E-BOOKS

Amerika

E-Books :   E-List@post.cz

Franz Kafka - AMERIKA
  










 „Jste vy ale tvrdohlavý,“ řekla paní a zadívala se jinam, „člověk to s vámi myslí dobře, a vy se bráníte ze všech sil.“ Karel to všechno uznával,
→»Sie sind starrköpfig«, sagte die Frau und sah von ihm weg, »man meint es gut mit Ihnen, möchte Ihnen gern behilflich sein, und Sie wehren sich mit allen Kräften.« Karl sah das alles ein,

ale nevěděl si rady a tak už jenom řekl: „Děkuji vám srdečně za vaši laskavost.“ Potom si vzpomněl, že ještě nezaplatil, a zeptal se, co je dlužen.
→aber er wußte keinen Ausweg, so sagte er nur noch: »Meinen besten Dank für Ihre Freundlichkeit.« Dann erinnerte er sich daran, daß er noch nicht gezahlt hatte, und fragte nach dem schuldigen Betrag.

„Zaplatíte to, až mi přinesete zpátky ten slaměný košík,“ řekla paní.
→ »Zahlen Sie das erst, wenn Sie mir den Strohkorb zurückbringen«, sagte die Frau.

„Nejpozději zítra ráno jej potřebuji.“ „Prosím,“ řekl Karel. Paní otevřela dveře, jež vedly přímo ven, a řekla ještě, když Karel vycházel a ukláněl se:
→»Spätestens morgen früh muß ich ihn haben.« »Bitte«, sagte Karl. Sie öffnete eine Türe, die geradewegs ins Freie führte, und sagte noch, während er mit einer Verbeugung hinaustrat:

„Dobrou noc, neděláte však dobře.“ Byl už několik kroků od ní, když za ním ještě zavolala:
→ » Gute Nacht, Sie handeln aber nicht recht.« Er war schon ein paar Schritte weit, da rief sie ihm noch nach:

„Na shledanou zítra!“ Sotvaže byl venku, slyšel už zase ze sálu v plné síle hluk, do něhož se teď také mísily zvuky dechového orchestru.
→»Auf Wiedersehen morgen!« Kaum war er draußen, hörte er auch schon wieder aus dem Saal den ungeschwächten Lärm, in den sich jetzt auch Klänge eines Blasorchesters mischten.

Byl rád, že nemusil vycházet sálem. Všech pět poschodí hotelu bylo teď osvětleno, takže silnice před ním byla ozářena v celé šířce.
→Er war froh, daß er nicht durch den Saal hatte hinausgehen müssen. Das Hotel war jetzt in allen seinen fünf Stockwerken beleuchtet und machte die Straße davor in ihrer ganzen Breite hell.

Stále ještě jezdila venku auta, třebaže už nikoli nepřetržitě, vynořovala se z dálky rychleji než ve dne, ohmatávala bílými paprsky svítilen povrch silnice, projížděla světelným pruhem kolem hotelu, v němž jejich světla jako by pohasla, potom se znovu rozzářila a auta ujížděla dál do tmy.
→ Noch immer fuhren draußen, wenn auch schon in unterbrochener Folge, Automobile, rascher aus der Ferne her anwachsend als bei Tage, tasteten mit den weißen Strahlen ihrer Laternen den Boden der Straße ab, kreuzten mit erblassenden Lichtern die Lichtzone des Hotels und eilten aufleuchtend in das weitere Dunkel.

Kamarády zastihl Karel už v tvrdém spánku, však také byl příliš dlouho pryč.
→ Die Kameraden fand Karl schon in tiefem Schlaf, er war aber auch zu lange ausgeblieben.

Zrovna chtěl přinesené jídlo lákavě rozložit na papíry, které našel v košíku, a vzbudit kamarády, až bude všechno hotovo,
→Gerade wollte er das Mitgebrachte appetitlich auf Papiere ausbreiten, die er im Korb vorfand, um erst, wenn alles fertig wäre, die Kameraden zu wecken,

když vtom s úlekem viděl, že jeho kufr, který tu nechal zamčený a od něhož měl klíč v kapse, je úplně otevřen a polovina obsahu je roztroušena kolem v trávě.
→als er zu seinem Schrecken seinen Koffer, den er abgesperrt zurückgelassen hatte und dessen Schlüssel er in der Tasche trug, vollständig geöffnet sah, während der halbe Inhalt ringsherum im Gras verstreut war.

„Vstávejte!“ křičel, „Vy si spíte a zatím tu byli zloději.“
→ »Steht auf!« rief er. »Ihr schlaft, und inzwischen waren Diebe da.«

„Copak něco chybí?“ zeptal se Delamarche. Robinson nebyl ještě úplně vzhůru a už sáhl po pivu.
→»Fehlt denn etwas?« fragte Delamarche. Robinson war noch nicht ganz wach und griff schon nach dem Bier.

„Nevím,“ zvolal Karel, „ale kufr je otevřený. To je přece neopatrnost, lehnout si a spát a nechat tu kufr bez dozoru.“
→»Ich weiß nicht«, rief Karl, »aber der Koffer ist offen. Das ist doch eine Unvorsichtigkeit, sich schlafen zu legen und den Koffer hier frei stehen zu lassen.«

Delamarche a Robinson se smáli a první řekl: „Nesmíte tedy příště zůstávat tak dlouho pryč. Hotel je odtud pár kroků, a vy potřebujete tři hodiny na cestu tam a zpátky.
→Delamarche und Robinson lachten, und der erstere sagte: »Sie dürfen eben nächstens nicht so lange fortbleiben. Das Hotel ist zehn Schritte entfernt, und Sie brauchen zum Hin- und Herweg drei Stunden.

Měli jsme hlad, myslili jsme si, že možná máte v kufru něco k jídlu, a tak jsme lechtali zámek tak dlouho, až se otevřel.
→Wir haben Hunger gehabt, haben gedacht, daß Sie in Ihrem Koffer etwas zum Essen haben könnten, und haben das Schloß so lange gekitzelt, bis es sich aufgemacht hat.

Ale nebylo tam vůbec nic, takže si můžete všechno zase klidně zabalit.“
→Im übrigen war ja gar nichts darin, und Sie können alles wieder ruhig einpacken.«

„Tak,“ řekl Karel, zadíval se upřeně na koš, jenž se rychle prázdnil, a naslouchal podivnému zvuku, který Robinson vyluzoval při pití, jak mu nápoj vnikl nejdřív hluboko do hrdla a pak se zase prudce vracel, až to podivně zahvízdlo, a teprve potom vtekl mocným proudem dolů.
→ »So«, sagte Karl, starrte in den rasch sich leerenden Korb und horchte auf das eigentümliche Geräusch, das Robinson beim Trinken hervorbrachte, da ihm die Flüssigkeit zuerst weit in die Gurgel eindrang, dann aber mit einer Art Pfeifen wieder zurückschnellte, um erst dann in großem Erguß in die Tiefe zu rollen.

„Už jste dojedli?“ zeptal se, když si ti dva na chvilku oddechli.
→»Haben Sie schon zu Ende gegessen?« fragte er, als sich die beiden einen Augenblick verschnauften.

„Copak vy jste se nenajedl v hotelu?“ zeptal se Delamarche, který myslil, že Karel požaduje svůj díl.
→ »Haben Sie denn nicht schon im Hotel gegessen?« fragte Delamarche, der glaubte, Karl beanspruche seinen Anteil.

„Chcete-li ještě jíst, tak si pospěšte,“ řekl Karel a šel ke kufru.
→ »Wenn Sie noch essen wollen, dann beeilen Sie sich«, sagte Karl und ging zu seinem Koffer.

„Zdá se, že je náladový,“ řekl Delamarche Robinsonovi.
→ »Der scheint Launen zu haben«, sagte Delamarche zu Robinson.

„Nejsem náladový,“ řekl Karel, „ale je to snad správné vypáčit mi za mé nepřítomnosti kufr a vyházet mi věci ven?
→ »Ich habe keine Launen«, sagte Karl, »aber ist das vielleicht recht, in meiner Abwesenheit meinen Koffer aufzubrechen und meine Sachen herauszuwerfen?

Vím, mezi kamarády musí člověk leccos snést a byl jsem také na to připraven, ale tohle je příliš.
→Ich weiß, man muß unter Kameraden manches dulden, und ich habe mich auch darauf vorbereitet, aber das ist zu viel.

Přespím v hotelu a do Butterfordu nepůjdu. Rychle dojezte, musím vrátit košík.“
→Ich werde im Hotel übernachten und gehe nicht nach Butterford. Essen Sie rasch auf, ich muß den Korb zurückgeben.«

„Vidíš, Robinsone, tak se mluví,“ řekl Delamarche, „to je vybrané vyjadřování.
→ »Siehst du, Robinson, so spricht man«, sagte Delamarche, »das ist die feine Redeweise.

Vždyť je to Němec. Tys mě ráno před ním varoval, ale já jsem byl takový bláhový dobrák, a vzal jsem ho přesto s sebou.
→Er ist eben ein Deutscher. Du hast mich früh vor ihm gewarnt, aber ich bin ein guter Narr gewesen und habe ihn doch mitgenommen.

Důvěřovali jsme mu, vláčeli jsme se s ním celý den, ztratili jsme tím nejmíň půl dne a teď se rozloučí - poněvadž ho tam v hotelu někdo zlákal - jednoduše se rozloučí.
→Wir haben ihm unser Vertrauen geschenkt, haben ihn einen ganzen Tag mit uns geschleppt, haben dadurch zumindest einen halben Tag verloren und jetzt - weil ihn dort im Hotel irgend jemand gelockt hat - verabschiedet er sich, verabschiedet sich einfach.

