E-BOOKS

Amerika

E-Books : 
 E-List@post.cz

Franz Kafka - AMERIKA
  

 „Prosím, pane Greene,“ řekl Karel a s přemáháním přistoupil k němu blíž. „Vyciťuji z vašich slov, že také pokládáte za nejlepší, abych se ihned vrátil.“
→»Bitte, Herr Green«, sagte Karl und näherte sich mit Selbstüberwindung Herrn Green. »Ich höre aus Ihren Worten heraus, daß Sie es auch für das beste halten, wenn ich gleich zurückkehre.«

„To jsem vůbec neřekl,“ prohlásil pan Green, prohlížel si zamyšleně dopis a přejížděl dvěma prsty po jeho okraji.
→ »Das habe ich durchaus nicht gesagt«, meinte Herr Green und vertiefte sich in das Anschauen des Briefes, an dessen Rändern er mit zwei Fingern hin und her fuhr.

Chtěl tím jaksi naznačit, že se ho tázal pan Pollunder, že také odpověděl jemu, kdežto po Karlovi že mu vlastně nic není.
→Er schien damit andeuten zu wollen, daß er von Herrn Pollunder gefragt worden sei, ihm auch geantwortet habe, während er mit Karl eigentlich nichts zu tun habe.

Zatím přistoupil ke Karlovi pan Pollunder a odtáhl ho jemně od pana Greena k jednomu z těch velkých oken.
→ Inzwischen war Herr Pollunder zu Karl getreten und hatte ihn sanft von Herrn Green weg zu einem der großen Fenster gezogen.

„Milý pane Rossmanne,“ řekl nakloněn ke Karlovu uchu, a úvodem si otřel kapesníkem obličej, přidržel ho u nosu a vysmrkal se,
→»Lieber Herr Roßmann,« sagte er, zu Karls Ohr hinabgebeugt, und wischte zur Vorbereitung mit dem Taschentuch über sein Gesicht, und bei der Nase innehaltend, schneuzte er sich.

„jistě si nemyslíte, že vás tu chci zdržovat proti vaší vůli.
→»Sie werden doch nicht glauben, daß ich Sie gegen Ihren Willen hier zurückhalten will.

O tom přece nemůže být ani řeč. Auto vám sice nemohu dát k disposici, neboť stojí daleko odtud v jedné veřejné garáži, protože jsem ještě neměl kdy, abych si zařídil vlastní garáž, když se tu všechno teprve staví.
→ Davon ist ja keine Rede. Das Automobil kann ich Ihnen zwar nicht zur Verfügung stellen, denn es steht weit von hier in einer öffentlichen Garage, da ich noch keine Zeit hatte, hier, wo alles erst im Werden ist, eine eigene Garage einzurichten.

Šofér také nespí zde v domě, nýbrž blízko garáže, opravdu ani nevím kde.
→Der Chauffeur wiederum schläft nicht hier im Haus, sondern in der Nähe der Garage, ich weiß wirklich selbst nicht, wo.

Mimo to vůbec není jeho povinností, aby byl teď doma, jeho povinností je pouze, aby byl ráno včas připraven k jízdě.
→Außerdem ist es gar nicht seine Pflicht, jetzt zu Hause zu sein, seine Pflicht ist es nur, früh zur rechten Zeit hier vorzufahren.

Ale to všechno by nevadilo, abyste se nemohl okamžitě vrátit domů, neboť trváte-li na tom, doprovodím vás ihned na nejbližší stanici městské dráhy.
→Aber das alles wären keine Hindernisse für Ihre augenblickliche Heimkehr, denn wenn Sie darauf bestehen, begleite ich Sie sofort zur nächsten Station der Stadtbahn,

Je však tak daleko, že se asi nedostanete domů o mnoho dříve, než pojedete-li se mnou ráno autem
→die allerdings so weit entfernt ist, daß Sie nicht viel früher zu Hause ankommen dürften, als wenn Sie früh

- vždyť vyjedeme už v sedm hodin.“
→ - wir fahren ja schon um sieben Uhr mit mir in meinem Automobil fahren wollen.«

„Jel bych přece jen raději městskou drahou, pane Pollundere,“ řekl Karel.
→ »Da möchte ich, Herr Pollunder, doch lieber mit der Stadtbahn fahren«, sagte Karl.

„Na městskou dráhu jsem si ani nevzpomněl. Sám říkáte, že městskou drahou budu doma dříve, než kdybych jel ráno autem.“
→ »An die Stadtbahn habe ich gar nicht gedacht. Sie sagen selbst, daß ich mit der Stadtbahn früher ankomme, als früh mit dem Automobil.«

„Ale je to jen docela nepatrný rozdíl.“ „Přesto, přesto, pane Pollundere,“ řekl Karel, „nezapomenu na vaši laskavost a vždy sem rád přijedu, za předpokladu ovšem,
→ »Es ist aber ein ganz kleiner Unterschied.« »Trotzdem, trotzdem, Herr Pollunder«, sagte Karl, »ich werde in Erinnerung an Ihre Freundlichkeit immer gerne herkommen, vorausgesetzt natürlich,

že mě ještě pozvete po tom, jak jsem se dnes choval, a snad vám budu moci příště lépe vysvětlit, proč je dnes pro mne tak důležitá každá minuta, o kterou strýce spatřím dříve.“
→daß Sie mich nach meinem heutigen Benehmen noch einladen wollen, und vielleicht werde ich es nächstens besser ausdrücken können, warum heute jede Minute, um die ich meinen Onkel früher sehe, für mich so wichtig ist.«

A jako by už byl obdržel dovolení k odchodu, dodal: „Ale opravdu mě nesmíte doprovázet. Není toho ani vůbec třeba.
→Und als hätte er bereits die Erlaubnis zum Weggehen erhalten, fügte er hinzu: »Aber keinesfalls dürfen Sie mich begleiten. Es ist auch ganz unnötig.

Venku je sluha, který mě rád doprovodí na stanici.
→Draußen ist ein Diener, der mich gern zur Station begleiten wird.

Teď si musím jenom ještě najít klobouk.“ A než dořekl poslední slova, prošel pokojem, aby se ještě naposled pokusil někde rychle najít svůj klobouk.
→Jetzt muß ich nur noch meinen Hut suchen.« Und bei den letzten Worten durchschritt er schon das Zimmer, um noch in Eile einen letzten Versuch zu machen, ob sein Hut doch vielleicht zu finden wäre.

„Nemohl bych vám vypomoci čepicí?“ řekl pan Green a vytáhl čepici z kapsy. „Třeba vám náhodou bude dobře.“ Karel se zaraženě zastavil a řekl:
→»Könnte ich Ihnen nicht mit einer Mütze aushelfen?« sagte Herr Green und zog eine Mütze aus der Tasche. »Vielleicht paßt sie Ihnen zufällig.« Verblüfft blieb Karl stehen und sagte:

„Přece vám nevezmu vaši čepici. Vždyť mohu jít docela dobře prostovlasý. Nepotřebuji vůbec nic.“ „Není to moje čepice. Jen si ji vezměte!“
→»Könnte ich Ihnen nicht mit einer Mütze aushelfen?« sagte Herr Green und zog eine Mütze aus der Tasche. »Vielleicht paßt sie Ihnen zufällig.« Verblüfft blieb Karl stehen und sagte:

„Tak děkuji,“ řekl Karel, aby se nezdržoval, a vzal si čepici.
→»Ich werde Ihnen doch nicht Ihre Mütze wegnehmen.

Nasadil si ji a napřed se zasmál, protože mu padla jako ulitá, potom ji zase vzal do ruky a prohlížel si ji, ale nemohl najít zvláštnost, kterou na ní hledal; byla to úplně nová čepice.
→Ich kann ja ganz gut mit unbedecktem Kopf gehen. Ich brauche gar nichts.« »Es ist nicht meine Mütze. Nehmen Sie nur!« »Dann danke ich«, sagte Karl, um sich nicht aufzuhalten, und nahm die Mütze. Er zog sie an und lachte zuerst, da sie ganz genau paßte, nahm sie wieder in die Hand und betrachtete sie, konnte aber das Besondere, das er an ihr suchte, nicht finden; es war eine vollkommen neue Mütze.

„Padne mi tak dobře!“ řekl. „Tak tedy padne!“ zvolal pan Green a uhodil do stolu.
→»Sie paßt so gut!« sagte er. »Also, sie paßt!« rief Herr Green und schlug auf den Tisch.

Karel šel už ke dveřím, aby zavolal sluhu, když vtom povstal pan Green, protáhl se po bohaté večeři a vydatném odpočinku, poklepal si na prsa a řekl tónem, v němž bylo něco mezi radou a rozkazem:
→Karl ging schon zur Türe zu, um den Diener zu holen, da erhob sich Herr Green, streckte sich nach dem reichlichen Mahl und der vielen Ruhe, klopfte stark gegen seine Brust und sagte in einem Ton zwischen Rat und Befehl:

„Než odejdete, musíte se rozloučit se slečnou Klárou.“ „To musíte,“ řekl pan Pollunder a rovněž povstal.
→ »Ehe Sie weggehen, müssen Sie von Fräulein Klara Abschied nehmen.« »Das müssen Sie«, sagte auch Herr Pollunder, der ebenfalls aufgestanden war.

Na hlase mu bylo znát, že mu ta slova nejdou od srdce, malátně svěsil ruke ke švům kalhot a stále si rozpínal a zapínal kabát, který byl podle poslední módy a zcela krátký a sotva sahal k bokům, což dobře nesluší tak tlustým lidem, jako byl pan Pollunder.
→Ihm hörte man es an, daß die Worte nicht aus seinem Herzen kamen, schwach ließ er die Hände an die Hosennaht schlagen und knöpfte immer wieder seinen Rock auf und zu, der nach der augenblicklichen Mode ganz kurz war und kaum zu den Hüften ging, was so dicke Leute wie Herr Pollunder schlecht kleidete.

Jak tak stál vedle pana Greena, bylo ostatně zřejmé, že to u pana Pollundera není žádná zdravá tloušťka; mohutná záda byla poněkud shrbená, břicho se zdálo měkké a ochablé, opravdové břemeno, a obličej bledý a ztrápený.
→Übrigens hatte man, wenn er so neben Herrn Green stand, den deutlichen Eindruck, daß es bei Herrn Pollunder keine gesunde Dicke war; der Rücken war in seiner ganzen Masse etwas gekrümmt, der Bauch sah weich und unhaltbar aus, eine wahre Last, und das Gesicht erschien bleich und geplagt.

