E-BOOKS

Franz Kafka AMERIKA
→ Frantz Kafka AMERIKA

Kotelník
→ The Stoker

Když šestnáctiletý Karel Rossmann, kterého poslali chudí rodiče do Ameriky, protože ho svedla služebná a měla s ním dítě,
→ As the seventeen-year-old Karl Rossman – who had been shipped off to America by his poor parents because a maid had seduced him and had a child with him

vjížděl na lodi zpomalující už jízdu do newyorkského přístavu, všiml si, že sochu Svobody, na kterou se už dlouho díval, znenadání jako by prudce ozářilo slunce.
→ – introduced himself to New York’s harbor on a slowly advancing ship, he caught sight of the Statue of Liberty in a sudden, strong advance of sunlight.

Zdálo se mu, že najednou napřahuje paži, držící meč a že vzduch kolem ní volně proudí.
→ Her arm with the sword rose upwards now, and over her figure the free air blew.

„Ta je vysoká,“ řekl si, a jak tu stál a vůbec nepomýšlel na odchod, zvolna ho zatlačil stále rostoucí zástup nosičů, procházejících kolem něho, téměř až k palubnímu zábradlí.
→ “So high,” he said to himself, not thinking to leave and being shoved to the railing by an ever-swelling crowd of porters who pushed him around.

Jakýsi mladý muž, s nímž se za plavby letmo seznámil, šel kolem něho a řekl:
→ A young man he had briefly become acquainted with during the trip said in passing:

„Copak, nechce se vám ještě vystupovat?“ „Vždyť jsem připraven,“ řekl Karel, usmál se na něho a dal si kufr na rameno, z bujnosti a z přemíry sil.
→ “Don’t you want to get out of here?” “Oh, I’m ready,” Karl said to him smiling and lifted his trunk onto his shoulder out of pure high spirits – he was a strong boy.

Ale jak se tak díval za svým známým, který pohupoval holí a vzdaloval se s ostatními, povšiml si zděšeně, že si dole v lodi zapomněl deštník.
→ But as he looked at his acquaintance, who swung his stick a little as he left with the others, he realized he had forgotten his umbrella back in the ship.

V rychlosti požádal známého, jenž se tím nezdál zvlášť potěšen, aby mu laskavě počkal chvilku u kufru, ještě jednou se rozhlédl kolem sebe, aby se tu vyznal, až se bude vracet, a spěšně odešel.
→ He quickly asked his acquaintance, who didn’t seem too happy about it, to wait for a moment by his trunk for friendship’s sake, then he looked over the situation to figure out a return route and hurried along.

Dole s lítostí zjistil, že chodba, kterou by si byl velice zkrátil cestu, je tentokrát uzavřena,
→ Beneath the deck, he found to his regret that the way he had at first used as a shortcut was blocked up

což patrně souviselo s vyloděním všech cestujících, a musil si namáhavě hledat cestu po schodech, které znovu a znovu vedly k dalším schodům, chodbami, které neustále někam odbočovaly, musil projít prázdným pokojem s opuštěným psacím stolem, až opravdu docela zabloudil, neboť šel touto cestou jen jednou nebo dvakrát a vždy ve větší společnosti.
→ by what seemed to be all the passengers on the ship disembarking at once, and he had to arduously find his way through a host of smaller rooms, continually bending corridors, short staircases following one after the other, an empty room with a forgotten writing table, and then, because he had only come this way once or twice and even then it had been in larger groups, he found he had completely lost his way.

Z bezradnosti a protože nepotkal živou duši, jen neustále nad sebou slyšel šoupavé kroky tisíců lidí
→ In his bewilderment, and because he hadn’t come across anyone, and because all the time he heard somewhere above him the scraping of a thousand footsteps

a z dálky jako pouhý šum vnímal poslední záchvěvy už zastavených strojů, začal, aniž se rozmýšlel, nazdařbůh tlouci na malé dveře, na něž při svém bloudění narazil.
→ and in the distance, as if it were breathing, he picked up the last motions of the still-working engine, he flung himself without thinking onto a random, small door, banging on it, and so he broke off his wandering.

„Vždyť je otevřeno,“ zvolal kdosi zevnitř, Karel si upřímně oddechl a otevřel dveře.
→ “It’s open,” someone yelled from the inside, and Karl opened the door with an honest sigh of relief.

„Proč tak bláznivě boucháte na dveře?“ zeptal se velikánský muž a sotva se na Karla podíval.
→ “Why are you banging on the door like a lunatic?” asked the enormous man, barely looking at Karl.

