Jdi na obsah Jdi na menu
 


Part. 03

6. 6. 2019





-XXI-

Tu se objevila liška.
→It was then that the fox appeared.

„Dobrý den,“ řekla.
→"Good morning," said the fox.

„Dobrý den“, zdvořile odpověděl malý princ. Obrátil se, ale nic neviděl.
→"Good morning," the little prince responded politely, although when he turned around he saw nothing.

„Jsem tady, pod jabloní...,“ řekl ten hlas. „Kdo jsi?“ zeptal se malý princ. „Jsi moc hezká...“ „Jsem liška,“ řekla liška. "I am right here," the voice said, "under the apple tree." "Who are you?" asked the little prince, and added, "You are very pretty to look at."
→"I am a fox," the fox said.

„Pojď si se mnou hrát,“ navrhl jí malý princ.
→"Come and play with me," proposed the little prince.

„Jsem tak smutný...“
→ "I am so unhappy."

„Nemohu si s tebou hrát,“ namítla liška. Nejsem ochočena.
→"I cannot play with you," the fox said. "I am not tamed."

„Ó promiň,“ řekl malý princ.
→"Ah! Please excuse me," said the little prince.

Chvíli přemýšlel a pak dodal:
→But, after some thought, he added:

„Co to znamená ochočit?“
→"What does that mean—'tame'?"

„Ty nejsi zdejší,“ řekla liška, „co tu hledáš?“ „Hledám lidi,“ odvětil malý princ.
→"You do not live here," said the fox. "What is it that you are looking for?" "I am looking for men," said the little prince.

„Co to znamená ochočit?“
→"What does that mean —'tame'?"

„Lidé,“ řekla liška, „mají pušky a loví zvířata. To je hrozně nepříjemné. Pěstují také slepice.
→"Men," said the fox. "They have guns, and they hunt. It is very disturbing. They also raise chickens.

Je to jejich jediný zájem. Hledáš slepice?“ „Ne,“ řekl malý princ. „Hledám přátele.
→These are their only interests. Are you looking for chickens?" "No," said the little prince. "I am looking for friends.

Co to znamená ochočit?“ „Je to něco, na co se moc zapomíná,“ odpověděla liška.
→What does that mean 'tame'?" "It is an act too often neglected," said the fox.

„Znamená to vytvořit pouta...“ „Vytvořit pouta?“ „Ovšem,“ řekla liška.
→It means to establish ties." "To establish ties'?" "Just that," said the fox.

„Ty jsi pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých chlapců.
→"To me, you are still nothing more than a little boy who is just like a hundred thousand other little boys.

Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ.
→And I have no need of you. And you, on your part, have no need of me.

Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům lišek.
→To you, I am nothing more than a fox like a hundred thousand other foxes.

Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého.
→But if you tame me, then we shall need each other.

Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě...“
→To me, you will be unique in all the world. To you, I shall be unique in all the world . . ."

„Začínám chápat,“ řekl malý princ. „Znám jednu květinu ... myslím, že si mě ochočila...“ „To je možné,“ dodala liška.
→"I am beginning to understand," said the little prince. "There is a flower ... I think that she has tamed me.

„Na Zemi je vidět všelicos...“ „Ó, to není na Zemi,“ řekl malý princ.
→"It is possible," said the fox. "On the Earth one sees all sorts of things."

Zdálo se, že to probudilo v lišce velkou zvědavost: „Na jiné planetě?“ „Ano.“
→The fox seemed perplexed, and very curious. "On another planet?" "Yes."

„Jsou na té planetě lovci?“ „Nejsou.“
→"Are there hunters on that planet?" "No."

„Ach, to je zajímavé! A slepice?“ „Také ne.“
→"Ah, that is interesting! Are there chickens?" "No."

„Nic není dokonalé,“ povzdychla si liška. Ale vrátila se ke svému nápadu:
→"Nothing is perfect," sighed the fox. But he came back to his idea.

„Můj život je jednotvárný. Honím slepice a lidé honí mne.
→"My life is very monotonous," the fox said. "I hunt chickens; men hunt me.

Všechny slepice jsou si navzájem podobné a také lidé jsou si podobní. Trochu se proto nudím.
→All the chickens are just alike, and all the men are just alike. And, in consequence, I am a little bored.

Ale když si mě ochočíš, bude můj život jakoby prozářen sluncem.
→But if you tame me, it will be as if the sun came to shine on my life.

Poznám zvuk kroků, který bude jiný než všechny ostatní.
→I shall know the sound of a step that will be different from all the others.

Ostatní kroky mě zahánějí pod zem. Ale tvůj krok mě jako hudba vyláká z doupěte.
→Other steps send me hurrying back underneath the ground. Yours will call me, like music, out of my burrow.

A pak, podívej se! Vidíš tamhleta obilná pole? Nejím chléb.
→And then look: you see the grain-fields down yonder? I do not eat bread.

Obilí je pro mne zbytečné. Obilná pole mi nic nepřipomínají.
→Wheat is of no use to me. The wheat fields have nothing to say to me.

A to je smutné. Ale ty máš zlaté vlasy.
→And that is sad. But you have hair that is the color of gold.

Bude to opravdu nádherné, až si mě ochočíš. Zlaté obilí mi tě bude připomínat.
→Think how wonderful that will be when you have tamed me! The grain, which is also golden, will bring me back the thought of you.

A já budu milovat šumění větru v obilí...“ Liška umlkla a dlouho se dívala na malého prince.
→And I shall love to listen to the wind in the wheat. . ." The fox gazed at the little prince, for a long time.

„Ochoč si mě, prosím!“ řekla. „Velmi rád,“ odvětil malý princ, „ale nemám moc času.
→"Please—tame me!" he said. "I want to, very much," the little prince replied. "But I have not much time.

Musím objevit přátele a poznat spoustu věcí.“ „Známe jen ty věci, které si ochočíme,“ řekla liška.
→I have friends to discover, and a great many things to understand." "One only understands the things that one tames," said the fox.

Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníku věci úplně hotové.
→ – У людей уже не хватает времени что-либо узнавать. Они покупают вещи готовыми в магазинах.

Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel.
→But there is no shop anywhere where one can buy friendship, and so men have no friends any more.

Chceš-li přítele, ochoč si mě!“ „Co mám dělat?“ zeptal se malý princ.
→ If you want a friend, tame me ..." "What must I do, to tame you?" asked the little prince.