Naproti tomu tu byl pan Green, snad ještě trochu tlustší než pan Pollunder, ale byla to tloušťka rovnoměrná a pevná, nohy byly po vojensku sraženy, hlavu měl vzpřímenou a pokyvoval jí;
→Dagegen stand hier Herr Green, vielleicht noch etwas dicker als Herr Pollunder, aber es war eine zusammenhängende, sich gegenseitig tragende Dicke, die Füße waren soldatisch zusammengeklappt, den Kopf trug er aufrecht und schaukelnd;

vypadal jako velký borec, jako cvičitel. „Jděte tedy napřed k slečně Kláře,“ pokračoval pan Green. „To vám jistě způsobí potěšení a také se to velmi dobře hodí do mého časového rozvrhu.
→er schien ein großer Turner, ein Vorturner, zu sein. »Gehen Sie also vorerst«, fuhr Herr Green fort, »zu Fräulein Klara. Das dürfte Ihnen sicher Vergnügen machen und paßt auch sehr gut in meine Zeiteinteilung hinein.

Než odtud odejdete, musím vám totiž povědět něco opravdu zajímavého, co asi také může být rozhodující pro váš návrat.
→Ich habe Ihnen nämlich tatsächlich, ehe Sie von hier fortgehen, etwas Interessantes zu sagen, was wahrscheinlich auch für Ihre Rückkehr entscheidend sein kann.

Jenže jsem bohužel vázán vyšším příkazem, abych vám před půlnocí nic neprozradil. Dovedete si jistě představit, že toho sám lituji, neboť to ruší můj noční odpočinek, ale řídím se příkazem.
→Nur bin ich leider durch höheren Befehl gebunden, Ihnen vor Mitternacht nichts zu verraten. Sie können sich vorstellen, daß mir das selbst leid tut, denn es stört meine Nachtruhe, aber ich halte mich an meinen Auftrag.

Teď je čtvrt na dvanáct, tak tedy mohu ještě dojednat své záležitosti s panem Pollunderem, při čemž by vaše přítomnost jen rušila, a vy můžete strávit příjemné chvilky se slečnou Klárou.
→Jetzt ist es viertel zwölf, ich kann also meine Geschäfte noch mit Herrn Pollunder zu Ende besprechen, wobei Ihre Gegenwart nur stören würde, und Sie können ein hübsches Weilchen mit Fräulein Klara verbringen.

Přesně ve dvanáct sem přijďte a dovíte se, čeho třeba.“
→Punkt zwölf stellen Sie sich dann hier ein, wo Sie das Nötige erfahren werden.«

Mohl snad Karel odmítnout tuto žádost, která skutečně na něm vyžadovala jen minimum zdvořilosti a vděčnosti k panu Pollunderovi, a kterou nadto vyslovil člověk jinak nezúčastněný a hrubý, zatímco pan Pollunder, jehož se to týkalo, se slovy i pohledy držel co nejvíce zpátky?
→Konnte Karl diese Forderung ablehnen, die von ihm wirklich nur das Geringste an Höflichkeit und Dankbarkeit gegenüber Herrn Pollunder verlangte und die überdies ein sonst unbeteiligter, roher Mann stellte, während Herr Pollunder, den es anging, sich mit Worten und Blicken möglichst zurückhielt?

A jakou zajímavou věc se smí dovědět až po půlnoci? Jestliže neurychlí jeho návrat domů aspoň o ty tři čtvrti hodiny, o něž jej teď oddaluje, pak ho zvlášť nezajímá.
→Und was war jenes Interessante, das er erst um Mitternacht erfahren durfte? Wenn es seine Heimkehr nicht wenigstens um die dreiviertel Stunde beschleunigte, um die es sie jetzt verschob, interessierte es ihn wenig.

Ale pochyboval hlavně o tom, zda vůbec může jít ke Kláře, když je přece jeho nepřítelkyní.
→Aber sein größter Zweifel war, ob er überhaupt zu Klara gehen konnte, die doch seine Feindin war.

Kdyby měl aspoň u sebe dláto, které mu strýc dal jako těžítko na dopisy! Vždyť Klářin pokoj je možná hodně nebezpečné doupě.
→Wenn er wenigstens das Schlageisen bei sich gehabt hätte, das ihm der Onkel als Briefbeschwerer geschenkt hatte! Das Zimmer Klaras mochte ja eine recht gefährliche Höhle sein.

Ale je přece zhola nemožné, aby tu o Kláře vůbec něco řekl, protože je to Pollunderova dcera, a jak se právě dověděl, dokonce Mackova nevěsta.
→ Aber nun war es ja ganz und gar unmöglich, hier gegen Klara das geringste zu sagen, da sie Pollunders Tochter und, wie er jetzt gehört hatte, gar Macks Braut war.

Měla se k němu chovat jen trochu jinak, a byl by se jí otevřeně obdivoval, že má vztah k takovým lidem.
→ Sie hätte ja nur um eine Kleinigkeit anders sich zu ihm verhalten müssen, und er hätte sie wegen ihrer Beziehungen offen bewundert.

Uvažoval ještě o tom všem, ale vtom poznal, že tu nikdo nestojí o jeho úvahy, neboť Green otevřel dveře a řekl sluhovi, který seskočil s podstavce:
→Noch überlegte er das alles, aber schon merkte er, daß man keine Überlegungen von ihm verlangte, denn Green öffnete die Tür und sagte dem Diener, der vom Postamente sprang:



„Doveďte toho mladého muže k slečně Kláře.“ „Tak se vykonávají rozkazy,“ myslil si Karel, když ho sluha vedl ke Klářinu pokoji zvláště krátkou cestou a přitom skoro běžel, ačkoli sténal stařeckou slabostí.
→»Führen Sie diesen jungen Mann zu Fräulein Klara.« >So führt man Befehle aus<, dachte Karl, als ihn der Diener, fast laufend, stöhnend vor Altersschwäche, auf einem besonders kurzen Weg zu Klaras Zimmer zog.

Když Karel šel kolem svého pokoje, jehož dveře byly stále ještě otevřeny, chtěl na okamžik vstoupit, snad aby se uklidnil.
→Als Karl an seinem Zimmer vorüberkam, dessen Tür noch immer offenstand, wollte er, vielleicht zu seiner Beruhigung, für einen Augenblick eintreten.

Sluha to však nedovolil. „Ne,“ řekl, „musíte k slečně Kláře. Vždyť jste to sám slyšel.“
→Der Diener ließ das aber nicht zu. »Nein«, sagte er, »Sie müssen zu Fräulein Klara. Sie haben es ja selbst gehört.«

„Zdržel bych se uvnitř jenom okamžik,“ řekl Karel a myslil si, že by si pro změnu chvilku lehl na pohovku, aby mu to do půlnoci rychleji uteklo.
→ »Ich würde mich nur einen Augenblick drinnen aufhalten«, sagte Karl, und er dachte daran, sich zur Abwechslung ein wenig auf das Kanapee zu werfen, damit ihm die Zeit rascher gegen Mitternacht vorrücke.

„Neztěžujte mi provedení příkazu,“ řekl sluha. „On asi pokládá za trest, že musím jít ke slečně Kláře,“ myslil si Karel a udělal několik kroků, ale zase se vzdorovitě zastavil.
→»Erschweren Sie mir die Ausführung meines Auftrages nicht«, sagte der Diener. >Er scheint es für eine Strafe zu halten, daß ich zu Fräulein Klara gehen muß<, dachte Karl und machte ein paar Schritte, blieb aber aus Trotz wieder stehen.

„Tak pojďte přece, mladý pane,“ řekl sluha, „když už jste tady.
→»Kommen Sie doch, junger Herr«, sagte der Diener, »wenn Sie nun schon einmal hier sind.

Já vím, chtěl jste ještě v noci odejít, jenže všechno nejde, jak si člověk přeje, vždyť jsem vám hned říkal, že to sotva bude možné.“
→Ich weiß, Sie wollten noch in der Nacht weggehen, es geht eben nicht alles nach Wunsch, ich habe es Ihnen ja gleich gesagt, daß es kaum möglich sein wird.«

„Ano, chci odejít a také odejdu,“ řekl Karel, „a chci se teď se slečnou Klárou jenom rozloučit.“
→»Ja, ich will weggehen und werde auch weggehen«, sagte Karl, »und will jetzt nur von Fräulein Klara Abschied nehmen.«

„Tak?“ řekl sluha a Karel na něm viděl, že mu nevěří ani slovo. „Proč tedy s rozloučením otálíte; pojďte přece.“
→ »So?« sagte der Diener, und Karl sah ihm wohl an, daß er kein Wort davon glaubte. »Warum zögern Sie also, Abschied zu nehmen; kommen Sie doch.«

„Kdo je na chodbě?“ ozval se Klářin hlas a bylo vidět, jak se blízko nich vyklání z jedněch dveří a drží v ruce velkou stolní lampu s červeným stínidlem.
→ »Wer ist auf dem Gang?« ertönte Klaras Stimme, und man sah sie aus einer nahen Tür sich vorbeugen, eine große Tischlampe mit rotem Schirm in der Hand.

Sluha k ní rychle došel a hlásil se. Karel šel pomalu za ním. „Jdete pozdě,“ řekla Klára. Karel jí na to neodpověděl a řekl sluhovi potichu, ale tónem strohého rozkazu, neboť už znal jeho povahu:
→Der Diener eilte zu ihr hin und erstattete die Meldung. Karl ging ihm langsam nach. »Sie kommen spät«, sagte Klara. Ohne ihr vorläufig zu antworten, sagte Karl zum Diener leise, aber, da er seine Natur schon kannte, im Ton strengen Befehls:

„Čekejte na mne u těchto dveří!“ „Chtěla jsem už jít spat,“ řekla Klára a postavila lampu na stůl. Jako dole v jídelně zavřel sluha i zde opatrně zvenčí dveře.
→ »Sie warten auf mich knapp vor dieser Tür!« »Ich wollte schon schlafen gehen,« sagte Klara und stellte die Lampe auf den Tisch. Wie unten im Speisezimmer schloß auch hier wieder der Diener vorsichtig von außen die Tür.

