E-BOOKS

You can use Linbro to translate words:
 https://www.appbrain.com/app/linbro-internet-browser-translates-any-websites/org.linbro.browser

 

 E-Books : 

Amerika
                                      

Franz Kafka - AMERIKA
→  Franz Kafka AMERIKA

Kotelník
→  Der Heizer

Když šestnáctiletý Karel Rossmann, kterého poslali chudí rodiče do Ameriky, protože ho svedla služebná a měla s ním dítě,
→  Als der sechzehnjährige Karl Roßmann, der von seinen armen Eltern nach Amerika geschickt worden war, weil ihn ein Dienstmädchen verführt und ein Kind von ihm bekommen hatte,

vjížděl na lodi zpomalující už jízdu do newyorkského přístavu, všiml si, že sochu Svobody, na kterou se už dlouho díval, znenadání jako by prudce ozářilo slunce.
→  in dem schon langsam gewordenen Schiff in den Hafen von New York einfuhr, erblickte er die schon längst beobachtete Statue der Freiheitsgöttin wie in einem plötzlich stärker gewordenen Sonnenlicht.

Zdálo se mu, že najednou napřahuje paži, držící meč a že vzduch kolem ní volně proudí.
→  Ihr Arm mit dem Schwert ragte wie neuerdings empor, und um ihre Gestalt wehten die freien Lüfte.

„Ta je vysoká,“ řekl si, a jak tu stál a vůbec nepomýšlel na odchod, zvolna ho zatlačil stále rostoucí zástup nosičů, procházejících kolem něho, téměř až k palubnímu zábradlí.
→  >So hoch!< sagte er sich und wurde, wie er so gar nicht an das Weggehen dachte, von der immer mehr anschwellenden Menge der Gepäckträger, die an ihm vorüberzogen, allmählich bis an das Bordgeländer geschoben.

Jakýsi mladý muž, s nímž se za plavby letmo seznámil, šel kolem něho a řekl:
→  Ein junger Mann, mit dem er während der Fahrt flüchtig bekannt geworden war, sagte im Vorübergehen:

„Copak, nechce se vám ještě vystupovat?“ „Vždyť jsem připraven,“ řekl Karel, usmál se na něho a dal si kufr na rameno, z bujnosti a z přemíry sil.
→  »Ja, haben Sie denn noch keine Lust, auszusteigen?« »Ich bin doch fertig«, sagte Karl, ihn anlachend, und hob aus Übermut, und weil er ein starker Junge war, seinen Koffer auf die Achsel.

Ale jak se tak díval za svým známým, který pohupoval holí a vzdaloval se s ostatními, povšiml si zděšeně, že si dole v lodi zapomněl deštník.
→  Aber wie er über seinen Bekannten hinsah, der ein wenig seinen Stock schwenkend sich schon mit den andern entfernte, merkte er bestürzt, daß er seinen eigenen Regenschirm unten im Schiff vergessen hatte.

V rychlosti požádal známého, jenž se tím nezdál zvlášť potěšen, aby mu laskavě počkal chvilku u kufru, ještě jednou se rozhlédl kolem sebe, aby se tu vyznal, až se bude vracet, a spěšně odešel.
→  Er bat schnell den Bekannten, der nicht sehr beglückt schien, um die Freundlichkeit, bei seinem Koffer einen Augenblick zu warten, überblickte noch die Situation, um sich bei der Rückkehr zurechtzufinden, und eilte davon.

Dole s lítostí zjistil, že chodba, kterou by si byl velice zkrátil cestu, je tentokrát uzavřena,
→  Unten fand er zu seinem Bedauern einen Gang, der seinen Weg sehr verkürzt hätte, zum erstenmal versperrt,

což patrně souviselo s vyloděním všech cestujících, a musil si namáhavě hledat cestu po schodech, které znovu a znovu vedly k dalším schodům, chodbami, které neustále někam odbočovaly, musil projít prázdným pokojem s opuštěným psacím stolem, až opravdu docela zabloudil, neboť šel touto cestou jen jednou nebo dvakrát a vždy ve větší společnosti.
→  was wahrscheinlich mit der Ausschiffung sämtlicher Passagiere zusammenhing, und mußte Treppen, die einander immer wieder folgten, durch fortwährend abbiegende Korridore, durch ein leeres Zimmer mit einem verlassenen Schreibtisch mühselig suchen, bis er sich tatsächlich, da er diesen Weg nur ein- oder zweimal und immer in größerer Gesellschaft gegangen war, ganz und gar verirrt hatte.

Z bezradnosti a protože nepotkal živou duši, jen neustále nad sebou slyšel šoupavé kroky tisíců lidí
→  In seiner Ratlosigkeit und da er keinen Menschen traf und nur immerfort über sich das Scharren der tausend Menschenfüße hörte

a z dálky jako pouhý šum vnímal poslední záchvěvy už zastavených strojů, začal, aniž se rozmýšlel, nazdařbůh tlouci na malé dveře, na něž při svém bloudění narazil.
→  und von der Ferne, wie einen Hauch, das letzte Arbeiten der schon eingestellten Maschinen merkte, fing er, ohne zu überlegen, an eine beliebige kleine Tür zu schlagen an, bei der er in seinem Herumirren stockte.

„Vždyť je otevřeno,“ zvolal kdosi zevnitř, Karel si upřímně oddechl a otevřel dveře.
→  »Es ist ja offen«, rief es von innen, und Karl öffnete mit ehrlichem Aufatmen die Tür.

„Proč tak bláznivě boucháte na dveře?“ zeptal se velikánský muž a sotva se na Karla podíval.
→  »Warum schlagen Sie so verrückt auf die Tür?« fragte ein riesiger Mann, kaum daß er nach Karl hinsah.

Matné světlo, jež se už dávno opotřebovalo nahoře na lodi, vpadalo jakýmsi vrchním okénkem do ubohé kabiny, v níž stáli těsně vedle sebe jako ve skladišti postel, skříň, židle a ten muž.
→  Durch irgendeine Oberlichtluke fiel ein trübes, oben im Schiff längst abgebrauchtes Licht in die klägliche Kabine, in welcher ein Bett, ein Schrank, ein Sessel und der Mann knapp nebeneinander, wie eingelagert, standen.