„Musíš být hodně trpělivý,“ odpověděla liška. „Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy.
→"You must be very patient," replied the fox. "First you will sit down at a little distance from me—like that— in the grass.

Já se budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění.
→I shall look at you out of the corner of my eye, and you will say nothing. Words are the source of misunderstandings.

Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž...“ Druhý den přišel malý princ zas.
→But you will sit a little closer to me, every day ..." The next day the little prince came back.

„Bylo by lépe, kdybys přicházel vždycky ve stejnou hodinu,“ řekla liška. „Přijdeš-li například ve čtyři hodiny odpoledne, již od tří hodin budu šťastná.
→"It would have been better to come back at the same hour," said the fox. "If, for example, you come at four o'clock in the afternoon, then at three o'clock I shall begin to be happy.

Čím více čas pokročí, tím budu šťastnější. Ve čtyři hodiny budu už rozechvělá a neklidná; objevím cenu štěstí!
→I shall feel happier and happier as the hour advances. At four o'clock, I shall already be worrying and jumping about. I shall show you how happy I am!

Ale budeš-li přicházet v různou dobu, nebudu nikdy vědět, v kterou hodinu vyzdobit své srdce... Je třeba zachovávat řád.“
→But if you come at just any time, I shall never know at what hour my heart is to be ready to greet you . . . One must observe the proper rites ..."

„Co to je řád?“ řekl malý princ. „To je také něco moc zapomenutého,“ odpověděla liška,
→"What is a rite?" asked the little prince. "Those also are actions too often neglected," said the fox.

„to, co odlišuje jeden den od druhého, jednu hodinu od druhé.
→"They are what make one day different from other days, one hour from other hours.

Moji lovci například zachovávají také řád.
→There is a rite, for example, among my hunters.

Tančí každý čtvrtek s děvčaty z vesnice. Každý čtvrtek je tedy nádherný den! Jdu na procházku až do vinice.
→Every Thursday they dance with the village girls. So Thursday is a wonderful day for me! I can take a walk as far as the vineyards.

Kdyby lovci tančili kdykoliv, všechny dny by se podobaly jeden druhému a neměla bych vůbec prázdniny.“
→But if the hunters danced at just any time, every day would be like every other day, and I should never have any vacation at all."

Tak si malý princ ochočil lišku. A tu se přiblížila hodina odchodu. „Ach budu plakat,“ řekla liška.
→So the little prince tamed the fox. And when the hour of his departure drew near" Ah," said the fox, "I shall cry."

„To je tvá vina,“ řekl malý princ. „Nepřál jsem ti nic zlého, ale tys chtěla, abych si tě ochočil...“
→"It is your own fault," said the little prince. "I never wished you any sort of harm; but you wanted me to tame you ..."

„Ovšem,“ řekla liška. „Ale budeš plakat!“ namítl malý princ.
→"Yes, that is so," said the fox. "But now you are going to cry!" said the little prince.

„Budu plakat,“ řekla liška. „Tak tím nic nezískáš!“
→"Yes, that is so," said the fox. "Then it has done you no good at all!"

„Získám, vzpomeň si na tu barvu obilí.“ A potom dodala: „Jdi se podívat ještě jednou na růže.
→"It has done me good," said the fox, "because of the color of the wheat fields." And then he added: "Go and look again at the roses.

Pochopíš, že ta tvá je jediná na světě. Přijdeš mi dát sbohem a já ti dám dárek - tajemství.“
→You will understand now that yours is unique in all the world. Then come back to say goodbye to me, and I will make you a present of a secret."

Malý princ odběhl podívat se znovu na růže. „Vy se mé růži nepodobáte, vy ještě nic nejste,“ řekl jim.
→The little prince went away, to look again at the roses. "You are not at all like my rose," he said. "As yet you are nothing.

„Nikdo si vás neochočil a vy jste si taky nikoho neochočily.
→No one has tamed you, and you have tamed no one.

Jste takové, jaká byla má liška. Byla to jen liška podobná statisícům jiných lišek.
→You are like my fox when I first knew him. He was only a fox like a hundred thousand other foxes.

Ale stala se z ní má přítelkyně a teď je pro mne jediná na světě.“ A růže byly celé zaražené.
→But I have made him my friend, and now he is unique in all the world." And the roses were very much embarrassed.

„Jste krásné, ale jste prázdné,“ pokračoval. „Není možné pro vás umřít.
→"You are beautiful, but you are empty," he went on. "One could not die for you.

Pravda, o mé růži by si obyčejný chodec myslel, že se vám podobá. Ale ona jediná je důležitější než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval.
→To be sure, an ordinary passerby would think that my rose looked just like you—the rose that belongs to me. But in herself alone she is more important than all the hundreds of you other roses: because it is she that I have watered;

Protože ji jsem dával pod poklop. Protože ji jsem chránil zástěnou.
→because it is she that I have put under the glass globe; because it is she that I have sheltered behind the screen;

Protože jí jsem pozabíjel housenky (kromě dvou nebo tří, z kterých budou motýli).
→because it is for her that I have killed the caterpillars (except the two or three that we saved to become butterflies);

Protože právě ji jsem poslouchal, jak naříkala nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela.
→because it is she that I have listened to, when she grumbled, or boasted, or ever sometimes when she said nothing.

Protože je to má růže.“ A vrátil se k lišce.
→Because she is my rose. And he went back to meet the fox

„Sbohem...,“ řekl. „Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké:
→"Goodbye," he said. "Goodbye," said the fox. "And now here is my secret, a very simple secret: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
→It is only with the heart that one can see rightly; what is essential is invisible to the eye."

„Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
→"What is essential is invisible to the eye," the little prince repeated, so that he would be sure to remember.

„A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“
→"It is the time you have wasted for your rose that makes your rose so important."

„A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...,“ řekl malý princ, aby si to zapamatoval.
→"It is the time I have wasted for my rose—" said the little prince, so that he would be sure to remember.

„Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout.
→"Men have forgotten this truth," said the fox. "But you must not forget it.

Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.
→You become responsible, forever, for what you have tamed.

Jsi zodpovědný za svou růži...“ Jsem zodpovědný za svou růži...,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
→You are responsible for your rose . . ." "I am responsible for my rose," the little prince repeated, so that he would be sure to remember.

- XXII -

„Dobrý den,“ pozdravil malý princ. „Dobrý den,“ řekl výhybkář.
→"Good morning," said the little prince. "Good morning," said the railway switchman.

