E-BOOKS

The Migration of Peoples
→Období stěhování národů

The Huns´ invasion of Europe at the end of the 4th century began the Migration of Peoples, during which, in the 6th century, the Slavs also started their migration.
→ Vpádem Hunů do Evropy, koncem 4. století, začalo stěhování národů, na které v 6. století navázalo i přesídlování Slovanů.

The main focus was agricultural settlement.
→Hlavním těžištěm bylo zemědělské osídlování.

Tribal formations and the building of fortifications were completed during the next two centuries.
→Během dalších dvou století bylo ukončeno formování kmenů a výstavba hradišť.

From the 7th century Slavic military units undertook raids on German lands, where they seized loot.
→ Od 7. století podnikaly slovanské bojovnické skupiny nájezdy na germánské území, kde se zmocňovaly kořisti.

These invasions were evidently part of yearly military expeditions which had a religious-ritualistic base and united the members of the tribe.
→Uvedené vpády byly patrně součástí každoročních bojovnických výprav, které měly nábožensko-rituální základ a sjednocovaly obyvatelstvo kmene.

The year 620 saw the formation of the empire of Sámo.
→ Ve dvacátých letech 7. století došlo ke vzniku Sámovy říše.

Sámo was a Frankish trader, who rose up on the side of the Slavic population against Avarian violence.
→Sámo byl francký kupec, který se postavil na stranu slovanského obyvatelstva proti avarskému násilí.

After his victory over the Avars, he was elected king by the Slavs.
→Po vítězství nad Avary byl Slovany zvolen za krále.

In 631 he defeated the Frankish King Dagobert at the Battle of Vogastisburg.
→V roce 631 porazil v bitvě u Vogastisburku franckého krále Dagoberta.



The Great Moravian Empire
→Velkomoravská říše

In the first half of the 9th century the first imperial entity came into being in Moravia: the Great Moravian Empire.
→ V 1. polovině 9. století se na Moravě objevuje první státní útvar - Velkomoravská říše.

The first prince of the Moravians was Mojmír I, who established the Mojmírian dynasty, and immediately afterward disposed of his rival Pribina at Nitra.
→Prvním knížetem Moravanů byl Mojmír I., který zakládá dynastii Mojmírovců, hned poté, co se v Nitře zbavuje svého rivala Pribiny.

At the same time he accepted Christianity and had peaceful relations with the Frankish Empire.
→Zároveň přijímá křesťanství a je v mírových vztazích s Franckou říší.

Mojmír´s nephew Rostislav took over the government in 846.
→Mojmírův synovec Rostislav se ujal vlády v roce 846.

Rostislav´s growing power, however, aroused the interest of the Eastern Frankish King Louis the German, who came into military conflict with Great Moravia in 855.
→Vzrůstající Rostislavova moc však narazila na zájmy východofranckého krále Ludvíka Němce, který se v roce 855 ocitl s Velkou Moravou ve válečném konfliktu.

In order to strengthen the empire and Christianity, Rostislav decided to obtain the support of the Pope and also the Byzantine Emperor Michael III.
→Pro posílení státu a křesťanství se Rostislav rozhodl získat podporu u papeže a i u byzantského císaře Michala III.

In the year 863 the Byzantine emperor sent a mission to Moravia, headed by the Thessalonian brothers, Constantineus and Methodius.
→ Ten roku 863 vyslal na Moravu misii v čele se soluňskými bratry, Konstantinem a Metodějem.

They created the Old Slavic language and the Glagolitic alphabet.
→Ti zde vytvořili slovanský jazyk - staroslověnštinu a písmo - hlaholici.

The strained relations between Greater Moravia and the Eastern Frankish Empire had still not improved.
→Napjaté vztahy mezi Velkomoravskou a Východofranckou říší se ani poté podstatně nezlepšily.

In 870 Prince Rostislav was put in Frankish hands by his nephew Svatopluk.
→V roce 870 byl kníže Rostislav svým synovcem Svatoplukem vydán do franckých rukou.

For alleged treason Rostislav was blinded while in Frankish custody.
→Pro údajnou zradu byl ve franckém zajetí oslepen.

Svatopluk, however, did not retain the favor of the Franks for long. In 870 they took him prisoner and immediately afterwards they occupied Great Moravia militarily.
→Svatopluk si však přízeň Franků nezískal nadlouho. Už v roce 870 jej zajali a vzápětí Velkou Moravu vojensky obsadili.

Svatopluk, however, made an agreement with the Moravian leaders, who did not want to be under foreign rule, defeated the Frankish soldiers and finally expelled them from his empire.
→Svatopluk se však domluvil s moravskými předáky, kteří si nepřáli cizí nadvládu, francké bojovníky porazil a posléze vytlačil za hranice své říše.

At the end of Svatopluk´s reign in the final years of the 9th century, a new threat appeared from the east, the nomadic Magyar tribes.
→Na konci vlády Svatopluka, na sklonku 9. století, se objevila nová hrozba z východu, kočovné maďarské kmeny.