Matné světlo, jež se už dávno opotřebovalo nahoře na lodi, vpadalo jakýmsi vrchním okénkem do ubohé kabiny, v níž stáli těsně vedle sebe jako ve skladišti postel, skříň, židle a ten muž.
→ Through some porthole from the top of the ship, a dim, broken light fell into the miserable cabin, in which a bed, a cabinet, an armchair and the man stood tightly crunched against one another.

„Zabloudil jsem,“ řekl Karel, „ani jsem si toho tak za plavby nevšiml, ale je to strašně velká loď.“
→ “I’ve lost myself,” Karl said. “I didn’t notice it during the trip, but this is a terribly big ship.”

„Ano, to máte pravdu,“ řekl muž s jakousi pýchou a nepřestal se obírat zámkem malého kufru, který oběma rukama stále znovu zavíral, aby si poslechl, jak zámek zapadá.
→ “Yeah, you’ve got that right,” said the man with a certain pride and busied himself with the lock on a small trunk, which he pressed shut again and again with both hands, so he could hear the snapping of the bolts.

„Pojďte přece dál!“ pokračoval muž, „snad nechcete stát venku!“ „Neruším?“ zeptal se Karel.
→ “But come in,” the man continued. “You shouldn’t stay outside.” “Won’t I bother you?” Karl asked.

„Ale proč byste rušil!“ „Vy jste Němec?“ chtěl se Karel ještě ubezpečit, protože často slyšel, že zejména Irové jsou nebezpečím pro lidi, kteří právě přijeli do Ameriky.
→ “Oh how could you bother me!” “Are you German?” Karl asked to reassure himself, because he’d heard a lot about the dangers posed to newcomers in America, particularly by the Irish.

„To jsem, to jsem,“ řekl muž. Karel ještě váhal. Tu vzal muž znenadání za kliku, zavřel rychle dveře a postrčil jimi Karla dovnitř.
→ “I am, I am,” said the man. Karl still hesitated. Then the man suddenly grabbed the door handle and shoved the door, closing it quickly and pulling Karl inside with him.

„Nesnáším, když mi sem někdo kouká z chodby,“ řekl a už se zase zabýval kufrem, „kdekdo si tu běží kolem a dívá se dovnitř, čert aby to vydržel!“
→ “I can’t stand it when someone looks in at me from a hallway,” the man said, working again on his trunk. “Then everyone walks by and looks in, I can only take so much.”

„Ale chodba je přece docela, prázdná,“ řekl Karel, jenž tu stál nepohodlně přimáčknut na pelest.
→ “But the hallway’s empty,” said Karl, who stood uncomfortably squeezed against the bedpost.

„Ano, teď,“ řekl muž. „Vždyť jde přece o ,teď’,“ myslil si Karel, „s tím člověkem je těžká řeč.“
→ “Yeah, for now,” the man said. “All that matters is now,” thought Karl. “It’s tough to talk to this guy.”

„Natáhněte se na postel, tam máte víc místa,“ řekl muž. Karel šplhal na postel, jak nejlépe uměl, a hlasitě se zasmál, když se mu nezdařil první pokus vyhoupnout se nahoru.
→ “Lie down on the bed, you’ll have more room,” said the man. Karl crawled in as best he could and laughed loudly at his first futile attempt to swing into it.

Sotva však byl na posteli, zvolal: „Proboha, vždyť jsem úplně zapomněl na svůj kufr!“ „Kdepak je?“ „Nahoře na palubě, jeden známý ho tam hlídá.
→ He was barely in when he yelled, “Oh God, I forgot my trunk.” “So where is it?” “Over on the deck, I gave it to a friend.

Jak jen se jmenuje?“ A z tajné kapsy, kterou mu matka všila na cestu do podšívky kabátu, vytáhl visitku. „Butterbaum, Franz Butterbaum.“
→ But what’s his name?” And he pulled his calling card from a secret pocket which his mother had put in the lining of his jacket for the trip. “Butterbaum. Franz Butterbaum.”

„Potřebujete ten kufr velmi nutně?“ „Samozřejmě.“ „Tak pročpak jste ho svěřil cizímu člověku?“ „Zapomněl jsem dole deštník a běžel jsem si pro něj, ale nechtěl jsem se vláčet s kufrem.
→ “Is your trunk really that important?” “Of course it is.” “Well then, why did you give it to a stranger?” “I’d forgotten my umbrella below and ran in to fetch it, but I didn’t want to schlep my trunk around.

Potom jsem ještě ke všemu zabloudil.“ „Vy jste sám? Nikdo vás nedoprovází?“ „Ano, jsem sám.“
→ Then I lost my way.” “You’re alone? Nobody’s with you?” “Yes, alone.”