Ale protože to je falešný Němec, neudělá to otevřeně, nýbrž hledá si záminku s tím kufrem,
→Aber weil er ein falscher Deutscher ist, tut er dies nicht offen, sondern sucht sich den Vorwand mit dem Koffer,

a protože to je hrubý Němec, nemůže odejít, aby se nedotkl naší cti a nenazval nás zloději, poněvadž jsme si dovolili malý žertík s jeho kufrem.“
→ und weil er ein grober Deutscher ist, kann er nicht weggehen, ohne uns in unserer Ehre zu beleidigen und uns Diebe zu nennen, weil wir mit seinem Koffer einen kleinen Scherz gemacht haben.«

Karel, jenž si balil své věci, řekl, aniž se otočil: „Jen si tak mluvte dál a usnadněte mi odchod.
→ Karl, der seine Sachen packte, ohne sich umzuwenden: »Reden Sie nur so weiter und erleichtern Sie mir das Weggehen.

Já vím docela dobře, co je to kamarádství. Měl jsem v Evropě také přátele a žádný mi nemůže vyčítat, že bych se k němu zachoval falešně nebo sprostě.
→Ich weiß ganz gut, was Kameradschaft ist. Ich habe in Europa auch Freunde gehabt, und keiner kann mir vorwerfen, daß ich mich falsch oder gemein gegen ihn benommen hätte.

Teď ovšem nejsme v žádném spojení, ale vrátím-li se ještě někdy do Evropy, přijmou mě všichni dobře a budou mě hned považovat za přítele.
→Wir sind jetzt natürlich außer Verbindung, aber wenn ich noch einmal nach Europa zurückkommen sollte, werden mich alle gut aufnehmen und mich sofort als ihren Freund anerkennen.

A vás, Delamarchi, a vás, Robinsone, vás že bych zradil, když jste přece byli tak laskaví - a já to nikdy nebudu zastírat -, že jste se mě ujali a dali mi naději na učednické místo v Butterfordu?
→Und Sie, Delamarche, und Sie, Robinson, Sie hätte ich verraten sollen, da Sie doch, was ich niemals vertuschen werde, so freundlich waren, sich meiner anzunehmen und mir eine Lehrlingsstelle in Butterford in Aussicht zu stellen?

Ale je v tom něco jiného. Vy nemáte nic, což vás v mých očích ani trochu nesnižuje, ale vy mi závidíte můj malý majetek, a proto se mě snažíte pokořit, a to nemohu snést.
→Aber es ist etwas anderes. Sie haben nichts, und das erniedrigt Sie in meinen Augen nicht im geringsten, aber Sie mißgönnen mir meinen kleinen Besitz und suchen mich deshalb zu demütigen, das kann ich nicht aushalten.

A teď, když jste mi vypáčili kufr, neomluvíte se ani slůvkem, a ještě mi nadáváte a nadáváte i mému národu - tím mi ale také berete každou možnost, abych s vámi zůstal.
→Und nun, nachdem Sie meinen Koffer aufgebrochen haben, entschuldigen Sie sich mit keinem Wort, sondern beschimpfen mich noch und beschimpfen weiter mein Volk - damit nehmen Sie mir aber auch jede Möglichkeit, bei Ihnen zu bleiben.

Ostatně vás, Robinsone, se to všechno vlastně ani netýká.
→Übrigens gilt das alles nicht eigentlich von Ihnen, Robinson.

Vašemu charakteru bych vytkl jen to, že jste příliš závislý na Delamarchovi.“
→Gegen Ihren Charakter habe ich nur einzuwenden, daß Sie von Delamarche zu sehr abhängig sind.«

„Teď aspoň vidíme,“ řekl Delamarche, přistoupil ke Karlovi a lehce do něho strčil, jako by ho chtěl upozornit, „teď aspoň vidíme, jak jste se vybarvil.
→ »Da sehen wir ja«, sagte Delamarche, indem er zu Karl trat und ihm einen leichten Stoß gab, wie um ihn aufmerksam zu machen, »da sehen wir ja, wie Sie sich entpuppen.

Celý den jste za mnou chodil, držel jste se mě za rukáv, opičil jste se po mně každým pohybem a byl jste zticha jako pěna.
→Den ganzen Tag sind Sie hinter mir gegangen, haben sich an meinem Rock gehalten, haben mir jede Bewegung nachgemacht und waren sonst still wie ein Mäuschen.

A teď, když cítíte, že máte v hotelu nějakou oporu, začínáte se naparovat.
→ Jetzt aber, da Sie im Hotel irgendeinen Rückhalt spüren, fangen Sie große Reden zu halten an.

Jste zkrátka malý filuta a já ještě ani nevím, jestli si to necháme jen tak beze všeho líbit.
→Sie sind ein kleiner Schlaumeier, und ich weiß noch gar nicht, ob wir das so ruhig hinnehmen werden.

Jestli nebudeme chtít odměnu za to, co jste přes den od nás odkoukal.
→Ob wir nicht das Lehrgeld für das verlangen werden, was Sie uns während des Tages abgeschaut haben.

Ty, Robinsone, on si myslí, že mu závidíme majetek.
→Du, Robinson, wir beneiden ihn - meint er - um seinen Besitz.

Jeden den práce v Butterfordu - o Kalifornii ani nemluvím - a máme desetkrát víc, než jste nám ukázal a než snad máte ještě schováno v podšívce kabátu.
→ Ein Tag Arbeit in Butterford - von Kalifornien gar nicht zu reden -, und wir haben zehnmal mehr, als Sie uns gezeigt haben und als Sie in Ihrem Rockfutter noch versteckt haben mögen.

Tak si jen hezky dejte pozor na hubu!“ Karel se zvedl od kufru a spatřil, že se teď k němu také blíží Robinson, rozespalý, avšak trochu oživlý po pivu.
→Also, nur immer Achtung aufs Maul!« Karl hatte sich vom Koffer erhoben und sah nun auch den verschlafenen, aber vom Bier ein wenig belebten Robinson herankommen.

„Kdybych tu zůstal ještě dál,“ řekl, „mohl bych se snad dočkat ještě dalších překvapení.
→»Wenn ich noch lange hierbleibe«, sagte er, »könnte ich vielleicht noch weitere Überraschungen erleben.

Zdá se, že máte chuť mě spráskat.“ „Každá trpělivost má své meze,“ řekl Robinson.
→ Sie scheinen Lust zu haben, mich durchzuprügeln.«

„Vy raději mlčte, Robinsone,“ řekl Karel a nespouštěl Delamarche z očí, „v nitru mi přece jen dáváte za pravdu, ale navenek musíte být při Delamarchovi!“
→ »Alle Geduld hat ein Ende«, sagte Robinson. »Sie schweigen besser, Robinson«, sagte Karl, ohne Delamarche aus den Augen zu lassen, »im Innern geben Sie mir ja doch recht, aber nach außen müssen Sie es mit Delamarche halten!«

„Chcete ho snad podplatit?“ zeptal se Delamarche.
→ »Wollen Sie ihn vielleicht bestechen?« fragte Delamarche.

„Ani mě nenapadne,“ řekl Karel. „Jsem šťasten, že odcházím, a nechci už mít s nikým z vás nic společného.
→ »Fällt mir nicht ein«, sagte Karl. »Ich bin froh, daß ich fortgehe, und ich will mit keinem von Ihnen mehr etwas zu tun haben.

Jen jedno chci ještě říci, vyčtli jste mi, že mám peníze a že jsem je před vámi schoval.
→Nur eines will ich noch sagen, Sie haben mir den Vorwurf gemacht, daß ich Geld besitze und es vor Ihnen versteckt habe.

Dejme tomu, že je to tak; nebylo to snad velmi správné vůči lidem, které znám teprve několik hodin, a nepotvrzujete mi ještě teď svým chováním, že jsem jednal správně?“
→Angenommen, daß es wahr ist, war es nicht sehr richtig Leuten gegenüber gehandelt, die ich erst ein paar Stunden kannte, und bestätigen Sie nicht noch durch Ihr jetziges Benehmen die Richtigkeit einer derartigen Handlungsweise?«

„Jen buď klidný,“ řekl Delamarche Robinsonovi, ačkoli ten se ani nehnul.
→ »Bleib ruhig«, sagte Delamarche zu Robinson, obwohl sich dieser nicht rührte.

Potom se zeptal Karla: „Když už jste tak nestydatě upřímný, buďte ještě upřímnější, jak tu tak hezky spolu stojíme, a přiznejte se, proč vlastně chcete do hotelu.“
→ Dann fragte er Karl. »Da Sie so unverschämt aufrichtig sind, so treiben Sie doch, da wir ja so gemütlich beisammenstehen, diese Aufrichtigkeit noch weiter und gestehen Sie ein, warum Sie eigentlich ins Hotel wollen.«

Karel musil ustoupit o krok zpátky přes kufr, tak blízko k němu Delamarche přistoupil.
→Karl mußte einen Schritt über den Koffer hinweg machen, so nahe war Delamarche an ihn herangetreten.

Ale Delamarche se tím nedal zmást, odstrčil kufr stranou, pokročil dopředu, šlápl přitom na bílou náprsenku, která zůstala ležet v trávě, a opakoval svou otázku.
→Aber Delamarche ließ sich dadurch nicht beirren, schob den Koffer beiseite, machte einen Schritt vorwärts, wobei er den Fuß auf ein weißes Vorhemd setzte, das im Gras liegengeblieben war, und wiederholte seine Frage.

Jakoby v odpověď stoupal od silnice nahoru ke skupině jakýsi muž s jasně zářící kapesní svítilnou.
→Wie zur Antwort stieg von der Straße her ein Mann mit einer stark leuchtenden Taschenlampe zu der Gruppe herauf.