„Zabloudil jsem,“ řekl Karel, „ani jsem si toho tak za plavby nevšiml, ale je to strašně velká loď.“
→  »Ich habe mich verirrt«, sagte Karl, »Ich habe es während der Fahrt gar nicht so bemerkt, aber es ist ein schrecklich großes Schiff.«

„Ano, to máte pravdu,“ řekl muž s jakousi pýchou a nepřestal se obírat zámkem malého kufru, který oběma rukama stále znovu zavíral, aby si poslechl, jak zámek zapadá.
→  »Ja, da haben Sie recht«, sagte der Mann mit einigem Stolz und hörte nicht auf, an dem Schloß eines kleinen Koffers zu hantieren, den er mit beiden Händen immer wieder zudrückte, um das Einschnappen des Riegels zu behorchen.

„Pojďte přece dál!“ pokračoval muž, „snad nechcete stát venku!“ „Neruším?“ zeptal se Karel.
→  »Aber kommen Sie doch herein!« sagte der Mann weiter, »Sie werden doch nicht draußen stehn!« »Störe ich nicht?« fragte Karl.

„Ale proč byste rušil!“ „Vy jste Němec?“ chtěl se Karel ještě ubezpečit, protože často slyšel, že zejména Irové jsou nebezpečím pro lidi, kteří právě přijeli do Ameriky.
→  »Ach, wie werden Sie denn stören!« »Sind Sie ein Deutscher?« suchte sich Karl noch zu versichern, da er viel von den Gefahren gehört hatte, welche besonders von Irländern den Neuankömmlingen in Amerika drohen.

„To jsem, to jsem,“ řekl muž. Karel ještě váhal. Tu vzal muž znenadání za kliku, zavřel rychle dveře a postrčil jimi Karla dovnitř.
→  »Bin ich, bin ich«, sagte der Mann. Karl zögerte noch. Da faßte unversehens der Mann die Türklinke und schob mit der Türe, die er rasch schloß, Karl zu sich herein.

„Nesnáším, když mi sem někdo kouká z chodby,“ řekl a už se zase zabýval kufrem, „kdekdo si tu běží kolem a dívá se dovnitř, čert aby to vydržel!“
→  »Ich kann es nicht leiden, wenn man mir vom Gang hereinschaut«, sagte der Mann, der wieder an seinem Koffer arbeitete, »da läuft jeder vorbei und schaut herein, das soll der Zehnte aushalten!«

„Ale chodba je přece docela, prázdná,“ řekl Karel, jenž tu stál nepohodlně přimáčknut na pelest.
→  »Aber der Gang ist doch ganz leer«, sagte Karl, derunbehaglich an den Bettpfosten gequetscht dastand.

„Ano, teď,“ řekl muž. „Vždyť jde přece o ,teď’,“ myslil si Karel, „s tím člověkem je těžká řeč.“
→  »Ja, jetzt«, sagte der Mann.>Es handelt sich doch um jetzt<, dachte Karl, >mit dem Mann ist schwer zu reden.<

„Natáhněte se na postel, tam máte víc místa,“ řekl muž. Karel šplhal na postel, jak nejlépe uměl, a hlasitě se zasmál, když se mu nezdařil první pokus vyhoupnout se nahoru.
→  »Legen Sie sich doch aufs Bett, da haben Sie mehr Platz«, sagte der Mann. Karl kroch, so gut es ging, hinein und lachte dabei laut über den ersten vergeblichen Versuch, sich hinüberzuschwingen.

Sotva však byl na posteli, zvolal: „Proboha, vždyť jsem úplně zapomněl na svůj kufr!“ „Kdepak je?“ „Nahoře na palubě, jeden známý ho tam hlídá.
→  Kaum war er aber im Bett, rief er: »Gotteswillen, ich habe ja ganz meinen Koffer vergessen!« »Wo ist er denn?« »Oben auf dem Deck, ein Bekannter gibt acht auf ihn.

Jak jen se jmenuje?“ A z tajné kapsy, kterou mu matka všila na cestu do podšívky kabátu, vytáhl visitku. „Butterbaum, Franz Butterbaum.“
→  Wie heißt er nur?« Und er zog aus seiner Geheimtasche, die ihm seine Mutter für die Reise im Rockfutter angelegt hatte, eine Visitkarte. »Butterbaum, Franz Butterbaum.«

„Potřebujete ten kufr velmi nutně?“ „Samozřejmě.“ „Tak pročpak jste ho svěřil cizímu člověku?“ „Zapomněl jsem dole deštník a běžel jsem si pro něj, ale nechtěl jsem se vláčet s kufrem.
→  »Haben Sie den Koffer sehr nötig?« »Natürlich.« »Ja, warum haben Sie ihn dann einem fremden Menschen gegeben?« »Ich habe meinen Regenschirm unten vergessen und bin gelaufen, um ihn zu holen, wollte aber den Koffer nicht mitschleppen.

Potom jsem ještě ke všemu zabloudil.“ „Vy jste sám? Nikdo vás nedoprovází?“ „Ano, jsem sám.“
→  Dann habe ich mich auch hier noch verirrt.« »Sie sind allein? Ohne Begleitung?« »Ja, allein.«

„Snad bych se měl toho muže držet,“ blesklo Karlovi hlavou, „kde hned tak najdu lepšího přítele.“
→  >Ich sollte mich vielleicht an diesen Mann halten<, ging es Karl durch den Kopf, >wo finde ich gleich einen besseren Freund.<

„A teď jste ztratil také ještě kufr. O deštníku ani nemluvím.“ A muž si sedl na židli, jako by ho Karlova záležitost začala teď trochu zajímat.
→  »Und jetzt haben Sie auch noch den Koffer verloren. Vom Regenschirm rede ich gar nicht.« Und der Mann setzte sich auf den Sessel, als habe Karls Sache jetzt einiges Interesse für ihn gewonnen.

„Věřím však, že kufr ještě není ztracen.“ „Víra tvá tě spasí,“ řekl muž a mocně se podrbal v tmavých, hustých vlasech, „na lodi se mění mravy zároveň s přístavy.
→  »Ich glaube aber, der Koffer ist noch nicht verloren.« »Glauben macht selig«, sagte der Mann und kratzte sich kräftig in seinem dunklen, kurzen, dichten Haar, »auf dem Schiff wechseln mit den Hafenplätzen auch die Sitten.

V Hamburku by váš Butterbaum kufr možná ohlídal, tady se s největší pravděpodobností ztratí oba beze stopy.“
→  In Hamburg hätte Ihr Butterbaum den Koffer vielleicht bewacht, hier ist höchstwahrscheinlich von beiden keine Spur mehr.«

„To se ale musím hned podívat nahoru,“ řekl Karel a rozhlédl se, kudy by se dostal ven.
→  »Da muß ich aber doch gleich hinaufschauen«, sagte Karl und sah sich um, wie er hinauskommen könnte.