„Vždyť je už půl dvanácté pryč.“ „Půl dvanácté pryč?“ opakoval Karel tázavě, jako by se polekal toho čísla.
→ »Es ist ja schon halb zwölf vorüber.« »Halb zwölf vorüber?« wiederholte Karl fragend, wie erschrocken über diese Zahlen.

„To se ale musím hned rozloučit,“ řekl, „neboť přesně ve dvanáct musím být dole v jídelně.“ „Vy máte ale naléhavé záležitosti,“ řekla Klára a roztržitě si upravovala záhyby volného nočního úboru.
→ »Dann muß ich mich aber sofort verabschieden«, sagte Karl, »denn Punkt zwölf muß ich schon unten im Speisesaal sein.« »Was Sie für eilige Geschäfte haben! « sagte Klara und ordnete zerstreut die Falten ihres losen Nachtkleides.

Tváře jí planuly a neustále se usmívala. Karlovi připadalo, že není nebezpečí, že by se s Klárou zase pohádal.
→ Ihr Gesicht glühte und immerfort lächelte sie. Karl glaubte zu erkennen, daß keine Gefahr bestand, mit Klara wieder in Streit zu geraten.

„Nemohl byste přece jen zahrát ještě trochu na klavír, jak mi to včera slíbil tatínek a dnes vy sám?“ „Ale není už trochu pozdě?“ zeptal se Karel.
→ »Können Sie nicht doch noch ein wenig Klavier spielen, wie es mir gestern Papa und heute Sie selbst versprochen haben?« »Ist es nicht aber schon zu spät?« fragte Karl.



Byl by jí rád vyhověl, neboť byla docela jiná než předtím, jako by se povznesla do sféry Pollunderovy a dále až do Mackovy.
→Er hätte ihr gern gefällig sein wollen, denn sie war ganz anders als vorher, so als wäre sie irgendwie aufgestiegen in die Kreise Pollunders und weiterhin Macks.

„Ano, je už pozdě,“ řekla a zdálo se, že ji už přešla chuť na hudbu.
→ »Ja, spät ist es schon«, sagte sie, und es schien ihr die Lust zur Musik schon vergangen zu sein.

„A pak se tu také rozléhá každý tón po celém domě; jsem přesvědčena, že se i služebnictvo nahoře v podkroví probudí, budete-li hrát.“
→ »Dann widerhallt hier auch jeder Ton im ganzen Hause, ich bin überzeugt, wenn Sie spielen, wacht noch oben in der Dachkammer die Dienerschaft auf.«

„Tak tedy hrát nebudu, stejně doufám, že se sem ještě podívám; ostatně, nebude-li vás to příliš obtěžovat, navštivte někdy mého strýce a zajděte při té příležitosti i do mého pokoje.
→»Dann lasse ich also das Spiel, ich hoffe ja bestimmt noch wiederzukommen; übrigens, wenn es Ihnen keine besondere Mühe macht, besuchen Sie doch einmal meinen Onkel und schauen Sie bei der Gelegenheit auch in mein Zimmer.

Mám nádherný klavír. Strýc mi jej daroval. Budete-li si přát, zahraji vám potom všechny věcičky, které umím; není jich bohužel mnoho a také se vůbec nehodí pro tak velkolepý nástroj, na jakém by měli hrát jenom mistři.
→Ich habe ein prachtvolles Piano. Der Onkel hat es mir geschenkt. Dann spiele ich Ihnen, wenn es Ihnen recht ist, alle meine Stückchen vor, es sind leider nicht viele, und sie passen auch gar nicht zu einem so großen Instrument, auf dem nur Virtuosen sich hören lassen sollten.

Dáte-li mi předem zprávu o své návštěvě, můžete však mít i toto potěšení, neboť strýc mi chce co nejdřív vzít nějakého proslulého učitele -
→ Aber auch dieses Vergnügen werden Sie haben können, wenn Sie mich von Ihrem Besuch vorher verständigen, denn der Onkel will nächstens einen berühmten Lehrer für mich engagieren

dovedete si představit, jak se na to těším - a jeho hra bude zajisté stát za to, abyste mě navštívila, až budu mít hodinu.
→ - Sie können sich denken, wie ich mich darauf freue -, und dessen Spiel wird allerdings dafür stehen, mir während der Unterrichtsstunde einen Besuch zu machen.

Mám-li být upřímný, jsem rád, že je už na hraní pozdě, neboť neumím ještě vůbec nic; divila byste se, jak málo znám.
→Ich bin, wenn ich ehrlich sein soll, froh, daß es für das Spiel schon zu spät ist, denn ich kann noch gar nichts, Sie würden staunen, wie wenig ich kann.

A teď dovolte, abych se rozloučil, konec konců je už přece čas jít spat.“ A protože se Klára na něho laskavě podívala a patrně mu vůbec nezazlívala tu rvačku, dodal s úsměvem, když jí podával ruku:
→ Und nun erlauben Sie, daß ich mich verabschiede, schließlich ist es ja doch schon Schlafenszeit.« Und weil ihn Klara gütig ansah und ihm wegen der Rauferei gar nichts nachzutragen schien, fügte er lächelnd hinzu, während er ihr die Hand reichte:

„V mé vlasti se říká: Spi dobře a sladce sni.“ „Počkejte,“ řekla a nepřijala podávanou ruku, „snad byste měl přece zahrát.“
→»In meiner Heimat pflegt man zu sagen: >Schlafe wohl und träume süß.<« »Warten Sie«, sagte sie, ohne die Hand anzunehmen, »vielleicht sollten Sie doch spielen.«

A zmizela malými postranními dveřmi, vedle nichž stál klavír. „Co se to děje?“ myslil si Karel. „Dlouho čekat nemohu, i když je tak milá.“
→Und sie verschwand durch eine kleine Seitentür, neben der das Piano stand. >Was ist denn?< dachte Karl. >Lange kann ich nicht warten, so lieb sie auch ist.<

Někdo zaklepal na dveře z chodby a sluha, který se neodvažoval zcela otevřít, zašeptal malou štěrbinou: „Promiňte, právě mě volají a nemohu déle čekat.“
→Es klopfte an der Gangtüre, und der Diener, der die Türe nicht ganz zu öffnen wagte, flüsterte durch einen kleinen Spalt: »Verzeihen Sie, ich wurde soeben abberufen und kann nicht mehr warten.«

„Tak jděte,“ řekl Karel, neboť teď si už troufal najít cestu do jídelny sám. „Jenom mi nechte za dveřmi lucernu. Kolik je vlastně hodin?“ „Bude tři čtvrti na dvanáct,“ řekl sluha.
→ »Gehen Sie nur«, sagte Karl, der sich nun getraute, den Weg ins Speisezimmer allein zu finden. »Lassen Sie mir nur die Laterne vor der Türe. Wie spät ist es übrigens? »Bald dreiviertel zwölf«, sagte der Diener.

„Jak pomalu ten čas utíká,“ řekl Karel. Sluha chtěl už zavřít dveře, když si Karel vzpomněl, že mu ještě nedal spropitné, vytáhl z kapsy šilink
→ »Wie langsam die Zeit vergeht!« sagte Karl. Der Diener wollte schon die Türe schließen, da erinnerte sich Karl, daß er ihm noch kein Trinkgeld gegeben hatte, nahm einen Schilling aus der Hosentasche

- jak je v Americe zvykem, nosil teď vždycky drobné mince volně v kapse u kalhot, kde mu cinkaly, kdežto bankovky měl v náprsní kapse - a podal sluhovi minci se slovy:
→er trug jetzt immer Münzengeld, nach amerikanischer Sitte lose klingeld, in der Hosentasche, Banknoten dagegen in der Westentasche - und reichte ihn dem Diener mit den Worten:

„Za vaše dobré služby.“ Klára se už zase objevila a přihlazovala si rukama účes, když vtom Karla napadlo, že přece jen neměl posílat sluhu pryč, neboť kdo ho teď dovede na stanici městské dráhy?
→»Für Ihre guten Dienste.« Klara war schon wieder eingetreten, die Hände an ihrer festen Frisur, als es Karl einfiel, daß er den Diener doch nicht hätte wegschicken sollen, denn wer würde ihn jetzt zur Station der Stadtbahn führen?

Ale co, však pan Pollunder ještě nějakého sluhu sežene; je ostatně možné, že zavolali sluhu do jídelny a potom že bude k disposici.
→Nun, da würde wohl schon Herr Pollunder einen Diener noch auftreiben können, vielleicht war übrigens dieser Diener ins Speisezimmer gerufen worden und würde dann zur Verfügung stehen.

„Přece jen vás prosím, abyste něco zahrál. Člověk tak málokdy slyší hudbu, že si nechce nechat ujít příležitost, aby ji slyšel.“
→ »Ich bitte Sie also doch, ein wenig zu spielen. Man hört hier so selten Musik, daß man sich keine Gelegenheit, sie zu hören, entgehen lassen will.«

„Pak ale je nejvyšší čas,“ řekl Karel, nerozmýšlel se už a sedl hned ke klavíru. „Chcete noty?“ zeptala se Klára.
→»Dann ist es aber höchste Zeit«, sagte Karl ohne weitere Überlegungen und setzte sich gleich zum Klavier. »Wollen Sie Noten haben?« fragte Klara.

„Děkuji, neumím noty ani pořádně číst,“ odpověděl Karel a již hrál. Byla to písnička, kterou by musil hrát velmi pomalu, aby jí zvláště cizinci aspoň trochu porozuměli, a Karel to dobře věděl, ale odbřinkal ji v nejostřejším pochodovém tempu.
→ »Danke, ich kann ja Noten nicht einmal vollkommen lesen«, antwortete Karl und spielte schon. Es war ein kleines Lied, das, wie Karl wohl wußte, ziemlich langsam hätte gespielt werden müssen, um, besonders für Fremde, auch nur verständlich zu sein, aber er hudelte es in ärgstem Marschtempo hinunter.