„Snad bych se měl toho muže držet,“ blesklo Karlovi hlavou, „kde hned tak najdu lepšího přítele.“
→ It went through Karl’s head that he should hold onto this guy, where would he find a better friend? “

„A teď jste ztratil také ještě kufr. O deštníku ani nemluvím.“ A muž si sedl na židli, jako by ho Karlova záležitost začala teď trochu zajímat.
→ And now you’ve lost your trunk. Not to mention an umbrella.” And the man sat himself down on the sofa, as if Karl’s business had suddenly become interesting.

„Věřím však, že kufr ještě není ztracen.“ „Víra tvá tě spasí,“ řekl muž a mocně se podrbal v tmavých, hustých vlasech, „na lodi se mění mravy zároveň s přístavy.
→ “I believe, though, that the trunk isn’t lost just yet.” “Believe whatever makes you happy,” said the man as he scratched fiercely at his dark, short, thick hair. “But on a ship the customs change with the ports,

V Hamburku by váš Butterbaum kufr možná ohlídal, tady se s největší pravděpodobností ztratí oba beze stopy.“
→ in Hamburg maybe your Butterbaum would have watched over your trunk, but here chances are there’s no trace of either of them.”

„To se ale musím hned podívat nahoru,“ řekl Karel a rozhlédl se, kudy by se dostal ven.
→ “But now I have to search for it right away,” said Karl and looked around the room for a way out.

„Jen tu zůstaňte,“ řekl muž a strčil ho téměř hrubým úderem do prsou zpátky na postel.
→ “Just stay,” the man said and, with a hand against his chest, pushed him roughly onto the bed.

„Pročpak?“ zeptal se Karel rozmrzele. „Protože to nemá smysl,“ řekl muž, „za chviličku půjdu také, tak půjdeme spolu.
→ “Why?” Karl asked annoyed. “Because it makes no sense,” said the man. “In a little while I’ll go too, then we’ll go together.

Buď vám kufr ukradli, pak se nedá nic dělat, anebo ho ten člověk nechal stát, pak ho tím spíše najdeme, až loď bude úplně prázdná.
→ Either the trunk is stolen, then there’s no help and you can cry about it to the end of your days, or this person is still forever watching over it, then he’s an idiot and should keep on watching it, or he’s just an honest man and left your trunk standing there, and then we’ll have a better time finding it when the ship is completely empty.

A zrovna tak i deštník.“ „Vyznáte se na lodi?“ zeptal se Karel nedůvěřivě a připadalo mu, že je nějaký skrytý háček v myšlence jinak přesvědčivé, že se jeho věci nejspíš najdou na prázdné lodi.
→ Even your umbrella too.” “Are you that familiar with the ship?” Karl asked suspiciously, and it seemed to him that there had to be a catch to the otherwise convincing idea that it was best to find his things on an empty ship.

„Jsem přece lodní topič,“ řekl muž. „Vy jste lodní topič!“ zvolal Karel radostně, jako by to předčilo všechno očekávání, opřel se o loket a prohlížel si toho muže důkladněji.
→ I am the ship’s stoker,” the man said. “You’re the ship’s stoker!” Karl shouted joyfully, as if this surpassed all his expectations, and he propped up on an elbow to get a closer look.

Jedinou jeho útěchou je, že se otec stěží může dovědět, v jaké je situaci, i kdyby po tom pátral.
→ The single remaining comfort was that his father could never hear about all these details from where he was now, even if he himself should start asking questions.

Lodní společnost může říci jen to, že dojel až do New Yorku.
→ All the shipping company could say was that he had come to New York.

Karlovi však bylo líto, že téměř ještě nepoužil věcí v kufru, ačkoli například už dávno potřeboval vyměnit košili.
→ But Karl regretted that he had barely used anything in the trunk, despite the fact that he should have, for instance, changed his shirt a long time ago.

To tedy šetřil na nepravém místě; bude musit chodit ve špinavé košili, právě teď, kdy na začátku své životní dráhy potřebuje chodit čistě oblečen.
→ He had saved his money in all the wrong places; now, at the beginning of his career, when he could’ve walked in with immaculate clothing, now he would have to show up in a dirty shirt.

Jinak by ztráta kufru nebyla ani tak zlá, neboť oblek, který má na sobě, je dokonce lepší než ten v kufru, to byl vlastně jen náhradní oblek, matka mu ho musila ještě před odjezdem narychlo vyspravit.
→ That would be a sight to see. Otherwise the loss of the trunk wouldn’t be that bad, since the suit he had on was so much better than the one in the trunk, which was really only an emergency suit which his mother, for lack of money, had been forced to sew up for his departure.

Teď si také vzpomněl, že má v kufru ještě kousek veronského salámu, který mu matka přibalila jako zvláštní dárek, on však z něho snědl jen nepatrný kousek, protože během plavby neměl vůbec chuť k jídlu a úplně mu stačila polévka, kterou rozdělovali v mezipalubí.
→ He also remembered that his mother had packed a Veronese salami in the trunk as a special treat, but he’d only bitten off the tiniest part, because he’d had no appetite during the trip and the soup distributed in steerage had been more than enough for him.

