to the stoker now to ask anything of him.

Ostatně, i když je to senátorův synovec, dávno ještě není kapitánem, a z kapitánových úst nakonec padne zlé slovo.
→ Besides, even if he was the nephew of a senator, he was still a long way from being a captain, and those final, evil words would in the end fall out of the captain’s mouth.

Ve shodě se svým přesvědčením nepokoušel se topič na Karla ani pohlédnout, ale v tomto pokoji nepřátel nebylo bohužel jiné místo, kde by jeho oči mohly spočinout.
→ So, following his opinions, he tried not to look at Karl, but in this room of foes, there was no other place for his eyes.

„Nevykládej si špatně situaci,“ řekl senátor Karlovi, „jde snad o věc spravedlivou, ale zároveň o věc kázně.
→ “Don’t misunderstand the situation,” the senator said to Karl. “It feels perhaps like a matter of justice, but it’s really a matter of discipline.

Obojí, a zejména to druhé, podléhá zde posouzení pana kapitána.“
→ Both, and especially the last, are subject to the captain’s judgment.”

„Tak jest,“ řekl tiše pro sebe topič. Kdo si toho všiml a porozuměl tomu, udiveně se usmál.
→ “So it is,” the stoker mumbled. Anyone who heard this and understood was smiling uncomfortably.

„Mimo to jsme už pana kapitána tolik zdrželi v jeho úředních záležitostech, jež se jistě nakupí neuvěřitelnou měrou právě při příjezdu do New Yorku, že je nejvyšší čas, abychom opustili loď a nedělali snad událost z této bezvýznamné hádky dvou strojníků tím, že se do toho budeme zcela zbytečně plést.
→ “Besides, we have already done enough to hinder the captain’s duties, which must pile up unbelievably upon arrival in New York, so now it is high time for us to abandon the ship, so we can keep ourselves from making a major event out of a useless interference in a petty squabble between two machinists.

Chápu ostatně úplně tvé jednání, milý synovče, ale zrovna to mě opravňuje, abych tě odtud co nejrychleji odvedl.“
→ I completely understand the way you handled it, dear nephew, but that’s what gives me the right to get you out of here as fast as I can.”

„Dám pro vás okamžitě spustit člun,“ řekl kapitán a ke Karlovu úžasu zhola nic nenamítal proti strýcovým slovům, jež se přece nepochybně mohla vykládat tak, že se strýc pokořil.
→ “I’ll get a boat going for you right away,” said the captain, without any objection to the senator’s words, to Karl’s astonishment, although these would certainly have been seen as demeaning.

Vrchní pokladník běžel o překot k psacímu stolu a telefonoval kapitánův rozkaz vrchnímu lodníkovi.
→ The head accountant rushed quickly to the writing desk and telephoned the captain’s order to the boatswain.

„Čas už kvapí,“ řekl si Karel, „ale nemohu nic dělat, jinak všechny urazím.
→ “Time pushes on,” Karl said to himself, “but without offending everyone I can’t do a thing.

Nemohu přece teď opustit strýce, sotva mě zase nalezl.
→ I can’t abandon my uncle now that’s he just found me.

Kapitán je sice zdvořilý, ale to je také všechno.
→ The captain is very polite, but that’s just it.

U kázně jeho zdvořilost končí a strýc mu jistě mluvil z duše.
→ His politeness ends with his discipline, and my uncle had spoken from the heart.

Se Šubalem nechci mluvit, dokonce lituji, že jsem mu podal ruku.
→ I don’t want to talk to Schubal, it makes me sorry I ever reached out a hand to him.

A všichni ostatní lidé tady nestojí za nic.“ A v takových myšlenkách šel pomalu k topiči, vytáhl jeho pravou ruku z opasku, držel ji ve své ruce a pohrával si s ní.
→ And all the other people here don’t matter.” And he went slowly to the stoker with these thoughts in mind, grabbed his right hand out of his belt and held it effortlessly in his own.

