E-BOOKS

Amerika

 E-Books : 

E-List@post.cz
                                      

Franz Kafka - AMERIKA
→  Franz Kafka AMERIKA

Karlovým hlavním a nejdůležitějším ůkolem ovšem bylo, aby se učil anglicky.
→ Natürlich war das Lernen des Englischen Karls erste und wichtigste Aufgabe.

Mladý profesor vysoké školy obchodní objevil se vždy v sedm hodin ráno v Karlově pokoji a zastihl ho, jak už sedí nad sešity u psacího stolu nebo jak přechází po pokoji a opakuje si zpaměti.
→Ein junger Professor einer Handelshochschule erschien morgens um sieben Uhr in Karls Zimmer und fand ihn schon an seinem Schreibtisch und bei den Heften sitzen oder memorierend im Zimmer auf und ab gehen.

Karel ovšem uznával, že si nemůže ani dost brzy osvojit angličtinu a že zde mimo to má nejlepší příležitost, aby strýce zvláště potěšil rychlými pokroky.
→Karl sah wohl ein, daß zur Aneignung des Englischen keine Eile groß genug sei und daß er hier außerdem die beste Gelegenheit habe, seinem Onkel eine außerordentliche Freude durch rasche Fortschritte zu machen.

A kdežto se angličtina v rozhovorech se strýcem zpočátku omezovala na pozdrav a na slova na rozloučenou, podařilo se mu skutečně brzo, že obratně převáděl do angličtiny stále větší části rozhovorů, a tím se zároveň i dostával k důvěrnějším námětům.
→Und tatsächlich gelang es bald, während zuerst das Englische in den Gesprächen mit dem Onkel sich auf Gruß und Abschiedsworte beschränkt hatte, immer größere Teile der Gespräche ins Englische hinüberzuspielen, wodurch gleichzeitig vertraulichere Themen sich einzustellen begannen.

Když Karel mohl jednoho večera strýci recitovat první americkou báseň, líčení jakéhosi požáru, byl strýc do hloubi duše spokojen.
→Das erste amerikanische Gedicht, die Darstellung einer Feuersbrunst, das Karl seinem Onkel an einem Abend rezitieren konnte, machte diesen tiefernst vor Zufriedenheit.

Stáli tehdy oba u okna v Karlově pokoji, strýc se díval na oblohu, jejíž jas už úplně pohasl, zvolna tleskal do taktu, unesen verši, zatím co Karel stál vedle něho vzpřímen a se strnulýma očima ze sebe namáhavě vybavoval obtížnou báseň.
→Sie standen damals beide an einem Fenster in Karls Zimmer, der Onkel sah hinaus, wo alle Helligkeit des Himmels schon vergangen war, und schlug im Mitgefühl der Verse langsam und gleichmäßig in die Hände, während Karl aufrecht neben ihm stand und mit starren Augen das schwierige Gedicht sich entrang.

Čím lepší byla Karlova angličtina, tím větší snahu strýc projevoval, aby se Karel setkal s jeho známými, a jen pro jistotu nařídil, že při takových setkáních má být Karlovi prozatím vždy nablízku profesor angličtiny.
→ Je besser Karls Englisch wurde, desto größere Lust zeigte der Onkel, ihn mit seinen Bekannten zusammenzuführen, und ordnete nur für jeden Fall an, daß bei solchen Zusammenkünften vorläufig der Englischprofessor sich immer in Karls Nähe zu halten habe.

První známý vůbec, jemuž byl Karel jednou dopoledne představen, byl štíhlý, mladý, neuvěřitelně pružný člověk, kterého strýc uvedl do Karlova pokoje se zvláštní zdvořilostí.
→Der allererste Bekannte, dem Karl eines Vormittags vorgestellt wurde, war ein schlanker, junger, unglaublich biegsamer Mensch, den der Onkel mit besonderen Komplimenten in Karls Zimmer führte.

Byl to zřejmě jeden z četných milionářských synků, z hlediska rodičů nevydařených, který vedl takový život, že obyčejný člověk nemohl bez bolesti sledovat ani jediný libovolný den v životě tohoto mladého muže.
→Er war offenbar einer jener vielen, vom Standpunkt der Eltern aus gesehen, mißratenen Millionärssöhne, dessen Leben so verlief, daß ein gewöhnlicher Mensch auch nur einen beliebigen Tag im Leben dieses jungen Mannes nicht ohne Schmerz verfolgen konnte.

A jako by to věděl nebo tušil a jako by to chtěl vyrovnat, pokud to bylo v jeho moci, měl trvale na rtech a v očích šťastný úsměv, kterým se, jak se zdálo, usmíval na sebe, na svůj protějšek a na celý svět.
→Und als wisse oder ahne er dies und als begegne er dem, soweit es in seiner Macht stand, war um seine Lippen und Augen ein unaufhörliches Lächeln des Glückes, das ihm selbst, seinem Gegenüber und der ganzen Welt zu gelten schien.

S tímto mladým mužem, jistým panem Mackem, se Karel s naprostým strýcovým souhlasem domluvil, že budou spolu jezdit na koni o půl šesté ráno buď v jízdárně, anebo venku v přírodě.
→Mit diesem jungen Manne, einem Herrn Mack, wurde, unter unbedingter Zustimmung des Onkels, besprochen, gemeinsam um halb sechs Uhr früh, sei es in der Reitschule, sei es ins Freie, zu reiten.

Karel sice zprvu váhal, než přislíbil, protože ještě nikdy neseděl na koni a chtěl se napřed trochu naučit jezdit, ale nakonec souhlasil, když mu strýc a Mack tolik domlouvali a když mu říkali, že jízda na koni je pouhá zábava a zdravé cvičení, ale vůbec žádné umění.
→Karl zögerte zuerst, seine Zusage zu geben, da er doch noch niemals auf einem Pferd gesessen war und das Reiten zuerst ein wenig lernen wolle, aber da ihm der Onkel und Mack so sehr zuredeten und das Reiten als bloßes Vergnügen und als gesunde Übung, aber gar nicht als Kunst darstellten, sagte er schließlich zu.

Musil teď sice vstávat už o půl páté a to mu bylo často velmi líto, protože zde přímo trpěl touhou po spánku, asi proto, že po celý den musil neustále napínat pozornost, ale v koupelně ho lítost brzo přešla.
→Nun mußte er allerdings schon um halb fünf Uhr aus dem Bett, und das tat ihm oft sehr leid, denn er litt hier, wohl infolge der steten Aufmerksamkeit, die er während des Tages aufwenden mußte, geradezu an Schlafsucht, aber in seinem Badezimmer verlor sich das Bedauern bald.

Po celé délce i šířce vany byl vějíř sprch - který spolužák doma, i sebebohatší, měl něco takového, a dokonce ještě sám pro sebe
→Über die ganze Wanne der Länge und Breite nach spannte sich das Sieb der Dusche welcher Mitschüler zu Hause, und war er noch so reich, besaß etwas Derartiges und gar noch allein für sich -,

a teď tu Karel ležel natažen, v této vaně mohl rozpažit ruce, a pouštěl na sebe proudy vlažné, horké, opět vlažné a nakonec ledové vody, jak se mu zachtělo, na celé tělo, nebo na jeho části.
→und da lag nun Karl ausgestreckt, in dieser Wanne konnte er die Arme ausbreiten, und ließ die Ströme des lauen, heißen, wieder lauen und endlich eisigen Wassers nach Belieben teilweise oder über die ganze Fläche hin auf sich herab.

Ležel tu, jako by ještě o něco déle vychutnával spánek, a zvláště rád schytával na zavřená víčka poslední, jednotlivě padající kapky, které se pak rozprskly a stékaly mu po tváři.
→Wie in dem noch ein wenig fortlaufenden Genusse des Schlafes lag er da und fing besonders gern mit den geschlossenen Augenlidern die letzten, einzeln fallenden Tropfen auf, die sich dann öffneten und über das Gesicht hinflossen.

U jízdárny, kde vystoupil ze strýcova vysokého auta, očekával ho už profesor angličtiny, Mack přicházel po každé až později.
→In der Reitschule, wo ihn das hoch sich aufbauende Automobil des Onkels absetzte, erwartete ihn bereits der Englischprofessor, während Mack ausnahmslos erst später kam.

Ale Mack také mohl klidně přijít až později, neboť skutečná, živá jízda začala, teprve když tu byl on.
→Er konnte aber auch unbesorgt erst später kommen, denn das eigentliche, lebendige Reiten fing erst an, wenn er da war.

Což se nezdálo, že se teprve po jeho příchodu vzpínají koně, kteří dosud podřimovali, že se v místnosti hlasitěji ozývá práskání bičem, že se nahoře na galerii kolem jízdárny najednou objevují postavy, diváci, podkoní, žáci jezdecké školy čí kdoví, kdo to byli?
→Bäumten sich nicht die Pferde aus ihrem bisherigen Halbschlaf auf, wenn er eintrat, knallte die Peitsche nicht lauter durch den Raum, erschienen nicht plötzlich auf der umlaufenden Galerie einzelne Personen, Zuschauer, Pferdewärter, Reitschüler oder was sie sonst sein mochten?