During the reign of Mojmír II, most likely in the years 903-904, Moravian forces suffered a great defeat by the Magyars, who laid waste to Moravian fortresses.
→Asi v letech 903-904, za Mojmíra II, utrpělo moravské vojsko velkou porážku od Maďarů, kteří zpustošili moravská hradiště.

This defeat led to the disintegration of the core of the imperial lands, the reign of the dynasty came to an end, the ecclesiastical organization fell apart and the population returned to its former condition.
→Tím došlo k rozpadu jádra státního území, zanikla vláda dynastie, rozpadla se církevní organizace a obyvatelstvo se vrátilo k předstátnímu stavu.




The czech state
→Český stát

The Czech tribe played a decisive role in the unification of the Slavs in the territory of Bohemia, over which the princes of the Premyslid dynasty ruled.
→Rozhodující úlohu při sjednocování Slovanů na území Čech sehrál kmen Čechů, kterému vládla knížata z rodu Přemyslovců.

The seat of the princely dynasty was Levý Hradec, later the Prague castle grounds (today Prague Castle).
→Sídlem knížecího rodu byl Levý Hradec později pražské hradiště (dnešní Pražský hrad).

Gradually they began to conquer other tribes, and the citizens of the united territory began to be called the Czechs.
→Postupně si začali podmaňovat další kmeny a obyvatele sjednoceného území začali nazývat Čechy.

The Czech state thus assumed the heritage of and historical continuity with Great Moravia.
→Český stát tak převzal dědictví a historickou návaznost Velké Moravy.

The first historically recognized prince of the Premyslid dynasty was BOŘIVOJ.
→Prvním historicky známým knížetem z rodu Přemyslovců byl BOŘIVOJ.

Significant proof of the direct relationships between Great Moravia and the Czech state was the arrival of Christianity to Svatopluk´s seat in Great Moravia.
→Významným dokladem přímých vztahů mezi Velkou Moravou a českým státem bylo přijetí křesťanství ve Svatoplukově velkomoravském sídle.

Bořivoj´s grandson, Prince WENCESLAS (921-935), called "Saint Wenceslas", wanted to protect the land against German agression, and therefore pledged to pay the German king fees for keeping the peace.
→ Bořivojův vnuk, kníže VÁCLAV (921-935), řečený ,, Svatý ", chtěl uchránit zem před německými výboji, proto se zavázal platit německému králi poplatky za uchování míru.

He sent high tribute to Germany yearly.
→ Ročně odváděl do Německa vysoké výkupné.

This subservience to the German empire provoked the opposition of the Czech leaders.
→Tato ústupnost vůci německé říši vyvolala odpor českých velmožů.

His brother BOLESLAV put himself at the head of the uprising against Wenceslas.
→Do čela vzpoury proti Václavovi se postavil jeho bratr BOLESLAV.

He then murdered Wenceslas (935) and ascended the Prague throne himself as BOLESLAV I (935-972).
→Dal Václava zavraždit (rok 935) a na pražský stolec nastoupil sám jako BOLESLAV I. (935-972).

He succeeded in strengthening the country internally and in defending it against enemies. For a long time he fought with the German sovereign Otto I for the independence of the Czech state.
→Podařilo se mu zemi vnitřně upevnit a ubránit ji proti nepřátelům. Dlouhá léta bojoval s německým panovníkem Otou I. o samostatnost českého státu.

Finally Boleslav made peace with him, and in 955 he helped him defeat the Magyars in a battle at Lech.
→Nakonec s ním uzavřel mír a roku 955 mu pomohl porazit Maďary v bitvě na Lechu.

Boleslav took advantage of this victory and joined Moravia, part of western Slovakia, Silesia, and the Krakow region to the Czech state.
→ Tohoto vítězství Boleslav využil a připojil k českému státu Moravu, část západního Slovenska, Slezsko a Krakovsko.

In Bohemia he introduced money: the silver coins called denars. This made possible the growth of trade, especially with foreign countries.
→Zavedl v Čechách peníze, stříbrné mince - denáry. Tak umožnil rozvoj obchodu, především s cizími zeměmi.

The main center of trade was Prague.
→Hlavním střediskem obchodu byla Praha.

BOLESLAV II (973-999) further strengthened the Czech state.
→BOLESLAV II. (973-999) český stát dále upevňoval.

In order to free Bohemia from dependence on the German bishops, he established an independent bishopric in Prague.
→Aby zbavil Čechy závislosti na německých biskupech, založil v Praze samostatné biskupství (rok 973).

Only the princely line of Slavník, located in East Bohemia, did not want to submit to him.
→Pouze knížecí rod Slavníkovců, sídlící ve východních Čechách, se mu nechtěl podrobit.

In 995 the troops of BOLESLAV II therefore seized the family seat of Slavník at Libice nad Cidlinou.
→Vojsko BOLESLAVA¤ II. proto dobylo roku 995 rodové sídlo Slavníkovců v Libici nad Cidlinou.

They massacred its citizens and razed the castle grounds.
→ Jeho obyvatele vyvraždili a hradiště spálili.