„Proč nic neříkáš?“ zeptal se. „Proč si necháš všechno líbit?“ Topič jen svraštil čelo, jako by hledal výraz pro to, co má říci.
→ “Why don’t you say anything?” he asked. “Why are you letting this happen to you?” The stoker only wrinkled his brow, as if he were looking for the right words for what he was about to say.

Hleděl jen dolů na Karlovu a na svou ruku. „Stala se ti přece křivda jako nikomu na lodi, to vím naprosto jistě.“
→ “An injustice has happened to you like none other on this ship, I know that well enough.”

A Karel proplétal své prsty mezi prsty topičovými a ten se rozhlížel lesknoucíma se očima, jako by prožíval nějakou slast, kterou si však nikdo nemůže vykládat ve zlém.
→ And Karl moved his fingers here and there in-between the fingers of the stoker, who looked around with shining eyes, as if he were in the sort of bliss that no one could hold against him.

„Ty se ale musíš bránit, říkat ano a ne, jinak ti lidé přece nebudou mít ani ponětí, kdo má pravdu.
→ “You have to defend yourself, say yes and no, or none of the people will have any idea of the truth.

Musíš mi slíbit, že mě poslechneš, neboť z mnoha důvodů mám strach, že už ti vůbec nebudu moci pomáhat.“
→ You must promise to do as I say, because I myself, and I’m afraid of this for many reasons, I can’t help you anymore.”

A Karel teď plakal a líbal topiči ruku a vzal tu ruku, rozpraskanou a téměř bez života, a přitiskl si ji na tvář jako poklad, kterého se musí vzdát.
→ And Karl cried now as he kissed the stoker’s hand and took that cracked and almost lifeless hand and pressed it to his cheek like a treasure he had to give up.

– Vtom však už byl strýc senátor u něho a odtáhl ho, třebaže jen s docela nepatrným úsilím.
→ But then Uncle Senator was by his side and took him away with only the slightest force.

„Zdá se, že tě topič očaroval,“ řekl a pohlédl pln porozumění přes Karlovu hlavu na kapitána.
→ “The stoker seems to have enchanted you,” he said and looked understandingly at the captain over Karl’s head.

„Cítil ses opuštěn, tu jsi nalezl topiče a jsi mu teď vděčný, to je docela chvályhodné.
→ “You felt abandoned, then you found the stoker and are grateful to him, and that’s praiseworthy.

Nepřeháněj to však, už kvůli mně, a snaž se chápat své postavení.“
→ But don’t carry on like this, for my sake, and learn to understand your place.”

Za dveřmi nastal hluk, bylo slyšet volání, a dokonce se zdálo, že kdosi je brutálně strkán ke dveřím.
→ A ruckus picked up from the door, they heard the cries and it was as if someone were brutally knocking against the door.

Vstoupil poněkud zpustlý námořník se ženskou zástěrou kolem pasu.
→ A sailor trotted in, somewhat unkempt, wearing a maid’s apron.

„Venku jsou lidé,“ zvolal a ohnal se loktem, jako by byl ještě v tlačenici. Konečně se vzpamatoval a chtěl kapitánovi zasalutovat, tu si povšiml zástěry, strhl ji, hodil ji na zem a volal:
→ “There’s a mob outside,” he cried and jabbed around with his elbows as if he were still in the crowd. Finally he found his senses and wanted to salute the captain, noticed the maid’s apron, ripped it off, slung it to the ground and cried,

„To je přece odporné, tak oni mi uvázali zástěru.“ Potom však srazil podpatky a salutoval.
→ “That’s disgusting, someone put a maid’s apron on me!” Then, however, he clicked his heels together and saluted.

Někdo se pokusil zasmát, ale kapitán řekl přísně:
→ Someone tried to laugh, but the captain said sternly,

„Tomu já říkám dobrá nálada. Kdopak je venku?“ „To jsou moji svědkové,“ řekl Šubal a předstoupil, „prosím zdvořile, abyste omluvil jejich nevhodné chování.
→ “That’s some good mood they’re in. Who’s outside?” “Those are my witnesses,” said Schubal, stepping forward. “I beg pardon for their inappropriate behavior.