Karel však využíval času před Mackovým příchodem k tomu, aby se přece jen trochu pocvičil v jízdě, i když to byla jen předběžná nejzákladnější cvičení.
→Karl aber nützte die Zeit vor der Ankunft Macks dazu aus, um doch ein wenig, wenn auch nur die primitivsten Vorübungen des Reitens zu betreiben.

Byl tu dlouhán, který dosáhl na hřbet nejvyššího koně rukou jen mírně vztaženou, a ten dával Karlovi tyto sotva čtvrthodinové lekce.
→Es war ein langer Mann da, der auf den höchsten Pferderücken mit kaum erhobenem Arm hinaufreichte und der Karl diesen immer kaum eine Viertelstunde dauernden Unterricht erteilte.

Karel neměl žádné zvláštní úspěchy a tak si mohl trvale osvojit mnohé žalostivé anglické výrazy, které při tomto učení bez dechu vykřikoval na svého učitele angličtiny, jenž stál vždy opřen o veřeje a většinou vypadal velmi rozespale.
→Die Erfolge, die Karl hierbei hatte, waren nicht übergroß, und er konnte sich viele englische Klagerufe dauernd aneignen, die er während dieses Lernens zu seinem Englischprofessor atemlos ausstieß, der immer am Türpfosten, meist schlafbedürftig, lehnte.

Nespokojenost, že neumí jezdit, přešla však Karla skoro úplně, když přišel Mack.
→Aber fast alle Unzufriedenheit mit dem Reiten hörte auf, wenn Mack kam.

Dlouhána poslali pryč a v dvoraně, kde bylo pořád ještě pološero, nebylo brzo slyšet nic než kopyta cválajících koní a sotva bylo vidět něco jiného než Mackovu vztyčenou paži, kterou dával Karlovi povel.
→Der lange Mann wurde weggeschickt, und bald hörte man in dem noch immer halbdunklen Saal nichts anderes als die Hufe der galoppierenden Pferde und man sah kaum etwas anderes als Macks erhobenen Arm, mit dem er Karl ein Kommando gab.

Po půl hodině takové zábavy, která uplynula jako ve snu, byl konec.
→Nach einer halben Stunde solchen wie Schlaf vergehenden Vergnügens wurde haltgemacht.

Mack měl velmi naspěch, rozloučil se s Karlem, poplácal ho někdy po tváři, když byl zvlášť spokojen s jeho jízdou, a zmizel tak rychle, že už pro samý spěch nevyšel ani společně s Karlem ze dveří.
→Mack war in großer Eile, verabschiedete sich von Karl, klopfte ihm manchmal auf die Wange, wenn er mit seinem Reiten besonders zufrieden gewesen war, und verschwand, ohne vor großer Eile mit Karl auch nur gemeinsam durch die Tür hinauszugehen.

Karel potom vzal učitele s sebou do auta a jeli na svou hodinu angličtiny většinou oklikami, protože by ztratili příliš mnoho času, kdyby jeli přeplněnou hlavní ulicí, která vedla vlastně rovnou od strýcova domu k jízdárně.
→Karl nahm dann den Professor mit ins Automobil, und sie fuhren zu ihrer Englischstunde meist auf Umwegen, denn bei der Fahrt durch das Gedränge der großen Straße, die eigentlich direkt von dem Hause des Onkels zur Reitschule führte, wäre zuviel Zeit verlorengegangen.



Učitel angličtiny ostatně brzo přestal Karla doprovázet, neboť Karel si vyčítal, že toho unaveného muže zbytečně obtěžuje do jízdárny, zvláště když se už s Mackem velmi snadno anglicky dorozuměl, a proto poprosil strýce, aby sprostil učitele této povinnosti.
→Im übrigen hörte wenigstens diese Begleitung des Englischprofessors bald auf, denn Karl, der sich Vorwürfe machte, den müden Mann nutzlos in die Reitschule zu bemühen, zumal die englische Verständigung mit Mack eine sehr einfache war, bat den Onkel, den Professor von dieser Pflicht zu entheben.

Strýc chvíli uvažoval a potom vyhověl i této prosbě. Trvalo poměrně dlouho, než se strýc rozhodl, že dá Karlovi aspoň trochu nahlédnout do svých obchodních záležitostí, ač ho Karel o to nejednou žádal.
→Nach einiger Überlegung gab der Onkel dieser Bitte auch nach. Verhältnismäßig lange dauerte es, ehe sich der Onkel entschloß, Karl auch nur einen kleinen Einblick in sein Geschäft zu erlauben, obwohl Karl öfters darum ersucht hatte.

Bylo to jakési komisionářství a zasílatelství, jaká snad v Evropě ani nejsou, pokud se Karel dovedl upamatovat.
→Es war eine Art Kommissions- und Speditionsgeschäftes, wie sie, soweit sich Karl erinnern konnte, in Europa vielleicht gar nicht zu finden war.

Podnik se totiž zabýval meziobchodem, který však nezáležel v dodávce zboží od výrobců spotřebitelům nebo snad obchodníkům, nýbrž měl na starosti zprostředkování nejrůznějšího zboží a surovin pro velké výrobní kartely i mezi nimi navzájem.
→Das Geschäft bestand nämlich in einem Zwischenhandel, der aber die Waren nicht etwa von den Produzenten zu den Konsumenten oder vielleicht zu den Händlern vermittelte, sondern welcher die Vermittlung aller Waren und Urprodukte für die großen Fabrikskartelle und zwischen ihnen besorgte.

Byl to tedy podnik, který zahrnoval koupě, skladování, transporty a prodeje obrovského rozsahu a který musil stále být ve zcela přesném, nepřetržitém telefonickém a telegrafním spojení se zákazníky.
→Es war daher ein Geschäft, welches in einem Käufe, Lagerungen, Transporte und Verkäufe riesenhaften Umfangs umfaßte und ganz genaue, unaufhörliche telephonische und telegraphische Verbindungen mit den Klienten unterhalten mußte.

Telegrafní sál nebyl o nic menší, byl naopak větší než telegrafní úřad Karlova rodného města, jímž Karel jednou prošel se spolužákem, kterého v úřadě znali.
→Der Saal der Telegraphen war nicht kleiner, sondern größer als das Telegraphenamt der Vaterstadt, durch das Karl einmal an der Hand eines dort bekannten Mitschülers gegangen war.

Kam se jen člověk v telefonním sále podíval, všude se otvíraly a zavíraly dveře telefonních kabin a zvonění přímo ohlušovalo.
→Im Saal der Telephone gingen, wohin man schaute, die Türen der Telephonzellen auf und zu, und das Läuten war sinnverwirrend.

Strýc otevřel nejbližší z těchto dveří a tam zahlédli v jiskřivém elektrickém světle zaměstnance, který si nevšímal šramotu dveří a měl kolem hlavy ocelovou pásku, jež mu přidržovala sluchátka na uších.
→Der Onkel öffnete die nächste dieser Türen, und man sah dort im sprühenden elektrischen Licht einen Angestellten, gleichgültig gegen jedes Geräusch der Türe, den Kopf eingespannt in ein Stahlband, das ihm die Hörmuscheln an die Ohren drückte.

Pravá paže ležela na stolku, jako by byla obzvlášť těžká, a jen prsty, které držely tužku, trhaly sebou nelidsky pravidelně a rychle.
→Der rechte Arm lag auf einem Tischchen, als wäre er besonders schwer, und nur die Finger, welche den Bleistift hielten, zuckten unmenschlich gleichmäßig und rasch.

Velmi šetřil slovy, jež pronášel do mluvítka, a často bylo i vidět, že snad chce něco namítnout hovořícímu, že se ho chce na něco podrobněji zeptat, ale jistá slova, která slyšel, ho nutila, aby sklopil oči a psal, dříve než mohl provést svůj úmysl.
→In den Worten, die er in den Sprechtrichter sagte, war er sehr sparsam, und oft sah man sogar, daß er vielleicht gegen den Sprecher etwas einzuwenden hatte, ihn etwas genauer fragen wollte, aber gewisse Worte, die er hörte, zwangen ihn, ehe er seine Absicht ausführen konnte, die Augen zu senken und zu schreiben.

Nebylo také třeba, aby mluvil, jak strýc Karlovi potichu vysvětlil, neboť táž hlášení, která přijímal tento muž, přijímali současně ještě dva jiní zaměstnanci a potom je porovnávali, aby omyly byly co možná vyloučeny.
→ Er mußte auch nicht reden, wie der Onkel Karl leise erklärte, denn die gleichen Meldungen, wie sie dieser Mann aufnahm, wurden noch von zwei anderen Angestellten gleichzeitig aufgenommen und dann verglichen, so daß Irrtümer möglichst ausgeschlossen waren.

V témž okamžiku, kdy strýc a Karel vyšli ze dveří, vklouzl jimi praktikant a vyšel s papírem, který byl mezitím popsán.
→In dem gleichen Augenblick, als der Onkel und Karl aus der Tür getreten waren, schlüpfte ein Praktikant hinein und kam mit dem inzwischen beschriebenen Papier heraus.