Když skončil, rozhostilo se v domě zase ticho, jako by se vtlačilo zpátky na své místo, z něhož bylo hrou vypuzeno.
→Nach der Beendigung fuhr die gestörte Stille des Hauses wie in großem Gedränge wieder an ihren Platz.

Oba seděli jako omámeni a nehýbali se. „Docela pěkné,“ řekla Klára, ale po této hře nemohlo Karlovi zalichotit žádné zdvořilé slůvko.
→Man saß wie benommen da und rührte sich nicht. »Ganz schön«, sagte Klara, aber es gab keine Höflichkeitsformel, die Karl nach diesem Spiel hätte schmeicheln können.

„Kolik je hodin?“ zeptal se. „Tři čtvrti na dvanáct.“ „To mám ještě chvilku čas,“ řekl a myslil si: „Buď, anebo. Nemusím přece hrát všech deset písní, které umím, ale jednu mohu zahrát, jak nejlíp dovedu.“
→ »Wie spät ist es?« fragte er. »Dreiviertel zwölf.« »Dann habe ich noch ein Weilchen Zeit«, sagte er und dachte bei sich: >Entweder - oder. Ich muß ja nicht alle zehn Lieder spielen, die ich kann, aber eines kann ich nach Möglichkeit gut spielen.<

A začal hrát svou oblíbenou vojenskou píseň. Tak zvolna, že vzněcoval v posluchači napjatou touhu uslyšet další notu, ale Karel s ní otálel a vyloudil ji jen s námahou.
→Und er fing sein geliebtes Soldatenlied an. So langsam, daß das aufgestörte Verlangen des Zuhörens sich nach der nächsten Note streckte, die Karl zurückhielt und nur schwer hergab.

Musil skutečně při každé písni nejprve očima vyhledávat patřičné klávesy, ale mimo to cítil, jak se ho zmocňuje žal, který si za koncem písně hledá jiný konec a nemůže jej nalézt.
→Er mußte ja tatsächlich bei jedem Lied die nötigen Tasten mit den Augen erst zusammensuchen, aber außerdem fühlte er in sich ein Leid entstehen, das, über das Ende des Liedes hinaus, ein anderes Ende suchte und es nicht finden konnte.

„Opravdu nic neumím,“ řekl Karel, když píseň dohrál, a podíval se na Kláru se slzami v očích.
→ »Ich kann ja nichts«, sagte Karl nach Schluß des Liedes und sah Klara mit Tränen in den Augen an.

Vtom se z vedlejšího pokoje ozval hlasitý potlesk. „Ještě někdo poslouchá!“ zvolal Karel otřesen.
→Da ertönte aus dem Nebenzimmer lautes Händeklatschen. »Es hört noch jemand zu!« rief Karl aufgerüttelt.

„Mack,“ řekla tiše Klára. A už bylo slyšet, jak Mack volá:
→ »Mack«, sagte Klara leise. Und schon hörte man Mack rufen:

„Karle Rossmanne, Karle Rossmanne!“ Karel se přehoupl oběma nohama najednou přes stoličku u klavíru a otevřel dveře.
→»Karl Roßmann, Karl Roßmann!« Karl schwang sich mit beiden Füßen zugleich über die Klavierbank und öffnete die Tür.

Uviděl Macka, jak zpola sedí, zpola leží ve velké posteli s nebesy. Přes nohy měl volně hozenou přikrývku. Baldychýn z modrého hedvábí byl jedinou, poněkud dívčí okrasou této jinak prosté, hranaté postele z těžkého dřeva.
→Er sah dort Mack in einem großen Himmelbett halb liegend sitzen, die Bettdecke war lose über die Beine geworfen. Der Baldachin aus blauer Seide war die einzige, ein wenig märchenhafte Pracht des sonst einfachen, aus schwerem Holz eckig gezimmerten Bettes.

Na nočním stolku hořela jen jedna svíčka, ale ložní prádlo a Mackova košile byly tak bílé, že se světlo svíčky, jež na ně dopadalo, od nich odráželo s téměř oslňujícím jasem;
→Auf dem Nachttischchen brannte nur eine Kerze, aber die Bettwäsche und Macks Hemd waren so weiß, daß das über sie fallende Kerzenlicht in fast blendendem Widerschein von ihnen strahlte;

také hedvábí baldachýnu, lehce zřasené a ne zcela napjaté, zářilo aspoň na okrajích. Ale hned za Mackem propadala se postel a všechno ostatní do naprosté tmy.
→auch der Baldachin leuchtete, wenigstens am Rande, mit seiner leicht gewellten, nicht ganz fest gespannten Seide. Gleich hinter Mack versank aber das Bett und alles in vollständigem Dunkel.

Klára se opřela o pelest a měla oči už jen pro Macka. „Nazdar,“ řekl Mack a podal Karlovi ruku. „Hrajete docela dobře; až dosud jsem věděl, jen že umíte jezdit na koni.“
→Klara lehnte sich an den Bettpfosten und hatte nur noch Augen für Mack. »Servus«, sagte Mack und reichte Karl die Hand. »Sie spielen ja recht gut, bisher habe ich bloß Ihre Reitkunst gekannt.«

„Umím jedno jako druhé stejně špatně,“ řekl Karel. „Kdybych věděl, že posloucháte, určitě bych nebyl hrál.
→ »Ich kann das eine so schlecht wie das andere«, sagte Karl. »Wenn ich gewußt hätte, daß Sie zuhören, hätte ich bestimmt nicht gespielt.

Ale vaše slečna“ - zarazil se váhal, zda má říci „nevěsta“, když už Mack a Klára zřejmě spolu spí. „Tušil jsem to,“ řekl Mack, „proto vás sem Klára musila vylákat z New Yorku, jinak by se mi vůbec nepodařilo slyšet vás hrát.
→Aber ihr Fräulein« - er unterbrach sich, er zögerte »Braut« zu sagen, da Mack und Klara offenbar schon miteinander schliefen. »Ich ahnte es ja«, sagte Mack, »darum mußte Sie Klara aus New York hierherlocken, sonst hätte ich Ihr Spiel gar nicht zu hören bekommen.

Je to ovšem hodně začátečnické a udělal jste několik chyb dokonce i v těchto písních, které jste přece nacvičil a které jsou velmi primitivní, ale přesto mě to velmi potěšilo, nehledě k tomu, že nepohrdám hrou žádného člověka.
→Es ist ja reichlich anfängerhaft, und selbst in diesen Liedern, die Sie doch eingeübt hatten und die sehr primitiv gesetzt sind, haben Sie einige Fehler gemacht, aber immerhin hat es mich sehr gefreut, ganz abgesehen davon, daß ich das Spiel keines Menschen verachte.

Ale nechcete se posadit a ještě chvilku u nás zůstat? Kláro, podej mu přece židli.“ „Děkuji,“ řekl Karel a zajíkl se.
→Wollen Sie sich aber nicht setzen und noch ein Weilchen bei uns bleiben? Klara, gib ihm doch einen Sessel.« »Ich danke«, sagte Karl stockend.

„Nemohu zůstat, ačkoli bych tu zůstal velmi rád. Příliš pozdě jsem zjistil, že jsou v tomto domě tak útulné pokoje.“
→»Ich kann nicht bleiben, so gern ich hierbliebe. Zu spät erfahre ich, daß es so wohnliche Zimmer in diesem Hause gibt.«

„Přestavuji všechno tímto způsobem,“ řekl Mack. V tom okamžiku zaznělo dvanáct úderů zvonu rychle za sebou, každý úder vpadal do dunění předešlého.
→ »Ich baue alles in dieser Art um«, sagte Mack. In diesem Augenblick erklangen zwölf Glockenschläge, rasch hintereinander, einer in den Lärm des anderen dreinschlagend.

Karel cítil na tvářích závan z těchto mohutně rozhoupaných zvonů. Jaká je to ves, jež má takové zvony!
→Karl fühlte das Wehen der großen Bewegung dieser Glocken an den Wangen. Was war das für ein Dorf, das solche Glocken hatte!

„Nejvyšší čas,“ řekl Karel, vztáhl k Mackovi a ke Kláře ruce, ale nepodal jim je a vyběhl na chodbu.
→ »Höchste Zeit«, sagte Karl, streckte Mack und Klara nur die Hände hin, ohne sie zu fassen, und lief auf den Gang hinaus.

Nenašel tam lucernu a litoval, že dal sluhovi spropitné příliš brzo.
→ Dort fand er die Laterne nicht und bedauerte, dem Diener zu bald das Trinkgeld gegeben zu haben.

Chtěl se, tápaje podle zdi, dostat k otevřeným dveřím svého pokoje, ale byl sotva v polovině cesty, když uviděl, jak se k němu nejistou chůzí chvatně blíží pan Green se zdviženou svíčkou.
→Er wollte sich an der Wand zu der offenen Tür seines Zimmers hintasten, war aber kaum in der Hälfte des Weges, als er Herrn Green mit erhobener Kerze eilig heranschwanken sah.

V ruce, v níž držel svíčku, nesl také dopis. „Rossmanne, pročpak nejdete? Proč mě necháváte čekat? Co jste tropil u slečny Kláry?“
→ In der Hand, in der er auch die Kerze hielt, trug er einen Brief. »Roßmann, warum kommen Sie denn nicht? Warum lassen Sie mich warten? Was haben Sie denn bei Fräulein Klara getrieben?«

„To je otázek!“ myslil si Karel, „a teď mě ještě k tomu tlačí na zeď,“ neboť pan Green stál opravdu těsně před Karlem, který se zády opíral o zeď.
→>Viele Fragen!< dachte Karl, >und jetzt drückt er mich noch an die Wand<, denn tatsächlich stand er dicht vor Karl, der mit dem Rücken an der Wand lehnte.

Green se na této chodbě zdál až směšně velký a Karel se v duchu žertem ptal, zda snad nespolkl toho dobráka Pollundera.
→Green nahm in diesem Gang eine schon lächerliche Größe an, und Karl stellte sich zum Spaß die Frage, ob er nicht etwa den guten Herrn Pollunder aufgefressen habe.

„Vy ale opravdu nedržíte slovo. Slíbíte, že přijdete ve dvanáct dolů, a zatím se plížíte kolem dveří slečny Kláry.
→»Sie sind tatsächlich kein Mann von Wort. Versprechen, um zwölf hinunterzukommen, und umschleichen statt dessen die Türe Fräulein Klaras.