Thus the unification of the Czech tribes into one state under the rule of the Premyslids was completed .
→ Tak skončilo sjednocování českých kmenů v jeden stát pod vládou Přemyslovců.

After the death of BOLESLAV II, bloody fights over the princely throne broke out in the Premyslid dynasty, which weakened the Czech state considerably.
→Po smrti BOLESLAVa II. propukly v přemyslovském rodě krvavé boje o knížecí stolec, které český stát značně oslabovaly.

The princely government became stronger only with BŘETISLAV I (1034-1055), who issued the so-called SENIORITY LAW (the office of the sovereign should belong to the eldest of the family).
→Knížecí vláda se upevnila až za BŘETISLAVA I. (1034-1055), který vydává tzv. SENIORÁTNÍ ZÁKON (úřad panovníka má náležet tomu nejstaršímu z rodu).

VRATISLAV II (1061-1092) For his merits in the struggle over investiture with Pope Gregory, Henry IV awarded him a royal title (inhereditary) in 1085.
→VRATISLAV II. (1061-1092) Za zásluhu v boji o investituru s papežem Řehořem mu Jindřich IV. roku 1085 uděluje královský titul (nedědičně).

SOBĚSLAV I (1125-1140) In 1126 he defeated the Holy Roman King Lothar III in a battle at Chlumec.
→SOBĚSLAV I. (1125-1140) Roku 1126 v bitvě u Chlumce porazil římského krále Lothara III.

The battle was not significant in size but rather as a display of the national awareness of the Czech aristocracy.
→Bitva nebyla významná svým rozsahem, ale projevem národního vědomí české aristokracie.

In commemoration, the rotundas of Saint Catherine in Znojmo and on Říp were erected.
→Na památku byly vystavěny rotundy: svaté Kateřiny ve Znojmě a na Řípu.

VLADISLAV II (1140-1172) In 1158 he supported Emperor Frederick I Barbarossa in his battles in Italy, for which he was crowned king (hereditary) by Barbarossa in Milan.
→VLADISLAV II. (1140-1172) Roku 1158 podporoval císaře Friedricha I. Barbarossu v jeho bojích v Itálii, za což byl v Miláně Barbarossou korunován na krále (dědičně).

Frequent intrusions of the German kings into the internal affairs of the Czech state led to the decline of Czech power in the last quarter of the 12th century.
→Časté zásahy německých králů do vnitřních záležitostí českého státu vedly k tomu, že v poslední čtvrtině 12. století docházelo k novému úpadku české moci.

After the decline of imperial power and the fall of the German Štauf dynasty, Vladislav´s son Přemysl Otakar I (1197-1230) ascended the Czech throne.
→ Po úpadku císařské moci a pádu německé dynastie Štaufů na český trůn nastupuje Vladislavův syn Přemysl Otakar I. (1197-1230).






The Last Premyslid
→Poslední přemyslovci

At the turn of the 12th and 13th centuries, Bohemia belonged among the most prestigious states of Europe.
→Na přelomu 12. a 13. století patřily Čechy mezi nejprestižnější evropské státy.

Already in the year 1212, Přemysl Otakar I (1197-1230) had received the GOLDEN SICILIAN BULL from the Holy Roman King Frederick II (from the Stauf dynasty) which acknowledged all of the privileges of the Czech kings (royal heredity, an indivisible Czech kingdom, the right of naming the bishop in Prague...).
→ Již roku 1212 obdržel Přemysl Otakar I.(1197-1230) od římského krále Friedricha II. (z rodu Štaufů) ZLATOU BULU SICILSKOU, ve které potvrzoval veškeré výsady českých králů (královskou dědičnost, nedělitelnost českého království, právo jmenování biskupa v Praze...).

During the reign of his son Wenceslas I (1230-53), the authority of Bohemia was further strengthened.
→ Za vlády jeho syna Václava I.(1230-1253) se autorita Čech dále upevnila.

It reached the peak of its power during the reign of Přemysl Otakar II (1253-1278).
→Svého vrcholu dosáhla až za vlády Přemysla Otakara II. (1253-78).

By way of marriage with Markéta Babenberg, he obtained Austria.
→Sňatkem s Markétou Babenberskou získal Rakousko.

His expansionist policy also meant significant acquisitions in the Alps and the Lower Danube.
→Expanzní politikou docílil i významných zisků v alpských zemích a v Podunají.

The Bohemian nobility personally took part in a number of Přemysl´s military affairs.
→Česká šlechta se osobně účastnila četných Přemyslových válečných akcí.

The most significant was the war with the Hungarian king Béla IV concerning Styria, which finished with the great victory of Přemysl troops´s in the year 1260 at the Battle of Kressensbrunn.
→Nejvýznamnější byla válka s uherským králem Bélou IV. o Štýrsko, která skončila velkým vítězstvím Přemyslova vojska roku 1260, v bitvě u Kressensbrunnu.

Not without cause was he given the name the "King of Iron and Gold".
→Ne nadarmo byl nazýván králem ´´ železným a zlatým ´´.