„Jen tu zůstaňte,“ řekl muž a strčil ho téměř hrubým úderem do prsou zpátky na postel.
→  »Bleiben Sie nur«, sagte der Mann und stieß ihn mit einer Hand gegen die Brust, geradezu rauh, ins Bett zurück.

„Pročpak?“ zeptal se Karel rozmrzele. „Protože to nemá smysl,“ řekl muž, „za chviličku půjdu také, tak půjdeme spolu.
→  »Warum denn?« fragte Karl ärgerlich. »Weil es keinen Sinn hat«, sagte der Mann, »in einem kleinen Weilchen gehe ich auch, dann gehen wir zusammen.

Buď vám kufr ukradli, pak se nedá nic dělat, anebo ho ten člověk nechal stát, pak ho tím spíše najdeme, až loď bude úplně prázdná.
→  Entweder ist der Koffer gestohlen, dann ist keine Hilfe, oder der Mann hat ihn stehengelassen, dann werden wir ihn, bis das Schiff ganz entleert ist, desto besser finden.

A zrovna tak i deštník.“ „Vyznáte se na lodi?“ zeptal se Karel nedůvěřivě a připadalo mu, že je nějaký skrytý háček v myšlence jinak přesvědčivé, že se jeho věci nejspíš najdou na prázdné lodi.
→  Ebenso auch Ihren Regenschirm.« »Kennen Sie sich auf dem Schiff aus?« fragte Karl mißtrauisch, und es schien ihm, als hätte der sonst überzeugende Gedanke, daß auf dem leeren Schiff seine Sachen am besten zu finden sein würden, einen verborgenen Haken.

„Jsem přece lodní topič,“ řekl muž. „Vy jste lodní topič!“ zvolal Karel radostně, jako by to předčilo všechno očekávání, opřel se o loket a prohlížel si toho muže důkladněji.
→  »Ich bin doch Schiffsheizer«, sagte der Mann. »Sie sind Schiffsheizer!« rief Karl freudig, als überstiege das alle Erwartungen, und sah, den Ellbogen aufgestützt, den Mann näher an.

„Právě před kajutou, kde jsem spal s jedním Slovákem, bylo okénko, kterým bylo vidět do strojovny.“
→  »Gerade vor der Kammer, wo ich mit dem Slowaken geschlafen habe, war eine Luke angebracht, durch die man in den Maschinenraum sehen konnte.«

„Ano, tam jsem pracoval,“ řekl topič. „Vždycky jsem se tolik zajímal o techniku,“ řekl Karel a rozvíjel dál svou myšlenku, „a stal bych se později jistě inženýrem, kdybych byl nemusil jet do Ameriky.“
→  »Ja, dort habe ich gearbeitet,« sagte der Heizer. »Ich habe mich immer so für Technik interessiert«, sagte Karl, der in einem bestimmten Gedankengang blieb, »und ich wäre sicher später Ingenieur geworden, wenn ich nicht nach Amerika hätte fahren müssen.«

„A proč jste musil jet?“ „Ale co!“ řekl Karel a odbyl celou tu historii mávnutím ruky.
→  »Warum haben Sie denn fahren müssen?« »Ach was!« sagte Karl und warf die ganze Geschichte mit der Hand weg.

Přitom se s úsměvem podíval na topiče, jako by ho prosil o shovívavost dokonce i v záležitosti, k níž se mu nepřiznal.
→  Dabei sah er lächelnd den Heizer an, als bitte er ihn selbst für das Nichteingestandene um seine Nachsicht.

„Nějaký důvod to jistě má,“ řekl topič a nebylo docela jisté, zda tím chce Karla žádat, aby mu ten důvod pověděl, či zda mu v tom chce zabránit.
→  »Es wird schon einen Grund haben«, sagte der Heizer, und man wußte nicht recht, ob er damit die Erzählung dieses Grundes fordern oder abwehren wollte.

„Teď bych se mohl také stát topičem,“ řekl Karel, „rodičům je teď úplně jedno, čím budu.“
→  »Jetzt könnte ich auch Heizer werden«, sagte Karl, »meinen Eltern ist es jetzt ganz gleichgültig, was ich werde.«

„Moje místo bude volné,“ řekl topič, a jak si to plně uvědomil, strčil si ruce do kapes a rázně natáhl na postel nohy, které vězely v plandavých, jakoby kožených, ocelově šedých kalhotách.
→  »Meine Stelle wird frei«, sagte der Heizer, gab im Vollbewußtsein dessen die Hände in die Hosentaschen und warf die Beine, die in faltigen, lederartigen, eisengrauen Hosen staken, aufs Bett hin, um sie zu strecken.

Karel se musel ještě víc přitlačit ke zdi. „Vy ocházíte z lodi?“ „Ano, dneska se odtud klidíme!“ „A proč? Nelíbí se vám tu?“ „Tak to tady chodí, vždycky nerozhoduje, zda se něco člověku líbí nebo nelíbí.
→  Karl mußte mehr an die Wand rücken. »Sie verlassen das Schiff?« »Jawohl, wir marschieren heute ab.« »Warum denn? Gefällt es Ihnen nicht?« »Ja, das sind die Verhältnisse, es entscheidet nicht immer, ob es einem gefällt oder nicht.

Ostatně máte pravdu, také se mi tu nelíbí.
→  Übrigens haben Sie recht, es gefällt mir auch nicht.

Asi to nemyslíte vážně, že byste se mohl stát topičem, ale to se jím pak člověk ještě nejspíš stane.
→  Sie denken wahrscheinlich nicht ernstlich daran, Heizer zu werden, aber gerade dann kann man es am leichtesten werden.

Já vám to tedy vůbec neradím. Když jste chtěl studovat v Evropě, proč nechcete studovat tady? Americké university jsou přece nesrovnatelně lepší než evropské.“
→  Ich also rate Ihnen entschieden ab. Wenn Sie in Europa studieren wollten, warum wollen Sie es denn hier nicht? Die amerikanischen Universitäten sind ja unvergleichbar besser als die europäischen.«

„To je možné,“ řekl Karel, „ale já nemám skoro žádné peníze na studium.
→  »Es ist ja möglich«, sagte Karl, »aber ich habe ja fast kein Geld zum Studieren.