Teď by však měl ten salám rád po ruce, aby jím uctil topiče.
→ But now he would’ve loved to have the sausage in his hand, so he could offer it up to the stoker.

Neboť takové lidi lze snadno získat, když se jim podstrčí nějaká maličkost, to Karel znal od otce, který rozdával doutníky, a tak si vždy získával nižší zaměstnance, s nimiž měl obchodně co dělat.
→ Because such people are easily won over when you slip them some small trifle, Karl found that out from his father, who won over all the hirelings he had to work with by sending out cigars.

Teď neměl Karel už nic, co by mohl rozdávat, jen peníze, ale na ty nechtěl prozatím sáhnout, když už snad přišel o kufr.
→ Karl still had money for a cash gift, and he didn’t want to touch that for now, in case it turned out he really lost the trunk.

Znovu začal myslit na kufr, ale nemohl teď opravdu pochopit, proč ho při jízdě tak bedlivě hlídal, že pro samé hlídání téměř nespal, když si teď ten kufr nechal tak snadno vzít.
→ His thoughts went back to the trunk again, and he couldn’t see why he had lost sleep during the trip to watch over it, only to let that same exact trunk be taken away now so easily.

Vzpomněl si na těch pět nocí, za nichž neustále podezříval malého Slováka, který ležel dva kavalce vlevo od něho, že má spadeno na jeho kufr.
→ He remembered the five nights when he had kept up the constant suspicion that a tiny Slovak lying two bunks to the left of him had had his eye on the trunk.

Ten Slovák číhal jen na to, kdy Karla konečně přemůže slabost a na chvilku si zdřímne, aby si mohl přitáhnout kufr dlouhou tyčí, s níž si ve dne stále hrál anebo cvičil.
→ This Slovak was only lying in wait for Karl to finally fall asleep in a moment of weakness, so that he could pull over the trunk with a long pole he always practiced or played with during the day.

Ve dne vypadal ten Slovák celkem nevinně, ale sotva nastala noc, zvedal se chvílemi na lůžku a díval se smutně po Karlově kufru.
→ By day this Slovak looked innocent enough, but the night barely came on when he would pick himself up off his bed from time to time and look over sadly at Karl’s trunk.

Karel to docela zřetelně pozoroval, neboť co chvíli někdo, puzen neklidem vystěhovalců, rozsvítil světlo, ač to bylo podle lodního řádu zakázáno, a pokoušel se luštit nesrozumitelné prospekty vystěhovaleckých agentur.
→ Karl could clearly notice all this, because someone with the unrest of an emigrant had always been lighting small candles here and there, even though it was against the ship’s rules, so he could try to decipher the incomprehensible brochures of the emigration agency.

Bylo-li to světlo poblíž, mohl si Karel na chvilku zdřímnout, když však bylo vzdálené nebo když byla tma, musil mít oči dokořán.
→ If one of these lights were close to him, Karl could doze off for a little, but if the candle was in the distance or if it was dark, then he would have to force his eyes open.

Toto vypětí ho opravdu vyčerpalo a teď možná bylo úplně nadarmo.
→ The effort of it had exhausted him. And now it was all useless.

Tenhle Butterbaum, kdyby ho tak jednou někde potkal!
→ That Butterbaum! If ever he should meet him!

V tomto okamžiku zazněly zvenčí do úplného ticha slabé krátké údery, jako by našlapovaly dětské nohy, zprvu z dálky, pak se blížily, zněly stále silněji a teď se změnily v klidný pochod mužů.
→ At that moment, a small, short tapping like the steps of children resonated in the until now perfect silence, they came nearer, with a stronger clanging, and now it was a steady march of men.

Šli zřejmě jeden za druhým, což bylo v té úzké chodbě přirozené, a bylo slyšet zvuky, jako by řinčely zbraně.
→ They plainly were traveling in a line, as was natural in a small hallway, the clinking sounded like armor.

Karel, který se užuž chtěl natáhnout na posteli k spánku, v němž by se zbavil všech starostí o kufr a o Slováka, se poděsil a strčil do topiče,
→ Karl, who’d been almost to the point of stretching out on the bed and being free from all his cares about the trunk and the Slovak, became startled and poked the stoker into readiness,

aby ho konečně upozornil, neboť to vypadalo, že zástup právě dospěl svým čelem ke dveřím.
→ since the head of the group seemed to have just reached the door.

„To je lodní kapela,“ řekl topič, „hráli nahoře a teď jdou balit.
→ “That’s the ship’s band,” the stoker said. “They’ve been playing up top and are going to pack up.