To já naopak jsem vám slíbil na půlnoc něco zajímavého a už jsem s tím tady.“ A s těmito slovy podal Karlovi dopis.
→Ich dagegen habe Ihnen für Mitternacht etwas Interessantes versprochen und bin damit schon da.« Und damit reichte er Karl den Brief.

Na obálce stálo: „Karlu Rossmannovi, odevzdat osobně o půlnoci, ať bude zastižen kdekoli.“
→Auf dem Umschlag stand »An Karl Roßmann, um Mitternacht persönlich abzugeben, wo immer er angetroffen wird«.

„Konec konců,“ řekl pan Green, zatím co Karel otvíral dopis, „zasluhuje, myslím, uznání už to, že jsem sem přijel kvůli vám z New Yorku, takže jste mě nemusil nutit, abych za vámi ještě běhal po chodbách.“
→»Schließlich«, sagte Herr Green, während Karl den Brief öffnete, »ist es, glaube ich, schon anerkennenswert, daß ich Ihretwegen aus New York hierhergefahren bin, so daß Sie mich durchaus nicht noch auf den Gängen Ihnen nachlaufen lassen müßten.«

„Od strýce!“ řekl Karel, sotvaže nahlédl do dopisu. „Čekal jsem to,“ řekl obrácen k panu Greenovi. „Jestli jste to čekal nebo nečekal, je mi docela jedno.
→ »Vom Onkel!« sagte Karl, kaum daß er in den Brief hineingeschaut hatte. »Ich habe es erwartet«, sagte er zu Herrn Green gewendet. »Ob Sie es erwartet haben oder nicht, ist mir kolossal gleichgültig.

Tak už čtěte,“ řekl pan Green a přidržel Karlovi svíčku. Karel při jejím světle četl:
→ Lesen Sie nur schon«, sagte dieser und hielt Karl die Kerze hin. Karl las bei ihrem Licht:

„Milý synovče! Jak jsi už asi poznal během našeho soužití, bohužel příliš krátkého, jsem naprosto zásadový člověk.
→ »Geliebter Neffe! Wie Du während unseres leider viel zu kurzen Zusammenlebens schon erkannt haben wirst, bin ich durchaus ein Mann von Prinzipien.

To je velmi nepříjemné a smutné nejen pro mé okolí, nýbrž i pro mne, vděčím však svým zásadám za vše, čím jsem,
→Das ist nicht nur für meine Umgebung, sondern auch für mich sehr unangenehm und traurig, aber ich verdanke meinen Prinzipien alles, was ich bin,

a nikdo nemůže po mně žádat, abych zapřel sám sebe, nikdo, ani Ty ne, můj milovaný synovče, třebaže bys právě Ty byl první na řadě, kdyby mě snad někdy napadlo ustoupit onomu všeobecnému náporu na své zásady.
→und niemand darf verlangen, daß ich mich vom Erdboden wegleugne, niemand, auch Du nicht, mein geliebter Neffe, wenn auch Du gerade der Erste in der Reihe wärest, wenn es mir einmal einfallen sollte, jenen allgemeinen Angriff gegen mich zuzulassen.

Potom bych nejraději právě Tebe uchopil a povznesl těmato rukama, kterýma držím a popisuji tento papír.
→Dann würde ich am liebsten gerade Dich mit diesen beiden Händen, mit denen ich das Papier halte und beschreibe, auffangen und hochheben.

Ježto však prozatím nic nenasvědčuje, že by k tomu mohlo někdy dojít, musím Tě po dnešní příhodě bezpodmínečně poslat od sebe pryč
→Da aber vorläufig gar nichts darauf hindeutet, daß dies einmal geschehen könnte, muß ich Dich nach dem heutigen Vorfall unbedingt von mir fortschicken,

a prosím Tě naléhavě, abys mě ani sám nevyhledával, ani se nepokoušel navázat se mnou styk, písemně ani pomocí prostředníků.
→und ich bitte Dich dringend, mich weder selbst aufzusuchen noch brieflich oder durch Zwischenträger Verkehr mit mir zu suchen.

Proti mé vůli ses rozhodl, že ode mne dnes večer odejdeš, pak ale také setrvej při svém rozhodnutí po celý svůj život;
→Du hast Dich gegen meinen Willen dafür entschieden, heute abend von mir fortzugehen, dann bleibe aber auch bei diesem Entschluß Dein Leben lang;

jen tehdy to bude rozhodnutí mužné. Zvolil jsem si za doručitele této zprávy pana Greena, svého nejlepšího přítele; jistě nalezne dostatek šetrných slov, jichž se mi v této chvíli opravdu nedostává.
→ nur dann war es ein männlicher Entschluß. Ich erwählte zum Überbringer dieser Nachricht Herrn Green, meinen besten Freund, der sicherlich für Dich schonende Worte genug finden wird, die mir im Augenblick tatsächlich nicht zur Verfügung stehen.

Je to vlivný muž a už kvůli mně tě bude podporovat radou i skutkem při tvých prvních samostatných krocích.
→Er ist ein einflußreicher Mann und wird Dich, schon mir zuliebe, in Deinen ersten selbständigen Schritten mit Rat und Tat unterstützen.

Abych pochopil náš rozchod, který se mi teď ke konci tohoto dopisu zase zdá nepředstavitelný, musím si stále znovu říkat:
→Um unsere Trennung zu begreifen, die mir jetzt am Schlusse dieses Briefes wieder unfaßlich scheint, muß ich mir immer wieder neuerlich sagen:

Z Tvé rodiny, Karle, nepřichází nic dobrého. Kdyby Ti snad pan Green zapomněl vydat kufr a deštník, pak mu to připomeň.
→ Von Deiner Familie, Karl, kommt nichts Gutes. Sollte Herr Green vergessen, Dir Deinen Koffer und Deinen Regenschirm auszuhändigen, so erinnere ihn daran.

Přeji Ti v dalším životě mnoho zdaru Tvůj věrný strýc Jakob.“ „Jste hotov?“ zeptal se Green. „Ano,“ řekl Karel. „Přinesl jste mi ten kufr a deštník?“ zeptal se.
→Mit besten Wünschen für Dein weiteres Wohlergehen. Dein treuer Onkel Jakob.« »Sind Sie fertig?« fragte Green. »Ja«, sagte Karl. »Haben Sie mir den Koffer und den Regenschirm mitgebracht?« fragte Karl.

„Tady je,“ řekl Green a postavil na zem vedle Karla jeho starý cestovní kufr, který až dosud držel v levé ruce za zády.
→ »Hier ist er,« sagte Green und stellte Karls alten Reisekoffer, den er bisher mit der linken Hand hinter dem Rücken versteckt hatte, neben Karl auf den Boden.

„A deštník,“ ptal se Karel dál. „Všechno je tu,“ řekl Green a vytáhl také deštník, který měl zavěšený v kapse kalhot.
→»Und den Regenschirm?« fragte Karl weiter. »Alles hier«, sagte Green und zog auch den Regenschirm hervor, den er in einer Hosentasche hängen hatte.

„Ty věci přinesl jistý Šubal, vrchní strojník Hambursko- americké linie, a tvrdil, že je našel na lodi. Můžete mu příležitostně poděkovat.“
→»Die Sachen hat ein gewisser Schubal, ein Obermaschinist der Hamburg-Amerika-Linie, gebracht, er hat behauptet, sie auf dem Schiff gefunden zu haben. Sie können ihm bei Gelegenheit danken.«

„Aspoň mám teď zase své staré věci,“ řekl Karel a položil deštník na kufr.
→»Nun habe ich wenigstens meine alten Sachen wieder«, sagte Karl und legte den Schirm auf den Koffer.

„Příště si na ně máte dávat lepší pozor, vzkazuje vám pan senátor,“ poznamenal pan Green a zeptal se pak, zřejmě jen ze zvědavosti:
→ »Sie sollten aber in Zukunft besser auf sie achtgeben, läßt Ihnen der Herr Senator sagen«, bemerkte Herr Green und fragte dann, offenbar aus privater Neugierde:

„Co je to vlastně za podivný kufr?“ „Je to kufr, s jakým vojáci v mé vlasti nastupují vojenskou službu,“ odpověděl Karel, „je to starý vojenský kufr mého otce.
→»Was ist das eigentlich für ein merkwürdiger Koffer?« »Es ist ein Koffer, mit dem die Soldaten in meiner Heimat zum Militär einrücken«, antwortete Karl, »es ist der alte Militärkoffer meines Vaters.

Je ostatně docela praktický,“ dodal s úsměvem, „nenechá-li ho někde člověk stát.“
→Er ist sonst ganz praktisch«, fügte er lächelnd hinzu, »vorausgesetzt, daß man ihn nicht irgendwo stehen läßt.«

„Konec konců jste už dostal dost za vyučenou," řekl pan Green, „a druhého strýce asi v Americe nemáte.
→ »Schließlich Sind Sie ja belehrt genug«, sagte Herr Green, »und einen zweiten Onkel haben Sie in Amerika wohl nicht.

Tady vám dám ještě lístek třetí třídy do San Franciska.
→Hier gebe ich Ihnen noch eine Karte dritter Klasse nach San Franzisko.

Rozhodl jsem se, že pojedete právě tam, protože za prvé máte na Východě daleko lepší možnosti výdělku, a za druhé proto, že váš strýc má tady prsty ve všem, co by pro vás mohlo přicházet v úvahu, a k vašemu setkání nesmí rozhodně dojít.
→Ich habe diese Reise für Sie beschlossen, weil erstens die Erwerbsmöglichkeiten im Osten für Sie viel bessere sind und weil zweitens hier in allen Dingen, die für Sie in Betracht kommen könnten, Ihr Onkel seine Hände im Spiele hat und ein Zusammentreffen unbedingt vermieden werden muß.