Když ti lidé mají plavbu za sebou, jsou někdy jako diví.“ „Zavolejte je okamžitě dovnitř!“ poručil kapitán, obrátil se hned k senátorovi a řekl zdvořile, ale rychle:
→ When these people have a sea voyage behind them, they sometimes get a little crazy.” – “Call them in immediately,” ordered the captain and turned to the senator, saying congenially but quickly,

„Buďte teď tak laskav, vážený pane senátore, a jděte se svým panem synovcem za tímto námořníkem; dovede vás ke člunu.
→ “Would you be as good, honored sir, to go with your nephew and follow this sailor, who will bring you to your boat.

Nemusím snad ani říkat, jakým potěšením a jakou ctí pro mne bylo, že jsem se s vámi, pane senátore, osobně seznámil.
→ I must first say, it has been a pleasure and an honor to get to know you, senator.

Přeji si jen, abych měl brzy příležitost pokračovat zase jednou, pane senátore, s vámi v našem přerušeném rozhovoru o poměrech v americkém loďstvu a abych pak byl snad opět přerušen tak příjemným způsobem jako dnes.“
→ I wish sometime soon we could have the opportunity to pick up our interrupted discussion about the state of the American fleet, and then perhaps our conversation will be interrupted in as pleasant a manner as it was today.”

„Prozatím mi stačí tento jeden synovec,“ řekl strýc se smíchem. „A teď přijměte můj srdečný dík za vaši laskavost a žijte blaze.
→ “For the time being, one nephew is enough for me,” the uncle said, laughing. “And now, take all the best for your kindness, and farewell.

Není ostatně tak docela nemožné, že se s vámi oba –“ přitiskl Karla srdečně k sobě – „snad sejdeme na delší dobu na své příští cestě do Evropy.“
→ It’s not so unlikely –” He grabbed Karl warmly. “ – that we could perhaps come together during our next trip to Europe.”

„Bylo by mi to velkou radostí,“ řekl kapitán. Oba pánové si potřásli rukama, Karel mohl podat kapitánovi ruku už jen mlčky a letmo,
→ “It would give me great joy,” said the captain. The two men shook each other’s hands, Karl could only reach out a silent and furtive hand to the captain,

neboť kapitána již zaměstnávalo asi patnáct lidí, kteří vtáhli dovnitř pod Šubalovým vedením, sice poněkud zaraženě, ale přece jen velmi hlučně.
→ because he was already busy with the approximately fifteen people, somewhat disconcerted but still very loud, who were being guided in under the command of Schubal.

Námořník poprosil senátora, aby směl jít napřed, a razil pak cestu jemu i Karlovi, takže snadno prošli mezi uklánějícími se lidmi.
→ The sailor asked the senator to allow him to go ahead and divided the heap of men for Karl and him, who walked easily through the bowing people.

Zdálo se, že tito lidé, celkem dobrosrdeční, považují Šubalovu hádku s topičem za povyražení, které nepřestává být směšné ani před kapitánem.
→ It seemed that all this good-natured crowd took the argument between Schubal and the stoker as a joke, whose absurdity reached all the way up to the captain.

Karel mezi nimi zpozoroval také děvečku Línu, jež na něho vesele mrkla a ovázala si zástěru, kterou námořník odhodil, neboť patřila jí.
→ Karl noticed in the midst of them the kitchen maid Line, who waved cheerfully to him while wearing the cast-off apron of the sailor – it was hers.

Vyšli za námořníkem z kanceláře a zahnuli do malé chodby, tou se po několika krocích dostali ke dvířkám, odkud vedly krátké schody dolů do člunu, který byl pro ně připraven.
→ Again following the sailor, they abandoned the office and turned into a small hallway, which took them with a few steps to a small door, at which point they were led down the short staircase into the boat prepared for them.

