E-BOOKS

Antoine de Saint-Exupéry 

LE PETIT PRINCE 
→Malý princ

À LÉON WERTH
→WERTHOVI

Je demande pardon aux enfants d’avoir dédié ce livre à une grande personne.
→Odpusťte, děti, že jsem věnoval tuto knihu dospělému! 

J’ai une excuse sérieuse : 
→Mám závažnou omluvu: 

cette grande personne est le meilleur ami que j’ai au monde.
→ Ten dospělý je můj nejlepší přítel. 

 J’ai une autre excuse:
→Mám ještě jednu omluvu:

cette grande personne peut tout comprendre, même les livres pour enfants. 
→ten dospělý dovede všechno pochopit, dokonce i knihy pro
děti.

J’ai une troisième excuse
→A mám ještě třetí omluvu: 

cette grande personne habite la France où elle a faim et froid
→ten dospělý bydlí ve Francii, trpí tam hladem a zimou.

Elle a bien besoin d’être consolée.
→Velice potřebuje, aby ho někdo potěšil.

Si toutes ces excuses ne suffisent pas, je veux bien dédier ce livre à l’enfant qu’a été autrefois cette grande personne.
→Nestačí-li všechny tyhle omluvy, rád věnuji tuto knihu dítěti, kterým kdysi ten dospělý byl. 

Toutes les grandes personnes ont d’abord été des enfants.
(Mais peu d’entre elles s’en souviennent.)
→Všichni dospělí byli nejdříve dětmi. (Ale málokdo se na to pamatuje.)

Je corrige donc ma dédicace :
→Opravuji tedy své věnování:

À LÉON WERTH QUAND IL ÉTAIT PETIT GARÇON
→LÉONU WERTHOVI, KDYŽ BYL MALÝM CHLAPCEM

-I-

Lorsque j’avais six ans j’ai vu, une fois, une magnifique image, dans un livre sur la Forêt Vierge qui s’appelait « Histoires Vécues ».
→Když mi bylo šest let, viděl jsem jednou nádherný obrázek v knize o pralese, která se jmenovala Příběhy ze života. 

Ça représentait un serpent boa qui avalait un fauve. 
→Na obrázku byl hroznýš, jak polyká šelmu.

Voilà la copie du dessin.
→Tohle je kopie kresby:

On disait dans le livre : « Les serpents boas avalent leur proie tout entière, sans la mâcher. 
→V knížce stálo: „Hroznýši svou kořist nežvýkají, polykají ji celou. 

Ensuite ils ne peuvent plus bouger et ils dorment pendant les six mois de leur digestion.
→Potom se nemohou ani hnout a celého půl roku spí a tráví.“

» J’ai alors beaucoup réfléchi sur les aventures de la jungle et, à mon tour, j’ai réussi, avec un crayon de couleur, à tracer mon premier dessin. 
→Hodně jsem tehdy přemýšlel o dobrodružstvích v džungli a také se mně podařilo nakreslit pastelkou první kresbu. 

Mon dessin numéro 1
→Kresbu číslo 1. 

Il était comme ça :
→Vypadala takhle:

J’ai montré mon chef-d’oeuvre aux grandes personnes et je leur ai demandé si mon dessin leur faisait peur.
→Ukázal jsem své veledílo dospělým a ptal jsem se jich, nahání-li jim má kresba strach.

Elles m’ont répondu : « Pourquoi un chapeau ferait-il peur ?
→Odpověděli mi: „Proč by klobouk naháněl strach?“

» Mon dessin ne représentait pas un chapeau.
→Ale on to nebyl klobouk. 

 Il représentait un serpent boa qui digérait un éléphant. 
→Byl to hroznýš, jak zažívá slona. 

J’ai alors dessiné l’intérieur du serpent boa, afin que les grandes personnes puissent comprendre.
→Nakreslil jsem tedy vnitřek hroznýše, aby to dospělí 
pochopili.

Elles ont toujours besoin d’explications. Mon dessin numéro 2 était comme ça : 
→Oni totiž potřebují vždycky nějaká vysvětlení. Má kresba
číslo 2 vypadala takhle:

Les grandes personnes m’ont conseillé de laisser de côté les dessins de serpents boas ouverts ou fermés, et de m’intéresser plutôt à la géographie, à l’histoire, au calcul et à la grammaire.
→Dospělí mi však poradili, aby nechal toho kreslení otevřených a zavřených hroznýšů a zajímal se raději o zeměpis, počty a mluvnici. Tak se stalo, že jsem se v šesti letech vzdal skvělé malířské kariéry.

C’est ainsi que j’ai abandonné, à l’âge de six ans, une magnifique carrière de peintre.
→Tak se stalo, že jsem se v šesti letech vzdal skvělé malířské kariéry.

 J’avais été découragé par l’insuccès de mon dessin numéro 1 et de mon dessin numéro 2.
→Neúspěch mé kresby číslo 1 a kresby číslo 2 mě odradil.

Les grandes personnes ne comprennent jamais rien toutes seules, et c’est fatigant, pour les enfants, de toujours et toujours leur donner des explications.
→Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje, 
stále a stále jim něco vysvětlovat. 

J’ai donc dû choisir un autre métier et j’ai appris à piloter des avions.
→Musel jsem si tedy vybrat jiné povolání a naučil jsem se řídit letadlo.

J’ai volé un peu partout dans le monde. Et la géographie, c’est exact, m’a beaucoup servi. Je savais reconnaître, du premier coup d’oeil, la Chine de l’Arizona.
→Létal jsem tak trochu po celém světě. A pravda je, že mi zeměpis hodně posloužil.
Dovedl jsem na první pohled rozeznat Čínu od Arizony.

 C’est très utile, si l’on est égaré pendant la nuit.
→Je to velice užitečné, když člověk v noci zabloudí.

J’ai ainsi eu, au cours de ma vie, des tas de contacts avec des tas de gens sérieux.
→A tak jsem se v životě setkal se spoustou vážných lidí.

 J’ai beaucoup vécu chez les grandes personnes.
Je les ai vues de très près.  
→Žil jsem hodně s dospělými, poznal jsem je velice zblízka. 

Ça n’a pas trop amélioré mon opinion.
→Ale mé mínění o nich se valně nezměnilo.

Quand j’en rencontrais une qui me paraissait un peu lucide, je faisais l’expérience sur elle de mon dessin numéro 1 que j’ai toujours conservé.
→Když jsem mezi nimi potkal někoho, kdo se mi zdál trochu bystrý, ověřil jsem si na něm svou zkušenost s kresbou číslo 
1, kterou mám stále schovanou.

 Je voulais savoir si elle était vraiment compréhensive.
→ Chtěl jsem vědět, je-li opravdu chápavý.

Mais toujours elle me répondait : « C’est un chapeau. »
→Ale vždycky mi odpověděl: „To je klobouk.“

Alors je ne lui parlais ni de serpents boas, ni de forêts vierges, ni d’étoiles.
→Nepovídal jsem mu tedy ani o hroznýších, ani o pralesích, 
ani o hvězdách.

Je me mettais à sa portée. Je lui parlais de bridge, de golf, de politique et de cravates.
→Přizpůsobil jsem se mu. Mluvil jsem s ním o bridži, golfu, politice a o kravatách. 