Byl to číšník z hotelu. Sotvaže Karla spatřil, řekl: „Už téměř půl hodiny vás hledám.
→Es war ein Kellner aus dem Hotel. Kaum hatte er Karl erblickt, sagte er: »Ich suche Sie schon fast eine halbe Stunde.

Všechny náspy po obou stranách silnice jsem už prohledal.
→Alle Böschungen auf beiden Straßenseiten habe ich schon abgesucht.

Paní vrchní kuchařka vám vzkazuje, že naléhavě potřebuje slaměný košík, který vám půjčila.“
→ Die Frau Oberköchin läßt Ihnen nämlich sagen, daß sie den Strohkorb, den sie Ihnen geborgt hat, dringend braucht.«

„Tady je,“ řekl Karel hlasem, jenž se chvěl rozčilením.
→ »Hier ist er«, sagte Karl mit einer vor Aufregung unsicheren Stimme.

Delamarche a Robinson ustoupili se zdánlivou skromností stranou, jak to vždy dělali před cizími lidmi lepšího postavení.
→Delamarche und Robinson waren in scheinbarer Bescheidenheit beiseitegetreten, wie sie es vor fremden gutgestellten Leuten immer machten.

Číšník si vzal košík a řekl: „Pak se paní vrchní kuchařka nechá ptát, zda jste si to nerozmyslil, a přece jen snad nechcete přespat v hotelu.
→Der Kellner nahm den Korb an sich und sagte: »Dann läßt Sie die Frau Oberköchin fragen, ob Sie es sich nicht überlegt haben und doch vielleicht im Hotel übernachten wollten.

Také druzí dva pánové by byli vítáni, chcete-li je vzít s sebou. Postele jsou už připraveny. Dnes je sice teplá noc, ale není ani trochu bezpečné spát zde na stráni, jsou tu občas hadi.“
→Auch die beiden anderen Herren wären willkommen, wenn Sie sie mitnehmen wollen. Die Betten sind schon vorbereitet. Die Nacht ist ja heute warm, aber hier, auf der Lehne, ist es durchaus nicht ungefährlich zu schlafen, man findet öfters Schlangen.«

„Když je paní vrchní kuchařka tak laskavá, tak tedy její pozvání přijmu,“ řekl Karel a čekal, jak se vyjádří jeho kamarádi.
→»Da die Frau Oberköchin so freundlich ist, werde ich ihre Einladung doch annehmen«, sagte Karl und wartete auf eine Äußerung seiner Kameraden.

Ale Robinson jenom tupě stál a Delamarche měl ruce v kapsách a díval se vzhůru ke hvězdám.
→Aber Robinson stand stumpf da, und Delamarche hatte die Hände in den Hosentaschen und schaute zu den Sternen hinauf.

Oba zřejmě spoléhali na to, že je Karel beze všeho vezme s sebou. „V tom případě,“ řekl číšník, „mám příkaz dovést vás do hotelu a odnést vaše zavazadlo.“
→Beide bauten offenbar darauf, daß Karl sie ohne weiteres mitnehmen werde. »Für diesen Fall«, sagte der Kellner, »habe ich den Auftrag, Sie ins Hotel zu führen und Ihr Gepäck zu tragen.«

„Pak tedy prosím, počkejte ještě okamžik,“ řekl Karel a shýbl se, aby složil do kufru těch několik věcí, které ještě ležely kolem.
→ »Dann warten Sie, bitte, noch einen Augenblick«, sagte Karl und bückte sich, um die paar Sachen, die noch herumlagen, in den Koffer zu legen.

Najednou se vzpřímil. Chyběla fotografie. Ležela docela nahoře v kufru, a teď ne a ne ji najít.
→Plötzlich richtete er sich auf. Die Photographie fehlte, sie war ganz oben im Koffer gelegen und war nirgends zu finden.

Všechno tu bylo, jen fotografie scházela. „Nemohu najít fotografii,“ řekl prosebně Delamarchovi.
→ Alles war vollständig, nur die Photographie fehlte. »Ich kann die Photographie nicht finden«, sagte er bittend zu Delamarche.

„Jakou fotografii?“ zeptal se Delamarche. „Fotografii mých rodičů,“ řekl Karel. „My jsme žádnou fotografii neviděli,“ řekl Delamarche.
→ »Welche Photographie?« fragte dieser. »Die Photographie meiner Eltern«, sagte Karl. »Wir haben keine Photographie gesehen«, sagte Delamarche.

„Žádná fotografie tam nebyla, pane Rossmanne,“ potvrzoval také Robinson.
→ »Es war keine Photographie darin, Herr Roßmann,« bestätigte auch Robinson von seiner Seite.

„Ale to přece není možné,“ řekl Karel, podíval se na číšníka, jako by hledal pomoc, a číšník přistoupil blíž.
→ »Aber das ist doch unmöglich«, sagte Karl, und seine hilfesuchenden Blicke zogen den Kellner näher.

„Ležela nahoře, a teď je pryč. Kdybyste si byli raději ten žert s kufrem odpustili.“
→»Sie lag obenauf und jetzt ist sie weg. Wenn Sie doch lieber den Spaß mit dem Koffer nicht gemacht hätten!«

„Omyl je naprosto vyloučen,“ řekl Delamarche, „v kufru nebyla žádná fotografie.“ „Byla pro mne důležitější než všechno ostatní, co mám v kufru,“ řekl Karel číšníkovi, který chodil kolem a hledal v trávě.
→ »Jeder Irrtum ist ausgeschlossen«, sagte Delamarche, »in dem Koffer war keine Photographie.« »Sie war mir wichtiger als alles, was ich sonst im Koffer habe«, sagte Karl zum Kellner, der herumging und im Grase suchte.

„Je totiž nenahraditelná, žádnou jinou už nedostanu.“ A když číšník nechal marného hledání, řekl ještě:
→»Sie ist nämlich unersetzlich, ich bekomme keine zweite.« Und als der Kellner von dem aussichtslosen Suchen abließ, sagte er noch:

„Byl to jediný obrázek rodičů, který jsem měl.“ Na to řekl číšník hlasitě a zcela nepokrytě: „Snad bychom mohli ještě prohledat kapsy těch pánů.“
→»Es war das einzige Bild, das ich von meinen Eltern besaß.« Daraufhin sagte der Kellner laut, ohne jede Beschönigung: »Vielleicht könnten wir noch die Taschen der Herren untersuchen.«

„Ano,“ řekl Karel, „musím tu fotografii najít. Ale než začnu prohledávat kapsy, řeknu ještě, že ten, kdo mi fotografii dobrovolně vydá, dostane celý kufr se vším všudy.“
→ »Ja«, sagte Karl sofort, »ich muß die Photographie finden. Aber ehe ich die Taschen durchsuche, sage ich noch, daß, wer mir die Photographie freiwillig gibt, den ganzen gefüllten Koffer bekommt.«

Chvíli všichni mlčeli a pak řekl Karel číšníkovi: „Moji kamarádi si tedy zřejmě přejí kapesní prohlídku.
→Nach einem Augenblick allgemeiner Stille sagte Karl zum Kellner: »Meine Kameraden wollen also offenbar die Taschendurchsuchung.

Ale ještě i teď slibuji celý kufr tomu, v jehož kapse se fotografie najde.
→Aber selbst jetzt verspreche ich sogar demjenigen, in dessen Tasche die Photographie gefunden wird, den ganzen Koffer.

Víc dělat nemohu.“ Číšník začal hned prohledávat Delamarche, neboť se mu zdálo, že s ním bude těžší práce než s Robinsonem; toho přenechal Karlovi.
→Mehr kann ich nicht tun.« Sofort machte sich der Kellner daran, Delamarche zu untersuchen, der ihm schwieriger zu behandeln schien als Robinson, den er Karl überließ.

Upozornil Karla na to, že je třeba prohledat oba zároveň, protože jinak by jeden z nich mohl fotografii nepozorovaně zašantročit.
→Er machte Karl darauf aufmerksam, daß beide gleichzeitig untersucht werden müßten, da sonst einer unbeobachtet die Photographie beiseiteschaffen könnte.

Hned prvním hmatem našel Karel v Robinsonově kapse svou kravatu, ale nevzal si ji a zavolal na číšníka:
→Gleich beim ersten Griff fand Karl in Robinsons Tasche eine ihm gehörige Krawatte, aber er nahm sie nicht an sich und rief dem Kellner zu:

„Ať už u Delamarche najdete cokoli, nechte mu to, prosím, všechno.
→»Was Sie bei Delamarche auch finden mögen, lassen Sie ihm, bitte, alles.

Nechci nic než tu fotografii, jenom tu fotografii.“ Při prohledávání náprsních kapes zavadil Karel rukou o teplou, tučnou hruď Robinsonovu a uvědomil se, že se možná dopouští na svých kamarádech velkého bezpráví.
→Ich will nichts als die Photographie, nur die Photographie.« Beim Durchsuchen der Brusttaschen gelangte Karl mit der Hand an die heiße, fettige Brust Robinsons, und es kam ihm zu Bewußtsein, daß er an seinen Kameraden vielleicht ein großes Unrecht begehe.

Pospíchal tedy, jak mohl. Všechno bylo ostatně marné, ani u Robinsona, ani u Delamarche se fotografie nenašla.
→ Er beeilte sich nun nach Möglichkeit. Im übrigen war alles umsonst, weder bei Robinson noch bei Delamarche fand sich die Photographie vor.