Ve středu sálu byl neustálý ruch, jak se lidé štvali sem a tam.
→Mitten durch den Saal war ein beständiger Verkehr von hin und her gejagten Leuten.

Nikdo nezdravil, zdravení odpadlo, každý šel těsně v patách tomu, kdo byl před ním, a díval se na zem, po níž se chtěl co nejrychleji dostat kupředu, nebo lovil očima jednotlivá slova nebo číslice z papírů, které držel v ruce a které poletovaly při rychlé chůzi.
→Keiner grüßte, das Grüßen war abgeschafft, jeder schloß sich den Schritten des ihm Vorhergehenden an und sah auf den Boden, auf dem er möglichst rasch vorwärtskommen wollte, oder fing mit den Blicken wohl nur einzelne Worte oder Zahlen von Papieren ab, die er in der Hand hielt und die bei seinem Laufschritt flatterten.

„Tys to opravdu přivedl daleko,“ řekl Karel jednou, když takto procházel podnikem, jehož prohlídka by vyžadovala mnoho dnů, i kdyby člověk chtěl každé oddělení jenom zhlédnout.
→»Du hast es wirklich weit gebracht«, sagte Karl einmal auf einem dieser Gänge durch den Betrieb, auf dessen Durchsicht man viele Tage verwenden mußte, selbst wenn man jede Abteilung gerade nur gesehen haben wollte.

„A všechno jsem si před třiceti lety zařídil sám, abys věděl.
→ »Und alles habe ich vor dreißig Jahren selbst eingerichtet, mußt du wissen.

Měl jsem tehdy v přístavní čtvrti malý obchod, a když tam za den složili pět beden, tak to bylo hodně, a já jsem šel pyšně domů.
→Ich hatte damals im Hafenviertel ein kleines Geschäft, und wenn dort im Tag fünf Kisten abgeladen waren, so war es viel und ich ging aufgeblasen nach Hause.

Dneska mám třetí největší skladiště v přístavu a ten krám je jídelna a sklad nářadí pětašedesáté skupiny mých nosičů.“
→ Heute habe ich die drittgrößten Lagerhäuser im Hafen, und jener Laden ist das Eßzimmer und die Gerätekammer der fünfundsechzigsten Gruppe meiner Packträger.«

„Ale to je přímo zázrak,“ řekl Karel. „Tady se všechno tak rychle rozvíjí,“ řekl strýc a ukončil tím rozhovor.
→»Das grenzt ja ans Wunderbare«, sagte Karl. »Alle Entwicklungen gehen hier so schnell vor sich«, sagte der Onkel, das Gespräch abbrechend.

Jednou přišel strýc těsně před jídlem, jež se Karel jako obvykle chystal pojíst sám, a vyzval ho, aby si hned vzal černý oblek a šel s ním k obědu, kterého se prý zúčastní dva jeho obchodní přátelé.
→Eines Tages kam der Onkel knapp vor der Zeit des Essens, das Karl wie gewöhnlich allein einzunehmen gedachte, und forderte ihn auf, sich gleichfalls schwarz anzuziehen und mit ihm zum Essen zu kommen, an welchem zwei Geschäftsfreunde teilnehmen würden.

Zatím co se Karel vedle v pokoji převlékal, sedl strýc k psacímu stolu a prohlížel anglický úkol, který Karel právě dopsal, udeřil rukou do stolu a hlasitě zvolal:
→Während Karl sich im Nebenzimmer umkleidete, setzte sich der Onkel zum Schreibtisch und sah die gerade beendete Englischaufgabe durch, schlug mit der Hand auf den Tisch und rief laut:

„Opravdu výtečné!“ Oblékání se Karlovi samozřejmě dařilo lépe, když slyšel tuto chválu, ale byl si opravdu už dost jist svou angličtinou.
→»Wirklich ausgezeichnet!« Zweifellos gelang das Anziehen besser, als Karl dieses Lob hörte, aber er war auch wirklich seines Englischen schon ziemlich sicher.

Ve strýcově jídelně, na kterou se ještě pamatoval od prvního večera po svém příjezdu, povstali dva velcí, tlustí páni a zdravili, jistý Green a jistý Pollunder, jak vyšlo najevo při hovoru u stolu.
→Im Speisezimmer des Onkels, das er vom ersten Abend seiner Ankunft noch in Erinnerung hatte, erhoben sich zwei große, dicke Herren zur Begrüßung, ein gewisser Green der eine, ein gewisser Pollunder der zweite, wie sich während des Tischgesprächs herausstellte.

Strýc se totiž zmiňoval o svých známých jen letmo a nechal vždy na Karlovi, aby sám vypozoroval, co bylo nutné či zajímavé.
→Der Onkel pflegte nämlich kaum ein flüchtiges Wort über irgendwelche Bekannten auszusprechen und überließ es immer Karl, durch eigene Beobachtung das Notwendige oder Interessante herauszufinden.

Páni hovořili při jídle vlastně jen o důvěrných obchodních záležitostech, a tu se mohl Karel dobře poučit o obchodních výrazech, nechali ho, aby se mohl tiše obírat jídlem jako děcko,
→Nachdem während des eigentlichen Essens nur intime geschäftliche Angelegenheiten besprochen worden waren, was für Karl eine gute Lektion hinsichtlich kaufmännischer Ausdrücke bedeutete, und man Karl still mit seinem Essen sich hatte beschäftigen lassen, als sei er ein Kind,

které se musí především dosyta najíst, ale po jídle se pan Green naklonil ke Karlovi a ptal se ho povšechně na jeho první dojmy z Ameriky, přičemž se zřejmě snažil mluvit s výslovností co nejzřetelnější.
→das sich vor allem ordentlich sattessen müsse, beugte sich Herr Green zu Karl hin und fragte in dem unverkennbaren Bestreben, ein möglichst deutliches Englisch zu sprechen, im allgemeinen nach Karls ersten amerikanischen Eindrücken.

Karel odpovídal za hrobového ticha dosti obšírně, pohlédl přitom několikrát stranou na strýce a snažil se z vděčnosti zalíbit tím, že svou řeč zabarvil trochu po newyorksku.
→Karl antwortete unter einer Sterbensstille ringsherum mit einigen Seitenblicken auf den Onkel ziemlich ausführlich und suchte sich zum Dank durch eine etwas New Yorkisch gefärbte Redeweise angenehm zu machen.

Při jednom výrazu se všichni tři pánové dokonce rozesmáli a Karel se už bál, že udělal hrubou chybu; ale neudělal, řekl něco dokonce velmi povedeného, jak prohlásil pan Pollunder.
→Bei einem Ausdruck lachten sogar alle drei Herren durcheinander, und Karl fürchtete schon, einen groben Fehler gemacht zu haben; jedoch nein, er hatte, wie Herr Pollunder erklärte, sogar etwas sehr Gelungenes gesagt.

Vůbec se zdálo, že tento pan Pollunder našel v Karlovi zvláštní zalíbení, a když strýc a pan Green začali zase hovořit o obchodních záležitostech, řekl pan Pollunder Karlovi, aby si k němu přitáhl židli, vyptával se ho napřed,
→ Dieser Herr Pollunder schien überhaupt an Karl ein besonderes Gefallen zu finden, und während der Onkel und Herr Green wieder zu den geschäftlichen Besprechungen zurückkehrten, ließ Herr Pollunder Karl seinen Sessel nahe zu sich hinschieben, fragte ihn zuerst vielerlei über

jak se jmenuje, odkud pochází a jakou měl plavbu, a potom zase mluvil sám, aby si Karel mohl odpočinout, smál se, pokašlával a chvatně vyprávěl o sobě a o své dceři, se kterou bydlí na malém venkovském sídle poblíž New Yorku,
→seinen Namen, seine Herkunft und seine Reise aus, bis er dann schließlich, um Karl wieder ausruhen zu lassen, lachend, hustend und eilig selbst von sich und seiner Tochter erzählte, mit der er auf einem kleinen Landgut in der Nähe von New York wohnte,

kde ovšem může trávit jen večery, neboť je bankéřem a jeho povolání ho nutí, aby byl celý den v New Yorku.
→ wo er aber allerdings nur die Abende verbringen konnte, denn er war Bankier, und sein Beruf hielt ihn in New York den ganzen Tag fest.

Hned také zval Karla velmi srdečně, aby si s ním vyjel na toto venkovské sídlo, takový novopečený Američan jako Karel jistě prý také pociťuje potřebu, aby si někdy od New Yorku odpočal.
→Karl wurde auch gleich herzlichst eingeladen, auf dieses Landgut hinauszukommen, ein so frischgebackener Amerikaner wie Karl habe ja auch sicher das Bedürfnis, sich von New York manchmal zu erholen.