Četl jsem sice o někom, kdo ve dne pracoval v obchodě a v noci studoval až se stal doktorem a tuším starostou, ale k tomu je třeba velké vytrvalosti, viďte?
→  Ich habe zwar von irgend jemandem gelesen, der bei Tag in einem Geschäft gearbeitet und in der Nacht studiert hat, bis er Doktor und ich glaube Bürgermeister wurde, aber dazu gehört doch eine große Ausdauer, nicht?

Obávám se, že ta mi chybí. Mimo to jsem nebyl zvlášť dobrý žák, opravdu mi nebylo za těžko rozloučit se se školou.
→  Ich fürchte, die fehlt mir. Außerdem war ich kein besonders guter Schüler, der Abschied von der Schule ist mir wirklich nicht schwer geworden.

A tady jsou školy snad ještě přísnější. Anglicky neumím skoro vůbec.
→  Und die Schulen hier sind vielleicht noch strenger. Englisch kann ich fast gar nicht.

Celkem vzato jsou tu dost zaujatí proti cizincům, myslím si.“ „Také jste to už poznal? Nu, to je dobře.
→  Überhaupt ist man hier gegen Fremde so eingenommen, glaube ich.« »Haben Sie das auch schon erfahren? Na, dann ist's gut.

To jste můj člověk. Podívejte se, jsme přece na německé lodi, patří Hambursko-americké linii, proč tu nejsme samí Němci? Proč je vrchní strojník Rumun? Jmenuje se Šubal.
→  Dann sind Sie mein Mann. Sehen Sie, wir sind doch auf einem deutschen Schiff, es gehört der Hamburg-Amerika-Linie, warum sind wir nicht lauter Deutsche hier? Warum ist der Obermaschinist ein Rumäne? Er heißt Schubal.

To je přece neuvěřitelné. A ten ničema týrá nás Němce na německé lodi! Nemyslete si,“ došel mu dech, mával rukou – „že naříkám jen tak pro nic za nic.
→  Das ist doch nicht zu glauben. Und dieser Lumpenhund schindet uns Deutsche auf einem deutschen Schiff! Glauben Sie nicht« - ihm ging die Luft aus, er fackelte mit der Hand -, »daß ich klage, um zu klagen.

Vím, že nemáte žádný vliv a že sám jste ubohý chlapec. Ale to už přestává všecko!“ Několikrát uhodil pěstí do stolu a přitom upřeně pozoroval pěst dopadající na stůl.
→  Ich weiß, daß Sie keinen Einfluß haben und selbst ein armes Bürschchen sind. Aber es ist zu arg!« Und er schlug auf den Tisch mehrmals mit der Faust und ließ kein Auge von ihr, während er schlug.

„Sloužil jsem přece už na tolika lodích“ - a jmenoval jedním dechem za sebou dvacet jmen, Karel byl úplně zmaten –
→  »Ich habe doch schon auf so vielen Schiffen gedient« - und er nannte zwanzig Namen hintereinander, als sei es ein Wort, Karl wurde ganz wirr

„a vyznamenal jsem se, byl jsem chválen, kapitáni byli s mou prací spokojeni, byl jsem dokonce několik let na téže obchodní plachetnici“
→  -»und habe mich ausgezeichnet, bin belobt worden, war ein Arbeiter nach dem Geschmack meiner Kapitäne, sogar auf dem gleichen Handelssegler war ich einige Jahre«

- povstal, jako by to byl vrchol jeho života – „a tady na téhle kocábce, kde jde všechno jako na drátku, kde nepotřebuješ důvtip, tady nejsem k ničemu, tady jsem Šubalovi pořád v cestě, jsem lenoch, zasluhuji si vyhazov a dostávám svou mzdu jen z milosti.
→  - er erhob sich, als sei das der Höchstpunkt seines Lebens - »und hier auf diesem Kasten, wo alles nach der Schnur eingerichtet ist, wo kein Witz gefordert wird, hier taug ich nichts, hier stehe ich dem Schubal immer im Wege, bin ein Faulpelz, verdiene hinausgeworfen zu werden und bekomme meinen Lohn aus Gnade.

Rozumíte tomu? Já ne.“ „To si nesmíte dát líbit,“ řekl Karel pobouřen. Téměř zapomněl, že je na nejisté palubě lodi, na pobřeží neznámého světadílu, tak se tu cítil na topičově posteli jako doma.
→  Verstehen Sie das? Ich nicht.« »Das dürfen Sie sich nicht gefallen lassen«, sagte Karl aufgeregt. Er hatte fast das Gefühl davon verloren, daß er auf dem unsicheren Boden eines Schiffes, an der Küste eines unbekannten Erdteils war, so heimisch war ihm hier auf dem Bett des Heizers zumute.

„Byl jste už u kapitána? Už jste se u něho dovolával svého práva?“
→  »Waren Sie schon beim Kapitän? Haben Sie schon bei ihm Ihr Recht gesucht?«

„Prosím vás, jděte, jděte raději pryč. Nechci vás tu. Neposloucháte, co říkám, a dáváte mi rady.
→  »Ach gehen Sie, gehen Sie lieber weg. Ich will Sie nicht hier haben. Sie hören nicht zu, was ich sage, und geben mir Ratschläge.

Jak mám jít ke kapitánovi!" A topič si zas unaveně sedl a zakryl si rukama obličej.
→  Wie soll ich denn zum Kapitän gehen!« Und müde setzte sich der Heizer wieder und legte das Gesicht in beide Hände.

„Lépe mu poradit nemohu,“ řekl si Karel. A vůbec shledal, že si měl raději dojít pro kufr, a ne tady dávat rady, které se nakonec považují za hloupé.
→  >Einen besseren Rat kann ich ihm nicht geben<, sagte sich Karl. Und er fand überhaupt, daß er lieber seinen Koffer hätte holen sollen, statt hier Ratschläge zu geben, die doch nur für dumm gehalten wurden.

Když mu otec navždy odevzdával kufr, zeptal se žertem: „Jak dlouho jej budeš mít?“ a teď je možná ten věrný kufr už doopravdy ztracen.
→  Als ihm der Vater den Koffer für immer übergeben hatte, hatte er im Scherz gefragt: »Wie lange wirst du ihn haben?« und jetzt war dieser treue Koffer vielleicht schon im Ernst verloren.

Jedinou jeho útěchou je, že se otec stěží může dovědět, v jaké je situaci, i kdyby po tom pátral.
→  Der einzige Trost war noch, daß der Vater von seiner jetzigen Lage kaum erfahren konnte, selbst wenn er nachforschen sollte.