„Není to nic platné,“ řekl číšník. „Asi fotografii roztrhali a pak zahodili,“ řekl Karel. „Myslil jsem, že jsou mými přáteli, ale potají mi chtěli jen škodit.
→»Es hilft nichts«, sagte der Kellner. »Sie haben wahrscheinlich die Photographie zerrissen und die Stücke weggeworfen«, sagte Karl. »Ich dachte, sie wären Freunde, aber im geheimen wollten sie mir nur schaden.

Robinson ani tolik ne, toho by vůbec nenapadlo, že ta fotografie má pro mne takovou cenu, ale zato Delamarche.“
→Nicht eigentlich Robinson, der wäre gar nicht auf den Einfall gekommen, daß die Photographie solchen Wert für mich hat, aber desto mehr Delamarche.«

Karel viděl před sebou jenom číšníka, jehož svítilna osvětlovala malý kruh, kdežto všechno ostatní, také Delamarche a Robinson, bylo v hluboké tmě.
→Karl sah nur den Kellner vor sich, dessen Laterne einen kleinen Kreis beleuchtete, während alles sonst, auch Delamarche und Robinson, in tiefem Dunkel war.

Nebylo ovšem už ani řeči o tom, že by ti dva mohli jít s ním do hotelu.
→ Es war natürlich gar nicht mehr die Rede davon, daß die beiden in das Hotel mitgenommen werden könnten.

Číšník si hodil kufr na rameno, Karel vzal slaměný košík a šli.
→Der Kellner schwang den Koffer auf die Achsel, Karl nahm den Strohkorb, und sie gingen.

Karel byl už na silnici, když se vytrhl ze zamyšlení, zastavil se a zavolal nahoru do tmy:
→Karl war schon auf der Straße, als er, im Nachdenken sich unterbrechend, stehenblieb und in das Dunkel hinaufrief:

„Poslyšte, má-li snad některý z vás přece jen tu fotografii a chce-li mi ji přinést do hotelu - pořád ještě dostane ten kufr a přísahám, že ho neudám.“
→»Hören Sie einmal, sollte doch einer von Ihnen die Photographie noch haben und mir ins Hotel bringen wollen - er bekommt den Koffer noch immer und wird, ich schwöre es, nicht angezeigt.«

Dolů vlastně žádná odpověď nedolehla, bylo slyšet pouze jedno přerušené slovo, začátek Robinsonova zvolání, Delamarche mu však zřejmě ihned zacpal ústa.
→Es kam keine eigentliche Antwort herunter, nur ein abgerissenes Wort war zu hören, der Beginn eines Zurufs Robinsons, dem aber offenbar Delamarche sofort den Mund stopfte.

Karel čekal ještě drahnou chvíli, zda se ti dva nahoře přece jen ještě nerozhodnou jinak. Dvakrát vždy po chvíli zavolal:
→Noch eine lange Weile wartete Karl, ob man sich oben nicht doch noch anders entscheiden würde. Zweimal rief er in Abständen:

„Stále jsem ještě tady!“ Ale neozvalo se ani hlesnutí, jen jednou se skutálel kámen ze svahu, možná že náhodou, možná že jej někdo hodil a minul se cíle.
→»Ich bin noch immer da!« Aber kein Laut antwortete, nur einmal rollte ein Stein den Abhang herab, vielleicht durch Zufall, vielleicht in einem verfehlten Wurf.

HOTEL OCCIDENTAL
→Hotel Occidental

V hotelu zavedli Karla ihned do jakési kanceláře, kde vrchní kuchařka diktovala se zápisníkem v ruce mladé písařce nějaký dopis.
→ Im Hotel wurde Karl gleich in eine Art Büro geführt, in welchem die Oberköchin, ein Vormerkbuch in der Hand, einer jungen Schreibmaschinistin einen Brief in die Schreibmaschine diktierte.

Naprosto přesné diktování a pravidelné, hbité údery přehlušovaly jen chvílemi slyšitelný tikot nástěnných hodin, které ukazovaly už skoro půl dvanácté.
→Das äußerst präzise Diktieren, der beherrschte und elastische Tastenschlag jagten an dem nur hie und da merklichen Ticken der Wanduhr vorüber, die schon fast halb zwölf zeigte.

„Tak!“ řekla vrchní kuchařka, sklapla zápisník, písařka vyskočila a přikryla stroj dřevěným poklopem, nespouštějíc při této mechanické práci z Karla oči.
→ »So!« sagte die Oberköchin, klappte das Vormerkbuch zu, die Schreibmaschinistin sprang auf und stülpte den Holzdeckel über die Maschine, ohne bei dieser mechanischen Arbeit die Augen von Karl zu lassen.

Vypadala ještě jako školačka. Měla velmi pečlivě vyžehlenou zástěru, na ramenou dokonce zřasenou, vysoko vyčesané vlasy, a po těchto podrobnostech překvapoval pohled na její vážnou tvář.
→ Sie sah noch wie ein Schulmädchen aus, ihre Schürze war sehr sorgfältig gebügelt, auf den Achseln zum Beispiel gewellt, die Frisur recht hoch, und man staunte ein wenig, wenn man nach diesen Einzelheiten ihr ernstes Gesicht sah.

Uklonila se nejdříve vrchní kuchařce, potom Karlovi, vzdálila se a Karel bezděky tázavě pohlédl na vrchní kuchařku.
→Nach Verbeugungen, zuerst gegen die Oberköchin, dann gegen Karl, entfernte sie sich, und Karl sah unwillkürlich die Oberköchin mit einem fragenden Blicke an.

„To je ale hezké, že jste přece jen přišel,“ řekla vrchní kuchařka. „A vaši kamarádi?“ „Nevzal jsem je s sebou,“ řekl Karel.
→ »Das ist aber schön, daß Sie nun doch gekommen sind«, sagte die Oberköchin. »Und Ihre Kameraden?« »Ich habe sie nicht mitgenommen«, sagte Karl.

„Ti asi vyrazí velmi časně,“ řekla vrchní kuchařka, jako by si to chtěla vysvětlit. „Vždyť se jistě domnívá, že s nimi půjdu i já,“ myslil si Karel a řekl proto, aby bylo naprosto jasno:
→»Die marschieren wohl sehr früh aus«, sagte die Oberköchin, wie um sich die Sache zu erklären. >Muß sie denn nicht denken, daß ich auch mitmarschiere?< fragte sich Karl und sagte deshalb, um jeden Zweifel auszuschließen:

„Rozešli jsme se ve zlém.“ Zdálo se, že to vrchní kuchařka pokládá za příjemnou zprávu. „Tak jste tedy volný?“ zeptala se.
→»Wir sind in Unfrieden auseinandergegangen.« Die Oberköchin schien das als eine angenehme Nachricht aufzufassen. »Dann sind Sie also frei?« fragte sie.

„Ano, volný,“ řekl Karel a připadalo mu to úplně bezvýznamné. „Poslyšte, nechtěl byste nastoupit místo tady v hotelu?“ zeptala se vrchní kuchařka.
→ »Ja, frei bin ich«, sagte Karl, und nichts schien ihm wertloser. »Hören Sie, möchten Sie nicht hier im Hotel eine Stelle annehmen?« fragte die Oberköchin.

„Velmi rád,“ řekl Karel, „znám toho ale hrozně málo. Neumím na příklad ani psát na stroji.“ „Na tom tolik nesejde,“ řekla vrchní kuchařka.
→ »Sehr gern«, sagte Karl, »ich habe aber entsetzlich wenig Kenntnisse. Ich kann zum Beispiel nicht einmal auf der Schreibmaschine schreiben.« »Das ist nicht das Wichtigste«, sagte die Oberköchin.

„Prozatím byste tedy zastával jenom docela skromné místo a musil byste se snažit, abyste to pílí a pozorností přivedl dál.
→»Sie bekämen eben vorläufig nur eine ganz kleine Anstellung und müßten dann zusehen, durch Fleiß und Aufmerksamkeit sich hinaufzubringen.

Rozhodně však si myslím, že bude pro vás lepší a vhodnější, když se někde usadíte, než takhle se toulat světem.
→Jedenfalls aber glaube ich, daß es für Sie besser und passender wäre, sich irgendwo festzusetzen, statt so durch die Welt zu bummeln.

Mám dojem, že se k tomu nehodíte.“ „Tohle všechno by schválil i strýc,“ řekl si Karel a přikývl na souhlas.
→Dazu scheinen Sie mir nicht gemacht.« >Das würde alles auch der Onkel unterschreiben<, sagte sich Karl und nickte zustimmend.

Zároveň si vzpomněl, že se ještě ani kuchařce nepředstavil, ačkoli se o něho tolik stará. „Promiňte, prosím,“ řekl, „že jsem se ještě ani nepředstavil, jmenuji se Karel Rossmann.“
→Gleichzeitig erinnerte er sich, daß er, um den man so besorgt war, sich noch gar nicht vorgestellt hatte. »Entschuldigen Sie, bitte«, sagte er, »daß ich mich noch gar nicht vorgestellt habe, ich heiße Karl Roßmann.«

„Vy jste Němec, že ano?“ „Ano,“ řekl Karel, „nejsem ještě dlouho v Americe.“ „Odkudpak jste?“ „Z Prahy v Čechách,“ řekl Karel.
→ »Sie sind ein Deutscher, nicht wahr?« »Ja«, sagte Karl, »Ich bin noch nicht lange in Amerika.« »Woher sind Sie denn?« »Aus Prag in Böhmen«, sagte Karl.

„Podívejme se,“ zvolala vrchní kuchařka německy se silným anglickým přízvukem a skoro zdvihla ruce, „to jsme tedy krajané, já se jmenuji Grete Mitzelbachová a jsem z Vídně.
→ »Sehen Sie einmal an«, rief die Oberköchin in einem stark englisch betonten Deutsch und hob fast die Arme, »dann sind wir ja Landsleute, ich heiße Grete Mitzelbach und bin aus Wien.