Karel hned poprosil strýce o svolení, aby směl toto pozvání přijmout, a strýc také se zdánlivou radostí souhlasil, ale neřekl určité datum a nedopustil, aby se o něm uvažovalo, jak Karel a pan Pollunder očekávali.
→ Karl bat den Onkel sofort um die Erlaubnis, diese Einladung annehmen zu dürfen, und der Onkel gab auch scheinbar freudig diese Erlaubnis, ohne aber ein bestimmtes Datum zu nennen oder auch nur in Erwägung ziehen zu lassen, wie es Karl und Herr Pollunder erwartet hatten.

Ale už příští den byl Karel volán do jedné strýcovy kanceláře (strýc měl deset různých kanceláří jen v tomto domě) a tam zastihl strýce a pana Pollundera, jak pohodlně a poněkud zamlkle sedí v křesle.
→Aber schon am nächsten Tag wurde Karl in ein Büro des Onkels beordert (der Onkel hatte zehn verschiedene Büros allein in diesem Hause), wo er den Onkel und Herrn Pollunder ziemlich einsilbig in den Fauteuils liegend antraf.

„Pan Pollunder,“ řekl strýc, bylo ho v pokoji sotva rozeznat ve večerním šeru, „pan Pollunder přijel, aby si tě odvezl na své venkovské sídlo, jak jsme se včera domluvili.“
→ »Herr Pollunder,« sagte der Onkel, er war in der Abenddämmerung des Zimmers kaum zu erkennen, »Herr Pollunder ist gekommen, um dich auf sein Landgut mitzunehmen, wie wir es gestern besprochen haben.«

„Nevěděl jsem, že to má být už dnes,“ odpověděl Karel, „jinak bych už byl připraven.“
→ »Ich wußte nicht, daß es schon heute sein sollte«, antwortete Karl, »sonst wäre ich schon vorbereitet.«

„Když nejsi připraven, tak snad raději odložíme návštěvu na jindy,“ prohlásil strýc. „Jaképak přípravy!“ zvolal pan Pollunder.
→»Wenn du nicht vorbereitet bist, dann verschieben wir vielleicht den Besuch besser für nächstens«, meinte der Onkel. »Was für Vorbereitungen!« rief Herr Pollunder.

„Mladý muž je vždycky připraven.“ „To ne kvůli němu,“ řekl strýc a obrátil se k hostu, „ale musil by si přece ještě dojít nahoru do svého pokoje a zdržoval by vás.“
→»Ein junger Mann ist immer vorbereitet.« »Es ist nicht seinetwegen«, sagte der Onkel, zu seinem Gäste gewendet, »aber er müßte immerhin noch in sein Zimmer hinaufgehen, und Sie wären aufgehalten.«

„Na to je také dost a dost času,“ řekl pan Pollunder, „počítal jsem i s tím, že se zdržím, a skončil jsem dříve práci v obchodě.“
→»Es ist auch dazu reichlich Zeit«, sagte Herr Pollunder, »ich habe auch eine Verzögerung vorbedacht und früher Geschäftsschluß gemacht.«

„Vidíš,“ řekl strýc, „jaké nepříjemnosti už teď působí tvá návštěva.“ „Je mi to líto,“ řekl Karel, „ale budu hned zase zpátky,“ a chtěl už odběhnout.
→»Du siehst«, sagte der Onkel, »was für Unannehmlichkeiten dein Besuch schon jetzt veranlaßt.« »Es tut mir leid«, sagte Karl, »aber ich werde gleich wieder da sein«, und wollte schon wegspringen.

„Jen tolik nepospíchejte,“ řekl pan Pollunder, „neděláte mi vůbec žádné nepříjemnosti, budu mít naopak velkou radost z vaší návštěvy.“
→»Übereilen Sie sich nicht«, sagte Herr Pollunder. »Sie machen mir nicht die geringsten Unannehmlichkeiten, dagegen macht mir Ihr Besuch eine reine Freude.«

„Zameškáš zítra hodinu v jízdárně, už jsi ji odřekl?“ „Ne,“ řekl Karel, ta návštěva, na kterou se těšil, se stávala obtížnou, „nevěděl jsem přece -“
→»Du versäumst morgen deine Reitstunde, hast du sie schon abgesagt?« »Nein«, sagte Karl, dieser Besuch, auf den er sich gefreut hatte, fing an, eine Last zu werden, »ich wußte ja nicht -«

„A přesto chceš odjet?“ ptal se strýc dál. Pan Pollunder, ten milý člověk, zasáhl, aby Karlovi pomohl.
→»Und trotzdem willst du wegfahren?« fragte der Onkel weiter. Herr Pollunder, dieser freundliche Mensch, kam zu Hilfe.

„Zastavíme se cestou v jízdárně a spravíme to.“ „To rád slyším,“ řekl strýc. „Ale bude tě přece čekat Mack.“ „Čekat mě nebude,“ řekl Karel, „ale jistě tam přijde.“
→ »Wir werden auf der Fahrt bei der Reitschule halten und die Sache in Ordnung bringen.« »Das läßt sich hören«, sagte der Onkel. »Aber Mack wird dich doch erwarten.« »Erwarten wird er mich nicht«, sagte Karl, »aber er wird allerdings hinkommen.«

„Nu tak?“ řekl strýc, jako by vůbec neuznával Karlovu odpověď za ospravedlňující.
→»Nun also?« sagte der Onkel, als wäre Karls Antwort nicht die geringste Rechtfertigung gewesen.

Opět řekl pan Pollunder rozhodující slovo: „Ale Klára –“ to byla dcera pana Pollundera – „ho také čeká a už dnes večer, a ta snad má přednost před Mackem?“ „Zajisté,“ řekl strýc.
→Wieder sagte Herr Pollunder das Entscheidende: »Aber Klara« - sie war Herrn Pollunders Tochter - »erwartet ihn auch und schon heute abend, und sie hat wohl den Vorzug vor Mack?« »Allerdings«, sagte der Onkel.

„Tak už běž do svého pokoje,“ a uhodil několikrát jakoby mimoděk na postranní opěradlo křesla.
→ »Also lauf schon in dein Zimmer«, und er schlug mehrmals wie ohne Willen gegen die Armlehne des Fauteuils.

Karel byl už u dveří, když ho strýc ještě zadržel otázkou: „Ale na hodinu angličtiny se zítra ráno přece vrátíš?“ „Ale!“ zvolal pan Pollunder a udiveně se obrátil v křesle, pokud mu to jeho tloušťka dovolovala.
→Karl war schon bei der Tür, als ihn der Onkel noch mit d er Frage zurückhielt: »Zur Englischstunde bist du doch wohl morgen früh wieder hier?« »Aber!« rief Herr Pollunder und drehte sich, soweit es seine Dicke erlaubte, in seinem Fauteuil vor Erstaunen.

„Copak nesmí zůstat aspoň přes zítřek venku? Přivezl bych ho pak pozítří ráno zpátky.“ „To je naprosto vyloučeno,“ odpověděl strýc.
→»Ja darf er denn nicht wenigstens den morgigen Tag draußen bleiben? Ich brächte ihn dann übermorgen früh wieder zurück?« »Das geht auf keinen Fall«, erwiderte der Onkel.

„Nemohu připustit takový nepořádek v jeho studiu. Později, až bude žít podle zcela pravidelných zásad ve svém životním povolání, velice rád mu dovolím, aby přijal tak vlídné a čestné pozvání, třeba i na delší dobu.“
→ »Ich kann sein Studium nicht so in Unordnung kommen lassen. Später, wenn er in einem an und für sich geregelten Berufsleben sein wird, werde ich ihm sehr gern auch für längere Zeit erlauben, einer so freundlichen und ehrenden Einladung zu folgen.«

„Jaké jsou to protimluvy!“ myslil si Karel. Pan Pollunder zesmutněl. „Na jeden večer a jednu noc to ale opravdu skoro nestojí za to.“
→ >Was das für Widersprüche sind!< dachte Karl. Herr Pollunder war traurig geworden. »Für einen Abend und eine Nacht steht es aber wirklich fast nicht dafür.«

„To bylo také moje mínění,“ řekl strýc. „Člověk musí brát, co dostane,“ řekl pan Pollunder a už se zase smál.
→»Das war auch meine Meinung«, sagte der Onkel. »Man muß nehmen, was man bekommt«, sagte Herr Pollunder und lachte schon wieder.

„Tak tedy čekám!“ zavolal na Karla, a ten rychle odběhl, protože strýc už nic neříkal.
→»Also, ich warte!« rief er Karl zu, welcher, da der Onkel nichts mehr sagte, davoneilte.

Když se zakrátko vrátil, připraven na cestu, zastihl v kanceláři už jen pana Pollundra, strýc odešel.
→Als er bald reisefertig zurückkehrte, traf er im Büro nur noch Herrn Pollunder, der Onkel war fortgegangen.

Pan Pollunder byl celý šťastný a potřásal Karlovi oběma rukama, jako by se chtěl co nejpevněji ujistit, že Karel s ním teď přece jen pojede.
→Herr Pollunder schüttelte Karl ganz glücklich beide Hände, als wolle er sich so stark als möglich dessen vergewissern, daß Karl nun doch mitfahre.