Ve Frisku můžete pracovat zcela nerušeně; jen klidně začněte docela od píky a pokuste se ponenáhlu dostat nahoru.
→In Frisko können Sie ganz ungestört arbeiten; fangen Sie nur ruhig ganz unten an und versuchen Sie, sich allmählich hinaufzuarbeiten.«

“ Karel nevyciťoval z těchto slov zlomyslnost; zlá zpráva, kterou Green tajil po celý večer, byla odevzdána a od této chvíle vypadal Green jako neškodný člověk, s kterým se snad dá mluvit otevřeněji než s kýmkoli jiným.
→Karl konnte keine Bosheit aus diesen Worten heraushören, die schlimme Nachricht, welche den ganzen Abend in Green gesteckt hatte, war überbracht, und von nun an schien Green ein ungefährlicher Mann, mit dem man vielleicht offener reden konnte als mit jedem anderen.

Sebelepší člověk, který je bez vlastní viny vyvolen, aby jako posel vyřídil tak tajemné a trýznivé rozhodnutí, nutně vypadá podezřele, dokud si je nechává pro sebe.
→Der beste Mensch, der ohne eigene Schuld zum Boten einer so geheimen und quälenden Entschließung auserwählt wird, muß, solange er sie bei sich behält, verdächtig scheinen.

„Odejdu ihned z tohoto domu,“ řekl Karel a čekal, zda s tím bude Green jako zkušený muž souhlasit, „neboť jsem zde byl přijat jen jako synovec svého strýce, kdežto jako cizinec tu nemám co pohledávat.
→»Ich werde«, sagte Karl, die Bestätigung eines erfahrenen Mannes erwartend, »dieses Haus sofort verlassen, denn ich bin nur als Neffe meines Onkels aufgenommen, während ich als Fremder hier nichts zu suchen habe.

Byl byste tak laskav a ukázal mi východ a dovedl mě pak na cestu, kterou bych se dostal k nejbližšímu hostinci?“ „Ale rychle,“ řekl Green.
→Würden Sie so liebenswürdig sein, mir den Ausgang zu zeigen und mich dann auf den Weg zu führen, auf dem ich zur nächsten Gastwirtschaft komme?« »Aber rasch«, sagte Green.

„Děláte mi už dost nesnází.“ Když Karel viděl, jak rázně Green hned vykročil, zarazil se, to přece byl podezřelý spěch, chytil Greena dole za kabát, a ježto najednou poznal, jak se věci doopravdy mají, řekl:
→»Sie machen mir nicht wenig Scherereien.« Beim Anblick des großen Schrittes, den Green gleich gemacht hatte, stockte Karl, das war doch eine verdächtige Eile, und er faßte Green unten beim Rock und sagte in einem plötzlichen Erkennen des wahren Sachverhaltes:

„Jedno mi ještě musíte vysvětlit: na obálce dopisu, který jste mi měl odevzdat, stojí pouze, že jej mám dostat o půlnoci, kdekoli budu zastižen.
→ »Eines müssen Sie mir noch erklären: auf dem Umschlag des Briefes, den Sie mir zu übergeben hatten, steht bloß, daß ich ihn um Mitternacht erhalten soll, wo immer ich angetroffen werde.

Proč jste mě tedy zde zdržoval a odvolával se na tento dopis, když jsem ve čtvrt na dvanáct chtěl odtud odejít?
→Warum haben Sie mich also mit Berufung auf diesen Brief hier zurückgehalten, als ich um viertel zwölf von hier fort wollte?

Překročil jste tím příkaz.“ Green uvedl svou odpověď pohybem ruky, kterým přehnaně naznačoval, jak je Karlova poznámka zbytečná, a pak řekl:
→Sie gingen dabei über Ihren Auftrag hinaus.« Green leitete seine Antwort mit einer Handbewegung ein, welche das Unnütze von Karls Bemerkung übertrieben darstellte, und sagte dann:

„Stojí snad na obálce, že se mám kvůli vám uštvat k smrti, a vyplývá snad z obsahu dopisu, že se má adresa chápat takto?
→»Steht vielleicht auf dem Umschlag, daß ich mich Ihretwege zu Tode hetzen soll, und läßt vielleicht der Inhalt des Briefes darauf schließen, daß die Aufschrift so aufzufassen ist?

Kdybych vás byl nezdržel, byl bych vám musil odevzdat dopis přesně o půlnoci někde na silnici.“
→Hätte ich Sie nicht zurückgehalten, hätte ich Ihnen den Brief eben um Mitternacht auf der Landstraße übergeben müssen.«

„Ne,“ řekl Karel nezmaten, „není to docela tak. Na obálce stojí: ,Odevzdat po půlnoci.'
→ »Nein«, sagte Karl unbeirrt, »es ist nicht ganz so. Auf dem Umschlag steht: >Zu übergeben nach Mitternacht.<

Byl-li jste příliš unaven, nemusel jste snad ani jít za mnou, nebo možná že i já sám jsem se mohl vrátit ke strýci už o půlnoci, což ovšem i pan Pollunder popíral,
→Wenn Sie zu müde waren, hätten Sie mir vielleicht gar nicht folgen können, oder ich wäre, was allerdings selbst Herr Pollunder geleugnet hat, schon um Mitternacht bei meinem Onkel angekommen,

nebo konečně by bylo vaší povinností dovézt mě zpátky ke strýci svým autem, o němž už najednou nebyla vůbec řeč, když jsem tolik toužil se vrátit.
→oder es wäre schließlich Ihre Pflicht gewesen, mich in Ihrem Automobil, von dem plötzlich nicht mehr die Rede war, zu meinem Onkel zurückzubringen, da ich so danach verlangte, zurückzukehren.

Neříká dopis docela jasně, že půlnoc má pro mne být ještě poslední lhůtou?
→Besagt nicht die Überschrift ganz deutlich, daß die Mitternacht für mich noch der letzte Termin sein soll?

A vy, vy jste vinen, že jsem ji zameškal.“ Karel se ostře podíval na Greena a poznal, jak v Greenovi bojuje zahanbení, že byl takto odhalen, i radost, že se jeho záměr zdařil.
→ Und Sie sind es, der die Schuld trägt, daß ich ihn versäumt habe.« Karl sah Green mit scharfen Augen an und erkannte wohl, wie in Green die Beschämung über diese Entlarvung mit der Freude über das Gelingen seiner Absicht kämpfte.

Konečně se vzchopil a řekl tónem, jako by přímo vpadl Karlovi do řeči, ačkoli Karel přece už dlouho mlčel:
→ Endlich nahm er sich zusammen und sagte in einem Tone, als wäre er Karl, der doch schon lange schwieg, mitten in die Rede gefallen:

„Už ani slovo!“ A vystrčil Karla, který opět uchopil kufr a deštník, ze dvířek, jež před ním prudce otevřel.
→»Kein Wort weiter!« und schob ihn, der Koffer und Schirm wieder aufgenommen hatte, durch eine kleine Tür, die er vor ihm aufstieß, hinaus.

Karel stál užasle venku. Schody bez zábradlí, přistavěné k domu, vedly před ním dolů.
→ Karl stand erstaunt im Freien. Eine an das Haus angebaute Treppe ohne Geländer führte vor ihm hinab.

Potřeboval jen sejít a potom zahnout trochu doprava k aleji vedoucí na silnici. V jasném měsíčním světle nemohl ani zabloudit.
→Er mußte nur hinuntergehen und dann sich ein wenig rechts zur Allee wenden, die auf die Landstraße führte. In dem hellen Mondschein konnte man sich gar nicht verirren.

Slyšel, jak dole na zahradě štěkají psi, kteří byli puštěni a pobíhali sem a tam v temném stínu stromů.
→Unten im Garten hörte er das vielfache Bellen von Hunden, die losgelassen, ringsherum im Dunkel der Bäume liefen.

V jinak nerušeném tichu bylo docela zřetelně slyšet, jak psi dlouhými skoky dopadají do trávy.
→Man hörte in der sonstigen Stille ganz genau, wie sie nach ihren großen Sprüngen ins Gras schlugen.

Karel se dostal štastně ze zahrady, aniž ho psi obtěžovali. Nemohl bezpečně určit, kterým směrem leží New York.
→Ohne von diesen Hunden belästigt zu werden, kam Karl glücklich aus dem Garten. Er konnte nicht mit Bestimmtheit feststellen, in welcher Richtung New York lag.

Cestou do vily si příliš málo všímal jednotlivostí, které by mu teď mohly pomoci.
→Er hatte bei der Herfahrt zu wenig auf die Einzelheiten geachtet, die ihm jetzt hätten nützlich sein können.

Konečně si řekl, že přece není nutné, aby šel do New Yorku, kde ho nikdo neočekává a jeden člověk docela určitě nečeká.
→Schließlich sagte er sich, daß er ja nicht unbedingt nach New York müsse, wo ihn niemand erwarte und einer sogar mit Bestimmtheit nicht erwarte.

Vykročil tedy nazdařbůh a vydal se na cestu.
→Er wählte also eine beliebige Richtung und machte sich auf den Weg.

CESTA DO RAMSU
→Weg nach Ramses

Po krátkém pochodu dorazil Karel do malého hostince, který byl vlastně jen jakousi malou poslední stanicí newyorského dopravního ruchu, a proto ho málokdy používali nocležníci k přenocování,
→In dem kleinen Wirtshaus, in das Karl nach kurzem Marsch kam, und das eigentlich nur eine kleine letzte Station des New Yorker Fuhrwerkverkehrs bildete und deshalb kaum für Nachtlager benützt zu werden pflegte,

a žádal nejlacinější lůžko, jaké mají, neboť byl přesvědčen, že musí hned od začátku šetřit.
→verlangte Karl die billigste Bettstelle, die zu haben war, denn er glaubte, mit dem Sparen sofort anfangen zu müssen.

Hostinský s ním také podle toho jednal a pokynem, jako by byl Karel jeho podřízený, ho vyzval, aby šel po schodech nahoru.
→Er wurde, seiner Forderung entsprechend, vom Wirt mit einem Wink, als sei er ein Angestellter, die Treppe hinaufgewiesen,

Tam se Karla ujala rozcuchaná stará ženská, rozmrzelá, že ji vyrušil ze spaní, téměř ho ani nevyslechla a jen ho neustále napomínala, aby šel potichu, a tak ho dovedla do pokoje, vydechla ještě jednou „Pst!“ a zavřela za ním dveře.
→ wo ihn ein zerrauftes, altes Frauenzimmer, ärgerlich über den gestörten Schlaf, empfing und, fast ohne ihn anzuhören, mit ununterbrochenen Ermahnungen, leise aufzutreten, in ein Zimmer führte, dessen Tür sie, nicht ohne ihn vorher mit einem Pst! angehaucht zu haben, schloß.