A Prahu výborně znám, vždyť jsem byla půl roku zaměstnána ve Zlaté Huse na Václavském náměstí.
→Und Prag kenne ich ja ganz ausgezeichnet, ich war ja ein halbes Jahr in der Goldenen Gans auf dem Wenzelsplatz angestellt.

To je ale náhoda!“ „Kdy to bylo?“ zeptal se Karel. „To už je hodně, hodně dávno.“ „Stará Zlatá Husa,“ řekl Karel, „byla před dvěma lety zbourána.“
→Aber denken Sie nur einmal.« »Wann ist das gewesen?« fragte Karl. »Das ist schon viele, viele Jahre her.« »Die alte Goldene Gans«, sagte Karl, »ist vor zwei Jahren niedergerissen worden.«

„No ovšem,“ řekla vrchní kuchařka, pohroužena do vzpomínek na zašlé časy.
→ »Ja, freilich«, sagte die Oberköchin, ganz in Gedanken an vergangene Zeiten.

Najednou však zase oživla, vzala Karla za ruce a zvolala: „Teď, když se ukázalo, že jste můj krajan, nesmíte ani za nic odejít.
→ Mit einem Male aber wieder lebhaft werdend, rief sie und faßte dabei Karls Hände: »Jetzt, da es sich herausgestellt hat, daß Sie mein Landsmann sind, dürfen Sie um keinen Preis von hier fort.

To mi nesmíte udělat. Měl byste na příklad chuť stát se liftboyem? Řekněte jen ano, a budete jím.
→Das dürfen Sie mir nicht antun. Hätten Sie zum Beispiel Lust, Liftjunge zu werden? Sagen Sie nur ja und Sie sind es.

Až se trochu rozhlédnete, poznáte, že to není zvlášť lehké dostat takové místo, neboť je to nejlepší začátek, jaký si můžete představit.
→Wenn Sie ein bißchen herumgekommen sind, werden Sie wissen, daß es nicht besonders leicht ist, solche Stellen zu bekommen, denn sie sind der beste Anfang, den man sich denken kann.

Přijdete do styku se všemi hosty, jste pořád na očích, dostanete drobné úkoly, zkrátka máte každý den možnost, abyste se dostal k něčemu lepšímu.
→Sie kommen mit allen Gästen zusammen, man sieht Sie immer, man gibt Ihnen kleine Aufträge; kurz, Sie haben jeden Tag die Möglichkeit, zu etwas Besserem zu gelangen.

Všechno ostatní nechte na starosti mně.“ „Byl bych docela rád liftboyem,“ řekl Karel po malé pomlce.
→ Für alles übrige lassen Sie mich sorgen.« »Liftjunge möchte ich ganz gerne sein,« sagte Karl nach einer kleinen Pause.

Bylo by velmi bláhové, kdyby něco namítal proti místu liftboye, protože má pět tříd gymnasia.
→Es wäre ein großer Unsinn gewesen, gegen die Stelle eines Liftjungen mit Rücksicht auf seine fünf Gymnasialklassen Bedenken zu haben.

Těch pět tříd gymnasia by zde v Americe mohlo být spíše důvodem, aby se za ně styděl.
→Eher wäre hier in Amerika Grund gewesen, sich der fünf Gymnasialklassen zu schämen.

Liftboyové se ostatně Karlovi vždy líbili, připadali mu jako ozdoba hotelu.
→ Übrigens hatten die Liftjungen Karl immer gefallen, sie waren ihm wie der Schmuck des Hotels erschienen.

„Nevyžadují se jazykové znalosti?“ zeptal se ještě. „Mluvíte německy a krásně anglicky, to úplně stačí.“
→ »Sind nicht Sprachkenntnisse erforderlich?« fragte er noch. »Sie sprechen Deutsch und ein schönes Englisch, das genügt vollkommen.«

„Anglicky jsem se naučil teprve v Americe, za dva a půl měsíce,“ řekl Karel, myslil si, že nesmí zamlčet svou jedinou přednost.
→ »Englisch habe ich erst in Amerika in zweieinhalb Monaten erlernt«, sagte Karl, er glaubte, seinen einzigen Vorzug nicht verschweigen zu dürfen.

„Už to vás dost doporučuje,“ řekla vrchní kuchařka. „Když si pomyslím, jaké potíže jsem měla s angličtinou.
→»Das spricht schon genügend für Sie«, sagte die Oberköchin. »Wenn ich daran denke, welche Schwierigkeiten mir das Englisch gemacht hat.

To už je ovšem dobrých třicet let. Zrovna včera jsem o tom mluvila. Včera jsem totiž měla padesáté narozeniny.“
→Das ist allerdings schon seine dreißig Jahre her. Gerade gestern habe ich davon gesprochen. Gestern war nämlich mein fünfzigster Geburtstag.«

A pokoušela se s úsměvem vyčíst z Karlovy tváře dojem, jakým na něho působí tento důstojný věk.
→Und sie suchte lächelnd den Eindruck von Karls Mienen abzulesen, den die Würde dieses Alters auf ihn machte.

„Pak vám přeji hodně štěstí,“ řekl Karel. „To může člověk vždycky potřebovat,“ řekla, potřásla Karlovi rukou a zase se trochu roztesknila nad tím starým úslovím z vlasti, které ji napadlo, když mluvila německy.
→ »Dann wünsche ich Ihnen viel Glück«, sagte Karl. »Das kann man immer brauchen«, sagte sie, schüttelte Karl die Hand und wurde wieder halb traurig über diese alte Redensart aus der Heimat, die ihr da im Deutschsprechen eingefallen war.

„Ale já vás tu zdržuji,“ zvolala pak. „A vy jste jistě velmi unaven a ve dne si to také můžeme všechno povědět mnohem lépe.
→ »Aber ich halte Sie auf «, rief sie dann. »Und Sie sind gewiß sehr müde, und wir können auch alles viel besser bei Tag besprechen.

Samou radostí, že jsem se setkala s krajanem, na nic nemyslím.
→Die Freude, einen Landsmann getroffen zu haben, macht ganz gedankenlos.

Pojďte, zavedu vás do vašeho pokoje.“ „Mám ještě jednu prosbu, paní vrchní kuchařko,“ řekl Karel, když spatřil telefonní aparát, který stál na stole, „možná že mi zítra, snad časně zrána, moji bývalí kamarádi přinesou fotografii, kterou nutně potřebuji.
→ Kommen Sie, ich werde Sie in Ihr Zimmer führen.« »Ich habe noch eine Bitte, Frau Oberköchin«, sagte Karl im Anblick des Telephonkastens, der auf dem Tisch stand, »es ist möglich, daß mir morgen, vielleicht sehr früh, meine früheren Kameraden eine Photographie bringen, die ich dringend brauche.

Byla byste tak laskava a zatelefonovala vrátnému, aby ty lidi poslal ke mně nebo mě dal zavolat?“
→Wären Sie so freundlich und würden Sie dem Portier telephonieren, er möchte die Leute zu mir schicken oder mich holen lassen?«

„Jistěže,“ řekla vrchní kuchařka, „ale nestačilo by, kdyby si tu fotografii od nich vzal vrátný? A jaká je to fotografie, smím-li se ptát?“
→ »Gewiß«, sagte die Oberköchin, »aber würde es nicht genügen, wenn er ihnen die Photographie abnimmt? Was ist es denn für eine Photographie, wenn man fragen darf?«

„Je to fotografie mých rodičů,“ řekl Karel. „Ne, musím s těmi lidmi mluvit sám.“
→ »Es ist die Photographie meiner Eltern«, sagte Karl. »Nein, ich muß mit den Leuten selbst sprechen.«

Vrchní kuchařka neříkala už nic a zavolala telefonem do vrátnice příslušný příkaz, přičemž uvedla číslo 536 jako číslo Karlova pokoje.
→Die Oberköchin sagte nichts weiter und gab telephonisch in die Portierloge den entsprechenden Befehl, wobei sie 536 als Zimmernummer Karls nannte.

Vyšli pak dveřmi proti vchodu na malou chodbu; malý liftboy se tu opíral o zábradlí výtahu a spal.
→Sie gingen dann durch eine der Eingangstür entgegengesetzte Tür auf einen kleinen Gang hinaus, wo an dem Geländer eines Aufzuges ein kleiner Liftjunge schlafend lehnte.

„Můžeme se obsloužit sami,“ řekla vrchní kuchařka tiše a nechala Karla nastoupit do výtahu.
→»Wir können uns selbst bedienen«, sagte die Oberköchin leise und ließ Karl in den Aufzug eintreten.

„Deseti až dvanáctihodinová pracovní doba je přece jen trochu moc pro takového chlapce,“ řekla pak, když jeli nahoru.
→ »Eine Arbeitszeit von zehn bis zwölf Stunden ist eben ein wenig zuviel für einen solchen Jungen«, sagte sie dann, während sie aufwärts fuhren.

„V Americe je to zvláštní. Na příklad tady ten malý chlapec, přijel sem teprve před půl rokem se svými rodiči, je to Ital.
→»Aber es ist eigentümlich in Amerika. Da ist dieser kleine Junge zum Beispiel, er ist auch erst vor einem halben Jahre mit seinen Eltern hier angekommen, er ist ein Italiener.

Teď vypadá, jako by tu práci nemohl vůbec vydržet, nemá už v obličeji kousek masa, usíná ve službě, ačkoli je od přirozenosti velmi ochotný
→Jetzt sieht er aus, als könne er die Arbeit unmöglich aushalten, hat schon kein Fleisch im Gesicht, schläft im Dienst ein, obwohl er von Natur sehr bereitwillig ist

- ale jen co si odslouží ještě půl roku zde nebo někde jinde v Americe, všechno lehko vydrží, a za pět let z něho bude silný muž.
→ - aber er muß nur noch ein halbes Jahr hier oder irgendwo anders in Amerika dienen und hält alles mit Leichtigkeit aus, und in fünf Jahren wird er ein starker Mann sein.