 Et la grande personne était bien contente de connaître un homme aussi raisonnable.
→ A dospělý byl velice spokojen, že poznal tak rozumného
člověka.

                                           - II -

J’ai ainsi vécu seul, sans personne avec qui parler véritablement, jusqu’à une panne dans le désert du Sahara, il y a six ans.
→Tak jsem žil sám a neměl jsem nikoho, s kým bych si mohl opravdu popovídat. Tu se mi jednou před šesti lety v poušti 
na Sahaře porouchal motor. 

Quelque chose s’était cassé dans mon moteur.
→Něco se v něm polámalo. 

Et comme je n’avais avec moi ni mécanicien, ni passagers, je me préparai à essayer de réussir, tout seul, une réparation difficile.
→A poněvadž jsem neměl s sebou mechanika a ni cestující, 
chtěl jsem se do té nesnadné opravy pustit sám.

C’était pour moi une question de vie ou de mort.
→Byla to pro mne otázka života nebo smrti.

J’avais à peine de l’eau à boire pour huit jours.
-Měl jsem pitnou vodu sotva na týden.

Le premier soir je me suis donc endormi sur le sable à mille milles de toute terre habitée.
→První večer jsem tedy usnul v písku, na tisíc mil daleko od jakékoliv obydlené končiny. 

J’étais bien plus isolé qu’un naufragé sur un radeau au milieu de l’Océan.
→Byl jsem opuštěnější než trosečník na voru uprostřed oceánu. 

Alors vous imaginez ma surprise, au lever du jour, quand une drôle de petite voix m’a réveillé.
→Dovedete si proto představit, jaké bylo mé překvapení, když 
mě na úsvitě probudil zvláštní hlásek:

Elle disait : – S’il vous plaît… dessine-moi un mouton !
→„Prosím pěkně ... nakresli mi beránka...“

– Hein ! – 
→„Cože?“

Dessine-moi un mouton…
→„Nakresli mi beránka...“

 J’ai sauté sur mes pieds comme si j’avais été frappé par la foudre.
→Vyskočil jsem, jako by do mne hrom uhodil.

 J’ai bien frotté mes yeux. 
→Dobře jsem si protřel oči. 

J’ai bien regardé. Et j’ai vu un petit bonhomme tout à fait extraordinaire qui me considérait gravement. 
→Pozorně jsem se podíval a spatřil jsem prazvláštního 
človíčka, který si mě vážně prohlížel.

Voilà le meilleur portrait que, plus tard, j’ai réussi à faire de lui. 
→Toto je jeho nejlepší portrét, jaký se mi podařilo později nakreslit.

Mais mon dessin, bien sûr, est beaucoup moins ravissant que le modèle.
→Má kresba ovšem není zdaleka tak půvabná jako model.

Ce n’est pas ma faute.
→ Ale za to já nemohu.

J’avais été découragé dans ma carrière de peintre par les grandes personnes, à l’âge de six ans, et je n’avais rien appris à dessiner, sauf les boas fermés et les boas ouverts.
→Dospělí mě odradili od malířské kariéry, když mi bylo šest let, 
a proto jsem se nenaučil kreslit nic jiného než zavřené a 
otevřené hroznýše.

Je regardai donc cette apparition avec des yeux tout ronds d’étonnement.
→Udiveně jsem se díval na ten zjev.

N’oubliez pas que je me trouvais à mille milles de toute région habitée.
→Považte jen, že jsem byl na tisíc mil od jakéhokoliv 
obydleného kraje.

Or mon petit bonhomme ne me semblait ni égaré, ni mort de fatigue, ni mort de faim, ni mort de soif, ni mort de peur.
→A můj človíček nevypadal, jako by zabloudil ani 
jako by byl na smrt unavený nebo vyhladovělý, polomrtvý žízní nebo na smrt vylekán.

Il n’avait en rien l’apparence d’un enfant perdu au milieu du désert, à mille milles de toute région habitée.
→Vůbec nevypadal jako dítě ztracené v poušti, na tisíc mil 
daleko od nějakého obydleného kraje.

Quand je réussis enfin à parler, je lui dis :
→Když jsem konečně byl schopen promluvit, řekl jsem mu:

– Mais… qu’est-ce que tu fais là ?
→„Ale ... co tu děláš?“

Et il me répéta alors, tout doucement, comme une chose très sérieuse : 
→A tu mi docela tiše, jako něco nesmírně vážného, opakoval:

– S’il vous plaît… dessine-moi un mouton… 
→„Prosím pěkně ... nakresli mi beránka...“

Quand le mystère est trop impressionnant, on n’ose pas désobéir.
→Když stojíme před příliš velkou záhadou, neodvážíme se neuposlechnout. 

Aussi absurde que cela me semblât à mille milles de tous les endroits habités et en danger de mort, je sortis de ma poche une feuille de papier et un stylographe.
→Ačkoli se mi to zdálo zde - na tisíce mil ode všech 
obydlených míst a v nebezpečí smrti nesmyslné, vytáhl jsem 
z kapsy list papíru plnící pero. 

Mais je me rappelai alors que j’avais surtout étudié la géographie, l’histoire, le calcul et la grammaire et je dis au petit bonhomme (avec un peu de mauvaise humeur) que je ne savais pas dessiner. 
→Ale tu jsem si vzpomněl, že jsem studoval především 
zeměpis, dějepis, počty a mluvnici, a řekl jsem človíčkovy 
(trochu mrzutě), že neumím kreslit.

 Il me répondit : – Ça ne fait rien. Dessine-moi un mouton.
→Odpověděl mi:
„To nevadí. Nakresli mi beránka.“

Comme je n’avais jamais dessiné un mouton je refis, pour lui, l’un des deux seuls dessins dont j’étais capable.
→Poněvadž jsem nikdy nekreslil beránka, nakreslil jsem mu jednu z těch dvou kreseb, které jsem uměl.

Celui du boa fermé. Et je fus stupéfait d’entendre le petit bonhomme me répondre :
→Obrázek zavřeného hroznýše. A užasl jsem, když jsem slyšel, 
jak mi ten človíček povídá:

– Non ! Non ! Je ne veux pas d’un éléphant dans un boa.
Un boa c’est très dangereux, et un éléphant c’est très encombrant.
Chez moi c’est tout petit.
→„Ale ne, já nechci slona v hroznýši. Hroznýš je moc 
nebezpečný a slon zabere hodně místa. U mne doma je 
všechno malinké.

 J’ai besoin d’un mouton.
→Potřebuji beránka. 

Dessine-moi un mouton.
→Nakresli mi beránka.“

Alors j’ai dessiné.
→Tak jsem tedy kreslil.

Il regarda attentivement, puis :
→Díval se pozorně a řekl:

– Non ! Celui-là est déjà très malade. Fais-en un autre.
→„Ne! Tenhle je už moc nemocný. Udělej mi jiného.“

Je dessinai : 
→Nakreslil jsem tento obrázek:

Mon ami sourit gentiment, avec indulgence : 
→Můj přítel se mile, shovívavě usmál:

 – Tu vois bien… ce n’est pas un mouton, c’est un bélier. Il a des cornes…
→„Ale podívej se ... to není beránek, to je beran. Má rohy...“

Je refis donc encore mon dessin : Mais il fut refusé, comme les précédents :
→Tak jsem kresbu znovu předělal. On ji však zase odmítl jako 
ty předcházející:

 – Celui-là est trop vieux. Je veux un mouton qui vive longtemps.
→„Ten je moc starý. Já chci takového, aby dlouho žil.“

Alors, faute de patience, comme j’avais hâte de commencer le démontage de mon moteur, je griffonnai ce dessin-ci.
Et je lançai : 
→A tu, protože jsem ztratil trpělivost a protože jsem spěchal, abych se co nejdřív pustil do rozebírání motoru, načmáral 
jsem tuhle kresbu: A prohlásil jsem:

 – Ça c’est la caisse.
→„To je bedýnka.