V člunu, do něhož jejich vůdce hned rovnou seskočil, povstali námořníci a salutovali.
→ The sailors stood up in the boat and saluted as the guide sprang into it with a single motion.

Senátor právě napomínal Karla, aby sestupoval opatrně, když vtom se Karel ještě na nejhořejším schodu prudce rozplakal.
→ The senator gave Karl a warning to climb down carefully, and Karl broke into the fiercest weeping.

Senátor dal Karlovi ruku pod bradu, přitiskl ho pevně k sobě a levou rukou ho hladil.
→ The senator laid his right hand under Karl’s chin, pressed him tightly against himself and stroked him with his left hand.

Tak pomalu sestupovali schod za schodem a vstoupili v těsném objetí do člunu, kde senátor vyhledal pro Karla pěkné místo právě proti sobě.
→ And so they went down slowly, stair for stair, and stepped embracing into the boat, where the senator chose a good spot opposite Karl.

Na senátorovo znamení odrazili námořníci od lodi a dali se hned naplno do práce.
→ At a gesture from the senator, the sailors pushed off from the ship and were immediately in full work.

Sotvaže byli vzdáleni několik metrů od lodi, objevil Karel znenadání, že jsou právě u onoho boku lodi, kam vedou okna hlavní pokladny.
→ They had barely gone a few yards from the ship when Karl made the unexpected discovery that they had found themselves on the side of the ship exactly below the window of the head office.

Všechna tři okna byla obsazena Šubalovými svědky, kteří velmi přátelsky zdravili a mávali, strýc dokonce poděkoval a jeden námořník provedl bravurní kousek, že poslal rukou vzhůru polibek, aniž přestal pravidelně veslovat.
→ All three windows overflowed with Schubal’s witnesses, who hollered and waved jovially, even the uncle acknowledged them and a sailor pulled off the trick of blowing a kiss with his hand without interrupting his exact rowing.

Bylo to opravdu, jako by topič už neexistoval. Karel upřel oči na strýce, jehož se skoro dotýkal koleny, a zmocnily se ho pochybnosti, zda mu tento muž dokáže vůbec kdy nahradit topiče.
→ It was as if there were no such thing as the stoker. Karl examined his uncle carefully in the eye, their knees almost touched, and it was doubtful that this man could ever replace the stoker.

Strýc se také vyhnul jeho pohledu a díval se na vlny, které se čeřily kolem jejich člunu.
→ And the uncle avoided his looks and looked out at the waves on which their boat was tossing.





STRÝC
→ The Uncle

Ve strýcově domě Karel brzo přivykl novým poměrům.
→ In his uncle’s house, Karl quickly got used to the new surroundings.

Však mu také strýc vycházel přátelsky vstříc v každé maličkosti a Karel nemusil nejprve projít školou trpkých zkušeností, což většinou tolik ztrpčuje první dobu života v cizině.
→ His uncle came to him kindly with every little thing, and from the first Karl never had to learn from harsh experience, which embitters most of those starting a new life in a foreign land.

Karlův pokoj byl v šestém poschodí; pět spodních poschodí zabíraly strýcovy obchodní místnosti a v hloubce pod nimi byla ještě tři poschodí v podzemí.
→ Karl’s room lay on the sixth floor of a building, whose five other floors (and three more underground), were taken up with the business operations of his uncle.

Světlo vnikalo do jeho pokoje dvěma okny a dveřmi vedoucími na balkón, a když sem ráno vstupoval ze své malé ložnice, uvádělo ho to světlo vždy nanovo v úžas.
→ The light that penetrated into his room through two windows and a balcony door always brought Karl to astonishment whenever he walked out of his small bedroom in the mornings.

Kde by asi musil bydlit, kdyby byl vystoupil na pevninu jako ubohý malý přistěhovalec?
→ Where would he have been forced to live if he had scrambled his way onto land as a poor, little immigrant?