Karel byl ještě celý uhřátý spěchem a rovněž potřásal panu Pollunderovi rukama, z radosti, že může jet na výlet.
→Karl war noch ganz erhitzt von der Eile und schüttelte auch seinerseits Herrn Pollunders Hände, er freute sich, den Ausflug machen zu können.

„Nezlobil se strýc, že pojedu?“ „Ale ne, to všechno přece nemyslil tak vážně. Záleží mu totiž na vaší výchově.“
→ »Hat sich der Onkel nicht darüber geärgert, daß ich fahre?« »Aber nein! Das hat er ja alles nicht so ernst gemeint. Ihre Erziehung liegt ihm eben am Herzen.«

„Řekl vám sám, že to předtím nemyslil tak vážně?“ „Ale ano,“ řekl pan Pollunder protáhle a dokázal tím, že neumí lhát.
→ »Hat er es Ihnen selbst gesagt, daß er das Frühere nicht so ernst gemeint hat?« »O ja«, sagte Herr Pollunder gedehnt und bewies damit, daß er nicht lügen konnte.

„Je to zvláštní, jak nerad mi dovolil, abych vás navštívil, ačkoli jste přece jeho přítel.“
→ »Es ist merkwürdig, wie ungern er mir die Erlaubnis gegeben hat, Sie zu besuchen, obwohl Sie doch sein Freund sind.«

Ani pan Pollunder si to nedovedl vysvětlit, třebas to otevřeně nepřiznal, a oba o tom ještě dlouho uvažovali, ač začali hned hovořit o jiných věcech, když za vlahého večera jeli autem pana Pollundera.
→Auch Herr Pollunder konnte, obwohl er dies nicht offen eingestand, keine Erklärung dafür finden, und beide dachten, als sie in Herrn Pollunders Automobil durch den warmen Abend fuhren, noch lange darüber nach, obwohl sie gleich von anderen Dingen sprachen.

Seděli těsně vedle sebe, pan Pollunder držel Karla za ruku a vyprávěl.
→Sie saßen eng beieinander, und Herr Pollunder hielt Karls Hand in der seinen, während er erzählte.

Karel se hodně vyptával i na slečnu Kláru, jako by byl netrpělivý, že jízda trvá tak dlouho, a jako by se tím vyprávěním mohl dostat dříve na místo než ve skutečnosti.
→Karl wollte vieles über das Fräulein Klara hören, als sei er ungeduldig über die lange Fahrt und könne mit Hilfe der Erzählungen früher ankommen als in Wirklichkeit.

Ačkoliv Karel dosud nikdy nejel večer newyorkskými ulicemi, v nichž se teď nad chodníkem a jízdní dráhou hnal hluk jako smršť každou chvíli jiným směrem a zdálo se, že jej ani nepůsobí lidé,
→Obwohl er am Abend noch niemals durch die New Yorker Straßen gefahren war, und über Trottoir und Fahrbahn, alle Augenblicke die Richtung wechselnd, wie in einem Wirbelwind der Lärm jagte, nicht wie von Menschen verursacht,

nýbrž že je to nějaký cizí živel, přesto se Karel nestaral o nic jiného než o tmavou vestu pana Pollundera, přes kterou klidně visel zlatý řetěz, a snažil se přesně postihnout slova svého společníka.
→sondern wie ein fremdes Element, kümmerte sich Karl, während er Herrn Pollunders Worte genau aufzunehmen suchte, um nichts anderes als Herrn Pollunders dunkle Weste, über die quer eine dunkle Kette ruhig hing.

Z ulic, kde se lidé ve velkém, neskrývaném strachu, aby se neopozdili, úprkem hrnuli do divadel pěšky nebo nejrůznějšími vozidly, jedoucími největší rychlostí, dostali se Karel a pan Pollunder spojovacími okresy do předměstí,
→Aus den Straßen, wo das Publikum in großer, unverhüllter Furcht vor Verspätung in fliegendem Schritt und in Fahrzeugen, die zu möglichster Eile gebracht waren, zu den Theatern drängte, kamen sie durch Übergangsbezirke in die Vorstädte,

kde strážníci na koních co chvíli odkazovali jejich vůz do postranních ulic, protože hlavní ulice byly zataraseny demonstrujícími kovodělníky, kteří stávkovali, a na křižovatkách bylo možno dovolit jen nejnutnější provoz.
→wo ihr Automobil durch Polizeileute zu Pferd immer wieder in Seitenstraßen gewiesen wurde, da die großen Straßen von den demonstrierenden Metallarbeitern, die im Streik standen, besetzt waren und nur der notwendigste Wagenverkehr an den Kreuzungsstellen gestattet werden konnte.

Když pak auto vyjelo z temnějších, dunících ulic a projíždělo jednou z těch velkých tříd, jež se rovnaly celým náměstím, objevily se po obou stranách v perspektivách,
→ Durchquerte dann das Automobil, aus dunkleren, dumpf hallenden Gassen kommend, eine dieser ganzen Plätzen gleichenden großen Straßen, dann erschienen nach beiden Seiten hin in Perspektiven,

které nikdo nemohl sledovat až do konce, chodníky zaplněné masou lidí, kteří postupovali drobnými krůčky a jejichž zpěv byl jednolitější než zpěv jediného lidského hlasu.
→denen niemand bis zum Ende folgen konnte, die Trottoirs angefüllt mit einer in winzigen Schritten sich bewegenden Masse, deren Gesang einheitlicher war als der einer einzigen Menschenstimme.

V uvolněné jízdní dráze však bylo tu a tam vidět strážníka na nehybném koni nebo lidi nesoucí vlajky, či transparenty napjaté přes ulici,
→In der freigehaltenen Fahrbahn aber sah man hie und da einen Polizisten auf unbeweglichem Pferde oder Träger von Fahnen oder beschriebenen, über die Straße gespannten Tüchern

nebo dělnického vůdce, obklopeného spolupracovníky a ordonancemi, nebo vůz pouliční dráhy, který se dost rychle neodklidil a teď tu stál, prázdný a temný, zatím co řidič a průvodčí seděli na plošině.
→oder einen von Mitarbeitern und Ordonnanzen umgebenen Arbeiterführer oder einen Wagen der elektrischen Straßenbahn, der sich nicht rasch genug geflüchtet hatte und nun leer und dunkel dastand, während der Führer und der Schaffner auf der Plattform saßen.

Skupinky zvědavců postávaly ve značné vzdálenosti od skutečných demonstrantů a nehýbaly se z místa, ačkoli jim nebylo jasno, co se vlastně děje.
→Kleine Trupps von Neugierigen standen weit entfernt von den wirklichen Demonstranten und verließen ihre Plätze nicht, obwohl sie über die eigentlichen Ereignisse im unklaren blieben.

Karel se však radostně opíral o paži, kterou ho objal pan Pollunder; nadmíru ho blažilo vědomí, že brzo bude vítaným hostem v osvětleném venkovském domě,
→ Karl aber lehnte froh in dem Arm, den Herr Pollunder um ihn gelegt hatte; die Überzeugung, daß er bald in einem beleuchteten,

obehnaném zdmi a hlídaném psy, a ačkoli už začal být ospalý, a nechápal proto přesně či aspoň nepřetržitě všechno,
→von Mauern umgebenen, von Hunden bewachten Landhause ein willkommener Gast sein werde, tat ihm über alle Maßen wohl, und wenn er auch wegen einer beginnenden Schläfrigkeit nicht mehr alles,

co říkal pan Pollunder, přece se občas vzchopil a promnul si oči, aby se zase na chvíli přesvědčil, zda si pan Pollunder povšiml jeho ospalosti, neboť tomu chtěl stůj co stůj zabránit.
→was Herr Pollunder sagte, fehlerlos oder wenigstens nicht ohne Unterbrechung auffaßte, so raffte er sich doch von Zeit zu Zeit auf und wischte sich die Augen, um wieder für eine Weile festzustellen, ob Herr Pollunder seine Schläfrigkeit bemerkte, denn das wollte er um jeden Preis vermieden wissen.

VILA U NEW YORKU
→Ein Landhaus bei New York

„Jsme na místě,“ řekl pan Pollunder, když Karel měl právě jeden ze svých ztracených okamžiků.
→»Wir sind angekommen«, sagte Herr Pollunder gerade in einem von Karls verlorenen Momenten.

Auto stálo před vilou, rozsáhlejší, než se sluší na rodinný domek, a vyšší, jak už bývají vily boháčů v okolí New Yorku.
→Das Automobil stand vor einem Landhaus, das, nach der Art von Landhäusern reicher Leute in der Umgebung New Yorks, umfangreicher und höher war, als es sonst für ein Landhaus nötig ist, das bloß einer Familie dienen soll.

Ježto byla osvětlena jen spodní část domu, nedalo se ani odhadnout, jak je vysoký.
→Da nur der untere Teil des Hauses beleuchtet war, konnte man gar nicht bemessen, wie weit es in die Höhe reichte.

Před vilou šuměly kaštany a mezi nimi - brána byla už otevřena - vedla krátká cesta ke schodům před vchodem.
→Vorne rauschten Kastanienbäume, zwischen denen - das Gitter war schon geöffnet - ein kurzer Weg zur Freitreppe des Hauses führte.