He established a series of royal towns (Brno, Olomouc, Hradec Králové, České Budějovice) and castles (Křivoklát, Zvíkov, Bezděz...).
→Založil řadu královských měst (Brno, Olomouc, Hradec Králové, České Budějovice. ) a hradů (Křivoklát, Zvíkov, Bezděz ... ).

In the 13th century the ruler of the Holy Roman Empire was elected.
→Ve 13. století došlo k volbě panovníka Svaté říše římské.

This was to be decided between two candidates: Přemysl Otakar II and Rudolf of Hapsburg.
→Rozhodovalo se mezi 2 kandidáty: Přemyslem Otakarem II. a Rudolfem Habsburským.

The bitter controversy resulted in a battle on the Moravian Plain in 1278, where Premysl was defeated and killed.
→Ostré spory vyústily roku 1278 v bitvě na Moravském poli, kde byl Přemysl poražen a zabit.

He put too much trust in his military and economic powers and underestimated the loyalty of his nobility.
→Příliš důvěřoval své válečné a hospodářské moci a podcenil věrnost své šlechty.

After the war on the Moravian Plain, the Bohemian state found itself in a tragic situation.
→Po bitvě na Moravském poli se český stát ocitl v tragické situaci.

The successor to the throne, Wenceslas, was still a child, so the throne was assumed by the Brandenburgs, who lay waste to the land for five years.
→ Následník trůnu Václav byl ještě dítě, takže na trůn nastupují Braniboři, kteří po dobu 5 let pustoší zemi.

After Wenceslas´s return in 1283, the situation was brought back into order.
→Po Václavově návratu v roce 1283 se situace opět uklidnila.

Thanks to a tactical approach to the nobility, Wenceslas II (1283-1305) strengthened not only his sovereignty but also even revived the sluggish economy.
→Václav II. (1283-1305) si díky taktickému postupu vůči šlechtě upevnil nejen svou panovnickou moc, ale obnovil i stagnující hospodářství.

During his rule many events took place : the growth of the country, promotion and support of towns, the issing of a high code of law in 1300 and even the minting of the first Prague coins.
→ Za jeho vlády došlo opět k rozkvětu země, podporoval města, roku 1300 vydal horní zákoník a došlo i k ražbě prvních pražských grošů.

The murder of his son Wenceslas III (1305-1306) in Olomouc in 1306 terminated the Premyslid dynasty by the sword.
→ Olomouckou vraždou jeho syna Václava III. (1305-1306) roku 1306 vymírá rod Přemyslovců po meči.





The Luxembourg Dynasty
→Lucemburská dynastie

The Premyslid dynasty, which stood at the head of the Bohemian state from its beginning and which guaranteed its secure place in medieval Europe, ended in 1306 with the murder of King Wenceslas III (1305-1306).
→Přemyslovský rod, který stál v čele českého státu od jeho začátků a který mu zabezpečil pevné místo ve středověké Evropě, vymírá roku 1306 vraždou krále Václava III. (1305-1306).

The years from 1306 to 1310 were a time of confusion and strife. The new king, John of Luxembourg (1310-1346), was the husband of Eliška Přemyslovna, the daughter of Wenceslas II.
→Léta 1306-1310 byla pro český stát dobou zmatků a rozbrojů. Nový král Jan Lucemburský (1310-1346) byl manželem Elišky Přemyslovny, dcery Václava II.

At the beginning of his reign he tried to limit the share of the nobility in the administration of the state.
→Na počátku vlády se snažil omezit podíl šlechty na správě státu.

He was unsuccessful, and therefore preferred to dedicate himself to securing the Bohemian state internationally.
→To se mu však nepodařilo, a proto se věnoval raději mezinárodnímu zabezpečení českého státu.

He took part in several war campaigns in Western Europe.
→Zúčastnil se mnoha válečných tažení v západní Evropě.

He only returned to Bohemia when he needed money.
→Do Čech se vracel pouze tehdy, když potřeboval peníze.

The long absence of the king, however, threw the Bohemian state into a crisis which his seventeen-year-old son Charles (from 1333 Margrave of Moravia) tried to get out of .
→Dlouhá nepřítomnost krále však uvrhla český stát do krize, ze které se ho pokusil dostat sedmnáctiletý syn Karel (od roku 1333 markrabě moravský).

John of Luxembourg fell in 1346 at the Battle of Crécy in France, where he fought against the English in the Hundred Years´ War.
→Jan Lucemburský padl r. 1346 v bitvě u Kresčaku ve Francii, kde bojoval proti Angličanům ve stoleté válce.

After his death, his son Charles IV (1346-1378) became King of Bohemia and soon even Holy Roman Emperor.
→Po jeho smrti se stal českým králem a brzy i římským císařem jeho syn Karel IV. (1346-1378).

The talented, ambitious ruler assumed power with great energy. In international affairs he looked to the French monarch and the Roman Pope.
→Nadaný a ctižádostivý panovník se ujal vlády s velkou energií. V mezinárodní politice se opíral o francouzského panovníka a o římského papeže.