„Co tu děláš?“ zeptal se malý princ.
→"What do you do here?" the little prince asked.

„Třídím cestující po tisícových balících,“ řekl výhybkář. „Vypravuji vlaky a ty je odvážejí hned napravo, hned nalevo.“
→"I sort out travelers, in bundles of a thousand," said the switchman. "I send off the trains that carry them: now to the right, now to the left."

A osvětlený rychlík, dunící jako hrom, otřásal domkem výhybkáře.
→And a brilliantly lighted express train shook the switchman's cabin as it rushed by with a roar like thunder.

„Mají náramně naspěch,“ řekl malý princ. „Co hledají?“ „To neví ani člověk na lokomotivě,“ odpověděl výhybkář.
→"They are in a great hurry," said the little prince. "What are they looking for?" "Not even the locomotive engineer knows that," said the switchman.

A druhý osvětlený rychlík zaduněl v opačném směru. „To se už vracejí?“ ptal se malý princ.
→And a second brilliantly lighted express thundered by, in the opposite direction. "Are they coming back already?" demanded the little prince.

„To nejsou oni,“ řekl výhybkář. „To jsou zase jiní.“ „Nebyli snad spokojeni tam, kde byli?“
→"These are not the same ones," said the switchman. "It is an exchange." "Were they not satisfied where they were?" asked the little prince.

„Nikde nejsme spokojeni tam, kde jsme,“ vysvětloval výhybkář. A jako hrom zaduněl třetí osvětlený rychlík.
→"No one is ever satisfied where he is," said the switchman. And they heard the roaring thunder of a third brilliantly lighted express.

„To jedou za těmi prvními cestujícími?“ zeptal se malý princ. Nejedou vůbec za ničím,“ řekl výhybkář. „Ve vlaku spí nebo zívají.
→"Are they pursuing the first travelers?" demanded the little prince. "They are pursuing nothing at all," said the switchman. "They are asleep in there, or if they are not asleep they are yawning.

Jen děti mají nos přitisknutý na okna.“ „Jedině děti vědí, co hledají,“ pravil malý princ.
→Only the children are flattening their noses against the windowpanes." "Only the children know what they are looking for," said the little prince.

„Ztrácejí čas pro hadrovou panenku, panenka začne být pro ně hrozně důležitá, a když jim ji někdo vezme, pláčou...“
→"They waste their time over a rag doll and it becomes very important to them; and if anybody takes it away from them, they cry ..."

„Mají štěstí,“ řekl výhybkář.
→"They are lucky," the switchman said.



-XXIII-



„Dobrý den,“ pozdravil malý princ. „Dobrý den,“ řekl obchodník.
→"Good morning," said the little prince. "Good morning," said the merchant.

Byl to obchodník se znamenitými pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít.
→This was a merchant who sold pills that had been invented to quench thirst. You need only swallow one pill a week, and you would feel no need of anything to drink.

„Proč to prodáváš?“ zeptal se malý princ. „Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali.
→"Why are you selling those?" asked the little prince. "Because they save a tremendous amount of time," said the merchant. "Computations have been made by experts.

Ušetří se padesát tři minuty za týden.“ „A co se udělá s těmito padesáti třemi minutami?“
→With these pills, you save fiftythree minutes in every week." "And what do I do with those fifty-three minutes?"

„Co kdo chce...“ Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce...
→"Anything you like ..." "As for me," said the little prince to himself, "if I had fifty-three minutes to spend as I liked, I should walk at my leisure toward a spring of fresh water."

-XXIV-

Bylo to už osmý den, co se mi na poušti porouchal motor, a když jsem poslouchal historii o obchodníkovi, pil jsem poslední kapku ze své zásoby vody.
→It was now the eighth day since I had had my accident in the desert, and I had listened to the story of the merchant as I was drinking the last drop of my water supply.

„Víš,“ řekl jsem malému princi, „ty tvé vzpomínky jsou moc hezké, ale já jsem ještě neopravil letadlo, nemám už co pít, a byl bych také šťasten, kdybych mohl jít docela pomaloučku ke studánce.“
→"Ah," I said to the little prince, "these memories of yours are very charming; but I have not yet succeeded in repairing my plane; I have nothing more to drink; and I, too, should be very happy if I could walk at my leisure toward a spring of fresh water!"

„Moje přítelkyně liška...,“ řekl mi. „Človíčku, už nejde o lišku.“ „Proč?“ „Protože umřeme žízní...“
→"My friend the fox" the little prince said to me. "My dear little man, this is no longer a matter that has anything to do with the fox!" "Why not?" "Because I am about to die of thirst..."

Nepochopil, proč takhle uvažuji a odpověděl mi: „Je dobře, když jsme měli přítele, i když máme umřít.
→He did not follow my reasoning, and he answered me: "It is a good thing to have had a friend, even if one is about to die.

Já jsem hrozně rád, že jsem měl přítelkyni lišku...“ Neuvědomuje si nebezpečí, řekl jsem si. Nemá nikdy hlad ani žízeň. Stačí mu trochu slunce...
→I, for instance, am very glad to have had a fox as a friend ..." "He has no way of guessing the danger," I said to myself. "He has never been either hungry or thirsty.

Stačí mu trochu slunce... Ale podíval se na mne a odpověděl na mou myšlenku:
→A little sunshine is all he needs ..." But he looked at me steadily, and replied to my thought:

„Mám taky žízeň... hledejme studnu...“ Mávl jsem unaveně rukou:
→"I am thirsty, too. Let us look for a well. . ." I made a gesture of weariness.

nemá vůbec smysl hledat studnu nazdařbůh v nekonečné poušti. Přesto jsme se dali na cestu.
→It is absurd to look for a well, at random, in the immensity of the desert. But nevertheless we started walking.

Když jsme tak kráčeli celé hodiny mlčky, snesla se noc a začaly se rozžíhat hvězdy. Viděl jsem je jako ve snu, protože jsem měl ze žízně trochu horečku.
→When we had trudged along for several hours, in silence, the darkness fell, and the stars began to come out. Thirst had made me a little feverish, and I looked at them as if I were in a dream.

Slova malého prince mi tančila v mysli. „Tak ty máš také žízeň?“ zeptal jsem se ho.
→The little prince's last words came reeling back into my memory: "Then you are thirsty, too?" I demanded.