Le mouton que tu veux est dedans.
→Beránek, kterého chceš, je uvnitř.“

Mais je fus bien surpris de voir s’illuminer le visage de mon jeune juge :
→Ale byl jsem velice překvapen, když se obličej malého soudce rozzářil.

 – C’est tout à fait comme ça que je le voulais ! Crois-tu qu’il faille beaucoup d’herbe à ce mouton ?
→„Právě tak jsem to chtěl. Myslíš, že ten beránek bude potřebovat hodně trávy?“

– Pourquoi ? 
→„Proč?“

– Parce que chez moi c’est tout petit…
→„Protože u mne doma je všechno malinké...“

– Ça suffira sûrement. Je t’ai donné un tout petit mouton.
→„Jistě to postačí. Dal jsem ti docela malého beránka.“

Il pencha la tête vers le dessin :
→Sklonil se nad kresbu.

– Pas si petit que ça… Tiens ! Il s’est endormi…
→„No, není tak moc malý ... Jé, podívej se, on usnul...“

Et c’est ainsi que je fis la connaissance du petit prince.
→A tak jsem se seznámil s malým princem.

                                             - III -

Il me fallut longtemps pour comprendre d’où il venait.
→Dlouho to trvalo, než jsem pochopil, odkud přichází.

Le petit prince, qui me posait beaucoup de questions, ne semblait jamais entendre les miennes. 
→ Zdálo se, jako by malý princ, který se mě stále na něco vyptával, moje otázky nikdy neslyšel.

Ce sont des mots prononcés par hasard qui, peu à peu, m’ont tout révélé.
→Všechno mi poznenáhlu objasnila jen slova náhodně pronesená.

Ainsi, quand il aperçut pour la première fois mon avion (je ne dessinerai pas mon avion, c’est un dessin beaucoup trop compliqué pour moi) il me demanda : 
→Tak když jsem poprvé spatřil mé letadlo (nebudu kreslit 
letadlo, je to pro mne příliš složité), zeptal se mě:

– Qu’est-ce que c’est que cette chose-là ? 
→„Co to je za věc?“

– Ce n’est pas une chose. Ça vole. C’est un avion. C’est mon avion.
→„To není věc. To létá. Je to letadlo ... Moje letadlo.“

Et j’étais fier de lui apprendre que je volais.
→A byl jsem hrdý, že mohu říci, že létám. A tu zvolal:

Alors il s’écria : – Comment ! tu es tombé du ciel ?
→A tu zvolal:
„Jejda. Ty jsi spadl z nebe!“

 – Oui, fis-je modestement.
→„Ano,“ odpověděl jsem skromně.

– Ah ! ça c’est drôle…
→„Jé, to je divné...“

 Et le petit prince eut un très joli éclat de rire qui m’irrita beaucoup.
→A malý princ se roztomile zasmál. To mě hrozně pohněvalo. 

 Je désire que l’on prenne mes malheurs au sérieux. 
→Chci, aby se mé nehody braly vážně.

Puis il ajouta :
→ Potom dodal:

– Alors, toi aussi tu viens du ciel ! De quelle planète es-tu ? 
→„Tak ty taky přicházíš z nebe! Z které planety?“

J’entrevis aussitôt une lueur, dans le mystère de sa présence, et j’interrogeai brusquement : 
→Hned mi svitlo trochu světla do záhady jeho příchodu a rychle jsem se otázal:

Tu viens donc d’une autre planète ? 
→„Ty tedy přicházíš z jiné planety?“

Mais il ne me répondit pas. Il hochait la tête doucement tout en regardant mon avion :
→Neodpověděl mi. Zavrtěl mírně hlavou a stále se díval na mé letadlo:

 – C’est vrai que, là-dessus, tu ne peux pas venir de bien loin… 
→„Pravda, na tomhle jsi nemohl přijít z moc velké dálky...“

il s’enfonça dans une rêverie qui dura longtemps.
→A nadlouho se ponořil do snění.

Puis, sortant mon mouton de sa poche, il se plongea dans la contemplation de son trésor.
→Potom vyndal mého beránka z kapsy a zabral se do pozorování svého pokladu.

Vous imaginez combien j’avais pu être intrigué par cette demi-confidence sur « les autres planètes ».
→Dovedete si představit, jakou zvědavost ve mně probudila jeho zmínka o jiných planetách.

 Je m’efforçai donc d’en savoir plus long :
→Pokusil jsem se proto dovědět se o tom více.

– D’où viens-tu, mon petit bonhomme ? Où est-ce « chez toi » ? Où veux-tu emporter mon mouton ?
→„Odkud přicházíš, človíčka? Kde je to tvé doma? Kam chceš odvést svého beránka?“

Il me répondit après un silence méditatif :
→Na chvíli se zamyslil a pak odpověděl:

– Ce qui est bien, avec la caisse que tu m’as donnée, c’est que, la nuit, ça lui servira de maison.
→„Dobře, že jsi mi dal tu bedýnku, v noci to bude jeho domeček...“

– Bien sûr. Et si tu es gentil, je te donnerai aussi une corde pour l’attacher pendant le jour. Et un piquet.
→„Ovšem. A budeš-li hodný, dám ti také provázek, abys ho mohl ve dne přivázat. A kolík.“

La proposition parut choquer le petit prince :
→Zdálo se, že tento návrh malého prince zarazil.

– L’attacher ? Quelle drôle d’idée !
→„Přivázat? To je ale podivný nápad!“

– Mais si tu ne l’attaches pas, il ira n’importe où, et il se perdra…
→„Víš, když ho neuvážeš, půjde, kam mu napadne, a ztratí se.“

– Mais où veux-tu qu’il aille !
→Můj přítel se znovu zasmál:

– Mais où veux-tu qu’il aille !
→„A kampak by šel?“

– N’importe où. Droit devant lui… 
→„Kamkoli. Stále rovně...“

Alors le petit prince remarqua gravement :
→Tu malý princ vážně poznamenal: 

 – Ça ne fait rien, c’est tellement petit, chez moi !
→ „To nevadí, u mne je to velice malé!“

 Et, avec un peu de mélancolie, peut-être, il ajouta :
→A tak trochu smutně dodal:

– Droit devant soi on ne peut pas aller bien loin… 
→„Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde...“

                                          - IV -

J’avais ainsi appris une seconde chose très importante : C’est que sa planète d’origine était à peine plus grande qu’une maison ! 
→Tak jsem se dověděl druhou velmi důležitou věc: že totiž planeta, odkud pochází, je sotva větší než dům.

Ça ne pouvait pas m’étonner beaucoup. 
→To mě nemohlo příliš překvapit. 