The whole of his domestic policy was carried out with the aim of building a strong Bohemian state.
→Celá jeho domácí politika byla vedena snahou vybudovat pevný český stát.

Charles IV extended the state into new territories, which he obtained through marriage, alliance or purchase.
→ Karel IV. ho rozšířil o nová území, která získal sňatkem, smlouvami nebo koupí.

He also tried to strengthen the sovereign´s power, which had been weakened during his father´s reign.
→Snažil se též upevnit panovnickou moc, která byla za vlády jeho otce oslabena.

In order to limit the expansion of the aristocracy, he relied on the Catholic Church and the royal towns.
→Aby omezil rozpínavost šlechty, opíral se o katolickou církev a královská města.

At the same time he surrounded himself with educated advisors. He increased the royal estates and the revenues of the royal treasury.
→ Obklopil se přitom vzdělanými rádci. Rozmnožil královské statky a zvýšil příjmy královské pokladny.

An international commercial link between Bohemia and the whole of Europe was achieved with the support of the royal towns.
→Podporou královských měst zajistil mezinárodní obchodní spojení Čech s celou Evropou.

Prague became the crossroads of important trade routes in Europe.
→Praha se stala křižovatkou důležitých obchodních cest v Evropě.

Bohemia was also uplifted culturally during his reign. The king supported education, science and the arts.
→ Za jeho vlády se Čechy povznesly i kulturně. Král podporoval vzdělanost, vědu a umění.

In 1348 he obtained the Pope´s approval for the establishment of a university in Prague (Charles University).
→Roku 1348 získal papežův souhlas k založení univerzity v Praze (Univerzita Karlova).

It was founded on the basis of the natural sciences, especially mathematics, astronomy, medicine and chemistry.
→Byly položeny základy přírodních věd, zejména matematiky, astronomie, lékařství a chemie.

Charles himself mastered five languages in both spoken and written form.
→Sám Karel IV. ovládal pět jazyků slovem a písmem.

He wrote his own biography andcomposed poetry in Czech and Latin.
→Napsal vlastní životopis a psal české a latinské básně.

Magnificent constructions contributed to the development of Prague, which was to be the permanent residence of the emperors.
→Ke zvelebení Prahy, která měla být trvalým sídelním městem císařů, přispěla velkolepá výstavba.

Charles IV expanded Prague in well-conceived manner.
→Karel IV. Prahu promyšleně rozšiřoval.

He increased the area of Malá Strana (the Lesser Town) and established Nové Město (the New Town).
→ Zvětšil území Malé Strany, založil Nové Město.

Both banks of the Vltava River were joined by a stone bridge (the Charles Bridge).
→Oba vltavské břehy byly spojeny velkým kamenným mostem (Karlův most).

In connection with the promotion of the Prague bishopric to an archbishopric, construction of the Cathedral of St. Vitus began at Prague Castle.
→V souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství začala výstavba katedrály svatého Víta na Pražském hradě.

He had built Karlštejn Castle for the preservation of the crown jewels.
→A na ochranu korunovačních klenotů nechal vybudovat hrad Karlštejn.

The reign of Charles IV marked the climax of development in medieval Bohemia.
→ Vláda Karla IV. znamenala vyvrcholení vývoje středověkých Čech.

Charles IV made his son, Wenceslas, heir to the Bohemian and Holy Roman crowns.
→ Dědicem české a římské koruny učinil Karel IV. svého syna Václava.

The reign of Wenceslas IV (1378-1419) cannot be compared with the success of his father´s.
→Vláda Václava IV. (1378-1419) se nedá srovnat s úspěchy jeho otce.

There was great restlessness in the country, the Church grew ever richer and in the end Wenceslas was relieved of the throne in favor of his brother Sigismund.
→V zemi jsou velké nepokoje, církev stále bohatne a nakonec je Václav zbaven trůnu ve prospěch svého bratra Zikmunda.



Hussitism
→ Husitství

At the turn of the 14th and 15th centuries the Czech lands found themselves in a social crisis.
→Na rozhraní 14. a 15. století se české země ocitly ve společenské krizi

The main blame was attached to the Church, which was more devoted to political power and material interests than to the souls of the believers.
→Hlavní vina byla přisuzována církvi, která se věnovala více mocenským a hmotným zájmům než duším věřících.

The recognized leader of the reformers was Jan Hus, from 1402 the Minister of Prague´s Bethlehem Chapel and after 1409 also Rector of Charles University.
→Uznávaným vůdcem reformátorů byl JAN HUS, od roku 1402 kazatel v pražské Betlémské kapli a po roce 1409 i rektor Karlovy univerzity.

He criticized the ecclesiastical and secular feudal lords for inhumanly exploiting the serfs.
→Kritizoval církevní i světské feudály, že nelidsky vykořisťují poddané.

Hus saw the cause of all evil and dissatisfaction in the wealth of the Church.
→Příčinu všeho zla a nespokojenosti viděl Hus v bohatství církve.

He wanted the entire Church to lead a simple life and recommended that it rid itself of possessions.
→Chtěl, aby celá církev žila prostým životem, doporučoval, aby byla zbavena majetku.