Lodní společnost může říci jen to, že dojel až do New Yorku.
→  Nur daß er bis New York mitgekommen war, konnte die Schiffsgesellschaft gerade noch sagen.

Karlovi však bylo líto, že téměř ještě nepoužil věcí v kufru, ačkoli například už dávno potřeboval vyměnit košili.
→  Leid tat es aber Karl, daß er die Sachen im Koffer noch kaum verwendet hatte, trotzdem er es beispielsweise längst nötig gehabt hätte, das Hemd zu wechseln.

To tedy šetřil na nepravém místě; bude musit chodit ve špinavé košili, právě teď, kdy na začátku své životní dráhy potřebuje chodit čistě oblečen.
→  Da hatte er also am unrichtigen Ort gespart; jetzt, wo er es gerade am Beginn seiner Laufbahn nötig haben würde, rein gekleidet aufzutreten, würde er im schmutzigen Hemd erscheinen müssen.

Jinak by ztráta kufru nebyla ani tak zlá, neboť oblek, který má na sobě, je dokonce lepší než ten v kufru, to byl vlastně jen náhradní oblek, matka mu ho musila ještě před odjezdem narychlo vyspravit.
→  Sonst wäre der Verlust des Koffers nicht gar so arg gewesen, denn der Anzug, den er anhatte, war sogar besser als jener im Koffer, der eigentlich nur ein Notanzug war, den die Mutter noch knapp vor der Abreise hatte flicken müssen.

Teď si také vzpomněl, že má v kufru ještě kousek veronského salámu, který mu matka přibalila jako zvláštní dárek, on však z něho snědl jen nepatrný kousek, protože během plavby neměl vůbec chuť k jídlu a úplně mu stačila polévka, kterou rozdělovali v mezipalubí.
→  Jetzt erinnerte er sich auch, daß im Koffer noch ein Stück Veroneser Salami war, die ihm die Mutter als Extragabe eingepackt hatte, von der er jedoch nur den kleinsten Teil hatte aufessen können, da er während der Fahrt ganz ohne Appetit gewesen war und die Suppe, die im Zwischendeck zur Verteilung kam, ihm reichlich genügt hatte.

Teď by však měl ten salám rád po ruce, aby jím uctil topiče.
→  Jetzt hätte er aber die Wurst gern bei der Hand gehabt, um sie dem Heizer zu verehren.

Neboť takové lidi lze snadno získat, když se jim podstrčí nějaká maličkost, to Karel znal od otce, který rozdával doutníky, a tak si vždy získával nižší zaměstnance, s nimiž měl obchodně co dělat.
→  Denn solche Leute sind leicht gewonnen, wenn man ihnen irgendeine Kleinigkeit zusteckt, das wußte Karl von seinem Vater her, welcher durch Zigarrenverteilung alle die niedrigen Angestellten gewann, mit denen er geschäftlich zu tun hatte.

Teď neměl Karel už nic, co by mohl rozdávat, jen peníze, ale na ty nechtěl prozatím sáhnout, když už snad přišel o kufr.
→  Jetzt besaß Karl an Verschenkbarem nur noch sein Geld, und das wollte er, wenn er schon vielleicht den Koffer verloren haben sollte, vorläufig nicht anrühren.

Znovu začal myslit na kufr, ale nemohl teď opravdu pochopit, proč ho při jízdě tak bedlivě hlídal, že pro samé hlídání téměř nespal, když si teď ten kufr nechal tak snadno vzít.
→  Wieder kehrten seine Gedanken zum Koffer zurück, und er konnte jetzt wirklich nicht einsehen, warum er den Koffer während der Fahrt so aufmerksam bewacht hatte, daß ihm die Wache fast den Schlaf gekostet hatte, wenn er jetzt diesen gleichen Koffer so leicht sich hatte wegnehmen lassen.

Vzpomněl si na těch pět nocí, za nichž neustále podezříval malého Slováka, který ležel dva kavalce vlevo od něho, že má spadeno na jeho kufr.
→  Er erinnerte sich an die fünf Nächte, während derer er einen kleinen Slowaken, der zwei Schlafstellen links von ihm gelegen war, unausgesetzt im Verdacht gehabt hatte, daß er es auf seinen Koffer abgesehen habe.

Ten Slovák číhal jen na to, kdy Karla konečně přemůže slabost a na chvilku si zdřímne, aby si mohl přitáhnout kufr dlouhou tyčí, s níž si ve dne stále hrál anebo cvičil.
→  Dieser Slowake hatte nur darauf gelauert, daß Karl endlich, von Schwäche befallen, für einen Augenblick einnickte, damit er den Koffer mit einer langen Stange, mit der er immer während des Tages spielte oder übte, zu sich hinüberziehen könne.

Ve dne vypadal ten Slovák celkem nevinně, ale sotva nastala noc, zvedal se chvílemi na lůžku a díval se smutně po Karlově kufru.
→  Bei Tage sah dieser Slowake unschuldig genug aus, aber kaum war die Nacht gekommen, erhob er sich von Zeit zu Zeit von seinem Lager und sah traurig zu Karls Koffer hinüber.

Karel to docela zřetelně pozoroval, neboť co chvíli někdo, puzen neklidem vystěhovalců, rozsvítil světlo, ač to bylo podle lodního řádu zakázáno, a pokoušel se luštit nesrozumitelné prospekty vystěhovaleckých agentur.
→  Karl konnte dies ganz deutlich erkennen, denn immer hatte hie und da jemand mit der Unruhe des Auswanderers ein Lichtchen angezündet, trotzdem dies nach der Schiffsordnung verboten war, und versuchte, unverständliche Prospekte der Auswanderungsagenturen zu entziffern.

Bylo-li to světlo poblíž, mohl si Karel na chvilku zdřímnout, když však bylo vzdálené nebo když byla tma, musil mít oči dokořán.
→  War ein solches Licht in der Nähe, dann konnte Karl ein wenig eindämmern, war es aber in der Ferne oder war dunkel, dann mußte er die Augen offenhalten.

Toto vypětí ho opravdu vyčerpalo a teď možná bylo úplně nadarmo.
→  Diese Anstrengung hatte ihn recht erschöpft, und nun war sie vielleicht ganz nutzlos gewesen.

Tenhle Butterbaum, kdyby ho tak jednou někde potkal!
→  Dieser Butterbaum, wenn er ihn einmal irgendwo treffen sollte!