Je savais bien qu’en dehors des grosses planètes comme la Terre, Jupiter, Mars, Vénus, auxquelles on a donné des noms, il y en a des centaines d’autres qui sont quelquefois si petites qu’on a beaucoup de mal à les apercevoir au télescope.
→Dobře jsem věděl, že kromě velkých planet, jako jsou Země, Jupiter, Mars, Venuše, které dostaly jméno, existují ještě stovky jiných, které jsou někdy tak malé, že dá hodně práce spatřit je aspoň dalekohledem. 

Quand un astronome découvre l’une d’elles, il lui donne pour nom un numéro.
→Když hvězdář takovou planetu objeví, dá jí místo jména číslo. 

Il l’appelle par exemple : « l’astéroïde 3251.
→Nazve ji například asteroidem 3251.

» J’ai de sérieuses raisons de croire que la planète d’où venait le petit prince est l’astéroïde B 612. 
→Mám vážné důvody domnívat se, že planeta, odkud přišel malý princ, je planetka B 612.

Cet astéroïde n’a été aperçu qu’une fois au télescope, en 1909, par un astronome turc.
→Jen jednou ji uviděl dalekohledem v roce 1909 nějaký turecký hvězdář. 

Il avait fait alors une grande démonstration de sa découverte à un Congrès International d’Astronomie.
→Podal tehdy o svém objevu obsáhlý výklad s ukázkami 
na mezinárodním astronomickém kongresu.

Mais personne ne l’avait cru à cause de son costume. 
→ Ale nikdo mu nevěřil, protože byl nezvykle oblečen. 

Les grandes personnes sont comme ça.
→Dospělí jsou už takoví.

Heureusement pour la réputation de l’astéroïde B 612 un dictateur turc imposa à son peuple, sous peine de mort, de s’habiller à l’Européenne.
→Naštěstí pro dobrou reputaci planetky B 612 přinutil jeden turecký diktátor svůj lid pod trestem smrti, aby se oblékal po evropsku.

L’astronome refit sa démonstration en 1920, dans un habit très élégant.
→Hvězdář předvedl svůj výklad znovu v roce 1920
ve velmi elegantním fraku. 

Et cette fois-ci tout le monde fut de son avis.
→A tentokrát mu všichni dali za pravdu.

Si je vous ai raconté ces détails sur l’astéroïde B 612 et si je vous ai confié son numéro, c’est à cause des grandes personnes.
→Vyprávěl jsem vám tyto podrobnosti o planetce B 612 a 
pověděl jsem vám její číslo jen kvůli dospělým. 

Les grandes personnes aiment les chiffres.
→Dospělí si potrpí na číslice.

Quand vous leur parlez d’un nouvel ami, elles ne vous questionnent jamais sur l’essentiel.
→Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. 

Elles ne vous disent jamais : « Quel est le son de sa voix ?
→Nikdy vám neřeknou: „Jaký má hlas?

Quels sont les jeux qu’il préfère ? Est-ce qu’il collectionne les papillons ?
→Které jsou jeho oblíbené hry? Sbírá motýly?“

» Elles vous demandent : « Quel âge a-t-il ? Combien a-t-il de frères ? Combien pèse-t-il ? Combien gagne son père ? » 
→Místo toho se vás zeptají: „Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?“

Alors seulement elles croient le connaître.
→Teprve potom myslí, že ho znají. 

Si vous dites aux grandes personnes :
→Řeknete-li dospělým: 

« J’ai vu une belle maison en briques roses, avec des géraniums aux fenêtres et des colombes sur le toit… » elles ne parviennent pas à s’imaginer cette maison.
→„Viděl jsem krásný dům z červených cihel, za okny muškáty a 
na střeše holuby...“, nedovedou si ho představit.

Il faut leur dire : « J’ai vu une maison de cent mille francs. »
→Musíte jim říci: „Viděl jsem dům za sto tisíc franků.

 Alors elles s’écrient : « Comme c’est joli ! »
→hned zvolají: „Ach, to je krása!“

Ainsi, si vous leur dites :
→A tak řeknete-li jim: 

« La preuve que le petit prince a existé c’est qu’il était ravissant, qu’il riait, et qu’il voulait un mouton.
→ „Důkazem, že malý princ skutečně existoval, je to, že byl rozkošný, že se smál a že chtěl beránka. 

 Quand on veut un mouton, c’est la preuve qu’on existe » 
→Chce-li někdo beránka, je to důkazem, že žije“

elles hausseront les épaules et vous traiteront d’enfant ! 
→, pokrčí rameny a budou s vámi jednat jako s dítětem. 

Mais si vous leur dites : « La planète d’où il venait est l’astéroïde B 612 » alors elles seront convaincues, et elles vous laisseront tranquille avec leurs questions.
→ Řeknete-li jim však: „Planeta, odkud pocházel, je asteroid
B 612“, tu je přesvědčíte a dají vám pokoj s otázkami. 

Elles sont comme ça. Il ne faut pas leur en vouloir.
→Jsou už takoví! Nesmíme se na ně zlobit. 

 Les enfants doivent être très indulgents envers les grandes personnes.
→ Děti musí být k dospělým hodně shovívavé.

Mais, bien sûr, nous qui comprenons la vie, nous nous moquons bien des numéros !
→Ovšem my, kteří chápeme život, nestaráme se vůbec o čísla.

J’aurais aimé commencer cette histoire à la façon des contes de fées.
→ Byl bych rád začal vyprávět tento příběh tak, jak začínají pohádky.

J’aurais aimé dire :
→Byl bych rád řekl: 

« Il était une fois un petit prince qui habitait une planète à peine plus grande que lui, et qui avait besoin d’un ami… »  
→„Byl jednou jeden malý princ. Bydlil na jedné planetě a ta byla o málo větší než on sám. A ten malý princ potřeboval
přítele...“

Pour ceux qui comprennent la vie, ça aurait eu l’air beaucoup plus vrai.
→Tomu, kdo chápe život, by se to zdálo mnohem pravdivější.

Car je n’aime pas qu’on lise mon livre à la légère.
→Nechci totiž, aby se má kniha četla lehkovážně.

J’éprouve tant de chagrin à raconter ces souvenirs. 
→Je to pro mne velmi bolestné, když mám vypravovat tyto vzpomínky.

Il y a six ans déjà que mon ami s’en est allé avec son mouton.
→Je tomu již šest let, co můj přítel odešel s beránkem.

 Si j’essaie ici de le décrire, c’est afin de ne pas l’oublier. 
→Snažím-li se ho tu popsat, dělám to proto,abych na něho nezapomněl.

C’est triste d’oublier un ami.
→Je smutné zapomenout na přítele. 

Tout le monde n’a pas eu un ami.
→Každý nemá přítele.

Et je puis devenir comme les grandes personnes qui ne s’intéressent plus qu’aux chiffres.
→A mohu se stát jednou takovým jako dospělí, kteří se už nezajímají o nic jiného než o číslice.

C’est donc pour ça encore que j’ai acheté une boîte de couleurs et des crayons.
→ Proto jsem si tedy koupil krabici barev a tužky.

C’est dur de se remettre au dessin, à mon âge, quand on n’a jamais fait d’autres tentatives que celle d’un boa fermé et celle d’un boa ouvert, à l’âge de six ans !
→Je to těžké, v mém věku se dát znovu do kreslení, když se člověk nepokusil o nic jiného než v šesti letech o zavřeného a otevřeného hroznýše!