Podobné příklady bych vám mohla vyprávět celé hodiny.
→Von solchen Beispielen könnte ich Ihnen stundenlang erzählen.

Přitom ani nemyslím na vás, neboť vy jste silný mladík; je vám sedmnáct let, že ano?“ „Příští měsíc mi bude šestnáct,“ odpověděl Karel.
→Dabei denke ich gar nicht an Sie, denn Sie sind ein kräftiger Junge; Sie sind siebzehn Jahre alt, nicht?« »Ich werde nächstens Monat sechzehn«, antwortete Karl.

„Dokonce teprv šestnáct!“ řekla vrchní kuchařka. „Tak jen hlavu vzhůru!“
→ »Sogar erst sechzehn!« sagte die Oberköchin. »Also nur Mut!«

Nahoře zavedla Karla do pokoje, který byl sice už v podkroví a měl jednu stěnu šikmou, ale jinak, když se rozsvítily obě žárovky, vypadal velmi útulně.
→ Oben führte sie Karl in ein Zimmer, das zwar schon als Dachzimmer eine schiefe Wand hatte, im übrigen aber bei einer Beleuchtung durch zwei Glühbirnen sich sehr wohnlich zeigte.

„Nelekejte se toho zařízení,“ řekla vrchní kuchařka, „to není totiž hotelový pokoj, nýbrž jeden pokoj z mého bytu, který má tři pokoje, takže mi vůbec nepřekážíte.
→»Erschrecken Sie nicht über die Einrichtung«, sagte die Oberköchin, »es ist nämlich kein Hotelzimmer, sondern ein Zimmer meiner Wohnung, die aus drei Zimmern besteht, so daß Sie mich nicht im geringsten stören.

Zamknu spojovací dveře, abyste byl zcela nerušen.
→Ich sperre die Verbindungstüre ab, so daß Sie ganz ungeniert bleiben.

Zítra ovšem jako nový hotelový zaměstnanec dostanete svůj vlastní pokojík.
→Morgen, als neuer Hotelangestellter, werden Sie natürlich Ihr eigenes Zimmerchen bekommen.

Kdybyste byl přišel se svými kamarády, byla bych vás uložila ve společné ložnici podomků, ale když jste sám, myslím si, že se vám tu bude líbit lépe, i když musíte ležet jenom na pohovce.
→Wären Sie mit Ihren Kameraden gekommen, dann hätte ich Ihnen in der gemeinsamen Schlafkammer der Hausdiener aufbetten lassen, aber da Sie allein sind, denke ich, daß es Ihnen hier besser passen wird, wenn Sie auch nur auf einem Sofa schlafen müssen.

A teď dobře spěte, abyste se posilnil do služby. Zítra to ještě nebude tak zlé.“
→Und nun schlafen Sie wohl, damit Sie sich für den Dienst kräftigen.

„Děkuji vám mnohokrát za vaši laskavost.“ „Počkejte,“ řekla a zastavila se u východu, „tady byste byl moc brzo vzhůru.“
→Er wird morgen noch nicht zu anstrengend sein.« »Ich danke Ihnen vielmals für Ihre Freundlichkeit.« »Warten Sie«, sagte sie, beim Ausgang stehenbleibend, »da wären Sie aber bald geweckt worden.«

A šla k postranním dveřím, zaklepala a zavolala: „Terezo!“ „Prosím, paní vrchní kuchařko,“ ozval se hlas malé písařky.
→Und sie ging zu der einen Seitentür des Zimmers, klopfte und rief: »Therese!« »Bitte, Frau Oberköchin«, meldete sich die Stimme der kleinen Schreibmaschinistin.

„Až mě půjdeš ráno budit, musíš jít chodbou, tady v pokoji spí host. Je hrozně unaven.“ Usmála se na Karla, když to říkala.
→ »Wenn du mich früh wecken gehst, so mußt du über den Gang gehen, hier im Zimmer schläft ein Gast. Er ist todmüde.« Sie lächelte Karl zu, während sie dies sagte.

„Rozumělas?“ „Ano, paní vrchní kuchařko.“ „Tak tedy dobrou noc!“ „Dobrou noc přeji.“ „Já totiž,“ řekla paní vrchní kuchařka na vysvětlenou,
→»Hast du verstanden?« »Ja, Frau Oberköchin.« »Also dann gute Nacht!« »Gute Nacht wünsch ich.« »Ich schlafe nämlich«, sagte die Oberköchin zur Erklärung,

„už několik let neobyčejně špatně spím. Mohu teď být se svým postavením spokojena a nemám vlastně ani zapotřebí si dělat starosti.
→»seit einigen Jahren ungemein schlecht. Jetzt kann ich ja mit meiner Stellung zufrieden sein und brauche eigentlich keine Sorgen zu haben.

Jistě to jsou následky dřívějšího trápení, že trpím takovou nespavostí. Usnu-li ve tři hodiny ráno, mohu být ráda.
→Aber es müssen die Folgen meiner früheren Sorgen sein, die mir diese Schlaflosigkeit verursachen. Wenn ich um drei Uhr früh einschlafe, kann ich froh sein.

Protože ale musím být už zase v pět, nejpozději o půl šesté na místě, musím se dávat budit, a to zvlášť opatrně, abych nebyla ještě nervosnější, než už jsem.
→Da ich aber schon um fünf, spätestens um halb sechs wieder auf dem Platze sein muß, muß ich mich wecken lassen, und zwar besonders vorsichtig, damit ich nicht noch nervöser werde, als ich es schon bin.

A proto právě mě budí Tereza. Ale teď už víte opravdu všechno, a já se odtud ne a ne hnout.
→Und da weckt mich eben die Therese. Aber jetzt wissen Sie wirklich schon alles, und ich komme gar nicht weg.

Dobrou noc!“ A přes svou váhu byla téměř mžikem z pokoje.
→ Gute Nacht!« Und trotz ihrer Schwere huschte sie fast aus dem Zimmer.

Karel se těšil na spánek, neboť ten den ho velmi unavil.
→Karl freute sich auf den Schlaf, denn der Tag hatte ihn sehr hergenommen.

A příjemnější prostředí pro dlouhý, nerušený spánek si ani nemohl přát.
→Und behaglichere Umgebung konnte er für einen langen, ungestörten Schlaf gar nicht wünschen.

Pokoj nebyl sice určen za ložnici, byl to spíše obývací pokoj, nebo správněji přijímací pokoj vrchní kuchařky a jen na tento večer sem dali zvlášť pro něho umývací stolek,
→ Das Zimmer war zwar nicht zum Schlafzimmer bestimmt, es war eher ein Wohnzimmer, oder, richtiger, ein Repräsentationszimmer der Oberköchin, und ein Waschtisch war ihm zuliebe eigens für diesen Abend hergebracht worden,

ale přesto si Karel nepřipadal jako vetřelec, nýbrž měl naopak pocit, že je o něho dobře postaráno.
→aber dennoch fühlte sich Karl nicht als Eindringling, sondern nur desto besser versorgt.

Jeho kufr tu stál v pořádku a jistě dlouho nebyl bezpečněji schován.
→Sein Koffer war richtig her gestellt und wohl schon lange nicht in größerer Sicherheit gewesen.

Na nízké skřínce se zásuvkami, přes kterou byla přehozena řídce pletená vlněná pokrývka, stály různé fotografie, zarámované a zasklené;
→Auf einem niedrigen Schrank mit Schiebefächern, über den eine großmaschige wollene Decke gezogen war, standen verschiedene Photographien im Rahmen und unter Glas;

když si Karel prohlížel pokoj, zastavil se u nich a díval se na ně.
→bei der Besichtigung des Zimmers blieb Karl da stehen und sah sie an.

Byly to ponejvíce staré fotografie a ukazovaly většinou dívky v nemoderních nepohodlných šatech, s lehce nasazenými, malými, ale vysokými kloboučky, opírající se pravou rukou o slunečník, tváří byly obráceny k pozorovateli, a přesto se mu jejich pohled vyhýbal.
→Es waren meist alte Photographien und stellten in der Mehrzahl Mädchen dar, die, in unmodernen, unbehaglichen Kleidern, mit locker aufgesetzten, kleinen, aber hochgehenden Hüten, die rechte Hand auf einen Schirm gestützt, dem Beschauer zugewendet waren und doch mit den Blicken auswichen.

Mezi fotografiemi mužů vzbudil Karlovu pozornost zejména obrázek mladého vojáka, který si položil čapku na stolek a stál rovně jako svíce, s bujnými černými vlasy, a byl pln pyšného, ale potlačovaného smíchu.
→ Unter den Herrenbildnissen fiel Karl besonders das eines jungen Soldaten auf, der das Käppi auf ein Tischchen gelegt hatte, stramm mit seinem wilden schwarzen Haar dastand und voll von einem stolzen, aber unterdrückten Lachen war.

Knoflíky jeho stejnokroje byly na fotografii dodatečně pozlaceny.
→ Die Knöpfe seiner Uniform waren auf der Photographie nachträglich vergoldet worden.

Všechny tyto fotografie pocházely ještě asi z Evropy, Karel by si to pravděpodobně mohl přesně přečíst na zadní straně, ale nechtěl je brát do ruky.
→ Alle diese Photographien stammten wohl noch aus Europa, man hätte dies auf der Rückseite wahrscheinlich auch genau ablesen können, aber Karl wollte sie nicht in die Hand nehmen.