Through his writings, Hus brought the teachings of the Church to the people.
→Svými spisy přiblížil Hus církevní učení lidu.

He wrote them in Czech so that everyone would understand them.
→Psal je česky, aby jim každý rozuměl.

However, his teachings did not lead to the reestablishment of stability but rather to the opposite.
→Ovšem jeho učení nevedlo k obnovení stability, ale k opaku.

Because he refused to retract his teachings and fall in line with the Church at the Council of Constance, he was burned at the stake as an incorrigible heretic on July 6, 1415.
→Protože na kostnickém koncilu odmítl odvolat své učení a podřídit se církví, byl 6. července 1415 upálen jako nenapravitelný kacíř.

The news of Hus´s violent death led to anti-Church agitation in the Czech lands.
→ Zpráva o Husově násilné smrti vyvolala v českých zemích proticírkevní nepokoje.

Hus´s followers, whose number grew, started to called themselves Hussites. They accepted the chalice as their sign.
→Husovi stoupenci, jejichž počet rostl, se začali nazývat husity. Za svůj znak přijali kalich.

In July 1419, the people of Prague, under the leadership of Jan Želivský, threw the Catholic councilors of Prague´s New Town out of the town hall window (the first defenestration), and thus started a revolution.
→V červenci roku 1419 pražský lid pod vedením Jana Želivského vyhodil katolické konšely Nového Města pražského z oken radnice (první defenestrace).

The headquarters of the popular revolutionary movement became TÁBOR in South Bohemia.
→Tak zahájili revoluci. Střediskem lidového revolučního hnutí se stal TÁBOR v jižních Čechách.

People from all over Bohemia came to Tabor. They handed over all their personal possessions to a common treasury.
→Do Tábora přicházeli lidé z celých Čech. Všechen osobní majetek odevzdávali do společné pokladny.

At this time of growing unrest, King Wenceslas IV died.
→V době rostoucích nepokojů zemřel král Václav IV.

Sigismund of Luxembourg, the stepbrother of Wenceslas IV, decided that he would take possession of the throne by force. This danger brought all of the Hussite supporters together.
→ Nevlastní bratr Václava IV., Zikmund Lucemburský, se rozhodl, že se zmocní trůnu násilím. Toto nebezpečí sblížilo všechny přívržence husitů.

The people of Tábor, Prague and the Calixin nobles (Hussite supporters) agreed on a common program, which was summed up in the Four Articles of Prague.
→Táborité, Pražané i kališnická šlechta se dohodli na společném programu, který shrnuli do čtyř pražských artikul.

In them they demanded the freedom of preaching, the distribution of Church possessions, receiving the Holy Eucharist in both kinds (Utraquism) and the just punishment of mortal sins.
→Žádali v nich svobodu kázání, rozdělení církevního majetku, přijímání podobojí a spravedlivé trestání těžkých hříchů.

The Pope and the feudal lords of neighboring lands feared the Hussites.
→ Papež i feudálové v sousedních zemích se husitů obávali.

Therefore, the Pope declared a military crusade against the Hussites.
→Proto papež vyhlásil proti husitům válečnou výpravu.

At the head of the crusades against the heathen Czechs stood King Sigismund of Luxembourg.
→ Do čela křížových výprav proti kacířským Čechům se postavil král Zikmund Lucemburský.

In June 1420, the crusaders surrounded Prague and took possession of the Castle and Vyšehrad.
→ V červnu 1420 obklíčili křižáci Prahu a zmocnili se Hradu a Vyšehradu.

The Hussite forces from Tábor came to Prague to help. Jan Žižka led them.
→V Praze přišlo na pomoc husitské vojsko z Tábora. Vedl je Jan Žižka.

A battle took place at Vítkov where the Hussites defeated the crusade.
→Na Vítkově došlo k bitvě. Husité tam porazili křížovou výpravu.

In June 1421, an interim government, in which the lower nobility and townsfolk predominated and which for the first time took part in the administration of the state, was arranged at the provincial parliament in Čáslav.
→ V červnu roku 1421 byla ustanovena na zemském sněmu v Čáslavi prozatímní vláda, v níž převažovala nižší šlechta a měšťanstvo, které se tak poprvé účastnilo na správě státu.

The parliament rejected Sigismund´s claim to the Czech throne.
→Sněm neuznal Zikmundovy nároky na český trůn.

After turning back other crusades (1421 at Žatec, 1422 at Kutná Hora), Žižka´s forces had to fight against domestic enemies (the Catholic nobility and newly-rich Calixin nobles), which together created the UNION OF THE LORDS.
→Po odražení dalších křížových výprav (1421 u Žatce, 1422 u Kutné Hory) musela Žižkova vojska bojovat proti domácímu nepříteli - katolické šlechtě a zbohatlé kališnické šlechtě, která tvořila společně PANSKOU JEDNOTU.

In 1424 Jan Žižka, however, defeated these forces in the battle at Malešov.
→Jan Žižka však roku 1424 v bitvě u Malešova porazil i vojska panské jednoty.