J’essaierai, bien sûr, de faire des portraits le plus ressemblants possible.
→Pokusím se ovšem nakreslit portréty co nejvěrněji.

Mais je ne suis pas tout à fait certain de réussir.
→Ale nejsem si tak docela jistý, zda se mi to podaří. 

Un dessin va, et l’autre ne ressemble plus. 
→Jedna kresba se zdaří, a druhá už ne.

Je me trompe un peu aussi sur la taille. 
→Nemohu také dobře vystihnout jeho postavu.

Ici le petit prince est trop grand. Là il est trop petit.
→ Tu je malý princ příliš velký, tam zase příliš malý.

J’hésite aussi sur la couleur de son costume.
→Váhám také, jakou barvu dát jeho obleku. 

Alors je tâtonne comme ci et comme ça, tant bien que mal.
→A všelijak tápu, hned je to dobře, hned špatně. 

Je me tromperai enfin sur certains détails plus importants. Mais ça, il faudra me le pardonner.
→Zmýlím se možná v některých důležitějších podrobnostech, 
ale to už mi musíte prominout. 

Mon ami ne donnait jamais d’explications.
→ Můj přítel nikdy nic nevysvětloval. 

 Il me croyait peut-être semblable à lui. 
→Asi myslel, že jsem takový jako on. 

Mais moi, malheureusement, je ne sais pas voir les moutons à travers les caisses.
→Ale já bohužel nedovedu vidět beránky přes bedničku.

Je suis peut-être un peu comme les grandes personnes. J’ai dû vieillir.
→Jsem snad trochu jako dospělí. Asi jsem zestárnul.

                                         - V -

Chaque jour j’apprenais quelque chose sur la planète, sur le départ, sur le voyage.
→Každý den jsem se dovídal něco o jeho planetě, o odjezdu, o cestě.

Ça venait tout doucement, au hasard des réflexions.
→Dovídal jsem se to pozvolna, jak náhodou o něčem přemýšlel.

C’est ainsi que, le troisième jour, je connus le drame des baobabs.
→Tak jsem se třetího dne dověděl o dramatě baobabů.

Cette fois-ci encore ce fut grâce au mouton, car brusquement le petit prince m’interrogea, comme pris d’un doute grave :
→Tentokrát jsem za to vděčil zase beránkovi, neboť malý princ se mě náhle zeptal, jako by se ho zmocnily vážné pochyby:

– C’est bien vrai, n’est-ce pas, que les moutons mangent les arbustes ?
→„Je to pravda, že beránci okusují keře, viď?“

Oui. C’est vrai.
– Ah ! Je suis content.
→„Ano, okusují.“
„Ach, to jsem rád!“

Je ne compris pas pourquoi il était si important que les moutons mangeassent les arbustes.
→Nepochopil jsem, proč je tak důležité, aby beránci okusovali keře,

Mais le petit prince ajouta :
→ale malý princ dodal:

– Par conséquent ils mangent aussi les baobabs ?
→„Okusují tedy i baobaby?“

Je fis remarquer au petit prince que les baobabs ne sont pas des arbustes, mais des arbres grands comme des églises et que, si même il emportait avec lui tout un troupeau d’éléphants, ce troupeau ne viendrait pas à bout d’un seul baobab.
→Upozornil jsem malého prince, že baobaby nejsou keře, ale stromy veliké jako kostely, a že i kdyby vzal s sebou celé 
stádo slonů, nedokázali by sežrat jediný baobab.

L’idée du troupeau d’éléphants fit rire le petit prince :
→Myšlenka na stádo slonů malého prince rozesmála:

– Il faudrait les mettre les uns sur les autres…
→„Museli by stát jeden na druhém...“

Mais il remarqua avec sagesse :
→Ale moudře poznamenal:

 – Les baobabs, avant de grandir, ça commence par être petit.
→„Než baobaby vyrostou, jsou malé.“

– C’est exact ! Mais pourquoi veux-tu que tes moutons mangent les petits baobabs ?
→„Správně. A proč by měli tvoji beránci okusovat malé baobaby?“

Il me répondit : « Ben ! Voyons ! » comme s’il s’agissait là d’une évidence.
→„To je divná otázka!“ odpověděl, jako by šlo o něco samozřejmého. 

Et il me fallut un grand effort d’intelligence pour comprendre à moi seul ce problème.
→A stálo mě to hodně námahy, abych porozuměl tomuto problému.

Et en effet, sur la planète du petit prince, il y avait comme sur toutes les planètes, de bonnes herbes et de mauvaises herbes.
→A skutečně, na planetě malého prince byla jako na všech planetách dobrá tráva i plevel.

Par conséquent de bonnes graines de bonnes herbes et de mauvaises graines de mauvaises herbes.
→Tedy z dobrých semen dobrá tráva a ze špatných semen býlí. 

Mais les graines sont invisibles. 
→Ale semena jsou neviditelná.

Elles dorment dans le secret de la terre jusqu’à ce qu’il prenne fantaisie à l’une d’elles de se réveiller.
→Spí hluboko v zemi, až některému napadne se probudit.

Alors elle s’étire, et pousse d’abord timidement vers le soleil une ravissante petite brindille inoffensive. 
→Tu se protáhne a k slunci bojácně raší nejprve rozkošný a neškodný malý výhonek.

S’il s’agit d’une brindille de radis ou de rosier, on peut la laisser pousser comme elle veut.
→ Je-li to ředkvička nebo růže, můžeme je nechat,
ať si rostou.

Mais s’il s’agit d’une mauvaise plante, il faut arracher la plante aussitôt, dès qu’on a su la reconnaître. 
→Je-li to plevel, musíme ho vytrhnout hned, jak ho rozeznáme.

Or il y avait des graines terribles sur la planète du petit prince… c’étaient les graines de baobabs.
→Nu, a na planetě malého prince byla strašná semena... 
semena baobabů.

Le sol de la planète en était infesté. 
→Půda planety byla jimi zamořena. 

Or un baobab, si l’on s’y prend trop tard, on ne peut jamais plus s’en débarrasser.
→ A pustíme-li se do baobabu příliš pozdě, už nikdy se ho nezbavíme.

Il encombre toute la planète.
→Zaroste celou planetu.

 Il la perfore de ses racines.
→Provrtá ji svými kořeny.

Et si la planète est trop petite, et si les baobabs sont trop nombreux, ils la font éclater.
→A je-li planeta příliš malá a baobabů příliš mnoho, roztrhnou ji.

« C’est une question de discipline, me disait plus tard le petit prince.
→„To je věc kázně,“ řekl mi později malý princ. 

Quand on a terminé sa toilette du matin, il faut faire soigneusement la toilette de la planète.
→„Když dám ráno do pořádku sebe, musím udělat pořádek na planetě.

Il faut s’astreindre régulièrement à arracher les baobabs dès qu’on les distingue d’avec les rosiers auxquels ils ressemblent beaucoup quand ils sont très jeunes.
→Je třeba se přinutit a pravidelně vytrhávat baobaby, hned jak je
rozeznáme od růží, kterým se moc podobají, když jsou ještě maličké. 