V tomto okamžiku zazněly zvenčí do úplného ticha slabé krátké údery, jako by našlapovaly dětské nohy, zprvu z dálky, pak se blížily, zněly stále silněji a teď se změnily v klidný pochod mužů.
→  In diesem Augenblick ertönten draußen in weiter Ferne in die bisherige vollkommene Ruhe hinein kleine kurze Schläge, wie von Kinderfüßen, sie kamen näher mit verstärktem Klang, und nun war es ein ruhiger Marsch von Männern.

Šli zřejmě jeden za druhým, což bylo v té úzké chodbě přirozené, a bylo slyšet zvuky, jako by řinčely zbraně.
→  Sie gingen offenbar, wie es in dem schmalen Gang natürlich war, in einer Reihe, man hörte Klirren wie von Waffen.

Karel, který se užuž chtěl natáhnout na posteli k spánku, v němž by se zbavil všech starostí o kufr a o Slováka, se poděsil a strčil do topiče,
→  Karl, der schon nahe daran gewesen war, sich im Bett zu einem von allen Sorgen um Koffer und Slowaken befreiten Schlafe auszustrecken, schreckte auf und stieß den Heizer an,

aby ho konečně upozornil, neboť to vypadalo, že zástup právě dospěl svým čelem ke dveřím.
→  um ihn endlich aufmerksam zu machen, denn der Zug schien mit seiner Spitze die Tür gerade erreicht zu haben.

„To je lodní kapela,“ řekl topič, „hráli nahoře a teď jdou balit.
→  »Das ist die Schiffskapelle,« sagte der Heizer, »die haben oben gespielt und gehen jetzt einpacken.

Teď už je po všem a my můžeme jít. Pojďte!“
→  Jetzt ist alles fertig und wir können gehen. Kommen Sie!«

Vzal Karla za ruku, v poslední chvíli ještě sundal ze zdi nad postelí zarámovaný obrázek Matky boží, nacpal jej do náprsní kapsy, chopil se svého kufru a rychle vyšel s Karlem z kabiny.
→  Er faßte Karl bei der Hand, nahm noch im letzten Augenblick ein eingerahmtes Muttergottesbild von der Wand über dem Bett, stopfte es in seine Brusttasche, ergriff seinen Koffer und verließ mit Karl eilig die Kabine.

„Teď půjdu do kanceláře a řeknu těm pánům své mínění.
→  »Jetzt gehe ich ins Büro und werde den Herren meine Meinung sagen.

Není tu už žádný cestující, tak nemusím brát ohledy.“
→  Es ist kein Passagier mehr da, man muß keine Rücksicht nehmen.«

Topič svá slova všelijak opakoval a kopl v chůzi několikrát stranou, aby zašlápl krysu, která jim vběhla do cesty, srazil ji však jen rychleji do díry, k níž se ještě včas dostala.
→  Dieses wiederholte der Heizer verschiedenartig und wollte im Gehen mit Seitwärtsstoßen des Fußes eine den Weg kreuzende Ratte niedertreten, stieß sie aber bloß schneller in das Loch hinein, das sie noch rechtzeitig erreicht hatte.

Byl to vůbec pomalý člověk, neboť měl nohy sice dlouhé, ale příliš těžkopádné.
→  Er war überhaupt langsam in seinen Bewegungen, denn wenn er auch lange Beine hatte, so waren sie doch zu schwer.

Prošli kuchyňským oddělením, kde několik děvčat ve špinavých zástěrách - naschvál politých - mylo nádobí ve velkých kádích.
→  Sie kamen durch eine Abteilung der Küche, wo einige Mädchen in schmutzigen Schürzen - sie begossen sie absichtlich - Geschirr in großen Bottichen reinigten.

Topič si zavolal jakousi Línu, objal ji v pase, vedl si ji kousek s sebou a ona se k němu pořád koketně tiskla.
→  Der Heizer rief eine gewisse Line zu sich, legte den Arm um ihre Hüfte und führte sie, die sich immerzu kokett gegen seinen Arm drückte, ein Stückchen mit.

„Teď je výplata, půjdeš se mnou?“ zeptal se.
→  »Es gibt jetzt Auszahlung, willst du mitkommen?« fragte er.

„Proč se mám namáhat, přines mi peníze raději sem,“ odpověděla, proklouzla mu pod rukou a utekla.
→  »Warum soll ich mich bemühn, bring mir das Geld lieber her«, antwortete sie, schlüpfte unter seinem Arm durch und lief davon.

„Kdepak jsi splašil toho hezkého hocha?“ volala ještě, ale nečekala už na odpověď.
→  »Wo hast du denn den schönen Knaben aufgegabelt?« rief sie noch, wollte aber keine Antwort mehr.

Děvčata přerušila práci a bylo slyšet jejich smích.
→  Man hörte das Lachen aller Mädchen, die ihre Arbeit unterbrochen hatten.

Oni však šli dál a přišli ke dveřím, nad nimiž byl malý oblouk, nesený malými pozlacenými karyatidami.
→  Sie aber gingen weiter und kamen an eine Tür, die oben einen kleinen Vorgiebel hatte, der von kleinen, vergoldeten Karyatiden getragen war.

Na lodní zařízení to vypadalo dost přepychově.
→  Für eine Schiffseinrichtung sah das recht verschwenderisch aus.

Karel si všiml, že nikdy nebyl v těchto místech, jež byla asi za plavby vyhrazena cestujícím první a druhé třídy, kdežto teď, před velkým úklidem lodi, byly oddělovací dveře vysazeny.
→  Karl war, wie er merkte, niemals in diese Gegend gekommen, die wahrscheinlich während der Fahrt den Passagieren der ersten und zweiten Klasse vorbehalten gewesen war, während man jetzt vor der großen Schiffsreinigung die Trennungstüren ausgehoben hatte.

Opravdu už také potkali několik mužů, kteří nesli na ramenou košťata a zdravili topiče.
→  Sie waren auch tatsächlich schon einigen Männern begegnet, die Besen an der Schulter trugen und den Heizer gegrüßt hatten.

Karel žasl, jak je tu rušno, v mezipalubí neměl o tom ani tušení.
→  Karl staunte über den großen Betrieb, in seinem Zwischendeck hatte er davon freilich wenig erfahren.

Podél chodeb byly také nataženy dráty elektrického vedení a bylo neustále slyšet malý zvonek.
→  Längs der Gänge zogen sich auch Drähte elektrischer Leitungen, und eine kleine Glocke hörte man immerfort.