Nebyli by ho možná ani vpustili do Spojených států, ale byli by ho poslali domů a nestarali se vůbec o to, že už nemá domov; strýc to dokonce pokládal za velmi pravděpodobné, jak znal přistěhovalecké zákony.
→ Perhaps – and his uncle, with his knowledge of immigration law, held this to be highly likely – they would never have allowed him into the United States but would instead have sent him home, not bothering themselves with the fact that he didn’t have a homeland anymore.

Neboť tady člověk nemůže doufat, že s ním budou mít soucit, a co Karel v tomto ohledu o Americe četl, bylo pravdivé;
→ Because no one was allowed compassion here, and what Karl had read about America in this respect was entirely correct;

patrně jen šťastlivci tu doopravdy užívají svého štěstí uprostřed bezstarostných tváří, které jsou kolem nich.
→ here, only the lucky seemed to really enjoy their luck among the untroubled faces of their friends.

Před pokojem byl po celé jeho délce úzký balkón.
→ A narrow balcony stretched along the entire length of the room.

Co by však v Karlově rodném městě bylo asi nejvyšším vyhlídkovým bodem, neposkytovalo zde o mnoho víc než rozhled po jedné ulici, jež vedla jako přímka dvěma řadami domů hranatých tvarů, a proto jako by unikala a ztrácela se v dálce, kde se z mlh přízračně zvedaly obrysy katedrály.
→ However, what would have been the highest overlook in Karl's home country allowed here for no more than a glance across a street which ran between two rows of rigidly squared-off buildings as it flew into the distance, where the shape of an enormous cathedral rose up from the heavy mist.

A ráno i večer i za nočních snů byl v této ulici neustále tísnivý ruch, vypadalo to seshora, jako by se stále znovu začínaly mísit a proplétat zkreslené lidské postavy a střechy nejrůznějších vozidel, a z této změti nadto vycházela nová,
→ And in the morning, as well as in the evening, and also in his dreams at night, this street continued on with the always pressing traffic that from above looked like an eternally new beginning, a sprinkled-together mix of distorted human-like figures and the roofs of a variety of wagons from which rose up a new,

zmnožená, divočejší změť hluku, prachu a výparů, a to všechno bylo zalito a prozářeno mocným světlem, jež bylo spoustou předmětů stále znovu rozptylováno, unášeno a rychle zase vrháno zpět, takže se to světlo zdálo oslněným očím tak hmotné, jako by nad touto ulicí byl každou chvíli vší silou rozbíjen všechno přikrývající skleněný poklop.
→ multiplying, wilder mix of noise, dust and stink, and all of this was seized and penetrated by a terrific light, which again and again scattered from the mass of objects, was carried away and was eagerly brought back and which seemed so real to the bewitched eyes, it was as if this street were covered with a sheet of glass that was forever being shattered with great strength every moment.

Strýc, který byl ve všem opatrný, radil Karlovi, aby se zatím do ničeho vážně nepouštěl.
→ Careful as the uncle was in everything, he advised Karl, for now, not to commit himself seriously.

Má si prý všechno prohlédnout a zkusit, ale nedat se unést.
→ He should test and examine everything, but never allow himself to start anything.

První dny Evropana v Americe dají se přirovnat ke zrození, a ač si tu člověk, jen ať Karel nemá zbytečné obavy, zvykne rychleji, než vstoupí-li z onoho světa do světa pozemského, musí přece mít na paměti, že první úsudek je vždy nejistý a že člověk nesmí dopustit, aby mu snad zkreslil všechny příští úsudky, na nichž má být založen jeho další život v této zemi.
→ The first days of a European in America were comparable to a birth, and although Karl didn’t have much to fear, because you settled into things here faster than if you had just stepped from the hereafter into the human world, you would need to see that your first impression would stand on weak legs and that perhaps you should not let that impression bring into disarray all your future judgments, with whose help you would be continuing your life here.

On sám prý poznal přistěhovalce, kteří se nechovali podle těchto správných zásad a prostáli na příklad celé dny na balkóně a dívali se jako zbloudilé ovce dolů na ulici.
→ He himself had known of newcomers, for example, who instead of acting according to these good principles, had stood for days at a time on the balcony and gazed onto the street like lost sheep.