Podle únavy, kterou pocítil, když vystupoval, se Karlovi zdálo, že jízda trvala přece jen dost dlouho.
→An seiner Müdigkeit beim Aussteigen glaubte Karl zu bemerken, daß die Fahrt doch ziemlich lang gedauert hatte.

V temné kaštanové aleji zaslechl, jak vedle něho říká dívčí hlas:
→Im Dunkel der Kastanienallee hörte er eine Mädchenstimme neben sich sagen:

„Tak tady je konečně pan Jakob.“ „Jmenuji se Rossmann,“ řekl Karel a stiskl ruku kterou mu podávala dívka, jejíž obrysy teď rozeznával.
→»Da ist ja endlich der Herr Jakob.« »Ich heiße Roßmann«, sagte Karl und faßte die ihm hingereichte Hand eines Mädchens, das er jetzt in Umrissen erkannte.

„Je to jen Jakobův synovec,“ řekl pan Pollunder na vysvětlenou, „a jmenuje se Karel Rossmann.“
→ »Er ist ja nur Jakobs Neffe«, sagte Herr Pollunder erklärend, »und heißt selbst Karl Roßmann.«

„To nevadí, stejně jsme rádi, že ho tu máme,“ řekla dívka, neboť jí na jménu zvlášť nezáleželo.
→ »Das ändert nichts an unserer Freude, ihn hier zu haben«, sagte das Mädchen, dem an Namen nicht viel lag.

Přesto se Karel ještě zeptal, když kráčel k domu mezi panem Pollunderem a dívkou:
→Trotzdem fragte Karl noch, während er zwischen Herrn Pollunder und dem Mädchen auf das Haus zuschritt:

„Vy jste slečna Klára?“ „Ano,“ řekla a už dopadlo z domu světlo na tvář, kterou k němu nakláněla, takže ji mohl trochu rozeznat, „ale nechtěla jsem se představovat tady v té tmě.“
→ »Sie sind das Fräulein Klara?« »Ja«, sagte sie, und schon fiel ein wenig unterscheidendes Licht vom Hause her auf ihr Gesicht, das sie ihm zuneigte, »ich wollte mich aber hier in der Finsternis nicht vorstellen.«

„Copak nás čekala u brány?“ pomyslil si Karel, jenž se cestou pozvolna vzpamatovával.
→ >Ja hat sie uns denn am Gitter erwartet?< dachte Karl, der im Gehen allmählich aufwachte.

„Máme ostatně dnes večer ještě jednoho hosta,“ řekla Klára. „To snad ne!“ zvolal Pollunder mrzutě.
→ »Wir haben übrigens noch einen Gast heute abend«, sagte Klara. »Nicht möglich!« rief Pollunder ärgerlich.

„Pana Greena,“ řekla Klára. „Kdy přijel?“ zeptal se Karel jako v předtuše. „Před chvilkou. Neslyšeli jste jeho auto jet před vámi?“ Karel vzhlédl k Pollundrovi, aby zjistil, co o věci soudí, ale ten měl ruce v kapsách a jen trochu hlučněji vykračoval.
→»Herrn Green«, sagte Klara. »Wann ist er gekommen?« fragte Karl, wie in einer Ahnung befangen. »Vor einem Augenblick. Habt ihr denn sein Automobil nicht vor dem eueren gehört?« Karl sah zu Pollunder auf, um zu erfahren, wie er die Sache beurteile, aber er hatte die Hände in den Hosentaschen und stampfte bloß etwas stärker im Gehen.

„Není to k ničemu bydlit jen kousek za New Yorkem, neuchrání vás to, aby vás lidé nerušili.
→ »Es nützt nichts, nur knapp außerhalb New Yorks zu wohnen, von Störungen bleibt man nicht verschont.

Musíme se rozhodně odstěhovat ještě dál, i kdybych měl projezdit půlku noci, než se dostanu domů.“
→Wir werden unseren Wohnsitz unbedingt noch weiter verlegen müssen; und sollte ich die halbe Nacht durchfahren müssen, ehe ich nach Hause komme.«

Zastavili se u schodů. „Ale pan Green tu přece nebyl hodně dlouho,“ řekla Klára, jež zřejmě naprosto souhlasila s otcem, ale chtěla ho přesto uchlácholit.
→ Sie blieben an der Freitreppe stehen. »Aber Herr Green war doch schon sehr lange nicht hier«, sagte Klara, die offenbar mit ihrem Vater gänzlich einverstanden war, ihn aber über sich hinaus beruhigen wollte.

„Proč si přijede zrovna dnes večer,“ řekl Pollunder a slova se mu už vztekle valila přes odulý dolní ret, který se jako volný, těžký kus masa snadno prudce rozhýbal.
→ »Warum kommt er denn gerade heute abend«, sagte Pollunder, und die Rede rollte schon wütend über die wulstige Unterlippe, die als loses, schweres Fleisch leicht in große Bewegung kam.

„Právě!“ řekla Klára. „Snad zas brzo odejde,“ řekl Karel a sám se divil, jak se shoduje s těmito lidmi, kteří mu byli ještě včera úplně cizí.
→ »Allerdings!« sagte Klara. »Vielleicht wird er bald wieder weggehen«, bemerkte Karl und staunte selbst über das Einverständnis, in welchem er sich mit diesen noch gestern ihm gänzlich fremden Leuten befand.

„Ba ne,“ řekla Klára, „má pro tatínka nějaký velký obchod a budou se o něm asi dlouho domlouvat, neboť mi už žertem pohrozil, že budu musit poslouchat až do rána, chci-li se chovat jako zdvořilá hostitelka.“
→»O nein«, sagte Klara, »er hat irgendein großes Geschäft für Papa, dessen Besprechung wahrscheinlich lange dauern wird, denn er hat mir schon im Spaß gedroht, daß ich, wenn ich eine höfliche Hauswirtin sein will, bis zum Morgen werde zuhören müssen.«

„To tak ještě scházelo. Zůstane tady přes noc!“ zvolal Pollunder, jako by to už byl vrchol všeho zla.
→»Also auch das noch. Dann bleibt er über Nacht!« rief Pollunder, als sei damit endlich das Schlimmste erreicht.

„Měl bych opravdu chuť,“ řekl a ten nový nápad ho naladil vlídněji, „měl bych opravdu chuť, pane Rossmanne, posadit vás zase do auta a dovézt vás zpátky ke strýci.
→ »Ich hätte wahrhaftig Lust«, sagte er und wurde freundlicher durch den neuen Gedanken, »ich hätte wahrhaftig Lust, Sie, Herr Roßmann, wieder ins Automobil zu nehmen und zu Ihrem Onkel zurückzubringen.

Dnešní večer je už beztoho pokažen a kdoví, kdy vás pan strýc zase k nám pustí.
→ Der heutige Abend ist schon von vornherein gestört, und wer weiß, wann Sie uns nächstens Ihr Herr Onkel wieder überläßt.

Jestliže vás však dovezu zpátky už dnes, nemůže nám příště odříci.“
→ Bringe ich Sie aber heute schon wieder zurück, so wird er Sie uns nächstens doch nicht verweigern können.«

A bral už Karla za ruku, aby provedl svůj úmysl. Ale Karel se nehýbal a Klára prosila, aby ho tu nechal, neboť alespoň ona a Karel se nenechají panem Greenem ani trochu rušit, a konečně poznal i Pollunder sám, že jeho rozhodnutí není zrovna nejpevnější.
→Und er faßte Karl schon bei der Hand, um seinen Plan auszuführen. Aber Karl rührte sich nicht, und Klara bat, ihn hierzulassen, denn zumindest sie und Karl würden von Herrn Green nicht im geringsten gestört werden können, und schließlich merkte auch Pollunder selbst, daß sein Entschluß nicht der festeste war.

Ostatně teď najednou zaslechli - a to snad bylo rozhodující - jak pan Green volá z horního konce schodů dolů do zahrady:
→Überdies und dies war vielleicht das Entscheidende - hörte man plötzlich Herrn Green vom obersten Treppenaufsatz in den Garten hinunterrufen:

„Kdepak vězíte?“ „Pojďte,“ řekl Pollunder a zamířil ke schodům. Karel a Klára šli za ním a prohlíželi si teď ve světle zkoumavě jeden druhého.
→»Wo bleibt ihr denn?« »Kommt«, sagte Pollunder und bog auf die Freitreppe ein. Hinter ihm gingen Karl und Klara, die einander jetzt im Licht studierten.

„Ta má ale červené rty,“ řekl si Karel a myslil na rty pana Pollundra a na to, v jakou krásu se proměnily u dcery.
→ >Die roten Lippen, die sie hat<, sagte sich Karl und dachte an die Lippen des Herrn Pollunder und wie schön sie sich in der Tochter verwandelt hatten.