After his death (in the autumn of 1424) the cleric Procopius the Bald led the Hussite ground forces (infantry).
→Po jeho smrti (na podzim 1424) velel husitským polním vojskům kněz Prokop Holý.

Under his leadership the Hussites were victorious over the crusaders (1426 at Ústí nad Labem, 1427 at Tachov) and drove them from the land.
→Pod jeho velením zvítězili husité nad křižáky (1426 u Ústí nad Labem, 1427 u Tachova) a vyhnali je ze země.

Then the Hussites themselves undertook expeditions abroad, the so-called "Glorious Rides", with the aim of spreading Hussitism in neighboring lands.
→Potom husité sami podnikali výpravy do ciziny, tzv. ,, spanilé jízdy ´´, s cílem šířit husitství v sousedních zemích.

The most massive crusade invaded Bohemia in 1431.
→Nejmohutnější křížová výprava vpadla do Čech roku 1431.

The great crusade force was dispersed as soon as they heard the Hussites singing from a distance the hymn "Ye Warriors of God".
→Početné křižácké vojsko se rozprchlo, jen co zaslechlo z dálky husity zpívat chorál ,, Ktož jsú boží bojovníci ".

After the victory of the Hussites at Domažlice, the Pope and King Sigismund became aware that the Hussite revolution could not be defeated with arms.
→Po vítězství husitů u Domažlic si papež a král Zikmund uvědomili, že husitská revoluce se nedá porazit zbraněmi.

Therefore, they entered into peace negotiations with the Hussites.
→Proto přistoupili na mírová jednání s husity.

The negotiations took place in 1433 in Basle (Switzerland).
→Jednání se konala roku 1433 v Basileji.

At this council, however, the Hussites split into two groups. The moderate Hussites wanted to accept the partial concessions offered, while the radicals insisted on the acceptance of all Four Articles of Prague.
→Na tomto koncilu se však husité rozdělili do dvou skupin. Umírnění husité chtěli nabízené částečné ústupky přijmout, radikálové trvali na připetí všech 4 pražských artikul.

The dispute came to a head in 1434 at the Battle of Lipany, where the radicals were defeated through the treachery of the Calixtin nobles and the townsfolk.
→Spor vyvrcholil v roce 1434 v bitvě u Lipan, kde byli tito radikálové poraženi, zradou kališnické šlechty a měšťanů.

On July 5, 1436, an agreement between the Hussites and the Council of Basle, the so-called "COMPACT", was declared in Jihlava.
→ 5. července 1436 byla v Jihlavě vyhlášena dohoda mezi husity a basilejským koncilem, tzv. "KOMPAKTÁTA".

Bohemia became a territory where everyone could freely choose the Hussite or Catholic religion.
→Čechy se staly územím, kde si každý svobodně mohl vybrat husitské nebo katolické náboženství.

The Pope, however, never approved of this agreement. Sigismund ascended the Czech throne.
→Tuto dohodu však papež nikdy neschválil. Na český trůn nastoupil Zikmund.

The Hussite revolution did not reach the goals it had set, but it did not end in defeat either. It did, however, lay the foundations for a new, glorious tradition of the Czech nation.
→Husitská revoluce nedosáhla vytýčených cílů, ale neskončila ani porážkou. Položila základ nové, slavné tradici českého národa.


  

George of Poděbrady
→Jiří z Poděbrad

Neither after the Hussite wars nor after the death of King Sigismund was peace established in Bohemia.
→Ani po husitských válkách a po smrti krále Zikmunda nezavládl v Čechách klid.

The cities and the nobility fought together for power.
→Města a šlechta spolu zápasila o moc.

The nobility was divided into the Calixtins and the Catholics.
→Šlechta se rozdělila na stranu kališnickou a katolickou.

The sudden death of Ladislaus Posthumus (the grandson of Sigismund of Luxembourg) in November 1457 was the reason for renewed discussions about the most appropriate candidate for the Bohemian throne.
→ Náhlá smrt Ladislava Pohrobka (vnuk Zikmunda Lucemburského) v listopadu 1457 byla důvodem k opětným diskusím o nejvhodnějším kandidátovi na český trůn.

The Calixtin noble George of Poděbrady stood out among the Bohemiann obility.
→Mezi českou šlechtou vynikal kališnický šlechtic Jiří z Poděbrad.

He occupied Prague with his own troops and took over the government of Bohemia.
→Obsadil se svým vojskem Prahu a zmocnil se vlády v Čechách.

At first he ruled as a provincial administrator and later (March 2, 1458) was elected King of Bohemia at the Old Town Hall.
→ Nejdříve vládl jako zemský správce, později (2. 3. 1458) byl na Staroměstské radnici zvolen českým králem.

Even the Catholic nobility supported his election against foreign candidates, among whom there was even the French prince Charles.
→I katolická šlechta podpořila jeho volbu proti zahraničním kandidátům, mezi nimiž byl i francouzský princ Karel.