To člověka nepochybně zmate! Tato osamělá nečinnost, která se zahledí do rušného newyorského dne, může být dovolena někomu, kdo cestuje pro zábavu, a může mu snad být doporučena, třebaže ne bez výhrad, ale pro toho, kdo tu zůstane, je to zkáza, v tomto případě se dá toho slova klidně užít, i když to je nadsázka.
→ That would certainly confuse things! The lonely idleness of staring at an industrious New York day would be permissible on a pleasure trip, and maybe even, with a few qualifications, recommended, but you could surely say, even if you exaggerated, that it would spell utter ruin for someone who had to stay here.

A strýc se skutečně zakabonil, když zastihl Karla na balkóně při jedné ze svých návštěv, na něž chodíval vždy jen jednou za den, a to vždy v nejrůznější denní dobu.
→ And his uncle actually made a cross face when he found Karl on the balcony during one of his visits, which he always made once a day and always at a different time of day.

Karel si toho brzo povšiml, a proto si pokud možno odpíral potěšení postávat na balkóně.
→ Karl noticed this right away and consequently refused himself, as much as possible, the pleasure of standing on the balcony.

Nebylo to také zdaleka jediné potěšení, jež měl.
→ It was not the only pleasure that he had.

V jeho pokoji stál americký psací stůl v nejlepším provedení, jaký si jeho otec už léta přál a jaký se snažil koupit na nejrůznějších dražbách za levnou, jemu dostupnou cenu, což se mu však při jeho nepatrných prostředcích nikdy nepodařilo.
→ An American writing desk sat in his room, of the best sort, like his father had wanted for years and had tried to buy at all different kinds of auctions for a cheap and reasonable price, without ever having succeeded, on account of his small income.

Tento stůl ovšem nebylo možno srovnávat s psacími stoly, které se vyskytují na evropských dražbách a které se vydávají za americké.
→ Of course, this desk was not to be compared to those allegedly American desks that hang around at European auctions.

Měl na příklad ve svém nástavci sto přihrádek nejrůznější velikosti, a sám president Spojených států našel by vhodné místo pro každý svůj spis, ale mimo to bylo po straně regulační zařízení a člověk mohl otočením kliky na nejrůznější způsob přestavovat a nově pořádat přihrádky podle přání a potřeby.
→ It had, for example, a hundred compartments of varying sizes in its top part, and the President of the Union himself would have been able to find a fitting place for each of his files, but there was also a regulator on the side, and you could, with a turning of the crank, achieve a variety of rearrangements and new fittings suited to your pleasures and demands.

Tenké, malé postranní stěny se pomalu spouštěly a tvořily dno nově vystupujících přihrádek nebo vršek přihrádek, jež se nečekaně zvedaly;
→ Thin partitions on the side sank lazily and formed a new floor picking itself up or a ceiling rising with new compartments; už po jednom otočení vypadal nástavec docela jinak a to všechno se dělo zvolna nebo nesmyslně rychle, podle toho, jak člověk točil klikou.
→ even after one turning, the top part had a completely changed display, and everything moved according to how you turned the crank, either slowly or unreasonably fast.

Byl to nejnovější vynález, připomínal však Karlovi velmi živě jesličky,
→ It was the newest of inventions, but it reminded Karl vividly of the nativity play back home,

které byly doma na vánočním trhu předváděny žasnoucím dětem, a také Karel často před nimi stál, navlečen do zimních šatů, a nepřetržitě srovnával, jak se v jeslích projevovaly pohyby starého muže, který otáčel klikou,
→ shown to astonished children at the Christmas Fair, and Karl had also stood there in front of it, packed into his winter clothes, and without interruption had compared the turning of the crank, which an old man guided along, to the effects on the nativity play:

jak strnule postupovali Svatí tři králové, jak se rozzářila hvězda a nesměle ožíval svatý chlév.
→ the faltering procession of the three holy kings, the radiance of the star and the hesitant life in the holy stable.