„Po večeři,“ řekla, „půjdeme rovnou do mého pokoje, je-li vám to vhod, abychom se toho pana Greena zbavili aspoň my, když už tatínek s ním musí jednat.
→»Nach dem Nachtmahl«, so sagte sie, »werden wir, wenn es Ihnen recht ist, gleich in meine Zimmer gehen, damit wir wenigstens diesen Herrn Green los sind, wenn schon Papa sich mit ihm beschäftigen muß.

A vy pak budete tak hodný a zahrajete mi na klavír, tatínek mi už vypravoval, jak dobře hrajete, kdežto já to bohužel vůbec neumím a nedotknu se klavíru, ač mám vlastně hudbu velmi ráda.“
→Und Sie werden dann so freundlich sein, mir Klavier vorzuspielen, denn Papa hat schon erzählt, wie gut Sie das können, ich aber bin leider ganz unfähig, Musik auszuüben, und rühre mein Klavier nicht an, so sehr ich die Musik eigentlich liebe.«

Karel s Klářiným návrhem docela souhlasil, třebaže by byl rád přiměl pana Pollundera, aby se k nim také přidal.
→ Mit dem Vorschlag Klaras war Karl ganz einverstanden, wenn er auch gern Herrn Pollunder mit in ihre Gesellschaft hätte ziehen wollen.

Před obrovitou postavou Greenovou - na Pollunderovu výšku si Karel totiž už zvykl -, jež se před nimi pozvolna vztyčovala, jak stoupali po schodech, ztrácel Karel všechnu naději, že by tomuto člověku mohl dnes večer pana Pollundera nějak odloudit.
→Vor der riesigen Gestalt Greens - an Pollunders Größe hatte sich Karl eben schon gewöhnt -, die sich vor ihnen, wie sie die Stufen hinaufstiegen, langsam entwickelte, wich allerdings von Karl jede Hoffnung, diesem Mann den Herrn Pollunder heute abend irgendwie zu entlocken.

Pan Green je uvítal velmi chvatně, jako by měli mnoho dohánět, zavěsil se do pana Pollundera a strčil Karla a Kláru před sebou do jídelny, jež vypadala velmi slavnostně, neboť z pruhů čerstvého listí, jež bylo na stole, jako by vyrůstaly květiny; člověk jen tím víc litoval rušivé přítomnosti pana Greena.
→ Herr Green empfing sie sehr eilig, als sei vieles einzuholen, nahm Herrn Pollunders Arm und schob Karl und Klara vor sich in das Speisezimmer, das besonders infolge der Blumen auf dem Tische, die sich aus Streifen frischen Laubes halb aufrichteten, sehr festlich aussah und doppelt die Anwesenheit des störenden Herrn Green bedauern ließ.

Karel, jenž čekal u stolu, až ostatní usednou, se právě radoval, že jsou otevřeny velké skleněné dveře na zahradu, jimiž vanula dovnitř silná vůně jako do zahradní besídky,
→Gerade freute sich noch Karl, der beim Tische wartete, bis die anderen sich setzten, daß die große Glastüre zum Garten hin offen bleiben würde, denn ein starker Duft wehte herein wie in eine Gartenlaube,

když vtom pan Green počal skleněné dveře s funěním zavírat, sehnul se k dolním zástrčkám, natáhl se k horním a to vše s takovou mladickou rychlostí, že sluha, který přispěchal, neměl už nic na práci.
→da ging gerade Herr Green unter Schnaufen daran, diese Glastüre zuzumachen, bückte sich nach den untersten Riegeln, streckte sich nach den obersten und alles so jugendlich rasch, daß der herbeieilende Diener nichts mehr zu tun fand.

První slova pana Greena u stolu vyjadřovala podiv, že Karel dostal od strýce svolení k této návštěvě.
→Die ersten Worte des Herrn Green bei Tische waren Ausdrücke des Staunens darüber, daß Karl die Erlaubnis des Onkels zu diesem Besuche bekommen hatte.

Zas a zas nesl k ústům plnou lžíci polévky a vysvětloval napravo Kláře, nalevo panu Pollunderovi, proč se tak diví a jak strýc nad Karlem bdí a že ho miluje příliš, aby se ta láska dala ještě nazvat láskou strýcovskou.
→Einen gefüllten Suppenlöffel nach dem anderen hob er zum Mund und erklärte rechts zu Klara, links zu Herrn Pollunder, warum er so staune und wie der Onkel über Karl wache und wie die Liebe des Onkels zu Karl zu groß sei, als daß man sie noch Liebe eines Onkels nennen könne.

„Nestačí mu, že se tady zbytečně plete, ještě se zároveň plete mezi mne a strýce,“ myslil si Karel a nemohl polknout ani hlt zlatožluté polévky.
→>Nicht genug, daß er sich hier unnötig einmischt, mischt er sich noch gleichzeitig zwischen mich und den Onkel ein<, dachte Karl und konnte keinen Schluck der goldfarbigen Suppe hinunterbringen.

Ale potom zas nechtěl dát na sobě znát, jak je nesvůj, a začal polévku mlčky hltat. Večeře se protahovala a stávala se trýzní.
→Dann wollte er sich aber wieder nichts anmerken lassen, wie gestört er sich fühlte, und begann die Suppe stumm in sich hineinzuschütten. Das Essen verging langsam wie eine Plage.

Jen pan Green a nanejvýš ještě Klára se živě bavili a našli si chvílemi i příležitost, aby se krátce zasmáli.
→Nur Herr Green und höchstens noch Klara waren lebhaft und fanden mitunter Gelegenheit zu einem kurzen Lachen.

Pan Pollunder se vmísil do zábavy jen několikrát, a to když se pan Green rozhovořil o obchodech.
→Herr Pollunder verfing sich nur einige Male in die Unterhaltung, wenn Herr Green von Geschäften zu sprechen anfing.

Ale i v takových rozmluvách brzo ustal a pan Green ho musil za chvíli znovu vyrušit.
→Doch zog er sich auch von solchen Gesprächen bald zurück, und Herr Green mußte ihn nach einiger Zeit wieder unvermutet damit überraschen.

Kladl ostatně důraz na to - a v té chvíli Karel vždy zbystřil pozornost, jako by pocitoval hrozící nebezpečí, a musil být Klárou upozorněn, že je u večeře a před ním stojí pečeně -, že původně neměl v úmyslu vykonat tuto nečekanou návštěvu.
→Er legte übrigens Gewicht darauf - und da war es, daß Karl, der aufhorchte, als drohe etwas, von Klara darauf aufmerksam gemacht werden mußte, daß der Braten vor ihm stand und er bei einem Abendessen war -, daß er von vornherein nicht die Absicht gehabt habe, diesen unerwarteten Besuch zu machen.

Neboť i když je ten obchod, o němž se ještě bude mluvit, zvláště naléhavý, mohly se aspoň nejdůležitější body projednat dnes ve městě a věci vedlejší odložit na zítřek nebo na pozdější dobu.
→Denn wenn auch das Geschäft, von dem noch gesprochen werden solle, von besonderer Dringlichkeit sei, so hätte wenigstens das Wichtigste heute in der Stadt verhandelt und das Nebensächlichere für morgen oder später aufgespart werden können.

A tak prý také byl skutečně u pana Pollundera ještě dlouho před zavřením obchodu, ale nezastihl ho, takže musil zatelefonovat domů, že se na noc nevrátí, a vyjet si sem.
→Und so sei er auch tatsächlich, noch lange vor Geschäftsschluß, bei Herrn Pollunder gewesen, habe ihn aber nicht angetroffen, so daß er gezwungen gewesen sei, nach Hause zu telephonieren, daß er über Nacht ausbleibe, und herauszufahren.

„Pak musím prosit za prominutí,“ řekl Karel hlasitě, než někdo mohl odpovědět, „neboť jsem tím vinen, že pan Pollunder dnes odešel dříve z obchodu, a je mi to velmi líto.“
→»Dann muß ich um Entschuldigung bitten«, sagte Karl laut und ehe jemand Zeit zur Antwort hatte, »denn ich bin daran schuld, daß Herr Pollunder sein Geschäft heute früher verließ, und es tut mir sehr leid.«

Pan Pollunder si zakryl téměř celý obličej ubrouskem, kdežto Klára se sice na Karla usmívala, ale nebyl to úsměv účastný, nýbrž úsměv, který ho měl nějak ovlivnit.
→ Herr Pollunder bedeckte den größeren Teil seines Gesichtes mit der Serviette, während Klara Karl zwar anlächelte, doch war es kein teilnehmendes Lächeln, sondern eines, das ihn irgendwie beeinflussen sollte.

„Nemusíte se vůbec omlouvat,“ řekl pan Green, jenž zrovna dělil ostrými řezy holoubě, „právě naopak, jsem přece rád,
→»Da braucht es keine Entschuldigung«, sagte Herr Green, der gerade eine Taube mit scharfen Schnitten zerlegte, »ganz im Gegenteil, ich bin ja froh,

že mohu strávit večer v tak příjemné společnosti a nemusím večeřet sám doma, kde mě obsluhuje má stará hospodyně, která je tak stará, že jí už jen cesta ode dveří ke stolu dělá potíže, a já se mohu hezky dlouho rozložit v křesle, když ji chci na té její cestě pozorovat.
→den Abend in so angenehmer Gesellschaft zu verbringen, statt das Nachtmahl allein zu Hause einzunehmen, wo mich meine alte Wirtschafterin bedient, die so alt ist, daß ihr schon der Weg von der Tür zu meinem Tisch schwerfällt, und ich mich für lange in meinen Sessel zurücklehnen kann, wenn ich sie auf diesem Gang beobachten will.