Topič zaklepal uctivě na dveře, a když se ozvalo „Dále!“ - vybídl Karla pohybem ruky, aby bez obav vstoupil.
→  Der Heizer klopfte respektvoll an der Türe an und forderte, als man »Herein!« rief, Karl mit einer Handbewegung auf, ohne Furcht einzutreten.

Karel sice vešel, ale u dveří se zastavil.
→  Dieser trat auch ein, aber blieb an der Tür stehen.

Před třemi okny pokoje viděl mořské vlny, a když pozoroval, jak vesele běží, rozbušilo se mu srdce, jako by se ani nebyl na moře díval nepřetržitě po pět dlouhých dnů.
→  Vor den drei Fenstern des Zimmers sah er die Wellen des Meeres, und bei Betrachtung ihrer fröhlichen Bewegung schlug ihm das Herz, als hätte er nicht fünf lange Tage das Meer ununterbrochen gesehen.

Velké lodi si navzájem křížily cestu a poddávaly se příboji, jen pokud to jejich váha dovolovala.
→  Große Schiffe kreuzten gegenseitig ihre Wege und gaben dem Wellengang nur so weit nach, als es ihre Schwere erlaubte.

Podíval-li se člověk přimhouřenýma očima, zdálo se mu, že se ty lodi kolébají pod svou vlastní tíhou.
→  Wenn man die Augen klein machte, schienen diese Schiffe vor lauter Schwere zu schwanken.

Na stožárech měly úzké, ale dlouhé vlajky, které byly jízdou napjaty, ale přesto se ještě třepetaly.
→  Auf ihren Masten trugen sie schmale, aber lange Flaggen, die zwar durch die Fahrt gestrafft wurden, trotzdem aber noch hin und her zappelten.

Třeskly pozdravné salvy, pravděpodobně z válečných lodí,
→  Wahrscheinlich von Kriegsschiffen her erklangen Salutschüsse,

jedna taková loď neplula ani zvlášť daleko od nich, a zdálo se, že bezpečná, hladká, a přece nikoli zcela vyvážená plavba hýčká dělové hlavně, jejichž ocelové pláště vrhaly třpytivé reflexy.
→  die Kanonenrohre eines solchen nicht allzuweit vorüberfahrenden Schiffes, strahlend mit dem Reflex ihres Stahlmantels, waren wie gehätschelt von der sicheren, glatten und doch nicht waagrechten Fahrt.

Jen v dálce bylo možno, alespoň ode dveří, pozorovat malé loďky a čluny, jak v houfech vjíždějí do volného prostoru mezi velkými loďmi.
→  Die kleinen Schiffchen und Boote konnte man, wenigstens von der Tür aus, nur in der Ferne beobachten, wie sie in Mengen in die Öffnungen zwischen den großen Schiffen einliefen.

A za tím vším stál New York a hleděl na Karla statisíci okny svých mrakodrapů.
→  Hinter alledem aber stand New York und sah Karl mit hunderttausend Fenstern seiner Wolkenkratzer an.

Ano, v tomto pokoji člověk věděl, kde je.
→  Ja, in diesem Zimmer wußte man, wo man war.

U kulatého stolu seděli tři páni, jeden byl lodní důstojník v modré námořnické uniformě, druzí dva byli přístavní úředníci v černých amerických uniformách.
→  An einem runden Tisch saßen drei Herren, der eine ein Schiffsoffizier in blauer Schiffsuniform, die zwei anderen, Beamte der Hafenbehörde, in schwarzen amerikanischen Uniformen.

Na stole ležely vysoko nakupeny různé doklady; důstojník je nejdřív zběžně přehlédl s perem v ruce a pak je podal těm druhým dvěma.
→  Auf dem Tisch lagen, hochaufgeschichtet, verschiedene Dokumente, welche der Offizier zuerst mit der Feder in der Hand überflog, um sie dann den beiden anderen zu reichen,

Ti je střídavě četli, dělali si výpisky, vkládali je do aktovek, pokud zrovna ten z nich, který skoro neustále malinko skřípal zuby, nediktoval něco svému kolegovi do protokolu.
→  die bald lasen, bald exzerpierten, bald in ihre Aktentaschen einlegten, wenn nicht gerade der eine, der fast ununterbrochen ein kleines Geräusch mit den Zähnen vollführte, seinem Kollegen etwas in ein Protokoll diktierte.

U okna seděl za psacím stolem zády ke dveřím menší pán a zaměstnával se velkými folianty, jež měl před sebou seřazeny na pevné poličce ve výši hlavy.
→  Am Fenster saß an einem Schreibtisch, den Rücken der Tür zugewendet, ein kleinerer Herr, der mit großen Folianten hantierte, die auf einem starken Bücherbrett in Kopfhöhe vor ihm aneinandergereiht waren.

Vedle něho stála otevřená pokladna, která se aspoň na první pohled zdála prázdná.
→  Neben ihm stand eine offene, wenigstens auf den ersten Blick leere Kassa.

Druhé okno bylo volné a z něho byla nejlepší vyhlídka.
→  Das zweite Fenster war leer und gab den besten Ausblick.

Blízko třetího však stáli dva páni a polohlasně hovořili.
→  In der Nähe des dritten aber standen zwei Herren in halblautem Gespräch.

Jeden se opíral o stěnu, měl na sobě lodní uniformu a pohrával si s jílcem kordu.
→  Der eine lehnte neben dem Fenster, trug auch die Schiffsuniform und spielte mit dem Griff des Degens.

Pán, se kterým mluvil, byl obrácen k oknu, a když se pohnul, bylo možno tu a tam zahlédnout některé z řádů, jež měl jeho společník na prsou.
→  Derjenige, mit dem er sprach, war dem Fenster zugewendet und enthüllte hie und da durch eine Bewegung einen Teil der Ordensreihe auf der Brust des andern.

Byl v civilu a měl tenkou bambusovou hůlku, která rovněž odstávala jako kord, protože stál s rukama v bok.
→  Er war in Zivil und hatte ein dünnes Bambusstöckchen, das, da er beide Hände an den Hüften festhielt, auch wie ein Degen abstand.

Karel neměl mnoho času, aby si všechno prohlédl, neboť brzy k nim přistoupil sluha, podíval se na topiče, jako by sem nepatřil, a zeptal se ho, co vlastně chce.
→  Karl hatte nicht viel Zeit, alles anzusehen, denn bald trat ein Diener auf sie zu und fragte den Heizer mit einem Blick, als gehöre er nicht hierher, was er denn wolle.