A vždy mu připadalo, že matka, která stála za ním, nesleduje dost podrobně všechny ty výjevy;
→ And always, it seemed that his mother standing behind him wasn’t following the events nearly enough,

přitáhl si ji k sobě, až ji cítil těsně za zády, a ukazoval jí s hlasitými výkřiky méně patrné zjevy, třeba zajíčka,
→ he pulled her to himself until he touched her with his back and pointed out to her with loud shouting all the hidden aspects, perhaps a rabbit

který vpředu v trávě hned panáčkoval, hned se zase chystal k běhu, tak dlouho, až mu matka zakryla rukou ústa a byla patrně zase tak nepozorná jako předtím.
→ that alternately stood up from the grass like a tiny man and then made at a run, until his mother covered his mouth and, most likely, fell into her earlier carelessness.

Ten stůl nebyl ovšem zhotoven proto, aby jen budil takové vzpomínky, ale v dějinách vynálezů vyskytují se asi podobně nejasné souvislosti jako v Karlových vzpomínkách.
→ Admittedly, the desk hadn’t been made to remind him of such things, but in the history of inventions a similarly vague connection probably existed as it did in Karl’s memory.

Na rozdíl od Karla se strýcovi ten psací stůl vůbec nezamlouval, chtěl jen Karlovi koupit pořádný psací stůl
→ The uncle, as opposed to Karl, was not happy with the desk, he had even wanted to buy an ordinary desk for Karl,

a takové stoly byly teď vesměs vybaveny tímto novým zařízením, jež mělo i tu přednost, že se jím mohly bez velkých nákladů opatřit také starší psací stoly.
→ and such desks were all provided with the same new fittings, which had the advantage that they could be attached to older desks without bringing in a huge cost.

Strýc přesto neopomenul Karlovi poradit, aby pokud možno vůbec nepoužíval regulátoru;
→ After all, his uncle did not refrain from advising Karl to, if possible, not use the regulator;

aby ta rada byla účinnější, tvrdil strýc, že mechanismus je velmi choulostivý, že se lehce porouchá a že oprava je velmi nákladná.
→ to reinforce the effectiveness of this advice, his uncle claimed that the machinery was very touchy, easy to ruin and very costly to restore.

Nebylo těžko uhodnout, že takové poznámky jsou jen výmluvy, i když si člověk naopak musil zase říci, že se regulátor dá velmi snadno pevně nastavit, což však strýc nedělal.
→ It wasn’t difficult to see that these comments were just excuses, although on the other hand you had to say that the regulator was very easy to lock in place and yet his uncle had never done so.

V prvních dnech, kdy strýc s Karlem rozmlouval samozřejmě častěji, Karel také vyprávěl, že doma hrál na klavír, sice jen trochu, ale rád, a že ovšem má jen začátečnické znalosti, které pochytil od matky.
→ In those first days, when frequent conversations naturally had taken place between Karl and his uncle, Karl had said that he could play the piano – only a little, with the basic knowledge his mother had given him, but he greatly enjoyed it.

Karel si byl dobře vědom, že takové vyprávění je zároveň prosbou o klavír, ale poznal poměry už dost, aby věděl, že strýc nemusí nijak šetřit.
→ Karl was fully aware that such an explanation was simultaneously a request for a piano, but he had looked around enough to know that his uncle in no way needed to economize.

Přesto mu strýc tu prosbu nesplnil hned, ale řekl asi za týden, skoro jako by se proti své vůli k něčemu přiznával, že právě přivezli klavír a že si Karel může dohlédnout na stěhování, má-li zájem.
→ Nevertheless, this request had not been granted right away, but about eight days later his uncle said, almost as if he were grudgingly confessing it, that the piano would be installed, and Karl, if he wanted, could supervise the transport.