Teď už je po všem a my můžeme jít. Pojďte!“
→ Now everything’s finished and we can go. Come here.”

Vzal Karla za ruku, v poslední chvíli ještě sundal ze zdi nad postelí zarámovaný obrázek Matky boží, nacpal jej do náprsní kapsy, chopil se svého kufru a rychle vyšel s Karlem z kabiny.
→ He grabbed Karl by the hand, took at the last moment a picture of the blessed mother from the wall above his bed, stuffed it in his breast-pocket, grabbed his trunk and quickly abandoned the cabin, Karl in hand.

„Teď půjdu do kanceláře a řeknu těm pánům své mínění.
→ “Now I’ll go to the office and tell those men what I really think.

Není tu už žádný cestující, tak nemusím brát ohledy.“
→ Nobody’s around anymore, you don’t have to be polite,”

Topič svá slova všelijak opakoval a kopl v chůzi několikrát stranou, aby zašlápl krysu, která jim vběhla do cesty, srazil ji však jen rychleji do díry, k níž se ještě včas dostala.
→ the stoker repeated a few different ways, and then he wanted to crush a rat that was in his way by kicking his foot out sideways, but he only forced it faster into its hole, which it reached just in time.

Byl to vůbec pomalý člověk, neboť měl nohy sice dlouhé, ale příliš těžkopádné.
→ All in all, he was very slow moving, because even if his legs were very long, they were also very heavy.

Prošli kuchyňským oddělením, kde několik děvčat ve špinavých zástěrách - naschvál politých - mylo nádobí ve velkých kádích.
→ They came through a part of the kitchen where some maids in dirty aprons cleaned dishes in large tubs, they splashed them on purpose.

Topič si zavolal jakousi Línu, objal ji v pase, vedl si ji kousek s sebou a ona se k němu pořád koketně tiskla.
→ The stoker called over a certain girl named Line, slung an arm around her hips and dragged her along with him for a little while as she squeezed herself against his arm like a coquette.

„Teď je výplata, půjdeš se mnou?“ zeptal se.
→ “The paychecks are in, wanna come along?” he asked.

„Proč se mám namáhat, přines mi peníze raději sem,“ odpověděla, proklouzla mu pod rukou a utekla.
→ “Why should I bother, bring my money back with you,” she answered, slipping under his arm and running away.

„Kdepak jsi splašil toho hezkého hocha?“ volala ještě, ale nečekala už na odpověď.
→ “Where’d you get that beautiful boy?” she called after him, but she didn't want any answer.

Děvčata přerušila práci a bylo slyšet jejich smích.
→ Man hörte das Lachen aller Mädchen, die ihre Arbeit unterbrochen hatten.

Oni však šli dál a přišli ke dveřím, nad nimiž byl malý oblouk, nesený malými pozlacenými karyatidami.
→ They went away again and came to a door with a small gable above it carried by small, golden caryatids.

Na lodní zařízení to vypadalo dost přepychově.
→ For a ship’s fitting it looked downright wasteful.

Karel si všiml, že nikdy nebyl v těchto místech, jež byla asi za plavby vyhrazena cestujícím první a druhé třídy, kdežto teď, před velkým úklidem lodi, byly oddělovací dveře vysazeny.
→ Karl noticed he had never come through this section, it was probably reserved for first and second-class passengers during the trip, but now the partitions had been taken off for the ship’s cleaning crew.

Opravdu už také potkali několik mužů, kteří nesli na ramenou košťata a zdravili topiče.
→ They had actually met a few of these men already, who carried brooms on their shoulders and greeted the stoker kindly.

Karel žasl, jak je tu rušno, v mezipalubí neměl o tom ani tušení.
→ Karl was amazed at the whole business, he had experienced little from his spot in steerage.

Podél chodeb byly také nataženy dráty elektrického vedení a bylo neustále slyšet malý zvonek.
→ Electric wires ran along the hallway, and somewhere ahead a small bell could always be heard.

Topič zaklepal uctivě na dveře, a když se ozvalo „Dále!“ - vybídl Karla pohybem ruky, aby bez obav vstoupil.
→ The stoker knocked respectfully on the door and when someone called “Come in,” he motioned for Karl to walk in without any fear.

Karel sice vešel, ale u dveří se zastavil.
→ He stepped in, but stayed at the door, standing.

Před třemi okny pokoje viděl mořské vlny, a když pozoroval, jak vesele běží, rozbušilo se mu srdce, jako by se ani nebyl na moře díval nepřetržitě po pět dlouhých dnů.
→ Through the three windows of the room he saw the waves of the sea, and thinking about their happy motions hit him straight in the heart, as if he hadn’t been watching the sea nonstop for five long days.