Teprve nedávno jsem prosadil, že sluha nosí pokrmy až ke dveřím jídelny, ale cesta ode dveří ke stolu patří jí, pokud jí rozumím.“
→Erst vor kurzem habe ich durchgesetzt, daß der Diener die Speisen bis zur Tür des Speisezimmers bringt, der Weg aber von der Tür zu meinem Tisch gehört ihr, soweit ich sie verstehe.«

„Můj ty bože,“ zvolala Klára, „je to ale věrnost!“ „Ba, ještě je věrnost na světě,“ řekl pan Green a dal sousto do úst, kde se jazyk jediným pohybem zmocnil pokrmu, jak si Karel náhodou všiml.
→ »Mein Gott«, rief Klara, »ist das eine Treue!« »Ja, es gibt noch Treue auf der Welt«, sagte Herr Green und führte einen Bissen in den Mund, wo die Zunge, wie Karl zufällig bemerkte, mit einem Schwunge die Speise ergriff.

Udělalo se mu málem nevolno a povstal. Pan Pollunder a Klára ho chytili téměř současně za ruce.
→ Ihm wurde fast übel und er stand auf. Fast gleichzeitig griffen Herr Pollunder und Klara nach seinen Händen.

„Musíte ještě posedět,“ řekla Klára. A když si zase sedl, pošeptala mu: „Brzo spolu zmizíme. Mějte strpení.“
→»Sie müssen noch sitzen bleiben«, sagte Klara. Und als er sich wieder gesetzt hatte, flüsterte sie ihm zu: »Wir werden bald zusammen verschwinden. Haben Sie Geduld.«

Pan Green se zatím klidně obíral jídlem, jako by se rozumělo samo sebou, že pan Pollunder a Klára mají Karla uklidnit, když se mu z něho dělá nevolno.
→Herr Green hatte sich inzwischen ruhig mit seinem Essen beschäftigt, als sei es Herrn Pollunders und Klaras natürliche Aufgabe, Karl zu beruhigen, wenn er ihm Übelkeiten verursachte.

Večeře se protahovala hlavně proto, že se pan Green dlouze a důkladně obíral každým chodem a byl vždy ochoten pustit se neúnavně do každého nového chodu; opravdu to vypadalo, že si chce pořádně odpočinout od své staré hospodyně.
→Das Essen zog sich besonders durch die Genauigkeit in die Länge, mit der Herr Green jeden Gang behandelte, wenn er auch immer bereit war, jeden neuen Gang ohne Ermüdung zu empfangen, es bekam wirklich den Anschein, als wolle er sich von seiner alten Wirtschafterin gründlich erholen.

Tu a tam pochválil, jak slečna Klára dovede vést domácnost, což jí zřejmě lichotilo, kdežto Karel byl v pokušení odporovat, jako by ji tím pan Green napadal.
→ Hin und wieder lobte er Fräulein Klaras Kunst in der Führung des Hauswesens, was ihr sichtlich schmeichelte, während Karl versucht war, ihn abzuwehren, als greife er sie an.

Pan Green však na tom nepřestal; aniž vzhlédl od jidla, vyslovil občas politování, že Karel má tak nápadně malou chuť.
→ Aber Herr Green begnügte sich nicht einmal mit ihr, sondern bedauerte öfters, ohne vom Teller aufzusehen, die auffallende Appetitlosigkeit Karls.

Pan Pollunder hájil Karlovu chuť k jídlu, ačkoli jako hostitel měl Karla také pobízet.
→ Herr Pollunder nahm Karls Appetit in Schutz, obwohl er als Gastgeber Karl auch zum Essen hätte aufmuntern sollen.

A Karel byl opravdu tak nesvůj z té tísně, kterou pociťoval po celou dobu večeře, že si proti svému lepšímu přesvědčení vyložil tento výrok pana Pollundera jako nevlídnost.
→Und tatsächlich fühlte sich Karl durch den Zwang, unter dem er während des ganzen Nachtmahls litt, so empfindlich, daß er gegen die eigene bessere Einsicht diese Äußerung Herrn Pollunders als Unfreundlichkeit auslegte.

A skutečně odpovídalo jeho stavu, že chvílemi docela nevhodně jedl rychle a mnoho a potom zase unaveně položil na dlouhou dobu vidličku a nůž a byl nejnehybnější člověk v celé společnosti, takže si sluha, který nosil jídlo, často s ním nevěděl rady.
→Und es entsprach nur diesem seinen Zustand, daß er einmal ganz unpassend rasch und viel aß und dann wieder für lange Zeit müde Gabel und Messer sinken ließ und der Unbeweglichste der Gesellschaft war, mit dem der Diener, der die Speisen reichte, oft nichts anzufangen wußte.

„Však zítra povím panu senátorovi, jak jste zarmoutil slečnu Kláru, že jste nejedl,“ řekl pan Green a naznačil žertovný smysl svých slov jen tím, jak zacházel s příborem.
→ »Ich werde schon morgen dem Herrn Senator erzählen, wie Sie das Fräulein Klara durch Ihr Nichtessen gekränkt haben«, sagte Herr Green und beschränkte sich darauf, die spaßige Absicht dieser Worte durch die Art, wie er mit Besteck hantierte, auszudrücken.

„Jen se podívejte na to děvče, jak je smutné,“ pokračoval a vzal Kláru za bradu.
→ »Sehen Sie nur das Mädchen an, wie traurig es ist«, fuhr er fort und griff Klara unters Kinn.

Strpěla to a zavřela oči. „Ty maličká,“ zvolal, opřel se v křesle, a brunátný v tváři, hlasitě se zasmál jako dobře nasycený člověk.
→ Sie ließ es geschehen und schloß die Augen. «Du Dingschen«, rief er, lehnte sich zurück und lachte, hochrot im Gesicht, mit der Kraft des Gesättigten.

Karel se marně snažil pochopit chování pana Pollundera.
→Vergebens suchte sich Karl das Benehmen Herrn Pollunders zu erklären.

Pan Pollunder seděl před svým talířem a díval se do něho, jako by se tam dělo něco opravdu důležitého.
→Der saß vor seinem Teller und sah in ihn, als geschehe dort das eigentlich Wichtige.

Nepřitáhl si Karlovu židli blíž k sobě, a když už promluvil, mluvil ke všem, ale Karlovi neměl co říci.
→Er zog Karls Sessel nicht näher zu sich, und wenn er einmal sprach, so sprach er zu allen, aber zu Karl hatte er nichts Besonderes zu reden.

Zato strpěl, aby se Green, ten prohnaný newyorkský starý mládenec, se zřejmým úmyslem dotýkal Kláry, aby urážel Karla, Pollunderova hosta, anebo s ním aspoň zacházel jako s děckem, a aby se odhodlával a chystal provést ještě docela jiné věci.
→Dagegen duldete er, daß Green, dieser alte, ausgepichte New Yorker Junggeselle, mit deutlicher Absicht Klara berührte, daß er Karl, Pollunders Gast beleidigte oder wenigstens als Kind behandelte und wer weiß zu welchen Taten sich stärkte und vordrang.

Když večeře skončila - Green, jenž postihl celkovou náladu, byl první, kdo povstal a jaksi zvedl všechny s sebou -, šel Karel sám stranou k jednomu z velkých oken, rozdělených úzkými bílými lištami, jež vedla na terasu, a když přistoupil blíž, povšiml si, že to vlastně jsou dveře.
→Nach Aufhebung der Tafel - als Green die allgemeine Stimmung merkte, war er der erste, der aufstand und gewissermaßen alle mit sich erhob - ging Karl allein abseits zu einem der großen, durch schmale weiße Leisten geteilten Fenster, die zur Terrasse führten und die eigentlich, wie er beim Nähertreten merkte, richtige Türen waren.

Kam se poděla nechuť, kterou pan Pollunder a jeho dcera zpočátku pociťovali ke Greenovi a která se Karlovi tehdy zdála nepochopitelná?
→Was war von der Abneigung übriggeblieben, die Herr Pollunder und seine Tochter anfangs gegenüber Green gefühlt hatten und die damals Karl etwas unverständlich vorgekommen war?

Teď oba stojí s Greenem a přikyvují mu.
→Jetzt standen sie mit Green beisammen und nickten ihm zu.

Sálem se šířil kouř z doutníku pana Greena, který mu Pollunder dal a který byl jeden z těch tlustých doutníků, o nichž otec občas doma vyprávěl jako o nějaké skutečnosti,
→Der Rauch aus Herrn Greens Zigarre, einem Geschenk Pollunders, die von jener Dicke war, von der der Vater zu Hause hie und da als von einer Tatsache zu erzählen pflegte,