Neodpověděl mi na otázku. Řekl pouze: „Voda může dělat dobře i srdci...“
→But he did not reply to my question. He merely said to me: "Water may also be good for the heart..."

Nerozuměl jsem jeho odpovědi, ale mlčel jsem... Dobře jsem věděl, že se ho nesmím ptát.
→I did not understand this answer, but I said nothing. I knew very well that it was impossible to cross-examine him.

Byl unaven. Sedl si. Já jsem si sedl vedle něho. Chvíli mlčel a pak ještě řekl:
→He was tired. He sat down. I sat down beside him. And, after a little silence, he spoke again:

„Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět...“ „Ano, jistě,“ řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlny písku ve svitu měsíce.
→"The stars are beautiful, because of a flower that cannot be seen." I replied, "Yes, that is so." And, without saying anything more, I looked across the ridges of sand that were stretched out before us in the moonlight.

„Poušť je krásná...,“ dodal. A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť.
→»Die Wüste ist schön, fügte er hinzu …« Und das war wahr. Ich habe die Wüste immer geliebt.

Usedneme na pískový přesyp... Nevidíme nic... Neslyšíme nic... A přece něco září v tichu...
→One sits down on a desert sand dune, sees nothing, hears nothing. Yet through the silence something throbs, and gleams...

„Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu...,“ řekl malý princ.
→"What makes the desert beautiful," said the little prince, "is that somewhere it hides a well..."

Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad.
→I was astonished by a sudden understanding of that mysterious radiation of the sands. When I was a little boy I lived in an old house, and legend told us that a treasure was buried there.

Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu.
→To be sure, no one had ever known how to find it; perhaps no one had ever even looked for it. But it cast an enchantment over that house.

Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství... „Ano,“ řekl jsem malému princi, „ať už je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!“
→My home was hiding a secret in the depths of its heart. . . "Yes," I said to the little prince. "The house, the stars, the desert what gives them their beauty is something that is invisible!"

„Jsem rád, že souhlasíš s mou liškou,“ pravil. Poněvadž malý princ usínal, vzal jsem ho do náruče a vydal jsem se znovu na cestu.
→"I am glad," he said, "that you agree with my fox." As the little prince dropped off to sleep, I took him in my arms and set out walking once more.

Byl jsem dojat. Měl jsem pocit, jako bych nesl křehký poklad. Zdálo se mi dokonce, že není na Zemi nic křehčího.
→I felt deeply moved, and stirred. It seemed to me that I was carrying a very fragile treasure. It seemed to me, even, that there was nothing more fragile on all Earth.

Ve svitu měsíce jsem pozoroval to bledé čelo, zavřené oči, kadeře chvějící se ve větru a říkal jsem si:
→In the moonlight I looked at his pale forehead, his closed eyes, his locks of hair that trembled in the wind, and I said to myself:

Co zde vidím, je jen skořápka. To nejdůležitější je neviditelné... A poněvadž se jeho pootevřené rty slabě usmívaly, řekl jsem si také:
→"What I see here is nothing but a shell. What is most important is invisible..." As his lips opened slightly with the suspicion of a half-smile, I said to myself, again:

Co mě na spícím malém princi tolik dojímá, je jeho věrnost ke květině, ten obraz růže, který v něm září jako plamínek lampy, i když spí...
→"What moves me so deeply, about this little prince who is sleeping here, is his loyalty to a flower-the image of a rose that shines through his whole being like the flame of a lamp, even when he is asleep..."

A tušil jsem, že je ještě křehčí. Lampy musíme dobře chránit: stačí závan větru a lampa zhasne...
→And I felt him to be more fragile still. I felt the need of protecting him, as if he himself were a flame that might be extinguished by a little puff of wind...

A jak jsem tak kráčel, objevil jsem na úsvitě studnu.
→And, as I walked on so, I found the well, at daybreak.



- XXV -



„Lidé se natlačí do rychlíků,“ řekl malý princ, ale potom už nevědí, co hledají.
→"Men," said the little prince, "set out on their way in express trains, but they do not know what they are looking for.

A tak se rozčilují a točí se kolem dokola...“ A dodal: „Nestojí to za to...“
→Then they rush about, and get excited, and turn round and round ..." And he added: "It is not worth the trouble ..."

Studna, ke které jsme přišli, se nepodobala saharským studnám. Studny na Sahaře jsou pouhé jámy vyhloubené v písku.
→The well that we had come to was not like the wells of the Sahara. The wells of the Sahara are mere holes dug in the sand.

Tahle se podobala studni na vesnici. Ale nebyla tam žádná vesnice a myslil jsem, že se mi to jen zdá.
→This one was like a well in a village. But there was no village here, and I thought I must be dreaming...

„To je zvláštní,“ řekl jsem malému princi, „všechno je připraveno: rumpál, vědro i provaz...“ Zasmál se, dotkl se provazu a uvedl rumpál do pohybu.
→"It is strange," I said to the little prince. "Everything is ready for use: the pulley, the bucket, the rope..." He laughed, touched the rope, and set the pulley to working.

A rumpál skřípal, jako skřípe stará korouhvička, když vítr dlouho spal. Slyšíš,“ řekl malý princ, „probouzíme tuto studnu a ona zpívá...“
→And the pulley moaned, like an old weathervane which the wind has long since forgotten. "Do you hear?" said the little prince. "We have wakened the well, and it is singing . . ."

Nechtěl jsem, aby se namáhal. „Počkej,“ řekl jsem mu, „pro tebe je to příliš těžké.“
→I did not want him to tire himself with the rope. "Leave it to me," I said. "It is too heavy for you."

Pomalu jsem vytahoval vědro až k okraji. Postavil jsem je na roubení pěkně do rovnováhy.
→I hoisted the bucket slowly to the edge of the well and set it there—happy, tired as I was, over my achievement.

V uších mi stále zněl zpěv rumpálu a ve vodě, která se dosud chvěla, jsem viděl chvějící se slunce.
→The song of the pulley was still in my ears, and I could see the sunlight shimmer in the still trembling water.

„Toužím po té vodě,“ řekl malý princ, „dej mi, prosím, napít...“ A tu jsem pochopil, co hledal.
→"I am thirsty for this water," said the little prince. "Give me some of it to drink..." And I understood what he had been looking for.