Topič odpověděl právě tak tiše, jako byl tázán, že chce mluvit s panem vrchním pokladníkem.
→  Der Heizer antwortete, so leise als er gefragt wurde, er wolle mit dem Herrn Oberkassier reden.

Sluha zamítl tuto prosbu za svou osobu pohybem ruky, ale přesto šel po špičkách k pánovi s folianty, vyhýbaje se velkým obloukem kulatému stolu.
→  Der Diener lehnte für seinen Teil mit einer Handbewegung diese Bitte ab, ging aber dennoch auf den Fußspitzen, dem runden Tisch in großem Bogen ausweichend, zu dem Herrn mit den Folianten.

Tento pán - bylo to jasně vidět - přímo strnul nad sluhovými slovy, avšak nakonec se obrátil k muži, který si přál s ním hovořit, a potom přísně a odmítavě zamával rukama proti topiči a pro jistotu také proti sluhovi.
→  Dieser Herr - das sah man deutlich - erstarrte geradezu unter den Worten des Dieners, kehrte sich aber endlich nach dem Manne um, der ihn zu sprechen wünschte, und fuchtelte dann, streng abwehrend, gegen den Heizer und der Sicherheit halber auch gegen den Diener hin.

Nato se sluha vrátil k topiči a řekl mu tónem, jako by se mu s něčím svěřoval:
→  Der Diener kehrte darauf zum Heizer zurück und sagte in einem Tone, als vertraue er ihm etwas an:

„Kliďte se okamžitě z pokoje!“ Topič po této odpovědi pohlédl na Karla, jako by Karel byl jeho duší, které si němě stěžuje na své hoře.
→  »Scheren Sie sich sofort aus dem Zimmer!« Der Heizer sah nach dieser Antwort zu Karl hinunter, als sei dieser sein Herz, dem er stumm seinen Jammer klage.

Karel se už nerozmýšlel a vyrazil, přeběhl napříč pokojem, dokonce lehce zavadil o důstojníkovu židli, sluha běžel přikrčen za ním, rozpřáhl ruce aby ho chytil,
→  Ohne weitere Besinnung machte sich Karl los, lief quer durchs Zimmer, daß er sogar leicht an den Sessel des Offiziers streifte, der Diener lief gebeugt mit zum Umfangen bereiten Armen,

jako by honil nějaký hmyz, ale Karel byl u stolu vrchního pokladníka první a přidržel se stolu pro případ, že by se ho snad sluha pokoušel odtáhnout.
→  als jage er ein Ungeziefer, aber Karl war der erste beim Tisch des Oberkassiers, wo er sich festhielt, für den Fall, daß der Diener versuchen sollte, ihn fortzuziehen.

V pokoji bylo ovšem hned plno ruchu.
→  Natürlich wurde gleich das Zimmer lebendig.

Lodní důstojník sedící u stolu vyskočil, pánové z přístavního úřadu přihlíželi klidně, ale pozorně,
→  Der Schiffsoffizier am Tisch war aufgesprungen, die Herren von der Hafenbehörde sahen ruhig, aber aufmerksam zu,

oba páni u okna společně vykročili, sluha ucouvl, neboť myslil, že už ho není třeba tam, kde projevují zájem vznešení páni.
→  die beiden Herren am Fenster waren nebeneinandergetreten, der Diener, welcher glaubte, er sei dort, wo schon die hohen Herren Interesse zeigten, nicht mehr am Platze, trat zurück.

U dveří čekal topič napjatě na okamžik, kdy bude třeba jeho pomoci.
→  Der Heizer an der Türe wartete angespannt auf den Augenblick, bis seine Hilfe nötig würde.

A vrchní pokladník se otočil v křesle velkým obloukem doprava.
→  Der Oberkassier endlich machte in seinem Lehnsessel eine große Rechtswendung.

Z tajné kapsy, kterou neváhal ukázat těmto lidem, vylovil Karel cestovní pas a místo dalšího představování jej otevřel a položil na stůl.
→  Karl kramte aus seiner Geheimtasche, die er den Blicken dieser Leute zu zeigen keine Bedenken hatte, seinen Reisepaß hervor, den er statt weiterer Vorstellung geöffnet auf den Tisch legte.

Vrchní pokladník zřejmě považoval pas za cosi vedlejšího, neboť jej dvěma prsty nedbale odsunul stranou, a Karel pas zase zastrčil, jako by tato formalita byla uspokojivě vyřízena.
→  Der Oberkassier schien diesen Paß für nebensächlich zu halten, denn er schnappte ihn mit zwei Fingern beiseite, worauf Karl, als sei diese Formalität zur Zufriedenheit erledigt, den Paß wieder einsteckte.

„Dovoluji si říci,“ začal pak, „že se podle mého názoru panu topiči stala křivda.
→  »Ich erlaube mir zu sagen«, begann er dann, »daß meiner Meinung nach dem Herrn Heizer Unrecht geschehen ist.

Je zde jistý Šubal a ten si na něho zasedl.
→  Es ist hier ein gewisser Schubal, der ihm aufsitzt.

Pan topič už sloužil k naprosté spokojenosti na mnoha lodích, může vám je všechny vyjmenovat,
→  Er selbst hat schon auf vielen Schiffen, die er Ihnen alle nennen kann, zur vollständigen Zufriedenheit gedient,

je pilný, má svou práci rád a je opravdu nepochopitelné, proč by neobstál právě na této lodi, kde přece služba není zdaleka tak těžká, jako je na příklad na obchodních plachetnicích.
→  ist fleißig, meint es mit seiner Arbeit gut, und es ist wirklich nicht einzusehen, warum er gerade auf diesem Schiff, wo doch der Dienst nicht so übermäßig schwer ist, wie zum Beispiel auf Handelsseglern, schlecht entsprechen sollte.

Může to tedy být jen pomluva, co mu brání v postupu a připravuje ho o uznání, kterého by se mu jinak zcela určitě dostalo.
→  Es kann daher nur Verleumdung sein, die ihn in seinem Vorwärtskommen hindert und ihn um die Anerkennung bringt, die ihm sonst ganz bestimmt nicht fehlen würde.

Já jsem o této záležitosti mluvil jen povšechně, jednotlivé stížnosti vám řekne sám.“
→  Ich habe nur das Allgemeine über diese Sache gesagt, seine besonderen Beschwerden wird er Ihnen selbst vorbringen.«