C’est un travail très ennuyeux, mais très facile.
→Je to práce hrozně nudná, ale je velice snadná.“

» Et un jour il me conseilla de m’appliquer à réussir un beau dessin, pour bien faire entrer ça dans la tête des enfants de chez moi. « 
→Jednou mi poradil, abych se to snažil pěkně nakreslit, aby to u nás děti dobře pochopily.

S’ils voyagent un jour, me disait-il, ça pourra leur servir.
→ „Budou-li jednoho dne cestovat,“ řekl, „může se jim to hodit.

Il est quelquefois sans inconvénient de remettre à plus tard son travail.
→Někdy to nevadí, když se práce odloží na později. Ale u baobabů je to vždycky katastrofa. 

Mais, s’il s’agit des baobabs, c’est toujours une catastrophe.
→Ale u baobabů je to vždycky katastrofa.

J’ai connu une planète, habitée par un paresseux. 
→ Já ti poznal jednu planetu... Tam bydlel lenoch.

Il avait négligé trois arbustes… »
→Zanedbal tři keře...“

                                       - VI -
???

                                        - VI -

Ah ! petit prince, j’ai compris, peu à peu, ainsi, ta petite vie mélancolique.
→Ach malý princi, tak jsem kousek po kousku pochopil tvůj teskný život. 

Tu n’avais eu longtemps pour distraction que la douceur des couchers de soleil. 
→ Dlouho pro tebe byly rozptýlením jen kouzelné západy slunce.

J’ai appris ce détail nouveau, le quatrième jour au matin, quand tu m’as dit : 
→ Tuto novou podrobnost jsem se dověděl čtvrtého dne
zrána, když jsi mi řekl:

J’aime bien les couchers de soleil.
→„Mám strašně rád západy slunce.

Allons voir un coucher de soleil… 
→Pojďme se na jeden podívat...“

– Mais il faut attendre… 
→„Ale musíme počkat...“

– Attendre quoi ? 
→„Počkat? Na co?“

– Attendre que le soleil se couche.
→„Až bude slunce zapadat.“

Tu as eu l’air très surpris d’abord, et puis tu as ri de toi-même.
→Nejprve ses zatvářil překvapeně a potom ses sám sobě zasmál. 

Et tu m’as dit :
→řekl jsi mně:

– Je me crois toujours chez moi !
→„Já pořád myslím, že jsem doma!“

En effet. Quand il est midi aux États-Unis, le soleil, tout le monde le sait, se couche sur la France. 
→Skutečně. Když je v Americe poledne, víme, že nad Francií slunce zapadá. 

Um dort einem Sonnenuntergang beizuwohnen, müßte man in einer Minute nach Frankreich fliegen können. 
→  Il suffirait de pouvoir aller en France en une minute pour assister au coucher de soleil.

Unglücklicherweise ist Frankreich viel zu weit weg. 
→Malheureusement la France est bien trop éloignée. 

Mais, sur ta si petite planète, il te suffisait de tirer ta chaise de quelques pas.
→Ale na tvé malinké planetě ti stačilo posunout židli o několik kroků.

Et tu regardais le crépuscule chaque fois que tu le désirais…
→A díval ses na soumrak, kdykoliv se ti zachtělo...

 – Un jour, j’ai vu le soleil se coucher quarante-trois fois !
→„Jednou jsem viděl slunce zapadat třiačtyřicetkrát!“

Et un peu plus tard tu ajoutais :
→A po chvilce jsi dodal:

 – Tu sais… quand on est tellement triste on aime les couchers de soleil…
→„Víš..., když je člověku moc smutno, má rád západy slunce...“

 – Le jour des quarante-trois fois tu étais donc tellement triste ? 
→„Tedy v den, kdy jsi viděl západ třiačtyřicetkrát, bylo ti tolik smutno?“

Mais le petit prince ne répondit pas.
→Ale malý princ neodpověděl.

                               
                                - VII -

Le cinquième jour, toujours grâce au mouton, ce secret de la vie du petit prince me fut révélé.
→Pátého dne, zase díky beránku, odhalilo se mi tajemství života malého prince.

Il me demanda avec brusquerie, sans préambule, comme le fruit d’un problème longtemps médité en silence :
→ Zeptal se mě náhle a bez úvodu, jako by jeho otázka byla výsledkem nějakého problému, o kterém dlouho tiše uvažoval:

 – Un mouton, s’il mange les arbustes, il mange aussi les fleurs ?
→„Když beránek okusuje keře, spásá také květiny?“

– Un mouton mange tout ce qu’il rencontre.
→„Beránek spase všechno, na co přijde.“

– Même les fleurs qui ont des épines ? – Oui. Même les fleurs qui ont des épines.
→„I květiny, které mají trny?“

– Oui. Même les fleurs qui ont des épines.
→„Ano, i květiny, které mají trny.“

– Alors les épines, à quoi servent-elles ? 
→„Tak načpak jsou ty trny?“

Je ne le savais pas. J’étais alors très occupé à essayer de dévisser un boulon trop serré de mon moteur.
→Nevěděl jsem. Měl jsem právě spoustu práce, protože jsem zkoušel odšroubovat příliš utažený svorník motoru. 

J’étais très soucieux car ma panne commençait de m’apparaître comme très grave,
→Působilo mi to plno starostí, neboť jsem přicházel na to, že porucha je asi velmi vážná. 

et l’eau à boire qui s’épuisait me faisait craindre le pire.
→A poněvadž pitné vody ubývalo, obával jsem se nejhoršího.

– Les épines, à quoi servent-elles ?
→„Nač jsou ty trny?“

Le petit prince ne renonçait jamais à une question, une fois qu’il l’avait posée.
→Malý princ nikdy neupustil od otázky, když ji jednou dal.

J’étais irrité par mon boulon et je répondis n’importe quoi :
→Svorník mě zlobil a odpověděl jsem, co mě právě napadlo:

– Les épines, ça ne sert à rien, c’est de la pure méchanceté de la part des fleurs ! 
→„Trny nejsou na nic. Od květin je to čirá zlomyslnost!“

Oh ! Mais après un silence il me lança, avec une sorte de rancune : 
→„Ó!“Ale po chvilce mlčení odsekl trochu nevraživě:

– Je ne te crois pas ! Les fleurs sont faibles. 
→„Nevěřím ti! Květiny jsou slabé.

Elles sont naïves.
→Jsou naivní. 

Elles se rassurent comme elles peuvent.
→ Zabezpečují se, jak dovedou. 

Elles se croient terribles avec leurs épines… 
→Myslí si, že jsou strašné, když mají trny...“

 Je ne répondis rien. À cet instant-là je me disais : 
→Neodpověděl jsem. V té chvíli jsem si říkal:

« Si ce boulon résiste encore, je le ferai sauter d’un coup de marteau.
→ Jestli se ten svorník ještě nepohne, rozbiji ho kladivem.

» Le petit prince dérangea de nouveau mes réflexions :
→Malý princ mě znovu vyrušil z přemýšlení:

– Et tu crois, toi, que les fleurs…
→„A ty myslíš, že květiny...“

– Mais non ! Mais non ! Je ne crois rien ! J’ai répondu n’importe quoi.
→„Ale kdepak! Já nic nemyslím!“ odpověděl jsem nazdařbůh. 