Zvedl jsem vědro až k jeho rtům. Pil se zavřenýma očima. Bylo to líbezné jako sváteční den.
→I raised the bucket to his lips. He drank, his eyes closed. It was as sweet as some special festival treat.

Ale tato voda byla docela něco jiného než obyčejný pokrm. Zrodila se z pochodu pod hvězdnou oblohou, ze zpěvu rumpálu a z úsilí mých paží. Byla srdci tak milá jako nějaký dárek.
→This water was indeed a different thing from ordinary nourishment. Its sweetness was born of the walk under the stars, the song of the pulley, the effort of my arms. It was good for the heart, like a present.

Když jsem byl malý chlapec, světlo vánočního stromku a něha úsměvů, to vše dodávalo vždycky zvláštní záři vánočnímu dárku, který jsem dostal.
→When I was a little boy, the lights of the Christmas tree, the music of the Midnight Mass, the tenderness of smiling faces, used to make up, so, the radiance of the gifts I received.

„U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě,“ řekl malý princ, „a přece tam nenalézají to, co hledají...“ „Nenalézají...,“ odpověděl jsem.
→"The men where you live," said the little prince, "raise five thousand roses in the same garden and they do not find in it what they are looking for."

„A přesto by mohli najít, co hledají, v jediné růži nebo v trošce vody...“ „Jistě,“ odpověděl jsem.
→"They do not find it," I replied. "And yet what they are looking for could be found in one single rose, or in a little water."

A malý princ dodal: „Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“
→ "Yes, that is true," I said. And the little prince added: "But the eyes are blind. One must look with the heart..."

Napil jsem se. Dobře se mi dýchalo. Písek má za úsvitu barvu medu.
→I had drunk the water. I breathed easily. At sunrise the sand is the color of honey.

Radoval jsem se i z té medové barvy. Proč jen jsem pocítil tíseň... „Musíš dodržet slib,“ řekl tichounce malý princ a zase si sedl ke mně.
→And that honey color was making me happy, too. What brought me, then, this sense of grief? "You must keep your promise," said the little prince, softly, as he sat down beside me once more.

„Jaký slib?“ „Víš, náhubek pro beránka... jsem zodpovědný za tu květinu!“ Vytáhl jsem z kapsy své náčrty.
→"What promise?" "You know—a muzzle for my sheep ... I am responsible for this flower..." I took my rough drafts of drawings out of my pocket.

Malý princ je uviděl a zasmál se: „Ty tvé baobaby se trochu podobají hlávkám zelí...“
→The little prince looked them over, and laughed as he said: "Your baobabs—they look a little like cabbages."

„Ó!“ A já na ně byl tak hrdý! „Ta tvá liška... její uši... ty se trochu podobají růžkům... a jsou hrozně dlouhé!“
→"Oh!" I had been so proud of my baobabs! "Your fox—his ears look a little like horns; and they are too long."

A znovu se zasmál. „Jsi nespravedlivý, človíčku, neuměl jsem kreslit nic jiného než zavřené a otevřené hroznýše.
→And he laughed again. "You are not fair, little prince," I said. "I don't know how to draw anything except boa constrictors from the outside and boa constrictors from the inside."

„Ale to bude dobré,“ řekl, „děti jsou chápavé.“ Nakreslil jsem mu tedy náhubek.
→"Oh, that will be all right," he said, "children understand." So then I made a pencil sketch of a muzzle.

Když jsem mu ho podával, měl jsem srdce sevřené: „Ty máš nějaké plány, které neznám...“ Ale neodpověděl mi na to.
→And as I gave it to him my heart was torn. "You have plans that I do not know about," I said. But he did not answer me.

ŘEKL: „Víš, můj příchod na Zemi... zítra bude jeho výročí...“ Chvilku mlčel a potom ještě dodal:
→He said to me, instead: "You know—my descent to the earth . . . Tomorrow will be its anniversary." Then, after a silence, he went on:

„Spadl jsem nedaleko odtud...“ A začervenal se. Znovu jsem pocítil, aniž jsem věděl proč, zvláštní bolest.
→"I came down very near here." And he flushed. And once again, without understanding why, I had a queer sense of sorrow.

Přesto mi napadla otázka: „Tak to není náhodou, že ses procházel tenkrát ráno, když jsem tě před týdnem poznal, jen tak sám, na tisíce mil ode všech obydlených krajů!
→One question, however, occurred to me: "Then it was not by chance that on the morning when I first met you—a week ago—you were strolling along like that, all alone, a thousand miles from any inhabited region?

Vracel ses k místu, kam jsi spadl?“ Malý princ se opět začervenal. A váhavě jsem dodal:
→You were on the your back to the place where you landed?" The little prince flushed again. And I added, with some hesitancy:

„Snad kvůli tomu výročí?...“ Malý princ se znovu začervenal. Nikdy neodpovídal na otázky, ale když se někdo červená, znamená to „ano“, viďte?
→"Perhaps it was because of the anniversary?" The little prince flushed once more. He never answered questions but when one flushes does that not mean "Yes"?

„Ach!“ řekl jsem. „Mám strach...“ Ale on odpověděl: „Musíš teď pracovat. Musíš se vrátit ke svému stroji.
→"Ah," I said to him, "I am a little frightened" But he interrupted me. "Now you must work. You must return to your engine.

Budu tady na tebe čekat. Vrať se zítra večer...“ Nebyl jsem však uklidněn.
→I will be waiting for you here. Come back tomorrow evening ..." But I was not reassured.

Vzpomněl jsem si na lišku. Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit...
→I remembered the fox. One runs the risk of weeping a little, if one lets himself be tamed...



- XXVI -

Vedle studný stála stará, pobořená kamenná zeď.
→Beside the well there was the ruin of an old stone wall.

Když jsem se druhý den večer vracel od své práce, viděl jsem zdálky malého prince, jak sedí nahoře, nohy svěšeny.
→When I came back from my work, the next evening, I saw from some distance away my little price sitting on top of a wall, with his feet dangling.

A slyšel jsem, že říká: „Tak ty už si na to nevzpomínáš? Tady to přece nebylo!“
→And I heard him say: "Then you don't remember. This is not the exact spot."

Nějaký hlas mu zřejmě odpověděl, protože malý princ namítl: „Ale ano, je to ten den, ale ne to místo...“
→Another voice must have answered him, for he replied to it: "Yes, yes! It is the right day, but this is not the place."