Byla tu taková tma, že Karel zprvu nerozpoznal, zda jsou jen spuštěny záclony či zda snad pokoj vůbec nemá oken;
→Karl wußte zuerst nicht recht, ob die Fenstervorhänge bloß herabgelassen waren oder ob vielleicht das Zimmer überhaupt keine Fenster habe, so finster war es;

konečně si povšiml malého zastřeného okénka a odhrnul z něho záclonku, takže dovnitř vniklo trochu světla.
→schließlich bemerkte er eine kleine, verhängte Luke, deren Tuch er wegzog, wodurch einiges Licht hereinkam.

V pokoji byly dvě postele, obě však už byly obsazeny.
→ Das Zimmer hatte zwei Betten, die aber beide schon besetzt waren.

Karel viděl dva mladé muže, kteří tvrdě spali a vypadali málo důvěryhodně především proto, že spali v šatech, ačkoli nechápal proč; jeden měl na sobě dokonce boty.
→Karl sah dort zwei junge Leute, die in schwerem Schlafe lagen und vor allem deshalb wenig vertrauenswürdig erschienen, weil sie, ohne verständlichen Grund, angezogen schliefen; der eine hatte sogar seine Stiefel an.

Ve chvíli, kdy Karel odkryl okénko, pozvedl jeden ze spáčů ruce a nohy do výše, a byla to taková podívaná, že se Karel přes své starosti v duchu zasmál.
→ In dem Augenblick, als Karl die Luke freigelegt hatte, hob einer der Schläfer die Arme und Beine ein wenig in die Höhe, was einen derartigen Anblick bot, daß Karl trotz seinen Sorgen in sich hineinlachte.

Brzy si uvědomil, že se ke spaní nedostane, poněvadž nesmí nechat na pospas kufr, který právě získal zpět, a peníze, které má u sebe, nemluvě již o tom, že by ani neměl kde spát, když tu není pohovka ani divan.
→Er sah bald ein, daß er, abgesehen davon, daß auch keine andere Schlafgelegenheit, weder Kanapee noch Sofa, vorhanden war, zu keinem Schlafe werde kommen können, denn er durfte seinen erst wiedergewonnenen Koffer und das Geld, das er bei sich trug, keiner Gefahr aussetzen.

Odejít však rovněž nechtěl, neboť se neodvažoval projít kolem pokojské a hostinského, kdyby hned zas opouštěl dům.
→Weggehen aber wollte er auch nicht, denn er getraute sich nicht, an der Zimmerfrau und dem Wirt vorüber das Haus gleich wieder zu verlassen.

Konec konců mu tu snad nehrozí větší nebezpečí než na silnici.
→Schließlich war es ja hier doch vielleicht nicht unsicherer als auf der Landstraße.

Bylo ovšem nápadné, že v celém pokoji neobjevil ani jediné zavazadlo, pokud se to dalo v šeru zjistit.
→Auffallend war freilich, daß im ganzen Zimmer, soweit sich das bei dem halben Licht feststellen ließ, kein einziges Gepäckstück zu entdecken war.

Ale s největší pravděpodobností jsou ti dva mladíci snad podomkové, kteří musí kvůli hostům brzo vstávat, a proto spí v šatech.
→Aber vielleicht und höchstwahrscheinlich waren die zwei jungen Leute die Hausdiener, die der Gäste wegen bald aufstehen mußten und deshalb angezogen schliefen.

Pak to ovšem není žádná zvláštní čest s nimi spát, ale tím spíš to není nebezpečné. Jenom si rozhodně nesmí lehnout dřív, dokud to nebude zcela nepochybné.
→Dann war es allerdings nicht besonders ehrenvoll, mit ihnen zu schlafen, aber desto ungefährlicher. Nur durfte er sich aber, solange das nicht außer jedem Zweifel stand, auf keinen Fall zum Schlafe niederlegen.

Pod postelí ležela svíčka a zápalky. Karel se pro ně doplížil.
→ Unter dem Bett stand eine Kerze mit Zündhölzchen, die sich Karl mit schleichenden Schritten holte.

Er hatte kein Bedenken, Licht zu machen, denn das Zimmer gehörte nach Auftrag des Wirtes ihm ebensogut wie den beiden anderen, die überdies den Schlaf der halben Nacht schon genossen hatten und durch den Besitz der Betten ihm gegenüber in unvergleichlichem Vorteil waren.
→Nerozpakoval se a rozsvítil, vždyť mu pokoj podle příkazu hostinského patří právě tak jako těm dvěma, kteří mimo to už prospali polovinu noci a mají před ním nesrovnatelnou výhodu v tom, že si obsadili postele.

Jinak ovšem dbal, aby je nevzbudil, a proto přecházel po místnosti a počínal si při všem velmi opatrně.
→Im übrigen gab er sich natürlich durch Vorsicht beim Herumgehen und Hantieren alle Mühe, sie nicht zu wecken.

Nejdřív chtěl prohlédnout kufr a zjistit, jak je na tom se svými věcmi, protože se na ně pamatoval už jen neurčitě a domníval se, že se nejcennější z nich už jistě ztratily.
→Zunächst wollte er seinen Koffer untersuchen, um einmal einen Überblick über seine Sachen zu bekommen, an die er sich schon nur undeutlich erinnerte und von denen sicher das Wertvollste schon verlorengegangen sein dürfte.

Neboť sáhne-li na něco Šubal, pak je malá naděje, že to člověk dostane zpátky beze škody.
→Denn wenn der Schubal seine Hand auf etwas legt, dann ist wenig Hoffnung, daß man es unbeschädigt zurückbekommt.

Jistě očekával, že dostane od strýce velké spropitné, a kdyby některé věci scházely, mohl se zase vymlouvat na pana Butterbauma, který vlastně kufr hlídal.
→Allerdings hatte er vom Onkel ein großes Trinkgeld erwarten können, während er aber andererseits wieder beim Fehlen einzelner Objekte auf den eigentlichen Kofferwächter, den Herrn Butterbaum, sich hatte ausreden können.

Již první pohled do otevřeného kufru Karla přivedl z míry.
→Über den ersten Anblick beim Öffnen des Koffers war Karl entsetzt.

Kolik hodin plavby strávil tím, že kufr rovnal a přerovnával, a teď je tam všechno nacpáno páté přes deváté, až víko samo vyskočilo, když otevřel zámek.
→Wie viele Stunden hatte er während der Überfahrt darauf verwendet, den Koffer zu ordnen und wieder neu zu ordnen, und jetzt war alles so wild durcheinander hineingestopft, daß der Deckel beim Öffnen des Schlosses von selbst in die Höhe sprang.

Brzo však Karel s radostí poznal, co bylo příčinou toho nepořádku.
→Bald aber erkannte Karl zu seiner Freude, daß die Unordnung nur darin ihren Grund hatte,

Kdosi mu totiž dodatečně přibalil do kufru oblek, který Karel nosil na lodi a pro který v kufru už ovšem nebylo místo.
→ daß man seinen Anzug, den er während der Fahrt getragen hatte und für den der Koffer natürlich nicht mehr berechnet gewesen war, nachträglich mit eingepackt hatte.

Nic nescházelo. V tajné kapse kabátu byl nejen pas, ale i peníze, které si vzal s sebou z domova, takže na nějakou chvíli bohatě vystačí, přidá-li k nim obnos, který má u sebe.
→Nicht das geringste fehlte. In der Geheimtasche des Rockes befand sich nicht nur der Paß, sondern auch das von zu Hause mitgenommene Geld, so daß Karl, wenn er jenes, das er bei sich hatte, dazu legte, mit Geld für den Augenblick reichlich versehen war.

Našel také, čistě vyprané a vyžehlené, prádlo, které měl na sobě, když přijel.
→Auch die Wäsche, die er bei seiner Ankunft auf dem Leib getragen hatte, fand sich vor, rein gewaschen und gebügelt.

Ihned si dal hodinky a peníze do osvědčené tajné kapsy.
→Er legte auch sofort Uhr und Geld in die bewährte Geheimtasche.

Litoval jen, že všechny věci načichly veronským salámem; ani ten nescházel.
→ Das einzig Bedauerliche war, daß die Veroneser Salami, die auch nicht fehlte, allen Sachen ihren Geruch mitgeteilt hatte.

Nepůjde-li to nějak odstranit, může Karel čekat, že bude celé měsíce chodit nasáklý tímto pachem.
→Wenn sich das nicht durch irgendein Mittel beseitigen ließ, hatte Karl die Aussicht, monatelang in diesen Geruch eingehüllt herumzugehen.

Když hledal předměty, jež ležely docela vespod - kapesní bibli, dopisní papír a fotografii rodičů -, spadla mu čepice z hlavy přímo do kufru.
→Beim Hervorsuchen einiger Gegenstände, die zuunterst lagen - es waren dies eine Taschenbibel, Briefpapier und die Photographien der Eltern -, fiel ihm die Mütze vom Kopf und in den Koffer.

Mezi svými věcmi ji hned poznal, byla to jeho čepice, čepice, kterou mu dala matka na cestu.
→In ihrer alten Umgebung erkannte er sie sofort, es war seine Mütze, die Mütze, die ihm die Mutter als Reisemütze mitgegeben hatte.

Na lodi ji z opatrnosti nenosil, věděl totiž, že se v Americe většinou nosí čepice místo klobouků, a nechtěl si tu svou obnosit už před příjezdem.
→Er hatte jedoch aus Vorsicht diese Mütze auf dem Schiff nicht getragen, da er wußte, daß man in Amerika allgemein Mützen statt Hüte trägt, weshalb er die seine nicht schon vor der Ankunft hatte abnützen wollen.

Pan Green jí ovšem použil k tomu, aby se pobavil na Karlův účet.
→Nun hatte sie allerdings Herr Green dazu benützt, um sich auf Karls Kosten zu belustigen.

Že by i tohle bylo ze strýcova příkazu? A bezděčným vzteklým pohybem popadl víko kufru a ono hlasitě zaklaplo.
→Ob ihm vielleicht auch dazu der Onkel den Auftrag gegeben hatte? Und in einer unabsichtlichen, wütenden Bewegung faßte er den Kofferdeckel, der laut zuklappte.