 Je m’occupe, moi, de choses sérieuses !
→„Já myslím na vážné věci.“

Il me regarda stupéfait.
→Podíval se na mne užasle.

– De choses sérieuses !
→„Na vážné věci!“

Il me voyait, mon marteau à la main, et les doigts noirs de cambouis, penché sur un objet qui lui semblait très laid.
→Viděl, jak se skláním s kladivem a s prsty černými od oleje 
nad předmětem, který se mu zdál hrozně ošklivý.

– Tu parles comme les grandes personnes ! 
→„Mluvíš jako ti dospělí!“

Ça me fit un peu honte. Mais, impitoyable, il ajouta : 
→To mě trochu zahanbilo. A ještě nemilosrdně dodal:

– Tu confonds tout… tu mélanges tout !
→„Všechno spleteš dohromady... Všechno pomícháš!“

 Il était vraiment très irrité.
→Byl opravdu velice rozhněván. 

Il secouait au vent des cheveux tout dorés :
→Potřásal ve větru svými sytě zlatými vlasy:

– Je connais une planète où il y a un Monsieur cramoisi.
→„Znám planetu, kde žije jeden moc červený pán.

 Il n’a jamais respiré une fleur. Il n’a jamais regardé une étoile.
→Nikdy nepřivoněl ke květině, nikdy se nepodíval na hvězdu.

Il n’a jamais aimé personne. Il n’a jamais rien fait d’autre que des additions.
→Nikdy neměl nikoho rád. Nikdy nic nedělal, jen počítal.

Et toute la journée il répète comme toi :
→A celý den opakuje jako ty:

« Je suis un homme sérieux ! Je suis un homme sérieux ! » et ça le fait gonfler d’orgueil.
→„Já jsem vážný člověk! Já jsem vážný člověk!“ - A nafukuje se pýchou.

Mais ce n’est pas un homme, c’est un champignon !
→ Ale to není člověk, to je pýchavka!“

– Un quoi ? 
→„Cože to je?“

– Un champignon !
→„Pýchavka!“

Le petit prince était maintenant tout pâle de colère.
→Malý princ byl teď hněvem celý bledý.

– Il y a des millions d’années que les fleurs fabriquent des épines.
→„Už miliony let si květiny tvoří trny. 

Il y a des millions d’années que les moutons mangent quand même les fleurs.
→A beránci je přesto po milióny let okusují.

Et ce n’est pas sérieux de chercher à comprendre pourquoi elles se donnent tant de mal pour se fabriquer des épines qui ne servent jamais à rien ?
→ A to není vážná věc, snažíme-li se pochopit, proč se květiny tolik namáhají, aby měly trny, když ty trny na nic nejsou? 

Ce n’est pas important la guerre des moutons et des fleurs ? 
→Copak boj beránků a květin není důležitý?

Ce n’est pas plus sérieux et plus important que les additions d’un gros Monsieur rouge ?
→Není to vážnější a důležitější než počítání toho tlustého červeného pána? 

Et si je connais, moi, une fleur unique au monde, qui n’existe nulle part, sauf dans ma planète, et qu’un petit mouton peut anéantir d’un seul coup, comme ça, un matin, sans se rendre compte de ce qu’il fait, ce n’est pas important ça ! 
→A co když já znám květinu, jedinou na světě, protože
neroste nikde jinde než na mé planetě? A co když mi tu 
květinu nějaký beránek rázem zničí, jen tak, jednou zrána, 
a ani si neuvědomí, co dělá? To že není důležité?“ 

 Il rougit, puis reprit : 
→Zarděl jsem se a po chvíli pokračoval:

– Si quelqu’un aime une fleur qui n’existe qu’à un exemplaire dans les millions et les millions d’étoiles, ça suffit pour qu’il soit heureux quand il les regarde.
→„Má-li někdo rád květinu, jedinou tohoto druhu na miliónech a miliónech hvězd, stačí mu, aby byl šťasten, když se na hvězdy dívá.

Il se dit : « Ma fleur est là quelque part… »
→Řekne si: Tam někde je má květina... 

Mais si le mouton mange la fleur, c’est pour lui comme si, brusquement, toutes les étoiles s’éteignaient !
→Ale sežere-li beránek květinu, bude to, jako by najednou všechny hvězdy pohasly!

Et ce n’est pas important ça !
→ A to že není důležité!“

Il ne put rien dire de plus.
→Nemohl už dál mluvit.

Il éclata brusquement en sanglots.
→ Propukl náhle v pláč.

La nuit était tombée. 
→Nastala noc.

J’avais lâché mes outils.
→Odhodil jsem nářadí.

Je me moquais bien de mon marteau, de mon boulon, de la soif et de la mort.
→Nezáleželo mi už na kladivu, svorníku, žízni ani smrti.

Es galt auf einem Stern, einem Planeten, auf dem meinigen, 
hier auf der Erde, einen kleinen Prinzen zu trösten! 
→ Il y avait, sur une étoile, une planète, la mienne, la Terre, un petit prince à consoler !

Ich nahm ihn in die Arme. 
→ Je le pris dans les bras.

Ich wiegte ihn. Ich flüsterte ihm zu: 
→ Je le berçai. Je lui disais :

»Die Blume, die du liebst, ist nicht in Gefahr …
→ « La fleur que tu aimes n’est pas en danger…

Ich werde ihm einen Maulkorb zeichnen, deinem Schaf … 
→Je lui dessinerai une muselière, à ton mouton… 

Ich werde dir einen Zaun für deine Blume zeichnen … 
→Je te dessinerai une armure pour ta fleur… Je…

Ich …« Ich wußte nicht, was ich noch sagen sollte. 
→» Je ne savais pas trop quoi dire.

Ich kam mir sehr ungeschickt vor. 
→Je me sentais très maladroit. 

Ich wußte nicht, wie ich zu ihm gelangen, wo ich ihn erreichen konnte … 
→Je ne savais comment l’atteindre, où le rejoindre…

Es ist so geheimnisvoll, das Land der Tränen.
→ C’est tellement mystérieux, le pays des larmes.

                                    - VIII -

Bald sollte ich jene Blume besser kennen lernen. 
→J’appris bien vite à mieux connaître cette fleur.

Il y avait toujours eu, sur la planète du petit prince, des fleurs très simples, ornées d’un seul rang de pétales, 
→Na jeho planetě rostly prosté květiny, ozdobené jedinou 
řadou okvětních plátků.

et qui ne tenaient point de place, et qui ne dérangeaient personne.
→Nezabíraly místo a nikoho nerušily. 

Elles apparaissaient un matin dans l’herbe, et puis elles s’éteignaient le soir.
→Jednoho rána se vždy objevily v trávě a potom večer uvadaly. 

Mais celle-là avait germé un jour, d’une graine apportée d’on ne sait où, et le petit prince avait surveillé de très près cette brindille qui ne ressemblait pas aux autres brindilles.
→Ale tahle květina vyklíčila jeden den ze semene přivátého bůhvíodkud a malý princ bděl velmi pozorně nad tímto výhonkem, který se nepodobal jiným produktům. 

Ça pouvait être un nouveau genre de baobab.
→Mohl to být nějaký nový druh baobabu.

Mais l’arbuste cessa vite de croître, et commença de préparer une fleur. 
→Keřík však náhle přestal růst a začal hnát do květu. 