Šel jsem dál ke zdi. Stále jsem nikoho neviděl ani neslyšel. Přesto malý princ někomu zase řekl:
→I continued my walk toward the wall. At no time did I see or hear anyone. The little prince, however, replied once again:

„...Jistě. Uvidíš, kde začíná v písku moje stopa. Jen tam na mne čekej. Budu tam dnes v noci.“ "—Exactly. You will see where my track begins, in the sand. You have nothing to do but wait for me there. I shall be there tonight."

Byl jsem už jen dvacet metrů od zdi a stále jsem nic neviděl. Po chvíli mlčení malý princ ještě dodal:
→I was only twenty meters from the wall, and I still saw nothing. After a silence the little prince spoke again:

„Máš dobrý jed? Jsi jist, že mě nenecháš dlouho trpět?“ Zastavil jsem se, srdce se mi sevřelo, ale stále jsem tomu nerozuměl.
→"You have good poison? You are sure that it will not make me suffer too long?" I stopped in my tracks, my heart torn asunder; but still I did not understand.

„A teď jdi pryč!“ řekl. „...Já chci zase dolů!“ Podíval jsem se dolů ke zdi a vyskočil jsem!
→"Now go away," said the little prince. "I want to get down from the wall." I dropped my eyes, then, to the foot of the wall—and I leaped into the air.

Proti malému princi se tam zvedal jeden z těch žlutých hadů, kteří vás v půlminutě sprovodí ze světa.
→There before me, facing the little prince, was one of those yellow snakes that take just thirty seconds to bring your life to an end.

Sáhl jsem do kapsy pro revolver a rozběhl jsem se. Ale had, sotva mě zaslechl, vklouzl tiše do písku, jako opadá tryskající pramen, a bez velkého spěchu se protáhl mezi kameny, zanechávaje za sebou lehký kovový šelest.
→Even as I was digging into my pocked to get out my revolver I made a running step back. But, at the noise I made, the snake let himself flow easily across the sand like the dying spray of a fountain, and, in no apparent hurry, disappeared, with a light metallic sound, among the stones.

Doběhl jsem ke zdi právě včas, abych zachytil do náruče svého malého prince, bledého jako sníh.
→I reached the wall just in time to catch my little man in my arms; his face was white as snow.

„Copak to znamená? Ty se teď dáváš do řeči s hady?“ Sundal jsem mu zlatě žlutý šátek, který věčně nosil na krku.
→"What does this mean?" I demanded. "Why are you talking with snakes?" I had loosened the golden muffler that he always wore. Smočil jsem mu spánky a dal jsem mu napít. Neodvažoval jsem se ho teď už na nic ptát. Díval se na mne vážně a objal mě kolem krku.
→I had moistened his temples, and had given him some water to drink. And now I did not dare ask him any more questions. He looked at me very gravely, and put his arms around my neck.

Cítil jsem jeho srdce tlouci jako srdíčko postřeleného, umírajícího ptáčka.
→I felt his heart beating like the heart of a dying bird, shot with someone's rifle ...

Řekl mi: „To jsem rád, žes přišel na to, co tvému stroji chybí. Budeš moci domů...“
→"I am glad that you have found what was the matter with your engine," he said. "Now you can go back home."

„Jak to víš?“ Právě jsem mu přicházel oznámit, že proti všemu očekávání se mi práce zdařila. Neodpověděl na mou otázku, ale dodal:
→"How do you know about that?" I was just coming to tell him that my work had been successful, beyond anything that I had dared to hope. He made no answer to my question, but he added:

„Já se dnes také vrátím domů...“ Potom připojil posmutněle: „Mám to mnohem dál... A mnohem nesnadnější...“
→"I, too, am going back home today ..." Then, sadly "It is much farther ... It is much more difficult. . ."

Dobře jsem cítil, že se děje něco neobyčejného. Tiskl jsem ho v náručí jako malé dítě, a přesto se mi zdálo, že sklouzává někam dolů do propasti a že nemohu nic udělat, abych ho zadržel...
→I realized clearly that something extraordinary was happening. I was holding him close in my arms as if he were a little child; and yet it seemed to me that he was rushing headlong toward an abyss from which I could do nothing to restrain him...

Jeho pohled byl vážný, zahleděný do veliké dálky: „Mám od tebe beránka. Mám bedýnku pro toho beránka. A náhubek...“
→His look was very serious, like some one lost far away. "I have your sheep. And I have the sheep's box. And I have the muzzle.

A tesklivě se usmál. Dlouho jsem čekal. Cítil jsem, jak se mu krev pomalu vrací do žil.
→And he gave me a sad smile. I waited a long time. I could see that he was reviving little by little.

„Tys měl strach, človíčku...“ Měl strach, toť se ví! Ale lehounce se zasmál:
→"Dear little man," I said to him, "you are afraid ..." He was afraid, there was no doubt about that.

„Dnes večer se budu bát ještě mnohem víc...“ Znovu mě zamrazilo pocitem něčeho nenapravitelného.
→But he laughed lightly. "I shall be much more afraid this evening..." Once again I felt myself frozen by the sense of something irreparable.

Uvědomil jsem si, jak by to bylo hrozné, kdybych už nikdy neslyšel ten smích. Byl mi studánkou v poušti.
→And I knew that I could not bear the thought of never hearing that laughter any more. For me, it was like a spring of fresh water in the desert.

„Človíčku, chci tě ještě slyšet se smát...“ Malý princ mi však řekl: „Dnes v noci tomu bude rok.
→"Little man," I said, "I want to hear you laugh again." But he said to me: "Tonight, it will be a year...

Má hvězda bude právě nad místem, kam jsem loni spadl...“ „Človíčku, viď, že je to zlý sen, to s tím hadem, se schůzkou a s hvězdou?...“
→My star, then, can be found right above the place where I came to the Earth, a year ago ..." "Little man," I said, "tell me that it is only a bad dream—this affair of the snake, and the meeting-place, and the star..."

Ale neodpověděl na tu otázku. Pravil: „Nikdy nevidíme to, co je důležité...“ „Ovšem...“
→But he did not answer my plea. He said to me, instead: "The thing that is important is the thing that is not seen ..." "Yes, I know..."

„Je to jako s tou květinou. Máš-li v lásce květinu, která je na nějaké hvězdě, rád se v noci díváš do nebe. Všechny hvězdy rozkvétají květinami...“ „Ovšem...“
→"It is just as it is with the flower. If you love a flower that lives on a star, it is sweet to look at the sky at night. All the stars are a bloom with flowers ..." "Yes, I know . . ."