The great problem at that time was the attitude of foreign nations, as they expressed great disagreement concerning the election of a man who did not come from the royalty or priesthood or even a noble line, and in that case had no claim to a sovereign´s dignity.
→ Velkým problémem byl tehdy postoj ciziny, neboť ta rozhodně nesouhlasila s volbou muže, který nepocházel z královského, knížecího, ba ani hraběcího rodu, a tím pádem neměl žádný nárok na panovnické důstojenství.

Moravia, Upper and Lower Lusatia and the Silesian principality with its Catholic majority were also against him.
→Také Morava, Horní a Dolní Lužice a slezská knížectví byla se svou katolickou většinou proti.

The new Bohemian king dealt with these problems relatively quickly thanksto his diplomatic skill. He obtained a powerful ally in the Hungarian ruler Matthias Corvinus when he married his daughter Catherine to him.
→Nový český král se s těmito problémy poměrně rychle vyrovnal díky své diplomatické obratnosti. Mocného spojence získal v uherském vládci Matyáši Korvínovi, když za něj provdal svou dceru Kateřinu.

George restored peace and order in the land. He also brought part of the Catholic nobility on his side.
→Obnovil v zemi klid a pořádek. Na svoji stranu získal i část katolických pánů.

He forced the nobility to return confiscated royal property.
→Přinutil šlechtu, aby vrátila zabraný královský majetek.

He promoted the expansion of cities, which again became booming centers of crafts and trade.
→Podporoval rozvoj měst, která se znovu stala kvetoucími středisky řemesel

a obchodu.

In return for his promise to persecute heretics in his lands, the Pope also recognized him as Bohemian king.
→Za slib, že bude v zemi pronásledovat kacíře, uznal také papež Jiřího českým králem.

While for the Pope all who were not Catholic were heretics, George did not persecute the Calixtin nobles as heretics because the Church recognized the validity of the Compact.
→Zatímco pro papeže byli kacíři všichni nekatolíci, Jiří kališníky za kacíře nepovažoval, neboť církev uznala platnost kompaktát.

Thus a dispute soon developed between the Pope and George.
→Záhy proto vznikl mezi papežem a Jiřím spor.

The Pope abolished the Basle Compact and excommunicated the Bohemian king.
→ Papež zrušil basilejská kompaktáta a uvalil na českého krále klatbu.

From the beginning the controversy was handled only through negotiations.
→Spor byl zpočátku řešen pouze jednáním.

No ruler desired a military escapade in Bohemia.
→Žádný panovník netoužil po vojenském dobrodružství v Čechách.

In addition, George had succeeded in entering into good relations with many royal courts.
→Jiřímu se navíc podařilo navázat dobré styky s mnoha panovnickými dvory.

He proposed to all the European rulers that they sign a pact of lasting peace.
→Navrhoval všem evropským panovníkům, aby uzavřeli smlouvy o trvalém míru.

However, the majority of the rulers did not even respond to the peace proposal.
→Na mírové návrhy však většina panovníků Jiřímu ani neodpověděla.

George´s effort to make a peaceful alliance was ahead of its time.
→Jiří svým úsilím o vytvoření mírového spolku předběhl svou dobu.

Following his disagreement with the Pope´s party, George had to contend with the Catholic nobility at home, which had united into the Green Mountain League.
→Po rozchodu s papežskou stranou musel Jiří doma zápasit s katolickou šlechtou, která se sdružila v jednotu zelenohorskou.

After a short battle he subdued the League.
→Po kratším boji si jednotu zelenohorskou podrobil.

Moreover, after an extensive search, the Pope found a ruler who would make a holy crusade to Bohemia.
→ Také papež, po usilovném hledání, našel panovníka, který se ujal křížového tažení do Čech.

This was the Hungarian king Matthias Corvinus.
→ Byl jím uherský král Matyáš Korvín.

In 1469 he invaded Bohemia. His army was encircled at Vilémov, and Matthias Corvinus had to surrender.
→ V roce 1469 vtrhl do Čech. U Vilémova bylo jeho vojsko obklíčeno a Matyáš Korvín se musel vzdát.

Matthias, however, broke the promise which he had given George in order to be released from prison, and had himself crowned Czech king in Olomouc.
→Matyáš však porušil slib, který dal Jiřímu za propuštění ze zajetí, a nechal se v Olomouci korunovat českým králem.

The struggle began again. George, who was suffering from worsening illness, entered into an agreement on succession with the Polish king Casimir IV.
→ Zápas začal znovu. Jiří, kterého trápila zhoršující se nemoc, uzavřel dohodu o nástupnictví s polským králem Kazimírem IV.

In the event of his death, a member of the Jagellonian dynasty would become king.
→V případě jeho smrti se králem stane příslušník jagellonské dynastie.

When he died in 1471, Vladislav of Jagellon was elected to the throne, but only Corvinus´s death in 1490 meant the unification of the entire Bohemian state.
→Když roku 1471 zemřel, byl na trůn zvolen Vladislav Jagellonský, avšak teprve Korvínova smrt roku 1490 znamenala sjednocení celého českého soustátí.