Le petit prince, qui assistait à l’installation d’un bouton énorme, sentait bien qu’il en sortirait une apparition miraculeuse, mais la fleur n’en finissait pas de se préparer à être belle, à l’abri de sa chambre verte.
→Malý princ, který byl při tom, když vyrašil obrovský pupen, dobře tušil, že z něho vypučí něco zázračného, ale květina se 
ve svém zeleném příbytku krášlila nekonečně dlouho.

Elle choisissait avec soin ses couleurs. Elle s’habillait lentement, elle ajustait un à un ses pétales.
→Pečlivě si vybírala barvy. Oblékala se pomalu, upravovala si okvětní plátky jeden po druhém. 

Elle ne voulait pas sortir toute fripée comme les coquelicots.
→Nechtěla se ukázat celá pomačkaná jako vlčí máky.

Elle ne voulait apparaître que dans le plein rayonnement de sa beauté.
→Chtěla se objevit až teprve v plné kráse.

Eh ! oui. Elle était très coquette ! 
→Ó ano, byla to parádnice! 

Sa toilette mystérieuse avait donc duré des jours et des jours.
→Její tajemná toaleta trvala mnoho a mnoho dní. 

Et puis voici qu’un matin, justement à l’heure du lever du soleil, elle s’était montrée.
→Až jednoho rána se ukázala právě při východu slunce. 

Et elle, qui avait travaillé avec tant de précision, dit en bâillant : 
→A květina, která se tak pečlivě připravovala, řekla zívajíc:

Ah ! Je me réveille à peine… Je vous demande pardon…→„Ach, právě jsem se probudila... Promiňte, prosím... 

Je suis encore toute décoiffée…
→Jsem ještě celá rozcuchaná...“

Le petit prince, alors, ne put contenir son admiration :
→Malý princ nemohl v té chvíli skrýt svůj obdiv:

– Que vous êtes belle !
→„Jak jste krásná!“

– N’est-ce pas, répondit doucement la fleur. Et je suis née en même temps que le soleil… 
→„Že ano,“ odpověděla tiše květina. „A přišla jsem na svět zároveň se sluncem...“

Le petit prince devina bien qu’elle n’était pas trop modeste, mais elle était si émouvante ! 
→Malý princ správně uhodl, že není moc skromná. Ale tolik dojímala!

– C’est l’heure, je crois, du petit déjeuner, avait-elle bientôt ajouté, auriez-vous la bonté de penser à moi… 
→„Myslím, že je čas posnídat,“ dodala po chvilce, „byl byste tak hodný a postaral se o mne...“

Et le petit prince, tout confus, ayant été chercher un arrosoir d’eau fraîche, avait servi la fleur.
→A malý princ, celý zmaten, šel pro konev s čerstvou vodou a obsloužil květinu.

Ainsi l’avait-elle bien vite tourmenté par sa vanité un peu ombrageuse.
→Tak ho velice brzy potrápila svou poněkud plachou marnivostí. 

Un jour, par exemple, parlant de ses quatre épines, elle avait dit au petit prince :
→Například jednoho dne, když mluvila o svých čtyřech 
trnech, řekla malému princi:

– Ils peuvent venir, les tigres, avec leurs griffes !
→„Jen ať si přijdou tygři se svými drápy!“

– Il n’y a pas de tigres sur ma planète, avait objecté le petit prince, et puis les tigres ne mangent pas l’herbe.
→„Na mé planetě přece nejsou tygři,“ namítl malý princ,

et puis les tigres ne mangent pas l’herbe.
→„a tygři trávu ani nežerou.“

– Je ne suis pas une herbe, avait doucement répondu la fleur.
→„Já nejsem tráva,“ odpověděla jemně květina.

– Pardonnez-moi…
→„Ó, promiňte...“

 – Je ne crains rien des tigres, mais j’ai horreur des courants d’air.
→„Já se tygrů vůbec nebojím, ale mám hrůzu z průvanu.

Vous n’auriez pas un paravent ?
→Nemáte, prosím, nějakou zástěnu?“

« Horreur des courants d’air… ce n’est pas de chance, pour une plante, avait remarqué le petit prince.
→Hrůzu z průvanu... Pro rostlinu to není právě šťastné, řekl si malý princ.

 Cette fleur est bien compliquée… 
→ S touhle květinou je potíž...

 » – Le soir vous me mettrez sous globe.
→„A večer mě dejte pod poklop. 

Il fait très froid chez vous.
→ U vás je veliká zima.

 C’est mal installé.
→ Je to tu špatně položené.

Là d’où je viens… Mais elle s’était interrompue.
→Tam, odkud přicházím...“ Ale zarazila se.

 Elle était venue sous forme de graine.
→Přišla jako semeno.

Elle n’avait rien pu connaître des autres mondes.
→Nemohla z jiných světů nic poznat.

Humiliée de s’être laissé surprendre à préparer un mensonge aussi naïf, elle avait toussé deux ou trois fois, pour mettre le petit prince dans son tort : 
→ Zahanbena, že se nechala chytit při pokusu o tak prostinkou lež, dvakrát nebo třikrát zakašlala, aby malého prince upozornila, že udělal chybu:

– Ce paravent ?… 
→„A co ta zástěna?“

– J’allais le chercher mais vous me parliez ! 
→„Chtěl jsem pro ni jít, ale mluvila jste se mnou!“

Alors elle avait forcé sa toux pour lui infliger quand même des remords.
→Tu nuceně zakašlala, aby v něm přece jen probudila výčitky svědomí.

Ainsi le petit prince, malgré la bonne volonté de son amour, avait vite douté d’elle. Il avait pris au sérieux des mots sans importance, et était devenu très malheureux.
→A tak malý princ, ačkoliv měl dobrou vůli mít ji rád, brzy o 
ní zapochyboval. Bral vážně bezvýznamná slova, a byl proto velice nešťasten.

« J’aurais dû ne pas l’écouter, me confia-t-il un jour,
→„Neměl jsem ji poslouchat,“ svěřil se mi jednoho dne.

il ne faut jamais écouter les fleurs. Il faut les regarder et les respirer.
→„Květiny nesmíme nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni.

La mienne embaumait ma planète, mais je ne savais pas m’en réjouir.
→Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl 
jsem se z toho těšit.

Cette histoire de griffes, qui m’avait tellement agacé, eût dû m’attendrir… »
→ Historka s drápy, která mě tak dopálila, měla ve mně vzbudit vlastně něhu...“

Il me confia encore :
→A ještě se mi svěřil:

« Je n’ai alors rien su comprendre !
→„Tehdy jsem nedovedl nic pochopit.

J’aurais dû la juger sur les actes et non sur les mots. 
→Měl jsem ji posuzovat podle jednání, ne podle slov.

Elle m’embaumait et m’éclairait.
→Obklopovala mě vůní a jasem.

Je n’aurais jamais dû m’enfuir ! 
J’aurais dû deviner sa tendresse derrière ses pauvres ruses.
→ Neměl jsem, myslím, kdy utéci.
Měl jsem pod jejími chabými lstmi vytušit něžnost.

Les fleurs sont si contradictoires !
→Květiny si tak odporují! 

Mais j’étais trop jeune pour savoir l’aimer. »
→Ale byl jsem příliš mladý, abych ji dovedl mít rád.“