„Je to jako s tou vodou. Ta, které jsi mi dal napít, byla jako hudba, to pro ten rumpál a provaz... vzpomínáš si?... Byla tak dobrá...“ „Ovšem...“
→"It is just as it is with the water. Because of the pulley, and the rope, what you gave me to drink was like music. You remember—how good it was." "Yes, I know. . ."

„V noci se budeš dívat na hvězdy. Ta moje je příliš malá, abych ti ji mohl ukázat. Je to tak lépe.
→"And at night you will look up at the stars. Where I live everything is so small that I cannot show you where my star is to be found. It is better, like that.

Má hvězdička bude pro tebe jednou z mnoha hvězd. Budeš tedy rád pozorovat všechny hvězdy. Všechny budou tvými přítelkyněmi. A pak, dám ti dárek...“
→My star will just be one of the stars, for you. And so you will love to watch all the stars in the heavens . . . they will all be your friends. And, besides, I am going to make you a present..."

A znovu se zasmál. „Ach človíčku můj zlatá, tak rád slyším tvůj smích!“ „Právě to bude můj dárek... bude to jako s tou vodou...“
→He laughed again. "Ah, little prince, dear little prince! I love to hear that laughter!" "That is my present. Just that. It will be as it was when we drank the water..."

„Co tím myslíš?“ „Lidé mají své hvězdy, jenže ty nejsou stejné. Těm, kdo cestují, jsou průvodci.
→"What are you trying to say?" "All men have the stars," he answered, "but they are not the same things for different people. For some, who are travelers, the stars are guides.

Pro druhé nejsou ničím jiným než malými světýlky. Pro jiné, pro vědce, znamenají problémy. Pro mého byznysmena byly zlatem.
→For others they are no more than little lights in the sky. For others, who are scholars, they are problems. For my businessman they were wealth.

Ale všechny ty hvězdy mlčí. Ty budeš mít hvězdy, jaké nemá nikdo...“ „Co tím myslíš?“
→But all these stars are silent. You alone will have the stars as no one else has them." "What are you trying to say?"

„Já budu na jedné z nich bydlit, budu se na jedné z nich smát, a až se podíváš v noci na oblohu, bude to pro tebe, jako by se smály všechny.
→"In one of the stars I shall be living. In one of them I shall be laughing. And so it will be as if all the stars were laughing, when you look at the sky at night... You -only you- will have stars that can laugh!"

Ty budeš mít hvězdy, které se umějí smát!“ A znovu se zasmál. „Až se utěšíš (a člověk se vždycky utěší), budeš rád, že jsi mě poznal.
→You -only you- will have stars that can laugh!" And he laughed again. "And when your sorrow is comforted (time soothes all sorrows) you will be content that you have known me.

Budeš stále mým přítelem. Budeš mít chuť se smát se mnou. A někdy otevřeš okno, jen tak pro radost...
→You will always be my friend. You will want to laugh with me. And you will sometimes open your window, so, for that pleasure...

Tvoji přátelé se budou strašně divit, až tě uvidí smát se při pohledu na nebe.
→And your friends will be properly astonished to see you laughing as you look up at the sky!

Řekneš jim: „Ano,hvězdy mě vždycky, rozesmějí!“ Budou myslet, že ses zbláznil. Vyvedu ti tak pěkný kousek...“
→Then you will say to them, Yes, the stars always make me laugh!' And they will think you are crazy. It will be a very shabby trick that I shall have played on you ..."

A opět se zasmál. „Bude to, jako kdybych ti dal místo hvězd spoustu rolniček, které se umějí smát...“ A znovu se zasmál.
→And he laughed again. "It will be as if, in place of the stars, I had given you a great number of little bells that knew how to laugh . . And he laughed again.

Potom zvážněl. „Víš... ale dnes v noci... sem nechoď!“ „Nehnu se od tebe.“
→Then he quickly became serious: "Tonight—you know . . . Do not come." "I shall not leave you," I said.

„Budu vypadat, jako by mě něco bolelo... trochu jako bych umíral. To už tak bývá. Nechoď se na to dívat, nestojí to za to...“
→"I shall look as if I were suffering. I shall look a little as if I were dying. It is like that. Do not come to see that. It is not worth the trouble..."

„Nehnu se od tebe.“ Jemu to však dělalo starost. „Víš... taky kvůli tomu hadovi.
→"I shall not leave you." But he was worried. "I tell you—it is also because of the snake.

Tebe nesmí uštknout... Hadi jsou zlí. Mohou uštknout jen tak pro potěšení...“ „Nehnu se od tebe.“
→He must not bite you. Snakes—they are malicious creatures. This one might bite you just for fun ..." "I shall not leave you."

Ale něco ho uklidnilo: „Pravda, na druhé uštknutí už nemají jed...“ Tu noc jsem neviděl, kdy se vydal na cestu.
→But a thought came to reassure him: "It is true that they have no more poison for a second bite." That night I did not see him set out on his way.

Zmizel tiše. Když jsem ho konečně dohonil, šel rychlým, odhodlaným krokem. Prohodil jen: „Ach, ty jsi tady...“
→He got away from me without making a sound. When I succeeded in catching up with him he was walking along with a quick and resolute step. He said to me merely: "Ah! You are there ..."

A vzal mě za ruku. Ale znovu se znepokojil: „Neudělals dobře. Zarmoutí tě to.
→And he took me by the hand. But he was still worrying. "It was wrong of you to come. You will suffer.

Budu vypadat jako mrtvý, ale nebude to pravda...“ Mlčel jsem. „Víš, je to příliš daleko.
→Es wird aussehen, als wäre ich tot, und das wird nicht wahr sein…« Ich schwieg. »Du verstehst. Es ist zu weit.

Nemohu s sebou brát tohle tělo. Je moc těžké.“ Mlčel jsem. Bude to jako stará opuštěná skořápka.
→I cannot carry this body with me. It is too heavy." I said nothing. "But it will be like an old abandoned shell.

Staré skořápky nejsou nic smutného...“ Mlčel jsem. Poklesl trochu na mysli. Ale znovu to zkusil:
→There is nothing sad about old shells..." I said nothing. He was a little discouraged. But he made one more effort:

„Víš, bude to pěkné. Já se budu také dívat na hvězdy. Všechny budou studny se zrezavělým rumpálem. Všechny mi budou dávat pít...“
→"You know, it will be very nice. I, too, shall look at the stars. All the stars will be wells with a rusty pulley. All the stars will pour out fresh water for me to drink ..."