To ovšem byla snadná práce, ale přitom ani nebyla o mnoho snazší než stěhování samo, neboť v domě byl zvláštní výtah na nábytek, do něhož by se pohodlně vešel celý stěhovací vůz, a v tomto výtahu se vznášel také klavír vzhůru ke Karlovu pokoji.
→ Altogether it was light work, but not one bit easier than the transporting itself, because the building had its own freight elevator, in which an entire moving van could fit without trouble, and in this elevator the piano floated up to Karl’s room.

I Karel by byl mohl jet v témže výtahu s pianem a s nosiči, protože však byl hned vedle k disposici osobní výtah,
→ Karl could have traveled in the same elevator as the movers and the piano, but right beside it stood a personal elevator free for use;

jel tím, řídil jej pákou tak, že byl stále ve stejné výšce jako druhý výtah, a skleněnými stěnami se nepohnutě díval na krásný nástroj, který byl teď jeho majetkem.
→ he traveled in this one, held himself at the same height with the other elevator by means of a lever and looked fixedly through the glass walls at the beautiful instrument that was now his property.

Když jej měl ve svém pokoji a vyloudil z kláves první tóny, měl takovou bláznivou radost, že vyskočil a raději se obdivoval klavíru trochu zpovzdáli, s rukama opřenýma v bok, místo aby pokračoval ve hře.
→ When he had it in his room and struck the first note, he received such a foolish joy that, instead of continuing to play, he sprang and stared at it in amazement from a distance, his hands on his hips.

Také akustika pokoje byla výborná a přispěla k tomu, že Karla docela přešla lehká rozmrzelost, kterou z počátku pociťoval proto, že bydlí v železném domě.
→ The acoustics of the room were admirable as well, and it took away his initial, small unease at living in an iron house, entirely allowing that unease to disappear.

Ač bylo na budově zvenčí vidět tolik železa, nepozoroval člověk v pokoji opravdu vůbec nic z železných součástí stavby a nikdo by nemohl ukázat ani maličkost v zařízení, jež by nějak rušila naprosto dokonalou útulnost.
→ Actually you also noticed that even though the room seemed so metallic from the outside, not the smallest detail of its iron construction could be seen, and nothing could disturb the complete comfort of its furnishing.

Karel skládal ze začátku velké naděje ve hru na klavír a nestyděl se myslit alespoň před usnutím na to, že by hrou mohl bezprostředně ovlivnit americké poměry.
→ Karl hoped for quite a bit from his piano playing after the first few times and wasn’t the least bit ashamed to ponder while half-asleep the direct influence this piano playing could possibly have on his American relationships.

Opravdu to znělo zvláštně, když hrál při otevřených oknech do hlučného prostoru starou vojenskou píseň ze své vlasti, jakou si večer zpívají vojáci z okna do okna, když se rozloží v oknech kasáren a dívají se na tmavé náměstí.
→ When he played an old soldier’s song from his homeland, which the soldiers sing from window to window as they lean out of the barracks windows and look out at the dark square, it resonated oddly in the noise-filled air of his open window

- Ale když se pak podíval na ulici, nezměnila se, a byla jen malou částí velkého koloběhu, který člověk sám o sobě nemohl zastavit, když neznal všechny síly, jež v tom kruhu působí.
→ – but he looked across the street, it was so unchanged and just a small piece of a giant cycle that no one could stop without knowing all the powers effecting that cycle.

Strýc snášel Karlovu hru, nic také proti ní nenamítal, zvláště když si Karel, rovněž po strýcově domluvě, dopřával potěšení ze hry jen zřídka;
→ The uncle tolerated the piano playing, said nothing against it, especially because Karl, without having to be told, only rarely allowed himself the pleasure of playing,

ba dokonce přinesl Karlovi noty amerických pochodů a ovšem také národní hymny, ale sotva asi dalo se vysvětlit pouhou zálibou v hudbě, že se Karla jednou docela vážně zeptal, zda by se nechtěl také učit hrát na housle nebo na lesní roh.
→ and he even brought Karl the sheet music to American marches and also, of course, the national anthem, but it wasn’t the joy of music which forced him to ask one day if he would not want to learn the violin or French horn as well.