Velké lodi si navzájem křížily cestu a poddávaly se příboji, jen pokud to jejich váha dovolovala.
→ Huge ships crossed each other’s way and gave in to the ruckus of the waves only as much as their bulk allowed.

Podíval-li se člověk přimhouřenýma očima, zdálo se mu, že se ty lodi kolébají pod svou vlastní tíhou.
→ When you squinted your eyes, the ships seemed to sway from the force of their own bulk.

Na stožárech měly úzké, ale dlouhé vlajky, které byly jízdou napjaty, ale přesto se ještě třepetaly.
→ On their masts they carried long but narrow flags, pulled tight from the speed of traveling but still wriggling back and forth.

Třeskly pozdravné salvy, pravděpodobně z válečných lodí,
→ Salute shots rang out, probably from war ships,

jedna taková loď neplula ani zvlášť daleko od nich, a zdálo se, že bezpečná, hladká, a přece nikoli zcela vyvážená plavba hýčká dělové hlavně, jejichž ocelové pláště vrhaly třpytivé reflexy.
→ the cannon of a close one was fondled by the safe, smooth but not quite horizontal movement of its ship, the sunlight reflecting off its steel armor.

Jen v dálce bylo možno, alespoň ode dveří, pozorovat malé loďky a čluny, jak v houfech vjíždějí do volného prostoru mezi velkými loďmi.
→ From the door, you could just make out the small ships and boats as they came in crowds into the openings between the great ships.

A za tím vším stál New York a hleděl na Karla statisíci okny svých mrakodrapů.
→ Behind all this, however, stood New York, and Karl gazed on the skyscrapers with their hundred thousand windows.

Ano, v tomto pokoji člověk věděl, kde je.
→ You knew where you were in this room.

U kulatého stolu seděli tři páni, jeden byl lodní důstojník v modré námořnické uniformě, druzí dva byli přístavní úředníci v černých amerických uniformách.
→ At a round table sat three men, the first a ship’s officer in a blue ship’s uniform, the other two were clerks from the harbor authority in black American uniforms.

Na stole ležely vysoko nakupeny různé doklady; důstojník je nejdřív zběžně přehlédl s perem v ruce a pak je podal těm druhým dvěma.
→ On the table various documents piled high, which the officer skimmed over with a pen so he could hand them to the other two,

Ti je střídavě četli, dělali si výpisky, vkládali je do aktovek, pokud zrovna ten z nich, který skoro neustále malinko skřípal zuby, nediktoval něco svému kolegovi do protokolu.
→ who read them here, made excerpts there, now laid them in their briefcase whenever one of them, who nearly incessantly clicked his teeth, wasn’t dictating the minutes to his colleagues.

U okna seděl za psacím stolem zády ke dveřím menší pán a zaměstnával se velkými folianty, jež měl před sebou seřazeny na pevné poličce ve výši hlavy.
→ By the window, a smaller man sat at a writing desk with his back to the door, busying himself with large volumes which were lined up side by side on a strong bookshelf level with his eyes.

Vedle něho stála otevřená pokladna, která se aspoň na první pohled zdála prázdná.
→ Next to him a safe stood slightly ajar, and at first glance it was empty.

Druhé okno bylo volné a z něho byla nejlepší vyhlídka.
→ The second window was empty and gave the best view.

Blízko třetího však stáli dva páni a polohlasně hovořili.
→ But in the area of the third window two men stood in quiet conversation.

Jeden se opíral o stěnu, měl na sobě lodní uniformu a pohrával si s jílcem kordu.
→ The first leaned against the window, also wore the ship’s uniform and played with the hilt of a sword.

Pán, se kterým mluvil, byl obrácen k oknu, a když se pohnul, bylo možno tu a tam zahlédnout některé z řádů, jež měl jeho společník na prsou.
→ The man he talked to was turned to the window and revealed through his various motions a string of medals on the chest of the other.

Byl v civilu a měl tenkou bambusovou hůlku, která rovněž odstávala jako kord, protože stál s rukama v bok.
→ He was in the civil service and had a thin bamboo stick, and since his hands were on his hips, it also stood out like a sword.

Karel neměl mnoho času, aby si všechno prohlédl, neboť brzy k nim přistoupil sluha, podíval se na topiče, jako by sem nepatřil, a zeptal se ho, co vlastně chce.
→ Karl didn’t have much time to see all this, because soon a servant walked up to them, looking at the stoker as if to say he didn’t belong, and asked him what he wanted.

Topič odpověděl právě tak tiše, jako byl tázán, že chce mluvit s panem vrchním pokladníkem.
→ The stoker answered as quietly as he was asked, he wanted to speak to the head accountant.