Právě tak, jak tu stojí ty fotografie, chtěl by také on vystavit fotografii rodičů, až bude mít svůj pokoj.
→So wie diese Photographien hier standen, so hätte er auch die Photographie seiner Eltern in seinem künftigen Zimmer aufstellen mögen.

Omyl si důkladně celé tělo, kvůli své sousedce se snažil, aby ho pokud možno nebylo slyšet, a zrovna se natáhl na pohovku a předem vychutnával spánek, když vtom se mu zdálo, že slyší slabé klepání na dveře.
→ Gerade streckte er sich nach einer gründlichen Waschung des ganzen Körpers, die er, seiner Nachbarin wegen, möglichst leise durchzuführen sich bemüht hatte, im Vorgenuß des Schlafes auf seinem Kanapee aus, da glaubte er ein schwaches Klopfen an einer Tür zu hören.

Nedalo se hned zjistit, na které dveře to bylo, mohl to také být jenom náhodný šramot.
→Man konnte nicht gleich feststellen, an welcher Tür es war, es konnte auch bloß ein zufälliges Geräusch sein.

Klepání se také hned neopakovalo a Karel už téměř spal, když se ozvalo znova.
→Es wiederholte sich auch nicht gleich, und Karl schlief schon fast, als es wieder erfolgte.

Teď však už nebylo pochyb, že to je klepání a že přichází od písařčiných dveří.
→Aber nun war kein Zweifel mehr, daß es ein Klopfen war und von der Tür der Schreibmaschinistin herkam.

Karel běžel po špičkách ke dveřím a zeptal se tak tiše, že by to nemohlo nikoho vzbudit, i kdyby přece jen někdo vedle spal:
→Karl lief auf den Fußspitzen zur Tür hin und fragte so leise, daß es, wenn man trotz allem nebenan doch schlief, niemanden hätte wecken können:

„Přejete si něco?“ Okamžitě a stejně tiše se ozvala odpověď: „Neotevřel byste dveře? Klíč je na vaší straně.“
→ »Wünschen Sie etwas?« Sofort und ebenso leise kam die Antwort: »Möchten Sie nicht die Tür öffnen? Der Schlüssel steckt auf Ihrer Seite.«

„Prosím,“ řekl Karel, „musím se jenom napřed obléknout.“ Nastala malá pomlka, pak uslyšel: „To není nutné.
→»Bitte«, sagte Karl, »ich muß mich nur zuerst anziehen.« Es gab eine kleine Pause, dann hieß es: »Das ist nicht nötig.

Otevřte a lehněte si do postele, já chvilku počkám.“ „Dobře,“ řekl Karel a také to udělal, jen ještě rozsvítil elektrické světlo.
→Machen Sie auf und legen Sie sich ins Bett, ich werde ein wenig warten.« »Gut«, sagte Karl und führte es auch so aus, nur drehte er außerdem noch das elektrische Licht an.

„Už ležím,“ řekl pak poněkud hlasitěji. Vtom už také vyšla ze svého tmavého pokoje malá písařka, oblečená přesně tak jako dole v kanceláři, zřejmě celou tu dobu nepomyslila na spaní.
→ »Ich liege schon«, sagte er dann etwas lauter. Da trat auch schon aus ihrem dunklen Zimmer die kleine Schreibmaschinistin, genau so angezogen wie unten im Büro, sie hatte wohl die ganze Zeit über nicht daran gedacht, schlafen zu gehen.

„Prosím mnokrát za prominutí,“ řekla a stála trochu sehnuta před Karlovým lůžkem, „a neprozraďte mě, prosím.
→ »Entschuldigen Sie vielmals«, sagte sie und stand ein wenig gebückt vor Karls Lager, »und verraten Sie mich, bitte, nicht.

Nechci vás také dlouho vyrušovat, vím, že jste strašně unaven.“ „Není to tak zlé,“ řekl Karel, „ale snad jsem se měl přece jen raději obléknout.“
→Ich will Sie auch nicht lange stören, ich weiß, daß Sie todmüde sind.« »Es ist nicht so arg«, sagte Karl, »aber es wäre vielleicht doch besser gewesen, ich hätte mich angezogen.

Musil ležet natažen, aby mohl být přikryt až ke krku, neboť neměl noční košili.
→« Er mußte ausgestreckt daliegen, um bis an den Hals zugedeckt sein zu können, denn er besaß kein Nachthemd.

„Vždyť zůstanu jenom chvilku,“ řekla a přitáhla si židli. „Mohu se posadit k pohovce?“ Karel přikývl.
→»Ich bleibe ja nur einen Augenblick«, sagte sie und griff nach einem Sessel. »Kann ich mich zum Kanapee setzen?« Karl nickte.

Tu si sedla tak těsně k pohovce, že se Karel musil odtáhnout ke zdi, aby se na ni mohl dívat.
→Da setzte sie sich so eng zum Kanapee, daß Karl an die Mauer rücken mußte, um zu ihr aufschauen zu können.

Měla kulatý pravidelný obličej, jen čelo měla neobyčejně vysoké, ale bylo to možná také jenom účesem, který jí zrovna neslušel.
→Sie hatte ein rundes, gleichmäßiges Gesicht, nur die Stirn war ungewöhnlich hoch, aber das konnte auch vielleicht nur an der Frisur liegen, die ihr nicht recht paßte.

Byla oblečena velmi čistě a pečlivě. V levé ruce mačkala kapesník. „Zůstanete tu dlouho?“ zeptala se. „Ještě to není docela jisté,“ odpověděl Karel, „ale myslím, že tu zůstanu.“
→Ihr Anzug war sehr rein und sorgfältig. In der linken Hand quetschte sie ein Taschentuch. »Werden Sie lange hierbleiben?« fragte sie. »Es ist noch nicht ganz bestimmt«, antwortete Karl, »aber ich denke, ich werde bleiben.«

„To by totiž bylo velmi krásné,“ řekla a přejela si tvář kapesníkem, „jsem tu totiž tak sama.“
→ »Das wäre nämlich sehr gut«, sagte sie und fuhr mit dem Taschentuch über ihr Gesicht, »ich bin hier nämlich so allein.«

„To se divím,“ řekl Karel. „Paní vrchní kuchařka je na vás přece velmi vlídná.
→»Das wundert mich«, sagte Karl. »Die Frau Oberköchin ist doch sehr freundlich zu Ihnen.

Nejedná s vámi vůbec jako se zaměstnankyní. Už jsem si myslil, že jste příbuzné.“
→Sie behandelt Sie gar nicht wie eine Angestellte. Ich dachte schon, Sie wären Verwandte.«

„Ach ne,“ řekla, „jmenuji se Tereza Berchtoldová, a jsem z Pomořan.“
→ »O nein«, sagte sie, »ich heiße Therese Berchtold, ich bin aus Pommern.«

Také Karel se představil. Tu se po prvé na něho naplno podívala, jako by se trochu odcizil tím, že vyslovil své jméno.
→ Auch Karl stellte sich vor. Daraufhin sah sie ihn zum erstenmal voll an, als sei er ihr durch die Namensnennung ein wenig fremder geworden.

Chvilku mlčeli. Potom řekla: „Nemyslete si, že jsem nevděčná. Bez paní vrchní kuchařky bych na tom přece byla daleko hůř.
→Sie schwiegen ein Weilchen. Dann sagte sie: »Sie dürfen nicht glauben, daß ich undankbar bin. Ohne die Frau Oberköchin stünde es ja mit mir viel schlechter.

Pomáhala jsem tady dříve v hotelové kuchyni a už mi hrozilo, že budu propuštěna, protože jsem nemohla zastat tu těžkou práci.
→ Ich war früher Küchenmädchen hier im Hotel und schon in großer Gefahr, entlassen zu werden, denn ich konnte die schwere Arbeit nicht leisten.

Mají tu příliš velké požadavky. Před měsícem omdlelo jedno děvče z kuchyně jenom z té námahy a leželo pak čtrnáct dní v nemocnici.
→Man stellt hier große Ansprüche. Vor einem Monat ist ein Küchenmädchen nur vor Überanstrengung ohnmächtig geworden und vierzehn Tage im Krankenhaus gelegen.

A já nejsem zvlášť silná, dříve jsem hodně stonala a tím jsem se trochu opozdila ve vývoji; sotva byste řekl, že už mi je osmnáct.
→Und ich bin nicht sehr stark, ich habe früher viel zu leiden gehabt und bin dadurch in der Entwicklung ein wenig zurückgeblieben; Sie würden wohl gar nicht sagen, daß ich schon achtzehn Jahre alt bin.

Ale teď už jsem silnější.“ „Tady je jistě hodně namáhavá práce,“ řekl Karel. „Teď jsem dole viděl jednoho chlapce, jak spí ve stoje u výtahu.“
→Aber jetzt werde ich schon stärker.« »Der Dienst hier muß wirklich sehr anstrengend sein«, sagte Karl. »Unten habe ich jetzt einen Liftjungen stehend schlafen gesehen.«

„A přitom jsou na tom liftboyové ještě nejlíp,“ řekla, „ti si vydělají na spropitném hezké peníze, a přitom se ani zdaleka tolik nenadřou jako ti v kuchyni.
→ »Dabei haben es die Liftjungen noch am besten«, sagte sie, » die verdienen ihr schönes Geld an Trinkgeldern und müssen sich schließlich doch bei weitem nicht so plagen wie die Leute in der Küche.