Mlčel jsem. „To bude hezké! Ty budeš mít pět set miliónů rolniček, já pět set miliónů studánek...“
→I said nothing. "That will be so amusing! You will have five hundred million little bells, and I shall have five hundred million springs of fresh water...

A také se odmlčel, protože plakal... „Tady to je. Nech mě jít kousek samotného.“ Posadil se, protože měl strach.
→And he too said nothing more, because he was crying... "Here it is. Let me go on by myself." And he sat down, because he was afraid.

Dodal ještě: „Víš... moje květina... jsem za ni zodpovědný!
→Then he said, again: "You know—my flower ... I am responsible for her.

Je tak slaboučká! A tak naivní. Má jen čtyři trny, aby ji chránily proti světu...“
→And she is so weak! She is so naive! She has four thorns, of no use at all, to protect herself against all the world..."

Sedl jsem si; neměl jsem už sílu stát. Řekl: „Tak... To je všechno...“ Ještě jednou zaváhal, potom vstal.
→Я тоже сел, потому что у меня подкосились ноги. Он сказал: – Ну… вот и все… Помедлил еще минуту и встал.

Udělal krok. Já jsem nebyl schopen se pohnout. U jeho kotníku se jen zablesklo cosi žlutého.
→He took one step. I could not move. There was nothing but a flash of yellow close to his ankle.

Malý princ na okamžik znehybněl. Nevykřikl. Klesl pomalu, jako padá strom.
→He remained motionless for an instant. He did not cry out. He fell as gently as a tree falls.

Byl tam písek, ani slyšet to nebylo. There was not even any sound, because of the sand.

- XXVII -

A dnes je tomu jistě už šest let... Dosud nikdy jsem tu příhodu nikomu nevyprávěl. Kamarádi, když jsem se s nimi zase shledal, byli velice rádi, že mě vidí živého.
→And now six years have already gone by ... I have never yet told this story. The companions who met me on my return were well content to see me alive.

Já jsem byl smutný, ale říkal jsem jim: „To je jen únava.“ Nyní jsem se už trochu utěšil. Totiž... ne docela.
→I was sad, but I told them: "I am tired." Now my sorrow is comforted a little. That is to say... not entirely.

Ale vím dobře, že se vrátil na svou planetu, neboť za svítání jsem jeho tělo už nenašel.
→But I know that he did go back to his planet, because I did not find his body at daybreak.

Nebylo tak těžké... Rád poslouchám za noci hvězdám. Je to jako pět set miliónů rolniček... Ale víte, něco tu není v pořádku.
→It was not such a heavy body... and at night I love to listen to the stars. It is like five hundred million little bells... But there is one extraordinary thing...

K náhubku, který jsem malému princi nakreslil, zapomněl jsem připojit řemínek. Nikdy ho asi nemohl beránkovi připnout. Říkávám si tedy:
→when I drew the muzzle for the little prince, I forgot to add the leather strap to it. He will never have been able to fasten it on his sheep.

Copak se asi na jeho planetě přihodilo? Je možné, že beránek spásl květinu... Hned si však pomyslím: To jistě ne!
→So now I keep wondering: what is happening on his planet? Perhaps the sheep has eaten the flower . . . At one time I say to myself: "Surely not!

Malý princ ji přece dává každou noc pod skleněný poklop a beránka si dobře hlídá... A tu jsem šťasten a všechny hvězdy se tiše smějí.
→The little prince shuts his flower under her glass globe every night, and he watches over his sheep very carefully..." Then I am happy. And there is sweetness in the laughter of all the stars.

Potom si zase říkám: Někdy je člověk roztržitý a hned se stane neštěstí. Jednou večer třeba malý princ zapomněl na skleněný poklop nebo se beránek za noci tiše vykradl...
→But at another time I say to myself: "At some moment or other one is absent-minded, and that is enough! On some one evening he forgot the glass globe, or the sheep got out, without making any noise, in the night ..."

A tu se mi všechny rolničky mění v slzy!... V tom je velká záhada.
→And then the little bells are changed to tears... Here, then, is a great mystery.

Pro mne jako pro vás, kteří máte malého prince rádi, nebude vesmír stejný, jestliže někde nějaký beránek, kterého neznáme, spásl, nebo nespásl růži...
→For you who also love the little prince, and for me, nothing in the universe can be the same if somewhere, we do not know where, a sheep that we never saw has -yes or not- eaten a rose...

Podívejte se na nebe. Ptejte se: Spásl nebo nespásl beránek květinu? Uvidíte, jak se hned všechno změní...
→Look up at the sky. Ask yourselves: is it yes or no? Has the sheep eaten the flower? And you will see how everything changes . . .

A žádný dospělý nikdy nepochopí, že je to tak důležité.
→And no grown-up will ever understand that this is a matter of so much importance!

A tady je pro mne ta nejkrásnější a nejsmutnější krajina na světě. Je stejná jako krajina na předcházející stránce, ale nakreslil jsem vám ji ještě jednou, abych vám ji dobře ukázal.
→This is, to me, the loveliest and saddest landscape in the world. It is the same as that on the preceding page, but I have drawn it again to impress it on your memory.

Na tomto místě se malý princ na Zemi objevil a potom zmizel. Zadívejte se pozorně na tuto krajinu, abyste ji bezpečně poznali, budete-li jednoho dne cestovat v Africe na poušti.
→It is here that the little prince appeared on Earth, and disappeared. Look at it carefully so that you will be sure to recognize it in case you travel some day to the African desert.

A půjdete-li náhodou tudy, snažně vás prosím, nespěchejte, postůjte chvilku přímo pod hvězdou!
→And, if you should come upon this spot, please do not hurry on. Wait for a time, exactly under the star.

A přijde-li k vám pak dítě a bude se smát, bude mít zlaté vlásky a nebude odpovídat, když se ho budete ptát, snadno uhodnete, kdo to je.
→Then, if a little man appears who laughs, who has golden hair and who refuses to answer questions, you will know who he is. If this should happen, please comfort me.

Buďte tak hodní a nenechte mě tak smutného: rychle mi napište, že se vrátil...
→If this should happen, please comfort me. Send me word that he has come back.