Sluha zamítl tuto prosbu za svou osobu pohybem ruky, ale přesto šel po špičkách k pánovi s folianty, vyhýbaje se velkým obloukem kulatému stolu.
→ The servant, for his part, rejected this request with a motion of his hands, but went on tiptoe to the round table, taking a wide berth around the man with the large volumes.

Tento pán - bylo to jasně vidět - přímo strnul nad sluhovými slovy, avšak nakonec se obrátil k muži, který si přál s ním hovořit, a potom přísně a odmítavě zamával rukama proti topiči a pro jistotu také proti sluhovi.
→ This man, clearly visible, started up immediately at the servant’s words, looked around eventually at the man who wished to speak with him, waved fiercely to dismiss the stoker and denounced the servant too, just to be sure.

Nato se sluha vrátil k topiči a řekl mu tónem, jako by se mu s něčím svěřoval:
→ The servant returned to the stoker and spoke as if he were trusting him with a secret:

„Kliďte se okamžitě z pokoje!“ Topič po této odpovědi pohlédl na Karla, jako by Karel byl jeho duší, které si němě stěžuje na své hoře.
→ “Get out of here now!” The stoker looked over to Karl after this answer, as if Karl were his heart, something he could quietly cry to about his pains.

Karel se už nerozmýšlel a vyrazil, přeběhl napříč pokojem, dokonce lehce zavadil o důstojníkovu židli, sluha běžel přikrčen za ním, rozpřáhl ruce aby ho chytil,
→ Without thinking, Karl broke away, running straight through the room, so that he even brushed up lightly against the officer’s chair. The servant ran crouched, his arms prepared for a tackle,

jako by honil nějaký hmyz, ale Karel byl u stolu vrchního pokladníka první a přidržel se stolu pro případ, že by se ho snad sluha pokoušel odtáhnout.
→ as if he were hunting vermin, but Karl was the first to the head accountant’s table, where he hung on tight just in case the servant tried to pull him away.

V pokoji bylo ovšem hned plno ruchu.
→ Naturally the entire room livened up immediately.

Lodní důstojník sedící u stolu vyskočil, pánové z přístavního úřadu přihlíželi klidně, ale pozorně,
→ The ship’s officers at the table sprung up, the men from the harbor authorities looked on calmly but attentively,

oba páni u okna společně vykročili, sluha ucouvl, neboť myslil, že už ho není třeba tam, kde projevují zájem vznešení páni.
→ the two men at the window stepped close to each other, the servant backed off, believing it wasn’t his place to be in the way when the high-ranking men showed interest.

U dveří čekal topič napjatě na okamžik, kdy bude třeba jeho pomoci.
→ The stoker waited intently by the door for a moment, until help was necessary.

A vrchní pokladník se otočil v křesle velkým obloukem doprava.
→ The ship’s officer finally turned in his chair.

Z tajné kapsy, kterou neváhal ukázat těmto lidem, vylovil Karel cestovní pas a místo dalšího představování jej otevřel a položil na stůl.
→ Karl rummaged through the secret pocket, which he didn’t hesitate to reveal to these people, and took out his passport, which he opened up and lay on the table in place of any further introduction.

Vrchní pokladník zřejmě považoval pas za cosi vedlejšího, neboť jej dvěma prsty nedbale odsunul stranou, a Karel pas zase zastrčil, jako by tato formalita byla uspokojivě vyřízena.
→ The head accountant seemed to brush off this pass, because he snipped it aside with two fingers, and so Karl stuck the pass back in, as if the formalities were over and done with.

„Dovoluji si říci,“ začal pak, „že se podle mého názoru panu topiči stala křivda.
→ “I take the liberty of saying,” he then began, “that in my opinion the stoker has been wronged.

Je zde jistý Šubal a ten si na něho zasedl.
→ There is here a certain Schubal, who oppresses him.

Pan topič už sloužil k naprosté spokojenosti na mnoha lodích, může vám je všechny vyjmenovat,
→ He has served on many ships, ships he can name for all of you, and served to complete satisfaction,

je pilný, má svou práci rád a je opravdu nepochopitelné, proč by neobstál právě na této lodi, kde přece služba není zdaleka tak těžká, jako je na příklad na obchodních plachetnicích.
→ he is industrious, thinks highly of his work and it’s really impossible to see why he should take orders so poorly precisely on this ship, where the work isn’t nearly as difficult as it is, for instance, on commercial ships.

Může to tedy být jen pomluva, co mu brání v postupu a připravuje ho o uznání, kterého by se mu jinak zcela určitě dostalo.
→ Therefore, it could only be slander that’s keeping him from making progress and taking away from him the recognition which he would not be missing otherwise.

Já jsem o této záležitosti mluvil jen povšechně, jednotlivé stížnosti vám řekne sám.“
→ I have only spoken generally about all this, he will bring his specific complaints himself.”