Ale já jsem měla opravdu štěstí, paní vrchní kuchařka potřebovala jednou nějaké děvče, aby upravilo ubrousky pro banket,
→Aber da habe ich wirklich einmal Glück gehabt, die Frau Oberköchin hat einmal ein Mädchen gebraucht, um die Servietten für ein Bankett herzurichten,

poslala k nám dolů do kuchyně, je nás tu na padesát děvčat, byla jsem právě po ruce a ona byla se mnou velmi spokojena, neboť ve skládání ubrousků jsem se vždycky vyznala.
→ hat zu uns Küchenmädchen heruntergeschickt, es gibt hier an fünfzig solcher Mädchen, ich war gerade bei der Hand und habe sie sehr zufriedengestellt, denn im Aufbauen der Servietten habe ich mich immer ausgekannt.

A tak si mě od té doby ponechala u sebe a pomalu mě vycvičila na svou sekretářku.
→ Und so hat sie mich von da an in ihrer Nähe behalten und allmählich zu ihrer Sekretärin ausgebildet.

Při tom jsem se hodně naučila.“ „Copak je tu tolik psaní?“ ptal se Karel.
→Dabei habe ich sehr viel gelernt.« »Gibt es denn da so viel zu schreiben? « fragte Karl.

„Ach, velmi mnoho,“ odpověděla, „to si pravděpodobně neumíte ani představit. Viděl jste přece, že jsem dnes pracovala do půl dvanácté, a dnes není žádný zvláštní den.
→ »Ach, sehr viel,« antwortete sie, »das können Sie sich wahrscheinlich gar nicht vorstellen. Sie haben doch gesehen, daß ich heute bis halb zwölf gearbeitet habe, und heute ist kein besonderer Tag.

Nepíši ovšem stále, mám také hodně pochůzek ve městě.“
→Allerdings schreibe ich nicht immerfort, sondern habe auch viel Besorgungen in der Stadt zu machen.«

„Jakpak se jmenuje to město?“ zeptal se Karel. „To vy nevíte?“ řekla, „Ramses.“
→ »Wie heißt denn die Stadt?« fragte Karl. »Das wissen Sie nicht?« sagte sie, »Ramses.«

„Je to velké město?“ zeptal se Karel. „Hodně velké,“ odpověděla, „nechodím tam ráda. Ale opravdu nechcete ještě spát?“
→ »Ist es eine große Stadt?« fragte Karl. »Sehr groß«, antwortete sie, »ich gehe nicht gern hin. Aber wollen Sie nicht wirklich schon schlafen?«

„Ne, ne,“ řekl Karel, „vždyť ještě vůbec nevím, proč jste sem přišla.“ „Protože si nemám s kým promluvit.
→ »Nein, nein«, sagte Karl, »ich weiß ja noch gar nicht, warum Sie hereingekommen sind.« »Weil ich mit niemandem reden kann.

Nejsem přecitlivělá, ale když člověk opravdu nikoho nemá, je šťasten, když ho aspoň někdo vyslechne.
→ Ich bin nicht wehleidig, aber wenn wirklich niemand für einen da ist, so ist man schon glücklich, schließlich von jemandem angehört zu werden.

Viděla jsem vás už dole v sále, šla jsem právě pro paní vrchní kuchařku, když vás vedla do spižírny.“
→ Ich habe Sie schon unten im Saal gesehen, ich kam gerade, um die Frau Oberköchin zu holen, als sie Sie in die Speisekammer wegführte.«

„To je hrozný sál,“ řekl Karel. „Už to ani nepozoruji,“ odpověděla.
→»Das ist ein schrecklicher Saal«, sagte Karl. »Ich merke es schon gar nicht mehr«, antwortete sie.

„Ale chtěla jsem jen říci, že paní vrchní kuchařka je ke mně tak laskavá, jako byla jen moje matka.
→»Aber ich wollte nur sagen, daß ja die Frau Oberköchin so freundlich zu mir ist, wie es nur meine Mutter war.

V našem postavení je však přece jen příliš velký rozdíl, abych s ní mohla volně mluvit.
→Aber es ist doch ein zu großer Unterschied in unserer Stellung, als daß ich frei mit ihr reden könnte.

Měla jsem dříve dobré přítelkyně mezi děvčaty v kuchyni, ale ty už tu dávno nejsou a ta nová děvčata sotva znám.
→ Unter den Küchenmädchen habe ich früher gute Freundinnen gehabt, aber die sind schon längst nicht mehr hier, und die neuen Mädchen kenne ich kaum.

Mnohdy mi také připadá, že mě má nynější práce namáhá víc než ta dřívější, že ji přitom ani nevykonávám tak dobře jako tamtu a že mě paní vrchní kuchařka ponechává na mém místě jenom ze soucitu.
→Schließlich kommt es mir manchmal vor, daß mich meine jetzige Arbeit mehr anstrengt als die frühere, daß ich sie aber nicht einmal so gut verrichte wie die, und daß mich die Frau Oberköchin nur aus Mitleid in meiner Stellung hält.

Konec konců člověk musí mít opravdu lepší školní vzdělání, aby mohl být sekretářkou.
→Schließlich muß man ja wirklich eine bessere Schulbildung gehabt haben, um Sekretärin zu werden.

Je to hřích, že to říkám, ale velice často se bojím, že se zblázním.
→Es ist eine Sünde, das zu sagen, aber oft und oft fürchte ich, wahnsinnig zu werden.

Proboha,“ řekla náhle mnohem rychleji a letmo se dotkla Karlova ramene, protože měl ruce pod přikrývkou,
→Um Gottes willen«, sagte sie plötzlich viel schneller und griff flüchtig nach Karls Schulter, da er die Hände unter der Decke hielt.

„nesmíte však o tom říci paní vrchní kuchařce ani slovo, jinak jsem opravdu ztracena.
→ »Sie dürfen aber der Frau Oberköchin kein Wort davon sagen, sonst bin ich wirklich verloren.

Kdybych ji kromě těch nepříjemností, jež jí působím svou prací, také ještě zarmoutila, to už by opravdu bylo příliš.“
→Wenn ich ihr außer den Umständen, die ich ihr durch meine Arbeit mache, auch noch Leid bereiten sollte, das wäre wirklich das Höchste.«

„To je samozřejmé, že jí nic neřeknu,“ odpověděl Karel. „Tak dobře,“ řekla, „a zůstaňte tady.
→ »Es ist selbstverständlich, daß ich ihr nichts sagen werde«, antwortete Karl. »Dann ist es gut«, sagte sie, »und bleiben Sie hier.

Byla bych ráda, kdybyste tu zůstal, a budete-li chtít, mohli bychom být kamarády.
→ Ich wäre froh, wenn Sie hierblieben, und wir könnten, wenn es Ihnen recht ist, zusammenhalten.

Hned jak jsem vás po prvé uviděla, pojala jsem k vám důvěru.
→ Gleich, wie ich Sie zum erstenmal gesehen habe, habe ich Vertrauen zu Ihnen gehabt.

A přesto, představte si, tak jsem špatná - dostala jsem také strach, že by vás paní vrchní kuchařka mohla místo mne udělat svým tajemníkem a mne že by propustila.
→ Und trotzdem - denken Sie, so schlecht bin ich - habe ich auch Angst gehabt, die Frau Oberköchin könnte Sie an meiner Stelle zum Sekretär machen und mich entlassen.

Teprve když jsem tu dlouho seděla sama, zatím co jste byl dole v kanceláři, rozvážila jsem si tu věc tak, že by to bylo dokonce velmi dobré, kdybyste mou práci dělal vy, neboť vy byste jí jistě lépe rozuměl.
→Erst wie ich da lange allein gesessen bin, während Sie unten im Büro waren, habe ich mir die Sache so zurechtgelegt, daß es sogar sehr gut wäre, wenn Sie meine Arbeiten übernähmen, denn die würden Sie sicher besser verstehen.

Kdybyste nechtěl dělat pochůzky po městě, mohla bych si tuto práci ponechat já.
→Wenn Sie die Besorgungen in der Stadt nicht machen wollten, könnte ich ja diese Arbeit behalten.

Ale jinak bych jistě byla mnohem užitečnější v kuchyni, zvláště když jsem už také trochu zesílila.“
→Sonst aber wäre ich in der Küche gewiß viel nützlicher, besonders da ich auch schon etwas stärker geworden bin.«

„Už je to zařízeno,“ řekl Karel, „já budu liftboyem a vy zůstanete sekretářkou.
→»Die Sache ist schon geordnet«, sagte Karl, »ich werde Liftjunge und Sie bleiben Sekretärin.

Jestli ale paní vrchní kuchařce jen v nejmenším naznačíte své plány, prozradím i to ostatní, co jste mi dnes řekla, třebaže by mě to velmi mrzelo.“
→Wenn Sie aber der Frau Oberköchin nur die geringste Andeutung von Ihren Plänen machen, verrate ich auch das übrige, was Sie mir heute gesagt haben, so leid es mir tun würde.«

Tento tón Terezu tak rozrušil že padla u postele na kolena a s nářekm zabořila obličej do podušek.
→ Diese Tonart erregte Therese so sehr, daß sie sich beim Bett niederwarf und wimmernd das Gesicht ins Bettzeug drückte.

„Vždyť já nic neprozradím,“ řekl Karel, „ale vy nesmíte také nic říci.“
→ »Ich verrate ja nichts«, sagte Karl, »aber Sie dürfen auch nichts sagen.«

Teď už nemohl zůstat docela schován pod přikrývkou, pohladil děvčeti trochu ruku, nepřipadl na nic vhodného, co by jí mohl říci, a jen si pomyslil, že se tu krušně žije.
→ Nun konnte er nicht mehr ganz unter seiner Decke versteckt bleiben, streichelte ein wenig ihren Arm, fand nichts Rechtes, was er ihr sagen könne, und dachte nur, daß hier ein bitteres Leben sei.