Teď už se nedalo nic dělat, oba spáči se probudili.
→ Nun war keine Hilfe mehr, die beiden Schläfer waren geweckt.

Nejdřív se protáhl a zívl jeden, hned po něm druhý.
→Zuerst streckte sich und gähnte der eine, ihm folgte gleich der andere.

A na stole byl vysypán skoro celý obsah kufru; jsou-li to zloději, stačí, aby jen přistoupili a vzali si, co chtějí.
→Dabei war fast der ganze Kofferinhalt auf dem Tisch ausgeschüttet; wenn es Diebe waren, brauchten sie nur heranzutreten und auszuwählen.

Aby tomu předem zabránil a také aby i jinak vyjasnil situaci, šel Karel se svíčkou v ruce k postelím a vysvětloval mládencům, že má právo tu být.
→Nicht nur um dieser Möglichkeit vorzukommen, sondern um auch sonst gleich Klarheit zu schaffen, ging Karl mit der Kerze in der Hand zu den Betten und erklärte, mit welchem Rechte er hier sei.

Zdálo se mu, že takové vysvětlení ani nečekali, neboť se na něho jenom dívali beze stopy údivu, ještě tak rozespalí, že ani nemohli promluvit.
→Sie schienen diese Erklärung gar nicht erwartet zu haben, denn noch viel zu verschlafen, um reden zu können, sahen sie ihn bloß ohne jedes Erstaunen an.

Oba byli velmi mladí, ale těžká práce nebo bída způsobily, že jim v obličeji předčasně vystouply kosti, vousy jim visely nepořádně na bradě,
→Sie waren beide sehr junge Leute, aber schwere Arbeit oder Not hatten ihnen vorzeitig die Knochen aus den Gesichtern vorgetrieben, unordentliche Bärte hingen ihnen ums Kinn,

dlouho nestříhané vlasy měli rozcuchané a teď si ještě v rozespalosti mnuli a tiskli klouby prstů zapadlé oči.
→ihr schon lange nicht geschnittenes Haar lag ihnen zerfahren auf dem Kopf, und ihre tiefliegenden Augen rieben und drückten sie nun noch vor Verschlafenheit mit den Fingerknöcheln.

Karel chtěl využít jejich chvilkové slabosti, a proto řekl: „Jmenuji se Karel Rossmann a jsem Němec.
→ Karl wollte ihren augenblicklichen Schwächezustand ausnützen und sagte deshalb: »Ich heiße Karl Roßmann und bin ein Deutscher.

Povězte mi prosím také, jak se jmenujete a jaké jste národnosti, když už máme společný pokoj.
→Bitte, sagen Sie mir, da wir doch ein gemeinsames Zimmer haben, auch Ihren Namen und Ihre Nationalität.

Jenom ještě hned prohlašuji, že si nedělám nárok na postel, poněvadž jsem přišel tak pozdě a pak vůbec nemám v úmyslu spát.
→ Ich erkläre nur noch gleich, daß ich keinen Anspruch auf ein Bett habe, da ich so spät gekommen bin und überhaupt nicht die Absicht habe, zu schlafen.

Kromě toho není třeba, aby vás zaráželo, že jsem tak pěkně oblečen, jsem zcela chudý a bez vyhlídek.“
→Außerdem müssen Sie sich nicht an meinem schönen Kleid stoßen, ich bin völlig arm und ohne Aussichten.«

Menší z těch dvou - byl to ten, který spal v botách - naznačoval rukama, nohama i tváří, že ho to všechno nezajímá ani za mák a že teď vůbec není kdy na takové řeči, lehl si a hned usnul;
→Der Kleinere von beiden - es war jener, der die Stiefel anhatte - deutete mit Armen, Beinen und Mienen an, daß ihn das alles gar nicht interessiere und daß jetzt überhaupt keine Zeit für derartige Redensarten sei, legte sich nieder und schlief sofort;

druhý, muž se snědou pletí, také hned ulehl, ale ještě než usnul, natáhl nedbale ruku a řekl:
→der andere, ein dunkelhäutiger Mann, legte sich auch wieder nieder, sagte aber noch vor dem Einschlafen mit lässig ausgestreckter Hand:

„Tamhleten se jmenuje Robinson a je Ir, já se jmenuju Delamarche, jsem Francouz a prosím teď o klid.“
→ »Der da heißt Robinson und ist Irländer, ich heiße Delamarche, bin Franzose und bitte jetzt um Ruhe.«

Jen to dopověděl, nabral mocně dech, sfoukl Karlovu svíčku a zvrátil se do polštářů.
→ Kaum hatte er das gesagt, blies er mit großem Atemaufwand Karls Kerze aus und fiel auf das Kissen zurück.

„Tohle nebezpečí je tedy zatím zažehnáno,“ řekl si Karel a vrátil se ke stolu.
→ >Diese Gefahr ist also vorläufig abgewehrt<, sagte sich Karl und kehrte zum Tisch zurück.

Není-li jejich ospalost pouze přetvářka, pak je všechno v pořádku.
→Wenn ihre Schläfrigkeit nicht Vorwand war, war ja alles gut.

Je jenom nepříjemné, že jeden je Ir.
→ Unangenehm war bloß, daß der eine Irländer war.

Karel už přesně nevěděl, ve které knize kdysi doma četl, že se člověk má mít v Americe před Iry na pozoru.
→Karl wußte nicht mehr genau, in welchem Buch er einmal zu Hause gelesen hatte, daß man sich in Amerika vor den Irländern hüten solle.

Dokud bydlel u strýce, měl ovšem nejlepší příležitost vypátrat, proč jsou Irové nebezpeční, ale docela tuto možnost zanedbal, protože si myslil, že má navždy vystaráno.
→Während seines Aufenthaltes beim Onkel hätte er freilich die beste Gelegenheit gehabt, die Frage nach der Gefährlichkeit der Irländer auf den Grund zu gehen, hatte dies aber, weil er sich für immer gut aufgehoben geglaubt hatte, völlig versäumt.

Chtěl si tedy aspoň toho Ira lépe prohlédnout při svíčce, kterou znova zapálil, a přitom shledal, že právě on vypadá snesitelněji než Francouz.
→Nun wollte er wenigstens mit der Kerze, die er wieder angezündet hatte, diesen Irländer genauer ansehen, wobei er fand, daß gerade dieser erträglicher aussah als der Franzose.

Měl dokonce ještě trochu zaoblené tváře a usmíval se ve spánku docela přívětivě, pokud to mohl Karel zpovzdáli zjistit, když si stoupl na špičky.
→Er hatte sogar noch eine Spur von runden Wangen und lächelte im Schlafe ganz freundlich, soweit das Karl aus einiger Entfernung, auf den Fußspitzen stehend, feststellen konnte.

Přesto byl Karel pevně rozhodnut, že nebude spát, a usedl na jedinou židli v pokoji, odložil zatím skládání věcí do kufru, protože na to přece má ještě celou noc, a listoval trochu v bibli, aniž co četl.
→ Trotz allem fest entschlossen, nicht zu schlafen, setzte sich Karl auf den einzigen Stuhl des Zimmers, verschob vorläufig das Packen des Koffers, da er ja dafür die ganze Nacht noch verwenden konnte, und blätterte ein wenig in der Bibel, ohne etwas zu lesen.

Potom vzal do ruky fotografii rodičů, na které nevelký otec stál vzpřímen, kdežto matka seděla před ním, poněkud zapadlá v křesle.
→Dann nahm er die Photographie der Eltern zur Hand, auf welcher der kleine Vater hoch aufgerichtet stand, während die Mutter in dem Fauteuil vor ihm, ein wenig eingesunken, dasaß.

Otec měl jednu ruku na zadním opěradle křesla, druhou ruku, zaťatou v pěst, na ilustrované knize, jež ležela otevřena vedle něho na křehkém ozdobném stolku.
→Die eine Hand hielt der Vater auf der Rückenlehne des Fauteuils, die andere, zur Faust geballt, auf einem illustrierten Buch, das aufgeschlagen auf einem schwachen Schmucktischchen ihm zur Seite lag.

Měli ještě jinou fotografii, na ní je Karel se svými rodiči.
→ Es gab auch eine andere Photographie, auf welcher Karl mit seinen Eltern abgebildet war.

Otec a matka tu na něho upřeně hledí, kdežto on se musil dívat přímo do přístroje, jak mu to fotograf nařídil.
→Vater und Mutter sahen ihn dort scharf an, während er nach dem Auftrag des Photographen den Apparat hatte anschauen müssen.

Tuto fotografii však s sebou na cestu nedostal. Tím důkladněji si prohlížel fotografii, kterou měl před sebou, a pokoušel se z různých stran zachytit otcův pohled.
→Diese Photographie hatte er aber auf die Reise nicht mitgenommen. Desto genauer sah er die vor ihm liegende an und suchte von verschiedenen Seiten den Blick des Vaters aufzufangen.

Ale i když měnil otcův výraz tím, jak fotografii svíčkou rozmanitě osvětloval, otec ne a ne oživnout, jeho vodorovné, mohutné kníry nevypadaly ani trochu jako ve skutečnosti, nebyl to dobrý snímek.
→Aber der Vater wollte, wie er auch den Anblick durch verschiedene Kerzenstellungen änderte, nicht lebendig werden, sein waagerechter, starker Schnurrbart sah der Wirklichkeit auch gar nicht ähnlich, es war keine gute Aufnahme.

Matka byla lépe zachycena, ústa měla stažena, jako by jí někdo ublížil a ona se nutila do úsměvu.
→Die Mutter dagegen war schon besser abgebildet, ihr Mund war so verzogen, als sei ihr ein Leid angetan worden und als zwinge sie sich zu lächeln.

Karlovi připadalo, že každému, kdo se na obrázek podívá, musí to být tak nápadné, že se mu v příštím okamžiku zase zdálo, jako by ten dojem byl příliš silný a téměř protismyslný.
→Karl schien es, als müsse dies jedem, der das Bild ansah, so sehr auffallen, daß es ihm im nächsten Augenblick wieder schien, die Deutlichkeit dieses Eindrucks sei zu stark und fast widersinnig.