Karel se s touto řečí obrátil na všechny pány, neboť skutečně také všichni poslouchali a zdálo se daleko pravděpodobnější, že se spíš mezi všemi najde jeden spravedlivý, než že by tím spravedlivým byl právě vrchní pokladník.
→ Karl had addressed all of the men, because in reality all of them were listening, and it seemed more probable that he could find one fair man if he tried all the men together, than if he should try to find that fair man in the head accountant.

Mimo to Karel chytře zamlčel, že zná topiče teprve tak krátkou dobu.
→ In addition, Karl had cleverly avoided the fact that he had only known the stoker for a very short time.

Byl by ostatně mluvil ještě daleko lépe, kdyby ho nemátl červený obličej pána s bambusovou hůlkou, který po prvé zahlédl z místa, kde teď stál.
→ He would’ve spoken even better if he had not been bothered by the red face of the man with the bamboo stick, which he had caught sight off right away from his current position.

„To všechno je naprostá pravda,“ řekl topič, dříve než se ho někdo zeptal, dokonce dříve, než se na něho vůbec někdo podíval.
→ “It’s all correct, word for word,” said the stoker before anyone could have a chance to ask him any questions or even look him over.

Tato topičova ukvapenost byla by bývala velkou chybou, kdyby se pán s řády, jistě to byl kapitán, jak se teď Karlovi ujasnilo, nebyl zřejmě rozhodl, že topiče vyslechne.
→ The stoker’s hastiness would have been a terrible mistake, if the man with the medals, whom Karl just realized was the captain, hadn’t already decided to listen to the stoker.

Vztáhl totiž ruku a hlasem pevným jako rány kladivem zavolal na topiče:
→ He stuck out his hand and called to the stoker,

„Pojďte sem!“ Teď záviselo všechno na tom, jak se topič zachová, neboť o spravedlivosti jeho věci Karel nepochyboval.
→ “Come here!” with a voice firm enough to hit with a hammer. Now everything depended on the stoker’s behavior, because Karl had no doubt as to the justice of his cause.

Na štěstí se při této příležitosti ukázalo, že topič prošel už hezký kus světa.
→ Luckily it became clear just now that the stoker had been around in the world.

Se vzorným klidem vyndal z kufříku naráz svazeček papírů a zápisník, zcela pominul vrchního pokladníka, a jako by se to rozumělo samo sebou, šel s tím ke kapitánovi a rozložil své důkazy na okenním rámu.
→ With exemplary calm he took in one grab a small bundle of paper out of his little trunk, together with a notebook, then went with them right past the head accountant, as if it were the only thing to do, so he could spread out on the windowsill his evidence for the captain.

Vrchnímu pokladníkovi nezbývalo, než aby se tam obtěžoval sám. „Ten člověk je známý kverulant,“ řekl na vysvětlenou, „je víc v pokladně než ve strojovně.
→ The accountant couldn’t stay where he was, so he addressed everyone instead. “The man’s a notorious crank,” he explained. “He’s at the cash desk more than the machine room.

Dohnal Šubala, toho klidného člověka, k úplnému zoufalství.
→ He has brought Schubal, an otherwise calm man, to despair.

Poslyšte!“ obrátil se na topiče, „vy už opravdu zacházíte příliš daleko se svou dotěrností.
→ Listen!” He turned to the stoker. “You like to push people around a little too much.

Kolikrát vás už vyhodili z pokladny, jak si to zasluhujete, protože vaše požadavky jsou docela, naprosto a bez výjimky neoprávněné!
→ How often have you been thrown out of an office while you make your consistently unjustified demands?

Kolikrát jste odtamtud přiběhl do hlavní pokladny! Kolikrát vám řekli po dobrém, že Šubal je váš bezprostřední představený a že se jako jeho podřízený musíte dohodnout jedině s ním!
→ How often have you come running back and forth from the main office? How often has someone said to you, in all kindness, that Schubal is your direct superior, that you’re his inferior, that you just have to come to terms with him?

A teď si ještě přijdete sem, když tu je pan kapitán, nestydíte se obtěžovat dokonce i jeho a ještě k tomu se opovažujete přivést si toho kloučka, kterého vidím na lodi vůbec poprvé a kterého jste zpracoval, aby za vás přednesl vaše nechutná obvinění!“
→ And still, you come here now, when the captain is here, with no sense of shame whatsoever, not even if you start to bother him, and you don’t even hesitate to bring this little one, this trained speaker, whom I’ve never seen on this ship before, to make your vulgar accusations.”

Karel se usilovně držel, aby se k němu nevrhl. Ale už tu byl také kapitán a řekl: „Poslechněme si také jednou toho muže.
→ Karl had to forcibly keep himself from lunging forward. But then the captain said, “Let’s hear the man.